Místopředseda Taub (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická lhůta vypršela.

Posl. Schenk (pokračuje): Tak se nepomáhá. Ještě jiné otázky bych se rád zde dotkl. Stěžovali jste si, že my komunisté zde stále na vás útočíme. Činíme tak plným právem, neboť práce, kterou děláte, je na škodu sudetskoněmeckému lidu. Od 19. května zjišťujeme ještě větší bídu v sudetskoněmeckém území. Víme, jak proletářské obyvatelstvo venku mluví, nevědělo, že se sudetskoněmecká strana bude v parlamentě tak uboze chovati, ale Konrád Henlein nás chtěl v Londýně prostřednictvím vysoké šlechty prodati českým agrárníkům. To jsme opravdu neočekávali. Pan Henlein obětuje 50.000 německých zaměstnanců, ani slovem neprotestuje, přijde-li české četnictvo do sudetskoněmeckého území a drancuje-li německé drobné živnostníky a rolníky berní vykonavatel. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.)

My komunisté jsme jasně ukázali, že prostředky musí býti opatřeny z míst, kde jsou. A jak to dělá Konrád Henlein? V Boru a všude, kde přednáší, prohlašuje: "Stát je chudý, a je-li chudý, nelze nic dělati". (Výkřiky.) I pan ministr financí Trapl ho usvědčuje ze lži tím, že prohlásil, že je u nás dosti peněz, že je třeba je jen vzíti. Pan Henlein však prohlašuje, že není peněz. Proto jste také organisovali sudetskoněmeckou pomoc, kde se německý kapitalista za žebrácký groš může vykoupiti ze své povinnosti.

Místopředseda Taub (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás po druhé, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Schenk (pokračuje): Konrád Henlein vypravuje lidem, aby každý dal tolik, aby to pocítil jako oběť. Víte, že pro sudetskoněmeckého kapitalistu je obětí již desetihaléř? Takovou politiku možno naznačiti jen jako politiku zrady na lidu a dělnictvu. A vaše poslán, které máte, je poslání náhončích kapitalismu, kteří jsou i ochotni ostré útoky kapitalistů na dělnictvo ještě zastírati a zakrývati. Poukazuji jen na kunovskou vraždu. Vypravujete-li zde, že někdo má morální legitimaci zastřeliti zaměstnance, musím jen říci, že bychom také musili míti morální legitimaci postříleti děly všechny německé vykořisťovatele, jde-li zde o otázku politické morálky.

Komunisté však učinili v různých výborech návrhy na zmírnění bídy v sudetskoněmeckém území. Také při projednávání rozpočtu jsme podali příslušné návrhy. Říkáme: Chcete-li pomoci 14 milionovému národu, nesmíte se báti a styděti jíti také proti těm, kteří nesou vinu na bídě a nouzi, neboť je dokázáno, že ačkoliv venku lidé umírají hlady, sta dělnických rodin je denně stěhováno z bytů, že jsou zde příživníci, kteří si z lidské bídy plní kapsy miliony a miliardami. Proto říkáme: Vydávají-li vládní strany nouzová nařízení směřující proti drobným lidem, musí vydávati nouzová nařízení také proti bohatým. Věříme vám, že máte strach, že by se statisíce nezaměstnaných mohly pozdvihnouti a že by se vašim četníkům mohlo něco státi. Ale je především nutno, aby se milionářům pohrozilo žalářem a vězením a nikoliv nezaměstnanému, který nic nedostane, aby mohl žíti a který musí s celou svou rodinou hladověti. Neboť v sudetskoněmeckém území zkoumá potřebnost četník a na jeho posudku závisí, dostane-li nezaměstnaný Czechův lístek čili nic. Proto my komunisté říkáme: I tento stav musí býti změněn. Nebojujeme jen proti německým kapitalistům, ale na mezinárodním podkladě také proti českému finančnímu kapitálu, který zaujímá význačné postavení v tomto státě a který je také dobrým spojencem německých kapitalistů, kteří sedí v řadách Henleinovy strany.

Tímto prohlašujeme: Dejte levný chléb, levný cukr, brojte proti této ohromné drahotě, vydejte potraviny, které nám byly slíbeny. Nešetřete milionů, nenechte je jen státi na papíře. Jsou možnosti, aby i milionáři byli přinuceni platiti daně. Říkáte-li, že to je útok na soukromý kapitál, je také útokem na soukromý kapitál, béřete-li chudákovi lístek, strhujete-li mu ze mzdy, zastavujete-li podniky a ničíte-li přímo existence.

Tímto prohlašujeme: Víme, že silou, která může kapitalistům překaziti jejich dílo, bude jen sjednocená síla dělnické třídy. Víme, že čeští kapitalisté Stoupal a dr. Preiss právě tak bičují záda českých dělníků, jako to dělají kapitalisté v německém území s německými dělníky. (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.) Nepodlehneme štvaní Henleinovců, kteří prohlašují, že Češi nebo marxisté jsou tím vinni, ačkoliv nikdo v jejich řadách neví, co to marxismus je. Jeden říká, že marxismus je 60 let starý, jiný mluví o 70 letech a třetí o 80 letech. Správné však je, že všech 44 neví, jak dlouho již marxismus existuje.

My komunisté víme, že jednotný boj dělnické třídy, vedený na základě třídního boje, donutí také kapitalisty, aby se spojili. Nemáme zapotřebí zaváděti daně, které zatěžují masy lidu (Různé výkřiky. - Místopředseda Taub zvoní.), měli bychom tolik možností opatřiti nové peníze od těch, kteří kořistili z bídy lidu. Proto říkáme dělníkům: Semkněte se, lhostejno, jakou řečí mluvíte, poznejte, že jen v jednotném boji vedeném na základě třídního boje společně s drobnými živnostníky, drobnými zemědělci a majetníky domků se vytvoří fronta, o kterou se rozbije kapitalismus a vykořisťování. Pak nebudou na lavicích parlamentu seděti náhončí německého kapitalismu, budou zahnáni tam, kam patří. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Jan Sedláček. Dávám mu slovo.

Posl. Jan Sedláček: Slavná sněmovno! Před týdnem naše sněmovna dokončila své jednání o rozpočtu, který nám byl předložen jako rozpočet vyrovnaný, dokonce s nepatrným aktivem, ale o kterém všichni referenti jednomyslně prohlásili, že uzávěrka nebude taková, jak se očekává a jak jest rozpočet sdělán. Bylo nám také sděleno, že dosavadní uzávěrky skončily schodkem. Do konce r. 1933 máme tu schodků, z uzávěrek plynoucích, přes 5 miliard, za r. 1934 končí nám uzávěrka částkou více než 340 mil. a za r. 1935 očekává se další značný schodek, téměř 1.300 mil. Kč. Tážeme se, kam povede toto hospodářství, které sice počítá s rozpočtem vyrovnaným, ale už předem ví, že v uzávěrce skončí schodkem? Takovým způsobem nelze hospodařiti do nekonečna.

Nyní se k tomu všemu hledají nové zdroje příjmů, právě ve chvíli, kdy celý náš život je zatížen, kdy už všichni klesají pod břemeny daní, dávek, různých srážek s platů a když všichni volají po tom, aby jim bylo spíše uleveno, nežli přitíženo.

A tu pánové přicházím k jedné věci, že velice nebezpečně se nám tu kříží jednání a snahy různých výborů parlamentních. Na jedné straně v soc.-politickém výboru jsme se namáhavě snažili nalézti prostředky, abychom čelili nezaměstnanosti, bídě a stoupající drahotě a jednomyslně jsme se shodli, že nutno tak činit zejména tím, že opatříme našemu podnikání levnější úvěr, na druhé straně, že budeme podporovat všemi prostředky export. Snesli jsme také řadu důkazů, jak u nás jest export pomíjen a často ubíjen nešikovností, které se dopouštějí naše zahraniční zastupitelstva, poněvadž nejsou vždy po stránce obchodně-technické a odborně-technické dostatečně vybavena a nejsou také do určité míry na výši situace.

Dále jsme ukazovali, že je nutno učinit všechna opatření, jak by bylo možno čelit stoupající drahotě. My jsme žádali, aby byla dokonce odvolána různá opatření, která drahotu zvyšují a uvádí v nebezpečí nás, že místo plánovaného hospodářství budeme mít v určitém okamžiku dokonce plánovanou, nebo neplánovanou bídu. A tu jsme se shodli všichni jednomyslně, že je nutno nasadit všechny páky, aby bylo podporováno soukromé podnikání, neboť co dělá stát cestou podpor produktivní péče pro nezaměstnané, je všechno rázu dočasného, pomíjejícího a musí jednou skončiti. Nezaměstnanosti může u nás čeliti jenom rozvíjející se soukromé podnikání, které je nutno podporovati, které je nutno odtížit, a jenom to je schopné pojmouti a vstřebat do sebe všechny naše nezaměstnané, odlehčiti tak pokladně státní a prospěti také širokým vrstvám lidovým. Tu je nutno si vzpomenouti na bajku, kterou jsme v obecné škole již čítali, o tom, jak "stokrát nic umořilo osla". Dnes se stále někde říká: Podnikání to ještě snese, je to jen maličkost; ale maličkost k maličkosti a může se stát u nás, že celý náš hospodářský život úplně se zastaví jako právě v té bajce klesl osel pod tíží břemen, která na něho byla navalována v domnění, že to nic není!

A tu přicházíme s novými zatíženími hospodářského života ve chvíli, kdy také začínají působit sankce. Sankce, které jsme byli nuceni přijmouti, poněvadž jsme členy Společnosti národů, začínají míti u nás velmi nebezpečný vliv na náš hospodářský život. To, že u nás stoupla nezaměstnanost tolik desítek tisíc, je právě zásluhou sankcí, zastavení vývozu do země hospodářsky zdatné, jako jest Italie. Víme z vlastní zkušenosti, kolik tisíců nezaměstnaných jenom v našem kraji nutno přičísti na účet toho, že nemůžeme vyvážeti do Italie.

Teď se přichází s novými dávkami spotřebními a s novými daněmi spotřebními, které již tak jako tak z občanstva vysávají poslední prostředky. Prosím, spotřební dávky a daně činí téměř 60 % veškerých státních příjmů, nyní přichází se s novými dávkami a daněmi. Přichází se s daní z kyseliny octové, přichází se se spotřební daní z přípravků na kypření těsta a zase se říká, že to je nic, čím se zatíží náš veřejný život hospodářský a také podnikatel. Ono tam stojí v paragrafu 10, že ceny v drobném nesmějí stoupnout. Ale jak se to chce dokázat, když daň zatíží podnikání? Stane se jen dvojí. Buďto podnikatel, nepodaří-li se mu zracionalisovat podnik, to nevydrží, poněvadž toho má na sobě tolik, že klesá pod tíží břemen, anebo odnese to spotřebitel, který, když se cena nezvýší, bude rozhodně platit horší jakost, poněvadž život se nedá mustrovat zákonem a vůbec ničím, život jde a má své zákony, které nelze naprosto měniti.

A ještě k tomu přichází dále zavádění nových těchto dávek. Ty všechny působí v tom směru, že se podnikatel vlastně stává jakýmsi výběrčím a úředníkem státu. Místo aby podnikatel přemýšlel o tom, jak rozšířiti svůj podnik, jak zvelebiti svůj podnik, jak zaměstnati více lidí, musí stále a stále počítati, aby správně podal přiznání, aby včas se vším přišel, aby, když berní správa bude si přáti, byl stále pohotově. A to je správné, když člověk čte každou chvíli takové nářky podnikatelů? "Nemohu se starati o svůj podnik, musím se starati jenom o to, abych vyhověl berní správě a všemu tomu, co berní úřady žádají!" Kam přichází podnikatel se svým podnikáním, když musí ve svém vlastním podnikání dělati úředníka a nic více?

Domnívali jsme se, že v této těžké době, v době stoupající drahoty, bude dokonce přikročeno k odbourání platových srážek. Očekávali jsme, že na příklad srážky s platů veřejných zaměstnanců budou odbourány, že budou aspoň částečně sníženy, když ne více. V sociálně-politickém výboru bylo nám slíbeno, že budou srážky s platů veřejných zaměstnanců sníženy aspoň o 70 %. Nestalo se to skutkem, rozpočet prý to nedovolí. Na druhé straně jsme žádali, aby platy byly s 10. posunuty na 1. každého měsíce. Je to maličkost, jenom technická maličkost, která by přišla do určité míry veřejným zaměstnancům vhod. Ani v této věci nebylo vyhověno.

A teď ve chvíli, kdy všichni volají po snížení povinností, které jsou na občanstvo uvaleny, přichází se dále dokonce opět s rozšířením platnosti zákona o přechodné přirážce k dani důchodové. Nemůžeme souhlasiti se žádnou spotřební daní, nemůžeme souhlasiti ani s touto přechodnou přirážkou k dani důchodové, která přichází ve chvíli, kdy veřejným zaměstnancům a všem je nejtíživěji, kdy bychom očekávali, že spíše jim bude uleveno.

Na druhé straně ovšem souhlasíme, a musíme vzhledem k situaci souhlasiti, s tím, ze sněmovna, poslanci uznávají těžkou dobu republiky, těžkou dobu státních financí a že souhlasí, aby s jejich platů byly učiněny určité srážky, aby tak předcházeli dobrým příkladem všem ostatním. Souhlasíme s prodloužením těchto srážek, kdežto se zavedením nových daní a přirážek u ostatních přirozeně souhlasiti nemůžeme.

V dnešní situaci jsme toho mínění, že nelze stále přemýšleti o tom, jak zatížiti soukromé podnikání, jak ještě snad vzíti občanům tu trochu, kde snad tam ještě je. Daleko důležitějším je, aby naše úřady, náš finanční ministr a všichni odpovědní činitelé přemýšleli o tom, jak vhodně soustřediti prostředky a zaříditi úspory tak, aby náš život mohl plynouti klidně a mohl se úspěšně vyvíjeti, aby bylo možno čeliti nezaměstnanosti, aby bylo možno čeliti bídě a drahotě. Půjdou-li touto cestou naši činitelé, přijdou k jakémusi cíli, ale cestou zavádění nových dávek, zvyšována dosavadních dávek, zavádění nových přirážek, zatěžování soukromého podnikání můžeme přijíti jen na novou cestu, a to na cestu hospodářského hřbitova, kterého si nepřejeme a před nímž varujeme! (Správně! - Potlesk.)

Místopředseda Taub (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Dvořák. Dávám mu slovo.

Posl. Dvořák: Vážená sněmovno! Předložené osnovy zákonů o nových spotřebních daních, které navalují na bedra nejširších pracujících vrstev nová břemena, dokazují, že vládní socialisté, kteří s těmito předlohami souhlasí, nechtějí vyvoditi jedině správné poučení a závěry z událostí, které se odehrály v souvislosti s presidentskou volbou. Říkám otevřeně, že jediný a správný závěr by byl, skoncovati s touto dosavadní politikou spolupráce s reakcí ve prospěch kapitálu a proti širokým vrstvám těch nejchudších.

Předložené osnovy zákonů jsou novým útokem na široké vrstvy a také poslední události v Praze dokazují, že ostrý boj s reakčními vlivy finančního kapitálu teprve začal. Tím, že zvolen byl president, nebyla vyřešena ani jedna z těch ožehavých otázek, na které pracující lid s touhou čeká. Vidíme dále zoufalé poměry, tisíce a tisíce nezaměstnaných s jejich rodinami, kteří stojí před nejhoršími zimními měsíci. Vidíme dále neutěšené poměry širokých vrstev předních a malých živnostníků a drobných obchodníků, kterým se nedostává na jejich volání odpovědi ani na jednu z těchto vážných existenčních otázek.

To, co se v posledních dnech stalo v hlavním městě Praze, v hlavním městě republiky, té republiky, jejíž president byl právě zvolen, dokazuje, v jakých poměrech dnes žijeme. 16. prosince dostavili se nezaměstnaní dělníci Velké Prahy na pražskou radnici pro odpověď na své před tím podané požadavky. Jaké byly tyto požadavky, na něž na místo jich splnění anebo lidské odpovědi dostalo se nezaměstnaným deště ran policejními obušky? Nezaměstnaní Velké Prahy žádali především okamžité příděly z ministerstva soc. péče a vánoční výpomoc od pražské obce ve výši 120 Kč pro ženaté a 70 Kč pro svobodné. Dále žádali, aby práce, pokud je jim přidělována, byla přidělována poblíže jejich bydliště, aby bylo zahájeno vyvařování, aby byly rozdělovány mléčenky, zahájena ošacovací akce, rozděleno uhlí a dříví. Nástup, který nezaměstnaní Velké Prahy v tento den podnikli, byl veřejně hlášen a nezaměstnaní šli v řádných, organisovaných průvodech. Pražská policie v té době, kdy se vedl boj demokratických sil o presidenta tohoto státu, ukazovala názorně pražským nezaměstnaným demokratické metody. Brutálně začala na Staroměstském náměstí bíti do nezaměstnaných, hlava nehlava. Tasenými šavlemi útočila policie pod vedením inspektora Pánka ze Žižkova proti nezaměstnaným a za zvuků hudby pod vánočním stromkem na Staroměstském náměstí rozdělovala pražská policie místo chleba rány pendrekem. Žena s děckem, která byla u této příležitosti zraněna, leží v nemocnici, má porouchánu míchu, polámané nohy, otřes mozku a krvácí. Z těchto demonstrací je zajímavý ještě jeden politický moment, který se odehrál. Když o 1/2 6 hodině večerní vyvolávali na Staroměstském náměstí dělníci hesla proti reakci a proti reakčnímu presidentu, odpovídala policie bijíc je obušky: My vám dáme Beneše, vy chátro! Takovým způsobem se chová pražská policie v tyto dny. Ptáme se otevřeně: Kdože to sedí na pražském policejním ředitelství? Totéž policejní ředitelství dodalo ihned zprávy "Polednímu listu" o těchto událostech. Ale na dotaz dělnických poslanců odpovídalo šmahem zamítavě.

Zajímavá je věc, která se stala včera. Při demonstracích, které byly v odpoledních a večerních hodinách, byl zatčen syn mladého Šaldy jenom proto, že řekl: Ať žije president Beneš! A jenom zákrokem jistého novináře, který se ptal, kde je pro toto zatčení paragraf, byl propuštěn. (Slyšte!) Je nutno na tyto věci poukázati, abyste viděli (Výkřiky.), jaké to elementy sedí v těchto úřadech a na policejním ředitelství. Když posl. Machačová, která zakročovala v určitých případech, dožadovala se nápravy, byla na pokyn intervenujícího inspektora zatčena a přes její prohlášení, že je poslankyní, bylo řečeno: Odveďte ji, ať se legitimuje až tam na místě. Takové zjevy se udály v posledních dnech.

Po těchto událostech, které se staly v hlavním městě, předkládá dnes vláda osnovy zákonů spotřebních daní jako nový útok na široké vrstvy lidu. Již v rozpočtové debatě jsme ukázali na protilidový charakter rozpočtu jako hospodářského plánu a na fakt, že celkový příjem pro státní pokladnu ku krytí státních výdajů 81 procenty zatěžuje nejpotřebnější lidové vrstvy. Vedle všeobecné protilidové linie rozpočtu, jako každého roku, předkládá dnes vláda řadu osnov o nepřímých daních, a řada jest jich ještě k předložení připravena.

Osnova zákona tisk 242 prodlužuje platnost zákona o dani obratové a činí dokonce některé pronikavé zhoršující změny. Když tato osnova zákona byla parlamentu v dřívějších letech předložena, říkala vláda v důvodové zprávě, že je jenom přechodným opatřením v důsledku těžké finanční situace státního hospodářství. Po přijetí rozpočtu na r. 1936, kdy nescházelo optimistického doprovodu, se tato přechodně zavedená daň znovu prodlužuje. Ptám se docela otevřeně: Co jste říkali, pánové, ve volbách, v předvolebním období, počínaje agrárními a pravicovými stranami a konče socialisty? Říkali jste všichni na volebních schůzích obyvatelstvu, že je třeba změniti celou daňovou politiku a soustavu. Sám zpravodaj rozpočtu, když zde odpovídal na jednotlivé pronesené náměty k rozpočtu, řekl, že je nejvýše třeba změny daňového systému. Dokazoval, že náš poplatník neví, a berní úřad není schopen dáti mu odpověď, co zaplatil, jaká jest jeho daňová povinnost a co má ještě platiti. Na konec po všech těchto řečech v prohlášení premiera vlády dr. Hodži bylo řečeno, že prý jako lék na všechno toto volání a stížnosti bude prý zvolena komise, která prý se bude zabývati šetřením těchto poměrů. To ovšem nevadí, že předkládáte prodloužení obratového zákona s tím zhoršením, že přejímá-li nový majitel živnost anebo obchod, musí ručiti za zaplacení obratové daně se zpětnou platností. Naše návrhy, které jsme již v rozpočtovém výboru i v plenu předložili, aby obratová daň byla snížena ze 3 % na 2 1/2 %, aby živnostníci a drobní obchodníci s ročním příjmem do 24.000 Kč byli vůbec od obratové daně osvobozeni, jste svorně zamítli. Jest dokázáno, že touto daní jsou postiženy široké, krisí ochuzené konsumentské vrstvy, drobní živnostníci a obchodníci, kteří při malé poptávce a veliké konkurenci musí toto risiko ve většině případů nésti sami.

Dalším zatížením jest osnova zákona tisk 236 o spotřební dani z kyseliny octové, jíž se rozumí také ocet, používaný v domácnostech. Tato daň má vynésti podle prelimináře ve státní finanční správě 8 mil. Kč. Jak důvodová zpráva říká, této dani je podrobena kyselina octová, získaná při suché destilaci dřeva nebo jinou chemickou cestou, a já se znovu ptám: Kdo potřebuje ocet? Jenom nejširší lidové vrstvy, ti nejpotřebnější a nejchudší. Důvodová zpráva sice říká, že podle propočtu tak, jak jej provedlo ministerstvo financí, není prý třeba, aby cena octa v drobném prodeji byla zvýšena.

Prakse nám však ukazuje nakonec docela něco jiného, že to odnesou jenom a jenom drobní konsumenti, event. malí a drobní živnostníci. Takový důkaz máme na př. z pekařství. Před několika měsíci velkopekárny zdražily pečivo a chléb. Na protesty širokých konsumentských vrstev okresní úřady v některých místech svolaly ankety a radily se, zda toto zdražení je odůvodněné nebo neodůvodněné. Nakonec zástupci okresních úřadů prohlásili, že toto mírné zdražení, které velkopekárny a velkopekaři provedli, je odůvodněno tím, co oni uvádějí; a tak to dopadne i s konsumenty při této nové spotřební dani z octa.

Osnova zákona tisk 244 o spotřební dani z přípravků ku kypření těsta je taktéž velkým a novým zatížením drobných spotřebitelů. Tato daň podle vládního návrhu má vynésti také 8 mil. Kč. U pečivových prášků činí to 30 hal. na daňovou jednotku, čili za 1 balíček, jak se v drobném prodeji prodává. Zajímavé je odůvodnění tohoto návrhu. V důvodové zprávě říká vláda toto: ku zdanění prý vede ta okolnost, že se prášků používá k výrobě luxusního pečiva, jako jsou bábovky a piškoty.

V této chvíli, když opakuji odůvodnění samotné vlády, se obracím k dělnickým ženám a matkám v dělnických domácnostech, aby si velmi dobře všimly, jakým způsobem vláda odůvodňuje tuto novou spotřební daň. Jak to vypadá v praksi s těmito prášky? Pánové, je velkým omylem, tvrdíte-li, že těchto zkypřujících prášků se užívá jen pokud jde o luxusní zboží. Tisíce dělnických matek používá těchto prášků jenom proto, aby ošidily hladem rozšířené oči svých dětí. Při malém množství mouky, které si pochopitelně více koupiti nemohou, zvětšují práškem uměle sousto, které však je v podstatě malé a nedostatečné pro jejich hladové děti. Touto daní béřete jim poslední útěchu, ku které se v nouzi utíkaly. Zase to ovšem v důvodové zprávě sladíte tím, že všeobecně říkáte, že cena balíčku v drobném prodeji nemusí býti zdražena, což ovšem pro praktický život, jak jsem uvedl v předcházejícím případě, nemá žádné ceny.