Středa 15. července 1931

Schůze zahájena v 15 hodin 26 minut.

Přítomni:

Předseda: dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Heller, dr Hruban.

Zapisovatelé: dr Karas, Pichl.

94 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Bradáč, dr Slávik, dr Trapl.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Černému, Dundrovi, Fidlíkovi, Hanckovi, dr Hilgenreinerovi, Janíkovi, dr Jesserovi, Karpiškové, F. V. Krejčímu, Lokotovi, Mezöovi, Stejskalové, Stránskému, Teschnerovi, Volkovi, Votrubovi, dr Wittovi.

Tiskem rozdáno:

Tajemník senátu dr Šafařovič (čte):

Tisk 547. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly (tisk 531).

Tisk 552. Zpráva I. výboru živnostensko-obchodního, II. výboru zahraničního, III. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o podpoře zahraničního obchodu (tisk 549).

Tisk 553. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňují ustanovení o soudních poplatcích (tisk 550).

Tisk 554. Návrh sen. Habrmana, Dundra, A. Nováka, dr Witta, Zimáka a soudruhů na změnu zákona číslo 125/1927 o organisaci politické správy.

Tisk 555. Návrh sen. Habrmana, Dundra, A. Nováka, dr Witta, Zimáka a soudruhů na opatření, jimiž se samosprávným svazkům umožní řádné hospodaření a spravování podniků do působnosti jejich příslušejících.

Tisk 556. Návrh sen. Černého, Vaněčka, Šolce a druhů na vyšetření krupobitních škod a poskytnutí pomoci postiženým obyvatelům v okresu nýdeckém.

Tisk 557. Návrh sen. Lipperta a soudr. na podporu osob postižených krupobitím v okresech Planá a Tachov.

Tisk 558. Návrh sen. Starka a soudr. na provedení státní pomocné akce pro osoby, postižené živelními pohromami v okresu kaplickém a krumlovském.

Tisk 559. Návrh sen. Hrubého a spol. na poskytnutí rychlé pomoci postiženým suchem a živelními pohromami v okresích příbramském a dobříšském.

Tisk 560. Návrh sen. Ušáka a spol. na poskytnutí pomoci zemědělcům postiženým krupobitím v okresech libochovickém a lovosickém.

Tisk 561. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona o požární policii.

Tisk 562. Návrh sen. Sehnala, Stržila a spol. na poskytnutí urychlené, vydatné podpory zemědělcům postiženým krupobitím, průtrží mračen a záplavou v okresech: nechanickém (královéhradeckém), novoměstském n. Met. a rychnovském n. Kněž.

Zápisy o 106. a 107. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 10. července 1931.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 554. Návrh sen. Habrmana, Dundra, A. Nováka, dr Witta, Zimáka a soudruhů na změnu zákona číslo 125/1927 o organisaci politické správy.

Tisk 555. Návrh sen. Habrmana, Dundra, A. Nováka, dr Witta, Zimáka a soudruhů na opatření, jimiž se samosprávným svazkům umožní řádné hospodaření a spravování podniků do působnosti jejich příslušejících.

Tisk 556. Návrh sen. Černého, Vaněčka, Šolce a druhů na vyšetření krupobitních škod a poskytnutí pomoci postiženým obyvatelům v okresu nýdeckém.

Tisk 557. Návrh sen. Lipperta a soudr. na podporu osob postižených krupobitím v okresech Planá a Tachov.

Tisk 558. Návrh sen. Starka a soudr. na provedení státní pomocné akce pro osoby, postižené živelními pohromami v okresu kaplickém a krumlovském.

Tisk 559. Návrh sen. Hrubého a spol. na poskytnutí rychlé pomoci postiženým suchem, a živelními pohromami v okresích příbramském a dobříšském.

Tisk 560. Návrh sen. Ušáka a spol. na poskytnutí pomoci zemědělcům postiženým krupobitím v okresech libochovickém a lovosickém.

Tisk 561. Návrh sen. Donáta, Vraného, Sáblíka, dr Šrobára a spol. na vydání zákona o požární policii.

Tisk 562. Návrh sen. Sehnala, Stržila a spol. na poskytnutí urychlené, vydatné podpory zemědělcům postiženým krupobitím, průtrží mračen a záplavou v okresech: nechanickém (královéhradeckém), novoměstském n. Met. a rychnovském n. Kněž.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad jednání.

1. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 507) k vládnímu návrhu zákona o státním vězení. Tisk 534.

Zpravodajem je pan sen. Riedl.

Zpravodaj sen. Riedl: Slavný senáte! Otázka zvláštního posuzování trestních činů, spáchaných z motivů politických, nevznikla teprve v poslední době. Už před 10 lety, v r. 1921, předložila vláda republiky Československé Národnímu shromáždění návrh zákona o výkonu vazby na politických provinilcích. Právní výbor Národního shromáždění také skutečně o předloze několikráte jednal a usnesl se také na některých změnách ve vládní předloze. Ale návrh nestal se zákonem a po volbách nebyl obnoven. Zapadl, ale úvahy o této otázce vynořily se opět po odhlasování zákona na ochranu republiky, při čemž otázka unifikační hrála úlohu nikoliv podřadnou.

Zákonem o státním vězení mají býti nahrazena a sjednocena ustanovení platného práva o výkonu trestu na politických provinilcích. Tyto dosavadní předpisy se jednak od sebe značně různí, takže zákon o státním vězení bude míti veliký význam unifikační, jednak jsou nedostatečné hlavně proto, že novějšími změnami legislativními, zejména vydáním zákona na ochranu republiky, právě delikty nejvlastnější povahy politické byly vyřazeny z počtu těch, u nichž byly dříve stanoveny zvláštní úlevy ve výkonu trestu. A přece je dnes uznanou zásadou kriminální politiky každého moderního státu, že političtí provinilci mají míti ve výkonu trestu určité výhody, které nelze přiznati delikventům ostatním.

Legislativní úprava výkonu trestu na politických provinilcích vyžaduje nejprve, aby byl přesně vymezen pojem politického provinilce. Z možného dvojího způsobu tohoto vymezení: objektivního výpočtu trestných činů, které jsou politického rázu, a subjektivního jich hodnocení podle úmyslu pachatelova, zvolila vládní osnova, schválená poslaneckou sněmovnou, kriterium subjektivní. Stanoví totiž v §u 1. že soud uloží zvláštní trest státního vězení nebo nařídí, aby zákonný trest tuhého vězení, vězení neb uzamčení byl vykonán podle předpisů platných pro výkon státního vězení tehdy, když čin svědčí o snaze pachatele vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných anebo sociálních.

Toto subjektivní hledisko nelze než schváliti. Je jednak v souhlase s tendencí moderního trestního práva, která směřuje k individualisaci trestního soudnictví, jednak vyhovuje lépe poznání, že trestné činy, i když jsou formálně stejné, v podstatě se od sebe často velmi liší podle pohnutky, která jim dala vzniknouti. Není proto správné, přiznávají-li se výhody, kterých požívají političtí provinilci, někomu, kdo spáchal čin, který náleží svým rázem k deliktům politickým, nikoli ze snahy prospěti určitému politickému nebo sociálnímu kolektivu, nýbrž z ryze sobecké pohnutky.

Správné je též, že osnova ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou omezuje pojem politického deliktu, takto definovaného, jak po stránce objektivní, tak i po stránce subjektivní. Po stránce objektivní tím, že nepřiznává výhody politického provinilce tomu, kdo spáchal čin, který se jeví býti zvlášť zavržitelný pro způsob provedení, pro určité prostředky nebo pro zaviněné následky. Po stránce subjektivní pak tím, že neuznává za privilegované takové činy, u nichž pachatel sice jednal ve snaze vykonati vliv na uspořádání věcí veřejných nebo sociálních, avšak řídil se při tom pohnutkou nízkou nebo nečestnou. V prvním směru se tímto zúžením rozsahu pojmu politického deliktu vyhovuje potřebě, aby stát a společnost byly účinně uchráněny velmi nebezpečných útoků na důležité své právní statky, v druhém směru pak se vylučují z řad politických provinilců ti, kdož nejsou hodni jejich privilegovaného postavení a naopak zasluhují trestu difamujícího.

Ve vládní osnově bylo stanoveno, že pro zvláštní zavržitelnost nemůže soud přiznati charakter politického deliktu úmyslným trestným činům, ohrožujícím obranu státu nebo směřujícím proti měně nebo proti bezpečnosti života a těla nebo proti majetku ve větším rozsahu. Poslanecká sněmovna toto ustanovení změnila potud, že místo tohoto povšechného označení vypočítala přesně jednotlivé zločiny, u kterých pokládala za nutné uplatniti zmíněný ohled na generální prevenci. S touto změnou nutno souhlasiti, ježto brání příliš extensivnímu výkladu, třebaže přijaté znění patrně z nedopatření neuvádí jiné zločiny proti životu, než vraždu a zabití, takže k vyloučení jich (na př. zločinu podle §u 4 zák. o třaskavinách) nutno dospěti jen za pomoci úmyslu eventuálního.

V §u 2 upravuje usnesení poslanecké sněmovny ve shodě s vládní osnovou souběh trestných činů i trestních zákonů, jakož i ukládání úhrnného a sjednoceného trestu podle §u 517 a 518 býv. uher. trest. řádu způsobem, se kterým rovněž je nutno projeviti souhlas. Zejména je správné, že se nevylučují výhody státního vězení, jestliže s deliktem politickým se sbíhají toliko přestupky nebo přečiny nepatrného významu, které nespočívají na nízké nebo nečestné pohnutce, a že i v ostatních případech se dává soudu možnost, aby uznal, že přiměřená část trestu má býti vykonána podle předpisů o státním vězení, jestliže to povaha sbíhajících se trestných činů odůvodňuje. Tím bude soud veden k tomu, aby posuzoval jednání pachatelovo v celku i vzájemné souvislosti, a tím snáze dospěje k jeho správnému hodnocení.

Také část osnovy, jednající o výhodách, kterých mají požívati političtí provinilci, je vhodně upravena. Ústavně-právní výbor senátu vítá, že tyto výhody, nejsou omezeny jen na výkon trestu - § 5 - nýbrž že se týkají i samého rozhodnutí o trestu - § l, 4. - Za výkonu trestu jsou odsouzenému poskytovány proti ostatním trestancům význačné úlevy, z nichž důležitější nemohou býti odejmuty ani při disciplinárním potrestání. Z meritorních ustanovení o trestu budiž s projevem souhlasu zdůrazněno, že na místo trestu těžkého žaláře, káznice a žaláře se uloží státní vězení a že při trestu tuhého vězení, vězení a uzamčení se vysloví, že tento trest má býti vykonán podle předpisů o výkonu trestu státního vězení, dále že zostření trestu je omezeno, že vazba se do trestu včítá celá a že nezpůsobilost k nabytí neb opětnému nabytí práv, funkcí, hodností atd., ztracených odsouzením, pomíjí již dnem, kdy byl trest vykonán, resp. kdy byl prominut nebo jeho výkon byl promlčen.

Rozhodnutí, zda jsou tu podmínky, na kterých závisí přiznání výhody politického deliktu, zamýšlela vládní osnova přenechati v porotním řízení porotě, avšak poslanecká sněmovna toto rozhodnutí svěřila soudnímu sboru. I tuto změnu nutno schváliti, neboť je v souhlase s rozdělením judicia v porotním řízení, kde porotcové rozhodují o vině a soudcové podle toho stanoví druh i délku trestu. Také uvedené rozhodnutí vyžaduje bystřejšího psychologického postřehu, jehož jsou spíše schopni odborní soudcové než laikové.

Konečně je nutno upozorniti na to, že osnova daný předmět propracovala do podrobností a že rozšířila svá ustanovení i na soudnictví vojenské, takže se jeví jako ucelené zákonodárné dílo. Jedině toho je potřebí litovati, že nebyla věnována větší péče stylistické úpravě zákona a že zejména nebyly těžké, komplikované věty rozloženy v jednodušší a jasnější ustanovení. Protože však není proti osnově jiné námitky, navrhuje ústavně právní výbor senátu, aby byla schválena ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda (zvoní) Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání čtvrt hodiny. (Námitek nebylo.) Námitek není.

Uděluji slovo prvému přihlášenému řečníku, panu sen. Nedvědovi.

Sen. Nedvěd: Podle předloženého usnesení poslanecké sněmovny a podle zprávy ústavně právního výboru máme projednati vládní osnovu zákona o státním vězení. Již v poslanecké sněmovně dokázali naši soudruzi podrobným rozborem vládního návrhu, že zákon o státním vězení sice budeme míti, aby se vyplnila citelná mezera podle slov zprávy důvodové, ale státní vězení nebude pro komunistické poslance, senátory, redaktory, sekretáře, ani pro proletářské třídní bojovníky, nýbrž bude jedině a výhradně určeno, pro odsouzence ze řad buržoasie.

Že náš názor jest úplně správným, dokazuje rozhodnutí nejvyššího soudu v případě t. zv. duchcovského procesu soudr. Stránského. Krajský soud v Mostě odsoudil soudr. Stránského jako původce duchcovského krveprolití a vůdce demonstrujícího zástupu na jeden rok do těžkého žaláře, ale nevyslovil pohnutky nízké a nečestné, a tu podle projednávané osnovy náležel by soudr. Stránský do státního vězení, v němž by se těšil všem výhodám, vypočteným v §u 5 vládního návrhu. Ale co se stalo? Obhájce soudr. Stránského podal odvolání do výše trestu a zmateční stížnost, obsahující 97 zmatečních bodů, a prokurátor podal stížnost do výroku krajského soudu, kterým nebyly uznány pohnutky nízké a nečestné. Nejvyšší soud zamítl v krátkém líčení všech 97 zmatečních bodů, ale vyhověl stížnosti prokurátora a vyslovil pohnutky nízké a nečestné, což bude míti za následek, že soudr. Stránský místo do státního vězení, které je vyhrazeno podle vládní osnovy politickým provinilcům, půjde do některé trestnice lepiti pytlíky. (Sen. Kindl: A kam půjde Stříbrný?)

Kdo z komunistických funkcionářů chtěl by aspirovat při své činnosti na státní vězení, musil by si do třídního boje proletariátu obout lakýrky, vzít glasé rukavičky a smokink, voditi deputace nezaměstnaných, hladovících, vyloučených a stávkujících k pánům ministrům, okresním hejtmanům, ředitelům továren a pak by se snad dočkal toho, že v případě nějakého přestupku by mohl přijíti do státního vězení. Jakmile však komunistický funkcionář se postaví v čelo hladovějících, bídou štvaných dělníků, žen a dětí a jde v jejich řadách jako prostý voják třídního boje a chce tlakem mas vykonati vliv na >uspořádání věcí veřejných i sociálních<, nesmí si dělati žádné iluse o státním vězení a jeho výhodách, nýbrž počítati s určitostí s tím, že bude lepit pytlíky, nebo dělat >konkaře< v některém československém kriminále, protože v tomto státě je >nízké a nečestné< státi v čele hladovějících demonstrantů, a vésti je do boje za chleba a práci do ulic je >zvláště zavržitelné<.

Kdyby bylo staré Rakousko mělo takové moderní kriminology, jako máme v Československu, zvláště v osobě sociálfašistického ministra spravedlnosti dr Meissnera, nemusilo za dobu od r. 1849, t. j. od vydání nejvyššího nařízení 28. října 1849 až do svého pádu, mazliti se s několika sty nebo tisíci politických vězňů a poskytovati jim všemožné výhody. Jak naivní a prostodušní byli staří rakouští ministři spravedlnosti i za éry Bachovy, jak prostí byli rakouští kriminologové a jak nesnesou naprosto srovnání s takovým Meissnerem anebo jeho sekčními šéfy z ministerstva spravedlnosti. Sama důvodová zpráva přiznává, že podle nejvyššího rozhodnutí z 28. října 1849, z 3. prosince 1864 a ministerských výnosů ze 24. června 1867 a 29. prosince 1867 platily v Rakousku za politické i zločiny pozdvižení a vzbouření z politických důvodů, zločiny veřejného násilí proti říšské radě nebo zemskému sněmu.

To náš pan ministr spravedlnosti v tomto směru provedl úplné odrakouštění. Nyní stačí, když jeden četník nebo policajt řekne, že obžalovaný ho ohrožoval, a i kdyby toto tvrzení bylo vyvráceno padesáti svědky civilními, jest odsouzen podle §u 81 trest. zákona, za zvláště nebezpečných okolností dostane rok nebo více a již se ubírá na Pankrác, Bory, Kartouzy, nebo do jiného ústavu, je zařazen mezi zloděje, vrahy, lupiče a nesmí se mu ani zdát o nějakých výhodách. A aby svědectví civilních svědků bylo co nejvíce oslabeno a aby výpověď četníka nebo policajta byla co nejvíce podepřena, podá prokurátor na svědky obhajoby žalobu pro tentýž trestný čin, pro který je žalovaný souzen a odsouzen, aby si to pro příště rozmyslili vyvracet nějaké nepravdivé výpovědi četnické. Pro komunisty tedy výhody státního vězení nebudou, ale za to budou i nadále požívati zvláštní nepsané a nelegalisované výhody zločinci z měšťáckých kruhů, jako požíval dr Svátek, známý z benzinové aféry, pan otec Ort, král keťasů, dr Klepetář, jeden z vrahů Vörösmartyové atd.

Krásnou a poučnou ilustrací právních a justičních poměrů v tomto státě byl právě nyní ukončený proces se soudr. Majorem před krajským soudem v Bratislavě. Proces tento byl druhým aktem košútského krveprolití. Třetí akt se bude také odehrávat, bude se odehrávat z vůle a síly třídně vědomého proletariátu, ale na lavici obžalovaných nebudou sedět ti, kdož vedou zbídačené dělnictvo do boje proti vykořisťovatelům, nýbrž praví vinníci, t. j. ti, kteří proletariát tohoto státu vyhladovují a zbídačují.

Jak došlo ke krveprolití v Košútech? Již téměř dva roky máme v Československu těžkou, hlubokou hospodářskou krisi, právě tak jako ve všech ostatních kapitalistických státech, československá vláda zrovna tak, jako všechny vlády v druhých kapitalistických státech, ukazuje svoji úplnou neschopnost krisi jakýmkoliv způsobem zmírniti nebo odstraniti, ale ukazuje také, že jest odhodlána v zájmu udržení kapitalistických zisků použít všechny prostředky, aby útraty krise neslo pracující obyvatelstvo, dělnictvo, drobní zemědělci, malí živnostníci a nižší kategorie veřejných zaměstnanců. Kapitalisté využívají této krise ještě k většímu zbídačení dělnictva. Půlmiliónová armáda nezaměstnaných slouží jim k tomu, že snižují dále mzdy těch, kteří ještě v zaměstnání jsou a prodlužují jim pracovní dobu za přímé patronance vlády se 6 sociálfašistickými ministry. Jest úplně pochopitelné, že dělnická třída se brání jak proti nezaměstnanosti, tak také proti racionalisačním metodám, které znamenají její soustavné ožebračování. Košúty jsou vzornou ukázkou kapitalistického řádění. Při hlavním přelíčení byl to sám prokurátor dr Bořický, který chtěl ukázati, že komunistická strana a soudr. Major úplně zbytečně vedli dělnictvo do boje, a proto při výslechu notáře Kuzmy položil témuž otázku, jaké jsou mzdy zemědělského dělnictva v galantském okrese. A notář Kuzma, který pochopil výborně, že jeho úkolem je podepříti obžalobu, nemohl přes nejlepší vůli panu prokurátorovi pomoci a musil přiznat, že po vítězné stávce, vedené rudými odbory za osobního vedení soudr. Majora obnáší mzda zemědělských dělnic 9 Kč a mužů 13 Kč za desetihodinovou dobu pracovní. Tyto mzdy jsou nyní po 30% zvýšení mezd. To znamená, že před bojem měly ženy 7 Kč a mužové 10 Kč za deset hodin úžasné dřiny. A tu pan státní zástupce položil notáři Kuzmovi otázku, zdali k této mzdě mají dělníci ještě také nějaký deputát, a musil slyšeti, že vedle této mzdy nedostávají vůbec ničeho. Pan prokurátor Bořický je však velice houževnatý pán, nevzdal se naděje a přešel na deputátníky. Tázal se, jaké jsou jejich požitky. A tu se dozvěděl, že deputátníci dostávají ročně 16 q obilí, l litr mléka denně, 75 Kč v hotovosti měsíčně a k použití jeden hon půdy. Převedeme-li všechny tyto požitky deputátníků na valutu, zjistíme, že úhrnný příjem deputátního dělníka v galantském okresu zaměstnaného buď u Dioszeského cukrovaru nebo u firmy Diamant a Glaser obnáší asi 4.500 Kč ročně za strašlivou dřinu od slunka do slunka v době, kdy velkostatky shrabují obrovské zisky. Cukrovar v Dioszégu platí dělníkům žebrácké almužny, se svolením okresních a živnostenských úřadů, dře je 10 a více hodin denně, malým zemědělcům platí 14 Kč za l q řepy, ale cukr prodává 6 Kč za 1 kg. Na takovéto zločiny, na vydírání a zbídačování pracujícího lidu, nemáme ovšem žádné paragrafy a žádné zákony a panu ministru spravedlnosti ani nenapadne, aby si tím lámal hlavu.

Byl jsem po celou dobu procesu přítomen v soudní síni jako zástupce Rudé pomoci a mohu tudíž z vlastní zkušenosti vylíčiti vše, co se před krajským soudem bratislavským při tomto procesu odehrávalo. V prvé řadě je nutno ukázat na to, jaká opatření byla učiněna se strany vlády pro tento proces. Krajský soud bratislavský byl obklíčen spoustou uniformovaných policistů a fízlů, od vrat až nahoru po schodech a chodbách jsme opět viděli množství uniformovaných strážníků a pověstných >nenápadných< pánů, kteří každého zastavovali a tázali se ho, co v soudní budově hledá. Líčení bylo veřejné, ale aby té veřejnosti se příliš mnoho do soudní síně nedostalo, vydávaly se vstupenky tím způsobem, že dvě třetiny vstupenek dostali policajti a fízlové, zbývající třetinu žurnalisté a několik civilních osob. Před počátkem líčení vždy napřed byli vpuštěni do soudní síně policisté a fízlové, a teprve když zaujali místa tak, aby ovládali celou soudní síň, byli mezi ně vpuštěni ostatní hosté. Zahraniční žurnalisté byli velice překvapeni, když při vchodu do soudní síně byly jim prohledávány aktovky a konec konců musili je odevzdat do úschovy a do soudní síně směli si vzíti jen trochu papíru a tužku nebo péro. Všichni, kdož byli podezřelí, byli po celou dobu procesu bratislavskou policií hlídáni. I obhájci si musili veřejně na tohleto demokratické opatření stěžovati. Hned první den jsem zpozoroval, že mně je přidělen zvláštní ochránce, který mě provázel na každém kroku a proto druhý den jsem šel zcela otevřeně na velitele policejní stráže a řekl jsem mu: >pane okresní, představte mi toho fízla, který mě bude dneska hlídat, toho včerejšího už dobře znám<. Ale ani takovéto ostudné veřejné výtky nepřiváděly policii do rozpaků. Bratislavská policie byla si vědoma toho, že za ní stojí celý státní aparát od policejního ředitele přes zemský úřad, ministerstvo vnitra až k vládě Československé republiky a věděla, že pod touto mocnou záštitou může si dovolit vše, co chce.

A nyní ke hlavním osobám bratislavského procesu. Obžalovaným byl náš soudruh poslanec Major, který nestál před tímto soudem jako obžalovaný, nýbrž jako žalobce a který ve chvíli, kdy se rozhodovalo o jeho osudu, o jeho svobodě, stál hrdě před měšťáckým třídním soudem a vznášel obžalobu proti četníkům, proti úřadům, proti vládě, proti kapitalistům, žaloval v soudní síni na úžasnou bídu zemědělských dělníků, žaloval na to, jak okresní úřad zakazuje všechny veřejné schůze, řádně ohlášené, žaloval na to, jak četníci brutálně postupovali a jak s hladovým davem jednali. Na soudr. Majora jsme hrdí a prohlašujeme, že jsme s ním všichni solidární. Ale nejen my, poslanci a senátoři, ale veškerý třídně vědomý revoluční proletariát vidí v soudr. Majorovi personifikaci vzorného proletářského bojovníka.

Význačnou roli v bratislavském procese hrál rada zemské správy Liška, 32letý mladý muž a již je radou zemské správy. Velice rychlá kariéra. Obyčejně tak po 20leté službě dočkává se koncipientní úředník toho, že to dotáhne na radu. Pan rada Liška postupoval velice rychle. Když vypovídal v procesu Majorově, pochopili jsme příčiny jeho rychlé kariéry. Pan rada Liška operoval domnělým oběžníkem, vydaným v lednu t. r. ústředím komunistické mládeže, v němž se vyzývá komunistická mládež v celé Československé republice, >aby pořádala demonstrace a aby rušila veřejný klid a pořádek<. Když obhajoba navrhovala předložení tohoto oběžníku, schoval se pan rada Liška a Zemský úřad za úřední tajemství a uvolil se z něho pouze přečísti některé odstavce, ale předložiti soudu oběžník nemohl, je vidět, že pan rada Liška ve své snaze po rychlém postupu dopouští se úžasných nesmyslů, když vkládá do >oběžníku ústředí komunistické mládeže< výroky o porušování veřejného klidu a pořádku, výroky, které jsou známy jediné z trestního zákona a zákona na ochranu republiky, kterých ale nepoužívá nikdy a v žádném případě komunistická strana. Vždyť i sama >Nová Svoboda<, orgán sociálnědemokratický, ukázala již po prohlášení ministra Slávika, v němž mluvil o přípravách ozbrojeného povstání v Košútech, o kulometech, že takovéto relace jsou úžasně hloupé a že jim žádný rozumný člověk nevěří. Pan rada Liška chtěl však svého šéfa přetrumfnout a dodati mu nový materiál a tak se pustil po staré osvědčené cestě výroby falešných dokumentů.

Nadporučík Jánošík. Nadporučík Jánošík slouží již 24 roků u četnictva, což znamená, že 11 roků sloužil jako maďarský četník za vlády maďarských befárů v Uhrách. Jistě že, když byl převzat Československou republikou, nebyl důstojníkem, nýbrž jenom závodčím nebo strážmistrem, a svoji kariéru udělal až teprve v >demokratické< republice na základě své výborné kvalifikace. Byl-li Jánošík četníkem za maďarské vlády, je to důkazem, že třebaže je původem Slovák, byl tehdá zuřivým maďaronem, jinak by ho byla maďarská vláda nemohla potřebovat. Po převratu zjistil svůj slovenský původ a otevřel si cestu ke skvělé kariéře. Že opravdu v tom umí chodit, dokázal sám štábní kapitán Souček, který o něm prohlásil, že je instruktorem četnických sborů na Slovensku.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP