Schůze zahájena v 10 hodin 35 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, Trčka, Votruba.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

85 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministr dr Meissner.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na tento týden sen. Dankovi, Fidlíkovi, Filipínskému, dr Grosschmidovi, dr Hrubanovi, Kellovi, Koukalovi, dr Kovalikovi, dr Krčmérymu, Lokotovi, Mező-ovi, Nentvichovi, Pastyříkovi, Teschnerovi, na dnešní schůzi sen. Lukschovi.

Navrhuji, aby dána byla zdravotní dovolená na dobu 15 dnů sen. Jarolimovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 443. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Moravské Ostravě ze dne 5. prosince 1929, č. j. Nt XIII 4/29/13, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přečin shluknutí podle §u 283 tr. z., pro přestupek proti veřejným zřízením a opatřením podle §u 314 tr. z. a pro přestupek podle §§ 3 a 19 shrom. zák. (čís. 7/29-III předs.).

Tisk 444. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Trenčíně ze dne 28. listopadu 1929, č. j. Nt VI 31/29/6, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Mikulíčka pro přečiny rušení obecného míru podle §u 14, č. 5 a §u 14, č. 1 a pro zločin výzvy k trestným činům podle §u 15, č. 3 zákona na ochranu republiky (čís. 75/29-III předs.).

Tisk 445. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, č. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu (tisk 426).

Tisk 446. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z minerálních olejů (tisk 427).

Zápisy o 90. až 92. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným p. senátorem podány písemné námitky, pokládají se zápisy ty za správné a budou vytištěny.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru imunitnímu:

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích se žádostí krajského soudu v Košicích ze dne 18. dubna 1931, č. j. Tk VI a 1370/27/36, za souhlas k stíhání sen. dr Farkase pro přečin pomluvy podle §u 1, 3 odst. II, č. 1 a 2 a §u 9, č. 6 zák. čl. XLI/1914 (č. 3853).

Žádost okresního soudu v Čes. Krumlově za souhlas k stíhání sen. Kindla pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. z. (č. 3859).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

Prvním bodem je:

1. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 409), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 20. února 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. března 1931, čís. 32 Sb. z. a n. Tisk 438.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pan sen. dr Fáček, za výbor národohospodářský pan sen. Petřík.

Uděluji slovo referentovi za výbor zahraniční, panu sen. dr Fáčkovi:

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Dodatek k obchodní smlouvě s Francií, který je nám předložen k projevení souhlasu, neobsahuje nežli dvě změny celních předpisů posavad platných, změny ve formě i výši příslušných celních položek. Ke zvýšení ochrany francouzské výroby bavlněných ponožek a punčoch přeměňuje se dosavadní 20%ní hodnotné clo za dovoz tohoto zboží na clo podle váhy 20 franků z 1 kilogramu. Už když byla uzavírána smlouva s Německem krátce před poslední smlouvou naší, spatřoval francouzský průmysl tohoto zboží v zamýšlené úpravě velké nebezpečí pro sebe a proto také ve smlouvě bylo vyhrazeno, že po 8 měsících podle zkušeností má býti tento bod zrevidován.

Vývoj dovozních číslic skutečně potvrdil obavy francouzského průmyslu. Dovoz bavlněných punčoch stoupl úžasnou měrou: proti r. 1928 na desateronásobek a proti roku 1927 dokonce na stonásobek zejména z Německa, od nás a Japonska.

V důsledku tohoto vývoje použila Francie výhrady, kterou měla ve smlouvě s Německem, a dosáhla s Německem nové dohody, kterou se clo nově upravuje ve směru vzestupném a podle váhy místo podle ceny.

Touto situací jsme byli také my donuceni, abychom stejné ústupky učinili Francii, a stalo se tak přítomným dodatkem. Při tom podařilo se nám přece u srovnání s Německem dosíci jistých výhod, že totiž na náš hlavní artikl, potištěné ponožky, místo 20 franků bude se vybírati jen 13 franků cla, a dokonce, aby mohly býti vyřízeny běžné zakázky, pro jednorázový kontingent 50.000 tuctů, povoluje se ještě nižší sazba celní 5 francouzských franků za 1 kg.

Druhá změna je zase na prospěch naší výroby, a to na prospěch výroby automobilové. Podle obchodní smlouvy z r. 1928 vybíralo se z automobilů k nám dovezených z Francie clo podle ceny, a to 43% z hodnoty. Podle doložky o nejvyšších výhodách připadla tato úprava také ve prospěch ostatních států, se kterými máme obchodní smlouvy. Nyní propouští nás Francie z tohoto smluvního závazku, čímž nastupuje zase v platnost autonomní clo na dovoz automobilů tak, jak bylo zavedeno r. 1926 v souvislosti s tehdejší novou úpravou cla na obilí, mouku a dobytek. Tedy zase místo cla z hodnoty nastupuje clo podle váhy, a to ve výši 23 Kč za 1 kg při lehčích automobilech a 27 Kč za 1 kg u automobilů nad 10 q váhy. Je nesporno, že se stanoviska celní techniky tento způsob předpisování cla je účelnější. Je méně možná defraudace a celá manipulace celních úřadů jest jednodušší. Zároveň poskytuje se tím účinnější ochrana našemu průmyslu automobilovému, který přece jen pořád i po provedené racionalisaci potřebuje této ochrany vzhledem k tomu, že jeho odbytiště domácí a možnosti odbytu v cizině jsou skrovné.

Ani po této úpravě nebude clo na automobily nepřiměřeně vysoké u srovnání s celní ochranou, kterou své výrobě automobilové poskytují státy jiné, na př. i Spojené státy severoamerické a i Anglie, které mají výrobu automobilovou tak výbornou, stejné jako Italie a Francie, které ještě nedávno své celní sazby na dovoz automobilů zvýšily.

Jistě jedním ze závažných důvodů; proč všecky státy chrání svoji výrobu automobilovou a proč tak musíme činiti i my, jsou zřetele na obranu země, poněvadž automobily ve válce jsou nezbytným a nejdůležitějším instrumentem.

Navrhuji tedy jménem zahraničního výboru, aby slavný senát dal souhlas k tomuto dodatku k obchodní smlouvě s Francií.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo referentu za výbor národohospodářský, panu sen. Petříkovi.

Zpravodaj sen. Petřík: Slavný senáte! Národohospodářský výbor projednal dne 24. března vládní návrh o změně naší obchodní úmluvy s Francií ze dne 2. července 1928 a doporučuje slavnému senátu, aby vyslovil souhlas s uvedenou dodatkovou dohodou k obchodní smlouvě s Francií. Zpráva je tištěna v návrhu vládním.

Předseda: Zahajuji rozpravu.

Navrhuji lhůtu řečnickou v trvání čtvrt hodiny.

Námitky nejsou. (Nebyly.)

Uděluji slovo přihlášenému řečníku, jímž, je pan sen. Haken.

Sen. Haken: Po instrukcích vydaných četnickým stanicím ministerstvem vnitra zasahují četníci rušivě již po dvě letní období do dělnického trampingu a pobytu v přírodě. Četníci rušili proletářské trampy a skauty v tábořištích, obtěžovali je různými otázkami, jež často nepostrádaly drzosti a urážlivosti, činili jim prohlídky zavazadel i kapes, odnímajíce jim skautské i kapesní nože. Do novin pak dávány tendenční zprávy, jež zřejmě měly vyvolati ve veřejnosti zaujetí proti dělnickým navštěvovatelům přírody v okolí Prahy. Ba dokonce vydána četnickými kruhy zpráva.....

Předseda (zvoní): Ta nemá co dělati se smlouvou s Francií.

Sen. Haken (pokračuje): Začnu hned, pane předsedo!

... že venkovské obce, zejména na dolní Vltavě a Sázavě, žádají zákazu trampingu. Četné obce však tuto zprávu vyvrátily a prohlásily naopak, že jim jsou trampové vítanými hostmi.

Když selhalo štvaní řízené z úředních míst a četnických stanic, když nepomohly ani akce četníků v táborech, stanech a koupalištích, vydal v dubnu t. r. zemský úřad nařízení, jímž se proletářský tramping má znemožniti a pobyt v přírodě omeziti.

Vyhláška zemského úřadu netýká se ovšem buržoasie a její mládeže. Ta používá aut a drahých hotelů, pensionů a luxusních barů pro své zábavy. A je dostatečně známo, jak právě majetné kruhy vybíjejí své pudy nejvolnějšími a též nejzvrhlejšími způsoby. Morálka má lesklou formu, ale nemravný obsah. Četníci nebudou zastavovat auta a od buržoasních párků požadovat oddacích listů, nebudou tak činit ani u buržoasie obojího pohlaví, tábořící v hotelích ve Vřetenovém Mlýně či jinde, nepůjdou na representační buržoasní plesy kontrolovat, je-li pěstěné masíčko buržoasních dam alespoň poněkud hedvábím či krajkou přikryto, ale budou honit dělníky a dělnice, dělnické hochy a děvčata při řekách, potocích, v lese i v polích, budou strkat ohelmované hlavy do stanů a krytů, slídit po intimnostech, měřit koupací obleky, prohlížet vaky a kapsy, vyslýchat, zjišťovat, udávat. Pak přijdou pochůzky k politickému úřadu, tresty na penězích, častěji vězení, pak i soud a nové tresty.

Rozklad kapitalismu a kapitalistické společnosti je provázen také mravním rozkladem vládnoucí třídy. Což lze mluviti u této třídy v době největšího vydírání a okrádání pracujícího lidu, v době rychlého obohacování se, podvodných spekulací a manipulací, korupce, různé formy prostituce o nějakých principech mravních? Celý kapitalistický svět je pln nejšpinavějších, nejnemravnějších afér a skandálů.

Nejsme moralisty v měšťáckém smyslu, jsme daleci úmyslu, buržoasní třídu umravňovat. Řekli jsme již přesvědčení, že morální rozklad souvisí s rozkladem hospodářským. Máme co činiti s buržoasní morálkou, jejíž naprostý rozklad je nejvýš přikrýván farisejstvím.

Proletariát se propracovává již za této situace k vlastním etickým zásadám, k vlastní morálce. Její zásady se v podstatě liší od morálky měšťácké. Boj o ně je svázán s bojem za povalení kapitalistického řádu a buržoasní společnosti. Morální principy proletariátu rozvinou se ovšem plně až dobytím moci a výstavbou socialistického řádu a nove společnosti. I v této otázce půjde proletariát celého světa za proletariátem Sovětského svazu.

Třídně uvědomělý proletariát a jeho mládež plije na farisejskou buržoasní morálku a nedá si ji policajtskými ani jinými metodami vnucovat. Avšak nemluvme o morálce! Vaše >morální< tažení proti dělnickému trampingu a skautingu má jinou příčinu: Je součástí persekuce celého dělnického hnutí. Persekvujete tělocvičné a sportovní hnutí revolučního dělnictva. Zakázali jste Spartakiádu, po částech rozpouštíte Federaci proletářské tělovýchovy, dáváte honit četníky proletářské sportovce, rušíte a znemožňujete jejich podniky. Teď jste sáhli i na volné proletářské trampy.

Předseda: Pane řečníku, Vy mne nutíte, abych Vás volal k věci.

Sen. Haken (pokračuje): Domníváte se, že je naženete do měšťáckých či sociálfašistických dobře subvencovaných spolků? I tu se přepočítáte. Uvědomělý proletariát nedá si svou mládež ukrást. Naše mládež před persekucí hlavy nesehne. Nechť žije proletářský tramping!

Vážení pánové! Pan předseda mne napomínal, abych mluvil k věci. Ale račte uznat, že parlamentních schůzí je tak pořídku a program jejich tak chudý, čistě formální, že skutečně není možno o ohromně důležitých věcech v zákonodárných sborech mluviti. Proto není divu, že využíváme každé příležitosti při tom minimálním počtu schůzí a omezeném programu, abychom na důležité zjevy, týkající se zejména proletariátu, upozornili.

Mám ještě jednu připomínku, která charakterisuje nynější režim. Sociálně-demokratičtí právníci, studující práv, žádali v minulých dnech o slyšení u ministra spravedlnosti dr Meissnera, zejména v otázkách přijímání do státní služby, poněvadž ministerstvo spravedlnosti vydalo důvěrný rozkaz v této věci, dále o trestu smrti a o censuře. (Sen. Dundr: Vždyť to všechno není pravda!) Konečně byli tito studující práv ministrem spravedlnosti přijati. Když však deputanti přistoupili k bodu o censuře, skončilo slyšení tímto způsobem: Ministr Meissner zazvonil na knoflík ležící na jeho stole. Nato se objevil ministerský tajemník a požádal pana ministra, aby byl tak laskav, že s ním chce mluviti pan dr Winter. Pan ministr ovšem laskav byl a překvapenou sociálně-demokratickou deputaci právníků vyexpedoval. za dveře. Přítomných členů deputace zmocnilo se obrovské rozhořčení a projevovali to také nahlas. Sekční šéf, na nějž se obrátili, krčil jen rameny a dával vyhýbavé odpovědi. Deputace odcházela poněkud jinak než přišla. Sociál. ně-demokratičtí studenti a především právníci a dělníci; stojící pod vlivem sociálních demokratů, dostali tak zase jednu ránu mezi oči. (Sen. Dundr: Konstatuji, že je to nepravda!) Vy nemáte co konstatovat, nýbrž konstatovati by mohl jen pan ministr Meissner a ne vy. Vás tímto neinterpeluji. (Hlas: Interpelujte pravdu a ne lež! Výkřiky: - Hlas: Takhle mluví učitel!)

Jsou to jistě věci zajímavé, pánové. My jednáme již asi ve 4. schůzi o bezvýznamných celkem smlouvičkách, které dávno ministr zahraničí podepsal a jež my jenom formálně máme schváliti.

Při této příležitosti zdůrazňuji ohromnou hospodářskou i politickou potřebu navázání obchodních a politických styků se Sovětským svazem. Jistě že zejména v poslední době zesilováním krise nejsou to jen dělníci, kteří volají po obchodních smlouvách se Sovětským svazem a po uznání de jure tohoto státu, nýbrž v poslední době setkáváme se právě se zesílenými hlasy z řad průmyslníků, aby řádné obchodní smlouvy se Sovětským svazem byly sjednány.

Ministr Beneš ovšem, který jest jen služebníkem francouzské buržoasie a francouzského kapitalismu, při tom dostatečně hájí imperialismus český, z politických důvodů odmítá po desetiletí jednati o pravidelné navázání obchodních styků se Sovětským svazem, o uznání Sovětského svazu de jure ani nemluvě. Dělnictvo je přesvědčeno, že obchodní smlouva se Sovětským svazem má daleko větší důležitost pro jeho zaměstnanost, než nepatrné bezvýznamné smlouvičky, jež nám předkládá ministr Beneš ke schválení. Ovšem dělnictvo je si vědomo, že ani navázáním obchodních styků se Sovětským svazem nebude krise kapitalismu, která je světová a trvalá, zažehnána. Je však přesvědčeno, že může býti řádným navázáním obchodních styků se Sovětským svazem zmírněna a jak sami průmyslníci tvrdí, že statisíce dělníků může býti zaměstnáno alespoň na čas v této největší hospodářské tísni a z ní vyvěrající nezaměstnanosti. Zdůrazňujeme nutný požadavek, aby okamžitě bylo zahájeno vyjednávání o obchodní smlouvu se Sovětským svazem a ovšem také o uznání Sovětského svazu de jure. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno.

Páni zpravodajové nemají slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Nemám.

Zpravodaj sen. Petřík: Rovněž ne.

Předseda: Páni zpravodajové nemají doslovu. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí, se schvalovacím usnesením tak, jak je vyznačeno ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené schvalovací usnesení přijímá se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Na pořadu jednání dále je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového k v vládnímu návrhu zákona (tisk 412) o nabytí místní dráhy Litovel-Senice státem. Tisk 424.

Táži se pánů zpravodajů. sen. inž. Havlína a sen. dr Karasa, zda mají nějaké tiskové opravy.

Zpravodaj sen. inž. Havlín: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Karas: Ne.

Předseda: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem a úvodní formulí, jakož i s připojenou úmluvou ve čtení druhém tak, jak byla přijata ve čtení prvém, podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí, jakož i s připojenou úmluvou přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

Projednáme nyní bod další, jímž je:

3. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 254) o řízení nesporném. Tisk 437.

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní pan sen. dr Veselý a za výbor rozpočtový pan sen. dr Karas.

Uděluji slovo referentu za výbor ústavněprávní, panu sen. dr Veselému.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Vládní osnova zákona o řízení nesporném je částí důležitých justičních novot, které ministerstvo spravedlnosti pokládá za nutno v našem justičním zákonodárství prováděti. Velmi závažná ustanovení této osnovy mají za účel jednak uvésti v zákonné znění to, co už v praksi se osvědčilo, co již také u nás nabylo jaksi domácího práva v přesvědčení soudcovském, ale jednak zejména je účelem osnovy, aby také na Slovensku a Podkarpatské Rusi byla pro řízení nesporné zavedena řada pevných ustanovení, kterými by řízení nesporné bylo upravováno. Je tedy osnova dnes předložená částí práce sjednocovací, tak, aby řízení nesporné, stejně jako v historických zemích, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, bylo také upraveno na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Zejména závažno je, že agenda poručenská, která na Slovensku byla dosud úřadům poručenským vyhrazena, nyní se převádí na soudy, stejně jako je tomu v Čechách a na Moravě za dosud platných zákonů. Ovšem také péči o mládež se dostává důrazu a soudy jsou povolány k tomu, aby zejména nad právy a nad ochranou mládeže náležitě dbaly. Soudy dosud vykonávaly tento úkol velmi pečlivě a svědomitě a lze proto očekávati, že i na Slovensku a Podkarpatské Rusi tato úprava bude míti pro mládež, pro lidi, kteří ochranu potřebují, dobrý výsledek.

Nesporné řízení týče se veliké řady oborů právních, tak zejména řízení pozůstalostních, poměrů rodinných, poměru mezi rodiči a dětmi, pak činnosti verifikační, verifikace a ověřování listin a podpisů, vedení rejstříků firemních a družstevních, knihovního práva, vyvlastnění a řízení o cestách nezbytných, obnovy a určení hranic, reformy pozemkové, prohlašování za mrtva, zbavení svéprávnosti, rozhodování o výživném pro nemanželské dítě, rozvodu a rozluky, dozoru nad, dětmi v cizí péči a na děti nemanželské, pak ochranné výchovy a ještě řady jiných záležitostí právních, které v životě mají značnou váhu.

Nová osnova zákona o řízení nesporném opírá se ovšem z části také o řízení sporné. To mělo také účel, aby nebylo potřebí všecka závažná ustanovení řízení sporného uváděti také do této osnovy. Proto na vhodných místech se prostě odkazuje na řízení sporné a praví se, že ustanovení řízení sporného má býti užito také v řízení nesporném pokud je to vhodno. Přes to však řízení nesporné potřebuje jisté volnosti pro soudce, a tato volnost se soudci náležitě ponechává.

Do této osnovy byla pojata některá zcela nová ustanovení, zejména taková, kterých už řízení vyžadovalo a která jaksi zdomácněla již v přesvědčení soudcovském. Jde tu zejména o všeobecné ustanovení o příslušnosti povahy subsidiární a legislativní pomůcka pro speciální úpravy příští, aby nebylo potřebí upravovati příslušnost zvláště. Týče se to paragrafu 2 osnovy.

Ustanovení o pojmu účastníka řízení v §u 6 je důležité; § 6 obsahuje definici, kdo je účastníkem řízení. Toto účastenství dosud nebylo nikde řádně v zákoně vysloveno a upraveno a proto § 6 praví: >Účastníkem nesporného řízení je, kdo může býti rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, nebo kdo uplatňuje právní zájem, aby soud učinil nějaké rozhodnutí<.

Tedy tu je pevně určeno, kdo má býti pokládán za účastníka řízení, a na koho se vztahují jednotlivá ustanovení zákona.

Rovněž tak základní ustanovení o nákladech řízení je nové a vztahuje se na ně § 11, který obsahuje určení o rozhodnutí soudním o útratách řízení. Rovněž tak připuštění důvěrníka k jednání v §u 22 ustanovené je novinkou, ale důležitou, závažnou a vhodnou, poněvadž řízení nesporné je řízení nikoli veřejné, nýbrž jen důvěrné. V řízení nesporném se jedná o tolika věcech rodinných, o poměrech čistě soukromých, že není možno připustiti, aby veřejnost mohla se účastniti tohoto jednání. Ale proto, aby zase účastníci řízení byli chráněni, a aby jim bylo dodáno jistoty, že žádná křivda se jim nestane, byli připuštěni důvěrníci k jednání.

§ 25 obsahuje ustanovení o řešení otázek praejudiciálních, které má učiniti konec dosavadní nejistoty právní v tomto směru.

§ 25 připouští, že soudce v nesporném řízení může se zabývati řešením takových otázek právních, které pro jeho rozhodnutí mají praejudiciální význam. Arci toto jeho rozhodnutí má výslovně, jak v zákoně je ustanoveno, platnost jen pro toto řízení, takže, kdyby došlo ke spornému řízení o této otázce, nemůže míti rozhodnutí nesporného soudce vlivu na toto rozhodování další. Zejména Nejvyšší soud si přál, aby toto ustanovení bylo pojato do nové osnovy zákona, poněvadž je důležité, aby nesporný soudce mohl rozhodovati také o otázkách, které pokládá za důležité pro nesporné řízení.

§ 26 osnovy ustanovuje některé doměnky právní o následcích nečinnosti účastníků. Soud má totiž právo oznámiti účastníkům, že hodlá to a to tvrzení pokládati za pravdivé a jestliže oni se neoprou tomuto tvrzení, že je vezme za základ pro další svoje rozhodování.

Strany mají možnost, aby se vyjádřily záporně a pak by soud byl, nucen vyšetřovati pravdivost toho tvrzení, avšak jestliže se strany neozvou, má právo tvrzení které stranám oznámil, přijmouti za pravdivé. Stranám se tím neděje žádná křivda, naopak strany jsou docela oprávněny soudu oznámiti opačné stanovisko.

O osobách přezvědných obsahuje ustanovení § 28. Soud v nesporném řízení nemůže pracovati jen se svědky, které volá k soudu a které vyslýchá po případě přísežně, ale o některých věcech méně závažných opatřuje si informaci ne ve formě svědectví, nýbrž ve formě pouhého sdělení. To zejména se může přihoditi, jestliže soud chce na př. věděti, jak se s některým dítětem, které je ve výchově u cizí osoby, zachází, jakou ten pěstoun nebo osoba, které je dítě svěřeno, má pověst, jak se chová. Tu obyčejně soud si vyžádá zprávu od obecního úřadu, a pak ten obecní starosta se stane takovou osobou přezvědnou, která podá jednoduchou zprávu o poměrech onoho vychovance. § 28 obsahuje také ustanovení, že osoba přezvědná, která je volána k soudu, má nárok na náhradu svědečného, na náhradu za cestu. § 28 také připouští, aby účastníci, kteří právě nejsou stranami, mohli býti vyslýcháni u soudu, jako prostředky průvodní a po případě i přísežně vyslýcháni.

Nová je úprava řízení opravného, zvláště stanovením důvodů zmatečnosti. Při řízení opravném byl vyloučen dosavadní právní prostředek rozkladu, poněvadž se osvědčil zbytečným a řízení se jím zbytečně protahovalo, po případě zdržovalo. Ale přes to není učiněna žádná újma stranám, které dříve v řízení nesporném rozkladu užívaly. Také nová osnova připouští, aby soud i stolice, který dostane stížnost, přesvědčil se, že stížnost je odůvodněna a jí vyhověl. Tedy totéž právo, které měl soud při rozkladu, je mu zachováno i nyní při pouhé stížnosti; takže stranám se nestane žádná újma a naopak řízení se urychlí a soud i stolice může i pouhé stížnosti sám vyhověti. Zachovává se ovšem v celém řízení zásada vyhledávácí, takže soud v řízení nesporném je nejen oprávněn, nýbrž i povinen opatřiti si vědomost o všech skutečnostech, které jsou pro rozhodnutí důležité a také může sám průvody, důkazy, vyhledávat a opatřovat.

Účastníku nesporného řízení jest i nadále ponecháno, aby žádal od soudu poučení a návod, jak se má v řízení dále chovat. V nesporném řízení není sporných stran, takže soud má volnější ruku, aby mohl takové poučení stranám, účastníkům, kteří o ně žádají, poskytnout. Zase je učiněno opatření, aby soud zbytečnými pochybnostmi neztěžoval řízení a stranám neukládal větší povinnosti, než jak je potřebí. Rovněž tak jest uloženo soudu, aby i nyní za platnosti nové osnovy různé zájmy účastníků hleděl vyrovnávat, aby se přičinil o to, aby mezi stranami došlo k dohodě a nikoliv ke spornému řízení a aby spíše dobrou vůlí mezi stranami byly sporné otázky vyřizovány.

Vládní osnova měla pro navržený zákon jiné pojmenování, totiž >zákon o nesporném řízení<. Subkomitét ústavně-právního výboru změnil toto pojmenování, a to proto, že se nezdá vhodným, když patent z roku 1854, který částečně zůstává v platnosti, má název >Zákon o nesporném řízení<, aby tato osnova měla totéž pojmenování. Shoda obou jmen by mohla často vésti k záměnám a nedorozuměním. Důležité bylo ustanovení v §u 3, že ve stolici II a III nerozhoduje samosoudce, nýbrž senát, poněvadž obsah zákona z 8. července 1930, čís. 130, vzbudil v některých právnických kruzích pochybnosti, zdali samosoudce rozhoduje také ve II a III instanci.

Nové je rovněž ustanovení osnovy o obnově řízení. Subkomitét ústavně-právního výboru pokládal za nutné, aby tato obnova řízení byla i v nesporném řízení připuštěna, poněvadž jinak by nebylo možno napraviti po případě chyby, které by se byly v řízení staly.

Změněna byla ovšem také lhůta k rekursu. Místo dosavadní 14denní byla ustanovena 15denní, tak, jak nyní vzhledem na Slovensko všeobecně se přejímá.

Upravena byla také exekuční ustanovení, a to tím, že bylo dovoleno soudci nespornému, aby užil přiměřených donucovacích opatření. Soudce nesporný nebyl tedy omezen na pouhé exekuční prostředky dosud obvyklé, nýbrž bylo mu ponecháno, alby užil takových prostředků, které po případě pokládá za vhodné.

Ustanovení §u 61 určuje dobu účinností zákona tak, aby zejména poručenské soudy na Slovensku a Podkarpatské Rusi mohly vykonati všechny přípravy k převzetí agendy od úřadů poručenských.

Konečně byla osnova také upravena po stránce jazykové.

Našim soudům dostává se do rukou nový závažný zákon, který má usnadniti práci v nesporném řízení a přizpůsobiti ji požadavkům novým. Doufám, že soudy porozumějí tomuto stanovení zákonnému a že je budou s vědeckou přesností a svědomitou opatrností vykonávati, takže se ukáže, že tato osnova zákona skutečně umožní vykonávati nobile officium judicis, ke kterému jsou soudy povolány.

Při projednávání této osnovy spolupůsobil pan universitní profesor Hora a já si dovoluji vysloviti jemu i tuto díky za jeho pečlivou spolupráci, která jistě přispěla ke zdokonalení zákona.

Osnovou touto jsou nahrazeny § 1 až 19 patentu z r. 1854, které ovšem pozbývají platnosti.

Podle usnesení ústavně-právního výboru navrhuji, aby vážený senát osnovu tohoto zákona o řízení nesporném, která byla nyní přejmenována na zákon o základních ustanoveních soudního řízení nesporného, přijal ve znění, jak je ústavně-právní výbor upravil.

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Intensivní provádění zákonů o péči státní nad řádnou úpravou poměrů, sice soukromých, které však mají význam pro život státní, a nad jejichž řádným stavem bdí proto i stát ex offo, bude míti za následek, že eventuální náklady na provádění těchto zákonů vzrostou. Zejména § 11 zákona umožňuje soudům široké pátrání po zjištění skutečného stavu pomocí svědků a osob pře- zvědných, a tedy tím způsobí pravděpodobně i vyšší náklady. Zvýšení to odhadováno jest asi na 200.000 Kč ročně. Pro letošek nalézá úhradu v mezích rozpočtu kapitoly Ministerstva spravedlnosti a pro příští dobu bude již předem taková položka pojata do rozpočtu státního.

Vzhledem k zájmu veřejnému o tyto poměry navrhuje výbor rozpočtový slavnému senátu přijetí této osnovy.

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Budeme proto hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jejím nadpisem, nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i s úvodní formulí podle zprávy výborové tisk 437 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých oddílů a paragrafů, jakož i s úvodní formulí přijímá se podle zprávy výborové tisk 437 ve čtení prvém.

Byl mi podán tento návrh sen. Stejskalové a druhů. Prosím o jeho přečtení.

Tajemník senátu dr Šafařovič(čte):

Návrh sen. Stejskalové a druhů:

Senát Národního shromáždění se usnáší, aby se do dnešní plenární schůze dostavil ministr zásobování a vyložil, co učinil proti rostoucí drahotě životních potřeb, zvláště brambor, chleba a masa.

Ceny nejnutnějších životních potřeb jeví stálou stoupající tendenci, takže rapidně stupňují bídu nejen nezaměstnaných dělníků, ale i těch, jež dosud zaměstnáni jsou.

Za to výdělky dělníků jsou v důsledku soustavně stlačovaných mezd čím dále hubenější.

Ani mouka, ba ani chleba není již dělnictvu dostupným předmětem. V posledním týdnu přikročují výrobci chleba k zdražování tím, že ubírají na váze pecnů, aniž by cenu snížili; ba vyhrožují zvýšením. U rolníků lacino skoupené obilí je předmětem nehorázné spekulace.

Žádné či malé výdělky dělnictva a drahota způsobují v dělnických rodinách nedostatek, podvýživu i hlad.

Jelikož jsme neslyšeli dosud ničeho o činnosti ministerstva zásobování a výživy, je nejvýše na čase, aby nám ministr něco o ní sdělil.

Předseda: O tomto návrhu budeme bez debaty hlasovat.

Kdo s tímto návrhem sen. Stejskalové a druhů souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá. (Výkřiky. - Zvoní.)

Přerušuji jednání.

Oznamuji, že jsem dal dodatečnou dovolenou sen. prof. dr Milotovi a sen. Plamínkové.

Dále oznamuji, že

do výboru národohospodářského na místo sen. Jarolima nastupuje sen. Reyzl,

do výboru sociálně-politického na místo sen. Jarolima nastupuje sen. Beutel,

do výboru kulturního na místo sen. Beutela nastupuje sen. Polach.

Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 5. května 1931 o 16. hodině s tímto

pořadem jednání:

1. Zpráva I. výboru technicko-dopravního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 426) k vládnímu návrhu zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, čís. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu. Tisk 445.

2. Zpráva I. výboru rozpočtového, II. výboru národohospodářského o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 427) k vládnímu návrhu zákona o spotřební dani z minerálních olejů. Tisk 446.

3. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu řízením zkráceným projednány byly osnovy zákonů:

a) jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 14. července 1927, čís. 116 Sb. z. a n., o silničním fondu, tisk 445;

b) o spotřební dani z minerálních olejů, tisk 446.

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 409), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928, sjednaná výměnou not dne 20. února 1931 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 6. března 1931, čís. 32 Sb. z. a n. Tisk 438.

5. Druhé čtení zprávy I. výboru ústavněprávního, II. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 254) o řízení nesporném. Tisk 437.

Námitek není? (Nebyly.) Děkuji.

Končím schůzi.

Konec schůze v 11 hod. 27 min.