Ale my přicházíme s osnovou ještě v době, kdy máme přes 300.000 nezaměstnaných - a máme snad daleko větší počet těch, kteří jsou jen z poloviny zaměstnáni. Jak mohou tito lidé, kteří by snad měli povinnost vyživování, dostáti svým povinnostem? To je také jedno ohromné zlo. Dokud tyto příčiny budou trvat v lidské společnosti, dokud toto bezpráví hospodářské nebude odstraněno, dokud žena nebude zrovnoprávněna s mužem, dělá-li stejnou práci s mužem, ať je to na venkově ve žních, kde žena sice společně s mužem váže, ale muž vy dělá 12 až 14, žena jen 6 až Kč denně, nebo v továrnách, kde dnes se berou muži, kteří vydělávají - máme celou řadu případů, na př. v kovozávodech Škodovce, Ringhofferovce, Českomoravské - 250, 260 až 300 Kč od strojů, soustruhů a dává se tam žena - než se zapracuje s výdělkem 40 až 43 Kč a když již jest zapracována, její výdělek obnáší nanejvýš 75 Kč - dokud takové nesrovnalosti budou, do té doby žádnou zákonnou osnovou neuděláte nápravu. Kdo je povinen o tyto ubožáky, o tyto děti se starat? Nepracují obadva, jak žena tak muž pro lidskou společnost, nevyssává lidská společnost tyto ubožáky až do morku? Kde je zde sociální péče v tomto státě, která se má o takové ubožáky starat? Kde koná sociální péče svoji povinnost? Zde je první povinností státu, nedovede-li zaříditi výrobu tak, aby bylo možno těmto ubožákům dostáti svým povinnostem, aby bral břemeno na sebe, poněvadž tito lidé pracovali ve prospěch lidské společnosti a poněvadž, dokud jsou v pracovním procesu, jsou nejen vyždímáváni kapitalistou, ale vymačkávají se z nich i ohromné daně nepřímé a často i přímé. To jsou tedy hlavní zla této sociální nespravedlnosti. Zrovnoprávněte ženy s muži, aby, zastávají-li práci mužů, měly plat jako muži, v pak se nebudou z továren vyhazovat muži, kteří snad budou musit dělat kuchařky a žena bude pak živit celou rodinu.
Přirozeně, že je zde i jiná otázka, otázka manželských dětí a rozvodů. Když poměry donutí muže, že se dvakrát, třikráte rozvede, a bude mít s každou ženou jen jedno děcko, ale bude vydělávat nejvýše 150 až 170 Kč, jak bude postaráno o tyto děti, z čeho on bude žít? (Sen. Karpišková: Nesmí neodpovědně plodit!) Ano, přijdu k tomu, to jsem očekával, Od převratu se vymáhá odstranění §u 144 - kdo jej vždycky znemožnil. Snad my komunisté jsme znemožnili, aby byl odstraněn § 144? Je možna taková sociální nespravedlnost, když muž i žena pracují a vidí, že nebudou moci děti uživit, jest to možné? A vy to chcete napraviti tím, že se stavíte proti §u 144, aby lékaři byli oprávněni tuto sociální nespravedlnost odstranit? (Sen. Karpišková: Muž je vinen!) Jen muž je vinen, žena nikdy ne. Žena není od přírody tak stvořena jako muž? To je zajímavé! Dokud budete dělat takovéto zákony, dokud se budete stavěti proti odstranění takovéto nespravedlnosti, nikdy nezjednáte nápravy. A my vám také říkáme přímo, že svou osnovou toto zlo neodstraníte. Odstraňte napřed sociální nespravedlnosti, hospodářské zlo a § 144 a zrovnoprávněte ženu, aby měla takový plat jako muž, zastává-li jeho místo, a budete vidět, že budete míti poloviční práci vykonánu. (Potlesk komunistických senátorů.)
Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Adolf Scholz.
Sen. Ad. Scholz (německy): Slavný senáte! Projednávaná osnova zákona týče se povinností, jež mají plniti jednotlivci, kteří se dopustili činů, z nichž vznikly povinnosti. Právě v těchto dnech měly by také býti zabezpečeny záruky pro osoby a podniky, které následkem trestuhodné zpupnosti utrpěly těžko ztráty na jmění. Pražská ulice byla v posledním týdnu na omylu, když se řídila podle slov: >Chci-li něčím býti, musím na sebe upozorniti.< Podzimní zasedání parlamentu bylo zajisté neblaze zahájeno. Že to nebyl živelný projev podrážděné duše lidu, nýbrž že výtržnosti byly vyprovokovány, že ulice k tomu přímo byla svedena a nabádána, je dnes všeobecně známo. Zde viděli jsme nejlépe, že zákon na ochranu republiky se provádí jen k potlačování menšin, nikoli však k hájení zájmů státních. Jestliže pan ministr vnitra dnes připouští, že policie jednala příliš vlažně, ba že hrubě nedbala svých povinností, není tím nikomu poslouženo. Po tomto přiznání máme právo žádati, aby dotyční funkcionáři byli pro hrubé porušení povinnosti pokáráni a přísně trestáni.
Co se udává jako první důvod těchto surovostí a pustošení proti všemu německému? Osvobození Mayerovo? Kdo osvobodil Mayera? Němečtí nebo čeští soudcové? Proč musil, pravím musil nutně býti Mayer osvobozen? Poněvadž se nejen Československo, nýbrž Evropa tímto případem zabývala a poněvadž by bývalo nesmrtelnou blamáží pro objektivně smýšlející stav soudcovský, Mayera odsouditi.
A říká-li se, že musilo nastati rozhořčení pro německé zvukové filmy, pak odporuje to tomu, že se Češi vydávají za národ kultury milovný. Neboť umění a věda musí přece státi nad národnostmi. Nečiní-li se tak, pak je to více nežli malicherné, poněvadž se tím, ještě k tomu dnes, v době světové dopravy uzavíráme před velkou veřejností.
Jak posuzují nejintimnější přátelé Čechů zdejší poměry, chtěl bych nastíniti touto událostí: koncem července vstoupil jsem na rychlíkové trati z Hradce Králové k Opavě v Dolní Lipce do oddělení I. třídy a shledal jsem, že bylo patrně úplně obsazeno cizincem. Představil jsem se mu, ukázalo se, že je to Francouz, veliký pařížský továrník. Prohlásil, že zná nejen celou pevninu, že cestoval opětně také v Americe, Asii a v Africe a také do Australie, a že před převratem také opětovně navštívil historické země. Bylo mu nápadné, že, když předešlého dne cestoval z Německa přes Cheb a Prahu do této krajiny, kterou před válkou tak dobře znal, tato krajina zdála se mu náhle tak neznámou. Věděl, že cestuje německými krajinami, ale následkem cizojazyčného označení stanic se nevyznal a když proto a také pro jiné věci se dotazoval několika důstojníků, kteří jeli v témže voze, podívali se na něho s pohrdáním a ukázali mu záda. Spolucestující ho později upozornili na to, že, kdyby byl chtěl míti vysvětlení od důstojníků, že by se musel bezpodmínečně legitimovati jako Francouz: pak nebyl by dostal francouzskou, nýbrž správnou německou odpověď. Zdálo se tomuto Francouzovi, který se přiznal, že je přítelem Čechů, nesrozumitelným, jak v hlavním městě tohoto státu, ve kterém žije největší německá menšina Evropy, nalézti lze jen jednojazyčné nápisy firem, a prohlásil, že zcela jinak tomu je ve Francii: přijdeme-li dnes do Paříže - a vy víte, pravil ke mně, že Francouzi a Němci jsou od staletí největšími nepřáteli - shledáme, že tam většina velkých obchodů má také německé nápisy na firmách. Že takovýmito opatřeními nelze povznésti cizinecký ruch, je více než jisté, snažíme-li se potlačovati právě ten jazyk, který v tomto státě jedině a výhradně přichází v úvahu jako světový jazyk.
Co by byl tento Francouz řekl, kdyby byl také spolu zažil nynější pražské události, a jak se o tom vyjadřují říšsko-německé listy? Chci vám sděliti jen několik krátkých výtahů z těchto novin. Píší: Co se tehdy dálo v Praze, nelze označiti jinak, nežli jako kulturní hanbu. Nacionalistická chátra zuří proti německým zvukovým filmům. Návštěvníci divadel, kaváren, biografů atd. jsou ohrožováni na životě, spílá se jim a jsou biti, všechno před zraky policie, více nežli blahovolně přihlížející, která zahájila činnost teprve tehdy, když již bylo příliš pozdě a jinak už vůbec nebylo možno. Co však korunuje výtržnosti v Praze, jest okolnost, že se toto uličnictví děje vlastně pod protektorátem vrchního starosty v Praze. Tento pověstný němcožrout shledal slučitelným se svým postavením, žádati od ministra vnitra, aby pro německé zvukové filmy vydán byl všeobecný zákaz. Kde sedí rušitelé klidu, je světu velmi dobře známo. Pražská filmová bouře je velmi pěknou ilustrací k ženevské menšinové debatě. Říšskoněmecké listy vyslovují přání a naději, že německá delegace promluví v Ženevě s panem dr Benešem několik vhodných vážných slov. Projevuje se také naděje, že vyslanec německé říše v Praze upozorní přiměřeně tamní vládu na následky takovýchto šílených výtržností.
Říšskoněmecké listy poukazují dále k tomu, že si příště každý říšskoněmecký cestující musí několikrát rozmysliti, zdali za takovýchto okolností má a může navštíviti zem, která svojí civilisatorní schopnost a kulturní missi spatřuje v tom, všechno, co je německé, tupiti a veřejně snižovati.
Říšskoněmecký tisk zdůrazňuje dále, že Češi nemají přece zapomínati, jakou měrou jest jejich hospodářství poukázáno na dobré styky s Německem. Československé lázně žijí ze dvou třetin z návštěv v německých hostů (Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovy Lázně atd.). Mezi turisty, kteří každoročně navštěvují Prahu, dodávají Němci daleko převážný kontingent. Z důvodů sebeúcty nesmějí se čeští sousedé pak diviti, když říšští Němci dají příště přednost tomu, aby své peníze vydávali doma anebo v takových zemích, jejichž obyvatelstvo se chová způsobněji a snášenlivěji. Spatřujeme, píší německé listy dále, v odstranění německých zvukových filmů program, velmi slabé ustupováni před hrozbami šovinistů a pouliční lůzy.
Podivně působilo také, jak se zachovaly vládní strany a jejich tisk. Při rozhodném obranném jednání, muselo by povstání býti skončeno prvého dne. Nemohu si vysvětliti, jak si v německo-české vládě mohla vládní většina dovoliti nepřímo vybízeti a štváti. Smutný to obraz, když se strážcové pořádku u demonstrantů omlouvají, když policejní komisaři připustí, aby se celé ulice zpustošily, když klidně přihlížejí a čekají na vyšší rozkaz. To mluví za celé svazky. Touto jedinou výpovědí jistého komisaře stává se stát již povinným nahraditi škodu. Ukládati náhradu škody jednoduše demonstrantům, kteří ničeho nemají, není ničím jiným nežli výsměchem pro těžce poškozené poplatníky. Stát má však také výhradně právo a moc, klásti regresní nároky na původce revolty. Neučiní-li tak, pak skutečným vinníkům poskytuje pomoc a následek toho by byl, že by se při nejbližší příležitosti tato smutná podívaná opakovala.
V nejbližších dnech máme přikročiti k projednávání rozpočtu na rok 1931. Jsem si jist, že právě tak jako v předešlých letech, přes největší hospodářskou krisi, přes nouzi a bídu, kterou trpí hlavně venkovské obyvatelstvo, zjevně a skrytě zařaděno bude zase mnoho milionů pro marnotratnou zahraniční propagandu. Tyto miliony jsou přímo vyhozeny, neboť cizozemec nesoudí podle propagandy, podle zdání, nýbrž podle skutečnosti. Mohli jsme pozorovati, že po prvních večerních scénách nikoli Němci, nýbrž Angličané, Francouzi, Američané a Italové opouštěli zlatou Prahu a Československou republiku úprkem a nechtěli nic více věděti o státě, který se nedovede postarati o klid a bezpečnost mírumilovných občanů.
Z jaké příčiny, z jakých důvodů máme českoněmeckou vládu? Poněvadž klidné a rozvážné živly v obou táborech přišly k poznání, že právě tak jako na bojišti vzájemný boj ve státě mezi většinami a menšinami oslabuje, že nikdy lid, nýbrž jen jednotlivé hyeny bojiště mají z toho prospěch. Vstoupili jsme do vlády s myšlenkou, abychom dorozumění vzájemným sbližováním vždy víc a více prohlubovali, protivy vyrovnávali.
Od vstupu německých vládních stran zachoval také všechen německý lid klid a zdrženlivost, když v národnostním ohledu zaručené přípovědi mírové smlouvy St. Germainské nebyly plněny. Že nebylo smyslu spravedlnosti pro nepatrné koncese, nýbrž že poražení byli násilně potlačováni, přiznal před nedávnou dobou jistý vítězný stát sám. Od vysokých a nejvyšších míst ve státě dostalo se nám sice slibů, nezodpovědní živlové protivné strany, kterým se vždy vyhovovalo, tím více se snažili nás zotročiti a trýzniti. Že beránčí trpělivost německého venkovského obyvatelstva, které jde vstříc hospodářské bídě, následkem trvalého popichování v národnostním ohledu, se blíží svému konci, je tudíž vysvětlitelno.
Doufáme v zájmu státu a všech jeho obyvatelů, že právě tyto události probudí veliké občanské strany z jejich lethargie, že se konečně postaví proti šovinismu šílenství a že dané sliby se stanou skutkem. Kdybychom se měli klamati a býti nuceni změniti své politické smýšlení, pak nebude nás ministr věcí zahraničních dr Beneš moci dále označovati za největší hříšníky v celém světě. Svět dá se oklamati jen jednou, dnes ví, že vina nesnášenlivosti je na straně Čechů. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Další slovo má pan sen. Rovňan:
Sen. Rovňan: Slávny senát! Za vládny návrh zákona k ochrane osôb oprávněných požadovať výživu, výchovu a zaopatrenie, ktorý návrh je výzdobou sociálnou a má slúžiť cieľ, tak rečeno, samaritánshy, a preto že o výhody z toho plynúce v našej republike nachádza sa mnoho interesentov a je isté, že bude o túto podporu aj mnoho uchadzačov. Hinkova slovenská ľudová strana bude hlasovať.
Týmto zákonom sa dopomôže lepšia výživa ináčej mnohoráz proletariatu odsúdenej, zvlášť mládeži, ktorá mnohoráz postráda možnosti v mnohých pádoch akej takej výchovy.
Tento návrh zákona nesie pekný titul: Zákon k ochrane osôb, oprávnených požadovať výživu, výchovu a zaopatrenie. Na prvý pohľad a na prvé posudzovanie myslí človek na podporu tých najchudobnejších detí chudobných rodin, ktoré bez svojej príčiny upadly do trapného položenia, že svoje dietky nie sú v stave ďalej alebo vôbec školiť, chovať, živiť.
Dôvodová zpráva tohoto návrhu zákona hned v prvej vete dá pocítiť, čo prinútilo vládu k podaniu tohto pekne znejúceho návrhu.
Viedol vládu k podaniu návrhu veľký počet nemanželských dietok, dietok tedy stojacích bez rodičovského dozoru, bez rodičovskej výchovy, bez hmotného položenia rodiča alebo rodičov. Je to a musí to byť smutný zjav, smutný stav, bárs pre ktorýkoľvvek štát a tak aj pre našu Čsl. republiku, že sú v štáte také pomery, pre ktoré musí byť vynesený takýto zákon. Je to smutný obraz pre štát, kde štatistika vykazuje vysoký počet obyvateľstva a na ochranu vrchnosti odkázaného. To je opravdový obraz mravov toho štátu a neslúži na pochvalu, ale na odsúdenie.
A kto musí brať na prvom mieste za to odpovedlivosť? Sama vláda, ktorá drží kormidlo štátu. Toto je ten dôkaz úpadku mravov, na ktorý som poukázal v mojej řeči pri rozpočtovej debate pre rok 1930, keď som medzi iným spomenul, že dnes naše dietky vo škole sa len učia, ale sa nevvchovávajú. Stanú sa tedy ľudia za rodičov, ktorí sami postrádajú rodičovskú výchovu vo škole. Ako vie potom taký rodič svoje dieťa vychovávať, ktorý sám nebol vychovávaný? Toto je ten eklatantný a smutný následok nepovažovania si stavu manželského za sviatosť. Toto je následok klesania mravov. Toto je následok vvučovania dietok bez výchovy. Toto slúží za hojný základ rozširovania a množenia proletariátu. Takýmto spôsobom vychovávame si budúcích nepriateľov pre republiku. Takýmto spôsobom bez výchovy vyrastlá mládež dopúšťa sa potom verejne všeho zlého. Bez výchovy postráda dieťa citu proti bližnému. >Miluj bližného svojho, ako seba samého!< Toto sú následky v našej republike postrádania Kristových naúk. Vlámánie, krádež, lúpežníctvo, mordovanie, sebavražda sú ovocami nedostatku výchovy, zvlášť kresťanskej výchovy.
Dôvodová zpráva za prvú príčinu poklesu mravov ukazuje na poválečnú dobu a na druhom mieste na krizu manželstva a rodinného života a šíriacu sa neodpo vednosť rodičov za manželské i nemanželské deti. Uznávam, že vojna zapríčinila pri mnohých, zvlášte ktorí už aj pred vojnou neboli nábožne vychovávaní, celkovú ztratu opravdového citu k bližnému. Názory dozrávajú a sa kristalizujú. Je možnosť, že sa dožijeme usnesenia medzinárodnej konferencie o odzbrojení a tak nemožnosti ďalšej vojny, jediného to základu zapričinenia považovať spolubližného za nepriateľa. Kedže ale nespadá do možnosti našej kompetencie, zasahovať do možnosti zastavenia vojny, patrí nám ale zasahovať k náprave k odstráneniu poklesu mravov a krízy manželstva. Prehovoriť si musíme o týchto bodoch.
Základom každého štátu sú čisté mravy, ktorých obyvateľstvo štátu keď sa spustí, nesie najsmutnejšie, ba osudné následky. Ako vidno, vláda sama uznána pokles mravov, nerobí ale poriadky na odstránenie nemravnosti, iba chce pomôcť osobám, zväčša za obeť nemravnosti padlým. Vláde nech leží na srdci odstránenie nemravnosti, nie ale mlčanlive v známo brať, poťažne voľný tok nechať prúdu tomuto najnebezčnejšiemu zlu.
Deti, o ktorých sa má starať tento návrh zákona, zväčša postrádajú domácej výchovy. Vo štátnej škole žiak náboženstvo nemusí sa učiť. K tomu vo školách dnes, ako som už spomenul, sa len vyučuje, ale nevychováva. Deti tedy celkom bez morálnej výchovy ako dorast vstupujú do života. Neverecká spoločnosť sa postará, aby si ich získala za členov pre svoje ciele, pri čom nemá žiadnej ťažkosti. Čo má potom od takéhoto občana štát, verejnosť a spoločenstvo očakávať? Zvlášť, keď mu je v takýchto nevereckých spolkoch hlásané, že niet Boha, niet posmrtného života? Čo môže takémuto slúžiť za pevný základ vedenia čestného života, za čestné chovanie sa oproti bližnému, za poslušnosť oproti predstaveným, za povinnosť dodržania zákonov atď. atď.?
Namieranosti sa robia zvlášť proti kresťansko katolickému náboženstvu, keď sa rozhadzujú heslá: >Preč od Ríma, Rím musí súdzen a odsúzen< atď. O samom tomto hesle a toho následkov dalo by sa dni a dni prehovoriť, vzhľadom ale, že je to viec čisto náboženská, viery katolickej, upúšťam od dokazovania tých pre náš štát záhubných následkov. Zkrátka len pripomeniem, že je to povzbudzovanie k neposlušnosti pre nás katolíkov tak prísne predpísaných povinností. Však ale povzbudzovanie upustenia poslušnosti jedných predpisov ťahá za následok upustenie aj od ostatných predpisov. Kto je tedy náklonný upustiť sa jedného, upustí sa aj všetkých predpisov a zákonov a vstane z něho úplne nepošlušné, zákonom a povinnostiam protivujúce individuum, proletár republiky.
Hodiť takéto heslo medzi obyvateľstvo je opovážlivou vecou, zvlášť pre Slovensko, pre 80 % katolického ľudu na Slovensku. Čo sa ale samého želania splnenia tejto námahy týče, že Rím musí byť súden a odsúden, sa nikdy nestane. Rím je stavaný na pevnej skale, škoda hlavu o túto skalu lámať, tu si každý len hlavu prelomí, a nie rímsku skalu. Kďed nezná mládež predpisu >Miluj bližného svého ako seba samého<, samému opustenému to na rozum neprijde a takýto milovať bude svojho bližného len ako sa zvieratá milujú. Či sa stará taký o následky takejto zvieracej lásky? Následky vidíme a v novinách každodenne čítame, sú to: zavraždenie dieťaťa, samovražda hanby a pod. To sú následky žiadnej potažne pochybnej výchovy. Zákonom uznané voľnomyšlienkárstvo, verejné opustenie náboženstva - viery, malé pričiny za dôvody na uznanie prekážky manželskej rozluky, vyhadzovanie krížov zo škôl, upotrebenie bezvereckých učiteľov a profesorov na školách, zastavenie povinného vyučovania náboženstva vo školách, prevádzanie straníckosti nielen v politike, ale vôbec aj v živote, snaha za hmotou pod akýmikoľvek nezákonnitými podmienkami, šľapanie práv a správnosti, bezverecké provokatérske spolky, povoľovanic prednášky nemravných filmov, výstava nemravných obrazov a sôch vo verejných miestnostiach a výkladných skríniach, učenie a spievanie nemravných básní a spevov, návšteva barov mládežou, nezabezpečený mravný dozor továrenskej mládeže robotníckej atď. atď., nesú príčinu následkov na uznanie potreby predloženého návrhu zákonného. Moc smutné následky ponese předložený návrh po jeho uzákonení, keď príbuzní opustených detí atď. posúdení budú na snášanie alimentačnych trôv.
A preto vláda nech sa usiľuje predložiť návrh zákona pre ochranu mravov.
Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pí sen. Karpišková.
Sen. Karpišková: Slavný senáte! Projednáváme zákon, kterého bylo u nás potřebí již dávno po převratu. Projednáváme jej tedy opožděně, ačkoli poměry, které se vytvořily, byly by vyžadovaly, abychom dříve přihlédli k tomu, co se jako důsledek uvolněných mravů, ale zejména jako důsledek manželské rozluky projevilo. Tento zákon měl následovati hned po zákonu o rozluce manželství. Chci říci, že naše zásadní stanovisko k manželské rozluce, jak je zajisté každému známo, je kladné. Nemůžeme připustiti, aby manželství bylo temným žalářem, z něhož není východu, ale musíme žádati, aby pro dítě a pro matku byla zde náležitá ochrana. V Rakousku si stvořili tento zákon, tuším, již v r. 1924 a výborně se osvědčil.
My, ženy, které pracujeme také v sociální péči a ve veřejném životě a máme velmi často před sebou děti, matky a rozloučené ženy, vůči nimž má muž povinnosti, ale neplní jich, nejlépe víme, i za sebe, jaká křivda se tu na těchto tvorech páše. Občanský zákon sice stanoví právní základnu pro nárok osob oprávněných požadovati výživné, výchovné a zaopatření, avšak povinná osoba nalézá v rámci ostatních zákonů tolik trhlin a mezer, že se svým povinno stem může docela klidně vymykati.
Vážení pánové a dámy! Je nedůstojno moderního kulturního lidstva, aby se v něm vyskytovala v takové míře nezodpovědnost za dítě, jak jsme toho svědkem dnes, a mně velmi udivuje, že strana proletariátu, strana komunistická, chce tu dělati advokáta všem těm bohatým synkům, kteří se vznikají povinnostem platiti na dítě služčino, všem těm, kteří z nedostatku svědomitosti vyhýbají se řádné práci, aby nemusili platiti alimenty.
My, sociální demokraté, zastáváme názor, že společnost je povinna pečovati o dítě, ano, ale především je povinností a určitou ctižádostí nebo určitou životní náplní člověka, otce i matky, aby sami přebírali odpovědnost za dítě. (Tak jest!) Myslím, že v žádné společnosti si nedají uvědomělí, ušlechtilí lidé vzíti právo na to, aby směli odpovídati za své dítě a pečovati o ně; pokud na to nestačí, je tu společnost, aby jim tento jejich úkol usnadnila, avšak dělati advokáta lidem, kteří chtějí neodpovědně ploditi, jak to tu naznačil pan sen. Douda, lidé, kteří mají 160 Kč týdně.... (Sen. Douda: Já jsem mluvil o těch chudých!) Chudý musí býti také odpovědným za dítě.
Musíme, vážení pánové a dámy, vycházeti z daného stavu. Nemanželské dítě a nemanželská matka jsou dnes vlivem církve a zákonodárství tvorové velmi zubožení, a má-li pan sen. Douda obavu o ty kteří, majíce 160 Kč týdně, uzavrou jedno manželství, druhé, třetí a rozvedou se a ze všech manželství budou míti děti, pak musí míti také na zřeteli, že děti, které tu zůstanou bez opory otcovy, jsou prostě vrženy jenom jako břemeno matce. Není přece rovnoprávné, ani lidské, aby muž docela neodpovědně nechával ženě na krku děti a odpovědnost nechával dnešnímu kapitalistickému státu. Až budeme jednou ve státě sociálně spravedlivém, možná, že to bude jiné, ale v kapitalistickém státě volat, aby stát přebíral odpovědnost? (Sen. Mikulíček: Viděli jsme berlínského vyslance československého, jak se staral o svou ženu a své děti!) Mikulíčku, já nechci býti osobní, kdybych chtěla býti osobní, mohla bych poukázati na věci vám blízké, ale já to nedělám....
Předseda (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka pro tyto výroky k pořádku!
Sen. Karpišková (pokračuje): Nechci býti osobní jako je pan.Mikulíček, ale pravím, že je naprosto nesprávný názor pana sen. Doudy, že nemanželské dítě má býti docela jako samozřejmost přebíráno společností i dnes, kdy máme zákony, které proti nemanželskému dítěti a nemanželské matce se tak nepřátelsky staví.
Vážený senáte! Již velmi dávno domáháme se toho, aby občanské právo ve svém rámci a v novelisaci dalo postavení zcela jinaké, pokud jde o právní postavení nemanželské matce a nemanželskému dítěti. Pro nemanželské dítě žádáme, aby mělo právo na jméno otcovo, aby mělo právo na dědictví po otci a zejména aby bylo vychováno podle hospodářských poměrů svého otce, a nikoli matky, poněvadž v praksi se potom stává, když bohatý synek je nemanželským otcem dítěte služčina, že to dítě je vychováváno podle hospodářských poměrů své matky.
My prostě, i když jsme kolektivisté, trváme na odpovědnosti za dítě, a jako žena musím zejména odmítnouti naivní názor pana sen. Doudy, že my, kteří se domáháme svobody mateřství a sebeurčení mateřství, dělali bychom to proto, aby člověk, který podle něho má 160 Kč týdně, mohl se dvakráte, třikráte, čtyřikráte oženiti, zanechávat děti a ženu prostě nutiti k tomu, aby se podrobila operaci a aby tak následky tohoto neodpovědného manželského soužití byly odstraněny. Tak si my tu svobodu nepředstavujeme, to bychom hřešili na zdraví ženy, to bychom musily především pana sen. Doudu důkladně a zevrubně o těch věcech poučiti, ale my se, toho již předem vzdáváme, poněvadž víme, že zaujatost je nepřesvědčitelná.
Mohla bych poukázati na velmi objektivní zprávy, velmi objektivní pravím, z Ruska, kde se přiznalo, že ruská žena má mnoho práv, že je co do rovnocennosti snad jedině v Rusku tak zařazena, aby mohla říci, že je rovnocenna s mužem. Ale v těch zprávách se přiznalo, že po této stránce je největším chudákem, poněvadž z různých manželství zanechávané děti připadají jako břemeno jí, poněvadž stát to nemůže dělati ve všech případech, třebas má dobrou vůli a chce pečovati o všechny děti, které vzejdou z neodpovědných styků manželských.
Chtěla bych se krátce zabývati tím, co zde v dlouhé jakési přednášce přednesl pan sen. Rovňan. Uvedl v souvislost velký počet nemanželských dětí v našem státě s jeho mravní kvalitou. Když se podíváme, kde se nemanželských dětí rodí největší počet, abstrahujeme-li Prahu, poněvadž zde je zemská porodnice a sem se to stahuje z celé republiky, seznáváme, že je to v zemích klerikalismem zamořených, v Tyrolsku, v zemích rakouských a u nás na Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Uváděl dále v souvislost vysoké číslo nemanželských dětí s bezvěreckým učitelstvem, s odstraněním kříže ze škol a se zavedenou rozlukou manželství. Všechno mylně a nesprávně. Náboženství nedovedlo až dosud vypěstovati tolik odpovědnosti a tolik té tak zvané mravnosti, aby bylo zabráněno tomu, aby nemanželské děti byly do života bezohledně stavěny. Nevěrectví nemá naprosto ničeho společného s tím, je-li někdo nezodpovědný za dítě. Pan sen. Rovňan se velmi mýlí, domnívá-li se, že je to pokrokovost a socialism, který nadělal nemanželské děti a zavinil jejich určitou bídu. Nikoliv. Na bídě nemanželských dětí a matek má převážnou zásluhu církev, zejména církev katolická a i církve jiné, které pasovaly nemanželské matky za nemravné a děti takto zrozené za děti zrozené z hříchu; vtiskly jim pečeť méněcennosti. To se zobrazilo také v zákonodárství minulých století. Proto je těžko přijati tyto připomínky se strany, která má nejméně práv, aby o těchto otázkách hovořila.
Chci se zmíniti v meritu zákona o tom, že vítáme, že tento zákon zavádí trestní sankci. Pan sen. Mikulíček to vidí nerad. My jsme navrhovali, aby z veřejných pokladen státních byly vypláceny ihned alimenty osobám, které mají na ně nárok: matkám děti nemanželských i manželských a otcové aby byli přidržováni k placení, aby si to stát prostě od nich vymáhal. S tím jsme ovšem neprorazili. Ale tato zřízení jsou v některých jiných zemích již v platnosti, zejména jsou to severské země, kde pod vlivem té velké, slavné ženy, která hlásá svobodu mateřství, Elen Key, byly usneseny zákony, které jsou dostatečnou ochranou a oporou nemanželskému dítěti.
My se nedomníváme, že je to škoda a docela pokleskem, že jsme stanovili trestní sankci. My naopak si představujeme, že každá neodpovědnost, každé uvrhování dítěte a bezbranné ženy ve stav bídy, ať to dělá bohatý, ať to dělá chudý, je trestné. Není potřebí obávati se, když bude někdo nezaměstnán, že se bude na něm vymáhati placení a že se potom naň bude vztahovati i trestní sankce.