Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. Remeš (pokračuje): Pan kolega Esterházy prohlásil, že postrádá zákona o odpovědnosti ministrů, a zároveň se vyslovil tak, že má za to, že také nejvyšší účetní kontrolní úřad nemá zde dostatek opory v zákoně, který by mu dával dostatek exekutivy a moci k příslušnému zakročení v určitých okolnostech. Nemám příčiny neříci, že se koalice zabývá také těmito otázkami a že ani tyto okolnosti nezůstávají bez povšimnutí mluvčích, kteří odpovídají dočasně za hospodářství státu.

Pan kolega Kopřiva, který mluvil politickou řeč, konstatoval zde pravdu, že rozpočtovými schodky se zvyšuje státní dluh. To je pochopitelná věc. Vykáže-li státní závěrka proti rozpočtu schodek. musí se tento výsledek někde projeviti - to je pochopitelné, ve státním dluhu - jako důsledek té okolnosti, že bylo vydáno více, než mohla státní pokladna přijmouti.

Pan kol. Šalát zde hovořil tak, jako by byl mou řeč chápal jako výtku, že historické země doplácejí na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Konstatuji, že jsem zde nic takového neřekl a jsem také dalek toho, abych vytýkal nějakou takovouto okolnost. To, čeho jsem svými čísly zde chtěl dosáhnouti, bylo pouhé konstatování fakta, jak která země je poplatnou, jaké jsou její daňové předpisy, jaké jsou její platby, jaká je tam berní administrace a jaké ještě daňové nedoplatky resultují z této činnosti a poplatnické schopnosti. To jsem pochopitelně povinen, chci-li se svého úkolu jako zpravodaj zhostiti čestně a mám-li slavné sněmovně říci něco více než pouhá suchá čísla, která jsou v účetní závěrce. Je samozřejmo, že stát má své aktivnější a pasivnější kraje, a bylo by nemoudré a nepolitické, kdyby někdo, zejména zpravodaj výboru s tohoto místa nějakou takovouto okolnost chtěl vytýkati. Prosím, aby to, co jsem konstatoval ve svém referátu, nebylo pokládáno za výtku, že historické země doplácejí na Slovensko a Podkarpatskou Rus, nýbrž za konstatování fakta, na kterém se číselně nedá nic měniti.

Pan kol. Šalát zde hovořil, že je třeba zrušiti fondovní hospodářství. Já jsem se také nijak netajil svým posudkem o fondovním hospodářství a řekl jsem o něm již při rozpočtu a také tentokráte naprosto otevřeně a upřímně své mínění. Řekl jsem zde také otevřeně mínění výboru úsporné parlamentní komise, která se hospodářstvím fondovním velmi podrobně zabývá a jejíž činnost se nese směrem, kterým se nesl požadavek pana kol. Šaláta, totiž pokud to poměry a okolnosti dovolí, zrušiti některé fondy, sloučiti je a při nejmenším učiniti je schopnými dohledu, parlamentárního dozoru tím způsobem, že projdou státním rozpočtem a pak také státní účetní uzávěrkou. Jinak nám takto valná část fondovního hospodářství uniká kontrole, nemáme možnost se přesvědčiti, jak se s fondy hospodaří, jaké jsou jejich příjmy, jejich výdaje, hotovosti, jmění aktivní a pasivní atd. Prosím, aby slavná sněmovna vzala laskavě na vědomí, že v tomto směru výbor úsporné komise se snaží pracovati ve smyslu požadavků, které zde byly vysloveny, a domnívám se, že dojdeme tam, kde chceme býti.

Kol. Schmidke mluvil zde speciálně o stávce lesních dělníků, rovněž kol. Kopecký hovořil politicky, ale několika slovy jsem povinen zastaviti se u vývodů p. kol. dr. Štůly, který hovořil k věci a konstatoval, že naše hospodářství není ani aktivní, ani pasivní, nýbrž schodkové, že se schodek stal v posledních letech do jisté míry konstantním a že se utíkáme k úvěrovým operacím. Tento fakt jsem nijak nezastíral a vyčíslil jsem jej tak, že jsem nenechal slavnou sněmovnu v tomto ohledu v naprosto žádných pochybnostech. Také já jsem toho mínění, že státní pokladniční poukázky, které tvoří u nás krátkodobý dluh, ač jsou obyvatelstvem přijímány jako velmi příjemný a oblíbený prostředek k dočasnému zúročení neupotřebitelných kapitálů, mohou se státi jednoho krásného dne ministru financí a státu samému velmi nepříjemným dluhem, a právě proto musíme se snažiti, abychom tento dluh nepodporovali v jeho stoupající tendenci, nýbrž abychom jej pokud možno stlačovali.

K lepším poměrům můžeme se ovšem dostati teprve tehdy, až naše národní hospodářství se ozdraví tou měrou, že zase příjmy budou se rovnati nákladům výdajovým, se kterými státní rozpočet musí počítati a které dnes narůstají s ohledem na mimořádné poměry a k jejichž snížení těžko se dá působiti. Je pochopitelno, že na trvalo nemůžeme a nemohli bychom vystačiti s překročováním rozpočtu a končiti rok co rok miliardou nebo 1/2, event. až dvěma miliardami schodku. Schodek na rozpočet, kdybychom nepočítali s výdaji nepreliminovanými, nebyl by tak horentní. Čísla rozpočtová jak v příjmech, tak ve výdajích se navzájem až na poměrně - se zřetelem na mimořádné poměry - celkem nepatrné diference kryjí. To, co nám činí schodkové hospodářství, jsou výdaje nepreliminované. To jsou výdaje, které nebyly do rozpočtu pojaty, jsou to výdaje, které jsou obsaženy toliko ve finančním zákoně. (Posl. dr. Macek: Ale jsou nutné!) Ano, jsou nutné, jsou to výdaje, které nebyly do rozpočtu pojaty, které jsme dříve hradili zpravidla z většího výnosu daní. Teď nemáme větší výnos daní, naopak, příjmy daňové spíše až dosud klesaly, jejich tendence znamenala snižovati státní příjmy, a je tedy pochopitelné, že nám z tohoto titulu vyrůstají nekryté, nepreliminované výdaje, které musíme uhraditi nakonec úvěrními operacemi, které jsou kryty zmocněním ve finančním zákoně pro ministra financí, aby tolik nebo tolik prostředků opatřil úvěrními operacemi.

Kol. Slavíček zde velmi důrazně - já mu za to děkuji - uplatňoval právo parlamentu, aby vláda činila to, k čemu je po zákonu povinna, a pro případ, dojde-li v některých resortech k překročení rozpočtu, aby zavčas také požádala tak, jak to finanční zákon vládě ukládá, o příslušné schválení dodatečných úvěrů. Může-li to udělati jedno ministerstvo, není důvodu, proč by to nemělo udělati druhé nebo třetí ministerstvo, které vykazuje větší výdaje, než-li k jakým bylo zmocněno úvěry podle státního rozpočtu.

Vážení pánové, vláda si musí uvědomiti, že parlament jí nemusí a také nakonec nebude věčně schvalovati překročení rozpočtových úvěrů bez důsledků. Jednou se také může stát, že parlament řekne: Já nedávám schválení státnímu závěrečnému účtu. Může se dokonce i stát, že vládě to může vynést obžalobu, poněvadž vydávala něco, k čemu nebyla ve smyslu finančního zákona zmocněna. (Slyšte!) A z těchto důvodů mám za to, že si odpovědní pánové v ministerstvech a v presidiu ministerské rady mají uvědomiti, jaká je jejich povinnost, a mají vědět, když zákon platí pro každého obyčejného smrtelníka, že tím spíše musí platit pro vládu a musí platit pro každé ministerstvo. (Souhlas a potlesk.)

Ministerstvo soc. péče požádalo včas o překročení, parlament souhlas dal. Národní obrana, když viděla, že nevystačí, rovněž učinila opatření. Že se toto její přání nedostalo do parlamentu, není vinou ministerstva nár. obrany (Posl. dr. Macek: Nýbrž?), nýbrž těch pánů, kteří jsou za to odpovědni.

Pan kol. Slavíček, pak také kol. Hodinová zde konstatovali, ovšem v různých variacích, v podstatě však stejně, že z půjčky práce nebylo užito skoro 1 miliardy. Já bych prosil, aby tady nevznikl omyl. Půjčka práce vykazovala koncem r. 1934 sice ještě něco přes 900 mil. Kč v hotovosti, ale ne proto, že by této půjčky práce nebylo užito pro účely, pro které byla kontrahována. Nikoliv, nýbrž prostě proto, poněvadž práce, které z těchto úvěrů byly a jsou konány, nedospěly ještě splatnosti. Jinak chci ubezpečiti slavnou sněmovnu, že mám jako člen výboru úsporné komise možnost se přesvědčiti, že půjčky práce je využito plně pro ty účely, pro které byla kontrahována a parlamentem povolena. (Výborně! - Potlesk.)

Pan kol. Slavíček prohlásil, že s uspokojením bere na vědomí činnost výboru úsporné parlamentní komise, litoval jen, že komise dává o sobě tak málo vědět, resp. že o své činnosti dává tak málo vědět veřejnosti. Pánové a dámy, výbor komise by splnil rád toto vaše přání a přání veřejnosti, ale výbor komise je povinen říditi se ustanovením zákona, který praví, že jednání výboru úsporné komise i komise jako takové je důvěrné a nemá býti zveřejněno. Jestliže jsme přijali zákon, kterým jsme zavázali komisi k důvěrnosti, pak pochopitelně nebudete od ní žádati, a snad ani veřejnost nebude od ní žádat, aby zveřejnila své jednání, aby zákon byl porušen. To by předpokládalo především změnu tohoto zákona.

Souhlasím doslova s tím, co zde pronesl p. kol. Bergmann zejména o hospodářství lihovém. Lihové hospodářství, které je v příčinné souvislosti s finančním hospodářstvím státním, nesporně zasluhuje velmi bedlivé pozornosti, neboť ono může býti stále ještě vydatným zdrojem státních příjmů a je potřebí. aby se mu věnovala povinná péče, poněvadž jí zasluhuje.

Kol. Jan Sedláček se zabýval hospodařením státních podniků a zejména se tázal, kde je zisk ze státní kapitálové účasti. Mohu mu říci, že pokud takový zisk je, je v účetní závěrce řádně vyúčtován a může se tam nalézti. Ovšem v účetní uzávěrce se hledá těžko, zejména když takovéto zisky, účasti, úroky a pod. jsou roztříštěny po řadě kapitol a rubrik státního závěrečného účtu. Shledává se to ovšem velmi obtížně. Pokud kol. Sedláčka zajímaly zejména některé tyto okolnosti, mohu mu říci, že zisk z elektráren je obsažen v kap. 14, tit. 5 a že k tomu má vysvětlivku ve státním závěrečném účtu č. 389. Část těchto zisků je v pokladní zprávě - jsou to zejména úroky, representující okrouhle částku 5 mil. Kč dále ve správě movitého majetku státního a ještě v řadě jiných podružných položek.

Kol. inž. Peschka pravil, že postrádá odpověď na otázku, kde jsou vykázány akcie a některé státní účasti, po nichž se ptal již ve výboru rozpočtovém. Chtěl bych říci p. kol. inž. Peschkovi, že na str. 382 státního závěrečného účtu jsou podrobnosti, kde a jak jsou jednotlivé cenné papíry uloženy a z čeho pozůstává toto jmění. Panu kolegovi snad ušlo, že pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Horák mu dal již ve výboru na jeho otázku naprosto podrobnou odpověď, a já bych jen konstatoval, že tady na str. 382 má také poznámku, že mimo tyto cenné papíry uloženy jsou akcie a podíly ještě u jiných státních pokladen, podniků a peněžních ústavů v celkové výši 2831/2 mil. Kč. Jenom akcie Národní banky, podíly státu na Národní bance, které tam musejí býti uloženy, representují z toho 135 mil. Kč, a pak je to ještě několik menších položek. Ostatně nejsou to žádné tajnosti, neboť minulý týden byl celý výkaz těchto státních papírů, pokud vím, v novinách, takže o nějaké tajnosti tu ani nemůže jíti.

Tím jsem asi tak vyčerpal všechny podrobnosti, námitky, výtky a dotazy, které byly za debaty o státním závěrečném účtu předneseny, a uzavírám: Státní účetní závěrka za r. 1934 není uspokojivá; je sice daleko lepší než závěrka za r. 1933, ale není toho druhu, abychom s ní mohli býti plně spokojeni. Bude lépe teprve tehdy, až se nám podaří opatřiti národnímu hospodářství takové předpoklady, aby nám dalo tolik, kolik stát k plnění svých úkolů potřebuje. K tomu je ovšem také zapotřebí, aby politika státu, zejména politika obchodní, politika finanční a politika měnová byla takového druhu, abychom se k těm lepším poměrům dostali. (Potlesk.) To je první předpoklad, který je nutno splnit, máme-li se dostati k lepším výsledkům hospodaření a nemáme-li upadat rok od roku hloub a hloub. To je mé pevné přesvědčení, které zde i jako zpravodaj otevřeně vyslovuji.

Jinak doporučuji slavné sněmovně, aby státní závěrečný účet schválila tak, jak jej nejvyšší účetní kontrolní úřad předložil, aby současně dodatečně schválila překročené úvěry kapitol, které jsem ve zprávě vyjmenoval, a aby rovněž dala souhlas k přijetí resoluce, kterou doporučuje rozpočtový výbor. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Míním dáti hlasovati o návrhu na schválení celého závěrečného účtu za rok 1934 najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)

Není jich.

Návrh můj jest přijat.

Kdo podle návrhu pana zpravodaje souhlasí podle čl. XIII finančního zákona pro rok 1934 s udělením dodatečného souhlasu k překročení výdajů při kap. 5, 18 a 20 a se schválením celého závěrečného účtu státních výdajů a příjmů za rok 1934 podle tisku 290, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna udělila dodatečný souhlas k překročení výdajů při kap. 5, 18 a 20 a schválila celý závěrečný účet státních výdajů a příjmů za rok 1934, spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku.

Zbývá ještě hlasovati o resoluci výboru rozpočtového otištěné ve zprávě výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce tato jest přijata.

Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.

Nebude-li námitek, vyřídíme ještě věci imunitní, odst. 5 až 11 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odst. 5, jímž je:

Zpravodajem výboru imunitního je p. posl. Dlouhý. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Dlouhý: Vážená sněmovno!

Kraj. soud trestní v Praze žádá za souhlas k trestnímu stíhání posl. Gajdy pro přečin podle §u 14, č. 1 zákona na ochranu republiky a §u 333 tr. z. a přestupek podle §u 2 a §u 19 zákona shromažďovacího.

1. Na veřejné schůzi dne 15. dubna 1931 v Praze-Vršovicích posl. Gajda pobuřoval proti demokraticko-republikánské formě státu tvrzením, že fašisté nejsou demokraté, demokracie se opěvuje, ale není žádné svobody, což ani za Rakouska nebylo. Po napomenutí interv. policejního komisaře prohlásil, že "demokracie je zlodějna".

2. V době, kdy byl obviněný v trestní vazbě na Pankráci, podepsal žádost o zproštění úklidových prací "gen. Gajda", ač usnesením kárného výboru MNO hodnosti zbaven.

3. Dne 24. března 1931 byla rozpuštěna fašistická schůze ve Vršovicích. Posl. Gajda svolal však jinou schůzi do hostince u "Šidlů", aniž by konání schůze řádně ohlásil.

Imunitní výbor se usnesl:

Ad 1. Ve schůzi dne 15. dubna 1931 stavěl posl. Gajda proti sobě poměry dnešní a poměry za Rakouska, a takto vychází z toho najevo, že svým výrokem "Demokracie je zlodějna" mířil proti dnešnímu demokraticko-republikánskému uspořádání státu a hleděl vyvolati u posluchačů nepříznivé smýšlení, tudíž pobuřoval proti němu veřejně, což také odporem i souhlasem posluchačů docílil. Pro přestupek spadající pod § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky se navrhuje vydání posl. Gajdy k trest. stíhání.

Ad 2. Poněvadž posl. Gajda sám doznal, že podpisem "gen. Gajda" nechtěl se vydávati za veř. úředníka, nýbrž mínil tím titul udělený mu ruskou vládou, může býti tato omluva přijata za pravdivou. Veřejnost nemohla býti uvedena v omyl, ježto rozhodnutí kárného výboru při ministerstvu nár. obrany bylo všeobecně známo. Vydání pro tento přečin se nenavrhuje.

Ad 3. Také tvrzení posl. Gajdy, že po rozpuštění veřejné schůze dne 24. března v restauraci Slavie svolal důvěrnou schůzi do hostince u "Šidlů" lze považovati za pravdivé a proto se rovněž pro tento přestupek vydání nenavrhuje.