Schůze zahájena ve 14 hodin 37 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: dr. Karas, Pichl.

108 senátorů podlé presenční listiny.

Zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministři Bechyně, Bradáč, dr. Spina.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že dal jsem dovolenou: na dnešní schůzi sen. Bergmanovi, Chlebounové, Pichlovi, Slámovi; na týden sen. Dankovi, dr. Grosschmidovi, Janíkovi, Stodolovi, Volkovi; dodatečně pro 2 poslední schůze sen. dr. Korláthovi.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Navrhuji, aby byla udělena 14 denní zdravotní dovolená sen. Pánkovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená dovolená jest udělena.

Pan sen. E. Trčka dopisem ze dne 5. listopadu 1932 oznámil předsednictvu senátu, že se vzdává mandátu senátorského ze zdravotních důvodů.

 

Sdělení předsednictva.

Rozdané tisky.

Vládní návrh tisk 906.

Zprávy tisky 907 až 914.

Těsnopisecké zprávy o 165. až 167. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 20. a 26. října 1932.

Zápisy o 166. až 168. schůzi senátu N. S. R. Čs. ze dne 26. a 27. října 1932.

Zápis

o 169. schůzi senátu N. S. R. Čs. vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Ježto nebyly v předepsané lhůtě žádným panem senátorem podány písemné námitky, pokládá se zápis ten za správný a bude vytištěn.

Z předsednictva přikázána

výboru imunitnímu žádost okresního soudu trestního v Praze za souhlas k stíhání sen. Mikulíčka pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 488 tr. z. (č. 7354 předs.).

 

Předseda (zvoní): Budeme projednávat pořad, jehož prvním bodem jest:

Rozprava o vládním prohlášení.

Přihlášen je pan sen. dr. Buday, jemuž uděluji slovo.

Sen. dr. Buday: Slávny senát! V strede všetkých záujmov verejného života dneška stojí hospodárska a či finančná kríza. Táto býva označovaná za prameň všetkého zla. Nieto pochybnosti, že ona skutočne mnoho zla pôsobí, ale s druhej strany tak iste je pravdou, že častokrát táto kríza býva používaná len za pláštik, ktorým sa prikrývajú príčiny iné. I terajšia naša zmena vlády odôvodňuje sa krízou. Avšak ani netreba k tomu veľa ostrovtipu, aby človek nahliadol, že pravá príčina zmeny vlády korení v nesrovnalostiach jednotlivých koalovaných strán politických a taktiež v nezrovnalostiach povstalých v samom lone týchto koalovaných strán. Dôkazom toho je samé sostavenie vlády, ako aj jej program, ako on sa javí v prehlásení pána ministerského predsedu, ale ešte väčšmi v úradných orgánoch čiže časopisoch koalovaných strán.

Akokoľvek rozoberáme vec, isté je, že by u nás kríza nemusela byť tak veľká, keby sa u nás vo štátnom hospodárstve v minulosti bolo lepšie gazdovalo. My sme vo štátnom hospodárstve premrhali ťažké miliardy. Naše rozpočty v minulosti boly sostavované v predpoklade tých najvyšších štátnych príjmov. A táto nehospodárnosť, táto nešikovnosť pomstí sa teraz tým, že hrozí katastrofou, ba zrútením všetkých našich štátnych financií.

Je pravda síce, že v tomto ohľade nová vláda aspoň navonok ukazuje dajakú nápravu. Už od mesiacov sa hľadajú spôsoby, ako snížiť výdavky a zvýšiť príjmy štátneho rozpočtu. Všetko toto však, tak sa mi zdá, deje sa, ako som povedal, len navonok, akoby na zaslepenie daňujúceho občianstva. Na jadro veci siahnuť neodvažuje sa ani nová vláda. To ani ináč nemôže byť. Veď ona je zaťažená tými istými politickými stranami, ktoré v minulosti zvyklý žiť na úkor štátu, zvyklý na štátnu nehospodárnosť. Tak sa zdá, ony sa nevedia ešte povzniesť nad svoju straníckosť a odtiaľ tá polovičatosť a nedokonalosť v ohľade tomto.

Je všeobecne známo, že prvý krok k náprave pozostáva v doznaní chýb minulosti a zároveň v predsavzatí vyvarovať sa týchto chýb v budúcnosti. Lež práve v ohľade tomto práve prehlásenie novej vlády nám nič dobrého nesľubuje. Lebo prizrime sa len aspoň povrchne na tie najmarkantnejšie chyby minulosti, ktoré zapri činily terajšie neblahé finančné pomery štátne. Koľko prepychových ministerstiev vystaval náš štát. Budovy ministerstva železníc, obchodu, národnej obrany, orby sú všetky vystavané v nevídanej nádhere, žatým čo ony aspoň dočasne celkom dobre mohly zostať vo starých budovách, alebo keď už sa musely stavať budovy nové, mohly byť vybudované svojmu účelu síce zodpovedne, ale bez nepotrebnej nádhery a tiež o veľa lacnejšie.

Koľko miliónov bolo štátom vydané rozličným politickým stranám na ich skrachovať majúce konzumy a iné podniky, alebo pod podobným titulom aj na politické ciele, voľby, ich časopisy a na iné stranícke subvencie! Aké veľké milióny stojí nás ministerstvo zahraničia a jeho tajné dispozičné fondy! Načo je nám toľko zahraničného zastúpenia, legácií? Koľké milióny idú na zbytočné informácie a propagandu zahraničnú, koľko zbytočného úradníctva a zriadenectva bolo prijaté do štátnej služby jedine a výlučne zo straníckych príčin, aby si strany svojich prívržencov hmotne zabezpečily. Načo je nám milému statiku toľko ministerstiev, koľko nemá ani ten jediný z najväčších štátov Európy? (Sen. Ant. Novák: Ano, na co potřebujeme vyslanectví u Vatikánu?) Či by to neodniesla republika, o tom by sa dalo dišputovať. Či je to jedno z najzbytočnejších, o tom by sa dalo dišputovať.

Keby bola zriadená tá toľkokrát sľubovaná a dosiaľ nesriadená hospodárska čiže úsporná komisia a keby ona svoj úkol svedomité, verne, presne plnila, ukázalo by sa, ako bolo u nás v minulosti hospodárené a koľko ťažkých miliónov vyšlo na zmar len pri štátnych dodávkach. Na všetky tieto kardinálne chyby minulosti prehlásenie novej vlády nedáva nám dostatočnej a uspokojujúcej odpovedi. Nezatracuje ich, odstránenie ich nesľubuje, alebo keď aj, robí len polovičatú prácu, ako na pr. pri odstránení ministerstva zásobovania. Nová vláda teda nemá ani toľko odvahy, ako pán prezident, že by spolu s ním bola vyšla s pravdou von a spolu s ním doznala to, čo on odpovedal komisii úradníkov: "V minulosti sme urobili ťažké chyby, ktorých sa musíme vystrihať." Ona má len všeobecnú, nič nehovoriacu prázdnu frázu. Hovorí vládne prehlásenie: "Vláda republiky je si vedomá celej rady aj iných úkolov, ktoré bude treba postupne riešiť, a vynasnaží sa s najväčšou pilnosťou pripraviť včas a čo najúčelnejšie všetko, čo bude treba." Len vo všeobecnosti, inak úkoly, ktoré sú to, akým spôsobom budia riešené - O tom ani slovíčka.

Okrem tejto všeobecnej fráze, akokoľvek benevolentne skúmam prehlásenie vlády, sotva nachádzam v ňom dačo konkrétne kladného. Vláda síce ubezpečuje, že si pokladá za najprednejší úkol uviesť do rovnováhy finančné hospodárstvo štátu. Loyálne uznávame, že vláda v -tomto ohľade aspoň predostiera snahu, že tak učiniť chce. Lež i keď sa jej to podarí, čo z toho, keď z minuloročných záverečných štátnych účtov máme tie smutné skúsenosti, že v mnohých položkách rozpočet bol často prekročený o milióny a milióny a patriční páni ministri ani len na zodpovednosť ťahaní neboli.

Ako už toľkokrát, aj terajšie prehlásenie, novej vlády sľubuje zriadenie parlamentnej úspornej komisie. Lež keď o tomto hovorí vláda, prehlasuje, že táto úsporná komisia zaháji svoju činnosť akonáhle bude uskutočnený prejednávaný zákon.

Slávny senát! Čí toto neznamená zasa odloženie veci ad calendas graecas? Doterajšie smutné skúsenosti nás oprávňujú k tomuto predpokladu. Zrovna nás až zaráža, keď vláda bez udania spôsobu, ako sa to stane, sľubuje, že dojde k podstatnému sníženiu počtu zamestnancov. (Výkřiky sen. Mikulíčka.) Zaráža nás to nie preto, že by sme neuznávali potrebu stuženia " ale preto, lebo máme obavy, že budú prepúšťaní zasa len Slováci, ktorých je beztak pomerne málo vo štátnej službe. Aspoň dosiaľ každé snižovanie počtu štátnych zamestnancov odniesli Slováci. Stane-li sa tak i v prítomnom páde, vláda sa stretne so živelným odporom celého Slovenska.

Uznávame potrebu sníženia, prepúšťajte prebytočných štátnych zamestnancov, ale na Slovensku nech sa to nedeje ako dosiaľ, že ste prepúšťali Slovákov a ich miesta obsadzovali Čechmi, ale prepúšťajte Čechov, medzi ktorými beztak sú mnohí, ktorí dobrému pomeru medzi Čechmi a Slovákmi len prekážali, a tak prekážajú konsolidácii Slovenska.

A keď som pri tomto predmete, nech je mi dovolené uviesť príklad. Včera, keď som práve do Prahy odchádzal, keď som bol už na nádraží a mal nastúpiť do vlaku, bola mi sdelená jediná udalosť, ktorá je pravdivá a ktorá bude dokázaná. (Výkřiky.) V nitrianskom Národnom dome - 6. t. m., teda v nedeľu - v reštauračnej miestnosti po čas čajového večierku dvaja mladí Slováci si spievali národnú pesničku " Slovák som a Slovák budem" a tu pri odzemku pribehli dvaja tunajší Česi - jeden správca úradu práce a druhý z berného úradu - obidvaja štátni úradníci - a začali biť do tváre a telesne inzultovali tých dvoch Slovákov, preto, že týmto títo dvaja Slováci svojim spevom provokovali tam sediacich Čechov. (Výkřiky.) Vec bude doložená, bude mať súdnu dohru, určite sa o tom dozviete. Tak ďaleko sme došli my na Slovensku, že keď sa niekto opováži menovať seba Slovákom, bude inzultovaný.

Takýchto úradníkov odstraňujte zo Slovenska a to čím skôr, kým nie je neskoro.

Chceme byť však objektívni. V prehlásení vlády nájde sa i zdravé zrno, ktoré, keby bolo uskutočnené a vážne chápané, budilo by nádeje.

Tak volá vláda, sľubuje účelné rozdelenie práce na obidve snemovne. V poslednom čase, slávny senát, ako je vám známo, po novinách bolo mnoho písané o zbytočnosti senátu Národného Zhromaždenia. Keby vláda splnila svoj sľub a pomerný počet svojich vládnych návrhov, ako to aj ústavná listina naznačuje, podala napred v senáte, zaiste by sa zdvihol prestíž senátu a zaiste by aj chod parlamentného života bol ľahší, spôsobilejší, zaiste by sme neboli svedkami toho, čo v nedávnej minulosti sa stalo, že parlamentný život temer úplne zaschnul.

Ale či to môžeme očakávať práve od pána predsedu terajšej vlády, ktorému ako jej dlhoročnému predsedovi parlamentu predsa len prirástla k srdcu poslanecká snemovňa?

Pán predseda vlády v svojom prehlásení hovorí tiež: " Ja sám sa domnievam, že táto nadmieru ťažká doba, v ktorej je toľko nezavinenej biedy, prebudí živý a účinný súcit u všetkých, ktorí žijú v nadbytku, že obmäkčí i najzatvrdlivejšie sebectvo.... Dúfam, že v každej obci republiky nájde a dohodne sa niekoľko dobrých ľudí, ktorí budú zaopatrovať pomocné prostriedky všade, kde možno z nadbytku snadno postrádať a budú tým doplňovať pomocnú akciu štátnu s pravým pochopením."

Slová pekné. I sú na mieste. Škoda je len, že vláda k ich prevedeniu nemá sankcie. Jedinou sankciou by bolo, keby v našom verejnom živote panoval pravý duch kresťanský (Tak jest!), duch kresťanskej lásky. A keby tieto slová pána predsedu vlády to znamenaly, že nová vláda ide tohoto ducha zaviesť, s radosťou by sme to uvítali. Lež duch na našich školách, ba i v celom verejnom živote presvedčí nás o protivnom a preto s ľútosťou konštatujem, že táto výzva k dobročinnosti pána predsedu vlády ostane len hlasom volajúceho na púšti.

Keď všetko, čo vládne prehlásenie hovorí, dovedna strnieme, zdá sa nám, že oprávnene prechovávame pochybnosti, že by nová vláda priniesla radikálnu nápravu na akomkoľvek poli, hoci i hospodárskom. Už toto nám dostačí, aby sme s nedôverou prijímali novú vládu. Avšak my Slováci máme ešte iné špeciálne slovenské dôvody k tomu.

Meravý centralizmus na Slovensku zlyhal (Tak jest!), zlyhal na celej čiare. Zlyhal na poli hospodárskom, na poli kultúrnom, na poli politickom rovnako. Že zlyhal na poli hospodárskom, dokazuje jestvovanie Národohospodárskeho ústavu pre Slovensko a Podkarpatské Rusko a jeho krajových odbočiek, v ktorých všetci Slováci bez rozdielu stavovského, bez rozdielu politického a konfesionálneho sa shromaždili dovedna, aby svorne a jednomyseľne žiadali nápravu nesnesiteľných hospodárskych pomerov.

Že zlyhal centralizmus i na poli kultúrnom, toho dôkazom sú nám udalosti odohravšie sa okolo Matice slovenskej, kde sme sa presvedčili, že do 130 popredných slovenských spisovateľov a verejných činiteľov verejne zatratilo teóriu rečovej a národnej jednoty československej a žiada osobitnosť reči a národa slovenského.

Konečne, že zlyhal centralizmus i na páli politickom, toho dôkazom je kongres slovenskej mládeže, ktorá sa cíti vo svojej existencii ohrožená a neuspokojuje sa už s politikou autonómie nami hlásanou, ale ide o krok ďalej. Kiež by toto slúžilo za memento vladárom našej republiky, lebo na Slovensku s<ú pomery už na toľko nesnesiteľné, že slovenský národ hľadá mimoriadne zvláštne cesty a prostriedky, aby tomuto nesnesiteľnému pomeru odpomohol. Takýto bol aj toľko ruchu vyvolavší náš manifest zvolenský, v ktorom sme si tak presne a určite formulovali naše požiadavky.

Ale tak sa zdá, že proti týmto všetkým zúfalým pomerom na Slovensku, proti týmto všetkým zúfalým výkrikom slovenským i nová vláda je slepá, hluchá a i nemá. Celé vládne prehlásenie ani len slovíčkom nezavadilo o slovenskú otázku, ako keby jej ani nebolo. Toto pokračovanie vlády, slávny senát, silne upomína na výpoveď niekdajšieho vladára Uhorska Štefana Tisu, ktorý povedal, že v Uhorsku nieto národnostnej otázky. Ale ako tam, i u nás toto cynické, hriešne bagatelizovanie slovenskej otázky môže byť pre štát osudné, môže byť katastrofálne a preto my na znak protestu a na znak varovania nemôžeme prijať prehlásenie vlády a nemôžeme dôveru prechovávať k tejto vláde. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pán sen. Füssy.

Sen. Füssy (maďarsky): Ctený senát! Svoju reč, prednesenú pri príležitosti predstavenia sa m/vej vlády sostavil pán predseda vlády tak, aby jej mohla každá koaličná strana tlieskať, a aby potom koaličné listy mohly mámiť svojich čitateľov tým, že vládny program, privítaný s veľkým nadšením, teraz zbaví už všetkého zla národy, dospievajúce pomaly k žobráckej chudobe. Niektoré české listy už aj učinily paralelu medzi predstavovacím programom maďarského ministerského predsedu Gömbösa a novej československej vlády a ustaľujú veľkú prednosť predsedu vlády Malypetra v tom, že vláda československá nedáva žiadne hlučné sľuby, lebo nevie, či bude môcť svoje sľuby splniť. Nuž ja s ochotou podpisujem, že najnovšie! vláda naozaj len v tom sa líši od svojich predchodcov, že nesľubuje nič, lebo veď vo sľuboch vlády československej už beztoho nikto neverí, ani pražský Čech nie, tým menej národ maďarský, nemecký a slovenský.

Ináče prednesene slina pána predsedu vlády pohybovaly sa okolo tak rozsiahlych otázok všeobecnej významnosti, ktoré sú veľmi ďaleké záujmom veľkých más, túžiacich po rýchlej pomoci. Jednak však je jeho reč preplnená všeobecnými, bezvýznamnými krásnymi frázami, ktoré známe i bez pána ministerského predsedu. (Výkřik sen. Mezö.)

Uznávame, že pán predseda vlády ocíta sa v ťažkej situácii a jeho starosti vyvolané hospodárskou krízou dovršujú sa tým, že musí hľadať sympatie u krajne socialistických a tiež u krajne kapitalistických strán vládnej väčšiny, avšak čo najostrejšie musím odsúdiť methody, ktorými nová vláda svoju prácu zahajuje. Lebo jestliže vláda táto chce získať dôvery nielen väčšinových poslancov a senátorov, ktorí sa trasú o svoje mandáty, lež i dôvery veľkých más, vtedy mal pán predseda vlády s mužnou otvorenosťou, úprimnými slovami a priamo vysloviť, že má v rezerve celý rad zvýšení nových a starých daní. Je to však dvojfarebná hra, že páni zákonodarci tuná bezvýznamnému prejavu tlieskajú, potom však prídu domov a vo svojich straníckych listoch vypúšťajú krváky o zamýšľanom zvyšovaní dane automobilovej, liehovej, dane z piva a vína a boh vie ešte koľkorakých iných daní. Lebo i podľa listov koalovaných strán je naprosto hotovou a perfektnou vecou, že tieto dane bude vláda, zvyšovať.

Páni a dámy, je to veľmi smutná, pochmúrna a dvojfarebná hra. Od muža otvoreného a priameho charakteru, za akého som dosiaľ pána ministerského predsedu individuálne pokladal, bol by som očakával, aby toto zvyšovanie daní ohlásil tuná pred zastupiteľstvom všetkého obyvateľstva celého štátu, a nie v straníckych listoch. K tomu však vláde chýbala odvaha, lebo sa obávala, že hnev ľudu by ju spolu s domnelou väčšinou národného shromaždenia smietol.

Pán predseda vlády vo svojej reči, ozdobenej smútočnou slovesnou kvetenou, konštatuje - čo mi už i bez neho veľmi dobre vieme - že "kde výdavky presahujú príjmy, tam hrozí nebezpečie zkazy", a túto svoju konštatáciu aplikuje tiež na domácnosť štátu. A poneváč vieme, že pán predseda vlády už nosí vo váčiku návrhy na zvýšenie daní, ktorými návrhy vystupňuje náklady jednotlivých zemedelských a priemyslových podnikov, teda môžeme kľudne konštatovať, že vláda tým vyniesla nad všetkými týmito podniky ortieľ smrti. Lebo - aspoň na Slovensku a Podkarpatskej Rusi - dnes už nieto takého priemyselného podniku, jehož náklady by mohly byť zvýšenými daňami vystupňované, a zemedelstvo - nech je to malozemedelstvo alebo veľkostatky s tisíci jutrami - už od rokov samo seba stravuje platením berných bremien. Za takýchto okolností zvyšovať daň pozemkovú, čo je podľa koaličných listov tiež zamýšľané, je naprosto nemožné.

Že vláda nové zvýšenie daní skutočne prevedie, to môžeme zistiť i z reči pána predsedu vlády, ač je to v nej len veľmi zabalene vyrieknuté tým, že predseda vlády Malypetr konštatoval, "že miera snesiteľného zaťaženia obyvateľstva už takmer je dovŕšená." Teda len "takmer" a nie úplne je dovŕšená miera únosnosti bremien! Pán ministerský predseda ešte nevidí a nechce vidieť, že navzdor zvyšovaniu daní lanského a tohoto roku neplynie do štátnej pokladne viac peňazí, naopak príjmy štátu stále vysychajú, ač pohromové komisie, zvané lietacími komisiami, postrádajúce akéhokoľvek zákonného podkladu, neostýchajú sa ani lupičstva, aby len niekoľko miliónov na zbíjali. S týmito niekoľko milionkami, pánovia, páni väčšinoví, nezažehnáte nebezpečenstvo úpadku štátnej pokladne hroziace, ohľadom ktorého tiež sám pán ministerský predseda vyriekol smrteľný rozsudok: Kto vydáva viac, než koľko prijíma, octnúl sa na svahu zkazy.

Pán ministerský predseda uznáva, že šetriť sa musí, avšak dokáže šetriť iba na platoch štátnych a verejných zamestnancov, lebo veď úspory, zamýšľané vo výdavkoch vecných, sú proste smiešne nepatrné. Skutkom je, že výdavky osobné figurujú vo štátnom rozpočte s príliš vysokou cifrou; príčinou toho však nie je to, že by prevažná väčšina verejných zamestnancov mala nejaké kráľovské platy - ubožáci, veď aj oni sú zadĺžení - ale to, že predošlé vlády, zvlášte na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi dobre osvedčených starých a práce schopných úradníkov povyhadzovali na dlažbu, že na miesto jedného starého úradníka umiestili päť až desať protekčných, avšak nevedomých a neškolených ľudí, u ktorých bolo treba politické, kortešské zásluhy odmeniť nejakým tichým malým miestom. A tak nemožno sa diviť, že v dobe pôsobenia takéhoto protekčného úradníckeho sboru nahromadily sa berné nedoplatky na miliardy, lebo úradníci vo finančnej správe boli vycvičení len v písaní plátenných príkazov a teda nemožno sa diviť, že veľké hromady daňových odvolaní zostaly nevybavené, že tri roky treba čakať na zamietavé vybavenie žiadosti o štátne občianstvo, na povolenie k vyrúbaniu lesa, na živnostenskú koncesiu.

Otázkou sníženia platov nechcem sa teraz podrobnejšie zaoberať. Budem mať k tomu za krátko príležitosť, avšak rozhodne odvažujem sa tvrdiť, že vláda snížením platov nenapraví nič na situácii štátnej pokladne, lebo to nie je seriózne šetrenie, naproti tomu verejnému hospodárstvu spôsobí nesmierne škody, lebo soslabí tým kúpnu schopnosť a konzumenta.

Pán predseda vlády snaží sa nejakým tým stomiliónovým číslom odôvodniť nutnosť sníženia platov, jakožto úsporného opatrenia. Ja dovoľujem si po tejto stránke poukázať na svoj návrh, podaný v blízkej minulosti, o úprave rozpočtu správy vojenskej, ktorým návrhom jediným by sa mohlo ušetriť 900 miliónov korún, čím sníženie platov úradníckych stalo by sa razom zbytočným. Ale ráčite úplne zavrieť štátne lázne, na ktoré štát už každoročne vyše 10 miliónov dopláca len preto, aby sa vznešeným cudzincom mohlo ukázať, že i štát Československý má drahé a krásne lázne. Avšak vážne treba prikročiť i k úprave otázky štátnych dráh, lebo deficit týchto dráh je sám o sebe tak stabilný, ba je on stále vzrastajúcou položkou bremenovou, že to štátnu pokladňu ohrozuje stálym úpadkom. Tým, že železnice robia špinavú konkurenciu súkromným dopravným a zasielateľským podnikom, ešte nebude odstránený miliardový deficit štátnych dráh, naproti tomu zničená bude celá vrstva maloživnostníkov v existencii. Čo sa tyče výdavkov vecných, už pri pojednávaní rozpočtu na r. 1932 vykázal môj kol. dr. Korláth, že na papier, inkúst, písacie potreby sú do rozpočtu zaradené také obnosy, že by i vrátní a tiež šoféri ministerstiev vo dne v noci museli písať, aby papier, zakúpený z preliminovaného obnosu, mohli úplne popísať. Je zrejmé, že tu ide o peniaze na také tajné účele, ktoré nemožno verejne do rozpočtu pojať.

Čo sa týka pomoci životu verejného hospodárstva, venuje tomu pán ministerský predseda len asi piati riadkovú vetu, keď ad pium desiderium zmieňuje sa o zlacnení úveru pre zemedelstvo, priemysel a obchod. Nech mu je ku cti rečené, - pán ministerský predseda nesľubuje to na isto, ale zmieňuje sa o tom len na spôsob priania. Tomu síce smutne, ale predsa len musíme sa zasmiať, lebo banky, ku ktorým pán minister financií prvého dňa každého mesiaca behá, aby mu požičaly peniaze potrebné na platy, nikdy neuposlechnú vlády, ba naopak oni zostanú vždy stálymi diktátormi. Štátna pokladňa však nie je v stave poskytnúť priamu pomoc úverovú, lebo veď pred dvoma rokmi vynesené zákony o rýchlej úverovej pomoci ani do dnes ešte nie sú prevedené a dnes už je isté, že úrokové podpory nebudú vyplácané nikdy. A škoda je strácať slova o osevnej podpore vlády, o podpore maloživnostníkov na nákup strojov, a o veľa iných akciách, meraných politickou mierou straníckou.

Jak bezmocná je vláda oproti veľkým bankám, lebo od týchto závisí osud štátnej pokladne, práve tak bezmocná je tiež voči kartelom, lebo vo správach veľkých továrenských podnikov, patriacich k rôznym kartelom, sú páni zákonodarci vládnej väčšiny finančne zainteresovaní. Pán predseda vlády vo svojej reči opakoval mnoho obecne známych vecí, a preto premiňte, že i ja budem opakovať. Jestliže vláda v r. 1919 a 1920 posielala na krik gazdom četníkov, ktorí rozrýpali i pusté polia a hľadali ukrytú pšenicu a do okovou spútali toho, kto sa opovážil predávať pšenicu, žito nad maximálnu cenu, nuž nech tak učiní vláda dnes oproti železiarskym priemyselníkom, ktorí sa ani trošku nezapýria, keď predávajú u nás surové železo za 150 Kč, ktoré lzä na celom svete obdržať za 38 Kč. Dokiaľ k takémuto energickému opatreniu nedojde, dotiaľ odtáľanie a nečinnosť vlády znamená otvorenú ochranu úžery.

V otázke zdolania nezamestnanosti nebol v stave pán ministerský predseda povedať nič nového, leda že sľubuje známky na potraviny štátom rozdávané a nezamenené, ktoré naprosto nestačia k naplneniu prázdnych žalúdkov, sľubuje verejné práce, o ktorých sú investičné zákony a investičné fondy, len peňazí nieto na mzdy. Novinkou je iba to, že apeluje na dobré srdce gazdov, na miesto toho aby prisľúbil, že bude požadovať nazpäť stavebné subvencie, dané pred 10 rokmi bohatým českým politikom na stavbu palácov. Na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi už nieto boháčov, tam je len chudoba a preto apel pána ministerského predsedu nechá nás úplne chladnými.

Pán predseda vlády chce koniec svojej reči okrášliť podobenstvom, aby zakryl tým to nič, čo jeho reč obsahuje. Vládu a vládnu väčšinu prirovnáva ku kormidelníkovi lodi zápasiacej s hrozným vlnobitím, a že tento kormidelník musí sústrediť všetky svoje sily, aby loď vyviedol z nebezpečenstva a preto i pán ministerský predseda žiada o somknutie síl. My nemôžeme sa somknúť so silami väčšiny, lebo chceme-li my konať prácu záchrannú, shodíte nás s paluby medzi vlny, len aby ste svoju vlastnú kožu zachránili. To je nás menšinový osud. "Voči pirátskym manýram sme bezmocní.

Hľadím-li na novú vládu, nevidím v nej obrázok lodi zápasiacej vlnobitím, lež vidím obrázok celkom iný. Okolo hrncov, plných ešte nedávno tučným mäsom, sedia strádaniu nezvyklé a zo znoja iných žijúce figúry, ktoré sú ustrašené, že tučné mäso je už preč. Piráti - lietacie komisie - behajú za novou korisťou, avšak z tichého hospodárskeho hrobitova Slovenska a Podkarpatskej Rusi môžu odnášať už len kože a kostry mŕtvol. Nedostalo sa nám oprávneného podielu v dobách blahobytu - veď 14 rokov žijeme v osude sirôtka - a nežiadame si teraz podielu ani z jedla šakalov.

Bezobsažné a prázdne predstavovacie exposé vlády neberiem na vedomie. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pán sen. Mikulíček.

Sen. Mikulíček: Paní a pánové! Pročítáme-li prohlášení vlády československé od první až do poslední řádky, shledáváme, že nikdy nepodávaly pravdivý rozbor vnitřní, mezinárodní, hospodářské a politické situace. Všechny vlády, pokud kdy před parlamenty podávaly prohlášení, podávaly zkreslený obraz poměrů, zkreslený úmyslně, aby se občanstvo nedovědělo pravdy a aby bylo autoritou vlády donuceno k nepravým falešným závěrům o situaci zahraniční i vnitřní. Úmyslným zkreslováním skutečnosti a tvořením falešných závěrů sledovaly československé vlády v prvé řadě úmysl klamati a mýliti pracující vrstvy, získati je pro s voň politiku, jež však byla vždy a vždy pracujícímu lidu nebezpečná a škodlivá. Ovšem umění vykořisťování a ovládání pracujícího lidu, a v prvé řadě dělnictva, záleží v podstatě měšťácké demokracie.

Prohlášení vlády Malypetrovy snaží se úmyslně buditi dojem opravdovosti, otevřenosti a poctivosti. Tato okolnost je však rázu taktického, aby tolikrát oklamaný lid mohl býti i tentokrát podchycen a znovu napálen.

Tak první odstavec vládního prohlášení povídá: Všeobecná hospodářská tíseň projevila své účinky také v hospodářství státním, které vykazuje všude velké schodky v běžném hospodářském roku a zvyšuje starost o budoucnost. Státní příjmy klesají s přesnou úměrností k stlumenému hospodářskému životu. Vydání státní má však tendenci vzestupnou, především pro nutné náklady pro zmírnění následků velké nezaměstnanosti v průmyslu. Při tom se vláda dnešní vymlouvá, že je pouze pokračováním vlády minulé a že to všechno, co vláda minulá přislíbila a dnešní co přislibuje, ona má také dobrou vůli vykonati.

Mám zde stenografický protokol prohlášení pana Udržala ze dne 19. prosince r. 1929. Jako oboje vlády Tusarovy, tak také další vlády při svém vstupním prohlášení slibovaly hlavně pracujícímu lidu podle toho, jak se pracující lid vzpíral vykořisťování, že jejich programem a jejich snahou je tomuto pracujícímu lidu pomoci. Pamatuji se, když dvojí vláda Tusarova velmi slavnostně s parlamentní tribuny slibovala socialisaci velkých podniků. A co z toho splnila? Jakmile státní aparát se upevnil, jakmile si česká buržoasie za pomoci socialistických stran zjednala dostatečný počet potlačovacího aparátu, první prací vlády Tusarovy po těchto slibech bylo, že z taktických důvodů odstoupil, a postoupil vládu bývalému věrnému sluhovi rakouského místodržitele v Brně, Heinolda, Černému, který vládl jak? [ ]. Tak se splnila socialisace, že dnes sami vládní činitelé, hlavně ze socialistických stran, přiznávají, že jednotlivá odvětví podnikání průmyslového, horního a jiného shrabují miliardy čistých zisků a na druhé straně vyhazují desítky tisíců proletářů z práce, a zbývajícím snižují horentně mzdy, takže dnes život dělníky v tomto státě jako v jiných kapitalistických státech je pod úrovní středověkého otroka, poněvadž v tomto středověkém otrokovi měl zaměstnavatel kapitál a bál se, aby nedoznal újmy na zdraví, aby mu nepadl, proto ho také velice opatroval, jako opatruje pořádný hospodář zvíře tažné, kdežto dnešní dělník a proletář nemá postaráno ani o stravu a příbytek. Jestliže ho podnikatel po skončené sezóně nepotřebuje, vykopne ho, aby si na něho vzpomněl zas až za 5 až 6 měsíců, aniž by se staral o to, co v těchto pěti nebo šesti měsících tento proletář, odkázaný i s rodinou a dětmi na výdělek, bude jíst, čím zaplatí byt a jak se bude stravovati.

Tak dalece pokročila ta socialisace, slibovaná před 12 roky ústy ministerského předsedy Tusara, sociálního demokrata, že dnes už je přímo hrozné dívati se na život dělníků. A jsou to zase falešné a pitvorné, krokodýlí slzy, které nejen "Právo Lidu", "České Slovo", ale i všecky ostatní socialistické časopisy roní, když se rozčilují nad tím, že v náručí matky žebrající na nejživější ulici v Praze, umře nevinné desítiměsíční děcko, rodiče zavrou policajti, poněvadž se domnívají, že mají vinu na úmrtí tohoto nevinného děcka, ale pitva lékařská zjistí, že umřelo podvýživou. Jiný termín pro úmrtí hladem.

Předcházející vláda Udržalova slibovala nám těmito slovy: "Vládu, která stojí v čele, čeká řešení velikých, najmě hospodářských problémů, jež úzce souvisí s nynějším světovým stavem plným těžké krise."

Ano, tehda také vláda Udržalova vstupovala ve fási krise světové hospodářské do ministerských křesel, ale co za celé 5 roky téměř svého trvání učinila k odstranění této krise? Zachránila aspoň stav středních lidí, zachránila tu třídu, která panu Udržalovi a všem ostatním jeho kolegům pomohla k politické moci a k těm tučným hospodářským žlabům? Zachránila aspoň tu třídu, která do podniku přinesla určitý provozovací kapitál, ať zděděný, anebo vyženěný nebo jakýmkoli způsobem, ale přece fen poctivou prací toho rolníka nabytý? Zachránila ho?

Jaký je dnes stav? Více než polovina drobného rolnictva usedlého je před výprodejem. Jaké je to hospodaření, jaký je to režim, když rolník, který by zítra nebo pozítří prodal svůj majetek včetně chalupy a inventáře za čtvrt milionu, z tohoto čtvrt milionu dostal 10.000 úroků, ať od banky nebo od kterékoli záložny a když tento rolník tak žije a dře se od nového roku k druhému, stará se vláda o to, co bude dělati v novém roce, když nebude moci zaplatiti daně a úroky, nebude moci zaplatiti krejčímu, ševci a řemeslníku? Kde je výtěžek jeho práce? U vás to není ani o chlup lepší. Kde je ten výtěžek? U lichvářů, u těch, kteří tu mají monopol státním aparátem potlačovacím chráněný, na vydírání práce, nejen námezdného proletáře, ale také nás, kteří jsme byli tak šťastni, že nám rodiče cosi hmotného a cenného odkázali.

Je to nějaký spravedlivý právní řád? Nestydíte se vy všichni včetně pana ministerského předsedy a s ostatními, když rolník dostane ¹/₁₂ ceny cukru za řípu? Zač musí cukr z té řípy kupovat? 20 kg z l q dnes, poněvadž byla obyčejně příznivá doba roční ke vzrůstu řepy. Řepa rostla v suchu, několikrát - desetkrát byla zvadlá, 20 kg cukru se vyrobí z 1 q řepy a za tento cukr musí rolník, jako konsument, zaplatiti 128 Kč a dostane za ten metrák řepy 10.60 Kč. To je ¹/₁₂. Nezasloužil by ten, který se na té řepě dře, aby dostal aspoň ¹/₃ toho, zač se prodává konsumentu výrobek dobytý z jeho zemské plodiny? Byla by krise v řepařských krajích, kdyby dostal ¹/₃, což znamená přes 40 Kč? Spočítali jste, pánové, z agrární strany i vy z klerikální strany, kteří prý hájíte rolnické zájmy, jaká je to částka? Jestli se vyrobí v tomto státě cca 12 mil. q cukru, na to se potřebuje nejméně 70 až 80 mil. q řepy, diference na 1 q je 30 Kč a konsumní cena by tu diferenci snesla. To by znamenalo přes 2 miliardy do kapes pracujících rolníků. Pánové z agrární strany se ironicky usmívají, poněvadž oni křičí cd začátku tohoto státu: "My jsme tu rozhodující element, my poroučíme a nedáme se vytlačiti z vládních křesel, od vládních žlabů," ale před rolnictvem si stěžují: "Zrušte daň na cukr, zrušte to a to!" Kdo to má zrušit? Má sem přijít Ota Habsburský, aby to zrušil, anebo zavoláme korunního prince Hohenzollernského? Kdo tu vládne? Čí jsou to vlády od vzniku tohoto státu, za celých 14 let? Několikrát byl tu premiérem někdo mimo agrární stranu, ale ve většině případů seděl v čele vlády agrárník, ale venku před rolnictvem se vymlouvají: "Nemůžeme vám dáti více než ¹/₁₂ hodnoty cukru, poněvadž stát - a to nejsme my - to jsou ti bolševici, Maďaři, to jsou ti křesťanští sociálové - my nejsme stát - uvaluje na cukr ohromnou daň a v důsledku toho dostanete vy jen ¹/₁₂ a ostatních ⁹/₁₂ se ztratí jinde."

S ostatními produkty zemědělskými to není lepší. 80 Kč za 1 q ječmene - před 14 dny jsem byl na Slovensku, v Trnavě se prodává 1 q za 65 Kč - ale výrobek z tohoto ječmene je stejně drahý, jako když byl ječmen za 300. Pánové, buďto máte moc nejen proti dělníkům, abyste každou demonstraci znemožnili brachiálním násilím, máte moc jen proti dělníkům, poslancům a senátorům, abyste je zavírali, ale pak máte moc i proti lichvářům, kteří nechtějí dáti více těm, kteří se dřou na tom zelném poli, než s čím se ti chudí dělníci musí spokojiti. Buďto ať je pivo za tu cenu, zač je l q ječmene, nebo ať je ječmen v jiné ceně, pánové, zase kalkulujte: 32.000 q spotřebuje pivovarský průmysl v tomto státě k výrobě sladu. Nejméně o 100 Kč vyšší cenu by snesl při dnešním stavu a cena piva na 100 Kč. Je to cca 350 mil. Kč, o které je okraden pěstitel ječmene, rolník. Jak se postará vláda, aby lichváři na burse, kteří ani nevědí, jak se seje, kteří nerozpoznají, jaký druh obilí je na poli, kdyby je tam člověk zavedl, jak se postará, aby lidé, kteří se neobejdou bez kusu chleba, nebyli lichváři vykořisťováni?

Za 90 Kč je jeden q žita, to znamená, že otruby zaplatí mletí a zůstává mu za 90 KČ 70 kg žitné mouky. Přijde tedy 1 q na 128 Kč. Slušný občanský 10%ní zisk, přijde 1 q žitné mouky na 140 Kč - a podívejte se na bursovní zprávy - 194 - 196 - 195 1 q žitné mouky, nebo-li kromě slušného 10% občanského zisku je tu nový lichvářský zisk 55 až 60 Kč na 1 q, tj. při 15 mil. q spotřeby žitné mouky v tomto státě vydělávají lichváři na chlebě, té nejpotřebnější lidové stravě, plných 900 mil. Kč. A klidně se to trpí.

Pánové, podívejte se na vaše hospodaření, a také vy, pánové pod zeleným praporem, nemůžete se zřeknouti odpovědnosti za hospodaření s lihem. Pěstitel bramborů dostane ¹/₃₅ ceny, zač se prodává líh, poněvadž líh vyrobený z metráku bramborů prodává se v drobném konsumu za 350 až 400 Kč - podle toho, prodává-li se větším či menším konsumentům - ale rolník dostane 11 až 12, nejvýše 13 Kč za průmyslové: brambory. Kde má ten rolník se dopočítat? Kde má býti odstraněna kříse panující mezi rolnickým lidem? Vláda Udržalova slíbila slavnostně, že se postará o to, aby tato krise byla odstraněna. A to prohlašovala v době, kdy ječmen byl za 170 Kč, kdy byla řepa za 15 až 16 Kč, kdy bylo možno prodat kus živého dobytka za 3 až 4 Kč - a dnes slovenské strany - ne komunisté - ale vaši vlastenci, které jste poslali na hranice slovensko-maďarské, aby odolali event. náporu maďarské buržoasie proti Slovensku, poněvadž jste je dnes úplně zbídačili, zrevolucionovali, píší dnes poslancům a senátorům dopisy, aby se přišli podívat na "blahobyt". Píší: dosud jsme podepisovali jenom směnky, dluhopisy, třeba na obnos pateronásobný, co stála nákupní cena půdy, ale až přijdou, myslím, že s krvavými hlavami.

Tam měl adresovati svou hrozbu oposičník Staněk, že budete práva se domáhati palcáty a cepy, jako před 500 roky. Tam ty palcáty a cepy ti kolonisté, kteří se rvali u Zborova a na ruských pláních, mají již nachystané, ale ovšem, vy tam nepůjdete sami, nýbrž pošlete tam exekutory a jiné státní funkcionáře a budete se štířiti pod vousy, když budete číst, že tam padlo tolik a tolik ran, že tam bylo tolik a tolik poraněných a tolik a tolik mrtvých. Tato vláda, která se prohlásila za nástupkyni vlády Udržalovy, je staronová vláda, se změnou pouze několika osob, které si kdysi již navykly, jak se to sedí v ministerstvu. Pan Staněk věděl, kolik obětí a kolik námahy tělesné i duševní si to vyžádá vládnout ubohému československému lidu, a proto udělal palácovou revoluci a noviny vašich stran psaly o všech jeho zlých činech, které napáchal. Dnes se ovšem už na to zapomnělo. Dnes je Staněk spoluvládnoucí s Hodžou, ale jsem zvědav na to, zdali se ti rolníci moravského Slovácka, kteří dovršili pád Udržalův, že ho ukřičeli na krajské konferenci v Břeclavě, po této změně ve vládě, kde dostal Staněk předsednictví sněmovny a Hodža ministerstvo zemědělství, budou míti lépe a zdali Stoupal, který byl spolubojovníkem Staňkovým, bude malým řepařům platit víc za řepu a nevím, budou-li míti tolik citu majitelé lihovarů, aby jim dali za brambory opravdu tolik, kolik odpovídá ceně lihu.

Pánové vpředu stojící dospěli ke svým cílům a ty, rolniče na moravském Slovácku, na Českomoravské vysočině, na Hané i Slovensku, trp dále, tobě není pomoci. Proč? Poněvadž vykořisťovatelé nesnesou jiného postupu, než jakého jsme svědky.

Pan Udržal slíbil: "Ve správě vnitřní budeme pečovati o to, aby naše administrativa, vzdálena všech ji rušících vlivů, vedena byla v duchu stejné spravedlnosti ke všem." Byli jsme toho svědky celé tři roky. Ta stejná spravedlnost je nejlépe dokumentována začínaje v Duchcově a konče Nižní Apšou, ta jde přes drahou lidskou krev, ne přes krev bankovních zlodějů, lichvářů, lihovarnických a cukrovarnických pirátů a jiných, ale přes krev poctivých nezištných dělníků. Vláda Udržalova nedala nikdy střílet do Petschků, Rotschildů a všech ostatních pijavic československého lidu, ale všude, kde se dělníci bránili snížení mezd nebo vyhazovu, byli vždy na místě četník, policajt a soudce, kterého tam posílala vláda, v níž seděl jak Udržal, tak Meissner, Franke a ostatní.

Vláda se zaručila, že bude ústavou zaručených práv v plné míře dbát, aby se jich dostalo všem občanům bez rozdílu. Pánové, změnili jste už ústavu o právu spolčovacím a shromažďovacím? Není v ústavě psáno, že volně shromažďovati se beze zbraně je možno bez rozdílu národnosti, náboženství a politické příslušnosti? Tu ústavu má právo měniti třípětinová většina parlamentu a senátu. Stalo se tak už? A vy se nestydíte, když nějaký starý byrokrat, který sloužil už s Černým ve starém rakouském režimu, na základě zákona z roku 1867, tedy z doby, kdy v politice nepracovali ani naši dědečkové, kdy byla takřka absolutistická vláda, ruší základní ústavní zákony a zakáže schůzi v obci proto, že by byl prý rušen klid a pořádek, v obci, která je 25 - 30 km od města, kde je ně-jakých 120 čísel, vesměs s obyvateli chudáky, ale ve skutečnosti proto, že není žádoucí, aby tam přišel řečník, kterého si tamější rolníci, dělníci a živnostníci přejí. Tak se dostalo za vlády Udržalovy všem občanům stejně.

Vláda Udržalova slibovala, že bude pokračováno v soustavném úmoru celého státního dluhu. Není to výsměch? Před třemi léty slíbí premiér vlády, že se bude státní dluh umořovat a zatím celé miliardy nových "dluhů byly za tu dobu udělány. 1300 milionů činila investiční půjčka, ze které se na investice nedostala ani jedna dvacetina, poněvadž 600 milionů šlo na zkrachované dráhy a další desítky milionů na nákup cvičišť pro vojsko, na sanaci Moravobanky, která si tím zahojila to, co měla za firmou Busi, která potom byla zašantročena tomu, jehož všestranně podporujete, abyste ho jako vzor ukazovali za hranicemi, přes to že ničí desetitisíce poctivých živnostníků ne v oboru jediném, ale ve všech oborech. Píše se, a bylo mi řečeno, že odměna spolupracovníků, aktivních ministrů i ministrů ve výslužbě, kteří jsou ve službách tohoto podniku, se rovnají, ba někdy i převyšují platy ministrů.

Řekl mně jeden takový malý továrník: Je různý druh korupce. Nemusí to vždy jíti v obálce nebo ve formě šeku do kapsy. Je také druh korupce, když za to, že vlivný politik opatří mu, co mu vynáší desítky milionů, on zase opatří jeho synáčkovi, zeťovi nebo švagrovi teplé místo, v němž má za odměnu několikanásobek toho, co ve skutečnosti jako poctivý dělník za svou práci zaslouží. Místo pronášeného zde slibu, že se bude pokračovati v úmoru státního dluhu, ještě se státní dluh zvyšuje. Správa finanční prý bude pokračovati v konsolidaci veřejných financí. Ano, to je konsolidace, že se jednotlivým obcím již prodávají školní budovy, že v jednotlivých obcích zabavováno je všecko. Obce dnes nemají už ani na nejpotřebnější, na platy svým zřízencům a úředníkům, tím méně, aby mohly něco dáti na kulturu a lepší zdokonalení svých komunikací, kanalisací a osvětlení. Ale zde to stojí černé na bílém. Pan Udržal slíbil, že se postará o nápravu. Nepodařilo se mu to, proto ten slib pro ostatní činitele vlády není již závazným. (Výkřik sen. Kindla.)