Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

103 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: za ministerstvo financí zplnomocněný ministr dr Vlasák, odb. přednosta dr Pavlík.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolené: dodatečně na včerejší a dnešní schůzi sen. Hrubému; na dnešní schůzi sen. Ďurčanskému, Kroiherovi a dr Milotovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby dána byla dovolená do 20. října sen. dr. Medingerovi za účelem cesty za hranice.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj byl schválen.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 283. Naléhavá interpelace sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Dyka, Thoře a spol. na vládu republiky Československé, jaká opatření hodlá učiniti na zmírnění hospodářské krise, která se jeví jednak v zemědělství úžasným poklesem cen zemědělských plodin a nemožností jich odbytu, jednak v průmyslu a jeho odvětvích nemožností prodeje průmyslových výrobků, čímž nezaměstnanost dělnictva stále stoupá.

Z předsednictva přikázáno:

Výborům techn.-dopravnímu a rozpočtovému:

Tisk 279. Vládní návrh zákona o nabytí úseku Zadunajské místní dráhy od stanice Bratislava-Nové Město ke státní hranici státem a o pachtu úseku Novohradské župní místní dráhy od stanice Lučenec ke státní hranici státem.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 9. října 1930 přikázáno:

Výboru technicko-dopravnímu:

Tisk 260. Návrh sen. dr Witta, Koukala a soudr. ve věci provedení podjezdu pod státní dráhou v Přívoze.

Tisk 261. Návrh sen. dr Witta, Koukala a soudr. ve věci autobusového spojení mezi Hlučínskem a Mor. Ostravou.

Výborům sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 262. Návrh sen. Foita, Votruby, inž. Marušáka, Havránka, Jílka, Slámy a spol., jímž se vláda žádá, aby věnovala pozornost a péči pohořelým v městečku Opatově, politický okres Třebíč na Moravě.

Výboru živnostensko-obchodnímu:

Tisk 264. Návrh sen. Sáblíka a spol. na vydání zákona o zvláštních opatřeních pro průmysl škrobový.

Podle usnesení iniciativního výboru ze dne 10. října 1930 přikázáno:

Výborům národohospodářskému a rozpočtovému:

Tisk 259. Návrh sen. Donáta., Sáblíka, dr inž. Botto a spol. na poskytnutí státní pomoci poškozeným živelními pohromami v roce 1930.

Tisk 275. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka a spol. na změnu zákona ze dne 5. června 1930, č. 72 Sb. z. a n., jímž se vláda zmocňuje, aby zavedla celní přirážky k celním sazbám u některých druhů obilí, mouky a mlýnských výrobků, a jímž se zakazuje chemická úprava mouky.

Tisk 276. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka a spol. na vydání zákona, kterým zavádí se vyrovnávací dávka na obilí, mouku a mlýnské výrobky cizího původu, nacházející se dne 15. prosince 1930 v celním území republiky Československé.

Výborům národohospodářskému, rozpočtovému a živn.-obchodnímu:

Tisk 267. Návrh sen. Stržila, Dreslera, Sehnala, Sáblíka, Chlebounové a spol. na vydání zákona o úpravě právních poměrů a podpoře domácké výroby.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání, a to:

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický pan sen. Pánek, za výbor rozpočtový pan sen. Votruba.

Uděluji slovo prvnímu referentovi, za výbor soc.-politický, panu sen. Pánkovi.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Dnes mně jistě připadl velmi příjemný úkol, abych jménem sociálně-politického výboru referoval o usnesení poslanecké sněmovny o t. zv. vánočním příspěvku, nebo jak jsme si zvykli říkat, o t. zv. 13. platu.

Jak pravím, úkol velmi příjemný, neboť, dostane-li se vánočního příspěvku všem zaměstnancům, i těm, kteří nespadají přímo do tohoto zákona, bude to jistě velmi slušný počet. Vždyť pouze ve státní administrativě má se to týkati 102.074 osob, v podnicích pak dokonce 177.664 osob; k tomu přistupují také ještě učitelé národních škol počtem 49.413, takže by celkem na vánočním příspěvku participovalo 329.151 osob.

Nuže, kolik se rozdá mezi tento veliký počet státních zaměstnanců? Důvodová zpráva, která je připojena ke vládní předloze, vypočítává, že vánoční příspěvek vyžádá si celkem nákladu asi 298 milionů 181.000 Kč, takže by průměr připadající na jednoho zaměstnance činil 845 Kč ročně. To je ovšem pouze průměr, ve skutečnosti je minimum jiné a maximum také. Minimální vánoční příspěvek bude činiti také pouze 300-400 Kč a snad ještě i méně u těch zaměstnanců, kteří mají nejnižší platy nebo mzdy. Nejvyšší vánoční příspěvek bude pak činiti u úředníků, kteří jsou mimo platové stupnice - to jsou ovšem pouze 3 v republice - 5.800 Kč a u úředníků v prvé platové stupnici bude nejvyšší odměna 4.550 Kč. Světoborné cifry to tedy nejsou.

Avšak při vánočním příspěvku musíme oceniti zvláště fakt, že v době skutečné hospodářské krise ve všech téměř odvětvích naší výroby - ale v zemědělství to už není krise, to je v pravém slova smyslu katastrofa (Sen. Stöhr [německy]: Velmi dobře!) - že v době skutečné, opravdu hluboké deprese, kdy propouštíme dělnictvo a soukromé zaměstnance i úředníky z práce, v době, kdy se nám rozrůstá nezaměstnanost, kdy snižujeme mzdy a platy, kdy finanční správa už také počítá se značným úbytkem svých příjmů, přicházíme, i když s nepatrným, přece jen s určitým zvýšením požitků státních zaměstnanců.

A není to letos poprvé, co s ním přicházíme. To nutno zdůrazniti. Nedávno jsme vyřídili takřka na 100 % splatný účet pensistů, takřka na 100%, poněvadž těch případů, kde snad je nespokojenost, je velmi málo, a zde zase vyrovnáváme - ovšem už na menší procento - také splatný dluh aktivním zaměstnancům. Ale nutno to přece jen oceniti jako dobrou vůli a to, co bych chtěl specielně vyzdvihnouti a hodně podškrtnouti, že koalice dodržuje loyálně program, (Sen. Johanis: Až na pana ministra Dostálka, který provisionistům nedal ani haléře!) že věci, které byly slíbeny, se dodržují a plní.

Jsem také přesvědčen, a pokud mohu mluviti za stranu, kterou zastupuji, prohlašuji, že jsme i nadále ochotni tak činiti, že chceme plniti loyálně program smluvený, nebo který bude ještě smluven. Ovšem ta částka, o kterou jde počítám-li vánoční příspěvek a částku, kterou dostanou pensisté, vyjde okrouhle asi půl miliardy a snad ta částka bude ještě vyšší, poněvadž jistě samosprávné svazky územní, země, okresy, obce, aspoň v jednotlivých případech sáhnou ke stejnému opatření jako státní správa a budou vypláceti 13. služné tedy těch 500 mil. Kč, myslím, nebude nijak ztraceno. Ty se dostanou do oběhu a oživí náš trh. Ony posílí konsumentskou schopnost dobrých konsumentů, státních zaměstnanců. (Tak jest!) A nesmí se zapomínati, co právě nedávno nám zde řekl francouzský ministr obchodu Flandin, když pravil, že našim hospodářským ideálem musí býti zvednouti konsumní schopnost každého jednotlivce. (Výborně!)

Nuže, zde činíme první počátek: i když v nepatrné míře, přece jenom zdviháme do jisté míry konsumní schopnost, jak jsem již naznačil, několika set tisíc zaměstnanců. To by právě měli oceniti specielně živnostníci - nemyslím političtí živnostníci - neboť jest jisto, že státní zaměstnanci částky, které dostanou, nebudou ukládati v bankách a záložnách, nýbrž prostě, jak je dostanou, tak je zase rozdělí obuvníkům, krejčím, nakoupí potraviny atd., krátce rozdělí je všem těm, s nimiž přicházejí do jakéhokoli hospodářského styku.

Ještě jednu věc musím zdůrazniti. Ještě se pořád žije v zajetí takové určité naprosto nesprávné ideologie. Slyšel jsem to nedávno v rozpočtovém výboru, že by snad bylo bývalo daleko lepší, kdyby se této částky bylo použilo k nějakému produktivnějšímu účelu, na př. ke stavbě silnic, kdežto takto prý se ta částka prostě zkonsumuje. To je naprosto falešná teorie, kterou bychom si měli v moderním státě již odvyknouti. Cožpak ti učitelé a profesoři, kteří vychovávají děti, nevykonávají produktivní práci? Což pak ti železniční a poštovní zaměstnanci nekonají produktivní práci? K čemu by byla ta produktivní práce, kdyby zde nebyl pořádek a klid ve státě? Nuže, ten úředník, který spravuje, ten soudce, který uděluje právo, ti úřednici, bdí nad tím, aby ta produktivní práce nedoznala úhony. Jestliže jsme tedy ocenili význam třináctého platu - a doufám, že se tak stane i z řad státních zaměstnanců, že uznají, že dnešní doba je nejméně vhodná ke zvyšování platů, v krisi, kterou proděláváme v našem hospodářském životě, v krisi, za níž státní zaměstnanci ovšem nemohou tím nebudiž řečeno, že snad již tím jsme vyřešili vůbec státně zaměstnanecké otázky, nebo že bychom tím chtěli říci, že na tento 13. plat, na tuto odměnu neměli snad zaměstnanci oprávněný nárok.

Chtěl bych opětovně konstatovat, co jsem již konstatoval a s tohoto místa několikrát zdůrazňoval, že státním zaměstnancům nebyly upraveny platy v republice podle cenového indexu, nýbrž jen podle měnového indexu, že je tu určitý rozdíl v jejich neprospěch a že bylo by jistě žádoucí, aby ti, kteří snad mají za to, že jsme již definitivně upravili poměry státních zaměstnanců, si přečetli důvodovou zprávu k platovému zákonu č. 103 z r. 1926, kde se výslovně praví: >Jestliže se nyní definitivně upravuje rozpočet podle měny a taktéž i platový systém, je na snadě otázka, podle které hladiny se mají upraviti platy státních zaměstnanců, zdali podle hladiny cenové nebo valutové.< A výslovně se praví, že na první pohled by se zdálo, že se mají upraviti platy podle cenové hladiny, ale to že není možné, poněvadž by to naše státní finance nesnesly. A zde se praví úplné správně, že veškeré ceny životních potřeb stouply devětkrát mluví se zde o devítinásobku v důvodové zprávě finanční správy - ačkoli je jisto, že to je pouze průměr velmi nízko vyměřený, že se může mluviti a mluví se také všude o desetinásobku a to ještě jen u zaměstnanců nebo dělníků, kteří by dlí v domech, kde jest ochrana nájemníků, pro občany, kteří bydlí v nových domech, byl by jistě ten násobek mnohem vyšší - že však naproti tomu jsme zdvihli platy státních zaměstnanců průměrně pouze šestinásobně. Zde se výslovně povídá, že ten rozdíl mezi měnou a mezi cenami musí nésti každý občan; vykládá se to zde sice velmi pěkně teoreticky, ale ve skutečnosti je tomu jinak. Řekl bych to méně učeně, než je to v důvodové zprávě, totiž že jsme všichni válkou zchudli, vždyť celá 4 léta se ničily hospodářské statky, a každý občan je povinen přinésti určité oběti na restauraci těchto zničených hospodářských hodnot. Je tomu tak ve skutečnosti? Přinesla každá vrstva takovou oběť, jako museli přinésti veřejní a státní zaměstnanci, jimž se dal pouze tento šestinásobek? Přizpůsobily všechny vrstvy své příjmy pouhému šestinásobku podle měnového koeficientu? Kde je ten rozdíl mezi šestinásobkem a desetinásobkem, komu připadá k dobru tento rozdíl? Kdyby bývaly všechny vrstvy, všichni občané uložili si stejnou reservu, jako jsme ji uložili veřejným zaměstnancům, dnes bychom se prostě topili ve zlatě. Chtěl bych říci, že až do r. 1922 jsme státním zaměstnancům podle toho, jak klesala valuta, poskytovali drahotní přídavky, nikdy ovšem jsme jim nedali tolik, aby to vyrovnalo ten pokles. Sotva však začalo v r. 1922 malé zotavení, když se začala stabilisovati naše měna, v tom okamžiku jsme přišli a snížili jsme jim požitky o 20% a odůvodňovali jsme to tím, že bude nyní levněji, což ovšem nenastalo, takže od r. 1922 do r. 1926, po celá 4 léta, jsme státním zaměstnancům platili dokonce méně, než činil měnový koeficient, a teprve r. 1926 jsme jim vpravili platovým zákonem požitky, důchody podle měnového koeficientu. To jsou fakta, která nelze nijak oddisputovati. Všechno se točí kolem cenové politiky. Mohu prohlásiti - a jistě že mluvím z duší všech státních, zaměstnanců - že by státní zaměstnanci si nepřáli žádného zvýšení platů, jen snižte ceny životních potřeb a oni vás nebudou obtěžovati žádostmi za valorisaci platů. (Sen. Stöhr [německy]: Prosím, ti druzí musí snižovati, my jsme již dosti slevili!) Já, prosím, to nechci popírati jen prosím, ještě v těch ostatních relacích aby se ceny snížily, aby, lidově řečeno, za tu korunu, kterou jim dnes za práci dáme, mohli si tolik koupiti, jako v roce 1914. O nic jiného tu nejde a kolem toho se točí celá politika státně-zaměstnaneckých platů.

Představte si, slavný senáte - a o těch věcech přece jen musíme vážně mluviti - kdyby byla finanční správa státní zaměstnance odměňovala podle cenového indexu, jak by to bývalo spravedlivé. Představte si, mnoholi by stát musil vypláceti dnes na platech, zdali by to poplatní síla občanstva unesla, a představte si, kolik se ušetří právě tím, že se státní zaměstnanci neplatí podle cenového indexu. Zde jsou, prosím, ty reservy! Vždyť my se stále a stále, mám za to, chlubíme zdárnými výsledky. Vezměte do ruky státní závěrečné účty a vidíte skutečně zdárné výsledky, které musíme pochváliti. Ale já reklamuji pro státní zaměstnance lví podíl na těch přebytcích. (Souhlas.) Nyní by se mně mohlo namítnouti: Vždyť ten stát, kdyby měl státní zaměstnance platiti podle cenového koeficientu, musil by také přiměřeným způsobem upraviti si své důchody, své příjmy. Mám za to, že stát zde přišel na své. Kdo se o to zajímá zejména jistě členové rozpočtového výboru - mohou si opatřiti příručku, kterou nyní vydal státní statistický úřad; kde naleznete velice důležitý přehled o hlavních zdrojích státních příjmů a kde najdete také ty ohromné přesuny, které nastaly právě po válce v různých daních - mám na mysli ovšem pouze daně přímé. Nebudu zde rozváděti ty cifry, jen řeknu, že na př. tak zv. daň činžovní - není to v pravém slova smyslu přímá daň, ale budiž - vynesla před válkou 21.6 %, zvláštní daň výdělková 21%, daň z příjmu, nyní důchodová, 20.6% celkového výnosu. Konečně byla zde daň pozemková, která vynesla 18%.

Ale jaký nastal přesun po válce? Dnes, prosím, důchodová daň - a ta přece jen postihuje, myslím, nejširší vrstvy našeho obyvatelstva - která činila, jak jsem již řekl, před válkou pouhých 20%, nyní činí 66%. Daň rentová vynáší dnes 25krát tolik, čili nechci to rozváděti - stát přišel na své: My bychom tedy příčinu musili hledati docela jinde. Nechci to zde rozváděti, není k tomu dnes příhodná doba, ale je jisto, že stát de facto tím také do jisté míry zaviňuje drahotu, jestliže musí vymačkati na 15 miliard různých přímých a nepřímých daní, to se musí ovšem projeviti. Musíme také ve státní správě trochu šetřiti, o tom nemůže býti sporu.

Chtěl bych dále také zdůrazniti jednu věc, na kterou se hodně zapomíná, že totiž státní zaměstnanci nikdy neměli konjunktury. To se přece musí spravedlivě uznati, že jsme neměli nikdy konjunktury, ani před válkou, ani za války, ani po válce. Krátce řečeno, státní zaměstnanci jsou obětí nutnosti finanční rovnováhy rozpočtu a přirozeně také platové možnosti. Stát může platiti jen tolik, kolik snese poplatní síla občanstva. Již jsem naznačil, jak si stát v této věci počínal.

Je jisto, že jsme nejenom státním zaměstnancům nevalorisovali platy, ale my jsme jim dokonce vzali i to, co si poctivě na Rakousku vydobyli. Na př. automatický postup. Na místě automatického postupu osvědčeného - o tom nemůže býti sporu - jsme zavedli neudržitelný a nemožný způsob systemisace a tak od roku 1926 je všechno v šachu, všechno je v rozechvění a v rozčílení, zaměstnanci, ministři, vláda, parlament, všechno je rozčíleno. (Výkřiky sen. Plamínkové.) A ještě dnes, ačkoliv uplynula 4 léta, co se zabýváme systemisací, nejsme u konce, ještě jsme to nedodělali, a až to doděláme, zase to nebude hotovo, zase bude rozechvění a rozčílení v úřadech. (Sen. Riedl: Vrátíme se k automatice!) Proto to říkám. Chceme - promiňte, že užiji toho výrazu - míti takový cirkus v republice stále? Musíme zase sáhnouti k tomu starému a osvědčenému prostředku, k automatice, aby úřednici věděli, kdy se dostanou na řadu, když poctivě plní své úkoly. Pak bude klid a pořádek, a my omezíme systemisační akt na vyšší místa, ale to gros bude uspokojeno, když bude míti automatický postup. (Souhlas.)

Ještě na jednu věc musím při této příležitosti upozorniti, (Hluk. - Předseda zvoní.) Stále se mluví o tom, že je státních zaměstnanců mnoho, a kdyby jich bylo méně, že bychom je mohli lépe platiti. (Hlas: Těch byrokratů nahoře je moc!) Já bych byl poslední, který by chtěl upírati, že je státních zaměstnanců mnoho. Faktum je, že jich je mnoho, ale nesmí se zapomínati, jak také narostly úkoly moderního státu během nějakých 20, 30 let, co se všechno na státní správu přenáší, co všechno se od ní žádá. (Souhlas.) Jen si vzpomeňte, co bývaly svého času, řekněme, veřejné práce. To bylo nepatrné oddělení v ministerstvu vnitra. Což na př. sociální péče? To byla nepatrná sekcička v ministerstvu vnitra. Představte si ty ohromné úkoly, které stát přejímá, pokud jde o sociální péči, o veřejné práce, vezměte si obrovský rozmach železnic, telegrafu, telefonu, radiofonie. Ale to se neudělá samo, to vyžaduje personálu, Státní úředníci za to nemohou, že stát je potřebuje. Vždyť jsou ku blahu toho občanstva, vždyť jemu jen slouží. Mluví se o tom, že provádíme racionalisaci nebo ekonomisaci nebo, jak to všecko nazýváme, (Hlas: Reformu!) reformu správy.

Chci při této příležitosti upozorniti na jeden fakt: Bylo to již v listopadu r. 1921, když jsme zde předložili návrh č. 1105, návrh na dosazení komise pro zjednodušení státní správy, pro zjednodušení úředních výkonů. Kde bychom dnes byli, kdybychom byli bývali 10 let sbírali materiál potřebný k zjednodušení správy, kdybychom byli bývali zjednodušovali správu postupně a nedělali to tak, jak jsme to udělali restrikčním zákonem? Nuže dobře: Dnes chceme zříditi komisi pro reformu správy, která již měla býti zřízena před 6 lety. Co bude reformovat? Po stránce věcné a také po stránce osobní. Když má zjednodušovati úřední výkony, nebude těch zaměstnanců tolik potřebí, to je jistá věc. A nyní se táži, co budeme dělati s těmi absolventy středních a vysokých škol, když jsme těch škol po převratu tolik nadělali, když jim dnes zavřeme dveře ve státních úřadech a nebudeme jich přijímati? Co budeme s nimi dělati? V soukromém podnikání se také provádí racionalisace a ekonomisace, tam je také všecko zaplaveno. Nebo je budeme vyvážeti do ciziny? Nevím, ale každý stát hájí si dnes svůj domácí trh práce a nepřipouští, nebo jen velmi těžko připouští cizí příslušníky. Co pak s nimi budeme dělati? Chodíme zde pořád kolem něčeho a nechceme to řešiti. Musíme řešiti školský problém, musíme docela jinam svésti vzdělání naší mládeže.

To všecko dnes neděláme, ale je nejvýš na čase, abychom také o tom hovořili, když jsme takřka již všem občanům učinili střední školu přístupnou. O té věci musíme přece mysliti.

Tolik jsem chtěl jaksi podotknouti z povšechného hlediska, a nyní dovolte, abych se několika slovy dotkl předlohy samé.

Konstatuji především, že se nejedná o žádné zvýšení platu, o žádnou úpravu platovou, nýbrž pouze o pouhou úpravu bývalých vánočních odměn, které přeměňujeme ve vánoční příspěvek, čili jinými slovy, dáváme vánoční odměnu každému, kdežto dříve to dostávali jen jednotlivci a výše se řídila čistě podle libovůle atd. Zkrátka zavádíme pořádek.

A nyní dovolte, abych upozornil na jednu věc: My nemůžeme býti dosti opatrni, když děláme zákony. Tak na př. v §u 1 se dočítáme, že se vyplatí ze služného 70%. Samo sebou se rozumí, že tím služným se míní také funkční služné profesorů a soudců. Kdo má funkční služné z profesorů? Ředitel střední školy. Nyní máme obdobu u učitelů. Tam jsou také ředitelské přídavky, tam je naprostá analogie s funkčním služným středoškolského profesora, stejný účel, ale poněvadž zde stojí >ze služného<, profesoři, ředitelé středních škol dostanou 70% z toho funkčního služného, ale ti správci obecných a měšťanských škol, ačkoliv obdoba je zde naprosto stejná, nemají dostati těch 70 % ředitelského přídavku.

My jsme navrhli resoluci, aby aspoň administrativní cestou se vyřídila tato otázka, ale znovu říkám: Nemůžeme býti ani dosti opatrní, když sděláváme zákony, abychom tu a tam nebyli někdy překvapeni velmi nemile výkladem pouhých slovíček.

Dále nebyla ještě dodnes vyřešena otázka - a to je otázka velmi naléhavá - zaměstnanců, kteří nejsou ve stálém poměru a jichž poměry platové a služební byly upraveny § 210, odst. 4 platového zákona. To je celá řada dělníků, právě těch sociálně nejslabších, to je celá řada úředníků na kolektivní nebo individuelní smlouvy a pod. Ministerská rada prý se usnesla - nemohu to zaručiti, poněvadž bohužel, do schůzí soc.-politického a rozpočtového výboru žádný z pánů ministrů nepřišel, aby nám podal vyklad tohoto temného bodu a úředníci, kteří byli přítomni, nebyli do věci zasvěceni - je to trochu zvláštní postup v našem parlamentarismu, ale již to musíme tak vzíti - že se těmto zaměstnancům, kteří nespadají přímo do zákona, poskytne vánoční příspěvek cestou administrativní. Já se nad výrazem >cestou administrativní< musím pozastaviti. Co pak to je >cesta administrativní(Sen. Plamínková: Máme slabý parlament!) Ano, slabý parlament, o tom nemůže býti sporu. Zrovna tak se prý usnesla ministerská rada o tom, že nejnižší výměra vánočního příspěvku bude 450 Kč. Nikde to nemáme, ani v zákoně, a nevím, zdali se ministerská rada o tom usnesla, nebo neusnesla. Dávám to do důvodové zprávy jako pověst, ale, bohužel, nemohu říci autenticky, že nejnižší výměra bude 450 Kč.

Velmi zajímavý je odst. 3.. §u 1, kde se jedná o předpokladech, za jakých se má státnímu zaměstnanci dostati vánočního příspěvku, Zde je řada výjimek ze lhůty 10měšíční, která je základem pro dosažení vánočního příspěvku, zde se mluví, z jakých důvodů lze učiniti výjimku z této zásady, mluví se dokonce i o tom, že jsou vyloučeni pouze zaměstnanci ti, kteří byli odsouzeni k disciplinárnímu trestu 2. a 3. řádu. Jestliže zaměstnanec, který je nepřiměřeně kvalifikován a vyloučen v důsledku toho automaticky z normálního postupu, nemůže postupovati normálně, ale vánoční příspěvek dostane, je to jistě velký ústupek. To musíme uznati. Zde právě se projevuje sociální charakter tohoto příspěvku, že to není odměna, poněvadž odměnu bych nemohl dáti diskvalifikovanému zaměstnanci. A teď přijde, prosím, nelogičnost tohoto zákona v odst. 4., kde se mluví o ženách, které jsou zaměstnány ve státní službě. Jsou-li manželé oba zaměstnáni ve státní službě, dostane jenom jeden člen toho manželství, bud žena nebo muž, podle toho, kdo z nich má nárok na vyšší příspěvek.

Nebudu o tom mluviti, ale jistě že se mohla najíti nějaká jiná cesta. Ale jestliže, představte si, se poskytuje vánoční příspěvek i zaměstnanci diskvalifikovanému, jak může býti vyloučena žena, která koná svoji povinnost řádně a poctivě? Představte si, jak to bude vypadati v úřadě, kdy bude v úřadě sedět muž, který je diskvalifikovaný a obdrží příspěvek a vedle něho je výtečná, kvalifikovaná žena, která však nedostane nic, poněvadž si vzala nějakého chudého státního zaměstnance. To je nelogické, to nemohu pochopiti a žádný člověk se zdravým rozumem.

Představte si, že žena, která se provdá za soukromého zaměstnance, třeba velmi bohatého, dostane příspěvek, kdežto ta žena, poněvadž si vzala nějakého malého úředníka. nedostane nic. To je nelogické.

A nyní bych chtěl, prosím, také upozorniti na jednu věc, která je pro nás, aspoň pro senát, velmi důležitá. Opravdu vděčím tomu, že jsme si s tou předlohou pospíšili, poněvadž tato předloha nemá žádného data o účinnosti. Zde platí pak zákon z r. 1919, já jej cituji ve své zprávě, podle kterého nabývá zákon, který nemá žádného data působnosti, účinnosti 30 dní po jeho publikaci. Zdůrazňuji to proto, že tento zákon, má-li se podle něho vypláceti, jak je to v zákoně výslovně řečeno, 1. prosince tento vánoční příspěvek, musí býti ještě tento měsíc sankcionován a publikován. Nevím, proč se to opomenulo. (Sen. Plamínková: Oni si pospíšili, protože by je to řízlo!) Ale je to, prosím, jistě tak trochu zvláštní.

Ale ještě jednu věc chci zde zdůrazniti. My jsme si vybudovali platový zákon proto, abychom do něj shrnuli veškerou materii, která se týká důchodů, státních zaměstnanců, a nyní zase ten platový zákon tříštíme. To je již druhý případ, kde se prostě upravují zvláštním zákonem požitky státních zaměstnanců. Předně to bylo u staropensistů, ačkoli to patřilo přece do 6. hlavy platového zákona, a nyní se to děje u vánočních příspěvků, které svoji materií patří přece jistě do 5. hlavy platového zákona.

Já jsem zde upozornil, ovšem jenom zhruba, na různé nedostatky předlohy, ale vzhledem k tomu, že čas kvapí, nemohli jsme přece nic na tom změniti, již také z toho důvodu, poněvadž o tom zákoně se hovoří již celý rok, a co dlouho trvá, není hezké. Občanstvo je stále tím drážděno a myslí si, že stále a stále se těm státním zaměstnancům něco přidává, nebo že se jim zvyšují požitky.

V důsledku toho sociálně-politický výbor - a musím konstatovati při této příležitosti jednomyslně a opravdu se vřelým pochopením pro potřeby státních zaměstnanců - schválil osnovu a doporučuje slavnému senátu, aby také schválil usnesení posl. sněmovny ve znění senátního tisku čís. 273.

Při této příležitosti pokládám za svou povinnost, abych také poděkoval všem těm, kteří se opravdu a upřímně o vánoční příspěvek pro státní zaměstnance zasloužili.(Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Za výbor rozpočtový je zpravodajem pan sen. Votruba. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Votruba: Slavný senáte! Udělování vánočních odměn a remunerací je již delším zvykem jak v životě soukromém, tak také u státních a veřejných zaměstnanců. V životě soukromém je to skutečně 13. služné, kdežto u státních zaměstnanců se těch 70 neprávem ve veřejnosti nazývá 13. služným. Ve skutečnosti je to vánoční příspěvek. Stát, ač neměl dosud zaveden žádný pravidelný vánoční příspěvek, měl zavedeny vánoční odměny za různé práce. Ovšem, rozdělování těchto vánočních odměn bylo nestejnoměrné a zavdávalo proto příčinu k velké nespokojenosti státního zaměstnanectva. Přirozeně, kdo dostane méně, když vidí, že druhý dostane více, je nespokojen, vyčítá to, a tato nespokojenost roste tím více, čím větší byly rozdíly vánočních remunerací.

Proto vláda přišla s návrhem, aby se do toho zavedla také jednotnost a větší úměrnost a navrhuje ve svém návrhu, který prošel již posl. sněmovnou a také soc.-politickým výborem i rozpočtovým výborem senátu, udílení vánočních odměn ve výši 70 % základního platu. Pro rozpočtový výbor směrodatnou je otázka úhrady. Věčná stránka návrhu spadá do soc.-politického výboru a kol. Pánek zde dostatečně tuto materii vyčerpal. Já jako zpravodaj rozpočtového výboru chci se zabývati jen otázkou úhrady. Výše této potřeby je jinak vypočítána ve vládním návrhu a jinak ve zprávě soc.-politického výboru sněmovny. Podle zprávy soc.-politického výboru sněmovny činí potřeba 298,181.800 Kč. Je to cifra, kterou jsem i já přejal do svého referátu. Podle vládního návrhu činí celková potřeba jen 267,400.000 Kč. Jsme zde u řídkého zjevu, kde finanční státní správa potřebu preliminuje a rozpočítává daleko níže, než jak to činí příslušný výbor zákonodárného sboru. Obyčejně státní správa je tak opatrná, že příjem preliminuje níž a vydání výš, aby byla nakonec, jako vždy při dělání účtů za uplynulá léta, příjemně překvapena přebytkem.

Vytýkám to proto, poněvadž se mně vyskytl v mém životě tento případ jako prvý, kde ministerstvo financí, tedy státní finanční správa, v potřebě je daleko skromnější, než bývá jindy.

Bylo zde řečeno, že má býti vyplacen tento příspěvek k 1. prosinci. Běželo původně o to, aby se rozdělil na dvě poloviny a aby byl vyplacen také na dvakrát. Ale uvážení všech okolností a zejména té, že právě Vánoce jsou onou dobou, která nejvíce činí nároky na kapsu každého otce rodiny, tedy také státního zaměstnance, působilo k tomu rozhodnutí, aby příspěvek byl celý vyplácen 1. prosince. Je nutno uvážiti také Psychologický moment, že na Vánoce chce otec rodiny zaopatřiti rodině to, čeho je potřebí. Není to žádný luxus, alespoň u většiny jistě ne. Je to zadržený potřebný nákup, který by se stejně musil učiniti. Je to nákup ponožek, košil, obuv i, všeho toho, čeho je potřebí. To se dává obyčejně k Ježíšku. Právě proto, že psychologický moment vánoční nálady má zde tak význačnou úlohu, a že právě v době vánoční a předvánoční jsou činěny největší nároky na kapsu každého otce rodiny, rozhodla se vláda navrhnouti, aby to byl příspěvek jednorázový ve výši 70 % základního platu.