Předseda (zvoní): Volám pana sen. Kindla pro tyto neparlamentární výroky, které nemohu připustiti k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje): Sú dnes časy ťažké, ktoré vyžadujú mimoriadneho úsilia so strany všetkých činitelov. Nie je čas naškodlivé demonštrácie, ktoré len znemožňujú prácu a starostlivosť o zmiernenie biedy a zvlášte keď ide o demonštrácie ludí, ktorí i v tejto nesmierne ťažkej dobe sú zamestnaní. Vláda a zákonodarné sbory venujú najväčšie úsilie sociálnym a hospodárskym potrebám občianstva a s najväčším napiatím síl starajú sa o to, aby zabezpečily výživu obyvateľstvu, zvlášte postihnutému nezamestnanosťou. Obeti, ktoré v ťažkej finančnej situácii prináša štát na tento cieľ, sú iste veľké. (Výkřiky sen. Hakena: Ten přináší pěkné oběti! - Hluk a vřava u senátorů komunistických.)

Pri šetrení, ktoré previedol osobne zemský prezident zeme Moravskosliezskej, ako som poznamenal, boli prítomní požiadaní členovia poslaneckej snemovne a prítomni členovia senátu. Toto šetrenie musím však uznať... (Sen. Haken: Ty vrahu! )

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Hakena k pořádku pro nemožný výrok >vrahové

Ministr dr Slávik (pokračuje):... ktoré nemôže prejudikovať žiadnemu súdnemu trestnému pokračovaniu a vyšetrovaniu prevádzanému vojenskými justičnými orgány. Súdna komisia a vojenská komisia vyšetrovaly už včera a predovčerom na tvári miesta. Opätujem to, čo som povadal v poslaneckej snemovni: že vinníci, na ktorejkoľvek strane budú, svojmu trestu neujdú. (Sen. Mikulíček: Slávik! To je hlavní vinník!)

Předseda (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Ministr dr Slávik (pokračuje): Hlboko ľutujem a iste i prevažná váčšina slávneho senátu toho, čo sa stalo a zvlášte ľudských životov, iste i nevinných rozoštvaných nesvedomitými štváčami. (Sen. Mikulíček: Farizeovél) A mojim vrelým prianim by bolo aby v týchto ťažkých časoch vyvarovali sme sa riešenia bojov o existenciu krvou. Avšak mojou povinnosťou je poukázať na to, že četníctvo, ktoré zakročuje pomerne v malom k dišpozicii súcom počte proti veľkému počtu demonštrantov (Výkriky komunistických senátorů.), nemôže byť bezo zbrane. (Sen. Mikulíček: Ještě je to málo!), alebo nedostatočne vyzbrojené, ponechané útokom nesvedomite rozoštvaných demonštrantov. (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.) Keby nezodpovedné živly maly to povedomie, že četníctvo nemôže zakročovať dôraznejším spôsobom, bolo by to iste len povelom k tomu, aby ešte menej dbalo životov a bezpečnosti orgánov, ktorí chránia životy a bezpečnosť i majetok všetkého občianstva. (Hlučný potlesk.)

Ozbrojená moc štátna nesmie ani v najmenšom ustúpiť od povinnosti zákonom jej uloženej udržať za všetkých okolností verejný poriadok, a záleží i na občianstve samotnom, aby sa nemuselo siahnuť k takým prostriedkom najkrajnejším, ktorých použitie máva dôsledky tak vážné, aké boly v tomto prípade. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Vo vedomí svojej zodpovednosti ľutujúc nesmierne tohoto prípadu, nemôžem (Výkřiky komunistických senátorů. - Předseda zvoní.), než so všetkým dôrazom vyhlásiť, že bezpečnosť majetku a životov, kľud a poriadok budú rozumnými a rozhodnými prostriedkami zabezpečené. (Hlučný potlesk. - Fuj! Fuj! komunistických senátorů. - Hlas: Vrahové! Sen. Mikulíček: Mussolini!)

Předseda (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se. - Sen. Mikulíček obrácen k ministru vnitra dr Slávikovi: Kdybyste byl čestný muž, sebral byste se a šel byste, ale drzé čelo je lepši než poplužní dvůr.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid! Volám pana sen. Mikulíčka k pořádku.

Vážený senáte! Byly mně podány dva návrhy:

1. Návrh pp. sen. Donáta, Habrmana, dr Kloudy, dr Hellera, dr Reyla, Luksche, Votruby, Thoře a druhů:

Podepsaní navrhují, aby rozprava o prohlášení piana ministra vnitra ve věci události ve Frývaldově spojena byla s rozpravou o státním rozpočtu a finančním zákonu na r. 1932.

2. Návrh sen. Hakena:

Navrhuji, aby o projevu ministra vnitra byla zahájena ihned rozprava.

Konstatuji, že senát je způsobilý se usnášeti.

Dám hlasovati nejprve o návrhu sen. Hakena, aby o projevu ministra vnitra byla zahájena ihned rozprava.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá. (Hluk a výkřiky komunistických senátorů.)

Kdo souhlasí s návrhem sen. Donáta a druhů, aby rozprava byla spojena s debatou rozpočtovou, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh tento byl schválen.

Budeme projednávat pořad jednání, a to odst. 1, jímž jest:

Zpravodajem je pan sen. dr Milota, jemuž uděluji slovo. (Předsednictví převzal místopředseda Votruba.)

Zpravodaj sen. dr Milota: Slavný senáte! (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Dne 31. prosince letošního roku pozbývá účinnosti.... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje):.... jednak ustanovení zákona č. 471 z r. 1921 a zákona č. 259 z r. 1923, kterými byly přechodně zavedeny.....(Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím pana sen. Mikulíčka, aby nerušil průběh schůze!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje):.. nižší sazby u krádeží, zpronevěry... (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím pana sen. Mikulíčka, aby se mnou nepolemisoval!

Zpravodaj sen. dr Milota (pokračuje): .peněz a stanovena v těchto případech příslušnost sborových soudů I. stolice místo soudů porotních a zavedena instituce samosoudců, v trestním řízení u soudů krajských a divisních. Dále ustanovení zákona č. 1 z r. 1920, kterým byly zavedeny v zemi české a moravskoslezské u soudu I. a II. instance senátu tříčlenné.

Vláda činí návrh, aby až do 31. prosince 1933 byla prodloužena účinnost těchto ustanovení. Pokud jde o prvý případ, neuvádí sice důvod, ale je známo, že prakse v tomto směru se úplně osvědčila, a nebyly činěny proti tomuto ustanovení žádné námitky. Pokud jde o ustanovení druhé, ukazuje vláda, že je nutno zachovati přechodně toto ustanovení v platnosti, poněvadž přetíženost soudů, zvláště při nedostatečném stavu, jak nám ukazuje statistika, kterou vláda připojila ke svému návrhu, nedovoluje, aby tato prakse byla dosud změněna.

Koncem tohoto roku pozbývá také účinnosti § 15, zák. č. 31 z r. 1929, kterým byla lhůta k přepsání rozsudků prodloužena na 8 dní a zavedeno zjednodušení sepisování rozsudků v trest. řízení u okr. soudů a vojenských soudů, pokud jde o obviněné osoby mužstva. Toto ustanovení však, jak uvádí vládní návrh v odůvodnění, v praksi se neosvědčilo. Odůvodnění ukazuje na četné nedostatky věcné, i na to, že dalekosáhlou úlevou trpí i výcvik soudců a posouzení jejich zdatnosti. Tedy těmto důvodům je jistě nutno přiznati oprávněnost, neboť jistě tato úleva podle tohoto zákona svádí k určité povrchnosti. Soudce není veden k tomu, aby přísně uvažoval o důvodech svého rozsudku, a taková povrchnost, stane-li se zvykem, je nebezpečným zjevem v soudnictví. Proto vláda chce toto ustanovení změniti. Ale podobné vady se vyskytují i v §u 458 tr. řádu dříve rakouského a v §u 541 tr. pořádku dříve uherského ve znění novely č. 1 z r. 1920, kterážto ustanovení však časově nejsou vůbec omezena. A proto vládní návrh ruší dosavadní předpisy, zejména i příslušné ustanovení citovaných paragrafů obou trestních řádů a zavádí místo nich v §u 1 osnovy ustanovení nová. Tato nová ustanovení mají určité odchylky od dosavadních platných předpisů a vyhovují mnohem lépe potřebě bezpečnosti a důkladnosti trestního soudnictví.

Ovšem tato nová ustanovení znamenají v praksi určité zatížení soudců, ale tomu se nelze vyhnout, má-li se zmíněná nebezpečná vada odstraniti. Proto ústavně-právní výbor uznal tyto důvody vládní osnovy a přijal tuto změnu, kterou vláda navrhuje. Ale přece jen uvážil, že v jednom směru je možno poskytnouti soudcům větší úlevu, na kterou vládní osnova nevzpomněla, totiž že je možno v tom případě, když se upustí při hlavním přelíčení od žaloby trestní, řízení zastavovat usnesením, takže není potřebí vynášet rozsudek a tento také vyhotovovat, nýbrž že stačí prosté konstatování tohoto usnesení v protokolu. Tím se také dosáhne v tomto bodu unifikace s trestním pořádkem, slovenským, poněvadž tento zákon již také takové ustanovení obsahuje. Proto ústavně-právní výbor navrhl, aby do zákona byla pojata další ustanovení, a to v §u 4 a 5, kde by se tento předpis v zákoně konstatoval.

Jen si dovoluji upozorniti že ve zprávě ústavně-právního výboru v tisku v tomto §u 4 a v §u 5 citací trestních řádů, pokud platí na území:českém a moravsko-slezském, byly vynechány zkratky >ř. z.<, totiž říšský zákoník, a navrhuji, aby slavný senát k těmto tiskovým chybám přihlédl a ve svém usnesení tyto zkratky do zákona pojal. Jinak jménem ústavněprávního výboru činím návrh, aby byl vládní návrh zákona přijat v tom znění, v jakém je připojen ke zprávě ústavněprávního výboru.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji o přednesené zprávě debatu. Navrhuji, aby lhůta řečnická trvala ¹/₄ hodiny.

Je proti tomuto mému návrhu nějaká námitka?

Sen. Haken: Mám námitku, pane předsedo, a prosím, aby bylo o ní hlasováno. Navrhuji řečnickou lhůtu půlhodinovou.

Místopředseda Votruba (zvoní): Pan sen. Haken proti mému návrhu, aby řečnická lhůta trvala ¹/₄ hodiny, podává návrh, aby trvala ¹/₂ hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh tento se zamítá. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Kdo souhlasí tedy, s mým návrhem na ¹/₄ hodiny, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. V důsledku toho lhůta řečnická stanoví se na ¹/₄ hodiny.

Ke slovu je přihlášen pan sen. Haken. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Haken: Vážení pánové! Je samozřejmé, že nemůžeme přikročiti k rozpravě o denním pořadu bez toho, abychom nemluvili o případu v Dolní Lipové. (Hlas: To jsme věděli!) Vy jste okamžitou rozpravu o této strašné události zamítli, víme z jakých důvodů, ale my přece pokládáme za nutno, aby celá veřejnost dělnická byla do tohoto případu zainteresována.

Nežli přijdu ke zprávě ministra vnitra dr Slávika, zmíním se krátkou charakteristikou o situaci, v jaké se tento případ udál. Hromadná vražda v Dolní Lipové má mnoho shodných příznaků s předcházejícími, jichž se donucovací státní aparát dopustil jménem vlády v poslední době. Jedno hned bije do očí: to, že v krátkém období několika měsíci je to pátý případ, kdy se do dělnických bezbranných davů střílí. (Výkřik sen. Kindla.) Dále je zdůrazniti fakt, že se to děje v době, kdy ve vládě sedí 6 tak zv. Socialistických ministrů (Opětný výkřik sen. Kindla.) a kdy tak zv. socialisté tvoří významnou součást vládní většiny. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 2. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.) Ve všech případech schvalovali střílení do dělníků. Tyto socialistické strany jsou nejen v otázkách hospodářských a sociálních v táboře kapitalistů a proti pracujícímu lidu, ale po této tvrdé cestě jdou i přes dělnickou krev. Socialističtí vůdcové v jedné frontě s kapitalisty přímo drou kůže z pracujícího lidu, žádajíce při tom, aby bídou a hladem zmučený lid ani nekřikl, ani se neozval a neprotestoval. Žádají klid a pořádek v době, jež musí pracující lid pobuřovat a vybuřovat, v době plánovitých útoků na jeho holou životní existenci. (Sen. Kindl: V době, kdy miliony lidu hladoví v Československé republice!)

Je to především dělnictvo, jež úpí pod útoky kapitalistů. Na ně svaluje kapitalistická krise celou tíhu. Ono je bičováno nezaměstnaností, bídou a doslovným hladem. Dále strhuje do této bídy i tak zvané střední stavy. Drobní živnostníci, rolníci a zaměstnanci státní a jiní veřejní i soukromí nižších kategorií, ocitají se v kritické situaci bídy. Čím dále větší okruh pracujícího obyvatelstva ožebračujete, zatím co buržoasní menšina žije v luxusu. Ale tato loupežná menšina má v rukou vládu a s ní celý státní donucovací aparát. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9. lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Neračte, prosím, rušiti řečníka!

Sen. Haken (pokračuje): A vy ještě žádáte, aby lid trpělivě snášel a dokonce vám snad blahořečil. Tento stav udržeti terorem proti pracujícímu lidu dlouho se vám nebude dařiti, ten dlouho nepotrvá.

Ale pracující lid nemůže dnes mlčeti, musí se brániti a bude se brániti proti dalšímu zotročení, bude bojovati za svoje hospodářské, sociální, politické i národnostní osvobození.

Vy víte dobře, že hodina vašeho lupičského panství blíží se ke konci. (Místopředseda Votruba zvoní. - Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje): Pan předseda nemá mne co volati k pořádku, když řeknu, že zde vládne loupeživý kapitál. (Sen. Kindl: On mu chtěl odzvonit, aby s ním byl brzy konec!)

V této situaci napjatých třídních rozporů zvyšovaného zbídačování ohromné většiny obyvatelstva, nemáte jiných prostředků, než prostředků násilí. Ale tento prostředek může vaši vládu udržeti jen krátkou dobu. Jen krátkou.dobu můžete násilnými prostředky vládnouti proti většině obyvatelstva. (Další část řeči byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřiky komunistických senátorů.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím pana řečníka, aby nezatahoval osobu pana presidenta do debaty.

Sen. Haken (pokračuje): To jste odkoukal v rakouském parlamentě. V naší ústavě to není.

Místopředseda Votruba (zvoní): Prosím, neračte polemisovati se mnou! (Sen. Mikulíček: Tusar mluvil o následníku trůnu plné 2 hodiny a my jsme rozdali o tom 30.000 brožur!)

Pan sen. Mikulíček nemá slovo. (Výkřiky. - Hluk.) Prosím pana řečníka, aby pokračoval. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Sen. Haken (pokračuje): Pracující lid nevystoupí tu ve svém boji pod heslem mravnosti, ale pod heslem třídního boje a vítězství pracující třídy; rozhodnutí tohoto třídního bezpráví znamená ovšem také novou mravnost společenskou.

K prohlášení pana ministra vnitra. Pan ministr vnitra už tu bude jménem četníků a policajtů vystupovati pravidelně. A pravidelně nám bude předčítati policejní relace. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jeda. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pro tento výrok pana sen. Hakena po druhé k pořádku!

Sen. Haken (pokračuje): (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pro tento výrok pana sen. Hakena po třetí k pořádku a užiji jednacího řádu.

Sen. Haken (pokračuje): Pan ministr nedávno podával nám četnickou relaci o případě košútském. (Další část řeži byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy. - Výkřik sen. Mikulíčka.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana sen. Mikulíčka pro tento výrok k pořádku.

Sen. Haken (pokračuje): (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Sena Haken (pokračuje): Pan ministr vnitra včera.... (Sen. Polach stižen nevolností klesá, v lavici.)

Místopředseda Votruba (zvoní): V zhledem k tragickému případu, který se zde udál, přerušuji schůzi na 10 minut.

Místopředseda Votruba (zvoní): Zahajuji pokračování v přerušené schůzi.

Ke slovu by l přihlášen pan sen. Haken. Prosím, aby svou řeč dokončil.

Sen. Haken: Pan min. vnitra dr. Slávik líčil na příklad v předvčerejší sněmovní schůzi velmi drastickým způsobem okamžik, kdy četnický velitel Jirkovský dal střílet do dělníků. Pan ministr povídá: Jirkovský utržil při tom dvě rány, jednu do úst, druhou do tváře, a klesaje zemi dal povel k palbě. - Velmi dramaticky líčeno. Ale skutečnost povídá něco jiného. Ve skutečnosti tento velitel četnického oddílu Jirkovský, vůbec neklesl a vůbec raněný není. Na dotaz u ošetřujícího lékaře zjistila naše parlamentní delegace včera, že k ošetření přihlásil se jedině jeden četník s oděrkem na rameni. Jirkovský nebyl vážně raněn, nepadl k zemi, nýbrž Jirkovský dal při plném vědomí, aniž by byl napaden, povel ke střílení do bezbranného davu. (Výkřiky sen. Stejskalové.)

Pan ministr vnitra dnes už tuto historii vynechal, dnes už líčí události jinak. Ale zatím co včera měl v posl. sněmovně dva raněné četníky, dnes už jich sebral, tuším, asi sedm nebo dokonce devět. Ve skutečnosti nebyl vážně anebo aspoň snad znatelně raněn ani jeden četník. Snad jeden - dva utrpěli nějaké oděrky, ale nejsou v nemocnici, nejsou v lékařském ošetření, nýbrž jsou doma.

Dav nenapadl četníky. Je lživé tvrzení ministra vnitra, že dělníci napadli četníky kamením, holemi - a poněvadž on je Slovák, tak ještě dodal >palicemi<, aby to zesílil, dokonce, že dav napadl četníky paprikou a solí. (Sen. Mikulíček: Bude se to musit zdražit, aby na to dělníci neměli!) - To je právě tak romantická historie, jako když nám ministr vnitra líčil tu historii o předešlých případech, kde byly zřízeny >pozorovací stanice< a odkud se řídil celý postup dělníků a pod. To jsou štváčské výmysly četníků, policajtů, okresních hejtmanů, které tu z ministerského křesla rozšiřuje jako autentické úřední zprávy ministr vnitra. (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m), jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Ten nesmysl se solí a pepřem... (Sen. Mikulíček: Proti puškám, proti bajonetům!) Představte si situaci: kordon četníků s napřaženými puškami, s bodly na nich, jak můžete tu sůl nebo papriku daleko hodit? (Další věta byla usnesením předsednictva senátu N. S. R. Čs. ze dne 27. listopadu 1931 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu senátu vyloučena z těsnopisecké zprávy.)

Místopředseda Votruba (zvoní): Volám pana řečníka pro tento nepřípustný výraz k pořádku, a bude-li pokračovati vezmu mu slovo. (Výkřiky sen. Mikulíčka.)

Sen. Haken (pokračuje): Dav, a to máme zjištěno, byl napaden četníky a bez znatelného vyzvání vyčkání bylo do davu stříleno. To netvrdí jenom účastníci demonstrace, nýbrž to potvrzují svědci, kteří stáli mimo. Na př. obchodník Jung, který stál před svým krámem, blízko té události. To potvrzuje obchodní cestující Dittrich, který jel v autu a u četnického kordonu musil zastaviti jízdu a zůstal tam stát. Tito, jakož i jiní svědkové, kteří v bezprostřední blízkosti stáli a nebyli z řad demonstrantů, neslyšeli výzvu k rozchodu, nýbrž udávají, že ihned proti davu bylo útočeno, postupováno a hned se ozvala střelba, a to ne jedna salva, jak svědci potvrzují, nýbrž řada výstřelů. (Místopředseda Votruba zvoní.) Sami četníci se přiznávají, že po salvě pokračovali ve střelbě. Tak zv. parlamentní vyšetřující komise (Sen. Mikulíček: Z vládních stran!), kterou vyslal ministr vnitra na místo samé (Sen. Mikulíček: To je povedené!), má zjišťovat, kdo je vinen. (Výkřiky sen. Mikulíčka ) Když r. 1921 bylo stříleno v Krompaších, tenkrát parlament zvolil ze svého středu komisi a vyslal do Krompach. Zpravodajem této komise byl senátor soc. demokrat Kříž a co udělala tato komise? Tato komise, sestaven z vládní většiny, potvrdila ovšem s politováním atd., (Sen. Mikulíček: Že byly vražděny ženy!) a s krokodýlími slzami potvrdila četnickou relaci. Ministr dr Slávik už nedal voliti nějakou oficielní komisi z parlamentu, nýbrž jmenoval snad některé poslance, aby tam na místo dojeli. Tato komise, jak víme, skutečně našla kameny na místě činu, na místě vraždy, ale zajímavo je, že všichni svědci tvrdí, že kameny nebyly házeny na četníky před výstřelem, nýbrž až teprve po výstřelu vrhl se lid útočně na četníky.