Slyšeli jsme nedávno, že válka v jižní Americe byla vyvolána pouze v zájmu kapitálu Spojených států severoamerických.

Nuže, když lze v zájmu zbrojařských společností vyvolati válku, aby tu byl konsument, nesmíme se diviti, vyvolávají-li se v zájmu velkokapitálu a velkoprůmyslu spory menšin. A je dosti zajímavé, že na př. v nejnovější době vidíme, že všude nacionální hnutí je financováno internacionálním kapitálem. (Sen. F. Novák [lid.]: Židovskými) No, židé jsou také konečně národ. Tedy máme trošíčku příčiny, abychom těmto slovům, které nám v zájmu velkého průmyslu jsou přednášeny, plně nevěřili.

Bylo tu také mluveno, a pan min. předseda se také o tom zmínil ve svém exposé, že uvadl stavební ruch. A kol. Modráček, jehož práci jsem už dříve rád ocenil, je také častokráte toho mínění, že se nám pomůže částečně zvadnutím stavebního ruchu, Ne, pánové, to ne. Jsem toho názoru, že kdo zbytečné věci kupuje, brzy potřebné prodávati bude. A kdo zbytečné věci staví, ten je bude prodávati ještě dříve a víc na nich prodělá. Pánové, je možné, aby továrna pracovala na sklad, také se to velmi často děje, ale není možné, abychom stavěli na sklad. Stavební ruch má za účel, postaviti dostatečné množství bytového prostoru anebo prostoru potřebného k provozu živností, a když isme té číslice dosáhlí, je každé podporování stavebního ruchu zbytečné, poněvadž je to zbytečné poutání peněz soukromníků i státních podpor na věc, která nic nepřinese, je to snižování ceny toho, co už dříve bylo vystavěno. Říkáte, že není možno, abychom přestali podporovati stavební ruch, poněvadž potřebujeme domy s malými byty. No, já nevím, ale domnívám se, že tam, kde je větší byt, vždycky možno z většího čtyřpokojového bytu udělati dva dvoupokojové, nebo jednopokojové s kuchyní, nebo dvoupokojové s kuchyní, že se to dá dělati docela dobře. Ale u nás vzhledem k tomu, že nemáme na mysli potřebu bytů, nýbrž máme na myslí, aby se stavělo a vůbec aby se lidé zaměstnávali zbytečnými věcmi, nutíme se do novostaveb. Nechtě poměrům, aby se vyvinuly samy. Mnoho-li potřebujeme, to si postavíme. Když máme v jihočeských Budějovicích podle posledního sčítání 80 domů, ve kterých vůbec nikdo nebydlí, a spoustu bytů prázdných, k čemu ještě se tam má dále stavěti? (Sen. Modráček: Bytů pro chudé lidi nemáme!) Pane kolego, však jste to měli dosti v rukou, proč jste nestavěli takové byty ve svých družstvech? (Sen. Modráček: Poněvadž se nám to neodhlasovalo!) Ale proč by se to neodhlasovalo? Pane kolego, jedno si musíme říci. Byla doba, kdy se u nás považovalo za největší trumf říci >malý člověk<. Když by si malí lidé přáli jednopokojové byty, byly by se jim také odhlasovaly. Kdybyste to zde řekli, byli bychom vám přikývli. Ale stavěly se rodinné domky. To byla móda, které jste podléhali, ale já říkám, že to bylo v době... (Hlasy: Vily se stavěly!) Ano. (Různé výkřik?!.) Pánové, byly postaveny vily, to vidíme. Bylo by však žádoucno, aby jednou do roka byly všecky vily natřeny podle politického vyznání jejich majitelů, a pak bychom mohli o té věcí mluviti dále. Ale já bych chtěl, abychom se dočkali nějaké iniciativy a také ovšem nějaké pomoci, tak, abychom se na jaře probudilí a viděli na př. celou ulici pěkně vypadající, aby totiž, když již se něco podporuje, bylo umožněno, aby se mohly opravovati staré domy, aby nebyly pro hanbu městu a pro zármutek svým majitelům. To bychom měli také kus práce, ovšem by to byly t. zv. melouchy, ale poněvadž na melouchy nejde žádný Blecha a Nekvasil atd., velké firmy, tedy bychom zrovna pomohli drobným lidem. Nepodporovali bychom velký kapitál, nýbrž drobné živnostníky.

Je mi těžko nezmíniti se také ještě o jiné části řeči pana min. předsedy, která se týkala pomoci těm, kteří jsou zadluženi mezi zemědělci. Jsem člověk, který se na tyto věci dívá střízlivě, ale pří tom prohlašuji, že jako všichni ostatní zemědělci, také já jsem pro to, aby se pomohlo těm zemědělcům, kteří toho potřebují (Výborně!), a kterým je pomoc něco platná, aby se pomohlo k uspořádání jejich dluhů, aby se jim podala pomocná ruka, aby se z nich mohli dostati. Povídám: aby se z nich mohli dostati, poněvadž mé přesvědčení je, že musíme pomáhati tomu, kdo se chce z dluhů dostati, a že republika nemůže za nikoho jen tak jednoduše dluhy zaplatiti.

A tu bych, pánové řekl toto: Nejlepší cestou k tomu by byla zajištěná rentabilita zemědělského podnikání (Výborně!) Slevíme-li zemědělci ¹/₂ %, víte, co mu slibujete, když je dlužen 20.000 Kč? 100 Kč. To ho nevytrhne, ale zaručená cena jeho výrobků mu dovolí, aby bez bázně kalkuloval a dosáhl nějakého zisku, a on už si pomůže.

Nešířím se o této věci dále proto, že beztoho v nedlouhé době budeme míti příležitost... (Výkřiky sen. Kindla.) Pane kolego, myslím, že v Rusku šatíte ty dělníky. U nás abychom je oblékali! (Výkřiky sen. Kindla.) Vždyť vy se staráte pořád o Rusko, každou chvílí to děláte; dnes by tu dělali provokaci. (Sen. Kindl: Tam nechodí žebrat!) Věřím, že ne, poněvadž by je zavřeli, neudělali-li by jim něco horšího.

Chci říci, že poněvadž se bude o těchto věcech jednati brzy obšírně, nepovažují za správné, abych se ještě zmiňoval o podrobnostech této věci.

Chtěl bych říci také ještě něco o sanaci samosprávy, V tom, co jsem slyšel, je řečeno, že má se dovoliti samosprávě, aby zvyšovala své přirážky. Dnes jsem četl v novinách dobrozdání o té věci, která pochází od okresních hospodářských záložen a kde se žádá, aby byly přirážky ještě více zvýšeny, nežli je v návrhu vládním, a to proto, aby tyto zvýšené přirážky mohly býti věnovány výhradně na umořování a úrokování dluhů. A tak jsem si pomyslil: Proč se má mysliti pouze na zvyšování přiráželi? Není možno mysliti také na rozšíření přirážek? (Výborně!) Máme to pořád nechávati, aby veškeré břímě samosprávy nesli, abych tak řekl, ti starousedlí? My máme vedle Prahy vesnice, které mívaly před časem 30 čísel, dnes jich mají 300, ta všechna se účastní obecních voleb, nařizují, co se má všechno v obci dělat, a těch 30 pořád musí platit, co si vzpomenou ti, kteří se tam usadili, a jsou to častokráte lidé velmi dobře situovaní, jsou to lidé... (Sen. Modr áček: Ti zbohatli na pozemcích!) To je především město Praha, řekněme si to upřímně. A lidé, kteří v těch vesnicích kolem Prahy prodali draho pozemky, už dávno litují, že to udělali, a byli by šťastni, kdyby mohli ty pozemky jako dříve vzdělávati na pole, kdyby tam neměli tu radost, kterou jím posílá Praha. (Sen. Kindl: Oni platí nepřímé daně!) Pane kolego, jsem rád, že chcete platiti aspoň nepřímé daně, ale ty nikoho neopravňují, aby rozkazoval v obci. Kdo chce v obci rozkazovati, ať také platí na obec, A pak nesmíme zapomínati, že v takové vesnici byla jednotřídka. Je to všude škoda, kde musí býti jen jednotřídka, ale dejme tomu, že tam byla trojtřídní škola, a nyní najednou se tam postavilo tolik a tolik nových chalup a je tam případně škola pětitřídní s paralelkami a případně i měšťanská škola... (Sen. Kindl: Docela správně!) Ano, docela správně, ale nesprávné je, že to musí zaplatit ti staří, a ti noví, kteří si poroučejí, na to nedají ani krejcaru. A tak jsem toho názoru.. (Různé výkřiky.) Pánové, není to nic plátno, dejte potom najevo svůj souhlas nebo nesouhlas, až se o této věci bude hlasovati. (Sen. Modráček: Nesmí se zapomínati, že ti lidé vydělali na cenách pozemků!) Na tom nic nesejde, tak jste měli dáti z toho obecní dávky, ale řeknu vám, že není kolem Prahy takového lichváře soukromníka, jako je kolektiv, město Praha, které zabralo klášterní pozemky po 5 Kč a po 300 je prodávalo. (Sen. Modráček: Oni mají daňové výhody!) Jsem tedy toho názoru, když musí obec dělati pro své nové příslušníky a třebas i ještě nepříslušníky takovéhle obětí, je docela správné, aby oni také na to přispívali, a jestliže jsme jednou šli tak daleko, že jsme jim slevili daně a všechny přirážky a dávky, žádá spravedlnost, abychom řekli jako sbor zákonodárný: Slevujeme tyto daně, ale nemůžeme slevovati něco, co patří obcím a okresům, Ať tyto přirážky jsou věnovány výhradně a jedině na umořování oněch dluhů. Myslím, že tímto způsobem by bylo velmi brzy financím pomoženo.

A nyní, pánové, bych ještě řekl několik slov o exposé pana zahraničního ministra. Zahraniční politika není a nebyla nikdy mým koníčkem a ani ne našich lidí na venkově. My máme hlavní starost o to, aby u nás bylo všechno v pořádku, a vzhledem k tomu, že nevíme nikdy, zdali nám bylo nalito čistého vína a ne takového vína pražského původu, které je míchané pánbůh ví s čím, nedbáme na to, co nám noviny píší o zahraničí.

Dneska jsem povinen říci, že jsem velmi vděčen - a nejen já, nýbrž toto povídám jménem klubu našeho - jsme velmi vděční panu ministru zahraničí za to, že nám zde přednesl jasný, třebas poněkud chmurně vyhlížející obraz zahraničních poměrů v Evropě. Velice nás těšilo, když se zde přiznal k tomu, co jsme ostatně dlouho věděli, že jeho snahou je udržeti mír v Evropě. My za takovouto politikou úplně do posledního muže stojíme. Je pravda, že, co nám zde bylo povídáno, mohlo by vyhlížeti poněkud smutně a zachmuřeně. Prý rok pětatřicátý může býti těžký pro Evropu a pro nás. Jsem rád, že pan ministr udělal tuto diagnosu, že rok pětatřicátý může býti nebezpečný také pro celou Evropu a nejen pro nás, a domnívám se, že v té Evropě se najde dosti lidí, kteří si budou vzpomínati na to, jak to vypadalo za světové války v Evropě. Budou si vzpomínati, co zkusili, budou vzpomínati na to, co ztratili v rodinách, a budou si umějí rozpočítati, co ztratili jsme všichni a proč ještě pořád nemáme pořádek ve světě. Budou si vzpomínat ti, kteří prohráli, i ti, kteří zvítězili, že byli ožebračeni všichni. Následkem toho doufám, že v roce pětatřicátém nemusí to býti tak, jak se nám vynořilo v mysli, když jsme pana ministra poslouchali. Já ostatně jsem člověk optimista. Vždycky věřím, že černá mračna se mohou roztrhnouti, a vím, že z každého mračna nebývá déšť a jen z mála mračen že bývá bouře. (Sen. Modráček: Blázni v Evropě byli vždy nebezpečni!) Ano, bylí nebezpeční, ba jsou prý dokonce i ve většině, ale od toho jsme my moudřejší, abychom je vedli.

Doufám, že po tom dnešním zamračení zase přijde jasno, že bude jasno v Evropě i okolo nás. To platí především o státu, se kterým bychom chtěli býti vždycky v dobrých stycích a jemuž přejeme, aby jako slovanská mocnost se rozmáhal potud, pokud mu to bude zdrávo.

Podpisuji a moji kolegové se mnou, co pan ministr řekl, že jsme nikdy nic nepodnikli proti Polsku, nic proti němu nepodnikáme ani dnes, ačkoliv by to některé živly uvnitř našich hranic a ještě více za hranicemi velmi rády viděly, a jsem přesvědčen, že i v budoucnosti nikdy nic proti Polsku podnikati nebudeme. (Výborně!) My Polákům všechno přejeme, přejeme jim, aby se dobře postarali c svou budoucnost, ale ovšem vyhrazujeme si, aby také nám bylo přáno, abychom se mohli postarati o to, aby se ukázalo, že jsme se nadarmo znovu nezrodili.

My si přejeme pokoj. Zemědělec je člověk práce, která se v rozbroji dělati nemůže. Proto je zemědělec jeden z nejklidnějších lidí v národě. Ale když někdo svévolně zajede zemědělci na jeho půdu, když mu svévolně zaorá do jeho meze, vyvine se z toho selské sudičství. Pole se prosoudí, aby se mez neztratila. A já prohlašuji docela klidně: Jak jsme mírumilovní, kdyby nám chtěl někdo sáhnouti na mez republiky, tak nevěnujeme na to jen peníze, nýbrž i životy, aby ta mez byla nám uchráněna! (Výborně!)

Jsem rád a neobyčejně jsem šťasten, že mohu poukázati na slova jednotlivých politiků ze Slovenska a na to, co píší slovenské noviny, že pro ně jsou hranice Slovenska svaté a že si je budou bez rozdílu stran hájiti všemi možnými prostředky. Pro nás jsou svaté hraníce Slovenska, svaté hranice západní části republiky a jsem přesvědčen, že kdyby kdykoliv někdo zahraniční chtěl nám škoditi a něco nám ubírati, všichni dobří občané této republiky si dovedou tuto republiku hájiti a s pomocí Boží ji také uhájí. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Slovo má pan sen. Curkanovič.

Sen. Curkanovič (rusky): Slavný senáte! Výklady, t. j. exposé pana předsedy vlády a pana ministra pro věci zahraniční vyslechli jsme zde s velkou pozorností a musím říci, že skutečně zasluhují zvláštní pozorností, neboť v nich byl vykreslen jasný, přesný obraz vnitřní a mezinárodní situace naší republiky, a mimo toho byl načrtnut plán, podle něhož vláda zamýšlí i dále říditi náš státní koráb a říditi jej tak, aby nikdy nebyl roztříštěn. Nebudu se šířiti o jednotlivých částech těchto výkladů, ačkoliv zasluhují, abych se jimi zabýval, nýbrž dotknu se pouze těch otázek, které jsou úzce spjaty s nejvýchodnější zemí našeho státu, t. j. s Podkarpatskou Rusí.

Pan předseda vlády mluvil o obtížné hospodářské situaci naší republiky. Považuji za svou povinnost ukázati na to, že zvláště Podkarpatská Rus jest ve velmi těžké hospodářské situací. Byla učiněna rozličná opatřeni a kroky k vyléčení krise, k odstranění nouze a nedostatků a nezaměstnanosti spojené s krisi, ale ne všechny tyto kroky měly kýžený výsledek. Pan předseda vlády ukázal na jeden způsob, jímž by bylo lze částečně odstraniti nezaměstnanost, a to na zkrácení pracovní doby. Toto opatřeni nezlepší situací našeho obyvatelstva na Podkarpatské Rusi, poněvadž příčiny krise, příčiny nouze a nedostatku nejsou tytéž, jako v západních zemích. Zde to jest nečinnost továren, u nás pak zrušení obchodní smlouvy s Maďarskem, kam se vyváželo dříví, a s druhé strany nedostatek půdy k osevu a zdělávání. Proto i způsoby léčení musejí býti jiné.

Zkrácení pracovního dne nebude míti žádný úspěch a žádný význam, neboť zemědělský dělník musí na poli pracovati dotud, pokud je zapotřebí a nikoliv tak dlouho, jak označuje předpis zákona, a musí pracovati od svítání do tmavé noci, dokud toho vyžadují zájmy zemědělství.

K nezaměstnaným zemědělcům a lesním dělníkům připojili se v poslední době i jiní nezaměstnaní, a to inteligence. Náš národ neměl svou inteligenci a proto jsme si vytkli po převratu cíl, vychovati svou osobitou inteligenci, I nejchudší dělník začal posílati své děti do školy v naději, že děti vyrostou a budou někdy podporou svých rodičů a své země. Ale, co se stalo? Dnes v 16. roce našeho osvobození i u nás se již pociťuje hypertrofie inteligence a rozmnožení řad nezaměstnaného proletariátu. Desítky a sta dětí karpatoruských obyvatelů ukončily gymnasia a universitu a octly se dnes bez práce a bez chleba. Aspirantský zákon vymyšlený proto, aby zmenšil počet nezaměstnané inteligence, nám nepomůže. Jest pro nás úplně neužitečný, neboť chudí rodiče, kteří posílali své děti do školy a vyprodati celý svůj majetek, jen aby je vychovali a dopomohli jim k úřadu, nejsou schopni dále podporovati své děti, budou-li sloužiti jako aspiranti. 4 měsíce slouží se zdarma a živiti se vzduchem jest přímo nemožné. Mám za to, že tento zákon jest z nejnepodařenějších, které byly dosud vydány. Tento zákon jest jaksi neúplný a trpí vadami, neboť, když se na jedno systemisované místo přijmou dva aspiranti a oba si odslouží 4 měsíce bezplatně, v 5. měsíci zůstane jeden z nich nevyhnutelně bez místa a bez chleba. Prosím vládu, aby na Podkarpatské Rusi udělala výjimku a to tak, aby aspirantům na Podkarpatské Rusi byla poskytnuta pomoc, aspoň tak, aby jim byly povinně vypláceny podpory nebo zálohy.

Pan předseda vlády ukázal na to, že bude vydán zákon o registraci politických stran. Bude se tedy vyžadovati k získání mandátů určitého počtu hlasů, a kromě toho zmínil se i o nastávajícím novelování a změně volebního zákona. Pokud jde o registrací politických stran, nevyslovuji se proti tomu, naopak, vítám ji, poněvadž znemožní, aby před samými volbami vznikaly neexistující dosud nepatrné skupinky a strany, které se chýlí v levo i v pravo a tak demoralisují lid. Proti určitému počtu hlasů však ať bude činiti 100.000 nebo 200.000 hlasů, musíme se rozhodně postaviti, poněvadž v tom vidíme centralisaci stran na Podkarpatské Rusi.

Pokud jde o volební zákon, upozorňuji vládu na to, že dosavadní volební zákon byl naprosto nespravedlivý, pokud jde o Podkarpatskou Rus. Podkarpatská Rus má 750.000 obyvatelů. Vezmeme-li poměr obyvatelstva celé republiky 15 milionů k 750.000 obyvatelů Podkarpatské Rusi, uvidíme, že rozhodně máme právo žádati takového poměru i ohledné rozdělení mandátu, jaký mají všechny jiné části republiky. Našich 750.000 obyvatelů jest jedna dvacetina obyvatelů celé republiky, to znamená 5 %. Z toho důvodu máme právo žádati 5 % ze 300 poslanců, to znamená 15 mandátů pro Podkarpatskou Rus, A my jsme dosud měli podle zákona 9, ale fakticky 7. Proto prosím vládu, aby této nespravedlnosti věnovala zvláštní pozornost.

Jsme samosprávné území, ale nemáme dosud autonomii. Pánové členové vlády vědí dobře o příčinách, proč se tak stalo. A my úplně jasně nevidíme, proč jsme se dosud nedomohli autonomie. Ale, když nemáme autonomii, nemáme autonomní sněm, nevolíme do sněmu, přece by nám parlamentní volby měly dáti takový výsledek, jejž Podkarpatská Rus zasluhuje. Získáme více pracovníků, kteří se budou zabývati tvůrčí prací, kladnou prací ve prospěch země a státu, bude nás více, bude také více úspěchu i v oboru politickém i v jiných. Na to máme plné právo a od tohoto svého požadavku nemůžeme ustoupiti.

Když se již jednou tento volební zákon mění, ať se změní tak, abychom tam viděli: že zde se myslilo i na Podkarpatskou Rus, že vláda zná a uznává význam Podkarpatské Rusi pro naši republiku a dala aspoň to, co ihned mohla dáti a dala nám těchto 15 mandátů do posl. sněmovny. V tomto smyslu tento volební zákon se musí změniti a my se rozhodně toho dožadujeme.

Pokud jde o naši politickou situaci, dovolím si ukázati na jednu věc, o které se zmínil í pan ministr pro zahraniční věci. On se sice velmi jemně dotkl této, abych tak řekl, nepříjemné otázky, která jest dnes pro nás aktuální (Předsednictví převzal místopředseda Kahler.) a následky, které pozorujeme i u nás denně v posledních dvou letech. Z jihu i severu táhnou na náš kraj černé mraky, z jihu i severu vztahují na naše území své lačné spáry naši závistiví sousedé. Na jihu jest sice odvěký nepřítel našeho ruského národa, tím se netajíme, to říkáme všude, i.těm svým sousedům to říkáme do očí, že nikdy blahovolně nezacházeli s ruským národem a zacházeti nemohou. Proto se nedivíme, že s nimi nemůžeme dospěti k takovým přátelským, stykům, jaké mají býti mezi sousedy. Ale, že i ze severu náhle nám vzrůstá nepřítel, tomu se velice divíme, tím spíše, že my, karpatoruský lid, nedali jsme k tomu žádné příčiny.

Pokud pohlížíme na dějiny vývoje vzájemných vztahů naší republiky se sousedy v době 16 let a specielně na historické spolužití s tímto národem, s Poláky, nevidíme rovněž přesvědčivého důvodu pro nepřátelství. Ale zde působí naprosto jiné živly, A to ty, o nichž všichni nevědí. To Berlín se ještě nechce vzdáti toho, věc doufá, totiž, aby získal vliv v jihozápadním Rusku - na Ukrajině. Tato otázka jest velíce těsně spjata s otázkou, o které jsem se právě zmínil. Pozorujeme, že tito škůdcové podkopávají základy našeho státu, zvláště tam, na samém východě a domnívají se, že je tam nikdo nevidí. Tito krtkové proryli půdu a domnívají se, že je nikdo nevidí. Oni podkopávají a rozrušují pilíře našeho státu tam, kde má svou Achillovu patu, totiž na východě. Musíme býti stále pohotově, na stráží, abychom znemožnili tuto škodlivou podzemní práci, A budeme moci to učinit jen tehdy, když Praha skutečně věnuje tomu pozornost a ji zdvojnásobí, zesílí a to proto, aby odstranila to nebezpečí, které hrozí.

Naše obyvatelstvo si nepřeje dostati se ani na sever ani na jih, náš karpatoruský lid se dobrovolně připojil k republice, a to nejen dotud, dokud se neukáží nějaké jiné lepší okolnosti, nikoliv, on se připojil proto, aby spojil svůj osud s osudem československého národa navždy.

Proto prosíme vládu, aby pozorněji sledovala vše to, co se u nás děje a nepohlížela skrz prsty na škůdce a zakročovala proti nim energičtěji, tím spíše, že tito škůdcové jsou občany naší republiky. Ale, i toho využívají naši nepřátelé, a rukami našich vlastních občanů podkopávají základy našeho státu.

Prohlašuji, že my budeme vždy na stráži a že jsme ochotni vždy a všemi silami a všemi prostředky hájiti své hranice a brániti nedotknutelnost naší země a celé naší republiky, jenom prosíme, aby nám vláda poskytla pomoc, které jest zapotřebí, aby se lidu poskytla možnost v nutném případě vzíti nejprimitivnější zbraň a hájiti půdu před útokem nepřátel. (Potlesk.)

Místopředseda Kahler (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Klouda.

Sen. dr Klouda: Vážený senáte! V těchto dnech vstupujeme do posledního roku trvání nynějšího - třetího - volebního období Národního shromáždění: Jistě do posledního roku posl. sněmovny, jejíž období končí ode dneška za rok, pravděpodobně i do posledního roku našeho senátu, jehož období podle ústavy vyprší sice za 3 léta, jehož život však podle tradice, kterou nemůžeme nazvati ani žádoucí, ani účelnou, vždycky zhasínal a pravděpodobně i tentokráte zhasne současně s poslaneckou sněmovnou.

Bylo by jistě vděčným po uplynutí pěti let dosavadního Národního shromáždění přehlédnouti výsledky jeho práce. Ale důležitější je dnes - u vědomí velké vážností situace mezinárodní i vnitrostátní - obírati se skutečnostmi, problémy i výhledy do budoucnosti, před které nás postavili oba čelní representanti vlády, min. předseda Malypetr a ministr zahraničí dr Beneš svými předvčerejšími výklady.

Dva jsou činitelé, kteří podstatně zasahují do našeho mezinárodního i vnitrostátního života. Je to především nedůvěra, vyrostlá z hmotného i mravního rozvratu, přivoděného válkou - tato nedůvěra v době poválečné nejen se nezmenšila, ale mnohdy byla i vystupňována na míru přímo nesnesitelnou - a je to po druhé vyžívání se a úpadek hospodářského a sociálního řádu, spočívajícího na dosavadním systému kapitalistickém, za jehož pomalého, ale jistého odumírání zasahuje do hospodářského a sociálního života stále intensivněji stát, státní reglementace stejně v jiných státech jako u nás.

S oběma těmito činiteli - nedůvěrou a úpadkem liberalistického kapitalismu - vláda, jak z prohlášení obou význačných jejich představitelů vysvítá, otevřeně a zřetelně se vypořádává.

Pan min. předseda zabývá se ve svém projevu především státním rozpočtem na r. 1935, jenž je v rovnováze a je oproti r. 1934 jen mírně zvýšen.

Rovnováha rozpočtová, která je základem řádného finančního hospodaření státního a udržení rozpočtu na celkové výši, odpovídající příjmům našeho státu, jsou svědectvím poctivé a usilovné snahy vlády o zabezpečení pořádku v našem státním hospodářství, a budoucnost jistě uzná a ocení houževnaté úsilí a poctivou snahu jak celé vlády, tak i zejména finančního ministra dr Trapla, kteří za nejobtížnějších poměrů mezinárodních, za nejneutěšenějších poměrů hospodářských dovedli rozpočet našeho státu udržeti v rovnováze.

Vyrovnaný rozpočet je však i radostným dokladem harmonické spolupráce mezi vládou a zvolenými zástupci lidu, z nichž zejména rozpočtová sedma posl, sněmovny před dvěma lety a v posledních dvou letech parlamentní úsporná a kontrolní komise přispěly tak platně ke snížení rozpočtu a docílení skutečné rozpočtové rovnováhy.

Při tom jsme si dobře vědomí velikých a důtklivých obětí, které snížený a vyrovnaný rozpočet ukládá poplatnictvu a všem pracujícím vrstvám našeho státu, zejména pak úřednictvu a všem zaměstnancům státním a veřejným, i jest jen nepatrným ulehčením, když tyto oběti pracujících vrstev i poplatnictva našeho nejsou v rozpočtu na r. 1935 zvyšovány a když dnes již lze počítati s tím, že při mírně se lepšící konjunktuře bude možno již v nejblíže příštím rozpočtu na r. 1936 částečně a poměrně odčiniti a nahraditi oběti posledními třemi rozpočty občanstvu uložené. Budeme míti příležitost o této věci podrobně promluviti při jednání rozpočtovém.

Na jedno však sluší již nyní poukázati: Je nemožné, jestliže státní dluh náš rok od roku vzrůstá, podle ministra Trapla od 1. ledna 1931 do 30. června 1934,. tedy za 3¹/₂ roku zvýšil se státní dluh o 5 miliard, abychom se vláčeli s miliardami daňových nedoplatků, dnes již přes 6 miliard. Musí se nalézti cesta i odvaha, daňové nedoplatky vyříditi a snížiti je na minimum. Peníz potřebný na přibrání úřednictva a zvýšený náklad na berní administraci a režii z tohoto důvodu bude uložen na velmi dobrý úrok, Víme, že finanční ministr na to pomýšlí, i přejeme mu šťastnou ruku k tomu a rychlé provedení.

Prohlášení pana min, předsedy právem věnuje hlavní pozornost otázce nezaměstnanosti. Beze sporu potírání nezaměstnanosti, opatření práce pro 600.000 nezaměstnaných dnes a pro nové desetitisíce přibylé během zimy z největší částí mladých lidí, je nejdůležitějším a nejobtížnějším úkolem státní správy.

I když řešení hospodářské krise naší je závislo na hospodářské krisi celého světa, nesmíme váhati a musíme hledati všechny cesty, jimiž nezaměstnanost může býti zmírněna, když již, jak všechny známky ukazují, bude ještě dlouho trvati, než ji odstraníme úplně.

Jednou z těch cest je zkrácení pracovní doby, zavedení 40 hodinového pracovního týdne. I když jde tu o problém mezinárodní, mám za to, že nemůžeme čekati, až dohodou mezinárodní bude 40 hodinový pracovní týden zaveden, ale že po příkladu jiných států - nejnověji Itálie - musíme otázku tuto řešiti v oboru své vlastní státní působnosti. (Výborně! - Tak jest!)

S povděkem a plným souhlasem přijímáme přiznání pana min. předsedy a tím celé vlády k zásadě regulace výroby i spotřeby. Nebudou to jistě populární opatření, k nímž vláda musí sáhnouti, ale železná nutnost, vyplývající - jak jsem již uvedl - z otřesu a rozlomu dosavadních hospodářských a sociálních řádů, z nemohoucnosti dosavadního kapitalistického systému, volá po státní reglementaci, a vítáme proto slib pana min. předsedy, že vláda provede regulací výroby v hornictví, dávno již, zvláště u nás zralém oboru výroby, aby bylo docíleno jak větší zaměstnaností našich horníků, tak i snížení cen uhlí. (Sen. Riedl: Jako první počátek!) Ano, jako první počátek.

Ukazují se již, byť jen počáteční a mírné známky obratu našeho hospodářského života k lepšímu, i musíme přes krutou a snad nejtěžší zimu, která nás očekává, vykonati všechny přípravy, aby s novým jarem zahájen byl nový stavební ruch, jehož dosavadní stagnace doléhá na podnikatelské i pracovní vrstvy našeho obyvatelstva co nejtíživěji. (Tak jest!)

Bude na vládě, když již export, z něhož jsme tak drahná léta žili, nedosáhne nikdy své výše, aby společně se správou naší Národní banky opatřila potřebné peněžní prostředky, a věříme, že se jí to za pomocí spřátelených s námi států a cestou normální, - tady reagují na včerejší vývody kol. Modráčka - podaří. Přál bych si aby péče o export byla taková, aby různé instituce, ať je to exportní ústav nebo jiné, které budou zavedeny, byly soustředěny v jeden celek, v jeden mohutný ústav. (Sen. Hubka: Se zřetelem na věc a ne na osoby!) Budeme podporovati úmysl vlády novelisovati kartelový zákon, od něhož jsme pro úpravu svého hospodářství cenového tolik očekávali a jehož výsledky tomuto našemu očekávání ani zdaleka neodpovídají.