Místopředseda Votruba (zvoní): Zpravodaji o 2. odstavci pořadu jednání jsou:
Za výbor národohospodářský pan sen. Stržil, za výbor rozpočtový pan sen. Foit.
Uděluji slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, panu sen. Stržilovi.
Zpravodaj sen. Stržil: Slavný senáte! Vláda předkládá zákonodárným sborům návrh zákona, podle kterého se zřizuje při ministerstvu zemědělství státní fond pro vodohospodářské meliorace.
Z fondu tohoto mají se prováděti neb podporovati vodohospodářské meliorace, jichž účelem je ochrana nemovitosti před vodními škodami, zvýšení výnosu půdy, hospodářské využití vodstva a zásobení obcí vodou pitnou i užitkovou.
Dosavadní způsob provádění těchto prací nebyl takový, jak by bylo žádoucí z naléhavosti a hlediska národohospodářského, a to jednak pro velikou roztříštěnost příslušné agendy vodohospodářské a pak pro nedostatečnou finanční podporu.
Vládní návrh tohoto zákona odstraňuje tyto závady, neboť zjednodušuje celou agendu tím, že rozděluje vodohospodářské podniky mezi ministerstvo zemědělství a ministerstvo veřejných prací.
Do kompetence ministerstva veřejných prací spadati mají na příště veškeré úpravy řek a vodních toků, které jsou již neb v budoucnosti budou splavné, i s příslušnými vyústními tratěmi některých hlavních přítoků, dále stavby údolních přehrad, jež sloužiti mají pro účely vodocestné, neb k využití vodních sil.
Do působnosti ministerstva zemědělství spadá pak ostatní vodohospodářská agenda, jež zahrnuje v sobě celý soubor tak zv. národohospodářských meliorací, vytčených v §u 3 osnovy tohoto zákona. Jsou to ve skupině první vodohospodářské podniky, jichž účelem je ochrana údolních pozemků proti vodním škodám jako: úprava řek a vodních toků, neškodné svádění horských vod, zajištění svážných území a strží, hrazení bystřin, výstavby ochranných hrází, zřizování vodních nádrží a znovuzřizování a opravy některých jezů.
Ve skupině druhé uvádí pak osnova zákona ty stavby, jichž účelem je zvýšení úrodnosti půdy a hospodářské využití vodstva.
Jsou to všechny druhy plošných meliorací, zásobení obcí vodou a zřizování vodních nádrží, které mají převážně za účel získání vody pro závlahu, zásobení obcí vodou, neb pro jiné zemědělské potřeby.
Veškeré tyto vodohospodářsko-meliorační podniky, soustředěné v ministerstvu zemědělství, budou spadati do nově zřízeného státního fondu pro vodohospodářské meliorace, který je právním nástupcem státního fondu melioračního, zřízeného zákonem v r. 1884 již v bývalém Rakousku a zákonem z roku 1920, čís. 21 Sb. z. a n., pro Československou republiku.
Osnova zákona uvádí v §u 2, že státní fond pro vodohospodářské meliorace má býti na rozdíl od dosavadního fondu melioračního právnickou osobou a může samostatně nabývati práv a zavazovati se při opatřování finančních prostředků. Státní fond přejímá veškeré pohledávky a závazky dosavadního státního fondu melioračního, jakož i veškeré závazky, vzniklé z podpor povolených ministerstvem zemědělství z úvěrních položek v rozpočtu vedených pod kapitolami: "Meliorace pozemků, Zásobování venkova vodou a Úprava vodních toků."
Podle §u 4 bude fond sestávati ze dvou odděleně spravovaných a účtovaných částí (A a B), sloužících k podpoře a provádění staveb podle své povahy v oboru vodohospodářských meliorací. Potřebné peněžní prostředky opatřuje si fond jednak z běžných příjmů podle §u 6, aneb výpůjčkami podle §u 7. Běžné příjmy nepozůstávají jen z prostředků státních, ale i z prostředků zájemníků, na provádění vodohospodářských meliorací zúčastněných. Tak mají zájemníci na plošných melioracích a vodovodech přispívati zvláštní 25% ní přirážkou k dani pozemkové z veškeré půdy této dani podrobené. Přirážka tato nebude vzhledem k těžké zemědělské krisi do konce roku 1937 vybírána, při čemž se vláda zmocňuje k dalšímu prodloužení této lhůty, nezlepší-li se do té doby hospodářské poměry v zemědělství.
Stát poskytne fondu za to ze svých prostředků v roce 1931 obnos 15 mil. Kč, a v dalších létech do prvého vybírání přirážky roční částku 20 mil. Kč. Malí držitelé půdy s celkovým katastrálním výnosem do 120 Kč budou vůbec od této zvláštní přirážky osvobozeni. Fondu přikazuje se také polovina výnosu daně z vodní síly, a tu je potřebí zdůrazniti, že na příště není možno počítati s dosavadním jejím výnosem a je potřebí, aby ministerstvo financí včas postaralo se o náhradu. Daň z vodní síly zavedena byla v roce 1921 jako protiváha daně uhelné. Připustíme-li, že v roce 1921 sazba daně z vodní síly 8 haléřů za 1 HP a hodinu odpovídala asi zatížení, které vznikalo závodům na kalorický pohon z daně uhelné, vidíme, že dnes daň z vodní síly zatěžuje vodní díla asi 6kráte více, než znamená zatížení z daně uhelné pro parní pohon. Daň uhelná totiž jakožto procentická daň z ceny uhlí klesla automaticky při snížení cen uhlí a kromě toho byla snížena z původní sazby 45% z ceny uhlí na pouhých 10%, resp. až 7% u uhlí horší kvality. Naproti tomu daň z vodní síly snížena byla z původních osmi haléřů na pět haléřů za jednu HP a hodinu a je tudíž dnes vlastně vyšší, nežli byla v roce 1921, neboť každý jistě uzná, že jak valutární, tak i svou vnitřní hodnotou je dnes pět haléřů více, než bylo v roce 1921 osm haléřů, a také, jak zkušenosti ukazují, poplatníci těchto pět haléřů daleko tížeji shánějí nežli osm haléřů v roce 1921, již také proto, že velká většina poplatníků daně z vodní síly jsou mlynáři, kteří již po tři roky nacházejí se v těžké hospodářské krisi. Nebude proto možno nadále daň z vodní síly udržeti na dosavadní výši a je nutno počítati s tím, že jak z důvodů hospodářských, tak i z důvodů spravedlivého a rovnoměrného zatížení jednotlivých výrobních vrstev daňovým břemenem bude nutno vyhověti spravedlivému požadavku majitelů vodních děl a snížiti daň z vodní síly tak, aby zatížení z ní plynoucí odpovídalo dani uhelné.
Meliorační stavby budou se podle osnovy zákona subvencovati jednak podle dosavadního způsobu v hotovostních splátkách z běžných příjmů fondových aneb ve formě zlevňování úroku placeného stavebníkem z půjčky pro tyto podniky uzavřené.
Byla-li by však výpůjčka uzavřená stavebníkem nevýhodná, zmocňuje se fond, aby opatřil mu výpůjčku výhodnější jinde s lacinějším úvěrem, po případě aby poskytl takovou půjčku stavebníkovi sám. Výše úroku, fondem k placení převzatého, budiž vymezena tak, aby stavebník mimo úmor nesl ze svého úrok ve výši nejméně 2 a půl procenta.
Na veškeré stavby prováděné neb podporované z fondu mají přispívati k úhradě stavebního nákladu i nadále příslušné země, které také potřebné dotace na vodohospodářské meliorace budou do svých rozpočtů zařazovati.
V roce 1930 činily tyto dotace pro všecky země našeho státu 67 a půl milionu Kč.
Výjimečně může býti udělen příspěvek i jednotlivcům na tak zv. vzorkové podniky, a to tehdáž, když nebylo možno utvořiti vodní družstvo, neb jiné vodohospodářské sdružení.
Osnova také řeší důležitou otázku řádného udržování vodohospodářských staveb na základě získaných zkušeností.
Ustanovení zákona nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1931.
Velikou přednost této osnovy možno spatřovati také v tom, že ruší všechna ustanovení dosud platných zákonů a nařízení rakouských a uherských a soustřeďuje celý obor národohospodářských meliorací do tohoto nového zákona. V jednotlivých oblastech našeho státu provedeno bylo v poslední době šetření o potřebě a prospěšnosti úpravy vodního hospodářství s hlediska národohospodářského a na základě toho byl sestaven program neodkladných a důležitých staveb vodohospodářsko-melioračních pro nejbližší desetiletí a provádění jeho má býti zajištěno z navrhovaného fondu.
Přihlíženo bylo při sestavování jeho k dosavadnímu rozvoji těchto prací vodohospodářských, které se prováděly již před válkou v bývalém Rakousku ze státního fondu melioračního, zřízeného roku 1884 po velikých tehdáž povodních a z dotace zřízené zákonem roku 1901 na podniky vodocestné.
V historických zemích byly provedeny do r. 1918 tyto vodohospodářské práce meliorační:
Úpravní práce na vodních tocích včetně větších melioračních odpadů v délce 3.600 km, hrazení bystřin v délce 780 km, údolních přehrad 8, půdních meliorací na ploše 130.000 ha a splavňovacích prací na Labi a Vltavě v délce 380 km.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo provedeno kromě splavňovacích prací na Dunaji a Dolním Váhu regulačních prací na Středním a Horním Váhu, Dolní Nitře a Bodrogu a melioračních úprav na menších tocích v délce 240 km, ochranných hrází proti škodám povodňovým 960 km a půdních meliorací na ploše 20.000 ha.
Staveb vodovodních za účelem zásobení obcí vodou pitnou a užitkovou provedeno bylo z prostředků veřejných do roku 1918 v historických zemích celkem 744, a to v Čechách 560, na Moravě 170 a ve Slezsku 14.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo do téhož roku provedeno jen 56 vodovodů.
Po znovuvzkříšení našeho státu bylo nejen pokračováno ve všech vodohospodářských podnicích melioračních, jež byly před válkou a ve válce započaty, ale i nové stavby všech těchto druhů zahájeny. To bylo umožněno utvořením státního fondu melioračního, jakož i příslušnými dotacemi v rozpočtu ministerstva zemědělství, veřejných prací i ministerstva zdravotnictví a poskytováním příspěvků zemských a župních.
Tak bylo provedeno do konce roku 1929 od převratu regulačních prací na vodních tocích, spadajících nyní do působnosti ministerstva zemědělství, v délce 11.451 km nákladem cca 520 mil. Kč.
Zahrazovacích prací na bystřinách bylo provedeno v délce 241 km nákladem 97 mil. Kč, a to hlavně v karpatských oblastech na Slovensku a Podkarpatské Rusi, kde se tyto práce dříve vůbec neprováděly.
Pokračováno bylo ve stavbách dvou vodních nádrží spadajících též do působnosti ministerstva zemědělství a prostavěno do převratu celkem 18.9 mil. Kč.
Plošných meliorací provedeno bylo v létech 1919 až do konce r. 1929 ve výměře 161.220 ha nákladem skoro 591 mil. Kč. Vodovodních podniků jak pro jednotlivé obce, tak i skupinových provedeno bylo za 357 mil. Kč, a to z příspěvků ministerstva zemědělství a veřejného zdravotnictví.
Prostavěný stavební náklad všech těchto vodohospodářských staveb činí od roku 1919 do konce roku 1929 okrouhle 1 miliardu a 590 mil. Kč.
Provedením všech uvedených podniků vodohospodářských docíleno bylo nejen pozoruhodných národohospodářských zisků, ale i sociálního významu, neboť přispělo to k zaměstnání velkého počtu dělnictva při provádění zemních i stavebních prací a při výrobě potřebných stavebních hmot.
V působnosti ministerstva zemědělství bylo provedeno v roku 1929 úpravních a zahrazovacích prací na vodních tocích v celkové délce 228.6 km o stavebním nákladu 80,700.000 Kč. Další čísla pro jednotlivé historické země uvádím podrobně ve zprávě výboru národohospodářského.
Plošných meliorací provedeno bylo dosud 15% z výměry těch pozemků, jež vyžadují meliorování, a zbývá ještě k meliorování plocha okrouhle 1,850.000 ha. Největší roční pracovní výkon při provádění plošných meliorací v republice dosažen byl v r. 1929 s plochou 34 tisíc ha a stavebním nákladem 127 milionů Kč.
V roce 1929 činil náklad nových podniků v oboru vodohospodářských meliorací podle schválených rozpočtů výše 308 mil. Kč, a v roce 1930 dostoupil 476 milionů Kč.
Celkový stavební program vodohospodářských meliorací pro příští desetiletí bude vyžadovati stavebního nákladu okrouhle 3 a půl miliardy Kč.
Na úpravu vodních toků, hrazení bystřin a stavby vodních nádrží bude potřebí stavebního nákladu asi 135 mil. Kč, z čehož připadá na Čechy 40 mil. Kč, na Moravu a Slezsko 48 mil. Kč, na Slovensko 35 mil. Kč a Podkarpatskou Rus 12 mil. Kč.
Plošné meliorace vyžadovati budou podle stavebního programu 135 mil. Kč a počítá se s ročním výkonem v celé republice na 45.000 ha.
Pro stavby v oboru zásobování obcí vodou pitnou a užitkovou počítá se v programu s částkou 80 mil. Kč ročně a osnova zákona doporučuje v §u 17, aby se obce sdružovaly ve vodovodní svazy za účelem lepšího a soustavnějšího provádění stavby a udržování vodovodu.
V roce 1930 byla schválena celá řada projektů, s jejichž prováděním možno počítati v roce letošním.
Tak v oboru úprav toků vodních bylo schváleno, jak uvádím ve zprávě důvodové v tabulce, celkem u 111 podniků, v délce 171.21 km a stavebním nákladem 138,347.871 Kč.
V oboru hrazení bystřin má se letos prováděti celkem asi 37 projektů v délce 71.63 km rozpočtovým nákladem 24 mil. 465.100 Kč.
V plošných melioracích má se podle schválených rozpočtů r. 1931 prováděti celkem 352 projektů na ploše 35.908 ha rozpočtovým nákladem 169,166.290 Kč.
Hlavním úkolem melioračních prací je paralysovat nepříznivé vlivy klimatické a srážkové pro zemědělství, vytvořiti v půdě optimální poměry vláhy pro vývoj zemědělských rostlin, prodloužiti dobu vegetační na jaře a umožniti obdělávání půdy i za nepříznivých poměrů povětrnostních. Ze všech zemí Československé republiky Čechy potřebují meliorace půdy v největší míře a přes Moravu na Slovensko potřeba tato ubývá, neboť tyto mají sušší klima s delším létem.
Hlavní druhy melioračních prací pozůstávají v úpravách potoků a řek k ochraně zemědělské půdy, vytvoření odpadů pro spodní vody, odvodnění trubkovými trativody, využití vody tekoucí k závlaze a k okalovému hnojení, umělém zadešťování, stabilisaci svážných území, odvodněním, kultivaci neplodných půd a zakládání žírných pastvin ve vyšších polohách, rekultivaci pozemků dolováním zpustošených a povážení písčitých pozemků hutnými hmotami (slínem).
Zpráva technické kanceláře zem. úřadu uvádí, že z celkové výměry Čech 5,206.216 ha je rolí 2,567.091 ha a trvalých luk 523.198 ha, celkem hlavních zemědělských půd 3,090.289 ha, z nichž nejnutnější melioraci potřebuje asi čtvrtina, t. j. okrouhle 770.000 ha.
Celkem je v Čechách za úřední součinnosti meliorováno 164.072 ha půdy, z toho bylo provedeno roku 1884 až do konce roku 1918 79.207 ha, od roku 1919 do 1930 84.865 ha.
Meliorační činnost vyvíjí se v Čechách za naší samostatnosti stále směrem vzestupným a rozprostírá se po celých Čechách. Nejmenší je meliorační ruch v okresích od přírody úrodných a v okresích, kde obyvatelstvo převážně se věnuje práci průmyslové. Pozemková reforma značně přispěla k zvýšení ruchu melioračního, a to hlavně zrušením fideikomisů, které byly většinou brzdou zemědělského pokroku a nezmožitelnou překážkou pro družstevní spolučinnost.
Celkem nachází se v úředním jednání v Čechách stále asi za 1.000 mil. Kč melioračních projektů a k uskutečnění jednoho projektu je potřebí průměrně 6 let. Organisační práce při provádění melioračních podniků dělí se mezi úřední orgány a civilní techniky. Tito pracují projekty podle programu úředním orgánem stanoveného, projekt jest úředně pečlivě přezkoušen po stránce technické a ekonomické a definitivně schvalován zemským výborem a ministerstvem zemědělství. Provádění ve větších rozměrech děje se výhradně civilními techniky za úředního dozoru - výjimečně ve vlastní režii vodních družstev.
Roku 1930 dostoupila intensita melioračního ruchu v Čechách nejvyššího dosud stupně, neboť bylo v provádění 576 melioračních podniků a prostavěný náklad činil 115,563.465 Kč a provedeno bylo 108.7 km úprav potočních a říčních, 199.9 km melioračních odpadů a 20.290 ha plošných melioraci.
Na této výši je nutno meliorační činnost udržeti, aby asi průběhem příštích 30 let alespoň kraje přirozeně pro zemědělství schopné byly s to zvýšenou produkcí uhraditi nynější dovoz zemědělských produktů a přirozený vzrůst jich spotřeby.
Celkem úměrně výkonu r. 1930 lze očekávati, že na melioračních pracích v Čechách roku 1931 bude prostavěno okrouhle 120 mil. Kč. K tomuto nákladu přispívá podle melioračního zákona stát a země, a to státní příspěvek činí na regulace v souvislosti s melioracemi 40% a meliorace 25-30%, průměrně 31% a zemský 30% a 15-25% průměrně 21%, takže by v Čechách pro rok 1931 činil státní příspěvek okrouhle 37 milionů Kč a zemský 25 mil. Kč.
Na úpravu menších toků, prováděných v souvislosti s pracemi melioračními, neb jen z melioračních úvěrů podporované bylo r. 1930 provedeno za 12,795.247 Kč.
Meliorační práce v Čechách jsou nyní prováděny ve všech částech Čech a mají v horských krajinách převážně ráz ochrany prací regulačních, v nížinách ráz produktivních meliorací. Jsou následkem toho a protože se provádí většinou v měsících říjnu až dubnu, kdy ostatní stavební činnost odpočívá, nejlepším prostředkem k čelení nezaměstnanosti, zaměstnává se při nich průměrně celý rok asi 16.000 dělníků neodborně vyškolených a asi 55% nákladů vyplatí se přímo dělnické mzdy, 35% na stavební hmoty, výrobky cihlářské, cementářské, železářské atd., 10% na dělnické pojištění, dozor a režii.
Výnosy následkem meliorací stačí úplně k úhradě úroků i amortisace ze stavebních nákladů a na melioranty zbývá zisk 3 až 10%. Na větších výnosech participuje nepřímo stát vyššími příjmy na dani cukerní, pivní, lihové, obratové a důchodkové a podle statistických šetření větší výnos daňový následkem meliorací na stát připadající je vyšší než užitek meliorantů samotných.
Na př. po odvodnění zvýší se výnos řepy na 1 ha průměrně o 80 q. Meliorant při ceně 13 Kč za vyšší výnos obdrží 1040 Kč, po odečtení úroku, úmoru ze stavebních nákladů a režie celkem 540 Kč a zbude 500 Kč.
Z 80 q řepy se vyrobí 9 q cukru, a jelikož státní daň obnáší ze 100 kg cukru 320 Kč, získá na zvětšeném výnosu řepy následkem odvodnění stát na dani z cukru 9×320 = 2.880 Kč. Obdobně vypadají výpočty při dani z piva neb lihu.
V oboru zásobování obcí vodou bude roku letošního prováděno celkem asi 127 projektů v délce potrubí 674.04 km rozpočteným nákladem 145,105.315 Kč.
Předloha tato má velký význam nejen pro zemědělství, ale i pro celé naše národní hospodářství a přispěje spolu s projednávaným zákonem vodocestným v této těžké době k zaměstnání tisíců nezaměstnaných dělníků a stavební program těchto fondů zabezpečí slušnou a stálou existenci tomuto dělnictvu.
Národohospodářský výbor senátu projednal ve své schůzi dne 24. března 1931 vládní návrh zákona o státním fondu pro vodohospodářské meliorace a usnesl se doporučiti jej sl. senátu ke schválení tak, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna, ve znění senátního tisku č. 415 i s resolucemi dole otištěnými. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda Votruba (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, panu sen. Foitovi.
Zpravodaj sen. Foit: Slavný senáte! Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu č. 419 je táž, jak byla zde přednesena kol. Stržilem za výbor národohospodářský. Proto se omezím jen na doplnění, maje na zřeteli náležité upotřebení fondu.
Předložená vládní osnova o státním fondu pro vodohospodářské meliorace nikterak nevystihla úplnou potřebu zemědělce, ona také vyřeší sotva jen část problému zemědělského podnikání.
Velmi lituji a myslím, že lituje celý zemědělský stav bez rozdílu politické příslušnosti, že nebyl na první místo tohoto programu dán nejdůležitější, nejzákladnější zemědělský požadavek, t. j. zcelování půdy.
Jak toto je potřebné, vysvítá z uvedených několika čísel.
V historických zemích máme okrouhle 18 milionů pozemkových parcel, na Slovensku 17 mil., na Podkarpatské Rusi 4 mil. V celé republice je tedy asi 39 milionů parcel.
Počítáme-li, že v historických zemích je 632.186 a na Slovensku 297.048 zemědělských závodů, připadá na 1 závod 20 parcel, v Čechách 29 parcel a na Slovensku 57 parcel.
Je na nás, abychom napravili lhostejnost, neporozumění a mnohdy nerozhodnost vlastních lidí.
Meliorace a komasace, tedy zcelování, měly by tvořiti nerozlučnou část v úpravě půdy zemědělské. Naopak důležitější a prvenství měla by míti všude akce zcelovací.
Jak by se usnadnila a zlevnila výroba zemědělce, jak usnadnila by se práce projektujícího inženýra, když měl by v celé části katastru co dělat jen s jedním majitelem. Při zcelování již brán by byl zřetel na potřeby meliorační a tyto práce již by měly stopy souladu, usnadňovaly a podporovaly a zlevňovaly by práci zcelovací a meliorační.
Bylo by skoro zbytečno uváděti další výhody, než přece aspoň jednu, a to, oč rozmnožilo by se zemědělské půdy rozoráním mezí? V uvedené potřebě je celá polovina racionalisace, která čeká našeho zemědělce.
Dnes při každé investici musíme si klásti otázku, zdali prací a výlohami, tedy investicemi, zvýšíme cenu objektu, v tomto případě polí, luk a pastvin, na něž náklad věnujeme?
Tuto otázku můžeme si zodpověděti kladně. Půda jest a zůstane nejstabilnější částí národního majetku nejen u nás, ale u všech zemí světa.
Bez půdy není národů, národ bezzemků je národ chudáků.
Proto nesmíme se lekati žádných nákladů a opatření, které tvoří půdu cennější, tím zvětšujeme jen národní majetek.
Nejen uvedená okolnost, ale snaha po úplné soběstačnosti ve výrobě zemědělské, a to ve všech jejích složkách, ukládá nám za povinnost zabývati se ochranou půdy.
Dnes jasně vidíme, že v nedaleké budoucnosti musíme nejen zemědělci, ale všichni, kteří tvoří tuto republiku, usilovně pracovati, abychom v národním hospodářství nebyli pasivní.
Vše to, co ztrácíme nebo v budoucnosti ztratíme na vývozu u průmyslu, musíme vyrovnati zvýšenou produkcí zemědělskou.
Naše zemědělství má životní zájem na správném hospodaření vodou, a to jak povrchovou v řekách a potocích, tak i vodou v samotné půdě, poněvadž voda je hlavním a ničím nenahraditelným činitelem při obdělávání a využití půdy. Již ode dávna ve všech zemích závisela zemědělská výroba na tom, jak jí byly vodní poměry škodlivé nebo příznivé, a ode dávna zemědělci usilovali brániti se proti škodlivým účinkům vody, zejména proti povodním, jednak využití vody pro větší úrodnost půdy pracemi závlahovými a pod.
Vodohospodářský fond bude právnickou jednotkou, který v případe nedostatku pohotových prostředků může si opatřiti půjčku.
Vodohospodářský fond bude spravovati ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem financí.
Doporučuje se, aby zvolen byl poradní sbor ze zástupců ministerstva zemědělství, financí, zemí, zákonodárných sborů a samosprávy.
Vodohospodářský fond skládá se ze dvou oddílů oddělených a samostatně účtujících, a to oddělení A, které bude míti příjem z části tohoto fondu, a to:
1. Polovice výtěžku daně z vodní síly, vyjma vodní díla, která byla vybudována státem, anebo budou vybudována z jiných prostředků, poskytnutých mimo tento fond.
2. Roční dotace z každoročně zařazené částky, vypočtené ve výši 40 milionů Kč.
3. Úrokový výnos z příslušné části jmění fondu. Do působnosti fondu náleží veškeré stavby s výjimkou v §u 3 uvedenou.
Fond rozděluje se na dvě samostatně spravované a účtované části, a to na část A, která jest určena pro provádění, a podporování úpravy řek a vodních toků, vyjímajíc úpravy v §u 3 zákona uvedené, výstavbu ochranných hrází v údolí všech vodních toků, pokud tyto hráze netvoří bezprostřední součást břehové úpravy, zřízení vodních nádrží, které mají za účel převážně ochranu před vodními škodami a konečně znovuzřízení neb opravy jezů (zdýmacích zařízení), ležících na tocích, jejichž úprava může býti prováděna nebo podporována z fondu, pokud tyto práce byly vyvolány živelní pohromou vodní a mají buď podstatný význam pro ustálení spádových poměrů toku a zajištění jeho koryta, nebo přispívají k zlepšení odtoku velkých vod.
Z druhé části fondu B mohou býti podporovány plošné meliorace půdy všeho druhu, zásobení obcí vodou k účelům zemědělsko-hospodářským, počítajíc v to i skupinové vodovody a odvodnění obcí, zřízení vodních nádrží, které mají za účel převážně získání vody pro závlahu, zásobení obcí vodou, nebo pro jiné zemědělské potřeby.
Jako běžné příjmy této části B fondu přikazuje se ekvivalent za 25%ní přirážku k pozemkové dani v roce 1931 15 milionů Kč a v dalších letech až do roku 1937 roční částka 20 milionů Kč. Od roku 1937 má nastoupiti, zlepší-li se do té doby hospodářské poměry, 20%ní přirážka k dani pozemkové. Dále přikazuje se fondu roční dotace ze státních peněz v částce 30 milionů Kč a úrokový výnos příslušné části fondovního jmění.
Na rozdíl od dřívější organisace fondu § 7 zákona umožňuje, aby fond mohl si opatřiti prostředky, zejména jde-li o stavby o větším nákladu, výpůjčkou u zemských peněžních ústavů a u veřejnoprávních ústavů sociálně-pojišťovacích. Úhrnná roční částka, potřebná na úrok a úmor všech výpůjček sjednaných, nesmí přesahovati 48 mil. Kč.
Ve způsobu placení státního příspěvku podle tohoto zákona (§ 15) možno, aby fondový příspěvek byl poskytován placením úroků ze zápůjčky, opatřené na schválený náklad stavby, a to tak, že stavebník mimo úmor nesl by ze svého úrok nejméně 2% ní. Touto možností bude možno vodní stavby, zejména meliorace a vodovody prováděti i v nejchudších krajích, zvláště hospodářsky slabých, neboť úhrada nejméně 2%ního úroku nezatíží na tolik drobné zemědělce, nýbrž poskytuje jim tíhu nákladu rozděliti na delší dobu, což jest oproti dřívějšímu stávajícímu stavu veliká výhoda, ač ve skutečnosti příspěvek fondovní nebude nikterak větší.
V §u 19 tohoto zákona je také zvlášť pamatováno na zájmové korporace, které připravují půdy pro vodohospodářské meliorace a šíří meliorační podnikání, mohou býti podporovány až do úhrnné roční částky 200.000 Kč.
V §u 28 zavádí se jako novum pro stavby vodní živnostenský dozor.
Zásada publicity povolování státních příspěvků je i nadále zachována, neboť § 20 ustanovuje, že povolení příspěvků staveb s vyšším rozpočtem než 500.000 Kč bude uveřejňováno ve Věstníku ministerstva zemědělství (dříve ve Sb. z. a nař.).
Třebaže příspěvky plynoucí do fondu zdály se býti dosti vysoké, přece budiž konstatováno, že v příslušných položkách ministerstva zemědělství bylo pamatováno na tyto stavby částkou 67 milionů Kč, oproti 70 mil. Kč ročně povolovaným podle této osnovy, takže poměrně o zvýšení státních dotací ani mluviti nelze.
Výměra podpor z fondu opírá se jednak převážnou většinou o dosavadní ustanovení §ů 6 až 9 zákona č. 4, 1909 ř. z., jednak, zejména pokud jde o podpoření úprav na vodních tocích, jež spadaly dříve do působnosti ministerstva veřejných prací a o podpoření staveb vodovodních o dosud užívané směrnice.
Občanstvo velmi silně domáhá se úpravy vodních toků, a jestliže uvážíme, že v našem státě nemeliorovaná plocha činí dosud sotva 15%, zbývá 1,850.000 ha, nelze než osnovu zákona vítati a doporučiti.
Vodohospodářský sbor není jen sám, který by obstarával subvencování prací fondem tímto prováděné.
Jsou i jiní veřejní činitelé, a to správa zemí při provádění prací vodovodních a ministerstvo zdravotnictví při provádění prací kanalisačních. Fond tohoto ministerstva však je nepatrný, vzhledem ku zamýšleným stavbám.
Žádoucím by bylo při tomto novém zřízení zjednodušení administrativy. Zkrácení řízení, které až dosud a snad i nadále má podléhati celé řadě úřadů.
Zdlouhavé vyřizování zatěžuje státní finanční správu a znemožňuje rychlé rozhodování, které v této době, kdy má se poskytnouti práce nezaměstnaným, musí býti prováděno co nejspěšněji.
O věci vedle ministerstva zemědělství bude rozhodovati zemský výbor a v některých záležitostech i ministerstvo zdravotnictví.
Agenda správní a technická, zvláště při vyřizování zemským úřadem v Praze při rozdělení úředních místností po celé Praze, neposkytuje naději na rychlé vyřízení.
Budou se opakovati stále stížnosti na neudržitelnou ekonomisaci zemské správy.
Bude nezbytno zříditi komisi v každé zemi zvlášť, aby připravila a měla v patrnosti nejpotřebnější stavby a jejich postup jako poradní sbor. Posouzení navržených prací posoudila by komise, o níž dříve stala se zmínka, kterážto by zpracovala látku přidělenou. Tím by se dosáhlo rychlého chodu, jelikož nerozhodovalo by několik komisí, nýbrž komise jedna.
Docílí se úspora časem, výlohy mnoha komisí a zjednodušení tím, že vše odchylné mínění mnohých úřadů by se ve společném jednání usměrnilo.
U stavebních úřadů státních buďte zřízena potřebná oddělení projekční a zejména také buďtež příslušné úřady, jež konají přípravné práce pro stavbu přehrad, vybaveny větším počtem inženýrských a pomocných sil tak, aby také práce zařazené do druhého stavebního období včas mohly býti připraveny.
Jako připomenutí buďtež uvedena slova prof. vysoké technické školy ing. Hlavinky v Brně:
"V projekčním oddělení jsme na Moravě v tomto směru tak zle, že, když by se Moravě dostalo z vodocestného fondu nějakých 20 milionů, nemohli bychom jich zcela upotřebiti, protože nemáme projektů."
Není projekčního oddělení, nemáme projektů.
Konečně sluší připomenouti, že stavby v jednotlivých zemích musí se říditi podle skutečné potřeby a v poměru tak, aby každé zemi se dostalo staveb podle klíče, při čemž by se přihlíželo, aby země zanedbané byly během doby v těchto stavbách vyrovnány. Každá země, i také země Moravsko-Slezská, má oprávněná, určitá přání, která bude uplatňovati.
Agenda vodních staveb za účelem zvelebení zemědělství (regulace vodních toků, hrazení bystřin, odvodňování a zavodňování pozemků) jest již od vydání prvního zákona melioračního v zemích historických, to jest od r. 1884 v působnosti ministerstva zemědělství. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly před převratem všechny vodní stavby vůbec v kompetenci bývalého uherského ministerstva orby.