Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban, Klofáč, Luksch, Trčka.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

92 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři dr Matoušek, dr Meissner, dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Ďurčanskému, Fidlíkovi, dr Kovalikovi, Lokotovi, Pilzovi, Rovňanovi, Stránskému, Schwambergerovi, Šachlovi; dodatečně na dnešní a včerejší schůzi sen. dr Kloudovi.

Tiskem bylo rozdáno dnes. Prosím o laskavé přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 378. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu zdravotně-veterinární úmluva mezi Československem a Francií, podepsaná v Paříži dne 3. října 1930 (tisk 355).

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 374. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 539) zákona o trestním soudnictví nad mládeží (tisk 823).

Výboru rozpočtovému:

Vládní nařízení ze dne 19. prosince 1930 o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (č. 3030).

Předseda (zvoní): Vážený senáte! Navrhuji přesun dnešního pořadu jednání, a to jako první bod původní odstavec 4.

Námitek není? (Nebyly.) Námitek není.

Přesuneme tedy podle toho pořad jednání.

Zpravodajem k tomuto bodu pořadu jednání je za oba výbory pan sen. dr Rozkošný, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Rozkošný: Slavný senáte! Hospodářské vztahy mezi Rumunskem a Československem byly doposud upraveny rámcovou obchodní úmluvou ze dne 23. dubna 1921 a veterinární úmluvou ze dne 1. října 1924, která neobsahovala žádných celně-tarifních ujednání, nýbrž stanoví toliko zásadu nejvyšších výhod co do celního projednávání zboží při dovozu z kteréhokoli smluvního státu. Úmluva ke schválení předložená byla vypracována na základě posavadních zkušeností a přizpůsobena potřebám vzájemných vztahů, jak se projevily v posledním desítiletí. Veterinární úmluva pak byla přizpůsobena formou i obsahem vzorům doporučeným veterinárními znalci Společnosti národů. Smlouva tato má utvrditi přátelství obou států ve směru hospodářském i politickém, a obě vlády jí přikládají také význam politický nejen pro poměr mezi Rumunskem a Československem, nýbrž i pro situaci ve střední Evropě vůbec.

Náš obchod s Rumunskem byl v posledních letech aktivní a činilo toto aktivum v letech 1924-1929 průměrem ročně asi 340 milionů korun. Z Rumunska k nám se dovážejí vedle minerálních olejů skoro výhradně výrobky zemědělské, od nás do Rumunska výrobky průmyslové. V roce 1929 se k nám dovezlo minerálních olejů za 160.5 milionů Kč a zemědělských výrobků za necelých 200 milionů Kč, v čemž význačnější položky tvoří kukuřice 47.4, vepři 45.5, voli 36.- a krávy 16 milionů Kč.

Z Československa do Rumunska se v r. 1929 vyvezlo bavlny, příze a zboží z ní za 539.4. železa a zboží z něho za 176.6, vlny, příze a zboží z ní za 64.6, strojů a přístrojů za 30.5 milionů korun atd.

Ve své všeobecné části upravuje smlouva právní poměry příslušníků obou smluvních států, a to na základě zásady stejného nakládání, po případě zásady nejvyšších výhod tam, kde vnitřním zákonodárstvím jedné nebo druhé strany dány jsou zvláštní předpisy pro cizince. Pro výměnu zboží jsou stanovena všeobecná pravidla, pak ustanovení o poskytnutí nejvyšších výhod co do výše cel a všech celních formalit i řízení v tomto oboru obvyklých v moderních obchodních smlouvách.

Základ pro úpravu cel na určité výrobky vzájemného dovozu, jest upraven v přílohách smlouvy A-C, a to cla československá v československých korunách a rumunská v leích. Po celně-technické stránce zaručuje se nejprve používání ženevské úmluvy o zjednodušení celních formalit a stanoví se podrobnější pravidla pro celní projednávání zboží ve vzájemném styku. Smlouva řeší také vzájemnou poštovní dopravu i dopravu po železnicích a lodích.

Smlouva nabude účinnosti 15. dne po výměně ratifikačních listin. Je sjednána na tři roky s možností tříměsíční výpovědi nejdříve tři měsíce před uplynutím této doby. Obě strany však si vyhrazují možnost výpovědi smlouvy se lhůtou jednoměsíční. . . (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím, pánové, o klid!

Zpravodaj sen. dr Rozkošný (pokračuje): . . . kdyby rozhodčí soud stanovený smlouvou rozhodl, že některými autonomními opatřeními jedné strany byla porušena ke škodě druhé strany rovnováha hospodářských vztahů, jak se jevila v době sjednání smlouvy.

V příloze A k této úmluvě uvedena jsou vázání a slevy některých autonomních resp. smluvních cel s podotknutím, že byl při tom brán ohled na výši minimálních sazeb novely k celnímu sazebníku zároveň s možností přirážek v novele té uvedených.

Přílohy B a C smlouvy pak obsahují vázání, čili slevy rumunských cel naproti Československu, tedy na zboží z Československa do Rumunska dovážené.

Příloha D konečně obsahuje veterinární úmluvu - upravuje dovoz dobytka, zvířecích surovin, masti a výrobků z něho. Zejména obsahuje podmínky dovozu, předpisy o sanitárně-veterinární službě na hranicích, o způsobu dopravy atd.

Dá se očekávati, že úmluva tato utvrdí přátelské styky mezi oběma smluvními státy ve směru hospodářském i politickém, a že tedy přinese žádoucí prospěch.

Národohospodářský výbor činí proto návrh: Slavný senáte račiž uvedenou obchodní a plavební smlouvu schváliti.

Výbor zahraniční jednal o vládním návrhu - tisk 270 - kterým se předkládá. Národnímu shromáždění ke schválení obchodní a plavební smlouva mezi republikou Československou a královstvím Rumunským, podepsaná na Štrbském Plese dne 27. června 1930, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 11. července 1930, čís. 114 Sb. z. a n., ve své dne 20. ledna 1931 konané schůzi a usnesl se z důvodů uvedených ve zprávě výboru národohospodářského o této záležitosti doporučiti slavnému senátu smlouvu tu ke schválení. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Zahajuji debatu.

Navrhuji řečnickou lhůtu v trvání půl hodiny. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Nedvěd, jemuž tímto uděluji slovo.

Sen. Nedvěd: Je nám předložena ke schválení obchodní a plavební smlouva s Rumunskem, která je již v platnosti fakticky od poloviny minulého roku. Pan zpravodaj samozřejmě, poněvadž jde o stát spřátelený, o stát, který je členem naší Malé Dohody, vynasnažil se, aby nám tuto smlouvu vylíčil v nejkrásnějších barvách.

Pan zpravodaj měl snad také říci, že k tomu Rumunsku nás váží ještě i jiné vztahy, že to není jen ta obchodní a plavební smlouva, nýbrž že s tím Rumunskem máme také smlouvu politickou, že máme s ním také smlouvu vojenskou, která nám ukládá velké povinnosti a velké závazky.

Samozřejmě, poněvadž jde o spřátelený stát, že při projednávání takových smluv všechny strany vládní většiny bez jakýchkoli námitek, bez jakékoli velké diskuse a výtek tyto smlouvy "ve vyšším zájmu" odhlasovávají. Je to vidět nejlépe z projevů koaličního tisku. Rumunsko je zemí, kde se odehrávají velké události. Rumunsko je zemí, které jsou uloženy velké úkoly západními imperialistickými mocnostmi, a tu je vysoce zajímavé, jak se naše oficielní, vládní a polovládní žurnalistika k vládnímu režimu v Rumunsku chová a jak mlčky schvaluje vše, co se tam odehrává. (Sen. Kindl: Dostávají za to od rumunského krále řády!)

Nejkrásnější obrázek jsme však měli, když nynější rumunský král Karol resignoval na trůn - ovšem že ne dobrovolně, dohnaly ho k tomu ostudné aféry, byl ve své zemi nemožným - a když prohlášen byl králem jeho syn 5 nebo 6letý chlapec Michal. Tehdy časopisy vládních stran československých přinášely obrázky toho maličkého krále. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) a v dlouhých článcích plných byzantinismu, otroctví a servilnosti předkládaly svým čtenářům podrobné zprávy, jaký je to roztomilý hošík, co snídá, co obědvá, (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) atd.

Předseda (zvoní): Pro tyto neparlamentární výroky volám pana řečníka k pořádku.

Sen. Nedvěd (pokračuje): Tedy byla to opravdu krásná podívaná na republikánskou žurnalistiku Československé republiky. Již velmi často jsme se dočkali toho, že v některém státě panující potentát musil utéci s trůnu. Obyčejně se to děje tím způsobem, že když jest už sám nemožný, vzdává se vlády ve prospěch svého syna, který má ještě čistou firmu. V Rumunsku jsme se dočkali něčeho obráceného. Bývalý korunní princ Karol, který měl býti králem a na jehož místo nastoupil Michal tak oslavovaný celou republikánskou žurnalistikou československou, pojednou se vrátil, vrátil se s vědomím francouzských imperialistů, jejichž úkoly může lépe splniti, nežli 6letý chlapec. Zapomnělo se na všechny jeho ostudné aféry, malý chlapec Michal resignoval a místo něho byl nastolen zase jeho otec. Tak máme v té Malé Dohodě krásný obrázek. Na jedné straně fašistické imperialistické Rumunsko s Karolem v čele, na druhé straně Jugoslávie s Alexandrem v čele, kde panuje bílý teror a hrůzovláda - a třetím činitelem je naše demokratická Československá republika. My totiž této reakční imperialistické konstelaci dáváme demokratický lidový nátěr, aby to tak příliš nekřičelo. Snad se dočkáme ještě jiných událostí. Ono se to valí velice rychle a poněvadž je téměř jisto, že v r. 1931 dojde k nástupu proti sovětskému Rusku, možná že se dočkáme i toho, čeho jsme se dočkali ve světové válce, že se budou odbývati schůze potentátů, tak jako Vilém se scházel s kaisrem Franz Josefem a tureckým sultánem, možná že budou vydány i společné obrazy a vlasteneckému publiku prodávány. Bude to krásná podívaná, až president republiky Masaryk bude uprostřed na obrázku a s jedné strany bude míti Karola a s druhé strany Alexandra. (Další slova byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 22. ledna 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Předseda (zvoní): Volám pro tyto neparlamentární výroky pana řečníka k pořádku!

Sen. Nedvěd (pokračuje): Je samozřejmé, že jinak to skončiti nemohlo. Jakmile univ. profesor, který bojoval ve svém mládí a ve svém mužném věku vždy za pravdu, se vrhl na dráhu čtyřdohodového diplomata, na dráhu imperialistické politiky, samozřejmě nemůže to skončiti jinak, nežli v úzkém přátelství s potentáty, kteří utiskují vlastní národy.

Samozřejmé je také, že všechny tyto smlouvy politické, vojenské, obchodní a plavební mají odraz ve vnitřní politice každého smluvního státu. Je to pochopitelné, když uvážíme, jaký je skutečný účel Malé Dohody. Je přece všeobecně známo, že Malá Dohoda je avantgardou západních imperialistů proti sovětské unii; a aby mohla svůj historický, jí nadiktovaný úkol splniti, musí býti v každém smluvním státě uvnitř klid a pořádek, t. j. každý nesouhlas s touto politikou je násilně fašistickými metodami potlačován.

V Rumunsku a v Jugoslavii děje se to otevřeným, nezakrývaným bílým terorem, u nás v Československé republice máme na to kombiné. U nás jde to ještě dvěma cestami. Poněvadž se počítáme mezi západoevropské civilisované, demokratické státy, máme na to dvě linie, dvě koleje: Jedna, zákonná jde tím směrem, že vládní většina od nejkrajnější pravice až do t. zv. socialistických stran úplně jednomyslně vydává postupně reakční zákony politické a hospodářské, na druhé straně pak je tu druha garnitura v podobě brutální moci policejní, fašistické, četnické atd.

Když uvážíme, že celý kapitalistický svět se topí v hospodářské krisi, která se proměnila ve hlubokou krisi politickou, pak pochopíme také, proč i v tomto státě, který je svázán obchodními, vojenskými (Výkřiky komunistických senátorů.) a politickými smlouvami s nejreakčnějšími státy evropskými, ve vnitřní politice panuje ostrý kurs proti vnitřnímu nepříteli, t. j. proti třídně vědomému proletariátu. Tento kurs se čím dále tím více zostřuje. My nad tím nenaříkáme, my víme, že je to otevřený boj a že v každém boji musí býti mrtví i ranění a musí býti škody. My to kvitujeme, a jenom to jediné vytýkáme, že se tento boj, ta persekuce, ten bílý teror nemá zakrývati demokratickými, republikánskými frázemi, nýbrž ti, kteří to provádějí, mají otevřené říci: Ano, my jsme pro diktaturu buržoasie, my jsme pro diktaturu kapitalismu, my jsme pro diktaturu imperialismu, poněvadž nemůžeme jinak, chceme-li zachrániti kapitalistický systém. Proto také ve vnitřní politice u nás v tomto ostrém kursu zaznamenáváme v poslední době celou řadu velice vážných událostí. Aby byla odvrácena pozornost širokých mas lidových od bídy, hladu, nedostatku a neschopnosti vlády, vyvolávají se umělé aféry. Není tomu dávno, co denní listy přinesly opět sáhodlouhé články: "špionážní aféra v Bratislavě, zatýkání, na Petržalce byli zatčeni tři, mezi nimi nějaký sovětský kurýr, který projížděl republikou a měl u sebe důležité dokumenty a pod." Na to hned druhý den přinesly "Lidové Noviny" brněnské zprávu: "Již jest 11 zatčených, v zatýkání se pokračuje." Prosím, my jsme o této aféře byli zpraveni až z tisku měšťáckých stran, a poněvadž nám na tom záleželo, abychom věděli, co za tím vlastně vězí, odebral jsem se do té Bratislavy, abych na místě vyšetřil opětně tuto nejnovější provokaci se strany vlády a policie a celého režimu, a prosím, co jsem zjistil? Mluvil jsem s vyšetřujícím soudcem dr Grimmem, i státním zástupcem v Bratislavě dr Novákem, a ti mi řekli: co přinášejí noviny, není pravda, žádnou takovou zprávu jsme nedodali, v celku jsou pouze tři zatčení a proti nim dohromady nic nemáme. Policie řekla, že teprve dodá příslušný materiál a za několik dní nato noviny přinášejí zprávu, že je to obrovské fiasko jako vždy předtím. Všichni zatčení byli propuštěni a zůstal ve vazbě pouze jeden, který si odpykává nějaký dřívější trest 5týdenního vězení.

Tedy prosím, jak je možno nazvati tyto vládní metody, které zúmyslně zneklidňují, štvou veřejnost jen proto, aby veřejnost či hlavně pracující lid byl odvrácen od skutečných poměrů v tomto státě? (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Nešlo o žádnou špionážní aféru. My jsme se také nikdy žádnou špionáží nezabývali a nebudeme zabývati, poněvadž to pokládáme za úplně zbytečné. Když se dnes někdo chce dověděti vojenské tajnosti z druhého státu, opatří si to jinými cestami a od jiných činitelů, důstojníků generálních štábů, kteří se každou chvíli korumpují a prodávají cizím mocnostem, jak jsme měli příklady také v Československu, a nebude se obraceti na dělnickou stranu, jejíž příslušníci nemají přístupu k takovým listinám tajného rázu.

Ale, vážení pánové, je zde něco jiného, ne špionáž, nýbrž je to naše propaganda, naše styky s vojáky, které udržujeme a budeme udržovati, poněvadž je to naše svaté právo, aby vojáci, kteří vyšli z dělnické třídy, zachovali si styk vždy se svými rodinami, se svými soudruhy, dělníky v závodech, aby si zachovali styk s pracujícími rolníky, aby si vždy byli vědomi, ze které třídy vyšli a že jest jejich povinností, aby této třídě zůstali věrni. (Ministr dr Viškovský: To jim nikdo nebere!) Pane ministře, já vás přesvědčím, co se děje v kasárnách. (Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Nedvěd (pokračuje): V letech 1919 a 1920 a ke konci r. 1918 jste vydávali hesla o tom, že se vojáci mají zúčastniti politického života, a dali jste jim volební právo. Zaváděli jste celou řadu nových způsobů soužití v kasárnách. Říkalo se: důstojníci jsou vychovateli, bratří vojáků. A kam jsme se dostali tou vývojovou křivkou? Dnes v československé armádě jsou takové strašné poměry, jako v kterémkoli předválečném státě, jako v militaristickém Německu byly na počátku tohoto století a mohu panu ministrovi národní obrany přinésti několik konkrétních dokladů. Na př. u 2. telegrafního pluku: strava příšerná. Vojáci našli při menáži kus hadru v esšálku. Vytáhli jej, šli si stěžovati důstojníkům do důstojnické jídelny a tam to ukázali. Důstojníci se jim vysmáli, náprava žádná se nestala. Druhý příklad. U 5. roty 28. pěšího pluku poručík, který komandoval oddíl mužstva, velel do největšího bláta několikrát za sebou "k zemi", a když byli úplně zaválení a zamazaní blátem, zavelel odstoupit, a za 5 minut všichni čistí zase nastoupit! (Ministr dr Viškovský: To jste viděli v Remarque-ově filmu!) Ne, u 5. roty 28. pluku. A poněvadž to vojáci dokázati nemohli, byli potom z trestu zavíráni a nedostali na vánoce dovolenou. U 8. jízdeckého pluku v Pardubicích: bídné a nedostatečné jídlo. K večeři 2 housky místo 4, na porce salámu si musí bráti zvětšovací sklo. Vojín Kalivoda, který to hlásil majorovi, byl za tuto stížnost potrestán 10denním vězením po službě. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) V Trenčíně je velký počet německých vojáků. Děje se to tak, jako se to dálo za Rakouska. Za Rakouska němečtí vojáci byli dáváni do českých území a totéž děje se nyní i u nás. Ale v Trenčíně tito němečtí vojáci jsou častováni důstojníky těmito nadávkami: Deutsche Schweine, Gauner, Hunde, Gesindel atd. To je na denním pořádku.

Dělají to: pan kapitán Meško, pan štáb. kapitán Stojan a pan praporčík Sokolik. Vojín Luch, který protestoval proti této přímé hrůzovládě u dotčeného oddílu, byl beze všeho vyšetřování vsazen do žaláře jen proto, že nechtěl tyto útrapy snášeti. Musil nastoupiti hladovku, aby se dostal z vězení ven. Velký počet vojáků tam leží v nemocnici nemocen se žaludečními chorobami. Intendantura koupila 8 sudů shnilých okurek, které musí vojáci snísti, poněvadž někdo měl zájem na tom, aby se vydělalo a proto to vojáci musí odkašlat.

V jediné olomoucké posádce, pane ministře, za měsíc říjen a listopad 1930 máte 5 sebevražd a úřední zpráva zní, že se všichni zastřelili z nešťastné lásky. To je zvláštní, že v Olomouci všichni vojáci se nešťastně zamilují a když ho potom ta holka si nechce vzíti a když se stavějí do cesty překážky, končí svůj život. To je zvláštní úkaz v republice!

V Berehově 2 vojáci se oběsili na klosetu, jeden skočil do vody a jeden před vlak. Mám zde dopis vojáka. Píše: Šli jsme podle dráhy, pak přijel vlak a jeden voják se vrhl pod vlak a byl okamžitě zbaven veškerého trápení a vlastenecké vojny. Za 15 dní dostávají tam vojáci žold 22.80 Kč, poněvadž se jim tam strhuje povinně na Masarykovou leteckou ligu, na pomník Žižkův a na nějaký olej, a teprve ze zbytku musí si obstarávati všechny ostatní potřeby. Ten voják, který nám to píše, oznamuje, že se tam také krade. Píše výslovně: Poslali mně z domova kufr s prádlem a 300 Kč, ale nedostal jsem nic. Zloděj se nenašel.

U 13. pěšího pluku v Mor. Šumperku u 7. roty nadporučík Žižka jedná s vojáky jako s dobytkem. Jeho slovník je: vole, blbče. Jednomu vojákovi řekl: vy jste blbý jako gramofonová deska. To je kultura čsl. důstojníků!

Zde mám dopis vojáka z Brna, prosím, a ten píše: "Před krátkým časem byl jsem čten, že půjdu také do Mendlánek na stráž. Hned si také kluci šeptali: "Kdo je velitel stráže?" Pan štábní rotmistr N. Každý zaťal zuby a žádný již nemluvil o té stráži a každý byl připraven na to, že se té noci vůbec nevyspí a že žádný ani oka nezamhouří. Kdo zná stráž mendlánskou, ví, co je to za službu. Ví, že je to nejhorší a nejodpovědnější služba brněnské posádky a mnohý už si odpykal několik "metrů" na kopečku brněnském (Špilberg). A nejenže se trestá každý malý čin několikaměsíčním žalářem, ale také nejsprostější nadávky dostane takový vojín. Byl jsem před krátkou dobou svědkem, jak ten p. štábní rotmistr N. častoval jednoho vojáka krutými nadávkami jen proto, že při otevírání branky utekl hlídací pes. Bylo to ovšem ihned hlášeno, že pes utekl. Pan štábní rotmistr si nechal zavolati vojína, který hlídal objekt, na kterém byl ten pes, a začal řvát jako raněný tygr: "Chlape, já vás nechám zavřít - sprosťáku, marš ven - toho psa musíš chytit, i kdybys měl v tom blátě chcípnout!" Každý se zarazil, ale ani slovo. Jen zaťali pěsti a zuby. Bylo však také viděti touhu po pomstě. Pak přece se to utišilo, ale tato sprostá nadávka se zaryla hluboko do mozku každého vojáka, a my vojáci máme zase poučení, že pánům je hlídací pes z mendlánského muničního skladu cennější než voják."

Předseda (zvoní): Prosím pana řečníka, aby mluvil k věci!

Sen. Nedvěd (pokračuje): To jsou důsledky smluv, které máme mezi reakčními státy. Samozřejmě, že vojáci mají této vojny dost a že se obracejí o pomoc na komunistické poslance a senátory, poněvadž, když se obrátí do "Českého Slova" nebo "Práva Lidu", jejich dopisy tam neotisknou a nic pro ně neudělají, poněvadž nemohou, když jsou ve vládní většině. (Ministr dr Viškovský: Poněvadž lži nemohou otiskovat!)

V Brně, Falknově, Chebu, Praze, Bratislavě a v jiných místech jsou prohlídky kufrů i prohlídky tělesné. Hledá se časopis "Voják", který je rozšířen a každé číslo s nadšením vojáky vítáno. V Brně zapečetili nepřítomným kufry. Ve Falknově, kdo měl časopis, nedostal dovolenou na vánoce a nebylo vůbec vyšetřováno, jak k němu přišel. Ve Falknově byli dva vojáci zatčeni bez jakéhokoli důvodu. Také v Břeclavě byli dva vojáci zatčeni.

A co je nejnovějšího? Poněvadž se zdá, že jsou vojáci nespolehlivými, jsou hlídáni policií. V Praze byl vydán rozkaz; každá kasárna jsou střežena dvěma policisty v uniformě. Jsou na strážnici a střídavě chodí po dvoře. V každých kasárnách je stráž zesílena o 5 muže, kteří střeží dvůr a chodí podle zdí. Všechna tato opatření nejsou ovšem nic platná. Jsou-li vojáci nespokojeni, nemohou býti uklidněni tím, dá-li se tam hromada policajtů. Časopisy v kasárnách jsou a budou. Vojáci mají této sekatury již dosti.