Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Langr, dr Markovič, Košek, Onderčo, Mlčoch, Taub.

Zapisovatelé: dr inž. Fulík, Pik.

243 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Černý, dr Dérer, Zajiček.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 62. schůzi posl. sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Pan posl. dr Lukáč, nástupce za posl. Hrušovského, dostavil se do dnešní schůze.

Poněvadž před tím podle §u 6 jedn. řádu v kanceláři sněmovní podepsal slibovací formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst. listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem, že přečtena bude ústavou předepsaná formule slibovací, pan posl. dr Lukáč ke mně přistoupí a vykoná slib podáním ruky a slovem "sľubujem".

Žádám o přečtení slibovací formule, a p. posl. dr Lukáče žádám, aby přistoupil ke mně vykonat slib. (Poslanci po vstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Sľubujem, že budem verný republike Československej a že budem zachovávať zákony a mandát svoj zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Posl. dr Lukáč (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem. (Poslanci usedají.)

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda na dnešní a zítřejší den posl. dr Stránskému.

nemocí posl. dr Jos. Dolanský, dr Holota, Heeger, Sidor, dr Clementis.

Posl. dr Clementis oznámil, že nereflektuje na dovolenou, kterou mu posl. sněmovna udělila v 60. schůzi dne 7. října t. r.

Do výboru kulturního vyslal klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Kugela za posl. Révaye.

Do výboru ústavně-právního vyslal: klub poslanců čsl. strany lidové posl. Otáhala za posl. dr Josefa Dolanského; klub poslanců "Országos keresztény-szocialista, Magyar nemzeti párt és Zipser Deutsche Partei" posl. Jarosse za posl. dr Holotu; klub poslanců nár. obce fašistické posl. dr Dominika za posl. Trnku.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců republ. strany zeměděl. a malorol. lidu posl. Křemena za posl. Zářeckého; klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" posl. de Witte za posl. Tauba.

přikázal předseda výborům:

zemědělskému vládní nařízení ze dne 24. září 1936, č. 254 Sb. z. a n., kterým se pozměňuje vládní nařízení ze dne 9. července 1936, č. 221 Sb. z. a n., o úpravě osevu pšenice, žita, ječmene a ovsa v hospodářském roce 1936/1937 (přípis předsedy vlády č. j. 20.866/36 m. r. z 5. října 1936);

rozpočtovému a soc.-politickému vládní nařízení ze dne 30. září 1936, č. 258 Sb. z. a n., kterým se částečně mění vládní nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 250 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci (č. 20.869/36 m. r. z 5. října 1936);

technicko-dopravnímu, živn.-obchodnímu a soc.-politickému vládní nařízení ze dne 24. září 1936, č. 257 Sb. z. a n., o cenách uhlí pro domácí otop (č. 20.870/36 m. r. ze dne 5. října 1936).

Předseda senátu NSRČ sdělil přípisem ze dne 9. října t. r., že senát projednal a přijal ve 44. schůzi dne 9. října 1936 osnovu zákona o nové úpravě československé měny (tisk 293-IV sen. 1936), ve znění usneseném posl. sněmovnou.

Dotazy:

posl. Hintermüllera ministrovi financí o zadání trafiky ve Vlašimi (č. D 199-IV),

posl. Neummeistra:

ministrovi nár. obrany ve věci invalidovny v Hořicích (č. D 200-IV),

ministrovi vnitra ve věci vyživovacího příspěvku (č. D 201-IV).

Odpověď předsedy vlády na dotaz posl.

J. Sedláčka č. D 174-IV.

počátkem schůze:

Interpelace tisk 629 (I až VIII),

Odpověď na naléhavou interpelaci tisk 631.

Odpovědi tisky 630 (I až XVII), 636 (I až XII).

ve schůzi dne 8. října 1936 přikázány k řádnému projednávání návrhy výborům:

ústavně-právnímu a rozpočtovému tisky 544, 624;

ústavně-právnímu, živn.-obchodnímu a rozpočtovému tisk 556;

ústavně-právnímu, živn.-obchodnímu a brannému tisk 573;

ústavně-právnímu tisky 579, 581, 585, 594;

zemědělskému a rozpočtovému tisky 548, 560, 564, 568 až 570, 580, 582, 584, 587, 590 až 593, 595 až 601, 612, 617, 618, 621, 622, 634;

zdravotnickému a rozpočtovému tisk 551;

brannému a rozpočtovému tisk 563;

soc.-politickému a rozpočtovému tisky 571, 572, 575, 576;

soc.-politickému tisk 553;

kulturnímu a rozpočtovému tisk 574;

živn.-obchodnímu a zemědělskému tisk 620.

za souhlas s trest. stíháním posl. Sandnera, č. J 181-IV, pres. sdělení 60. schůze.

Předsednictvo usneslo se podle §u 9, odst. 1, lit. m) jedn. řádu vyloučiti z těsnopisecké zprávy o 61. schůzi sněmovny dne 8. října t. r. projev hrubě urážlivý z řeči posl. Ježka.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výboru ústavně-právního k vládnímu návrhu zákona (tisk 559) o užívání vlajek, znaků a jiných symbolů, jakož i stejnokrojů a odznaků, a o opatřeních proti závadným označením (tisk 632).

Zpravodajem jest p. posl. F. Richter.

Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. F. Richter: Slavná sněmovno!

Osnova zákona, jak už z nadpisu osnovy vychází, upravuje materii dosti různorodou a obsáhlou. Zákonné úpravy je třeba, aby byly jednak vyplněny mezery platného právního řádu, jednak aby dosavadní předpisy byly upraveny podle potřeby dnešní doby a konečně aby byly pro celé státní území sjednoceny.

Zvláštní význam patří první části osnovy zákona, upravující vlajky, znaky a symboly, zejména těm ustanovením, která jednají o užívání symbolů státních. Osnova zákona se tu opírá o základní ustanovení zákona z 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n. Jde v podstatě o to, upraviti jasnými pravidly užívání symbolů československé státní svrchovanosti tak, aby užívání to bylo důstojné, a čelit jejich užívání nevhodnému, zneužívání, event., zejména pokud jde o vlajky, užívání jich k účelům zbarveným pohnutkami politickými.

Ostatní ustanovení zákona se týkají jiných symbolů než státních, potom stejnokrojů, odznaků a závadných označení.

Ústavně-právní výbor projednal vládní návrh zákona ve dvou schůzích plenárních a ve třech schůzích ústavně-právního subkomitétu a navrhuje, aby osnova zákona byla přijata se změnami, které budou v následujícím doporučeny a odůvodněny.

Jinak si dovoluji poukázati na motivaci vládního návrhu, s níž ústavně-právní výbor souhlasí, stejně jako s duchem celého zákona.

Nová úprava §u 3, odst. 1 ponechává svazkům územní samosprávy právo iniciativy, jde-li o stanovení znaků, vyhrazujíc ovšem současně ministerstvu vnitra právo změniti z úřední moci tyto symboly, objeví-li se pro to vážné důvody. V odst. 2 téhož paragrafu pojem korporace znamená právnickou osobu s personálním podkladem. Nespadají pod toto ustanovení tedy na př. politické strany, jež nejsou zatím právnickými osobami, a pokud užívají vlajek a znaků, jest je posuzovati podle odst. 6 §u 1. Oprávnění vyplývající ze stanov ústřední korporace bude ovšem použitelno i jejich pobočkami, pokud stanovy ústředí jsou integrující součástí jejich stanov.

Při úpravě odst. 3 byl ústavně-právní výbor veden snahou ulehčiti postavení strany při formálním vybavení žádosti. První věta tohoto odstavce byla škrtnuta z toho důvodu, aby opominutím ve výpočtu příležitostí, při nichž bude vlajek používáno, nebylo znemožněno užití vlajky v případech pro to jinak vhodných.

V prvé větě odst. 4 škrtl ústavně-právní výbor - a doporučuje tuto změnu posl. sněmovně - slova "podle volné úvahy", aby bylo zdůrazněno, že rozhodující úřad je povinen hodnotiti skutkovou otázku veřejných zájmů, a aby byl dán průchod všem opravným prostředkům, které připouští právní řád proti rozhodování úřadů správních. Druhá věta téhož odstavce byla vypuštěna jakožto nadbytečná. Stejná úvaha vedla proto ke změně §u 4, odst. 5, věta druhá a třetí, a §u 14, odst. 3.

V odst. 6 §u 4 se zvyšuje horní hranice taxy s 5.000 na 10.000 a pamatuje se při tom na finanční zájmy svazků územní samosprávy. Změna odst. 7, kde se stanoví jako odvolací instance ministerstvo vnitra, nikoliv odborné ministerstvo, zaručuje jednak jednotnost rozhodování, jednak vylučuje pochybnost formálního postupu při podávání opravného prostředku.

V §u 5 se zdůrazňuje, že okresní úřad při svém opatření bude vázán veřejným zájmem a nikoliv jen vhodností, jak je ve vládním návrhu, což je pojem příliš široký.

Nový text odst. 4 §u 7 stanoví způsob užití státní vlajky při místní výzdobě veřejných přístupných místností a veřejných průvodů. Ústavně-právní výbor nedoporučuje analogicky použití odst. 3 §u 7, jak je ve vládním návrhu, vycházeje z názoru, že i úprava ústavně-právního výboru hoví tendencím vládního návrhu, totiž, aby státní vlajce se dostalo postavení, jež jí právem náleží. Jde-li tedy o užití vlajek mimo průvody a mimo veřejná shromáždění, obyčejně z těchto průvodů vznikající, jde-li tedy o užití vlajek ve veřejném prostranství a pro jeho dekoraci, jest vždy použíti ustanovení odst. 3 §u 7, t. j. nutno použíti státních vlajek ve stejném počtu jako jiných, na místě přednostním a aspoň ve stejné úpravě.

V novém odst. 5 téhož paragrafu řeší se postavení státní vlajky při slavnostech mezinárodní povahy. Druhá věta odst. 6 vylučuje pochybnosti, jež by v praxi mohly vzniknouti při používání smutečních praporů a symbolů. Nový odst. 7 téhož paragrafu přejímá ustanovení §u 5 vládního návrhu s tou změnou, že v zájmu rychlosti rozhodnutí svěřuje se vydávání povolení namístě úřadu zemskému okresnímu úřadu, v jehož obvodu má býti po vstupu do tuzemska symbolu po prvé užito, s platností pro celé území republiky. Jde zde o případy, kdy symbolu, zejména vlajky chtějí užívati při hromadném vystupování cizí státní korporace. Ovšem zároveň se při tom pamatuje na to, aby zemský úřad mohl kdykoliv úřední povolení revidovati.

V §u 8 byla provedena změna v odst. 2 v tom smyslu, že s hlediska účelnosti se zbavují starostové obcí povinností v tomto odstavci uvedených. Zdálo se nám, že zejména pro malé obce by se ukládalo starostům mnoho a nebyl by účel tímto odstavcem zákona sledovaný také vždycky splněn.

Zúžení ustanovení odst. 6 §u 8 škrtnutím poslední věty vylučuje mechanické ručení organisací a jejich representantů za škody způsobené závadnými symboly. Podle názoru ústavně-právního výboru toto rozšíření ručení bylo příliš dalekosáhlé. Povinnost k náhradě škody je tedy posuzovati podle předpisů obecně právních. Je tím také vyloučena možnost - to byl další motiv ústavně-právního výboru - zneužití tohoto ustanovení z důvodu mechanické příslušnosti k určité organisaci lidem, kteří snad mají svůj vlastní zájem na tom, aby organisaci a její representanty takovýmto způsobem poškodili.

Pokud se týče stejnokrojů, bylo nově upraveno kompetenční ustanovení §u 14, odst. 1, pokud jde o používání stejnokrojů na celém státním území. Změny v odst. 2 téhož paragrafu se motivují stejně, jak jsem to již řekl při odst. 3 §u 3. Doplněk první věty odst. 3 §u 14 má za následek, že pro posouzení otázky, sleduje-li korporace podle svých stanov cíle politické, budou rozhodující její stanovy a nikoliv jiné úvahy. Bylo to vsunuto z toho důvodu, aby nebyl možný výklad, že na př. tělocvičné organisace přidružené k politickým stranám již z toho důvodu mohou býti posuzovány jako korporace sledující cíle politické. Důvody další změny provedené v odst. 5 téhož paragrafu byly uvedeny již ve zprávě o odst. 4 §u 3.

Změny v §u 15 pamatují na to, aby bylo vyloučeno byť i neveřejné zneužití stejnokrojů, jež jsou zákony zvlášť chráněny, jakož i na to, aby těchto stejnokrojů nemohl zneužíti sám podnikatel, jenž nemá zaměstnanců. Vzhledem k tomu byl nově upraven § 16, ale jen stylisticky. V §u 15 šlo o to, aby někdo nepoužil stejnokroje v soukromé potřebě, ale přece jen s důsledky, které by pro veřejnost mohly býti dosti povážlivé. Máme na mysli, že by se použilo na př. stejnokroje legionáře pro osoby stavu služebního.

V §u 17, odst. 1 doplňuje se demonstrativní výpočet vyňatých tu ústrojů o úbory užívané při tělocviku, samaritství a ve společnosti. Doplnění odst. 2 téhož paragrafu poskytuje ochranu služebním odznakům veřejných orgánů, které stejnokroj nahrazují nebo doplňují.

§ 18 vládního návrhu doporučuje ústavněprávní výbor vůbec vypustiti. Tímto vypuštěním se upravuje užívání odznaků jednotným způsobem, vylučuje se totiž vůbec dosud platné řízení povolovací a jako prostředek proti zneužití odznaků se ponechávají ustanovení represivní obsažená v paragrafu následujícím. Kromě toho vycházel ústavněprávní výbor z úvahy, že účelu odznaku, to je vyznačiti poměr jedince k určitému společenství, může sloužiti stejně odznak nápadný jako nenápadný, hlavně však že by nastaly velké obtíže a pochybnosti při tvoření úsudku, zda je odznak nápadný či nikoliv a zda tedy nutno nastoupiti cestu úředního povolení či nikoliv.

Ustanovení §u 19 - ve vládní osnově §u 20, protože bylo nutno paragrafy přečíslovati - navrhuje ústavně-právní výbor vypustit a nahraditi odkazem na ustanovení platná podle čl. 2 a 3 zákona o organisaci politické správy, poněvadž zejména pojem veřejného zájmu je v těchto článcích přesněji vyznačen než v navrhovaném původním §u 20. Při tom ovšem byl dosavadní nadpis ponechán z toho důvodu, aby bylo zdůrazněno, že takových opatření uvedených v čl. 2 a 3 zákona o organisaci politické správy možno použít jen na přechodnou, nezbytně nutnou dobu.

Při jednání o §u 20 (dříve 21) a výkladu pojmu "státní orgán a státní zařízení" vyslovil ústavně-právní výbor názor, že možno jej vztahovati i na osoby, na něž stát přenesl výkon určitých svých funkcí veřejných, na př. na tlumočníky. V odst. 2 vypouští se konec věty první jako zbytečný. V odst. 4 tohoto paragrafu vsunuje se slovo "jinak" v zájmu jasnější stylisace.

Pojem veřejnosti v §u 21 navrhuje se šířeji vymeziti, aby se předešlo snahám po obcházení zákona.

Z důvodů uvedených ve zprávě k §u 8, odst. 6 navrhuje ústavně-právní výbor ponechati v §u 25 (dříve 26), odst. 3 pouze ustanovení, že náhradu nákladu vzniklého obci uloží okresní úřad osobám za škody odpovědným; odst. 4 v důsledku toho odpadne vůbec.

Změna v §u 28 (dříve 29), odst. 2 opravuje tiskovou chybu v datu zákona č. 61/1918 Sb. z. a n. a volí pružnější stylisaci, omezenou pouze na zákonná ustanovení dosud platná; podle odstavce 3 téhož paragrafu zůstanou novým zákonem nedotčeny - vedle předpisů tam uvedených - i předpisy práva spolkového.

Při projednávání vládního návrhu bylo předmětem úvah také užívání státní hymny jakožto dalšího symbolu státní svrchovanosti, jejího užívání důstojného a vhodného - resp. i otázka a problém, aby tohoto státního symbolu nebylo užíváno někdy snad zbytečně anebo nevhodně. Vzhledem k tomu však, že instituce státní hymny samé není dosud zákonem upravena a že nebylo po ruce ani dostatek legislativního materiálu, omezil se ústavně-právní výbor na resoluci, která je připojena. k osnově zákona a kterou rovněž doporučuje slavné posl. sněmovně k přijetí.

Tato resoluce zní:

"Vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila k ústavnímu projednání zákon o státní hymně a o jejím užívání."

Opakuji znovu návrh učiněný vpředu své důvodové zprávy, aby posl. sněmovna přijala osnovu zákona ve znění, jak vyšlo z práce ústavně-právního výboru resp. subkomitétu výboru ústavně-právního. Rovněž pokud jde o nadpis a uvozovací formuli zákona, navrhuji jménem ústavně-právního výboru, aby byly přijaty shodně se zněním vládního návrhu. (Potlesk.)