Stran dělnických bytů má se věc opět podle statistické ročenky takto: V celku bylo napočítáno 301.227 dělnických bytů. Z toho mělo koupelnu 9.915, t. j. na 100 dělnických bytů připadají v republice 3 koupelny. Plynem bylo vybaveno 3.317 bytů, tedy přesně 1%. Zaopatření elektrickým světlem jest lepší. Zaopatření vodou: z 301.227 dělnických bytů mělo jen 39.602 vodu v bytě, t. j. na 100 dělnických bytů připadá jen deset s přímým zaopatřením vody. Společné záchody mělo jen 215.453 nebo 70 ze sta. Ze 100 dělnických bytů se skládalo 40.9 z jedné místnosti a 50.2 ze dvou místností.

V roce 1930 se konalo sčítání bytů v Podmoklech a chtěl bych obraz zde doplniti zkušenostmi, které jsme učinili v pohraničním území. Čísla o tom byla dávno uveřejněna, opakuji je jen, protože dokazují, že je skutečně bytová bída. Bylo napočítáno 6.504 bytů, ve kterých bydlelo 6.707 rodin, takže tedy v tomto malém městě sotva s 20.000 obyvateli bylo 203 rodin bez vlastního bytu. Počet obyvatel v městě byl tehdy 21.941. Bylo 600 obytných kuchyní, 3.263 bytů s pokojem a kuchyní, 1.476 bytů se 2 pokoji a kuchyní a jen 532 byty se 3 a více pokoji. Bylo zjištěno, že skoro dvě třetiny všech bytů je méně vyhovujících. To vsak ještě není to nejhorší. Jak to vlastně vypadá s ložnicemi? V obytných místnostech, v kuchyních, ve kterých se konaly všechny práce domácího hospodaření, spala v 801 případě 1 osoba, v 361 případě 2 osoby, v 143 případech 3 osoby, v 56 případech 4 osoby, v 18 případech 5 osob, v 4 případech 6 osob a v 1 případě docela 7 osob. Město Podmokly má dobrou vůli zde pomoci, chybějí mu však finanční základy. V jednom pokoji spala, v 811 případech 1 osoba, v 2.499 případech 2 osoby, v 1.790 případech 3 osoby, v 868 případech 4 osoby, v 312 případech 5 osob, v 117 případech 6 osob, v 38 případech 7 osob, v 20 případech 8, ve 2 případech 9 a v jednom případě dokonce 10 osob. To je tedy v jednom pokoji sotva s 20 čtverečními metry plochy.

V komorách spalo v 1.170 případech 2.237 osob, v jedné komoře docela 8 osob. V chodbách spalo v 20 případech 29 osob. Bylo docela použito koupelen, v 11 koupelnách spalo 11 osob. Vlastní koupelnu mělo 12.2% všech rodin, společnou 0.4 %, 87% obyvatelstva nemělo koupelny, 31.4% mělo vlastní záchod, 68.6% mělo společný záchod. V státním měřítku mohla by se kapitola bytové kultury přiměřeně doplniti. Při 980.034 bytech, které jsou obsaženy ve statistické příručce, vykazuje 360.080 čili a si 40% vlastní záchod. Naše podpora stavebního ruchu naráží na určité překážky. Nechť míní zákonodárce každý akt o podpoře stavebního ruchu dobře, přece jsou zde u díla síly, které se nepřetržitě pokoušejí, aby tuto dobrou vůli brzdily. Bylo opakováno a především v tisku na to poukazováno, že ceny stavebního materiálu jsou u nás nedostupně vysoké. Z publikace, jež vyšla na podzim loňského roku, jsme mohli vyčísti, že na příklad železné pruty do betonu stojí u nás 144 Kč, zatím co se stejné zboží dodává z nekartelované ciziny za 60 až 70 Kč. Mohli jsme z téže publikace zjistiti, že na př. topná tělesa, dvoučlenný radiator, jenž stál doposud 43 Kč, se zřetelem na kartelová ustanovení byl zvýšen na 67 Kč. Zdražení činilo tedy 55.8 %. Mohl bych tyto příklady ještě dále doplniti a chci poukázati na úplně změněné ceny, jež byly způsobeny kartelováním určitých materiálií na stavebním trhu, totiž u cihel, kamenů, cementu, tašek, oken a dubových parket. Tyto ceny nyní stoupají. Není však také v stavebním povolání ani jednoho podnikatele, u kterého by snad byly stouply mzdy zedníků, tesařů a betonářů, byť jen o 1 %. Upozorňuji na to, protože to je mimořádně charakteristické u cementu. Portlandský cement stál r. 1931 25 až 30 Kč. Když se kartel zhroutil, stálo totéž zboží 9 až 14 Kč. Když byl loni kartel znovu utvořen, stoupla cena zase na 15 až 20 Kč a nyní počátkem 1936 docela na 22 Kč. Ceny materiálií jsou příliš vysoké. Výrobní náklady jsou proto příliš drahé. Staví se příliš draho a v tomto případě jsou činže nedostupně vysoké. Máme-li na byt s pokojem a kuchyní na př. v družstevní velkostavbě přibližně 50.000 Kč stavebních nákladů, vyžaduje tato částka přes to při 6 %ním zúročení 3000 Kč ročně nebo 250 Kč měsíčně. Odečteme-li státní příspěvek 2 %, zbývá vždy ještě stavební náklad, jenž činí přibližně 167 Kč měsíčně. Pan ministr soc. péče dokázal v září 1935, že určití nositelé kartelů, především akciové společnosti, většinou tedy velkopodnikatelé, podle zpráv Národní banky, zastrčili v posledních 8 letech tak mimořádně vysoké zisky, že se od nich smí slušně požadovati, aby v krisi poskytli něco pro všeobecné blaho. Čteme letos znova o rekordních kursech průmyslových papírů. V protikladu k tomu stojí tedy nevyřešený problém bytového hospodářství. Ze zkušeností z předválečné doby vysvítá, že zaměstnanec vynakládá asi 15 % svého příjmu na úhradu své bytové potřeby, dělník 20 %. Dnes není malého zaměstnance ani úředníka, který by s 15 % svého mzdového příjmu vystačil, aby uhradil bytovou potřebu.

Chci poukázati ještě na jiné okolnosti a překážky. V bytovém hospodářství, především v povolení státní záruky, jsou těžké byrokratické překážky. Jest stěží možno, aby obec nebo obecně prospěšné stavební družstvo, jež žádá za státní záruku pro novostavbu, dostalo první splátku v kratší době než půl roku. Kdyby toto tempo v této osnově zákona nemohlo býti změněno, dokazovalo by to, že bychom mohli se stavbou domů začít v nejlepším případě letos v září. Zde prosíme pana ministra soc. péče naléhavě, aby usiloval o urychlení byrokratického řízení, protože předně přípravy k získání úvěru jsou samy o sobě velmi rozsáhlé a vyžadují mnoho času, než se dojde tak daleko, aby se spisy o státní záruce dostaly vůbec do příslušného ministerstva.

Nyní bych se chtěl zcela krátce zabývati ještě otázkami ochrany nájemníků. Podle statistické příručky podléhalo r. 1931 zákonu o ochraně nájemníků 1,260.429 osob v 356.896 chráněných bytech, ze všech bytů 52.1 %. Víme již, že ochrana nájemníků souvisí co nejúžeji s péčí o byty. Řešení bytových poměrů ....

Místopředseda Onderčo (zvoní): Prosím pána rečníka, aby skončil.

Posl. Kögler (pokračuje): Ihned.

Řešení bytových poměrů podmiňuje však řešení bytového problému. Chtěl bych zde poukázati na tuto okolnost. Pánové z německého spolku majitelů domů konali v Ústí n. L. před nedávnou dobou schůzi. Představují si řešení celého bytového problému ohromně prostě. Bytový problém bude vyřešen, bude-li vzat zřetel k přání německých majitelů domů na zvýšení činže o sedminásobek, t. zn. valorisované činže. Co to však znamená pro dnešní mzdovou úroveň? Je při tom mimořádně za jímavé, že pan kol. dr Peters ze sudetsko německé strany, jenž se této schůze německých majitelů domů účastnil, rozuměl svému "jednoznačně sociálnímu" postavení tak, že majitelům domů prohlásil, že se s jejich požadavky ztotožňuje. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Co to znamená? To znamená 700%ní zvýšení činží. Musíme jíti do oblastí krise, abychom věděli, jaké mzdy mají dělníci v územích krise. Připomínám okres šluknovský. Máme tam dělnice v květinářském průmyslu, jež mají sotva více než 20 haléřů hodinové mzdy. Je to snesitelné a možné, aby takové pracovní kategorie mohly snésti sedminásobné zvýšení činží? To není možné. Odkazuji na statistiku Ústředního soc. pojišťovacího ústavu, z níž vysvítá, že z 2,012.018 pojištěnců jest více než polovina v první až čtvrté platové stupnici, t. zn., že disponuje důchodem od 36 až 105 Kč. Kdyby tito lidé byli zatíženi sedminásobnou činží, znamenalo by to, že by celá jejich mzda ne stačila, aby mohli zapraviti činže. Musili by ke svému platu vyhledati ještě cizí prostředky, aby mohli vůbec činže zaplatit. Proto odmítáme požadavky německého Spolku majitelů domů co nejrozhodněji, protože jsou sociálně nesnesitelné. Musíme však také říci, jak se ztotožňuje stanovisko této korporace s "jednoznačně sociálním" postavením sudetskoněmecké strany? Pan posl. inž. Richter v soc. politickém výboru prohlásil zdánlivě pod tlakem svého svědomí, že okamžitá likvidace ochrany nájemníků není možná, ale že konečně jednou bude musiti býti tato ne spravedlnost se světa zprovozena. Tu se přece musíme tázati, v čem spočívá největší bezpráví, v tom, že němečtí dělníci jsou německými podnikateli tak špatně placeni, nebo v tom, že demokratická republika, že se koalice pokouší, chrániti v této osnově zákona na ochranu nájemníků především nejchudší vrstvy obyvatelstva před zdražením živobytí? Mohl bych ještě odkázati na index živo bytí, mohl bych odkázati na to, že se od r. 1927 sotva změnil. Co tato osnova má při nést a co přináší, jest, že chrání především nejchudší lidi před zdražením bytů a tím chrání před zmenšením jejich příjmu. Proto a hlavně proto souhlasíme s touto osnovou. Chceme však říci, že tím není otázka sociálního práva bytového a činžovního odstraněna z pořadu, protože při tom jde o základní problém lidového zdraví, o fysické a duševní blaho. President Masaryk prohlašuje ve svém díle "Světová revoluce", že naše druhá veliká, zvláštní úloha spočívá v tom, starati se s pomocí státu, obcí a všech tak zvaných humánních institucí o fysické a duševní zdraví národa.

Německé dělnictvo je dnes ohroženo krisí ve svém fysickém zdraví. Proto splňuje koalice úplně dílo humanity a lidového blaha, předložila-li tento návrh a souhlasíme-li s touto osnovou zákona.

Místopředseda Onderčo (zvoní): Upozorňujem pána rečníka, že prekročil o 10 minút rečnickú lehotu.

Posl. Kögler (pokračuje): V dřívějším vládním prohlášení bylo: "Úkolem státní správy je pomoci těm, kteří jsou bez viny sociálně nejslabšími." Tomuto úkolu tato osnova vyhovuje a proto pro ni hlasujeme. (Potlesk.)

Místopředseda Onderčo (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Pik.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Když býv. ministr veř. prací, nynější posl. Srba, šťastným způsobem vyřešil bytovou otázku státních a veřejných zaměstnanců podnětem na zřízení státních stavebních losů, chtěli jsme tento dobrý příklad následovati i na poli soukromého bydlení a soukromých staveb. R. 1925 a 1929 jsme doporučovali, aby při uvolňování ochrany nájemníků a při zvyšování nájemného byla ze zvýšeného nájemného určena jistá částka do bytového fondu, ze kterého by se budovaly obytné domy pro nejchudší obyvatelstvo a poskytovaly také příspěvky na stavbu rodinných domků pro nezámožné obyvatelstvo. Tento moment nebyl uznán a ke zřízení státního bytového fondu na podporu staveb obytných a rodinných domků nebylo přistoupeno. Litujeme toho, a pánům, kteří vytýkají, že ochrana nájemníků příliš dlouho trvá a že stát sám ze svých prostředků a svojí garancií musí podporovati stavební bytový ruch, připomínám, že nemajíce pochopení pro myšlenku zřízení státního bytového fondu, způsobili průtahy v ochraně nájemníků a znemožnili rozvoj staveb obytných domů a domků, které by byly bývaly úplně saturovaly nájemníky, kdyby k výpověděm po zrušení ochrany nájemníků došlo. Vzpomínám na tyto věci proto, abych řekl, že vina - v průtazích, zejména ve věci ochrany nájemníků u velkých bytů, není na stranách, kam tato výtka je adresována, nýbrž vina je v tom, že některé strany neměly pochopení pro vybudování státního fondu bytového, z něhož by se saturovaly potřeby těchto staveb a při čemž by také stát nebyl zatížen takovými povinnostmi, jako byl zatížen finančně do budoucna každým novým zákonem. Proto když nedošlo k tomuto státnímu fondu bytovému, musíme občasně vyřizovati tyto věci různými zákony a zejména zákonem o podpoře stavebního ruchu.

Vítáme, že dnes projednávaná osnova o stavebním ruchu jako logický důsledek postupného rušení ochrany nájemníků a jako nejvyšší potřeba hospodářského života dostává se do stadia uzákonění. Litujeme, že snaha ministerstva soc. péče o urychlené vyřízení této důležité předlohy, kterou dalo do oficiální diskuse již na podzim, byla mařena spojitostí s osnovou bytovou a pozdržena spornými hledisky. Věříme však, že při rychlém řízení o žádostech za státní záruku a o povolení stavební může býti zachycena ještě letošní sezona stavební a že již v brzké době bude možno rozhojniti četné stavby, jak toho žádá zájem stavebníků, nezaměstnaného dělnictva a stavebních živností.

Poskytnutím státní garancie na stavby obytných domů a rodinných domků, jakož i na stavby obcí a družstev usnadňuje se také peněžním ústavům, aby své peněžní vklady, mrtvě ležící, mohly dáti do oběhu v zájmu ozdravění a posílení celého hospodářského života a také v zájmu vlastním. Peněžní ústavy po nepříznivých letech 1933 a 1934 již r. 1935 zaznamenaly značný vzestup svých vkladů. Také rok 1936 započal s ještě příznivější tendencí, neboť vkladová síla peněžních ústavů se již počátkem roku ještě příznivěji zvýšila. Vznikají značné přebytky, které i z důvodů obchodních musejí vydati peněžní ústavy do oběhu, jak to jejich účel i prospěch vyžaduje. Lze tedy souditi, že spojením obou zájmů, stavebníků a peněžních ústavů, dosáhne se již letos a také příštího roku značného pohybu peněz, zvýšení pracovní příležitosti a velikého pracovního a výrobního pohybu v živnostech stavebních, které loňskou a předloňskou stagnací velmi utrpěly.

Musím naléhavě zdůrazniti, aby bylo co nejpřísněji čeleno zneužívání stavební konjunktury k neodůvodněnému zvyšování cen stavebních hmot. Tím by se zcela znemožnil účel dosíci náhrady bytů levnými stavbami a bytů pro nezámožné a chudé obyvatelstvo.

Je nám nepochopitelné, proč právě na tomto poli nebyla podpořena dobrá snaha ministerstva soc. péče a že vládnímu nařízení o rozhodčích komisích pro ceny stavebních hmot byly činěny průtahy na úkor rychlého vyřízení osnovy o stavebním ruchu.

Kvitujeme s uznáním, že ministerstvo soc. péče akceptovalo zlepšovací návrhy a usnesení soc. politického výboru o výhodách daňových, přirážkových, dávkových a poplatkových, neboť jen za takovýchto výhod může býti posílena chuť k podnikání a stavbám.

Přáli bychom si ještě většího zlepšení různých ustanovení osnovy o stavebním ruchu, ale víme dobře, že ideálu jsou na překážku různorodé zájmy a že osnova jest kompromisním dílem mezi těmito zájmy a finanční nosností státu.

Netajíme se vědomím, že zákonem o stavebním ruchu bude značně zasáhnuto do sféry zájmů obecních a také hygienických.

Zákonem budou připuštěny i stavby na odlehlých místech obce a také tam, kde není kanalisačních a vodovodních přípojek. Systém žump a studní, zejména ve větších městech, nebude nijak na prospěch moderním zájmům zastavovacím a hygienickým. Leč těžká doba ukládá v těchto věcech shovívavost, neboť poměry jsou v tomto směru silnější.

V resolučním návrhu soc. politického výboru se vláda žádá, aby v brzku předložila zákon o stavební uzávěře pro hlavní město Prahu. Soudím, že takový zákon v budoucnosti musí se týkati všech velkých měst, neboť zastavování míst v odlehlých částech města způsobuje nejen enormní finanční břemena ochuzené samosprávě, nýbrž i poruchy regulační, hygienické, bezpečnostní a správní. Žádáme proto, aby budoucí zákon byl rozšířen na všechna větší města, a konečně žádáme, aby byl co nejdříve vydán nový stavební řád pro větší obce, ježto při velkém rozmachu, zejména měst jsou dosavadní předpisy stavebního řádu nevhodné a zcela zastaralé.

Zákon o stavebním ruchu uloží obcím, aby při udělení státního příspěvku přispívaly ke zlevnění nájemného v bytové péči o chudé roční částkou aspoň 1 % ze součtu zaručené a předcházející nezaručené zápůjčky.

Obce již dnes mají veliké risiko v opatřování bytů pro své příslušníky a chudé občany. Neodmítají i v budoucnosti spolupomáhati, ale musí jim býti tato pomoc umožněna. Samospráva byla velmi citelně ochuzena protisamosprávnými zákony z r. 1927, také krisí a schodkem ze své bytové péče, neboť z valné části od nezaměstnaných nájemníků obecních bytů nedostává a těžko může požadovati nájemné. Plzeňská obec má na př. z tohoto titulu újmu přes 1 mil. Kč za dobu hospodářské krise, neboť v Plzni byla nezaměstnanost ze všech měst poměrně největší. Jakákoliv činnost obce na poli stavebně-bytové péče je tudíž závislou na její finanční schopnosti.

Podle zákonů o finančním hospodaření obcí značná část jich nebude moci na poli stavebně-bytovém podnikati. Pro letošní rok nemají obce ve svých rozpočtech položky na nové stavby bytové, a i kdyby některá obec chtěla mimořádně stavbu uplatniti, musí nejdříve prokázati výnosnost takových staveb a přesné placení nájemného od všech nájemníků budoucího obytného domu.

Úřady žádají, aby obec, než počne stavěti obytné domy, předložila seznam nájemníků, kteří dávají garancii, že budou platiti nájemné. Něco takového nemůže za dnešních poměrů učiniti žádná obec, poněvadž nemůže garantovat, že dnes do obecního domu se nastěhovavší nájemník vytrvá v plném zaměstnání po celý pobyt v tomto obecním domě.

Zde nový zákon o stavebním ruchu narazí na strohé předpisy zákonů o finančním hospodaření samosprávy, poněvadž chybí soulad a budou chyběti také finanční prostředky na novostavby. Proto musíme co nejnaléhavěji žádati, aby byl především uveden v účinnost zákon č. 69 z r. 1935 o pomoci postižené samosprávě v dluhové službě. Je nepochopitelné, že tento zákon nebyl ještě uveden v účinnost, že je právní stav briskován, čímž hmotně i právně stává se neprávní stav velikou závadou nejenom hmotnou, nýbrž také mravní. Státními zásahy byla samospráva velmi citelně postižena a státními zásahy musí býti zase ze svého nezaviněného stavu krise vyvedena. Je-li zájem, aby investiční a stavebně-bytová činnost samosprávy se rozvinula na prospěch hospodářského života a nezaměstnaných, je svrchovaný čas, aby jí pro to byly dány podmínky.