Poukaz, že stavební družstva, která své úkoly plní za podpory z daňových peněz, pokládati dlužno za velmi důležité, významné a vynikající činitele při řešení bytové otázky ve státě, dlužno zajisté pokládati jen za reklamu pro tyto organisace. Valná část našich poplatníků smýšlí o různých takovýchto družstvech na základě zkušeností zcela jinak. S tím opatřením dobrých a levných bytů činností stavebních družstev se to v praxi neshoduje. Mohl bych podati mnoho příkladů jako důkaz proti tomuto tvrzení. Další poukaz ve zprávě, že státní příspěvek podle ustanovení novely zákona o stavebním ruchu má zůstati omezen pro nemajetné vrstvy obyvatelstva, se uznává lení však nutným výslovný poukaz k tomu, že výhody zákona o stavebním ruchu má se v prvé řadě dostati dělníkům. Což není žádných nemajetných anebo málo majetných zaměstnanců, zřízenců, úředníků, živnostníků atd. u nás a není snad tyto státní občany považovati za rovnoprávné s dělníky? Zdali stavební družstva, tolik vychvalovaná, státní příspěvky jim povolené také na 100% poskytnou jen nemajetným státním občanům, jest otázkou, do které se zde dnes nechci blíže pouštěti. Nechci se také pouštěti do otázky, zdali se u těchto stavebních družstev nenalézají také členové, kteří by si mohli bez státního příspěvku postaviti své byty z vlastních peněz. Nám všem jsou přece tyto poměry z praxe velmi dobře známy a nestavím se ve svých poznámkách snad na 100 % proti obcházení těchto ustanovení zákonů o stavebním ruchu u stavebních družstev v minulosti a také zajisté v budoucnosti, stavím se svou kritikou jen proti znění a smyslu zprávy sociálně-politického a rozpočtového výboru.

Můžeme se chlubiti, že jsme jedním z mála států, u nichž nebyl ještě podniknut vážný krok ke spořádanému bytovému hospodářství a ke skutečné, produktivní podpoře stavebního ruchu. Co u nás dosud v této příčině bylo podniknuto a provedeno, znamená v praktickém účinku tolik jako nic. Všechny naše dosud podniknuté kroky dlužno označiti přece jen jako úder do vody; můžeme mluviti jen o vytloukání klínu klínem a laborování. Chopiti se zla od kořene se dosud nikdo neodvážil. U nás se bohužel zahnízdil zvyk, že při projednávání všech hospodářsky politických otázek ti, kdož jsou bezprostředně interesováni, mohou sice o vzniklých otázkách diskutovati, nemohou však míti rozhodující vliv na rozhodnutí o těchto otázkách, že naopak rozhodnutí se stane vždy politickým vlivem cestou kompromisu. Jediné správný a také jednoduchý výraz pro takovéto jednání leží v označení handrkování; v politice užívá se však lépe znějícího cizího slova kompromis. U našeho aktuelního problému o nájemném a bytech bylo však sjednání kompromisu při řešení této otázky dosud asi vyloučeno. V této otázce stojí soukromohospodářské zájmy stran bezprostředně zúčastněných jednak dosti příkře proti sobě, jednak jsou však politické mocenské poměry tak velice rozhodujícími ve prospěch jedné z obou stran, že jiného řešení nežli ryze stranicky orientovaného patrně docíliti nelze, což v zájmu věci samé dlužno označiti zajisté za více nežli politování hodné.

Je v prvé řadě potřebí odstraniti falešné zdání a ukázati, že národohospodářské zájmy jen zdánlivě odporují soukromohospodářským zájmům většiny obyvatelstva, a že tomu jest jen dotud, dokud je soukromohospodářské zájmy chápou falešně a úplně jednostranně. Zpravidla se v argumentaci soukromohospodářské zájmy většiny bezprostředně dané ztotožňuji s národohospodářskými zájmy. Říká se: umělé udržování nájemného pod úrovní reálních výrobních nákladů bytů přináší převážné většině jednotlivců, tvořících národní hospodářství a společnost, hospodářskou výhodu a jen poměrně malé menšině škodu. Výhoda resp. užitek, kterého se tímto donucovacím opatřením dosáhne, předčí daleko nevýhodu resp. škodu, která se tím současně způsobuje. Tvrdí se dále, že se v tomto případě jedná o společenský prospěch, o národohospodářský prospěch, o prospěch pro veškerenstvo. Tato argumentace je však rovněž naprosto falešná. Tažme se: Co pak je veškerenstvo a většina a v čem pak záleží prospěch, který má veškerenstvo a většina z tohoto dnes ještě platného donucovacího opatření? Již poukaz na veškerenstvo a většinu je vědomě mylný a celá argumentace se zhroutí v nic, upustíme-li od těžké chyby tím způsobené. Veškerenstvo je společenský celek a je mnohem širším pojmem, než jak se projevuje těmi několika málo procenty nájemníků, stojících pod ochranou nájemníků. Poněvadž však jde o jisté procento socialistických voličů, přibásní se jednoduše zastoupení zájmu této skupiny význam zastoupení zájmů veškerenstva, většiny. Podle mého názoru dlužno v zájmu veškerenstva státu označiti za nadále nesnesitelné, když se vláda a parlament z důvodů ryze stranicky politických snaží nadále v nepříznivém smyslu působiti na hospodářství státu, jak tomu je při projednávané otázce. Za, nepopíratelně prokázané nutno uznati, že všechna dosavadní opatření - jako podpora stavebního ruchu atd. - nedovedla bytový problém řešiti takovým způsobem, jak to doufali ti, kdož podporují tato opatření a ty to myšlenky. Jako prokázané nutno však na druhé straně uznati, že tíseň majitelů domů, beztak už po mnohá léta tak těžce poškozených, nabývá den ze dne forem stále citelnějších.

Požadavek zrušení všeho nuceného hospodářství a zjednání úplné volnosti v otázce bytové a nájemní jest úplně oprávněný, povážíme-li, že následkem stávajícího nuceného hospodářství a znemožnění volného tvoření nájemného je majiteli domu nemožno dosáhnouti zúročení, které by odpovídalo investovanému kapitálu. Jakým poměrům musí vésti takovéto poměry, ukazuje nám nynější doba se svými zjevy, které se projevují v trvalém znehodnocení vlastnictví. Nové tvoření kapitálu v tomto kruhu hospodářství je za stávajících, donucovacích opatření jednoduše nemožné.

Dnes musí se stavební živnosti stále více spoléhati na financování novostaveb veřejnou rukou. Soukromý stavebník je v nynější době takřka vyloučen. Nemožnost tvořiti dostatečnou měrou nový soukromý.kapitál musí konečně vésti k tomu, ze zde také pro jiné nutné účely není více kapitálu. Příklad Německa dokázal, že veřejné korporace vesměs se viděly konečně nuceny omeziti v poslední době zcela podstatně stavbu bytů podporou veřejných korporací. Stavební živnosti byly tím těžce postiženy a žádají nyní veřejné korporace o další zadávání staveb, čemuž však tyto korporace nadule nemohou vyhovovati. Také z tohoto poukazu dlužno nezvratně vyvoditi důkaz, že konečně přece bude nutno přibírati soukromý kapitál zase také pro tyto účely.

Jsem pevně přesvědčen že dlužno považovati nejen za nedobytnou, nýbrž většinou za ztracenou většinu obnosů ve formě hypoték, které z veřejných prostředků byly pro účely dosavadní podpory stavebního ruchu vydány, anebo za které se stát a jiné veřejné korporace pro tyto účely zaručily.

Podpory veřejným korporacím ve formě kapitálu k financování stavby bytů poskytováním úvěru dlužno v zájmu těchto veřejných korporaci a v zájmu poplatníků za všech okolností odmítnouti. Za poskytování kapitulu ve formě úrokových příspěvků z veřejných prostředků se naproti tomu také my přimlouváme. Tímto opatřením bylo by možno vystačiti s podstatně menšími prostředky a zachovati tím kapitál k použití pro jiné hospodářské účely.

Proti podpoře v této formě pro stavbu malých bytů nečiníme námitek. Uznáváme beze všeho snahu umístiti velký počet lidí, kteří hledají byt, pokud možno rychle ve zdravých, hygienicky nezávadných bytech. Zasahování státu do volného bytového trhu, které brání vytvoření rozumné renty, považujeme za největší překážku uplatnění soukromého kapitálu, na jehož použití stát však na druhé straně musí míti vlastní dalekosáhlý zájem.

Zastávám názor, že urychlené zmírnění nuceného bytového hospodářství je nejen možné, nýbrž že ho v zájmu lidí, kteří hledají byt, je bezpodmínečně potřebí. Proto není potřebí ochranu nájemníků ihned úplně zrušiti. Při všech opatřeních dlužno také vzíti zřetel ke změnám poměru nabídky a poptávky na bytovém trhu, které vznikají pohybem obyvatelstva, a k menším požadavkům, které se kladou na nové byty. Nucené hospodářství vedlo k tomu, že se dosud správné hospodářské nájemné vytvořiti nemohlo. Tento stav dlužno označiti za trvale neudržitelný, poněvadž se vzrůstající náklad za nájemné neřídil podle hodnoty by tu, nýbrž působily na to vždy zostřenou formou jiné momenty. Hodnota bytu může se však tvořiti jen na volném trhu a nikdy v nuceném hospodářství. Jak vysoká bude cena bytů, když nabídka a poptávka státi budou ve správném poměru, nelze dnes přirozeně přehlédnouti.

Ale také ze sociálních důvodů jeví se naléhavě nutným, aby stávající nucené hospodářství pokud možno rychle bylo odstraněno. Dnešní stav vedl k tomu, že část nájemníků, kteří jsou ve šťastném držení bytu podléhajícího nucenému hospodářství, je v mimořádné výhodě v neprospěch stále vzrůstajícího počtu lidí, kteří jsou poukázáni na byty v novostavbách. Tento stav musí vytvořiti poměry, jež musí dojíti pozornosti také v těch kruzích, které si dosud stále hrály na domněle skutečné zástupce zájmů nájemníků. Vytvořiti spravedlivé vyrovnání nájemného z bytů ve starých domech a nájemného z bytů v novostavbách je nezbytným příkazem naléhavé nutnosti. Vytvoření jisté ochrany v zájmové sféře mezi nájemníkem,a pronajímatelem jest úlohou přechodné doby.

Zcela rozhodně musíme zamítnouti, aby poměrů bytových v jednotlivých velkých městech použito bylo všeobecně při řešení otázek pro celou republiku, resp. aby tyto poměry měly býti základem pro vytvoření změněných poměrů.

Skuteční odborníci v oboru národního hospodářství dokazují, že zrušení nuceného bytového hospodářství mělo by nejblahodárnější účinky pro zmírnění nynější nezaměstnanosti. Také naše politická strana hájí již odedávna toto stanovisko a bude je také nadále s veškerou rozhodností hájiti.

Za prokázané dlužno považovati, že dnes již jen.daleko nejmenší procento dělníků, zaměstnanců, zřízenců a úředníků bydlí za ochrany nájemníků. Převážné procento nájemníků bydlí dnes již bez ochrany nájemníků a nemůže míti zájem na zachování nuceného bytového hospodářství, naopak, může míti jen vysloveně živý zájem na odstranění nuceného bytového hospodářství. Ale na odstranění nuceného bytového hospodářství má velmi živý zájem velká skupina t. zv. podnájemníků, kterážto skupina nájemníků musí platiti svým pronajímatelům již dávno valorisovanou, ba namnoze převalorisovanou mírovou cenu nájemného, a to lhostejno, zda pronajímatel bydlí v novostavbě anebo ve starém domě a zdali jeho byt podléhá ochraně nájemníků či nikoli.

Zámožný obchodník nebo podnikatel, dobře situovaný soukromník nebo majitel renty osamělý mládenec atd. má byt pod ochranou nájemníků a platí za pětipokojový byt s příslušenstvím pakatel. Mladý úředník, zaměstnanec, zřízenec nebo dělník, který si chce založiti vlastní domácnost, nemůže tak učiniti, poněvadž žádný chráněný levný byt nedostane a drahý byt v novostavbě nemůže platiti, ježto nájemné v novostavbách z 90% o ve všech případech přesahuje nutnou míru. Ale tyto ceny nájemného mohou se po našem názoru udržeti jen tak dlouho na dnešní výši, dokud následkem udržení ochrany nájemníků staří nájemníci byty plýtvají, a musily by tyto shora zmíněné vysoké ceny nájemného v novostavbách v tom okamžiku klesnouti, jakmile by na bytovém trhu starých domů nastaly zase přirozené poměry. Za nesmyslnou utopii označujeme, když se na jedné straně klade požadavek, aby ve starých domech dnešní stav, pokud jde o nájemné, byl jaksi zvěčněn a aby tento stav měl platit také pro nové nájmy v těchto domech, a když se na druhé straně pronajímateli novo taveb ponechává na vůli žádati nájemné, které se skládá ze zúročení a umořování stavebního nákladu, zúročení ceny pozemku atd., který tedy zabezpečuje majiteli domu jistý výnos, rentu. Tento nesmyslný požadavek, jak zde krátce byl načrtnut, hájí také t. zv. > ochranný svaz nájemníků<. Ukazuje se, že tento ochranný svaz jen zcela jednostranně pomýšlí na ochranu bytu, na ochranu zájmů a výsady starých nájemníků, což zde konstatovati považuji za svou povinnost. Přes všechnu zdárnou podporu se strany státu anebo jiných veřejných korporací při zřizování nových staveb trvá. Dnes stále ještě velký rozdíl mezi nájemným v chráněných bytech a v bytech v novostavbách, které byly vystavěny s podporou státu.

Žádáme pokud možno rychlé zrušení všech platných donucovacích opatření bytových, poněvadž ve splnění tohoto požadavku spatřujeme jen jedinou správnou cestu ke konečnému odstranění bytové krise.

Disposiční právo vlastníků starých domů o jejich majetku musí jim býti zase bez překážek a neomezeně vráceno. Pro nedostatek jakéhokoli disposičního práva a dalších podrobení nucenému právu bytovému je prodejní cena těchto předmětů majetkových velmi značně zmenšena. Tyto majetkové předměty jsou však následkem nuceného hospodářství jako daňové objekty a jako činitel, tvořící nový kapitál, takřka vyloučeny.

V demokratickém státě, jakým prý má býti také naše republika, není podle platných zákonů jakékoli zasahování do soukromého vlastnictví bez spravedlivého a úplného odůvodnění přípustno a mají býti nabytá práva co nejlépe chráněna. Mám za to, že tyto odvěké zásady musí nalézti konečně také u všech zástupců našeho parlamentu plné uznání a ocenění, a jeli tomu tak a nezklamal-li jsem se v tomto svém názoru, pak nemůže nám úprava otázky nájemníků nadále působiti žádné velké starosti. V prvé řadě bylo by bezodkladně vyjednávati o vytvoření přechodné doby a vydání takových ustanovení, která dlužno uznati také jako panujícím poměrům přiměřená, která mají tvořiti přechod od nynějšího nuceného hospodářství k úplně volnému bytovému hospodářství. Odstranění nuceného hospodářství musí se díti systematicky a musí plán pro odstranění býti pojat do příštího definitiva, při čemž samozřejmě - jak již řečeno - přihlédnouti dlužno k nynějším hospodářským asociálním poměrům.

Od dosavade pěstované bytové politiky - vždyť přece z bytové otázky dovedlo se udělati také dosud velmi účinné stranické politikum - nutno konečně upustiti, má-li také v tomto oboru nastati pro nás ozdravění. Namnoze kladou dnes zase zastánci stávajícího nuceného hospodářství bytového požadavek prodloužení tohoto stavu vytvořením nového provisoria na dobu 2-3 let. Za všech okolností musí býti nynější provisorium v otázce nájemného odstraněno konečně vytvořením definitivní úpravy. Stálé vytloukání klínu klínem samými provisorii projevilo se jen jako velmi. škodlivé. V této příčině poukazuji na resoluci přijatou ve schůzi poslanecké sněmovny dne 21. března 1930 a na dopis pana ministra dr Czecha ze dne 24. února t. r., ve kterém mně a zajisté také všem ostatním pánům kolegům někdejší parlamentní bytové komise sděluje, že ministerstvo sociální péče pověřeno bylo vypracováním osnovy definitivního bytového zákona na základě vládní osnovy. Slyšel jsem nedávno, ze prý má již přijíti nová osnova zákona, která obsahuje přes 400 paragrafů, škoda, že jich není 800! Pak se v tom nemůže nikdo vyznati, a to je tím lépe pro ty ostatní. Snad věc potom půjde přece.

Jak se jednotlivé politické strany staví k otázce ochrany nájemníků, o tom několik málo slov naše obě sociálně-demokratické strany stojí neochvějně na stanovisku zvěčnění ochranu nájemníků a nuceného bytového hospodářství. Jejich cíl, připravovati studenou cestou v tomto oboru socialisaci, známe; snaží se odníti starým domům pod ochranou nájemníků jakoukoli možnost výnosu, jakoukoli rentu, a to je socialisace na studené cestě.

Zástupcové naší německonacionální strany a křesťansko-sociální strany lidové řídí se při projednávání této otázky podle přísloví >kam vítr, tam plášť< a mluví ve voličských schůzích obyčejně jinak, než jak smýšlejí při projednávání této otázky na půdě parlamentu. (Sen. Böhr [německy]: To se neshoduje, my mluvíme podle jasného programu!) Nebudeme se o tom příti. Velmi podařený příklad toho podal pan posl. dr Horpynka. K valným hromadám Svazu německých spolků majitelů domů zvány jsou vždy kluby jednotlivých německých stran. Před rokem zúčastnil jsem se jako zástupce naší strany takovéto schůze v Praze. Mluvil mezi jinými také pan posl. Horpynka a řekl: jemu že jsou přání, stížnosti a požadavky majitele domů přece dobře známu; nechtěl se také z tohoto důvodu zúčastniti dnešní schůze, že však nelituje, že šel do schůze, poněvadž se ke svému politování musil dnes dozvěděti, že organisace majitelů domů své požadavky již tak daleko sešroubovaly, že lze nyní jen mluviti o krajním minimu požadavků. Posl. dr Horpynka poznamenal dále, že požadavky majitelů domů ve známost vešlé již o sobě nebylo lze označiti za neoprávněné, že snížení požadavků nebylo potřebí a že se jeho strana o věc zasadí. V podobném smyslu vyjádřil se také zástupce pracovního a hospodářského souručenství. V dalších schůzích této organisace prohlásil také zástupce křesťansko-sociální strany, že zájmu majitelů domů bude hájiti. Ale na druhé straně je nám také známo, že zástupcové těchto stran se ve voličských schůzích vyjadřují v opačném smyslu.

Uvidíme přece, - jak se tyto politické strany zachovají při projednávání této otázky v parlamentě. Jedno jest jisto pánové budou musit přiznati barvu a nevystačí se svojí demagogií. Upřímně a poctivě hájiti zájmu majiteli domů dovedly dodnes jen obě agrární strany a budou také nadále ochotny zájmy této skupiny státních občanů zastávati nejlepším a nejpoctivějším způsobem. Vděkem za to se strany těchto organisací jsme si jisti, a to analogicky se známým příkladem, že kůň který skutečně koná těžkou práci, přídavek ovsa nedostane, že tento přídavek jako uznání za skutečnou práci namnoze dostane individuum, které by ho nikdy nemělo dostati. (Potlesk.).

Místopředseda Trčka(zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Mikulíčkovi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Mikulíček: Pánové, historie zákonů o podpoře stavebního ruchu je velice zajímavá. Přes 4 tisíce milionů korun vyplatilo se ze státní pokladny na podporu stavebního ruchu. Prase prováděla se tak, že dnes na jedné straně jsou stále desetitisíce největších ubožáků bez levných bytů, kdežto na druhé straně na účet státní garancie, na účet státních příspěvků, na účet státní subvence si nastavěli jednotliví političtí vůdcové drahé, přepychové vily. Bylo účelem zákona o podpoře stavebního ruchu, aby různí bývalí řemeslníci, nebo dělníci na účet státu postavili si budovy za 300, 400.000, nebo dokonce za obnosy přesahující miliony? Adresuji to vyloženě na adresu vůdce obou socialistických stran. Před rokem hájil jsem osobně se soudr. Stejskalovou chudáky ve Vršovicích u Edenu, když jim pražský magistrát svými policajty a hasiči bořil krov nad hlavou, když jim strhoval dřevěné chýše, které je chránily před deštěm, nepohodou a zimou. Byl jsem tam svědkem zjevu, že přes náš protest strhla se dřevěná chýše nad hlavou legionáře, který ještě v den 80. narozenin Tomáše Masaryka šel v legionářském kroji, jako ruský legionář, jehož žena měla na rukou dítě staré 3 měsíce a druhé dítě 17měsíční se batolilo vedle.

Vážení pánové, nebylo pomoci. Nebyly prý dosti estetické tyto příbytky chudáků, a na jiné neměli. Ovšem na Vořechovce, na Hanspaulce, tam si postavili estetické byty. Postavili si je tak, že by tam mohly bydleti 3 až 4 rodiny a zatím tam bydlí starý pán, výminkář nebo snad aktivní dosud politik, ale zaplatit to musila státní pokladna. To je jedna otázka, jak se hazardovalo s miliardami, které byly vydány zestátní pokladny na podporu stavebního ruchu, a druhá otázka, podpora, resp. příspěvek dal se osobám, které neměly více než 2 mil. jmění. Vážení pánové, jaká to je podpora, opatření příbytku pro člověka, jehož jmění je 1,999.999.99 Kč podle Bati. Když na ty dva miliony scházel 1 halíř, tak měl nárok na podporu.

Pánové se domnívali, že zámožné vrstvy budou stavět činžovní domy a tím odpomohou bytové nouzi. V mnohých případech se tak skutečně stalo. Ale jak vypadají věci v praksi? Takový stavebník dostal 80 - a bylo na mně v rozpočtovém výboru, když jsem o té věci mluvil, vykřiknuto z řad senátorů - až 90% stavebního nákladu, resp. dostal podle §u 27 4% úrokování celého nákladu na stavbu vydaného. Byl a je osvobozen na 35 roků od jakékoliv povinnosti daňové, daně třídní, činžovní, přirážek obecních a všeho. A jak to dnes vypadá? Zámožný člověk, nebo ten, který si t.o dovedl obejíti, aby subvenci dostal uvádím to jen jako příklad, snad jsou příkladu vyšší nebo nižší - vystavěl za 1 mil. Kč činžovních domů, dal do nich 100.000, resp. 200.000 Kč svého kapitálu, bere ročně 80 až 90.000 Kč činže, dávno již má ten kapitál, který do toho vložil, vrácen činží zpět a teď z těch 80%, které státní pokladna vyplatila na subvencování, resp. ve formě příspěvku v úrocích na těchto státních penězích, těží a se obohacuje. (Hlasy: Soukromník?) Jestli to dělala družstva a jestli to družstvo rovněž vybírá činži, která je nad úrokování a umořování výrobních nákladů, je to stejně odsouzeníhodné, jako je to u soukromníka. Já jsem prostavěl ve 2 číslech přes 115.000 Kč, co jsem poslancem, za účinnosti zákona, ale ani v jednom případě nežádal jsem ani o haléř podpory, ani nějakou půjčku. Považoval jsem, když jsem poslancem a jestli jsem bral 4000 Kč a nyní 3500 Kč, že je to pro horší, méně dobře situované lidi, kteří nemají na to prostředků, a takový člověk si má to zaplatiti sám. Tak jsem na to nazíral já, státoborný, velezrádný živel bolševický. Když jsem byl u zemského výboru, bylo mně řečeno, že jsem bláhový a jmenovalo se mně několik poslanců, a dokonce někteří rozházeli staré selské grunty a řekli, že to bylo na spadnutí, aby dostali příspěvek. Bylo by záhodno, aby ministerstvo sociální péče nám dalo statistiku, kteří to byli politikové a to by bylo mravní povinností ministerstva sociální péče, abychom věděli, kteří využili zákona o podpoře stavebního ruchu a co si postavili, zdali si po stavili jenom to, co je nutné k pohodlnému žití, a řeknu, že 4členná rodina má k pohodlnému žití 2 pokoje s kuchyní dost, a není potřebí 5, 6, resp. 7 a 8 pokojů. Do těch prvních dvou se rodí dělníci, jako řekl strýc ženy pana ministra Bechyně, a těch dalších 5, vzadu, je pro někoho jiného, když přijde někdo jiný, návštěva. To mně řekl vlastní strýc Bechyňovy ženy a řekl, že vícekráte tam nepůjde. Myslím, že takových případů jako Bechyně, bychom našli více. Klofáčů, Tomášků, Srbů a nevím, jak se všichni jmenují a bylo by tedy záhodno, aby ministerstvo sociální péče vydalo statistiku, kteří členové Národního shromáždění, ať posl. sněmovny, nebo senátu, využili ve svém osobním prospěchu zisku zákona o podpoře stavebního ruchu, a ho zneužili, poněvadž stavěti vilu rodinnou za 300-400.000 Kč myslím, že je úplně zbytečným vyhazováním peněz. Postačí barák, kromě ceny stavebního pozemku již se postaví i v Praze za 130 až 150 tisíc Kč, to bude dostatečný útulek před zimou, deštěm, mrazem a nepohodou, a zbude ještě místnost na práce písemné.

Předložený návrh zákona, hlavně důvodová zpráva je zajímavá. Návrh se předkládá - dnes o něm jednáme, ale již důvodová zpráva mluví o tom, že podpora podle zákona č. 145 a 166 z r. 1930 byla již v červenci letošního roku vyčerpána. Zvyšuje se příspěvek z 20 mil. na 30 mil., tedy o 10 mil. a záruka za úvěry na druhou hypotéku o 450 mil. Ale v rozpočtovém výboru již nejen pan referent, ale také páni senátoři, kteří se ujali v debatě slova, nám sdělili, že přes 5000 žádostí jak o záruky, tak také o příspěvky tam leží nevyřízených. Čili, co to znamená? Pan sen. Hubka řekl: 16 referentů a každý toho má na 300 kusů. (Sen. dr Havelka: Jenom 100 kusů!) Ne, 300 kusů, ještě opravoval Hubka Modráčka, když Modráček mluvil o 1.800 kusech a Hubka do toho skočil - 5.000 kusů - řekl - 16 referentů po 300 kusech.

Ostatně o to se nebudeme příti, i kdyby 16 referentů mělo 1.800 žádostí, zvýšení příspěvku o 10 mil. jim nepomáhá, zvláště ne v praksi, když vidíme, že zase toho využijí ti, kdo znají cesty, kudy k tomu nejblíže, a neznají-li je sami, zaplatí si práci těch, kteří se v tom vyznají, a zase to dostanou ti nejméně potřební, poněvadž k tomu nejspíše přijdou, i ti nejvíce potřební ostrouhají kolečka.

Již zde v důvodové zprávě povídá se na druhé straně v důvodech referenta rozpočtového výboru, že je zřejmo, že těch 10 mil. nestačí, že nestačí ani na stavební projekty již započaté. Čili, ohánějí-li se demagogicky, jako se zde oháněl pan Modráček, že přijetím tohoto zákona bude nějak zvláště zvednut živo ruch ve stavebním odboru, těmito řádkami se usvědčují z nepravdy, poněvadž těch 10 mil. nestačí ani na to, co je započato, a co je eventuelně pod střechou.

Dále se povídá v důvodové zprávě, že je potřebí přísně dbáti toho, aby byly vyloučeno z používání tohoto dobrodiní zákona jakékoliv spekulační živly, sledující docela jiné cíle, než opatřiti nebydlícím levné a dobré byty jak jsem řekl v začátku, spekulovalo se hned s tím původním zákonem na podporu stavebního ruchu a spekuluje se s ním stále a bude se spekulovati i s tímto. V důvodové zprávě ohrazuje se krajně pan referent proti předražování stavebních míst. Mluví zde na př.: Podražení stavebních míst, na př. v pražských předměstích, je za poslední léta tak značné, že v nemalé míře pohlcuje státní příspěvek, poskytovaný na zlevnění nejmenších bytů. To zajisté není úmyslem zákona o stavebním ruchu, aby státním příspěvkem a osvobozením od dávky z přírůstku hodnoty se pomáhalo ke zvýšení zisku majitelů pozemků.

A dále povídá: Rozpočtový výbor upozorňuje, že již loňského roku schválil resoluci, kterouž vyzývá vládu, aby vhodnými zákonodárný mi zákroky pokusila se čeliti nezdravé spekulaci se stavebními pozemky, a lituje, že dosud v tomto směru ničeho nebylo poskytnuto.

To jsou slova důvodové zprávy pana sen. Modráčka, sociálního demokrata a na druhé straně čtete v časopisech, že p. kolega téhož Modráčka z jednoho klubu kupuje v okolí Prahy pozemky a s horentním ziskem několika set procent je prodává. Četl jsem v >Právu Lidu< tento týden... (Sen. dr Havelka: Ono to jednou přijde!) Ano, ono to jistě přijde. Neměl jsem kdy zjistit podrobnosti, přesná čísla parcel - poněvadž pozemková kniha je veřejná, lze to zjistit ale přijdou přesná jména a budeme vidět, jak se senát zachová k těm, kteří na jedné straně hlasují, aby ze státní pokladny, která dnes trpí souchotinami, se dávaly nové subvence na podporu stavebního ruchu, a na druhé straně, jak tyto desítky milionů plynou do kapes soukromníků, kteří spekulují se stavebními pozemky a při tom jsou členy zákonodárných sborů.

Zde to sám pan Modráček odsuzuje a lituje toho, že se v tomto směru nic nestalo. Proč se nic nestalo? Prostě proto, poněvadž ti pánové, kteří měli v tom co dělat, řezali by do vlastního masa, proto by udělali něco v těch otázkách, až se zbaví svých pozemků, které měli určeny ke spekulaci, pak na ty druhé snad půjdou, ale sami než to odprodají, posečkají, aby se přísně zakročilo proti spekulantům se stavebními pozemky.

Jaké jsou hlavní příčiny brzdění stavebního ruchu u nás? Mezi mnoha jinými, podle mého názoru, jsou tři hlavní: lichva s pozemky, na kterou mnohdy nestačí ani ten příspěvek pro stavbu, lichva s materiálem a lichva s penězi.

Lichva s materiálem: Dnes hlavní kostra větších staveb buduje se z cementu a ze železa. Prosím, cement, který v drobném musí se platit 32 až 33 Kč (Výkřik: 35 až 40 Kč!), ve velkém se od podnikatelů staveb od stavitelů platí se 28 Kč, tento cement se vyváží za hranice za 14 až 15 Kč za 1 q. K čemu zde dlouhé, sáhodlouhé povídání o podpoře stavebního ruchu na účet tuberkulosní státní pokladny, když máte dosti moci a vlivu, jen dobrá vůle vám schází, zakročiti proti lichvě s materiálem. Buďto se cement vyváží za hranice, která hradí úplně výrobní výlohy a ještě k tomu je připojen slušný občanský zisk, a pak také nesmíte ten cement prodávat uvnitř Československého státu dráže, anebo se snad dělá s cementem to, co s cukrem, že se vyloženě podporuje dumping, že se domácí konsumenti nutí, aby platili dvojnásobnou cenu jako zahraniční odběratelé, aby podporovali tento vývoz? Jedno z toho dvojího, ale, jak jsem mluvil s několika staviteli, ti tvrdí, že výrobní výlohy jsou plně hrazeny cenou, zač se vyváží za hranice, že, mají-li nějaký zisk na tom - téměř nijaký - ale že je ohromný zisk uvnitř hranic státu.