Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Taub, dr Markovič,
Langr, Košek, Onderčo, Mlčoch.
Zapisovatelé: de Witte, R. Böhm.
215 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: ministři inž.
Dostálek, Tučný.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Místopředseda dr Markovič zahájil
schůzi ve 3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že
sněmovna je způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi:
na dnešní den posl. Knotek; na dnešní
a zítřejší den posl. dr Domin;
na týden posl. Macoun.
nemocí posl. Stejskal, dr Kozák.
Lékařská vysvědčení
předložili posl. Dubický, Szentiványi,
dr Staněk, Rázus.
Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznána
dodatečná omluva posl. dr Domina na den 21.
dubna 1936.
Do výboru kulturního vyslal klub poslanců
národního sjednocení posl. dr Domina
za posl. Ježka.
Do výboru ústavně-právního
vyslal klub poslanců čsl. soc. demokratické
strany dělnické posl. Révaye za posl.
dr Markoviče, posl. Vaverku za posl. dr Goldsteina.
Do výboru branného vyslal klub poslanců
"Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl.
F. Nitsche za posl. dr Köllnera.
Do výboru imunitního vyslal klub poslanců
komunistické strany Československa posl. dr Jar.
Dolanského za posl. dr Clementise.
počátkem schůze: zpráva tisk 398.
Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit.
m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké
zprávy o 36. schůzi sněmovny dne 21. dubna
1936 projevy ohrožující bezpečnost státu
a hrubě urážlivé z řeči
posl. Švermy.
Místopředseda dr Markovič (zvoní):
Pristúpime k prejednávaniu prvého odstavca
poriadku, ktorým je:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu zákona (tisk 159),
kterým se mění § 23, odst. 2 zákona
o zastavování činnosti a o rozpouštění
politických stran (tisk 385).
Zpravodajom je p. posl. dr Suchý.
Budeme pokračovať v rozprave započaté
v 36. schôdzi snemovne dňa 21. apríla t. r.
Lehota rečnícka je 40 minút.
Prihlásení sú ešte rečníci
na strane "proti": pp. posl. dr Wolf,
dr Rašín, Slanský.
Udeľujem slovo prvému prihlásenému rečníkovi,
p. posl. dr Wolfovi.
Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!
Zřídka se naskytne ve státním a parlamentním
životě taková zvrácenost jako osnova,
která jest obsahem dnes nám předloženého
návrhu zákona o obnovení zmocnění
vlády k rozpouštění stran a náhradních
stran. Nezmiňuji se již o tom, že se mi zdá
směšným, že se mají obnoviti předpisy
zákona ze dne 25. září 1933, č.
201 Sb. z. a n., o rozpouštění politických
stran, zákona, který již dávno přestal
existovati, neboť přirozeným zjevem všech
životních úkazů jest, že, co jednou
neexistuje, nemůže býti obnoveno, ale největší
zvrácenost je v tom, že celá tato osnova zákona
přímo odporuje ústavě a celému
státnímu zřízení a zasazuje
největší ránu jeho demokraticko-republikánské
formě, pro jejíž ochranu má býti
uvedena v platnost, jak to prohlašuje § 1 osnovy tohoto
zákona. Zdálo by se, že vládnoucí
a odpovědní činitelé v tomto státě
od té doby, kdy tento zákon povstal, měli
se přesvědčiti, že takový zákon
jest nelogický a škodlivý pro celé státní
zřízení a pro vážnost státu
za hranicemi, a spíše se radovati, že časem
již jednou ta černá skvrna zmizela s promítacího
plátna republiky, ale zatím dnes zase přicházejí
s jeho obnovením.
Lid je jediný zdroj veškeré státní
moci v republice Československé, vyhlašuje
jako nejvyšší zásadu ústavní
listina v §u 1, a celé naše státní
zřízení se má opírati o rovnost
před právem, o svobodu a občanská
práva, zaručená v hlavě V ústavní
listiny, a na této rovnosti jest vybudována instituce,
skrze kterou lid má vykonávati tuto svou moc, t.
j. Národní shromáždění.
Proto také spravedlivě ústava v § §
8 a 13 zavádí do obou sněmoven Národního
shromáždění volby nejen všeobecné,
rovné, přímé a tajné, nýbrž
i podle zásady poměrného zastoupení,
a naše volební řády, opírajíce
se o to, uvádějí do života politické
strany, aby umožnily poměrné zastoupení.
Strany jsou tedy výrazem vůle lidu a proto i základem
demokratického zřízení státu,
ale zároveň v tomto smyslu jsou samým lidem,
jenž jest nositelem a výrazem zdroje veškeré
státní moci, nebo jeho součástkami.
Vypojení strany z vykonávání této
státní moci jest tedy otřesením a
ohrožením zaručených občanských
práv a svobod a zároveň demokraticko-republikánské
formy státu, a to musí býti přímým
účinkem osnovy zákona, která nám
byla předložena ke schválení. Tato osnova
zákona poskytuje totiž dokonce jen jedné straně,
která třebas jen náhodou ovládla úřady,
rozhodující o rozpouštění stran,
možnost odstraniti všechny sobě nepohodlné
zástupce jiných stran, zbaviti dokonce většinu
občanů volebního práva, práva
zastávati úřady, a všech občanských
svobod. Čili přímo podle zákona usneseného
sněmovnou může změniti demokraticko-republikánské
zřízení státu, na jehož ochranu
prý tato osnova zákona byla navržena.
Přes tyto důvody přecházejí
držitelé moci v tomto státě, strany
koaliční většiny, se shovívavým
úsměvem k pořadu, jsouce přesvědčeny,
že jim samým nic nehrozí, že tímto
zákonem budou moci odstraniti z arény politického
a hospodářského života sobě nepohodlné
strany vládní oposice anebo aspoň pohrůžkou
sankcemi, vyplývajícími z této osnovy
zákona, držeti je na uzdě a zavříti
jim ústa kritiky.
Nevím, je-li ta jejich důvěra ve vlastní
jistotu tak založená, jak si představují
? Zdaliž ti, kteří dnes tak úporně
potírají oposici, neoctnou se zítra sami
v oposici a jako nepohodlná strana se nestanou obětí
zákona, jejž sami ukovali ? A přece oni sami,
přece hlava našeho státu, předseda vlády,
ještě nedávno dokonce za hranicemi se chlubil
čistou demokracií našeho státu a líčil
ji jako příklad zvláštního systému
demokracie, opírajícího se o spolupráci
politických stran. Nechápu, jak lze míti
na rtech stále demokracii a dělati vše proti
ní, jak se poslanci a senátoři, zvolení
na demokratický program, mohou usnášeti na
zákonech, odporujících duchu a ponětí
demokracie a vytvářejících možnost
pohřbení této demokracie.
Jedná-li výkonná moc často proti zásadám
demokracie, zasluhuje to trestu, ale dá se to někdy
vysvětliti, avšak když ústavodárné
sbory vytvářejí třebas jen možnost
nebezpečí pro demokratické zřízení,
jest to zločin, pro nějž není polehčujících
okolností. Máme řadu rozličných
zákonů na ochranu republiky a jejího demokratického
zřízení. Zdaliž ti, kdož vydávají
zákony, směřující proti tomuto
republikánsko-demokratickému zřízení,
si neuvědomují, že právě oni
by měli býti potrestáni podle těchto
zákonů.
Z rozprav o této věci je nám známa
výmluva, že demokracie se musí hájiti
všemi prostředky, i nedemokratickými. Souhlasím,
že, je-li obrana nutná, dlužno využíti
všech možností, ale něco jiného
jest obrana demokracie a něco jiného jest ničení
této demokracie. Co budete hájiti, až tuto
demokracii zničíte ? Neklameme se, nejde zde o ochranu
demokracie, nýbrž o zajištění nedemokratickými
prostředky těch, kdož mají moc ve svých
rukou, o ustálení jejich moci a o znemožnění
nepohodlné kritiky útočící
na způsob, jakým vládnou.
Tomuto účelu slouží již řada
zákonů, odporujících duchu demokratismu
a naší ústavě. Máme na př.
zákon o organisaci politické správy, v jehož
ustanoveních o složení zemských a okresních
zastupitelstev byla opravena vůle lidu jmenováním
členů těchto zastupitelstev a zastupitelstva
byla podřízena řízení a vůli
úředníků.
Máme zákon o novelování obecních
řádů volení, kde obecní starostenství
může býti svěřeno osobě,
kterou si vyhlédla vládní většina,
proti vůli lidu. Máme několik nových
zákonů, které podřizují obecní
hospodářství vůli státních
úředníků. V poslední době
byly usneseny četné změny tiskových
zákonů, umožňující vládě
velký vliv na projev lidového mínění
v tisku, zařazování do stranického
tisku názoru vládních vrstev a zabavování
projevů vůle lidu nesouhlasících se
zájmy a míněním těch, kdož
stojí v čele vlády, a konečně
máme nedávno prodloužený zákon
o zmocnění vlády zastavovati periodické
časopisy a tiskopisy, jímž mohou vládní
strany na dlouhou dobu vyloučiti tisk sobě nepřátelský
a neobávajíce se kritiky říditi stát
tak, jak se jim líbí.
Aby doplnila tyto obranné prostředky, předložila
nám nynější vláda ve svém
návrhu zákona o ochraně státu řadu
ustanovení, podle nichž i v době míru
bude moci neslýchaně citelným způsobem
omeziti nejzákladnější práva
demokracie, práva a svobody občanské, a rozhodovati
o těchto omezeních mají zase s hlediska svých
názorů ti, kteří pro takto zajištěnou
většinu mají nedílnou moc v tomto státě.
Zdálo by se, že moc nynější vlády
jest již dostatečně zajištěna těmito
prostředky, ale to jí nestačí. Nyní
předložila naší sněmovně
k usnesení návrh, aby se jí nově poskytla
možnost rozpouštěti strany a náhradní
strany. Zastavení činnosti nebo rozpuštění
strany má býti trestem za ohrožování
samostatnosti, ústavní jednotnosti, celistvosti,
demokraticko-republikánské formy nebo bezpečnosti
republiky. Ale o vině a trestu zde nerozhoduje soud, jak
to jako zásadní právo zaručuje hlava
IV ústavní listiny, nýbrž vláda
mající na těchto věcech zájem,
která jest v jedné osobě stranou, žalobcem
a soudcem.
A jaký drakonický a neslýchaný podle
pojmu moderního trestního práva jest v tomto
zákoně určen trest! Nepřípustný
jest jakýkoliv projev existence strany, jíž
byla zastavena činnost nebo která byla rozpuštěna,
ale zároveň s tím mohou býti podle
§u 3 osnovy rozpuštěna všechna sdružení
hospodářská, kulturní a sociální,
která vláda nebo příslušný
správní úřad uzná za složky
rozpuštěné strany, nebo v jejichž čele
jsou náhodou vůdčí činovníci
takové strany. Členové rozpuštěných
stran mohou býti zbaveni skoro všech občanských
práv na dobu až tří let, tedy práva
shromažďovacího, spolčovací svobody,
práva vydávati a rozšiřovati periodické
a neperiodické tiskopisy, práva listovního
tajemství; policejní úřad (§
7) může naříditi censuru jejich telegramů,
může je vypověděti z jejich sídla
v určitém území, může
jim zakázati změnu místa pobytu a dáti
je pod policejní dozor. Zastavení činnosti
nebo rozpuštění politické strany působí
ztrátu mandátů jak v Národním
shromáždění, tak i v zastupitelstvech
zemských, okresních a obecních a v jiných
zastupitelstvech lidu, při čemž nejsou vyloučena
zastupitelstva stavovská, tudíž ztrátu
pasivního volebního práva všech členů
této strany a osob, které kandidovaly na listinu
označenou jménem rozpuštěné strany.
Jest to velmi pohodlný způsob učiniti neškodnými
celé vrstvy společnosti a zajistiti svobodu jednání
těch, kdož mají moc, ale jest to bezpráví,
které má býti sankcionováno zákonem.
Známe všichni život a způsob řízení
stran a jejich působnosti. Víme, že obyčejně
široké vrstvy členů těchto stran
nemají vlivu na jejich působnost, někdy ani
neznají důkladně program své strany,
často jen náhodou, bez úmyslu plniti tento
program, octnou se jako kandidáti na listinách stran,
zvláště když jde o zastoupení mimo
Národní shromáždění, nemají
žádnou vinu na činnosti, kterou řídí
a vedou jen vůdcové a správy. A přes
to mají býti tak citelně trestáni.
Máme trestní zákony, máme zvláštní
účelový zákon na ochranu republiky,
a jestliže ti, kdož stojí v čele stran,
něco spáchali, jestliže se provinili a spáchali
trestné činy proti republice a její demokraticko-republikánské
formě jednotliví členové nějaké
strany, má stát zákonitou moc, aby je pohnal
k odpovědnosti, ale trestati a zbavovati ústavních
práv a svobod celé zástupy, aniž jim
byla dokázána vina, to jest věc neslýchaná
a odporující zásadám trestního
řízení celého civilisovaného
světa a ústavního zřízení
státu.
Zvláště já jako zástupce polské
menšiny, nejmenší národní menšiny
v tomto státě, jsem povinen co nejostřeji
protestovati proti usnesení tohoto zákona navrženého
vládou, poskytujícího tak dalekosáhlé
možnosti, aby byla zničena práva velké
části lidu v tomto státě a tím
aby byla zničena po stránce hmotné a mravní.
Chceme-li jako malá menšina promlouvati také
v politickém a společenském životě
tohoto státu, nemůžeme vystupovati jako rozličné,
odlišné politické strany podle rozdílů
společenských nebo stavovských. Zvláště
při volbách do Národního shromáždění
musíme jíti se společným jménem
a máme-li politické strany, musí býti
spolu spiaty na základě společného
národního zájmu. Rozpuštění
musilo by tedy způsobiti - podle zmíněné
osnovy zákona - rozpuštění celého
našeho národního života, tedy zničení
celého hospodářského a kulturního
života naší menšiny. Varuji, znamenalo by
to tolik, jako hromadné násilné odnárodňování,
tedy porušení další zásady naší
ústavy, vyslovené v §u 134 úst. listiny.
Ačkoliv jsme nikdy nevystupovali proti státu ani
jeho zřízení, přece pro svůj
boj o národní existenci a občanskou rovnoprávnost,
pro souběh zjevů politiky vnitřní
a vnější vládních činitelů
v tomto státě a zatlačení nás
do vládní oposice, tudíž pro neodůvodněné
obžalovávání nás tiskem a většinovými
činiteli, octli jsme se v podezření, že
jsme neloyální a že pracujeme proti státu
a jeho republikánsko-demokratickému zřízení.
Nemáme záruky, že taková podezření
a neodůvodněné obžaloby nebudou proti
nám ani příště rozšiřovány.
Znajíce tedy úsilí, aby naše národní
menšina byla zlikvidována, musíme se právem
obávati, že se ostří tohoto zákona
obrátí i proti nám, zvláště
když se zřetelem na velké zanedbávání
naší národnosti nemůžeme souhlasiti
se soustavou vlády koalovaných stran většiny.
Protestujíce proti schválení této
osnovy zákona a stojíce na půdě tohoto
státu, nehodláme vůbec odpírati státu
právo starati se o svou existenci a budoucnost a zajistiti
je také příslušným zákonodárstvím
souhlasícím s ústavou, uznáváme,
že je to jeho povinnost. Nejlepší zárukou
síly a budoucnosti státu jest však občanstvo
přesvědčené, že tento stát
jest nejlepším jeho ochráncem, spokojené
a tedy ochotné k obětem v jeho prospěch.
Tohoto přesvědčení nelze však
získati žádným diktátem se shora,
žádným drakonickým zákonem, neboť
to postižené jen roztrpčuje.
Spokojenost a ochotu k obětem lze vytvořiti jen
naprostým plněním také povinností
státu k lidu, naprostou spravedlností, stejnou ke
všem, stejnoměrným zacházením
všech státních činitelů s lidem
a za nejpřísnějšího šetření
lidských a občanských práv obyvatelů
státu.
K ničemu jinému, pouze k takovým podmínkám
spějeme a neustaneme na cestě, abychom získali
tento stav věcí. Aby náš lid mohl s
čistým svědomím a rád konati
své povinnosti k republice, usilujeme podle svých
možností a sil v mezích tohoto státu
o národní a občanskou rovnoprávnost.
Teror a pohrůžka třebas takovými osnovami
zákonů, jaká nám byla dnes předložena,
nedonutí nikoho, aby ctil republiku, působí
to jen pocit křivdy a odlišnosti a vykopává
tím větší propast mezi menšinami
a většinou.
Mohu ujistiti, že až se splní zmíněné
podmínky národní a občanské
rovnoprávnosti nejen na papíře, nýbrž
i v činech a životě, stát bude moci
při každé potřebě spoléhati
na naši menšinu, neboť potom nikoliv z donucení,
nýbrž z vděčnosti a z vlastního
zájmu bude ochotna k největším obětem.