Čtvrtek 30. března 1933

Schůze zahájena ve 12 hodin 27 minut.

Přítomni:

Předseda: dr. Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr. Heller, dr. Hruban, Kahler.

Zapisovatelé: Johanis, Stržil.

108 senátorů podle presenční listiny.

Členové a zástupci vlády: předseda vlády Malypetr; ministr dr. Czech.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

 

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Oznamuji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Ikertovi, Šimkovi; na týden sen. Hanckovi.

Tiskem bylo rozdáno:

Tajemník senátu dr. Šafařovič (čte):

Tisk 1019. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1018) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče.

Z cizích parlamentů rok 1933, ročník XIV., číslo 3 a 4.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati denní pořad.

1. Zpráva výborů sociálně-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1018) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče. Tisk 1019.

Zpravodaji jsou: za výbor sociálně-politický pí. sen. Karpišková, za výbor rozpočtový pan sen. dr. Rozkošný.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, za výbor soc.-politický, pí. sen. Karpiškové.

Zpravodaj sen. Karpišková: Slavný senáte! Soc.-politický výbor, projednav usnesení poslanecké sněmovny o zákoně, jímž se prodlužují a doplňují zákony, týkající se bytové péče, navrhuje, aby zákon ten byl přijat slavným senátem beze změny.

Soubor čtyř zákonů, které tu přicházejí v úvahu, je stále složitým a těžko řešitelným problémem, jehož mnohostrannost a hluboký sociální dosah nutí ještě dnes ke kompromisnímu řešení, při němž je nutno co nejvíce dbáti zájmů sociálně slabých nájemníků.

Vládní návrh, tisk 2203 posl. sněmovny, byl přijat politickým výborem poslanecké sněmovny téměř beze změny, poněvadž převládá přesvědčení, že je sice nutno připustiti určité korektury, znamenající průlom do ochrany zámožných nájemníků, že však není možno rušiti ochranu nájemníků natolik, aby mohlo býti bezohledně uplatňováno tak zvané právo domovního majetku. Také v soc.-politickém výboru senátu byl s touto linií vysloven naprostý souhlas. Ohrazení pana sen. dr. Havelky lze zajisté chápati jako projev osobní, jelikož strana, k níž p. sen. dr. Havelka přináleží, bude hlasovati pro přijetí zákona.

Změny, jež zákon přináší, počínajíc dnem 1. dubna 1933, pozůstávají ve zrušení ochrany těch nájemníků, kteří mimo kuchyň a pokojík pro pomocnici v domácnosti obývají 5 nebo více obytných místností, kterých se do 31. prosince 1932 užívalo zcela neb zčásti k výkonu jakéhokoliv povolání, dále těch nájemníků, kteří obývají mimo kuchyň a pokojík pro pomocnici v domácnosti 4 místnosti. Ochrany pozbývají také oni nájemníci, jimž byla právoplatně předepsána důchodová daň z důchodu aspoň 50.000 Kč, a to počínajíc dnem 1. ledna 1934, jestliže neosvědčí skutečnosti, ze kterých lze důvodně souditi, že jejich zdanitelný důchod za r. 1933 klesl pod tuto hranici.

Zákonem, jehož platnost prodlužujeme do konce r. 1933, se také zvyšuje částka, určená na státní příspěvek, o 10,000.000 Kč, zejména na podporu staveb nájemních domů s nejmenšími byty pro nemajetné, budou-li je stavěti obce, okresy, země a jiné veřejnoprávní korporace neb ústavy. Soc.-politický výbor senátu vyslovil politování, že z podpory jsou vyloučena stavební družstva, a považuje stav, který takto vznikne, za krajně nepříznivý pro rozvoj stavebního ruchu. Schválil proto resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby pro příští řešení bytového zákona připravila náležitou podporu stavebních družstev opravdu všeobecně prospěšných.

Aby bylo umožněno co nejvíce stavební podnikání, přijal soc.-politický výbor a k schválení doporučuje druhou resoluci, jíž se žádá, aby zákon o státním dozoru nad cenami a zákon kartelový, který by usměrňoval cenovou politiku kartelů, byly co nejdříve předloženy a uzákoněny.

Jako při minulém projednávání, přijat byl i letos soc.-politickým výborem návrh sen. Šelmece, podle něhož má býti v definitivním bytovém zákoně pamatováno na to, aby ohnivzdorné dřevo bylo považováno za rovnocenný stavební materiál a stavby toho druhu požívaly stejné podpory a stejné pojišťovací sazby jako stavby z ostatního materiálu.

To by bylo asi vše, co jsem k podrobné zprávě měla podotknouti.

Jménem soc.-pol. výboru senátu navrhuji, aby usnesení posl. sněmovny tisk č. 1018 bylo schváleno slavným senátem beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. dr. Rozkošný. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Rozkošný: Slavný senáte! Zpravodaj za výbor soc.-politický vyložila již docela podrobně změny, které se mají provésti naproti posavadnímu stavu novým zákonem, a poukázala také na to, že se má na jisté potřeby povoliti 10 mil. Kč.

Rozpočtový výbor zajímalo v prvé řadě ustanovení, -že podle usnesení poslanecké sněmovny má býti podpora staveb s nejmenšími byty pro nemajetné, budou-li je prováděti země, okresy, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace nebo ústavy, zvýšena o 10 mil. Kč. Tedy jde o částku, která má zatížiti rozpočet státní. Jelikož však i vláda ve svém návrhu podotýká, že není potřebí, aby těchto 10 mil. musilo přijíti už do rozpočtu pro r. 1933, bylo jednání rozpočtového výboru tím ulehčeno, a zajisté pro další léta vláda se postará, aby toto ustanovení zákona bylo splněno tak, jak je to v zákoně ustanoveno.

Rozpočtový výbor proto doporučuje slavnému senátu, aby tento návrh zákona schválil tak, jak jej poslanecká sněmovna svým usnesením schválila. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a navrhuji lhůtu řečnickou v trvání půl hodiny. Námitek není. Budeme se tímto říditi.

Uděluji slovo prvnímu řečníku přihlášenému proti, panu sen. Jančekovi.

Sen. Janček: Slávny senát! Už po tretíkrát sa ujímam slova s tohoto miesta za voľný trh bytov, ja nájomník! Ani neviete, páni, ako poškodzujete celý národohospodársky život nešťastnými provizóriami v tejto tak vážnej otázke. Týmito večitými provizóriami držíte v neistote tak majiteľov domov, ako aj nájomníkov. A viete, čo je to v tak vážnej otázke, ako je u človeka a ešte rodinného nevyjasnená otázka bytová? Ako vidím, nie je ani dobrej vôle ani nadostač spravodlivej snahy otázku túto tak vážnu riešiť konečne a dôkladne, zodpovedajúc potrebe a zákonu života.

Vláda vždy príde s novým provizóriumom v ostatnú chvíľu, aby nebolo času na dôkladné prehĺbenie tejto otázky. Konečne bude potrebné odstrániť disparitu v nájomnom. Predsa nemožno trpieť, aby večité jedna vrstva obyvateľstva bola nútená platiť bytné päťkráť toľké ako druhá. V praksi je to tak: tí, čo obývajú pohodlné miestnosti v starých domoch, platia menej, a tí, čo platia trikráť toľko, bývajú v nových domoch, obyčajne moderných kútečkoch.

Hovorím na adresu vládnúcich koaličných strán: Páni moji, toto je ostuda, odpusťte, že tak začínam. Ani po 15 rokoch nevedieť rozriešiť bytovú otázku, to skutočne poukazuje na tože demokracia je večitá diskusia, lenže bez hodnotného výsledku. Bojím sa, že našu slávnu slobodu, našu milú republiku na takýto spôsob predišputujeme a ocitneme sa jeden pekný deň v nepríjemnom objatí tých, ktorí nedišputovali, ale pracovali a tvorili. Nevedieť sa povzniesť nad stranícke ciele - je hriech páchaný na celku a kto nepomáha celku, je skazou národa a štátu.

Čo hľadal posiaľ v ochrane nájomníkov 4 izbový byt? Vy, socialistickí zástupcovia, vy - že vraj - otcovia a vodcovia chudoby, ráčite sa ospravedlniť a doniesť dôkaz ochrany nájomníka 4 alebo 3 izbovým bytom, ako prišiel taký nájomník k tomu, že bol zaradený medzi chudobu? Ja viem, že chudoba býva v jednej izbe a kuchyni, tak ako ja. Ja bývam v jednej izbe a neviem si predstaviť chudobného občana, čo by potreboval ku svojej chudobe 3 až 4 izbový byt? Veď 3 až 4 izbový byt je vlastne ťarcha aj pre lepšie situovanú rodinu, vo väčšom byte treba udržovať čistotu a opravu, a toto vyžaduje viac práce, viac výdavku. Mne sa tak vidí, že sa poobzeráte okolo seba, páni otcovia chudoby, a že sami seba ochraňujete a práve preto nemôžete sa rozhodnúť na uvoľnení bytov, na voľnom trhu bytov.

Prečo nevyriešujete otázku regresu? Štát požičiava každý rok ohromné milióny, aby udržal svoj drahý byrokratický aparát, nadiktovaný zasa koalovanými stranami; aby doniesol trochu obľahčenia občianstvu, to by mala byť dnešná pôžička práce, aby mohol subvencionovať banky a družstvá koaličných politických strán ťažkými miliónmi, aby vyrovnával všelijaké stranícke aj individuálne aféry a majiteľov štátom subvencionovaných stavieb necháva v ich blahobyte za ten čas, kým druhým svojim občanom odberá právo disponovania so svojím vlastným majetkom. Štátna finančná správa žene celé stredné vrstvy občianstva do zúfalstva skrz vysoké nejasné daňové ťarchy - a to všetko preto, lebo slávne koaličné strany nechcú dopustiť, aby aj ony - a ich prívrženci, ich družstvá budúcnosti a Boh vie, ako sa volajú tie inštitúcie - doniesly štátu, čo mu patrí. Čo je cisárovo, daj cisárovi, a čo je božie, daj Bohu - tak znie zákon boží. Ale čože vás po zákone božom, keď si so svetskými zákonmi neviete rady!

Kto to kedy kde videl, že by štát staval do daru domy svojim jednotlivým občanom a nechcel od nich inkasovať ani vtedy, keď občania chcú splácať svoju podlžnosť? Páni moji, pamätajte, že potrebujeme len na úroky a na amortizáciu štátnych dlhov 2.400 až 2.500 miliónov ročite: to je hezká sumička, čo? Na nezamestnaných 1.000 mil. Kč, a neviem, či to bude stačiť. Na deficit štátnych podnikov asi 1.500 mil. Kč, na vojsko 1.500 mil. Kč, na školy 1.000 mil. Kč t. j. spolu, skromne rátajúc, už 6.500 mil. Kč. Ešte sme jedného úradníka nezaplatili a jednej koruny neinvestovali.

Kde má viesť táto vaša slávna finančná politika? Vtedy, keď pán minister Trapl sa trápi a potí ako zaokryť štátne bežné výdaje, keď sháňa aj pomocou rozhlasu pôžičku práce, vtedy vy necháte v kapsách jednotlivcov a družstiev i strán aspoň 2 až 3 miliardy peňazí. Tak nespravodlivú bytovú politiku prevádzate ustavičným preťahovaním bytového zákona, že to zaráža na jednej strane boľševictvom oproti strádajúcim, na druhej strane neobmedzeným straníctvom a protekcionárstvom.

Takto preťahovaný zákon o ochrane nájomníkov je nie zákonom ochrany finančne slabých vrstiev, je to zákon na udržanie silných jednotlivcov na úkor finančne slabých. Je to zákon už skutočne antisociálny. Dôvodov k ochrane nájomníkov už niet, bo bytov je nadostač a keď sú a tam kde sú také dôvody, treba riešiť otázku tú výstavbou skutočne malých bytov. To nie novými ťarchami obyvateľstva a zaťažovaním štátnej pokladne, ktorá už aj tak ťažko dýcha ale z regresu majiteľov domov, postavených so štátnou podporou, či sú to jednotlivci, či sú to družstvá. Už by bolo na čase, aby sa majiteľom domov po 15 ročnej dobe trvania slobodnej republiky vrátila sloboda slobodne disponovať so svojim majetkom. Nezabúdajte, že majitelia domov sú vo veľkom počte aj nie majitelia, lebo sú zadĺžení a že majú ohromné starosti splácať úroky a kapitál, ak im vôbec niečo zostane z vysokej daňovej položky, ktorou sú staré domy zaťažené. Obmedzovanie dispozície svojím majetkom u majiteľov domov sa už datuje z doby váľky, tak nie 15, ale 18 rokov sú tí, čo skrblili, sporili, strádali, aby mali svoju strechu nad hlavou a aj iným poskytli útulok, vydaní napospas paragrafom a nariadeniam! Títo statoční ľudia musia trpieť, ako ich nájomník vydával a vydáva ich vlastnosť do podnájmu, z ktorého podnájmu vo väčšine zinkasoval trikráť toľko, ako jemu, majiteľovi platil. Od kedy sa takýto spôsob okrádania volá pravdou a spravodlivosťou?

Žiadame rozhodne predloženie definitívneho bytového zákona, to je uvoľnenie bytov vo všeobecnosti. Predložením definitívneho bytového zákona, ktorý zodpovedá životnej potrebe dneška, to je uvoľnením bytov, by sa rozprúdil stavebný ruch a tím by robotníctvo, povozníctvo, remeselníctvo, celé živnostníctvo, ba aj veľkopriemysel dostal nový impulz, novú vzpruhu k rozkvetu. Kde sú občianske strany, kde agrári, ľudáci, národní demokrati, keď nevedia uplatniť svoje súkromnovlastnícke práva? Zdá sa mi, že sú vo vláde robiť štafáž socialistickým stranám. Vy občianske strany ste príčina, vaša liknavosť je tomu na vine, že aj dnes po 15 rokoch je na jednej strane veľké množstvo voľných bytov, pravda veľkých, drahých, ktoré si nemôže obyčajný smrteľník prenajať, a na strane druhej nedostatok bytov malých a lacných. Podpora stavebného ruchu, ako bola prevádzaná, neodpovedala potrebe. Podporovaly sa stavby luxusné, podporovaly sa vrstvy bohaté, ktoré si mohly zaopatriť peniaze alebo úver a boly by stavali, keď by ste ich neboli chránili na úkor finančne slabých. A takto hľa, podporovali ste nezamestnanosť a rozširovali biedu práve v tej vrstve chudobného národa, ktorej sa natískate za vodcov. Toľko mladých ľudí sa nemôže oženiť, nemôže si rodinný krb založiť, lebo nie je nadostač malých lacných bytov preto, bo jestvuje ešte vždy ochrana nájomníkov, ktorá chráni dobré situovaných starých nájomníkov v starých domoch. Poneváč Slovensko aj posiaľ bolo ukrátené pri zákone o stavebnom ruchu, ako pri každom zákone o akejkoľvek úprave dirigovanej z Prahy pre Slovensko a poneváč je najvyšší čas, aby vláda predložila návrh zákona na definitívnu úpravu bytovej otázky, a preto, poneváč toto nové provizórium ľudová strana Hlinkova nedrží za spravodlivé a dostatočné, za tento návrh hlasovať nebudem.

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Modráček.

Sen. Modráček: Slavný senáte! Nebudu se zabývati prvními paragrafy usnesení posl. sněmovny, resp. usnesení rozpočtového a soc. politického výboru senátu, těmi paragrafy, které se týkají otázky ochrany nájemníků, a to proto, že věci tyto vyžadují, aby se jimi zabývali povolanější řečníci, kteří se specielně tomu věnují. Netroufám si pouštěti se do této učené věci, a proto se omezím pouze na druhou část, na otázku stavebního ruchu.

Velice mě překvapilo, že se vůbec při bytovém provisoriu vláda a strany také zabývaly otázkou stavebního ruchu. Po mém soudu mohla ta věc zcela dobře počkati, mohla býti projednána bez jakéhokoli kvapu v příštích měsících, poněvadž to tak zrovna nehořelo. Bylo by se snad předešlo tomu, že by nedošlo k takovému ustanovení, jaké je v této předloze, v níž vlastně stavební družstva jsou v pravém slova smyslu odstrčena a odstraněna, neboť se s nimi vůbec nepočítá. Překvapilo mě to tím více, že zkušenosti, které byly v minulých letech učiněny se stavebním ruchem, ukázaly, jak důležitým činitelem v řešení bytové krise jsou stavební družstva. Především to byla stavební družstva, která nejvíce odstranila citelný nedostatek malých bytů, vyhovujících jak potřebě bytové, tak také moderním požadavkům.

Zaražení stavební činnosti stavebních družstev bude znamenati, že budeme upadati v bytové kultuře. Již dnes vidíme, že soukromé stavby v Praze jsou vyplňovány vesměs byty o jedné místnosti a kuchyni. Jsou to baráky, rovnající se lidským úlům nebo činžovním kasárnám, baráky s 50 až 60 partajemi. Takové baráky se dnes staví ve všech předměstích. Nebude-li zde stavební činnosti, kterou vyvíjela stavební družstva za podpory státu, bude nám bytová kultura, kterou jsme s námahou pozvedli, opět klesati na nejnižší úroveň.

Opravdu se divím, že strany, které jsou z pochopitelných důvodů proti řešení bytové otázky podporou stavebních družstev, prostě bezohledně daly výraz svým zájmům stavovským a sobeckým, aniž přihlížely k nepříznivým důsledkům, které jsem uvedl. Pamatuji se, že náladu proti stavebním družstvům zapálily "Lidové listy", orgán lidové strany, velice nepravdivým a neodůvodněným útokem, v němž tvrdily, že prý se žádá o 200 mil. Kč na sanaci zbankrotělých stavebních družstev stran socialistických. "Lidové listy" nevěděly ani tolik, že těch 200 mil. Kč má býti určeno k záruce za druhou hypotéku, na novostavby, které teprve budou stavěny, tedy že to nemá naprosto žádné spojitosti se sanací tzv. družstev socialistických. "Lidové listy", orgán lidové strany, měly by také věděti, že stavebních družstev socialistických je snad menšina. Většina stavebních družstev náleží jiným stranám a také značná část jich náleží straně lidové. Aspoň ve zprávách těchto družstev rozhodují v mnoha případech příslušníci strany lidové, tedy že zde nemůže vůbec jíti o podporu jenom stavebních družstev stran socialistických.

Nemám práva a nechci si to právo osobovati, abych mluvil za všechna stavební družstva, náležející k té nebo oné straně, ale mohu mluviti za stavební družstva, která jsou organisována v Ústředním svazu čsl. družstev, kde jsem já v předsednictvu a zároveň kde jsem předsedou odboru stavebních družstev. Naše stavební družstva žádné sanace nepotřebují, poněvadž až na nepatrné výjimky jsou postavena na zdravých základech. Máme 194 stavebních družstev, z nichž v činnosti v posledních letech bylo asi 50, ostatní družstva stavěla rodinné domky nebo i nájemní domy. Některá již nestavěla, svou činnost omezila na to, co postavila, a dále nezabývají stavební činností, ale všecka družstva, která byla v posledních letech v činnosti a kterých je, jak jsem již řekl, asi 50 nebo 60, na nepatrné výjimky vůbec nepotřebují žádné státní pomoci.

Aby pánové také věděli, jak se v našich stavebních družstvech hospodaří, vybral jsem si z našeho svazu statistická data. My jsme totiž jediným družstevním svazem, který zaznamenává přesná data o hospodaření o všech odvětvích družstevních, která náležejí svazu, a proto víme, co na kterou položku a účel připadá. Snad vás bude, pánové, zajímati, ze v r. 1931 naše stavební družstva vydávala z přijatého nájemného 63.37% na úroky z hypoték z vypůjčených peněz, to se týká peněz od členů, na daně a poplatky 2.03%, na odpisy amortisační 18.90% a ostatní výlohy, to se týká celé režie družstevní i dokonce s opravami, činily necelých 16%. Dohromady to činí 100%. Zde mají pánové malý obrázek toho, jak družstva kalkulují činže, že režie je zde pranepatrnou částkou. V r. 1931 tvořila u našich stavebních družstev režie pouze 15.70%, to je s opravami a všemi ostatními správami atd. Myslím, že za toto procento režie by žádný soukromý majitel domy nespravoval. A v tom jsou mimo režii i reservy, to jsou vydání, která jdou do reservních fondů. Z toho je, myslím, vidno, že, pokud se týče našich družstev, je jejich hospodářství toho druhu, že se jim nemůže vytýkati, že by nějakým způsobem špatně hospodařila, naopak jejich hospodářství jest opravdu vzorné, věnované k dobru nájemníkům, a zejména také tomu, aby nájemné bylo pokud možno nízké.

Chci ještě něco říci těm pánům, kteří se stavěli tak hrozně proti -dalšímu příspěvku stavebním družstvům. Pamatuji se, že jsem zde sám několikráte v této síni mluvil pro zavedení státního příspěvku stavebním družstvům, ovšem pro nájemníky, kteří nemohou platiti činži, která se musí vykalkulovat při stavebních nákladech a při běžných úrocích bez jakékoli státní podpory, leda jenom s pouhou státní garancií. Aby tedy jenom pro nájemníky, kteří nemohou platiti takto vykalkulovanou činži, byl zaveden jistý státní příspěvek po tu dobu, pokud neklesne úroková míra na předválečný stupeň. Tento příspěvek, pánové, by možná byl zbytečný, nemusilo by bývalo o něj býti žádáno, kdyby se bylo v minulých letech pomýšlelo na to, aby se bylo zabránilo pozemkové spekulaci, aby byly pozemky nestouply horentně do výše, v pěti letech pětkráte až desetkráte. Byl by dokonce postačil jenom příslušný zákon, aby stavební náklady byly podstatně zmenšeny a aby byl býval stát také ušetřen toho, že by nemusil dávati žádný příspěvek stavebníkům na nezámožné obyvatelstvo. Ale to se, pánové, přehlíželo. Pro to však neměl nikdo smyslu, aby se udělalo opatření proti těmto dravcům, kteří nepochopitelným způsobem zdražili stavební místa v Praze a v celém pražském okolí a tím také zdražili byty a kteří se tímto způsobem také obohatili na účet statisíců nájemníků, jimž přirozeně způsobili namnoze neobyčejné stoupnutí nájemného. Právě pozemková lichva, zdražení pozemků učinilo nezbytným, aby stát zvláště podporoval stavbu bytů pro nezámožné obyvatelstvo.

Pánové si myslí, že stavební družstva mají podle zákona bůhví jak velké výhody od vlády a obcí. To je hrozný klam. Předně by neměli zapomínat, že stavební družstva musí platiti výdělkovou daň, kterou neplatí soukromí majitelé domů. Dále by neměli zapomínati, že musí platiti tíživý ekvivalent poplatkový, který také neplatí majitelé domů, to znamená, že když má dům cenu milion Kč, že nejméně 2.500 Kč ročně musí družstvo platit jako poplatkový ekvivalent, kromě výdělkové daně. Obě tyto daně neplatí soukromý majitel domu. Vedle toho, pánové, musím vám tu ještě říci, že vůči družstvům se chovají nadřízené úřady mnohem přísněji než vůči soukromým stavebníkům. Mám na př. zajímavou zkušenost, že, když stavělo družstvo, které já vedu, na Pankráci bytovou kolonii, za žádných okolností si nevymohlo.

aby na svahu k urovnání fronty mohlo postaviti u dvou domů o jedno poschodí víc, tedy 4 poschodí na místo 3. V plánu regulační komise jsou tři poschodí, u nás se tato přísnost dodržovala. Dokonce státní regulační komise uplatňovala své námitky vůči státu, který staví krajský soud, že to trvalo dlouho, nežli to konečně bylo likvidováno, proti, prosím, čtvrtému poschodí, ač čtvrté poschodí je jenom na části fronty krajského soud u. To, pánové, bylo před 4 lety. Ale jděte si tam do toho obvodu pankráckého, do toho obvodu krajského soudu, do obvodu naší kolonie a vidíte tam domy o 41/2 poschodí, ač v plánu jsou zakresleny s třemi poschodími. Jak to přijde? Nevím, kdo ve státní regulační komisi v posledních letech zasedal, neměl jsem s tím co dělat, jak před 4 roky a zařekl jsem se, že víckrát tam k ní nepůjdu, poněvadž mne pánové tam odtud ne zrovna způsobem slušným vykomplimentovali. Nevím tedy, kdo tam zasedal, ale ať to byl Petr nebo Pavel, musím to označiti za něco nepřípustného, aby, když ve státním regulačním plánu jsou tři poschodí a tato zásada je uplatněna nejenom vůči družstvu, ale také vůči státu, aby mohli soukromníci stavěti domy 4 a 1/2 poschoďové. Ale něco se tam stalo. Tam koupily pozemky záložny, spravované velmožnými pány pražskými. Záložna nuselská, dejvická, vršovická - a najednou státní regulační komise, nebo jestli to udělala o své újmě regulační komise obce pražské, to nemohu tvrditi, ale že by se udělalo něco proti vůli státní regulační komise, o tom pochybuji, najednou se staví místo tříposchoďových domů hned vedle domy o 41/2 poschodích.

Uvádím to proto, abyste si nepředstavovali, že snad družstvům se dělají nějaké nadměrné výhody před soukromníky; soukromý stavebník má daleko větší výhody od úřadů nežli my. Soukromý stavebník obdrží kanalisaci, to mu udělají, ale družstvo kromě investičního příspěvku musí zaplatiti zvlášť kanalisaci, jestliže tam chce stavěti, tedy tak velkou přízeň my nemáme.

Chci ještě zde uvésti to, že obec pražská žádá dnes takové poplatky při stavbě tříposchoďového baráčku, že opravdu předem již velmi zhusta platí se ze stavby 40.000 Kč na obecních poplatcích, když chce postaviti tříposchoďový baráček; a představte si, že, když družstvo nechce stavěti nějaké činžovní kasárny, nýbrž domy, kde je málo partají v poschodí, aby to odpovídalo modernímu bydlení, je stejně zatíženo jako ten soukromý činžák, kde je 40 až 50 partají. Ten platí 40.000 na investicích a různých poplatcích, a slušné družstvo, které chce býti moderní, které má pouze 12 partají v domě, platí také tolik. Tak se to měří, s takovými obtížemi musí zápasit družstvo, které poctivě chce řešiti bytovou krisi. Není tedy pravda, že družstva mají nějaké výhody, nýbrž naopak musí zápasiti s nepřízní a s nepochopením a poměrně s většími náklady a poplatky nežli soukromníci, kteří prostě na moderní zdravotní požadavky a na to všechno vůbec nehledí.

Přiznávám beze všeho, že státního příspěvku, který byl zákonem z r. 1930 přiznán obecně prospěšným stavebním družstvům, bylo ve velké míře zneužíváno. To úplně doznávám a nemám příčiny, abych zde něco zapíral. My jsme sami z našeho Svazu udělali podání na ministerstvo soc.-péče, aby při udělování příspěvku a obecné prospěšnosti postupovalo co nejrigorosněji. Víme dobře, že řada spekulantů, ať to byli stavitelé, pozemkoví spekulanti, nebo spekulanti z různých bank či peněžních ústavů, založili družstva, kam nachytali lidi slibem nízkých činží, vybrali od nich veliké vklady bytové, koupili draho pozemek, poněvadž přirozeně se při tom obohatili, zadali plány, při kterých se zase obohatili a při stavbách se zase obohatili - a pak se nechali vyhoditi a šli zakládati druhé a třetí družstvo za stejných podmínek. To všechno víme a víme také, že řada družstev, která nebyla přímo v rukou spekulantů, dostala se do jejich rukou jen proto, že v jejich správách byli lidé nedosti uvědomělí a nedosti znalí své věci. Víme také, že se dával státní příspěvek na stavby domů na neobyčejně drahých pozemcích, kde se vůbec nemohly levné byty postaviti ani se státním příspěvkem. Tyto všechny vady, které se s tím napáchaly, známe, ale tyto vady byly, musíme si říci, do velké míry - jak jsem řekl dnes už v rozpočtovém výboru - zaviněny tím, že, když ministerstvo soc. péče nechtělo povoliti příspěvek nebo obecnou prospěšnost, našlo si takové družstvo někoho mezi poslanci nebo senátory a ten šel, intervenoval a vymohl, že i takové družstvo, které toho nezasluhovalo, dostalo obecnou prospěšnost i státní příspěvek. Tu je tedy také potřebí, aby členové zákonodárných sborů věděli, za koho mohou s dobrým svědomím intervenovati, a aby nedělali služby lidem, kteří toho nezasluhují.

Tedy zde se naprosto nemá vytýkati stavebním družstvům nebo jejich vedení, že by chtěla zneužívati a rabovati státní pokladnu. U nás se toho státního příspěvku, který naše družstva - mluvím za naše družstva, jimž jsem v čele dostala, využilo a hledělo se co možno jej obrátiti jen k dobru nájemníků. Nám se podařilo, že jsme mohli vykalkulovati pokoj s kuchyní pod jedním uzavřením a případně s balkonem za 2.500 až 2.600 Kč, a při tom jsme nedostali ani celý stavební příspěvek. To je jistě slušný efekt, a my jsme také mohli následkem toho vzíti do těch bytů lidi opravdu nemajetné, kteří by jinde byli bydleti nemohli. S příspěvkem se u nás po většině zacházelo velmi dobře. A mohu také říci, že, nepočítáme-li s družstvy, která se k nám připojila, když už byla hotova a abych upřímně řekl, když jim tekla voda do bot, počítáme-li tedy jen s družstvy, která byla u nás od svého založení, že mohu ručiti za naše družstva, že jsou poctivě vedena a také že jsou finančně zdravá, a není tu potřebí žádné obavy, že státní záruky nebo příspěvku bude použito na nějakou jejich sanaci.

My také družstvo, které špatně hospodaří, bezohledně vyloučíme. Uděláme tam revisi, dáme mu lhůtu 2 - 3 měsíců, a jakmile neudělá nápravu, ihned jde ven ze Svazu. V poslední době jsme vyloučili řadu nesvědomitých družstev, která se k nám připojila později a nechtěla se podříditi našemu přísnému reglementu.

Uvádím to proto, abych se zde postavil proti neoprávněným výtkám, jež byly přednášeny paušálně proti všem stavebním družstvům a abych zde poctivou práci družstev, zejména těch, v jichž čele sám stojím, obhájil.

My přejeme obcím a samosprávným svazkům těch 10 mil. státního příspěvku, které v této předloze zákona se jim poskytují. Přáli bychom si však, aby tento příspěvek byl obrácen jedině na stavbu bytů pro skutečně chudé obyvatele, kteří nemohou zaplatit ani stavební příspěvek, ani nájemné v družstvech sebe levnějších, aby tohoto příspěvku 10 mil. Kč, který je zde vložen do § 2, čl. 4, bylo použito prostě pro to obyvatelstvo, pro něž družstva a žádná sebe prospěšnější společnost stavěti nemůže, poněvadž musí žádati jistou rentabilitu, od čehož vzhledem k tomuto příspěvku státnímu u samosprávných svazků může býti do jisté míry upuštěno. Ale rozhodně byl bych proti tomu, aby těchto 10 mil. Kč bylo použito ke stavbám bytů pro ty nájemníky, pro které staví stavební družstva a aby snad samosprávné svazky, běží zde o obce, postavily v zádech stavebním družstvům celé bytové kolonie a umlátily je státním příspěvkem. To se prostě dělat nesmí, a já žádám ministerstvo soc. péče, aby se přísně na to dbalo, aby těch 10 mil. bylo obráceno k tomu účelu, jak jsem naznačil, ke stavbám bytů pro nejchudší obyvatelstvo. (Sen. Johanis: Dnes nám na pražské radnici řekli, že stavět nebudou!) Praha snad udělá lépe, když stavět nebude; z pochopitelných důvodů, ale jiné obce možná že stavět budou. A my musíme i pro ten případ, řeknou-li nám někteří páni, že stavět nebudou, říci své stanovisko, že nemůžeme naprosto souhlasiti s tím, aby se družstva stavební, která ty výhody neměla, ubíjela, že by se jim brali nájemníci, pro které ona byty staví. Tento příspěvek musí skutečně sloužiti pro stavbu bytů pro ty, kteří nemohou bydlet ani v bytech stavebními družstvy zřizovaných.

To jsem chtěl, pánové, říci, my nejsme nadšeni touto předlohou, která je dílem kompromisu a dlouhého jednání, my bychom si byli přáli, abychom měli před sebou již definitivní bytový zákon, aby všechny otázky, jako jest ochrana nájemného, stavební ruch, vyřešil jednou pro vždy. To se pohříchu nestalo, a rozumí se samo sebou, poněvadž nemáme nic lepšího, že musíme hlasovat pro to, co nám bylo předloženo. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. Tichi.

Sen. Tichi (německy): Slavný senáte! Dnešní noviny oznamují, že se německá říšská vláda usnesla zrušiti dnem 1. května nouzový zákon bytový. Činí se však opatření o výpovědních lhůtách, aby se pro nájemníky zmírnily tvrdosti se zrušením zákona spojené. Vidíme, že mimo Rakousko není v Evropě státu, který by dodnes nebyl vyřešil bytový problém. Zde v tomto státě projevuje se bědnost nynější vládní politiky a také rozervanost nynější vládní většiny právě v této bytové osnově, kterou poslanecká sněmovna a nyní my musíme rychlíkovým tempem vyříditi. Vzpomínáme na to, s jak velikými sliby přišla tato vláda před třemi léty, jak veliký program rozvíjel svého času pan ministr sociální péče v rozpočtovém výboru a s jakou určitostí sliboval řešení bytového problému. Co se stalo? Ve třetím roce nynější vlády zcela nic nebo málo. Situace na bytovém trhu je spletitější a bezútěšnější nežli v době občanské vládní většiny, a v této vládě, ve které, jak se říká, zasedá tolik znamenitých sociálních politiků, putuje jedno provisorium za druhým. (Sen. Stöhr (německy): Kdo jsou ti sociální politikové?) Ty už je znáš. Je pak pochopitelno, že majitelé domů a nájemníci pozbyli veškeré naděje, že tato vláda dovede vyřešiti bytový problém. Z bytového problému, který má býti hospodářskou a sociální otázkou, udělali jste politikum, abyste si podle okolností tropili šašky jednou z nájemníků, po druhé z majitelů domů. Neboť více to není. Od let slyšíme s tohoto místa řeči socialistických stran, co zde nájemníkům všechno slibují, zároveň také řeči agrárníků z obou národních táborů, také pana kolegy Stöhra, co všechno slibují majitelům domů. Slyšíme také řeči národních demokratů, kteří mají přívržence u domácích pánů a v kruzích nájemníků, úředníků, a kteří nevědí, co zde mají slibovati. Na schůzích nájemníků slyšíme také totéž. Tu se u nájemníků loví voliči pro socialistické strany. Na schůzích majitelů domů je pak zase totéž. (Sen. Stöhr (německy): My nechodíme na schůze majitelů domů! - Sen. Kahler [německy]: Strana živnostníků sedí na dvou židlích!) Toto politické kejklířství mělo by konečně jednou přestati a nájemníci i majitele domů měli by je prohlédnouti.

V poslední době vytvořila se dokonce zvláštní strana majitelů domů a to je směšné počínání, V dnešní době lze tvořiti strany jen na základě světových názorů, stavů a tříd, nikoli však na základě majetku. Ale toto založení strany majitelů domů ukazuje na velkou nespokojenost lidí, poněvadž v táboře majitelů domů právem nikdo více nevěří té neb oné straně. Když moje strana byla ve vládní většině, prohlašovala opětně, že tento problém řešiti lze jen kompromisem, nikoli však diktátem zleva nebo zprava. (Výkřik sen. Luksche.) Samozřejmě, poněvadž nebylo možno nic jiného. Ale jednou musí se konečně něco státi. Co udělala vládní většina dodnes ve věci komisí? Ani se nesešli. Kdyby byl býval pověřen pan sekční šéf Kubišta, aby svolal organisace majitelů domů a nájemníků, ale bez politiků stran, pak byla by tato otázka již dávno vyřešena.

Naše stanovisko jest úplně jasné. Jsme zásadně proti jakémukoli vázanému hospodářství a tudíž také proti bytovému hospodářství, poněvadž stojíme na stanovisku, že majetek nutno chrániti. Hlásáme to od mnoha let: Snížení, ale nikoli úplné zrušení ochrany nájemníků. (Sen. Stöhr [německy]: A co říkáme my?) Vy jste pro zrušení! Poměry na bytovém trhu jsou neudržitelné a chaotické, v Praze a v Brně je 10.000 bytů, které nelze pronajmouti, poněvadž příjem obyvatelstva klesl a nájemné v nových domech je příliš vysoké. Je jistě nesociální, když z lidí se stejným příjmem jeden musí platiti 7% příjmu, druhý však 25 až 40% příjmu za byt. Ještě horší je to ovšem při nájemném za obchodní místnosti. Jsou tu obchodní místnosti, které jsou ve stejné ulici, ale jeden musí platit měsíčně 500 Kč, jeho soused však, jehož obchodní místnost není větší, ale není pod ochranou nájemníků, musí platiti 3.000 Kč měsíčně. Zdali tu pro takovéto obchody je dána možnost soutěže, nechť posoudí ten, kdo se touto otázkou jen trochu blíže zabývá. Zde je potřebí vyrovnání. Zde je potřebí, aby bylo lze sjednávati smlouvy, aby ochrana nájemníků nebyla na překážku. Je zcela správné, že tato otázka musí býti jednou vážně projednána. Co chtějí majitelé domů? Nechtějí nic jiného, obzvláště ti majitelé domů, jejichž příjem záleží jen z výtěžku domovního majetku, než aby dům jejich dával přiměřený, poněkud lidský výtěžek, aby ho mohli udržovati ve stavu upotřebitelném a aby mohli do něho investovati. Také většina nájemníků nemá jiného přání, než aby mohla podržeti byt, ve kterém již často po celá desetiletí bydlí. Obzvláště je tomu tak u majitelů obchodů, poněvadž u nich existence jest úzce spojena s obchodní místností. Není zcela lhostejno, zda některý obchod je v té neb oné ulici. Obě skupiny jsou, jak vždy slýcháme, také ochotny přinésti oběti a souhlasiti s kompromisem, bude-li jim dána jistota v obou směrech.

Předloha, kterou zde máme schváliti, zachovává nezměněně nynější stav na bytovém trhu. Ale v dnešní době hospodářské krise, kdy tak naléhavě nutno opatřovati práci, dokonce se ještě v nynější předloze zhoršují ustanovení o podpoře stavebního ruchu. I když návrh uvolňuje větší byty, i když u nájemníků s vyšším příjmem přestává ochrana nájemníků, nemá to přece příliš velikého významu pro ožehavý problém bytové péče. Nynější situace dospěla beztoho tak daleko, že ochrana nájemníků až na výjimečné případy nemá vůbec dále velikého významu, poněvadž nabídka bytů je větší nežli poptávka. Tato situace stává se den ze dne jasnější, takže ochrana nájemníků nutně přestane jednou sama sebou. Přes to však bylo by úkolem zákonodárství, aby tomuto vývoji v kruzích nájemníků a majitelů domů poskytlo určité uklidnění. K tomu dosavadní provisoria nepřispívala, nejméně toto provisorium, které dnes projednáváme.

Těžkou ránu zasazuje právě tato osnova stavebnímu ruchu, poněvadž dosavadní státní záruka úplně odpadá, ačkoli tisíce lidí na ni čekalo. Náš stavební ruch těžce trpí nedostatkem peněz. Spořitelny a jiné peněžní ústavy, ba i dobře založené spořitelny nemohou více poskytovati větší hypotekární půjčky. Sociální pojišťovny chovají se zamítavě. Na konec mnohý úvěrní ústav dal se pohnouti jen státní zárukou, aby poskytl stavební úvěr. Poněvadž tentokráte odpadá také státní záruka, bude pro letošek stavební ruch úplně zastaven. Zde by vláda neměla spořiti a neměla býti úzkoprsou, neboť státní záruka neznamená pro stát tak veliké risiko. Máme skoro milion nezaměstnaných, mezi nimi desetitisíce stavebních dělníků, kteří čekají na výdělek, k tomu přistupují stavební živnostníci a jejich pomocníci; jestliže nyní tento zákon všechno ochromuje, pak lze pochopiti, že tím také nezjednáváme žádné pomoci proti nezaměstnanosti.

Kurs namířený proti živnostnictvu projevuje se také v této předloze, jak jsme to již opětovně zakusili Dosud mohli také malí živnostníci na zřizování domů s malými provozovnami obdržeti tzv. státní stavební příspěvek, příspěvek na úroky, 1 - 2%, a také na amortisaci. Vím sám ze zkušenosti, jak často malí živnostníci tohoto dobrodiní použili. Také tentokráte bude stát podle předlohy obětovati 10 mil. pro tyto účely. Ale praví se výslovně, že těchto 10 milionů nemá přijíti k dobru jednotlivcům, nýbrž že se jich má použíti jen na podporu stavby nejmenších bytů, a to obcemi, okresy, zeměmi a jinými veřejnými korporacemi. Tak vidíme také zde, že tendence posledních let zůstává, přitlačiti totiž živnostenský stav pokud možno ke zdi, vždyť přece v radě vlády není nikoho, kdo by se ujal živnostenského stavu.

Byli jsme prohlášením vlády, obzvláště ministra financí, přesvědčeni o tom, že vláda konečně také jednou použije svého práva regresního. Ministr financí prohlásil svého času ve svém programu, že z uplatnění regresního práva samotného poplyne do státní pokladny 100 milionů. Mluví se sice o regresním právu celá léta, bohužel se však neuskutečňuje, poněvadž by tím asi mohli býti postiženi vysocí funkcionáři vládních stran. Nepředstavujeme si ovšem uplatňování regresního práva tak, že stát jednoduše půjde a bezpodmínečně bude požadovati zpět od každého subvenci, kterou mu dal. Musilo by se naopak přezkoumati, zdali to dovolují sociální poměry, aby ten, komu stát svého času něco půjčil, státu to zase navracel. Toto opatření nesmělo by a nemohlo by po našem přesvědčení -postihnouti malé a střední existence. Nám všem je známo, že množství lidí, bankovní ředitelé, universitní profesoři, ministři a jiní bohatí lidé brali od státu subvence, že se tehdy těchto státních subvencí použilo nejen ke stavbě obytných domů pro ně a jejich rodiny, nýbrž ke stavbě nádherných budov, přepychových vil atd. Dostávali tehdy až 80% stát ní subvence, kdežto o rok později nejchudší ubožák nedostal více nežli státní záruku anebo osvobození od daně jakožto podporu na stavbu. Dnes vede se státu špatně, velmi špatně, ale neslyšeli jsme dosud, že by někteří z těchto národních vlastenců byli snad dobrovolně vrátili to, co jim stát svého času půjčil. Běží zde o značné obnosy, Stát na základě zákona o podpoře stavebního ruchu od r. 1919 do 1924 zaručil na hypotékách 3.717 milionů, z toho 2.191 pro družstevní domy, 722 pro obecní domy, platí částečně kapitál a anuity a úroky těchto obnosů, které byly tehdy zaručeny anebo přímo dány jako subvence. Bylo vypočteno, že by lidé s větším příjmem než 50.000 Kč, kdyby byli přidržáni ke splácení, mohli zaplatiti více než 200 milionů, kterých by se použilo na podporu stavebního ruchu. Jaké důvody nynější vládu vedou k tomu, že tohoto regresního práva nepoužívá, nemůžeme posouditi. Můžeme si ovšem tyto důvody pomysleti.

Vidíme z toho všeho, že nynější vláda nemůže zdolati dnešní těžkou dobu. Nemůžeme k ní míti důvěru a budeme proto hlasovati proti předloze. (Potlesk.)


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP