Místopředsedové: Langr, Košek,
Mlčoch, Taub.
Zapisovatelé: Jaša, Bergmann.
219 poslanců podle presenční listiny.
Členové vlády: předseda vlády
dr Hodža; ministři Bechyně, dr
Dérer, inž. Dostálek, dr Kalfus,
Najman, inž. Nečas, dr Šrámek,
Tučný, dr Zadina, Zajiček.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Místopředseda Langr zahájil schůzi
v 9 hod. 17 min. dopol. a konstatoval, že sněmovna
je způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdržel
na tento týden posl. Slušný.
Dotazy:
posl. Šaláta vláde republiky Československej
pre výstavbu spojovacej cesty medzi Horehroním a
Liptovom od Helpy na Kráľovú Lehotu (č.
D 240-IV);
posl. dr Neumana předsedovi vlády ve věci
nutné změny železničního dopravního
řádu, pokud upravuje zabezpečení přejezdů
místních drah v zastavěných úsecích
obcí vůbec a jihočeských zvláště
(č. D 235-IV);
posl. dr Goldsteina:
min. školství a nár. osvěty:
ve věci pana Mojžíše Rosnera, státního
učitele v Užhorodě (č. D 236-IV),
ve věci vyplňování osobních
dat na českých a slovenských školách
(č. D 238-IV),
min. nár. obrany ve věci vyplňování
nacionálií u vojska (č. D 237-IV);
posl. Bruknera min. vnitra o zřízení státního
policejního úřadu v Hronově (č.
D 239- IV).
Odpovědi:
min. financí na dotazy:
posl. Neumeistra č. D 111-IV, č. D 133-IV, č.
D 134-IV,
posl. dr Zippeliuse č. D 180-IV;
min. školství a nár. osvěty na dotaz
posl. dr Porubszkyho č. D 170-IV;
min. vnitra na dotaz posl. Nepomuckého č. D 147-IV.
Místopředseda Langr (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu tisk 640) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1937 (tisk 685) a rozprava
o prohlášení ministra financí, učiněném
v 63. schůzi posl. sněmovny dne 16. října
1936.
Zpravodajem jest p. posl. Remeš.
Budeme pokračovati ve všeobecné rozpravě,
započaté ve včerejší 67. schůzi
sněmovny.
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Gottwald,
dr Rosche, Zvoníček, Ježek,
dr Tiso, Esterházy; na straně "pro"
pp. posl. Ostrý, Hampl, Kögler,
Kunz, dr Macek, Stašek.
Dávám slovo panu posl. Ostrému.
Posl. Ostrý: Slavná sněmovno!
Projednávaný rozpočet na r. 1937 je rozpočtem
vyrovnaným a je chloubou uvnitř našeho státu
a chloubou navenek, jež osvědčuje spořádanost
našeho státu. Nesmíme si však zatajovat,
že vyrovnaný rozpočet neznamená ještě
vyrovnané státní hospodářství.
Vyrovnané státní hospodářství
oproti státnímu rozpočtu závisí
na několika důležitých okolnostech,
zejména pak předně na zvýšeném
hospodářském rozvoji a zaměstnanosti,
za druhé na klidu, pořádku a nerušené
práci doma, za třetí na klidné, nikým
nerušené evropské politice. Teprve kdyby byly
splněny tyto základní podmínky, mohli
bychom jíti s klidem se státním rozpočtem
do r. 1937 a míti za to, že vyrovnaný státní
rozpočet bude znamenat také vyrovnané státní
hospodářství.
Selže-li jedno, druhé anebo třetí, znamená
to průlom do vyrovnaného státního
rozpočtu.
Všimněme si proto blíže těchto
tří základních podmínek, a
to především hospodářského
rozmachu, který závisí na zvýšené
spotřebě doma a na zvýšeném odbytu
na světovém trhu. Chceme-li zvýšiti
spotřebu doma, vyžaduje to nutné předpoklady.
Zvýšená potřeba vyžaduje zvýšení
národního důchodu a zvýšení
národního důchodu předpokládá,
že je nutno míti lid zaměstnaný a nepřihlížeti
tak úzkostlivě k tomu, aby národ vydělával
co nejméně.
Dnes je snahou býti co nejlacinější;
tím se snižují bezpodmínečně
hospodářská čísla a snížená
hospodářská čísla mají
zase reflexy na platy zaměstnanců, na ceny zboží,
na platy státních a veřejných zaměstnanců,
v neposlední řadě však také na
státní hospodářství, na celou
naši veřejnou správu, poněvadž,
když se málo vydělává, může
se málo platit, a platí-li se málo, jsou
státní pokladna a pokladny celé veřejné
správy hubené a prázdné.
Když si všimneme zvýšení odbytu na
světovém trhu, musíme si uvědomiti
některé důležité momenty. A to
proto, abychom se zbytečně neklamali. Nesmí
se zapomenouti, že svět je ovládán autarkickým
zřízením a snažením, to znamená
každý stát se snaží pro svou spotřebu
vyrobiti tolik, aby svou spotřebu mohl vlastní výrobou
krýti. Je-li tato snaha ve světě, bylo by
klamné se domnívati, že může nastati
nějaký revoluční přesun v odbytu
zboží u nás vyrobeného a na světovém
trhu prodaného, což by jistě zaručovalo
zvýšenou zaměstnanost a tím zvýšení
národního důchodu. Racionalisovaná
výroba doma sama o sobě už je činitelem,
který způsobuje nezaměstnanost. Racionalisace
se už vtírá skoro do všeho lidského
podnikání. Nevidíme to jenom v průmyslových
podnicích. Vidíme to už také v obchodu,
v distribuci zboží. Racionalisace, řekl bych,
je všeobecně světem uznávána,
ale přináší národům a
státům největší zlo. Myslím,
že jsem zde na tomto místě již o věci
mluvil a dokazoval, co znamená racionalisace. Když
dříve bylo zapotřebí 100 dělníků
a dnes to obstarává jedna třetina, nebo když
jedna třetina dřívějších
zaměstnanců vyrobí tolik, co dříve
celých 100, musí nezbytně dojíti k
těmto důsledkům, k nezaměstnanosti,
a je tedy otázkou a problémem, může-li
býti ve světě vůbec taková
konjunktura, aby se svět za těchto podmínek
zbavil nezaměstnaných vůbec.
To všechno je spojeno s naším státním
rozpočtem, to všechno je spojeno s předpokládaným
zvýšením národního důchodu.
Ve světě pak autarkické zřízení
podmiňuje zřizování nových
továren, budování nové výroby
a možnosti výroby na úkor těch, kdož
dříve trh obstarávali svými průmyslovými
výrobky. Nechci tím říci, že
bychom neměli udělati vše, abychom se přece
jenom na světovém trhu uplatnili. Tedy obchod, průmysl,
vláda, státní úřady, ministerstvo
obchodu, zahraniční zastupitelstva - ti všichni
musí míti snahu, abychom na světový
trh se svými produkty vnikli, poněvadž jedině
tím, když se budeme spojenými silami snažiti
na světový trh vniknouti, může se nám
podařiti umístiti a uplatniti alespoň část
svých přebytečných výrobků
na světovém trhu.
Nesmíme zapomínati, že na překážku
tomu jsou některá opatření, kterých
se uchopily všechny státy. Devisová opatření,
stanovení kontingentů pro dovozní státy,
dumpingové obchody průmyslových států
se svými přebytky na světovém trhu,
celní šraňky, to vše je samozřejmou
překážkou volného hospodářského
rozvoje, s tímto zlem se hospodářsky musí
počítati a proto je třeba, abychom s tím
počítali v době, kdy jednáme o státním
rozpočtu a kdy říkáme, že máme
státní rozpočet v rovnováze.
Řekl jsem, že je chloubou pro nás doma i do
zahraničí, že máme státní
rozpočet vyrovnaný. Větší chloubou
by bylo, kdyby státní účetní
uzávěrka za hospodářský rok
1937, až bude vydána, vykazovala státní
hospodářství vyrovnané. Rozpočet
je otázka soustavy číslic - nic víc,
nic méně. My známe rozpočtově
přibližně správnou položku na straně
"má dáti". Problémem nám
zůstane strana "dal". Bude-li dobrá hospodářská
konjunktura, jistě zůstane státní
rozpočet vyrovnaný. Jestliže však selže
některá ze tří podmínek, jež
jsem již označil, je jisto, že se musíme
připraviti na to, že ani rok 1937 nebude hospodářsky
odpovídati tomu státnímu rozpočtu,
jak jej slavná sněmovna přijme.
Mluví se o tom, že hospodářské
poměry se lepší. Je pravdou: právě
ohlašují Vítkovice. že zapálí
novou pec, a totéž hlásí třinecké
železárny. To je potěšitelné. Bude-li
však míti toto zvýšení - řekněme
- konjunktury a zaměstnanosti v r. 1937 již také
hospodářský důsledek pro rok 1937,
je otázka. Nebudiž zapomínáno, že
výsledky zlepšené konjunktury se mohou projeviti
pro stát a veřejnou správu teprve v r. 1938,
nikoliv už v r. 1937. Ale domnívám se, že
už tím okamžikem, kdy byla vřazena do
zaměstnání určitá část
nezaměstnaných, nebude to míti ještě
také vliv na všeobecné oživení
hospodářského ruchu. Tak na př. to
nebude míti okamžitý vliv na obchod, poněvadž
nesmíme zapomínati, že byl-li někdo
rok, dva i více nezaměstnán, má určité
dluhové povinnosti a bude se jako pořádný
člověk snažiti spláceti dluhy, které
byl nucen v době nezaměstnanosti udělati,
aby se tak chránil pro budoucnost, aby, kdyby ho postihla
nová taková nehoda nezaměstnanosti, měl
se v nejhorší době na koho obrátiti.
Bude tedy spláceti dluhy, a zvýšený
výdělek neobjeví se okamžitě
ve zvýšeném nákupu a nákup bude
se říditi jen podle toho, co mu na nejnutnější
nákup zbude. Mluvíme letos již také
o zvýšeném hospodářském
ruchu a já jsem se informoval u řady obchodníků,
jaký byl a je letošní listopad. Bohužel
jsem nucen konstatovat, že listopad r. 1936 je v obchodu
poměrně horší než listopad r. 1935.
Příčiny mohou býti různé:
nákupní zdrženlivost, nejistota finanční
politiky; ale může býti také příčinou
nejistota mezinárodní světové politiky,
poněvadž může býti mnoho a mnoho
lidí, kteří si řeknou: V tomto politickém
běsnění ve světě nemohu se
vydat z posledního haléře, musím býti
připraven. Je možné, že i toto je příčinou
kupní zdrženlivosti přes to, že zaznamenáváme
zlepšení hospodářských poměrů.
To říkám jako praktik, který to, co
se děje, prožívá denně se sty
svými kolegy, a tedy není to pesimismus, je to prostě
konstatování skutečnosti, že zvýšený
hospodářský rozvoj nemá v přítomné
době žádného vlivu na odbyt a nákup,
ba naopak.
Klid a pořádek doma! Budu zcela upřímný
a otevřený, opět jako praktik nebudu si nic
zastírati. Devalvace čsl. koruny způsobí
určité zdražení předmětů
a potřeb. To se stane, ať se to komu líbí
čili nic, a zářným dokladem toho jest
dnes obchod s ječmenem. Máme organisované
hospodářství s obilninami, a co se děje
s ječmenem? Vypadl úplně z obhospodařování
obilního monopolu a jeho cena vyskočila až
na 160 a 170 Kč. Příčina? Menší
úroda a prodané zásoby z minulého
roku do zahraničí hluboko pod cenu. Uvádím
to jako doklad, že devalvace Kč vyžádá
si zvýšení ceny předmětů
denní potřeby, ať se to komu líbí
či nelíbí, poněvadž je a zůstane
přirozeným zákonem obchodním, že
když dráže kupuji, musím dráže
prodávat a konsument dráže kupovat. Zdražení
životních potřeb může mít
nezbytně za následek vyvolání mzdových
hnutí uvnitř státu, která nejsou ovšem
právě tím klidem, jejž bychom potřebovali
při novém tvoření zvýšeného
hospodářského rozvoje po sedmi hubených
letech.
Bude proto potřebí nebrániti se zbytečně
zvýšení hospodářských
čísel, jako samozřejmému důsledku
světové finanční politiky. Chtíti
dělati světovou finanční politiku,
jako ji dělati musíme, a nepřizpůsobiti
své poměry k ní uvnitř státu,
znamenalo by dělat politiku bez jakéhokoliv promyšlení
a rozumu, tedy prostě hospodářsky a politicky
hudlovat. Proto je potřebí, aby zavládl klid
ve všech vrstvách obyvatelstva našeho státu,
chceme-li dáti zdravý předpoklad tomu. co
očekáváme od r. 1937. Řeknu docela
nepokrytě, byť by to bylo i nepopulární,
že nevidím štěstí národa
v tom, když máme sražená hospodářská
čísla, nízké mzdy, platy a ceny, poněvadž
to může na čas odpovídati nebo hověti
příslušnému hospodářskému
úseku, ale nikoliv státu a veřejné
správě. Snížení hospodářského
čísla musí míti na stát a veřejnou
správu neblahé důsledky; když lidé
málo vydělávají, není možno
po nich žádat, aby hodně platili.
Když máme stabilisovaný státní
rozpočet a hospodářská čísla
se nám srazí dolů, první reflex musí
se objeviti u státu a veřejné správy.
Proto varuji všechny a zároveň řeknu,
že zaměstnavatelé mnohdy nedovedou pochopiti,
že není žádným štěstím
pro národ, když platí svým zaměstnancům
nebo zaměstnankyním 200 Kč měsíčně
Co s tím mají dělat, co za to mají
koupit? Tedy to není štěstím národa,
ale nemohu říci, že hospodářství
jako celek se dá řešiti jednostranným
vyřízením hospodářských
poměrů té neb oné výrobní
vrstvy. To musí jíti společně, paralelně,
a nebojím-li se říci, že je nutno zvýšiti
hospodářská čísla, nesmím
se pro domo bát zvýšení cen a v důsledku
toho se ani nesmím bát provésti zvýšení
platů zaměstnanců. Tím dám
předpoklad, že státní rozpočet
může býti v rovnováze. Z těch
čísel, která jsme naházeli na papír,
víme, kolik nás stojí justice, kolik školství.
armáda. zahraničí, to všechno víme,
a když to spočítáme, víme, že
je to okrouhle 8 400 mil. Kč. Ale nevíme, vynese-li
nám výdělková daň, zvláštní
daň výdělková a důchodová
daň tolik, co předpokládáme. a bude-li
odpovídat hospodářství státních
podniků tomu, co říká státní
rozpočet. Tohle nevíme, to záleží
na hospodářském vývoji a proto myslím,
že budeme muset dělat všechno, abychom si sami
uvedli státní hospodářství
do pořádku tím, že se nebudeme úzkostlivě,
jak jsem řekl, bránit nutným předpokladům,
kterých poměry vyžadují.
Je samozřejmé, že se při tom bude muset
Národní banka připravit na větší
potřeby úvěrové. Rozproudí-li
se hospodářský život čileji,
bude toho úvěru potřebí; je otázka,
bude-li poskytován a v jaké formě, nehraje-li
tu roli také úvěr dlouhodobý vedle
úvěru krátkodobého a obchodního.
Může být, že bude vyhovovat krátkodobý
úvěr, ale nikoli pro stavebnictví a stavební
ruch. Zde se přece jenom bude muset učinit opatření,
aby ustalo mobilisování kapitálu u dlužníků
peněžními ústavy.
Konečně bych mohl připomenout téma,
o kterém jsem mluvil, myslím, při posledním
rozpočtu. Bylo by chybou domnívati se, že stát
sám stačí na zvýšení hospodářské
čilosti. Nikoliv. Stát může začíti,
má okamžitě k tomu prostředky a nutno
s díkem kvitovati, že národ pochopil, když
se stát na něj obrátil o půjčku,
že mu ji dal v takové výši, jakou ani
sami představitelé státu a ředitel
našich státních financí nepředpokládali.
Ale stát sám nestačí na roztočení
kol hospodářského života. Zde musí
býti také soukromý podnikatel, který
musí jíti spolu, ten musí spolupůsobiti.
To však předpokládá důvěru
u podnikatelských vrstev, že poměry se budou
stabilisovati, že jsou stabilisovány a že nebude
děláno v tomto státě nic, co by je
rozrušovalo nebo znepokojovalo.
Spokojenost a klid u podnikatele je podmíněna především
naší berní praksí. A tu jsem rád,
že můžeme konstatovati u příležitosti
státního rozpočtu, že v tomto roce byla
udělána daňová reforma v takovém
rozsahu, která, bude-li zákon prováděn
tak, jak jej zákonodárce myslil a upravil, nebude-li
ničím zaklausulován, může znamenati
klid a pořádek v naší daňové
praksi. Domnívám se - a potvrdí mi to jistě
řada samostatně výdělečně
činných lidí - že to trvalé rozrušování
podnikatelských vrstev berní správou anebo
finanční správou mělo za následek,
že se lidé stávali lhostejnými, že
si na konec řekli, že raději z toho utekou,
než by prodělávali torturu podnikatele po stránce
státně-finanční.
Daňová reforma je podle mého soudu zákon
velmi dobrý. Budeme musit - a to říkám
docela tak kamarádsky - věnovati ještě
v těchto dnech pozornost prováděcímu
nařízení k daňovému zákonu,
poněvadž - a bylo by chybou, kdyby se to neřeklo
- to, co jsme v návrhu prováděcího
nařízení již zjistili, nasvědčuje,
že zde není dobré vůle, alespoň
ne takové, jakou pro zavedení pořádku
v daňových věcech měl na mysli zákonodárce,
řekněme parlament a rozpočtový výbor.
Chraňme soukromé malé a střední
podnikání. Již ve schůzi rozpočtového
výboru jsem mluvil o jedné věci, kterou neváhám
zde opakovat. Musíme si uvědomit, že družstevní
podnikání v Československé republice
dostupuje takových rozměrů, že se stává
podnikáním velkokapitalistickým. Ale stává-li
se podnikáním velkokapitalistickým a minulo-li
se onoho cíle prospět malým nemajetným
lidem, je-li toto jeho poslání dávno odbytou
věcí, nemůže kapitalistické družstevní
podnikání míti daňových výhod.
Pokud to bylo omezeno jen na úzký kruh chudých
dělníků, dovedl jsem to pochopit, ale když
se k družstevnictví uchylují vysocí
státní úředníci, když
z družstevnictví chtějí míti
profit velcí, kapitálově silní jedinci
v zemědělství, když na př. na
družstevnictví mají zálusk i takové
Vlčkovy závody jako podnik. tryská to z potřeby
ne zaměstnanectva a dělnictva, které má
své potravní spolky, nýbrž z potřeby
inženýrů a lidí s vysokými platy,
o kterých člověk nemá ani zdání.
Rozlézá-li se nám družstevnictví
do takovýchto dimensí, musí se udělat
tabula rasa, musí se udělat konec s daňovými
výhodami. nebo stát na to shoří. (Výborně!
- Potlesk.)