Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Taub, dr Markovič,
Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.
Zapisovatelé: Sivák, Vávra.
227 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády
dr Hodža; ministři dr Krofta, Tučný.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda Malypetr zahájil schůzi ve
3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je
způsobilá jednati.
Předseda sdělil, že podle přípisů
vlády ze dne 28. února 1936, č. j. 1446 a
1447/1096/ 36/S m. r., president republiky rozhodnutím
ze dne 28. února 1936 prohlásil zasedání
obou sněmoven Národního shromáždění
dnem 29. února 1936 za ukončené a rozhodnutím
z téhož dne svolal obě sněmovny Národního
shromáždění k zasedání
do Prahy na den 5. března 1936.
Předseda vlády sdělil přípisem
ze dne 29. února 1936, č. j. 1483/909/36/S m. r.,
že president republiky, vyhověv rozhodnutím
ze dne 29. února 1936 žádosti předsedy
vlády dr Hodži za zproštění
řízení ministerstva zahraničních
věcí, jmenoval rozhodnutím z téhož
dne vyslance a zplnomocněného ministra dr Kroftu
ministrem a pověřil jej řízením
ministerstva zahraničních věcí.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu udělil
předseda u na dnešní den posl. dr Branžovskému,
dr Szüllömu, Ježkovi, Jar. Kučerovi,
Jašovi, Rázusovi, Knöchelovi,
Soglovi, dr Jillymu.
nemocí posl. Macoun, Fel. Kučera,
Wollner, dr Staněk.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Mašata.
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců
komunistické strany Československa posl. Schenka
za posl. Döllinga; klub poslanců "Deutsche christl.
soc. Volkspartei" posl. Zajička za posl. Schütze.
Předseda vlády sdělil, že vláda
předložila senátu k projednání
a schválení Národním shromážděním
návrhy zákonů:
kterým se mění a doplňuje zákon
ze dne 6. června 1924, č. 128 Sb. z. a n., o okresních
záložnách hospodářských
a kontribučenských fondech peněžních
v Čechách (příp. č. j. 5100/
36 m. r. z 2. března 1936), kterým se mění
a doplňují některá ustanovení
o advokátech (příp. č. j. 5124/36
m. r. z 3. března 1936).
Předseda vlády zaslal přípisy ze dne
4. března 1936 vládní nařízení
ze dne 20. února 1936:
čís. 36 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje
platnost hromadných smluv pracovních (č.
j. 5235/36 m. r.) - přikázáno výboru
soc. politickému;
č. 37 Sb. z. a n., kterým se zrušuje nejvyšší
přípustná hranice vkladů na vkladních
knížkách poštovní spořitelny
(č. j. 5233/36 m. r.) - přikázáno
výboru rozpočtovému.
Dotazy:
posl. Jarossa ministru nár. obrany o tom, že dragún
Štefan Mazán pochovaný bol bez cirkevného
obradu (č. D 85-IV);
posl. Jobsta:
ministru vnitra o služební kvalifikaci zaměstnance
ministerstva sociální péče (č.
D 87-IV),
ministru pošt a telegrafů, že proti právu
byla otevřena listovní zásilka sudetskoněmecké
strany (č. D 88-IV);
posl. dr Neumana ministru financí o nezákonném
postupu správy tabákové továrny v
Písku (č. D 89-IV);
posl. dr Domina ministru školství a nár. osvěty
ve věci autonomie vysokých škol (č.
D 94-IV);
posl. Neumeistera:
ministru financi ve věci trafiky v Prostějově
(č. D 90-IV),
ministru nár. obrany ve věci potvrzení o
utrpěném zranění ve službě
vojenské (č. D 91-IV),
ministru vnitra:
ve věci vyšetřování poměrů
četnickým strážmistrem ve Ždánici
(č. D 92-IV),
ve věci nesprávného vyšetření
rodinných poměrů při žádosti
o zařazení do náhradní zálohy
(č. D 93-IV).
Odpověď ministra vnitra na dotaz posl. dr Goldsteina
č. D 61-IV.
počátkem schůze:
Interpelace tisky 330 (I-XVIII), 337 (I-VI).
Odpovědi tisky 315 (I-V), 339.
Návrhy tisky 300, 333, 335, 336 - přikázány
výboru iniciativnímu.
přikázal předseda žádosti:
okres. soudu trest. v Brně ze dne 20. února 1936,
č. Nt 29/36, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Dominika pro přestupek ublížení
na cti podle §u 1 zákona č. 108/33 Sb. z. a
n. (č. J 127-IV);
zem. úřadu v Bratislavě ze dne 1. února
1936, č. 36.261/8/1936, za souhlas s trest. stíháním
posl. Lichnera pro dopravní přestupek (číslo
J 128-IV);
zem. úřadu v Bratislavě ze dne 10. února
1936, č. 45258/8/1936, za souhlas s trest. stíháním
posl. Lichnera pro dopravní přestupek (č.
J 129-IV).
Následkem amnestie presidenta republiky ze dne 14. prosince
1935 odvolány byly žádosti za souhlas s trest.
stíháním:
posl. Esterházyho č. J 101-IV, pres. sděl.
18. schůze,
posl. Čavojského č. J 59-IV, pres.
sděl. 8. schůze.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
k usnesení senátu (tisk 292) o návrhu sen.
dr Miloty, dr Kloudy, Pichla a Hubky (tisky sen. 25 a 73), aby
byl vydán zákon o trestnosti pytláctví
v zemi Slovenské a Podkarpatoruské (tisk 313).
Zpravodajem jest p. posl. dr Dufek. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Dufek: Slavná sněmovno!
Senát Národního shromáždění
přijal dne 29. ledna 1936 osnovu zákona o trestnosti
pytláctví v zemi Slovenské a Podkarpatoruské,
a to podle iniciativního návrhu sen. dr Miloty,
dr Kloudy a druhů. V tomto iniciativním návrhu
provedl senát podle přání ministerstva
spravedlnosti některé menší změny,
většinou formálního rázu.
Podnětem zmíněného iniciativního
návrhu i usnesení senátu byla zvláště
ta skutečnost, že se zřetelem k trestnosti
pytláctví je dosud velký rozdíl mezi
zeměmi historickými a zemí Slovenskou a Podkarpatoruskou.
V zemi České a Moravsko-slezské trestní
zákon považuje pytláctví za krádež
a kvalifikuje je jako zločin, když hodnota ukradené
věci přesahuje 2000 Kč, v některých
mimořádných případech i když
přesahuje jen 500 Kč, jinak pak jako přestupek.
Naproti tomu na Slovensku a Podkarpatské Rusi -není
pytláctví krádeží podle trestního
zákona a trestá se jen jako administrativní
přestupek podle § 26 a § 27 zák. čl.
XX z r. 1883, a to podle § 10 zák. č. 98 z
r. 1929 pouze peněžitou pokutou a jen ve zcela výjimečných
případech také vězením.
Změna těchto nedostatečných zákonných
ustanovení se jeví velmi naléhavou jednak
z ohledů bezpečnostních, jednak také
s hlediska národního hospodářství.
Na Slovensku a Podkarpatské Rusi rozmohlo se totiž
po státním převratu pytláctví
v rozsahu dříve nebývalém, a to jednak
v důsledku toho, že je dnes každému proti
dřívějším poměrům
velmi snadno získati střelnou zbraň i střelivo,
jednak i v důsledku změněné dnešní
mentality lidí. Vyskytují se dokonce i případy,
kdy pytláci ve velkém počtu pořádají
skoro pravidelné hony. Při tom velmi nebezpečně
ohrožují nejen lesní a myslivecký personál,
nýbrž i veřejné bezpečnostní
orgány. Pytláctví v takovémto rozsahu
prováděné znamená však také
značné nebezpečí se stanoviska národohospodářského,
neboť přímo decimuje stav zvěře,
zvláště když pytláci nedbají
ani stanovené doby hájení. V důsledku
toho usilují již dlouho různé myslivecké
korporace o úpravu trestnosti pytláctví na
Slovensku a Podkarpatské Rusi, počítajíce
s tím, že přísnější
kvalifikace trestního činu a zvýšené
tresty odradí většinu pytláků
od jich činnosti.
Osnova navrhovaného zákona znamená, aspoň
pokud jde o trestnost pytláctví, unifikaci materiálních
předpisů v zemích historických a v
zemi Slovenské a na Podkarpatské Rusi. Pytláctví
v zemi Slovenské a na Podkarpatské Rusi má
býti považováno za čin trestný
podle trestního zákona, a to za zločin, přesahuje-li
hodnota ukradené zvěře 2000 Kč nebo
500 Kč v tom případě, byla-li spáchána
na zvěři v oboře nebo se zvláštní
smělostí. Jinak se má považovati pytláctví
za přestupek podle §u 334 trest. zák. čl.
V z r. 1878. V důsledku toho mají býti zrušena
dosavadní ustanovení zákonného článku
XX z r. 1883, zejména §u 26 a §u 27 o trestnosti
pytláctví, resp. i jiná ustanovení
zákonného čl. XX z r. 1883 resp. zákona
č. 98 z r. 1929, ovšem jen potud, pokud obsahují
odchylné předpisy od tohoto nového znění
zákona.
Uznávaje uvedené okolnosti usnesl se ústavně-právní
výbor posl. sněmovny dne 27. února 1936 doporučiti
posl. sněmovně, aby přijala osnovu zákona
ve znění usneseném senátem dne 29.
ledna 1936.
Při tom ústavně-právní výbor
uvažoval i o těch okolnostech, že na Slovensku
a Podkarpatské Rusi jsou majitelé pozemků
špatně zabezpečeni proti škodám
způsobeným zvěří, a vzhledem
k tomu doporučuje resoluční návrh
poslanců Révaye, dr Suchého, dr Stránského,
dr Huly, Ostrého, Köglera a Zierhuta, jímž
se vybízí vláda, aby neprodleně vydala
nařízení k provádění
§u 7 zák. čl. XX z roku 1883, zejména
pokud jde o náhrady škod způsobených
vysokou a černou zvěří. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájím proto rozpravu.
Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu
řečnickou 20 minut. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest schválena.
Přihlášeni jsou řečníci
na straně "proti": pp. posl. Vallo,
dr Fencik, Sandner, Šverma, Kosik.
Dávám slovo prvnímu zapsanému řečníku,
jímž je p. posl. Vallo.
Posl. Vallo: Osnova zákona, ktorá bola predostretá
poslaneckej snemovni, týka sa zostrenia postupu proti pytliactvu
prevádzanému na Slovensku. Doteraz bolo pytliactvo
na Slovensku trestané ako policajný prestupok, zákon
tento dáva možnosť, aby bolo pytliactvo trestané
ako zločin. Pán zpravodaj už vo svojom úvode
uviedol, že tento zákon je predkladaný preto,
poneváč v historických zemiach už takýto
zákon jestvuje, a kým pytliactvo na Slovensku doteraz
bolo trestané len ako prestupok, bolo v historických
zemiach trestané ako zločin. Je zaujímavé,
že práve v tomto zákone sa vidí, že
na Slovensku ešte jestvuje pytliactvo ako prečin,
ale v historických zemiach už ako zločin. Pánánom,
ktorí predkladajú tennto zákon, ktorým
sa má zhoršiť alebo zostriť na Slovensku
trest za pytliactvo, neprišlo ale na myseľ, aby bol
na Slovensku odstranený rad druhých starých
maďarských zákonov, ktorými je ubierané
právo pracujúcemu ľudu a ktoré priamo
spútavajú pracujúci ľud. A iste, keby
sa dnes prebudil starý Tisza Pista, musel by sa len radovať
z toho, že i v oslobodenom Československu sú
pre slobodných Slovákov staré, ním
presadzované maďarské zákony. Zákony,
ktorými boli Slováci utláčaní
a ktoré boly používané k spútaniu
a znemožneniu pohybu slovenského pracujúceho
ľudu, sú teda dostatočné i pre vládu
československú.
Hovorí sa, že zákon je potrebný z dôvodov
národohospodárskych. Pán zpravodaj uviedol
aj rezolučný návrh, ktorým vraj sa
má spraviť opatrenie o poskytnutí odškodnenia
tým ľuďom, ktorým divá zver poškodí
ich majetok. My vieme, že v tomto zákone sa zabudlo
priamo na ochranu tých malých roľníkov,
ktorým sú každým rokom zničené
ich majetočky divou zverou, a oni nemajú naprosto
žiadnej možnosti, aby sa proti tomu bránili,
naopak, jestli sa zjavia v lesoch alebo podlesí, kde sú
ich mn ajetky, tak to znamená, že sú vystavení
tomu nebezpečiu, že budú považovaní
za pytliakov, to znamená, že sú vystavení
tomu nebezpečiu, že budú za toto potrestaní,
ba dokonca, ako sa i mnohhoráz zvlášte na Podkarpatskej
Rusi a v hornatých krajoch Slovenska stáva, že
sa do malých roľníkov a do robotníctva
strieľa ako do zvere, keď sa objaví v lese. Proti
tomu títo budú chránení?
V samom zákone a v dôvodovej zpráve sa uvádza,
ako by tento zákon mal hájiť tých polovníkov,
ktorí vraj teraz nie sú boháči, maďarskí
grófi, baróni a pod., ale sú to ľudia,
ktorí prebierajú polovnické právo,
a je to ich živnosť, a preto tých je treba chrániť,
aby nestratili na svojom.
Dosiaľ preca staré koburkovské lesy, ktoré
vlastní teraz štát, má v prenájme
pán senátor Vraný, veľmož
agrárny, keď chcete, nekorunovaný gróf
alebo bez titulu gróf československý. Druhú
čiastku lesov na Slovensku a taktiež najväčšiu
čiastku, polovné právo, rimavské lesy
vlastní na Slovensku, alebo prenajíma polovné
právo pán senátor Šelmec. Všetko
majú takí páni a v ďôvodovej zpráve
sa uvádza, že je to na ochranu tých malých
polovníkov. A fakt je ten, že o malých polovníkov
tu neide, poneváč nemá nik protekciu z tých
malých polovníkov, aby dostal polovnícke
právo, a za druhé nemá k tomu ani finančných
možností.
Fakt je ten, že sa tu nejedná naprosto o ochranu nejakých
malých polovníkov, ale jedná sa tu, aby takýmto
spôsobom vstup do lesa robotníkom a roľníkom
bol ešte viac znemožnený, poneváč
je obava, že sa zjaví v lese, a takýmto spôsobom
dozorca lesov a podobne má možnosť, aby ho udal,
že pytľačil v tomto lese, a tuná je nebezpečie,
že bude trestaný za krádež, to znamená,
žalárom, ktorý je pomerne za krádež
dosť vysoký.
Že sa jednako po prevrate zvlášte rozmnožilo
pytliactvo, je taktiež nepopierateľným zjavom,
ale je treba, aby práve táto stránka bola
skúmaná, že prečo sa práve v
tomto období pytliactvo rozšírilo. Nie je pravda,
že si teraz môžu zadovážať zbrane
a preto sa pytliactvo rozširuje, pravda je na druhej strane,
že ľudia prv nemuseli z biedy ísť pytľačiť,
alebo tí malí roľníci, ktorí
dneska musia si každý jeden korec zemiakov hájiť,
pred válkou neboli na tie zemiaky odkázaní,
oni chodili na prácu a toto bol taký vedľajší
ich príjem, tedy priamo nezáviseli od toho, jestli
sa im tam urodí jedno, dve alebo tri vrecie zemiakov, ale
dnes je stav iný. Dnes možnosť práce a
možnosť zárobkov nemajú a je nepopierateľne
pravda, že v hornatých krajoch je mnnnoho ľudí,
ktorí sa týmto živia, a že vtedy, keď
sa to bude vykladať ako zločin, bude im hroziť
väčšie nebezpečie. Ale tým sa ten
ľud ešte nenajedol a tým se mu neposkytla možnosť,
aby prišiel k výžive; keďže sa tedy
zostruje zákonný postup proti týmto pytliakom,
nijak to neznamená, že tým sa to omedzí,
poneváč bieda pracujúceho ľudu a zlé
položenie pracujúcich ľudí v hornatom
kraji, kde sa nachádza vysoká zver, je so dňa
na deň horšie, a to ženie i k takýmto
opatreniam.
Môžeme zaznamenávať, že v posledných
dvoch rokoch bolo nnniekoľkokráť strieľané
do pytliakov, že bolo niekoľko ľudí zavraždených,
zvlášte na Slovensku a na Podkarpatskej Rusi. To znamená,
jestli sa to robilo v tej dobe, keď sa to trestalo ako prečin,
a jestli sa strieľalo i na takých pytliakov, keď
snáď len priestupok mohli urobiť, keď sa
nachádzali na území, kde mohli sa dopustiť
len priestupku, ak to bude teraz vyzerať, ak sa possmelia
ľudia, ktorí dosiaľ neboli ani tak trestaní,
trebárs mnohokráť zastrelili človeka
a nemohlo sa dokázať, že ten človek by
bol mal pri sebe zbraň? Teraz, keď budú môcť
odôvodniť, že videli človeka, ktorý
sa nachádzal na území, kde je možno
spáchať zločin, to znamená, že
bude možnosť ostrejšieho postupu, moznosť
použitia zbrane a že nebezpečie ľudských
životov i vtedy, keď sa nebude jednať o pytliactvo,
ale keď sa človek nachádza na území,
kde sa spáchať môže zločin a kde
konec koncov nemá čo hľadať ... (Hlasy:
Každý argaláš tam mohol strieľať!)
Áno, pán Šelmec, pán sen.
Vraný a pán possl. Beran, ktorí
boli onými majiteľmi.
Keď sa prichádza alebo chce prijsť opravdu k
tomu, že v historických zemiach je zákon, ktorý
toto trestá, bolo by dobre, keby už po 17 rokoch boli
tí páni, ktorí predkladajú tento zákon,
opravdu prišli s celou seriou zákonov, ktoré
v historických zemiach sú a ktoré na Slovensku
platnosť nemajú. Ja by som dal len j eden taký
príklad: Shromažďovací zákon, ako
je platný v historických zemiach a ako je platný
na Slovensku. Prečo neprijdu taktiež s týmto
zákonom, prečo, keď sa už hovorí
o rovnosti, keď hovoria, že v historických zemiach
je to a na Slovensku to nie je a opáčne, prečo
doplňujeme tento trestný zákon, ktorý
ešte zostruje ten starý stav maďarský,
preečo neprichádzame i s tými zákony,
ktoré poskytnú Slovákom väčšie
práva? Ale doteraz, žiaľbohu, od trvania Československej
republiky takýto zákon neprišiel.
Zvlášte bolo by bývalo nutné, keď
sa tento zákon už predkladá, nepredložiť
rezolúciu, poneváč vieme, ako sa všeobecne
s rezolúciami zachádza, vieme, že i pri obiľnom
monopole sa hovorilo: Nesmie sa protizákonne zdražovať,
rezolučný návrh bol prijatý touto
poslaneckou snemovňou, a podívajte sa, zdražuje
sa vesele, len sa tak zelená.
A i v tomto pprípade je rezolučný návrh
prijatý, že majú robotníci alebo tí
poškodení dostávať odškodné,
ale ja viem, aké odškodné platí lesné
riaditeľstvo v Žarnoviciach. V Žarnoviciach taktiež
pri stávke si mi sťažoval jeden malý roľník,
ktorý má asi 20 jut ár špatných
pasienkov - zo Župkova je tento roľník - že
jeho pasienky boly rozryté divou zverou z jednej tretiny,
že naprosto nemá možnosť, aby sa proti tomu
bránil. Išiel na riaditeľstvo štátnych
lesov a žiadal, aby sa tam vyposlala komisia. Nič.
Konečečne zakročil na súde, aby tam
súdna komisia bola vyposlaná. Vyposlaná bola
súdna komisia, ktorá zistila škody, ktoré
tam boly napáchané. R iaditeľstvo štátnych
lesov povedalo: Na čo by ste sa s námi žaloval,
s námi sa nežalujte. My sa s vámi vyrovnáme.
Prečo sa ťahať po súdoch ? Vyrovnáme
sa s vámi. Roľník čakal 2, 3 mesiace,
a keď tam išiel a pýtal sa, čo je s tým
vyrovnaním, h ovoria mu: u nás sa žobrať
nesmie, a vyhodili jedednodu cho roľníka odtamtiaľ.
Ako má na súde hľadať nápravu ?
Nedosiahne tejto nápravy. Robia sa takéto veci.
Preto takýmto spôsobom hájení sú
tí, ktorí majú polovnícke právo.
Zákon im poskytuje v tomto prípade ešte väčšiu
ochranu. Ale nikde ani slovom, ani literou nie sú hájení
tí malí roľníci, tí malí
majitelia pozemkov, ktorí majú byť hájení
pred touto divou zverou a ktorí majú byť hájení
pred takýmito pány, ktorí takéto zákony
v tomto prípade vynášajú. Najväčšou
ochranou by bolo, aby sa doniesol taký zákon, ktorý
by hájil týchto roľ níkoíl v,
týchto robotníkov pred takýmito luďmi,
ktorí takýmto spôsobom nedávajú
nič pracujúcemu ľudu, ba soberú mu každú
možn osť j eho obrany života, každú
možnosť jeho obrany maličkého majetku,
ktorý mu donáša eššte kus chleba.
Mýlite sa, pánovia, jestli myslíte, že
týmito zákonnými opatreniami je možno
omedziť pytliactvo. Za prvé, dokiaľ neposkytnete
ochrany malému roľníkovi a jeho majetku, za
druhé, dokiaľ neposkytnete nič práve
v tých hornatých krajoch sa nachádzajúcemu
pracujúcemu ľudu, dotiaľ nie je možné
pytliactvo omedziť, poneváč to mnohdy robia
preto, aby sa zachránili pred hľadovou smrťou,
poneváč to robia preto, aby si zachránili
svoj život a život svojich rodín, a za druhé,
robia to preto, poneváč si chcú za každú
cenu obh ájiť svoj majetok pred divou zverou. Prosím,
pojďte na Horehronie a budete videť, že na pr.
na jedno katastrálne jutro zemiakov prijde ráno
roľník a vidí, že polovica zemiakov je
vyrytá, je zničená. Hovorím: Nech
sa obrátia na pána Vraného a na pánnov,
ktorí majú polovníícke právo,
o náhradu. Keď sa tí ľudia obrátia
o náhradu a budú ju žiadať, to znamená,
že nebudú nikdy vzatí štátnou lesnou
správou do práce, či ako robotníci
alebo povozníci, alebo to budú trpeť, alebo
je tisíc možností, aby takýmto spôsobom
sa potom lesná správa, poťažne ten, ktorý
má právo polovnícke, mohol týmto pomstiť.
Žiadnymi zákonnými opatreniami nie je možné
toto obmedziť, je to možné len vtedy, keď
sa zaistia malí roľníci pred škodou, ktorú
robí divá zver, a ďalej keď sa dá
práca v tých hornatých krajoch sa nachádzajúcim
ľuďom, a to práca ako poľná, tak
lesná.
Hovorí sa, že sa len po válke rozmnožilo
pytliactvo, ale ja pravím, že keď pracujúci
ľud bude mať prácu, nebude pytľačiť,
keď bude mať poľný majetok pred divou zverou
chránený, taktiež nebude pytľačiť
a nebude svoj život vystavovať nebezpečiu pre
nejakú zastrelenú srnu alebo inú divú
zver. (Potlesk komunistických poslanců.)