Místopředseda Luksch (zvoní): K dalšímu slovu je přihlášen pan sen. Dyk. Uděluji mu slovo.

Sen. Dyk: Vážený senáte! Náš klub dožadoval se prohlášení vlády v plenu, v němž by plná moc zákonem daná byla přesněji vymezena. I když chápeme, že nemohou v zákoně býti vytčeny všechny případy možného jeho použití, přáli jsme si jasného vytčení směrů. Přáli jsme si také, aby bylo jasně řečeno, že vláda touto předlohou žádá pouze 150 milionů Kč. To také náměstkem předsedy vlády bylo slíbeno. Ministr financí učinil však prohlášení pouze v rozpočtovém výboru. Kvitujíce, že k prohlášení aspoň ve výboru došlo, doznáváme, že bychom si byli přáli, aby bylo učiněno v plenu, poněvadž by to posílilo jeho význam a jeho závažnost i důvěru veřejnosti k vládě a k našemu parlamentarismu. Byli bychom si přáli dále, aby směrnice a způsob použití byly naznačeny úplněji a jasněji.

Prohlašujeme, že nebylo a není naším úmyslem ochromovat kroky, čelící k zmírnění následků hospodářské krise. Přejeme si však, aby se tak činilo účelně, úspěšně a se zachováním principu parlamentní kontroly. (Potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Janček.

Sen. Janček: Slávny senát! 150,000.000 -. slušná suma! 150,000.000 žiada vláda na zmiernenie kríze. Kto by bol proti zmierneniu krízy, bol by pri najmenšom zlý človek. Kto by nechcel pomáhať ubiedneným? Len že neverím, že by sa pomáhalo ubiedneným, lebo s almužnou sa len závisť plodí, bo keď sa berie a kde sa berie, tam je každý chudobný. Spytujem sa ale, páni mojí, od ktorého konca to chcete začať zmierňovať tú krízu a ktorú krízu tými 150 mil.? Maloroľnícku, živnostnícku, robotnícku, ktoré odvetvia týchto národných složiek so 150 milionom! To je ako kapka do mora, ale pravda, lepšie niečo, ako nič. Podivuhodná vec, není ani dva týždne, ako pán minister Engliš zdôraznil v rozpočtovom výbore senátu pánovia, neodhlasujte výdajové položky, bo rozpočet to nesnesie. Sme u konca. A hľa, zas nachodíte zaokrytie, keď nie ináč, tak mimoriadny úver.

Slávny senát, veselo to ide, ja vládnym stranám len gratulovať môžem. Máte pravého kúzelníckeho ducha, je to vlastne vo vašej povahe, my to známe a preto se obávame, že rozkúzelníte nám celé naše Slovensko. 300 mil. na fuzionovanie pražských bánk, 150 mil. na fuzionovanie moravských bánk, 300 mil. na novoročné a trinásty plat, kto by vám mohol povedať, že ste nie kavalieri? Leč chyba, že nie z vášho. A s cudzieho krv netečie. Ale čo povie na to ten bedár, chalupár, ktorému, aby sa tieto miliony zas posháňaly, bude exekutor predávať ostatnú kozičku, bude vyťahovať hlavnicu zpod hlavy, to už je druhá vec. Keď by tie stesky, tie výrazy, nadávky sa daly vytlačiť a zarámovať, ktoré pri príjemnej návšteve exekutora budú prednesené, akiste by si to ani jeden vládny poslanec ani senátor, ktorý tak ochotne zdviha ruku pri odhlasovaní vládnych návrhov, nevyvesil v byte na rozpomienku. Ale čože, len ty mluv, keď ja zdráv. Vláda sa poveruje tento obnos podelit, prosím, kto je u nás vláda? Vláda sú koaličné strany, tak teda sme u prameňa vecí. A strany sú stľpy tejto republiky, vyslovil sa jeden pán minister a stľpy tejto republiky musia byť silné, aby sa republika nejak nerozvalila. Moc a síla je peniaz a ajhľa - dáva sa, bere sa! Bol by blázon, kto by nebral, keď dávajú. Čo? Ale páni pozor. Ako som čítal, v poslednom štvrť roku sa vyfajčilo menej cigár, hodne menej cigariet, ako v podobnom období lonského roku. Keď už aj fajčiari sporia, to je skutočná kríza. Nemýlim sa, keď poviem, že i tých preliminovaných 10 mil. štátneho rozpočtu sa zcvrkne na hodne menej. Ja nevidím rozriešenie kríze v hospodárskej depresie, ako som už spomenul, v rozdávaní podpôr a almužny, ale prácou a len úspešnou výnosovou prácou zdoláme krízu a úspešná výnosná práca uvedie do života rozmach stavebného ruchu. Niet odvetvia, ktoré by sa nezúčastnilo zárobku pri stavbe. Nielen predmety, ktoré sú ku stavbe potrebné, sa spotrebujú, ale derie sa odev, obuv, pije sa, je sa, píše sa, zariaďuje sa, behá sa pešky, na voze, na aute, dováža, odváža sa, pravotí sa, aj krstí sa, viac pochováva sa, viac všetko, čo má ruky a nohy je zamestnané, keď sa stavia a zariaďuje. No ale čo! Vám hovoriť, páni moji, a na stenu hrach hádzať, to je jedno. Keď by ste chceli šetriť a tej hospodárskej depresie skutočne pomôcť, tak by ste v celej republike zahájili núdzové stavby. To robí Amerika, to robí Anglia. O tom bola reč aj v rozpočtovom senáte, ale pán minister Engliš nedoporučal pomocou pôžičy stavby prevázdať.

Investovať do dačoho, čo by malo cenu aj do budúcna, ach to nie - ale tak dľa vôle vlády, to je strán, rozdeliť 150 mil., to už ide, to je možné.

Známo mi je, pánovia moji, že štát platí pod menom sustentácie tým úradnikom, ktorí nemajú v meste účinkovania bytu, 600 Kč mesačne. Známo mi je aj to, že jedon nevyprádznený byt ťahá za sebou aj 4 až 5 sustentácií, takže keď jedon nevyprázdní byt, nemôže ten druhý ani tretí ani štvrtý byt byť vyprázdnený. Jedon následovný pád je mi známy. Jedon pán úraduje v Nitre, byt ale má v Martine. Bere sustentáciu. V Martine úraduje druhý pán, ktorý má byt v Kubíne. Bere druhú sustentáciu. V Kubíne úraduje tretí, ktorý bere tretiu sustentáciu, bo má byt v Leviciach. V Leviciach úraduje štvrtý, berie štvrtú sustentáciu, bo má byt v Kežmarku. Ďalej som to nesledoval, bo mi to bolo už prihlúpe, dozvedať sa, ako hlúpo sa peniaze chudobného ľudu vyhadzujú.

Prosím páni, len na pr. treba by bolo postaviť jeden byt a usporilo by sa štyrikrát 600 Kč mesačne, to je 28.800 Kč ročite. Keď úročíme 6%, tak je to skoro úrok od 480.000 Kč. Za to sa postavia 4 byty. Štát má majetok, napomahá stavebnému ruchu, ušetrí na podpore v nezamestnaní. No, štátna správa je na toto všetko hluchá a slepá.

V ministerstve ver. prác som v rozhovore jednomu čelnému pánovi to predniesol. Jeho odpoveď bola: "No jo, pane senátore, to je všetko pekné, ale kto nám na tie stavby půjčí?" A hľa, požičali nám, lebo vykúzlili sme 300 mil., 200 mil., zas 300 mil. behom krátkeho času a teraz zase 150 mil. Ale na hodnotné, trvajúce investície je odpoveď: Kto nám na to pujčí?

Nikde sa nesporí, len sa rozdáva. Kam to povedie, páni moji? My sme sem poslaní našimi poplatníkmi, z ktorých tieto všecky miliony budú vymáhané, aby sme s ich korunkami hospodárili, bo z neba nič nepadá. Všetko čo spotrebujeme, musí byť našimi poplatníkmi v pote tvári vyrobené a my sme pred našimi voličmi zodpovední za každý halier. Poneváč parlament žiadnej kontroly nemá o spotrebe týchto 150 mil. a ku dnešnej vláde žiadnej dôvery nemáme, poneváč vláda sú koaličné strany a vrana vrane oko nevyklove, moja strana týchto 150 mil. pre zkrachovaných zbytkárov a pre sanáciu všelijakých socialistických dobrodružných straníckych inštitúcií a v hodnom počte pre stranické ciele neodhlasuje.

Odporúčal som v rozpočtovom výbore senátu: Dajte administrativu celej republiky Baťovi do árendy, ten to lepšie dokáže. Aj tu to opakujem. Dajte celú administráciu Baťovi do árendy, ten to lacnejšie dokáže ako dnešný byrokratický ťažkopádny štátny aparát.

Pri tejto príležitosti sa chcem zmieniť len krátko o clách, o ktorých tu prednášal pán kol. sen. Modráček. Dnes clá priemyselných podnikov nechránia delnikov, ale chránia veľkokapitál. Páni, prečo majú naše automobilky vydelávať 50%, prečo by sa nespokojily 15-20%ným ziskom? Ale odhliadnuc od toho, cudzozemský cement nám je na hraniciach odporúčaný za 15 Kč 1 q a my tu platíme 33 Kč, 35, 38 Kč.

Tak to vypadá s moc a moc článkami. Páni moji! Toto tiež prispieva hodne ku zvyšovaniu krízy, bo keď by boly potrebné články lacnejšie, viac by sa kupovalo, viac by sa mohlo dorábať a tak by celá kríza bola zmierňovaná.

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Pichl.

Sen. Pichl: Slavný senáte! Přítomná hospodářská krise je ve svých účincích snad nejtěžší krisí hospodářskou, jaká zasáhla svět po válce. Právě tím, že tato krise jest obecná, světová, jsou její účinky ostřejší a tížeji zmírnitelné, než kdyby šlo o krisi, která by pramenila z poměrů jednotlivých států, než kdyby to byla krise lokalisovaná. Nevíme, kdy této krisi bude konec, máme jen nejasné náznaky, že blížíme se jejímu spodnímu bodu a že pak bude následovat obrat. Je to zvláště Amerika, kde se věří, že konec krise není daleko a že tedy je potřebí se připraviti na nové oživení hospodářství. V Americe také konají se pro nové údobí prosperity horlivé přípravy. Ve dvojím směru: jednak v usměrnění hospodářství, jednak k urychlení ozdravovacího procesu. V Americe jako nikdy dříve mluví se a studuje se proces racionelního hospodářství, nikoli jen racionalisovaného. Jde tu o přizpůsobení výroby potřebám konsumu, možnostem trhu. V druhém směru je známo, že Amerika vynaložila velké prostředky, aby zmírnila důsledky krise a urychlila proces, který dnešní krisi charakterisuje.

Domnívám se, že také my musíme jít obdobnou cestou. Není možné srovnávat americké poměry s našimi, ale je vhodné a doporučitelné, abychom v souhlase s obecnými tendencemi snažili se vyjít z krise bez větších škod. Také my musíme ve své hospodářské politice mysliti na dvě otázky: na racionálnost v hospodaření a na odstranění škod, jež krise způsobila a ještě způsobí.

Svět vychází již z údobí, které podporovalo především výrobu, zanedbávalo však konsum, potřeby trhu. Hospodářská politika to nebyla. Byla to soutěž nebo ještě spíše dostihy o to, kdo vrhne na trh víc a levnějšího zboží. V této soutěži nemohl nikdo zůstati bez těžkých škod a ztrát. Máme je i my. V zemědělství, průmyslu, v živnostech, v obchodě, má tyto ztráty také svět dělnický, na jehož zádech přenáší se největší část krise.

Škody tyto nikdo nepopírá a rozumně popřít nemůže. Jde o to, zmírnit je, aby vstup do nového hospodářského údobí byl usnadněn, urychlen. Celý rok parlamentní práce věnován byl věcem hospodářským. Obě sněmovny dosáhly přímo rekordu v počtu zákonů hospodářského významu, projednaných v jediném roce. Stejně tak vláda zabývala se skoro výhradně otázkami hospodářskými. Nemůže se proto ani vládě, ani zákonodárným sborům vytknouti, že zanedbaly své povinnosti v době kritické. Ovšem, nikdo z těchto činitelů nemůže se odvážiti říci, že by mohl běh krise zastaviti. V době, kdy světové hospodářství ovládá myšlenka liberalismu, myšlenka soukromopodnikatelská, nelze učiniti opatření, jež by mohlo obnoviti rovnováhu v době dosti krátké, natož pak udržovati trvale tuto rovnováhu mezi výrobou a spotřebou. Takovýto problém je věcí vývoje, věcí vítězství idejí, jež staví se proti t. zv. volné hře sil a usilují o programovost, záměrnost všeho hospodářského dění.

Je však v našich rukou rozhodnout se pro pomoc, pro zmírnění důsledků. Moderní stát není již státem policejním, státem, který by se staral jen o pořádek a bezpečnost, moderní stát má úkoly širší, a je povolán pomáhat na poli hospodářském, sociálním i kulturním. Může a má povinnost pomáhat v době krise, jako pomáhá občanstvu v době konjunktur, v době klidu. Vidíme, že zemědělství neváhá žádat o pomoc a podporu se strany státu, je-li mu zle, vidíme, že průmysl žádá od státu opatření ve svůj prospěch, je-li ohrožován, a stejným právem také stát poskytuje podporu a vyvíjí péči o nezaměstnané. Je to vše služba státní myšlence, upevnění státu, zajištění jeho rozvoje.

Týž účel sleduje i osnova o mimořádném úvěru. Byly proti ní vznášeny námitky, ale víc formálního než věcného rázu. Potřebu pomoci nikdo nepopírá, žádá se hlavně zajištění kontroly se strany parlamentu. Toto výsostné právo parlamentu je potřebí plně uplatnit, uvést v činnost, tím spíše, že právě čs. parlament prokázal, že má smysl pro potřeby státu a občanstva, že tudíž není žádného důvodu, aby byl ze spolučinnosti vyřazován a jeho právo stavěno v pozadí. Souhlasíme a přejeme si vůbec co největšího vlivu lidového zastupitelstva ve výkonu státní moci. Kontrola - toť právo nejvyšší a nejdůležitější.

Ovšem, je potřebí si uvědomiti také, že ani těch 150 mil. Kč neodstraní následků krise. Může jen mírniti, a ještě ne všude. Stejně jako všecka opatření dřívější nemohla postup krise zastaviti, ani tento úvěr krise nezastaví. Musíme jít dál. Musíme využít nejbližších týdnů k přípravě opatření, jež v době, kdy se počnou objevovati první spolehlivé známky obratu, umožní rychlejší nástup aktivity hospodářské. Konkretně to znamená uplatnit plnou vahou smysl přijatých zákonů hospodářských. Jde nám o rozvinutí stavebního ruchu, především stavební činnosti veřejné, ale také o usnadnění činnosti soukromé. Tu nejde jen o levnější hmoty, tu jde také o úrok.

Právem-li se domáhají živnosti, zemědělství atd. levnějšího úvěru, tím víc musí se vyhovět stejné potřebě ve stavebnictví. Myslím, že je to možné. Vývoj úrokové sazby u nás je určován především výnosností státních půjček. Až do nedávná výnosnost ta činila 6%. Bylo velkou zásluhou nynějšího ministra financí, že se staral o dosažení 6% standardu úrokového, že jsme se dostali k nižšímu úvěru. Dnes jsme před otázkou 5% úvěru. Podepřít tendenci, která se vyvíjí zřetelně na trhu veřejných půjček, kde výnosnost klesla až téměř na 5%, je velkým úkolem hospodářským. Dobře připomněl předseda Anglo-čs. a Pražské úvěrní banky Sonntag, že snížení úroku o 1% činí pro naše hospodářství při 45 miliardách vkladů úlevu 450 milionů. Snížení úvěru hypotečního o 1% znamená zlevnění činží o 15 až 20%. Připočteme-li k tomu, že dnes se může stavěti asi o 5-10% levněji, shledáme, že při zlevnění úvěru došli bychom k 25-30% snížení činží v nových domech. Co by to znamenalo pro celé hospodářství, je zbytečno vykládat.

Pokládám proto péči o levnější úvěr za prvořadý problém a věřím, že by toto snížení přineslo hospodářství odškodnění za všechny nesnáze krise. Jsme zemí, kde mzdy a platy jsou velmi nízké. Vyskytly se už náběhy k pokusům o snížení mezd pod vlivem krise a zlevňování. Nechyběly ani hlasy, doporučující snížení platů. Obchod a živnosti těžce snášejí, že ceny jejich zásob klesají, a není divu, že hledají východisko. Zlevněním úvěru by se východisko našlo. Nebylo by problému, jak zjednat rovnováhu mezi pokleslou hodnotou zásob a jich nákupní cenou, mezi prodejní cenou. Nemohli bychom dáti souhlasu ke snížení mezd a platů. Tato myšlenka nemůže u nás vůbec přijít v úvahu. Jsme zemí, která v této věci nemůže se přirovnávat k Německu a Rakousku, k Německu ani po nynějším snížení mezd a platů. To, prosím, je řešení pro nás nepřijatelné. Není také účelné, protože by jen krisi zostřilo.

Proto chceme zlevnění úvěru, zjednání pořádku v našem úvěrním trhu. Státu usnadní toto řešení zásah investicemi, usnadní to i situaci podniků. Hlavně však pomůže to malým živnostem, malým obchodům, pomůže to stavebnímu ruchu a vyřízení otázky bytové.

Uvažme, že jde také o náš vývoz. Slyšíme z Německa hlasy, zdůrazňující, že Německo musí zvýšit svůj export, aby mohlo dostát svým povinnostem reparačním. Německo energicky stlačuje ceny zboží. Chce být nejlevnějším exportérem. Při německé houževnatosti můžeme věřit, že se mu tento cíl podaří. Máme zůstat pozadu? Máme se dát vytlačit i z dalších odbytišť? Dnes, kdy stojíme v celní válce s Maďary? Tuto myšlenku nesmíme si ani připustit. Naopak, musíme hleděti udržeti provoz svého průmyslu, pomoci mu především také levnějším úvěrem.

Hospodářsko-sociální plán nynější vlády má řadu dobrých a účinných bodů. Patří mezi ně i projednávaná předloha o opatření levného úvěru živnostenského, o úvěrech exportních, o státních zárukách při pojištění vývozu atd. Zejména položil bych důraz na úvěr pro živnostníky, neboť tento stav trpí opravdovou krisí. Živnostnictvo hraje v našem hospodářství větší roli, než se obecně soudí. Armáda v tomto oboru rovná se při nejmenším počtu zaměstnaných v průmyslu. Průmysl má však vliv a moc, živnostnictvo stojí tu bez pomoci. Problém živnostenský je hospodářský a jen tak lze jej řešit. Nejde to však, jestliže přehnaným cechovnictvím žene se jedna složka živnostenská proti druhé, jestliže vymáhají se úpravy živností, jež jsou jen návratem k překonaným dobám, a zapomíná se, že rozvoj živností dnes může se dít jen ve směru kvalitní práce, kvalitního zboží. To, co lze mechanisovat, co lze vyrábět hromadně, to dělají a budou dělat továrny. Je marno proti tomu bojovat, ale lze s úspěchem vést živnostnictvo k dokonalé práci, k dokonalému výrobku. Pomoci tomu, to je i úkol státní politiky. Především je to opatření levného úvěru. Dnes živnostník sežene úvěr mnohem obtížněji, než továrník, a zpravidla i dráž. A i tehdy, je-li úvěr spolehlivě kryt, třebas účty pro veřejné korporace. Vedle úvěru musíme hledět zvýšit zvelebovací činnost, zvýšit odborné vzdělání.

Řešíme krisi, při níž nezapomínáme ani na vrstvy zaměstnanecké. Dnešní nezaměstnanost volá opravdu o smilování. Krisi výroby nesou na svých bedrech právě ti nejpotřebnější, jejichž jediným kapitálem jsou ruce a hlava. Podpora v nezaměstnanosti může být pomocí na krátký čas, ale neuspokojí žádného z těch, kteří ji berou a kterým se ještě vyčítá. Je to příliš trpký chléb, koupený z podpor. Vítáme, že stát snaží se usnadniti zaměstnání těchto lidí, ještě více však voláme po veřejných investicích. Hodně investovat znamená ušetřit výdaje na nezaměstnané a usnadňovat obnovení činnosti i v oborech, pracujících pro přímý konsum. Nechť jakkoli se pohlíží na novou úpravu samosprávných financí, jedno velké dobro přináší, že totiž umožní obcím opět investiční činnost, umožní zaměstnat lidi, oživit výrobu. Nepodceňujme tyto lidské stránky věcí. Je možno dbát o to, aby investice byly co nejrentabilnější, aby nestavěly a nepodnikaly se věci zbytečné, věci, jež mohou počkat na lepší časy, ale ať jen obce investují, jde-li o zařízení, jež slouží k posílení hospodářského ruchu, ke zmírnění sociální bídy. Dnes ani snad dobře neoceňujeme výhodu silničního fondu, který má prostředky k podnikání, jen bychom zas viděli rádi rychlé tempo, větší stavební program.

Leccos jsme během letošního zasedání vykonali, ale ještě více při řešení krise vykonati zbývá. Snad by bylo nejlépe, kdyby z této komory vyšel návrh, aby vláda co nejrychleji jmenovala poradní sbor pro otázky hospodářské a uložila mu, aby utvořil výbor, který by sestavil plán pracovního programu. Bez programu to nepůjde. Potřebujeme rozlišit věci základní od podřadných, věci, jež nesnesou odkladu od těch, které k plnému provedení potřebují delšího času. Potřebujeme určit základní linii a body aktuálního programu. A pak jednat, rychle jednat. Neutápět se v přehnaném teoretisování, ale vybrat věci nesporné a realisovat je. Na tolik dobré vůle je možno počítat u všech stran a ve všech vrstvách obyvatelstva. Dnes je již zřejmo, kam vývoj věcí spěje, a je proto možno jednat.

Strana čsl. nár. soc. učiní vše, aby pomohla překonat tíseň doby i všechny její důsledky. Apeluje na všecky ostatní strany, které mají konstruktivní koncepci své práci, aby připojily se a šly za stejným cílem, který jest jen cílem, jak posloužit lidu, jak prospět republice.

Dnes tedy úvěr je naše první starost. A hlavní starost. Levný úvěr je klíč k celému hospodářskému rozvoji. Vše ostatní může krisi zmírnit, zde však je přímý zásah do podstaty, spolehlivý lék. Domáháme se této péče o levný úvěr, aniž bychom však přehlíželi všecky ostatní prostředky pomocné. Tou nám je i osnova o mimořádném úvěru. Přijímáme ji u vědomí, že těžké hospodářské škody je nutno zmenšovat, třebaže víme, že jich plně neodstraníme. Nebyli bychom však jen s paliativními prostředky spokojeni. Chceme vedle mírnících prostředků též opravdový operativní zákrok, jakým dnes je hlavně odstranění vysoké sazby úvěrní. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda Luksch (zvoní): Další slovo má pan sen. Stolberg.

Sen. Stolberg (německy): Slavný senáte! Není pochybnosti o tom, že hospodářské poměry této země ve vysoké míře závisí od obchodních styků s jinými státy. Není také pochybnosti o tom, že bezesmluvní stav, který máme nyní s Maďarskem, bude míti dalekosáhlé účinky na naše hospodářství, zda v dobrém nebo ve zlém, ukáže teprve zkušenost. O postupu vyjednávání a o účincích, jež projeví přerušení ve vyjednávání na naše hospodářství, poukázáni jsme na novinářské zprávy. Tyto novinářské zprávy jsou přirozeně zbarveny podle stranicko-politického směru listu anebo podle toho, zdali tyto zprávy přicházejí z té či z oné strany hranic. Pro parlament bylo by zajisté bývalo nejvýš zajímavé, kdyby nám byl pan ministr věcí zahraničních podal zprávu o průběhu tohoto vyjednávání, o naději na opětné zahájení tohoto vyjednávání, anebo o účincích na obchodní styky s těmi státy, ke kterým stojíme v poměru nejvyšších výhod.

Místo všech sdělení čteme v novinách o rozhovorech, které měl ministerský předseda se žurnalisty, o rozhovorech, ve kterých se mluví o mensurách, o trestu smrti, jakož mezi jiným také o jednání o obchodní smlouvu s Maďarskem. Když, bohužel, parlament nemá zájmu pro sdělení ministra věcí zahraničních a návrh v tom směru podaný byl odmítnut, mohu přece jen rozuměti, že široká veřejnost by byla měla největší zájem na takovémto sdělení.

Nuže, co se týče osnovy zákona, která se projednává, chtěl bych poukázati k tomu, že se od několika měsíců v obou komorách parlamentu všechny strany zevrubně zabývají nouzovou výpomocí, která má býti připravena. Mluví se o nutnosti velkých investičních prací, aby se rozřešila otázka nezaměstnanosti, mluví se o nutnosti sanovati fondy dělnických organisací, mluví se o nutnosti levných úvěrů pro zemědělství, aby mohlo změniti způsob hospodaření, má se pomoci výdělkovým a hospodářským družstvům, mluví se také o individuelních podporách. Mohli bychom se domnívati, že vláda měla čas předložiti na základě těchto námětů nějaký projekt, plán, a věcí parlamentu by bylo raditi se o tomto plánu, doplňovati, měniti, usnášeti se a povoliti potřebné prostředky. Ale vláda se patrně domnívá, že parlament není schopen načrtnouti takovýto plán a usnášeti se o něm, anebo velké strany, které opanovaly vládu, zdají se dávati přednost tomu, usnášeti se za zavřenými dveřmi o rozdělení úvěrů, a vláda spokojuje se tím, že si opatřuje zmocnění, na základě kterého může s vládnoucími stranami činiti co chce.

§ 1 osnovy praví, že se na zmírnění následků hospodářské krise v letech 1930 a 1931 mimo rozpočtové výdaje povoluje úvěr 150 milionů. Jsme proti znění tohoto paragrafu, neboť považujeme za vyloučeno, že s obnosem 150 milionů lze vyplniti všechny tyto úkoly, že s tímto možno podniknouti význačné investice, které by mohly znatelně zmenšiti počet nezaměstnaných, považujeme za vyloučeno, že lze sanovati podpůrné fondy pokladen v organisacích, že lze opatřiti levné peníze pro zemědělství a levný úvěr pro živnostníky, o který se žádá, že mimo to lze poskytovati ještě individuelní podpory. Ve shodě s návrhem, který podali členové naší strany v poslanecké sněmovně, navrhujeme, aby tento úvěr byl zvýšen ze 150 na 300,milionů, i mám za to, že nikdo, kdo zná hospodářskou nouzi nynější doby, nebude moci v tomto návrhu spatřovati licitační, demagogický návrh.

§ 2 této osnovy praví, že vláda určí způsob použití tohoto mimořádného úvěru. Odmítáme toto znění, neboť nikoli vláda, nýbrž parlament měl by určovati použití veřejných prostředků. V důvodové zprávě není řeči o plánu použití, jedinou positivní věcí, kterou osnova vládní obsahuje, je poznámka, že podpory mohou býti povoleny také pro státní příslušníky, žijící v cizině. Tím nastoupena povážlivá cesta individuelních podpor. Nepochybujeme, že mnozí naléhavě potřebují podpory, že jsou jí hodni, ale pochybujeme, že vláda je s to, aby to posoudila a aby rozdílela peníze spravedlivě a nestranně, jak se to praví ve výborové zprávě poslanecké sněmovny. Víme, jakým způsobem si vláda opatřuje takovéto informace, četnictvem anebo vedlejšími vládami, výbory, které budou vládu informovati. Také strany, které nyní nejsou ve vládě, mají mezi sebou veliký počet lidí trpících nouzi, kteří mají nárok na podíl. Také tyto strany měly by právo spolu se raditi, spolu se usnášeti, spolu kontrolovati, co se děje s obnosem 150 milionů, neboť také jejich voliči jsou vydáni nouzi a hledí ještě horší nouzi vstříc v budoucích zimních měsících. Podle návrhu vládního jest účastenství stran ve vládě nezastoupených při rozdílení, usnášení a kontrole vyloučeno. To jeví se mi býti úplným úpadkem parlamentarismu, a zdá se mi nesrozumitelným, jak strany, které při každé příležitosti mluví o demokracii v tomto státě, mohou s takovýmto návrhem souhlasiti.

Také k tomuto návrhu podal v poslanecké sněmovně poslanec dr Mayr-Harting pozměňovací návrh, který také my přejímáme. Druhá a třetí věta tohoto paragrafu měla zníti: "O použití tohoto mimořádného úvěru rozhoduje výbor 24 členů, do kterého vysílá poslanecká sněmovna 16 a senát 8 členů. Bez svolení této komise nesmějí býti úvěry ani povoleny ani vypláceny". Jakožto jediné kontrolní opatření se v § 3 vládní osnovy uvádí, že použití tohoto úvěru vykázati dlužno v účetní závěrce za r. 1931; tedy teprve v r. 1932 nebo 1933, když předložena bude účetní závěrka, dozvíme se, co se s úvěrem stalo. Máme však zkušenost, že všeobecná kontrola, která dána je přezkoumáním účetní závěrky, je krajně nedostatečná. Máme přece několik takových fondů. Ale táži se: Kdo obdržel kdy vysvětlení o miliardovém fondu, t. zv. fondu pro umělé hnojivo, při kterém z obyvatelstva byla vymačkána jedna miliarda. O tomto fondu však nepřišlo nikdy nějaké vyúčtování. Vidíme v účetní závěrce z r. 1928, že bylo použito částky 256 milionů na základě zmocnění z r. 1919, kde bylo dáno k disposici 54 milionů dolarů, a v r. 1928 je 256 milionů vykázáno jako povinnost státu na základě vyúčtování s finanční správou legionářů.

Také v letošním finančním zákoně obsaženo je zmocnění ministra financí, aby použil 150 milionů pro patrně stejné účely. Když však v rozpočtovém výboru a v plenu bylo žádáno o vysvětlení stran použití těchto peněz, vyslovil zpravodaj rozpočtového výboru největší rozhořčení nad takovou žádostí, ježto se jedná o legionáře. Nuže, mně také zdá se v tomto případě nedůvěra k vyúčtování takovéhoto fondu býti úplně oprávněnou. (Předsednictví se ujal předseda dr Soukup.)

Kontrola, která může býti vykonávána za 2 roky, bude zajisté dosti ilusorní. Nikoli po 2 letech, nýbrž bezprostředně nyní žádáme, aby tato kontrola byla dána. Podáváme tedy také resoluční návrh, ve kterém se praví: "Vláda se vybízí, aby o hospodaření fondu podávala senátu měsíčně zprávu až do vyčerpání fondu". Ve zprávě rozpočtového výboru lze seznati, že vláda sama projevila ochotu předkládati takovéto měsíční vyúčtování, a mám tudíž za to, že můžeme počítati s přijetím této resoluce.

Jako důvod pro předložené znění osnovy zákona uvádí se naléhavá nutnost, poskytnouti ihned prostředky ke zmírnění nouze. Také my jsme přesvědčeni o naléhavosti a nechtěli bychom nic podniknouti, co by mohlo nějak způsobiti průtah v zahájení akce. Ale nelze přece zabrániti tomu, aby nám vláda alespoň vysvětlila plán použití. Nemůžeme přece míti za to, že vláda vezme těchto 150 milionů k sobě, jako snad někdo zastrkuje peníze do kapes, aby jimi podílel žebráky podle náhodného setkání. Je-li rozdílení peněz nutným a má-li býti s ním bezprostředně započato, pak musí zde přece býti plán pro použití. Ale snad ho vláda nepředložila, poněvadž si nebyla jista, zdali může pro to míti většinu anebo snad zde sice většina bude, ale strany samy se bojí odpovědnosti, poněvadž zlomek, který připadne jedné straně, budí ihned závist a nepřízeň u druhé strany a jedna strana bude příděl záviděti straně druhé. Ovšem, bude lze odpovědnost při účetní uzávěrce za 2-3 roky nésti snáze.