Soud uznal přeložení silnice z veřejně užitečného důvodu. Můj důkaz, že silnice byla překládána proto, že vadila rozšiřování soukromého podniku, neuznal a uznal, že byla překládána z důvodu prospěšnosti veřejnosti. Silnice byla dlouhá 1060 běžných metrů a měla 5 metrů širokou vozovku. Normálně dává se na štět 15 cm štěrku, čili na 1 běžný metr 0.75 m³ štěrku, čili na 1060 běžných metrů přijde nějakých 100 vagonů po 10 tunách. Přiznal jsem, že ještě na správku bylo potřebí celé polovice, to je 50 vagonů, tedy na silnici, o které soud uznal, že bylo ji potřebí v zájmu veřejnosti přeložiti, ze 204 vagonů, státním brněnským ředitelstvím poukázaných, nepřišlo ani 60% toho štěrku. Proto zneužil Tomáš Baťa svého úřadu jako předseda silniční správní komise a zkrátil státní pokladnu tím, že štěrk pro sebe koupený, uvnitř svých továrních objektů upotřebený, objednal za snížený tarif. Jeho advokát mi řekl u soudu, a nejen jeho advokát u soudu, ale také ministr železnic Najman, když jsem interpeloval tuto věc v parlamentě, že je pravda, že Baťa si objednával štěrk za snížený tarif na adresu silniční správní komise, která automaticky jej má snížený, poněvadž slouží prospěchu veřejnosti, je pravda, že neměl povolení za snížený tarif dopravovati, ale byl by povolení jistě dostal, kdyby byl za něj žádal. Úplně zvrácená logika. Mohl by se najíti okresní úřad, který by nám senátorům nedal zbrojní pas, když musíme choditi lesem 2 až 3 hodiny, nebo pustými cestami? Když však nemáte zbrojní pas a v případě, že vás někdo přepadne, použijete revolveru, třeba jsou všechny předpoklady, že byste jej dostali, budete trestáni. Nebo jest obuvník, 3 roky vyučený, 10 roků dělá dělníka a udělá někomu pod rukou pár bot. Má všechny předpoklady, že by dostal živnostenský lisí, žádný úřad mu jej nemůže odepříti, ale nemá jej, udělá boty a je trestán, že neoprávněně tuto věc dělal. A najednou p. ministr Najman na moji interpelaci odpoví: Je pravda, že to objednal a neměl povolení, ale byl by ho jistě dostal, kdyby byl o to povolení žádal. Já jsem na to řekl před soudcem: "Pane soudce, dal byste Baťovi vysvědčení chudých?" Soudce odpověděl: "Nedal." "Byl by Baťa tuto žádost o povolení na snížení tarifů musel kolkovati?" Soudce: "Ano." - Nuže, byl stát zkrácen o to kolkovné? Řekl jsem, že nejde o peníze, Baťa vydělává 70.000 Kč za 2 hodiny, ale jde o princip. Stát by to ani nezabilo, ani objektivně nepozvedlo, ale jde o zásadu. Jednalo se správně podle zákona nebo nejednalo? Vypočetl jsem, že, kdyby všech těch 204 vagónů bylo dáno na silnici, tak zv. malenovickou, která jde z Malenovic do Zlína, bylo by se musilo dáti na tu silnici 51 cm štěrku. Pánové, řekněte mi, jestli by jím projel kterýkoli povoz, jestli by tudy projelo kterékoli auto? Máme to propočteno. Teď byli vyslýcháni svědci a tu svědek inž. Gremik, který měl dozor nad silnicí, pravil: "Všechen štěrk, který byl objednaný, dali jsme na malenovickou silnici." Já jsem se tázal: "Pane svědku, a kolik jste toho štěrku objednal?" A inženýr, žádný zedník nebo nádeník, odpověděl: "Já nevím." - "Tak, slavný soude, posuďte," pravil jsem, "svědectví inteligenta, inženýra, který ví, že se tam všechno dalo a neví, jestli firma objednala 4 nebo 1000 vagónů." Kladl jsem další otázku: "Pane inženýre, mohlo se tam toho štěrku dáti 30 cm?" - "Místy se ho dalo hodně, místy to bylo nasypáno a zabořilo se to pod válcem," - odpověděl pan inženýr. - "Pane soudce, donuťte svědka, aby uvedl určitou cifru. Přiznáte, že se ho tam dalo 51 cm?" "Hodně se ho tam dalo," - řekl a nic víc.

Vedl jsem svědka Gorbáně, ne komunistu, důstojníka Petljurovy armády, který přišel do Československa a byl šéfem dopravy v Baťových továrnách zlínských, a železničního zřízence Zimáka, který štěrk vozil. Gorbáň měl s Baťou soud pro náhradu, aby mu bylo vráceno konto, o kterém píše Baťa, že mají zaměstnanci na tom kontě uloženo 60 mil. Kč. O to měl spor Gorbáň s firmou - je to studovaný člověk a jistě ne komunista, když byl v Petljurově vojsku - a tento svědek řekl: "Pane soudce, já se bojím vypovídati, poněvadž by mně to v mém sporu s firmou mohlo uškoditi." Soud vyhověl této žádosti, já jsem přirozeně okamžitě ohlásil zmateční stížnost a odvolání. Pak to přišlo ke krajskému soudu k odvolacímu řízení. Krajský soud řekl Gorbáňovi: "Vy budete vypovídati, musíte vypovídati, ale v těch bodech, kde byste myslel, že vám to uškodí, můžete na tu otázku odpověď odepříti." Gorbáň odpovídal a řekl, že štěrk za nižší tarify dopravní dovážen byl do Zlína na hromadu uprostřed objektů továrních, že stavěli z tohoto štěrku silnice uvnitř objektů a když nebylo levnějšího kamene na vyspravení vlečky, poněvadž štěrk na silnice je 4 a 5násobně dražší než štěrk na vyspravení vlečky, používalo se také tohoto štěrku. Já jsem navrhoval, aby byla vyslána komise a prokopána na určitých místech silnice postavená uvnitř objektu, a poněvadž jsem měl důkaz, že Baťa předtím soukromě neobjednal štěrk na svoji adresu, chtěl jsem tím vésti důkaz pravdy. Soud to zamítl. Teď, když u krajského soudu Gorbáň vypovídal a řekl tyto věci, že tohoto štěrku, který byl dopravován za nízký tarif, se použilo uvnitř továrny, předseda krajského soudu rada Mistr řekl: "Ah, to jest jiná situace."

Teď tam přišel železniční zřízenec Zimák, který také to dokazoval. Přišel ze Slovenska. Byla jiná situace, pravděpodobně žalující strana bude navrhovat nový důkaz. Můj zástupce dr Tománek z Uherského Hradiště, kterého jsem měl, řekl: "Budeme také navrhovati jiné důkazy." Líčení bylo odročeno a za 4 měsíce krajský soud sice rozsudek okr. soudu, který pro urážku Bati mně odsoudil ke 3 dnům nepodmínečně s jedním postem, zrušil, ale odsoudil mě na 200 Kč na rok podmínečně a náhradu půl třetího tisíce Kč útrat.

Pánové, těch osm členů silniční komise, kteří se postavili proti Baťovi, a Baťa proti nim, vydali leták, a já jsem byl mezi těmi osmi. S Baťou šel jenom jeden jeho ředitel a jeden zástupce, soc. demokrat z Březnice. Ani čeští socialisté, ani živnostníci, ani klerikálové, ani agrárníci s ním nešli. Baťa vydal leták a my jsme vydali protileták. A než mě vydal imunitní výbor, ostatní páni byli žalováni. Bylo jich žalováno 7. A auto jezdilo stále od jednoho ke druhému, jedno za druhým, až najednou z těch 8 jsem se ocitl u krajského soudu po 4¹/₂ roku sám. A řekl jsem otevřeně: "Promiňte, pánové, já zde nejsem jako rolník nebo zedník z Malenovic, nýbrž jsem zde jako veřejně postavená osoba. Mám důvěru tolika a tolika voličů a nemohu říci, že je lež roku 1930 to, co jsem tvrdil, že je pravda r. 1926. To mně můžete dáti 2 měsíce anebo 2 roky, ale já nemohu říci, že r. 1930 není pravda to, co bylo pravdou r. 1926." Specielně tento výrok, pro který jsem vydáván, 10.000 Kč cestmistrovi, o tom je listina v aktech, jsou o tom silná akta, a můj zástupce dr Tománek dokazoval: Veřejný úředník nesmí vzíti úplaty od nikoho, je za to trestán nejenom suspendováním, ale i trestním právem, a vezme-li veřejný úředník úplatek za službu vykonanou, trestní stíhání sice již odpadá, ale disciplinárně může býti za to trestán vždycky.

Můj zástupce Tománek řekl: "Můj klient neudělal tuto urážku na cti jako osoba civilní, on, kdyby nebyl býval členem úřadu, členem té okresní silniční komise, nebyl by se jakživ s Baťou dostal mezi čtyřma očima do řeči a neměl by nikdy příležitost, aby Baťu urazil, čili můj klient nemusí dávati 100%ní důkaz pravdy, poněvadž se to stalo v úřadě a měl na zřeteli všeobecný zájem veřejný, stačí tedy důkaz pravděpodobnosti, poněvadž to vyplývá z jeho funkce jako zvoleného funkcionáře v korporaci, která měla 2 mil. Kč rozpočtu a která musila úzkostlivě býti na stráži, neboť kromě Zlína je kraj chudý, od nás tam nahoru je to chudý kraj valašský, a stačí, když podá důkaz pravděpodobnosti." A přes to jsem byl odsouzen. Když jsem později přišel k soudu pro leták a předseda senátu kraj. soudu se mne ptal: "Pane senátore, máte advokáta?" Řekl jsem, nemám. Nač? Vždyť to nemá významu, vím, že budu odsouzen, já jsem vám podal důkaz pravdy, Gorbáň a Zimák vypovídali, že toho štěrku, který se dovážel za snížené tarify, bylo použito k soukromé potřebě. Tehdy, pane předsedo, jste odpověděl: "To jest jiná situace." A za 4 měsíce byla situace taková, že jste mně sice rozsudek zmírnili, že jste nepodmínečný změnili v podmínečný, ale přesto jste mne odsoudili k 200 Kč podmínečně a přes ¹/₂3 tisíce Kč útrat. Nač bych si bral tedy advokáta? Líčím to zde, abych charakterisoval krajský soud v Uherském Hradišti. Předseda řekl: Protistrana vedla také svědky! Na to jsem odpověděl: Tak ten šéf dopravy a železniční zřízenec nebyli ničím a vy jste se ukvapili?

Jeden votant mně řekl: Nerozčilujte se, my nesoudíme jen podle paragrafů, ale také podle svědeckých výpovědí. A vezmou-li si svědci na svědomí křivou svědeckou výpověď a vypovídají-li tak pravděpodobně, že jim soud uvěří, pak je ovšem ten rozsudek falešný na podkladě těchto křivých svědeckých výpovědí. Chápu vaše rozčílení, když jste přesvědčen o absolutní pravdě vašeho tvrzení. Soud uvěřil druhým Baťovým svědkům.

Pro tuto věc mne vydáváte. Budu vydán, s Pánembohem, vždyť není ještě všem dnům konec, ale při této příležitosti chci několik slov říci o způsobu, jakým se ve Zlíně postupuje. Pánové, jeďte někdy na zapřenou do Zlína, najeďte tam v límečku a stužce, nýbrž v dělnických šatech a mluvte volně na ulicích a v restauraci a uvidíte, že ve Zlíně je stát ve státě. Ve Zlíně se jde přes mrtvoly. Ve Zlíně byl zastřelen vrchní vrátný Jan Červinka. Jeho děti u mne již několikráte plakaly, abych vyšetřil, kdo je vinen. Proč? Poněvadž ve zlínském časopise vydávaném Baťou, stálo 4 měsíce po vraždě 50letého Jana Červinky: S potěšením konstatujeme, že vrah Jana Červinky nepochází z řad dělnictva, čili, když konstatovali, že vrah Jana Červinky, který byl ráno nalezen zastřelen, nepochází z řad dělnictva, musili věděti, z jakých řad pochází. Toho se právě ty děti Jana Červinky chytly a alespoň 5krát nebo 6krát byly u mne. Červinka měl několik synů a dcer, synové jsou nešťastnou náhodou všichni mrzáci, jsou hrbatí. Nedalo jim to, když to byl jejich otec, a žádali redaktora, který věděl, že nepocházel vrah Červinky z řad dělnických, aby dosvědčil, z jakých řad pochází.

U Bati byli v pravém slova smyslu uvařeni 2 mladí lidé, s jednoho za 24 hodin spadalo polovic masa, a druhý, který s ním pracoval, otec 4 dětí, zemřel za 5 dní. Vše vinou nedostatečných bezpečnostních opatření při výrobě. Myslil jsem, že jeho matka ztratí rozum, když si mně stěžovala. Podobný smrtelný úraz se tam stane každou chvíli, a to jen následkem šíleného kvapu a nedostatku bezpečnostních opatření.

Mimo to se v továrnách Baťových co chvíli plaší kopyta a tlučou po hlavách. Tak na př. letělo kopyto z ruky mistra na dělníka, z ruky správce na hlavu mistra a také již letělo z ruky pana Bati na hlavu ředitele Josefa Blažka. To uvádím jen k charakteristice.

Uvádím-li tyto věci na pravou míru, ať slovem nebo tiskem, následuje vždy žaloba bez rozdílu, zda se to prokáže, čili nic. Já jsem 14 hodin prokazoval, dokázal pravdu, ale byl jsem odsouzen. Ve Zlíně není žádné partaji dovoleno veřejně odborově organisovati dělnictvo, ačkoliv je tam na 16 až 17.000 dělníků. Není tam také dovoleno kolportovati ani legální noviny. Asi před ³/₄ rokem mládenec Floriančič, který se narodil u Vizovic - matka pochází z obce jednu hodinu od Vizovic vzdálené, táta je z území, které patřilo do Rakouska, matka sloužila ve Vídni a otec tam pracoval, sešli se a teď ten kus území připadl Italii - tento Floriančič nenabyl zde ještě čsl. občanství, ve Vizovicích byl vychován, tam se vyučil a pracoval a když byl bez práce, kolportoval noviny. Noviny legální, připomínám, ukáži vám je. Policie ho zatkla. A když jsem šel intervenovat jak u policie a četnictva, tak u obecního úřadu, obecní tajemník Kvasnička, když jsem dokazoval, že se noviny prodávají před Hradem, před ministerskými paláci i na Václavském náměstí, zkrátka všude, řekl mně: Ať se to dělá, kde chce, ve Zlíně se to dělati nebude - a nesmělo se to tam dělati.

My vydáváme časopis "Baťovák" v 5 tisících výtiscích a také je prodáme, poněvadž, kdyby se Baťa rozkrájel, my tam máme několik desítek 6členných buněk, které se ani neznají. Ti nám dodávají pravdivé zprávy, které otiskujeme v časopise. Časopis vyšel 1. března, je vydáván rudými odbory, je plně legální, s podpisy vydavatele, nakladatele i redaktora. A není ani jediné slovo konfiskováno, a to při dnešním kursu je už učiněný zázrak.

Předevčírem jsem dostal přípis od tamního důvěrníka, že, když tento časopis byl prodáván v městě vedle jiných časopisů, přišli policajti a zatkli kolportéry "Baťováka" a na městské policii je zfackovali. Předevčírem jsem telefonoval v této věci do ministerstva vnitra a poslal jsem přípis šéfu okres. úřadu v Uherském Hradišti. Jestli v mezích platných zákonů má právo hospodářsky silnější ničiti a tlačiti k zemi všecko hospodářsky slabé, tak také v mezích zákona nesmíte suspendovati zákon pro Zlín! Tam neplatí zákon o svobodě tisku, o svobodě shromažďování a všecko ostatní?

Pánové, takové jsou poměry dnes ve Zlíně. Za tyto poměry nenese odpovědnost jen Baťa, za tyto poměry nesete odpovědnost, promiňte, že vám to říkám, i vy všichni. Vláda musí býti stejně objektivní tam, kde se zákony porušují, má-li míti název vlády práva a vlády zákonné, zrovna tak proti boháči, byť by měl i bilion, jako proti chudákovi, který těžce vydělává 15 korun, aby nasytil sebe a svoji rodinu.

Není to ctí a zvláště ne pro vás socialisty, že máte 6 ministrů ve vládě, která tento nešvar ve Zlíně trpí. Já vám ten časopis rozdám, mám ho tu asi 10 čísel, abyste viděli, že prodávání toho časopisu bylo plně legální, že kolportéři měli vesměs legitimace od vydavatelstva, že jsou prodavači toho časopisu, ale prodávání jeho ve Zlíně je zakázáno a prodavači jeho jsou nejen zatýkáni, nýbrž i biti. To začíná, pánové, středověk, to není doba r. 1931, to je v kontrastu nejen s humanitou, ale i s demokracií.

Tolik jsem považoval za nutné sděliti zde před vaší veřejností ke své imunitce stran vydání.

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji imunitního výboru sen. dr Havelkovi.

Zpravodaj sen. dr Havelka: Slavný senáte! Nedá se popříti, že pan sen. Mikulíček uvedl zde řadu zajímavých věcí, za jejichž správnost ovšem musí sám si vzíti odpovědnost. Ale to, co právě uvádí, je dalším důvodem, aby tato věc byla nestranným soudem projednána, aby čest ať té neb oné strany byla ochráněna. Ostatně když jsem tuto věc jako zpravodaj předložil panu kol. Mikulíčkovi, ptal jsem se ho. On mně řekl, že za to, co řekl, stojí, že za to béře odpovědnost a že s vydáním souhlasí.

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme hlasovati. Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát svolil k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přistupujeme k dalšímu bodu pořadu, jímž je:

Zpravodajem za nepřítomného pana sen, dr Milotu je pan sen. Berkovec. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Berkovec: Slavný senáte! Sen. Mikulíček je obviněn, že se zločinu dopustil tím, že dne 1. srpna 1930 v Hodoníně na náměstí k shromážděnému lidu pronesl slova: "Vypukla světová válka a jiná se zase připravuje, nikdo tam nechoďte! Ať žije sovětské Rusko! Bude válka, nikdo tam nechoďte!"

Imunitní výbor navrhuje, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, poněvadž uvedený jeho výrok obsahuje jen fráze, jež příslušníci jeho strany často užívají a jež proto již zevšedněly, a také v tomto případě podle trestních spisů nevyvolaly u posluchačů žádného zvláštního dojmu.

Navrhuji, aby sen. Mikulíček vydán nebyl.

Místopředseda Donát (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát odepřel dáti souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodajem je pan sen. dr Farkas.

Zpravodaj sen. dr Farkas: Slávny senát! Četnícka stanica oznámila, že sen. Vít. Mikulíček usporiadal verejnú schôdzu v Uherskem Ostrohu bez toho, aby tá schôdza bola ohlásená příslušnému úradu, prípadne povolená. Na základe §u 2 a 19 shromažďovacieho zákona okresný súd žiada za súhlas o vydanie sen. Mikulíčka vo smysle §u 2 a 19 tohoto zákona.

Imunitný výbor navrhuje, aby nebolo vyhovené žiadosti okresného súdu v Uh. Ostrohu a teda aby slávny senát nedal súhlasu k vydaniu na trestné stíhanie sen. Mikulíčka, a to z tohoto dôvodu:

Z trestných spisov vysvitá, že sen. Mikulíček zahájil a konal verejnú schôdzu bez toho, aby sa bol presvědčil o tom, či je táto schôdza okresným úradom povolená.

Z predložených trestných spisov nedá sa zistiť, že by sen. Mikulíček sám bol usporiadal tábor ľudu na den 10. zári 1930 a že bolo jeho úlohou ohlásiť shromaždenie úradu a požiadať o predchádzajúce úradné povolenie k usporiadaniu spomenutého shromaždenia. Keď predsa sen. Mikulíček schôdzu zadržal, mal mu prítomný úradný orgán v tomto výkone prekážať, alebo aspoň ho upozorniť, že schôdza príslušným úradom nie je povolená a nemôže byť zadržaná. Poneváč to sa tak nestalo a poneváč tento učin sen. Mikulíčka stojí v súvislosti s jeho zákonodárnou činnosťou, navrhuje imunitný výbor, aby sl. senát nedal súhlas k trestnému stíhaniu sen. Mikulíčka pre uvedený trestný čin.

Místopředseda Donát (zvoní): Nikdo není k slovu přihlášen.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se schvaluje a tím tudíž nedává se souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v pondělí dne 23. března 1931 o 16. hodině s tímto

1. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 388), jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 405.

2. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednána byla zpráva výborů národohospodářského a rozpočtového o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje platnost zákona ze dne 17. března 1925, č. 58 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 13. července 1927, č. 113 Sb. z. a n., o celních slevách pro dovoz strojů a přístrojů. Tisk 405.

3. Ústní zpráva sociálně-politického výboru o petici Svazu horníků a hutníků v Příbrami, týkající se drahotních přídavků provisionistům a vdovám ze státních báňských a hutních podniků, č. 3096/31 předs.

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Berehově ze dne 14. října 1930, č. j. Nt 11/30, aby senát svolil k trestnímu stíhání sen. Lokoty pro přečin podle §u 14, č. 5 a §u 15, č. 2 zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. z. a n. a pro přestupek §u 15, č. 4 téhož zákona (č. 2434/1930 předs.). Tisk 384.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.