Předseda (zvoní): Ke slovu již
není nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji p. posl. Vičánkovi.
Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!
K osnově vojenské, rázu celkem velmi důležitého,
přihlásili se pouze dva řečníci.
Z toho ještě pan posl. inž. Richter neuznal
za vhodné zabývati se předmětem samým,
nýbrž vyřizoval si v rozpravě jiné
záležitosti s panem ministrem financí. Proto
není třeba se zabývati jeho řečí.
S vývody pana kol. Smetánky jsem polemisoval
již včera v branném výboru. Uznávám
dobrou vůli pana kol. Smetánky, která
vyvrcholila ujištěním, že strana nár.
sjednocení bude pro osnovu hlasovati; přes to však
nezamlouvá se mi argumentace, kterou potírá
to, co, jak prohlašuje, sám před 12 lety jako
nezbytnou změnu v organisaci vojenskosprávní
navrhoval. Tvrditi, že byly státy, které bez
organisace armádních sborů vítězily
před desetiletími anebo za světové
války, připadá mně jako tvrzení,
že Napoleon na př. neměl útočné
vozby, a přece protáhl až do Moskvy a že
ten nebo onen vítězný panovník neměl
některého moderního bojového prostředku,
a také válku vyhrál. To, co platilo kdysi,
nemůže přirozeně při překotném
vývoji vojenského pokroku platiti v plném
rozsahu i dnes. Prožíváme-li urychlený
vývoj techniky, vidíme přece, že právě
vojenská technika dělá opravdu divy a tvoří
největší pokroky vůbec. A všechna
opatření vojenská se musí ovšem
díti se zřetelem na vývoj a rozvoj vojenské
techniky. Právě tento vývoj sleduje i naše
vojenská správa a to jsou právě důvody,
proč zavádí nová velitelství
ve formě velitelství sborových, která
vybavuje nejplnější pravomocí jak velitelskou,
tak také správní, aby se ušetřilo
i v době míru, ale aby se také předešlo
mnohým zklamáním v případě
válečného konfliktu.
Nelze ovšem mluviti do detailů o organisaci vojenské
správy, není zde k tomu ani důvodu, ani příčiny,
ale jisto je, že nelze argumentovati proti zřízení
sborových velitelství ani tím, že jsme
státem malým. Právě proto, že
jsme státem malým, bude povinností naší,
abychom těmi svými 12 divisemi a 2 horskými
brigádami čelili německé armádě,
i když bude míti 60 divisí a ne dnešních
32, a právě proto naše organisace musí
býti taková, abychom stejné organisaci nepřátelské
mohli plně a účinně čeliti.
i když s menšími prostředky, za to s tím
větší chutí a s tím větší
připraveností.
Z toho důvodu, že nebylo vzneseno proti předložené
osnově zákona nic závažného,
dovoluji si setrvati na svém návrhu a prositi slavnou
sněmovnu, aby tuto osnovu schválila tak, jak ji
předložil slavné sněmovně branný
výbor. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Osnova zákona má čtyři paragrafy,
nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona. to jest
s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní
formulí, ve znění zprávy výborové,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn.
řádu, aby o této osnově bylo čtení
druhé provedeno v téže schůzi.
Vykonáme proto ihned druhé čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona
o změně správní působnosti
vojenských útvarů (tisk 699).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Vičánek: Není jich.
Předseda (zvoní): Není změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina.
Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu
zákona také ve čtení druhém.
Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.
Dříve než přistoupíme k druhému
odstavci pořadu, učiním ještě
toto presidiální sdělení:
Výboru ústavně-právnímu
přikazuji počátkem schůze rozdané
tištěné osnovy:
Usnesení senátu NSRČ (tisk 303) o vládním
návrhu zákona (tisk 273), jímž se mění
a doplňuje zákon ze dne 11. prosince 1934, č.
251 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňují
některá ustanovení zákonů o
občanském řízení soudním,
o řízení exekučním a o řízení
nesporném (tisk 695).
Vládní návrh zákona, kterým
se mění zákon ze dne 13. května 1936,
č. 132 Sb. z. a n.. jímž se obnovuje zmocnění
vlády rozpouštěti politické strany a
strany náhradní (tisk 697).
Navrhuji, aby byly jmenovanému výboru k podání
zpráv o těchto osnovách uloženy lhůty
do úterý dne 15. prosince t. r. do 12. hodiny polední.
Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůty jsou přijaty.
Výboru iniciativnímu přikazuji dnes
rozdaný tištěný návrh posl. Berana,
dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba,
Viereckla a dr Luschky na vydání zákona,
kterým se prodlužuje účinnost zákona
č. 247 Sb. z. a n. z roku 1933 o srážkách
z platů členů Národního shromáždění
na rok 1937 (tisk 700), a poněvadž jde o předlohu
terminovanou k 1. lednu 1937, navrhuji, aby výboru iniciativnímu,
jakož i výborům, jimž tento návrh
bude po případě výborem iniciativním
přikázán, stanovena byla podle §u 23,
odst. 1 a §u 35 jedn. řádu k projednání
a podání zprávy lhůta do úterý
dne 15. prosince t. r. do 12. hodiny polední.
Kdo s navrženou lhůtou souhlasí, nechť
zdvihne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůta je přijata.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
2. Zpráva výborů soc.-politického,
ústavněprávního, techn.-dopravního
a branného podle §u 35 jedn. řádu o
vládním návrhu (tisk 401) zákona o
drahách (železniční zákon) (tisk
698).
Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický p. posl.
Tichý, za výbor ústavně-právní
p. posl. dr Mareš, za výbor technicko-dopravní
p. posl. Němec (čsl. soc. dem.), za výbor
branný p. posl. Vaverka.
Slovo k této věci si vyžádal náměstek
předsedy vlády, pan ministr železnic Bechyně.
Dávám mu slovo.
Ministr železnic Bechyně: Slavná sněmovno!
Má-li býti provedena unifikace v některém
odvětví československého právního
řádu, běží v podstatě
o dvojí věc: Je potřebí si uvědomiti,
pod jakými základními aspekty našeho
ústavního zřízení má
býti norma zpracována, a je potřebné
pečlivě zrevidovati všecka řešení
dosavadních norem a odpověděti na otázku,
zda tato řešení odpovídají změněným
poměrům hospodářským, technickým,
sociálním a pod.
Neobstáli bychom čestně před soudem
historie, kdybychom nové normě nevtiskli pečeť
demokratického zřízení Československého
státu a zvláštní charakter našeho
národního ducha. Nezhostili bychom se také
dobře vloženého na nás úkolu,
kdybychom nestvořili normu, která odpovídá
změněným základům a tempu moderního
života.
Máte, vážení pánové, před
sebou osnovu železničního zákona, která
uskutečňuje sjednocení všech základních
norem železničních. Jako ministr resortu, v
němž osnova byla připravena, snažně
prosím, aby tato velká kodifikace byla posuzována
právě podle oněch hledisk, která jsem
vytyčil.
Vedlo by příliš daleko, kdybych chtěl
před vámi rozvinouti dokonalý obraz materie
osnovy, mohu podati toliko nejstručnější
charakteristiku:
Osnova upravuje poměry všech skupin a druhů
drah, t. j. dotýká se drah pro přepravu veřejnou,
do níž se zahrnují dráhy hlavní,
dráhy vedlejší a dráhy drobné,
dále drah pro přepravu neveřejnou. Zabývá
se všemi poměry drah (povolení k přípravným
pracím, koncesování, vybudování
i udržování, provoz a zrušení dráhy),
všemi vztahy dráhy k obecenstvu a k majetku v okolí
dráhy.
Dovoluji si obrátiti vaši pozornost na některá
řešení nejvýznačnější:
Osnova reformuje od základů výkon veřejné
železniční správy, sjednávajíc
dokonalou nápravu tam, kde právní situace
byla zejména neutěšená. Osnova vykonala
tu velké dílo organisační. Byla-li
z té příčiny přirovnávána
k zákonu o organisaci politické správy, dělo
se to plným právem. Železniční
zákon vnese, jak doufám, do veřejné
železniční správy účelnost,
pořádek a právní jistotu, stejně
jak to učinil zákon pro organisaci politické
správy pro jinou oblast. Veřejnost, která
vytrvale volá po oddělení agendy veřejné
železniční správy od agendy podniku
ČSD, může se zvláštními
sympatiemi uvítati formální konstrukce osnovy
na tomto místě. Když už z důvodů
politických jiné dokonalejší řešení
není možné, vytyčila osnova aspoň
přesnou formální mez mezi uvedenými
druhy agend, což bude míti za následek, že
strana nebude z příčin nepřehlednosti
zkracována na svých právech. Veřejnost
bude také kvitovati s uspokojením, že přímo
do zákona byly pojaty garancie, aby výkon veřejné
železniční správy byl úsporný.
Mimo jiné prospěje tu též okolnost,
že zákon vyřešil - stalo se to ovšem
na základě dlouhých a úporných
jednání velmi četné kompetenční
konflikty, které doposud zatěžovaly administrativu.
Osnova obsahuje velmi důležité ustanovení
ve prospěch obrany státu, jsouc v tomto směru
doplňkem zákona o obraně státu. Třebaže
povinnosti, které se tu ukládají drahám.
jsou neobyčejně tíživé, neváhám
prohlásiti že jsou úplně přiměřené
významu drah pro obranu státu.
Novoty velkého významu přináší
osnova také na poli soukromoprávním. Mám
na mysli zejména úpravu odpovědnosti za škody
na osobě (úrazy). Bylo nutné odhodlati se
k pronikavým reformám, poněvadž nevyhovovala
ani norma rakouská, ani norma uherská. Tento delikátní
problém snažila se osnova vyřešiti s velikým
taktem a s porozuměním pro oběti nehody,
což vysvítá zejména z toho, že
zavádí i pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou
placení bolestného a náhrady za zohyždění.
Příslušné přípravné
práce byly ostatně pod přísnou kontrolou
meziministerskou a vědeckou. Tato kontrola pokračovala
i v jednání výborů ústavně-právního
a soc.-politického, takže mohu dáti výraz
víře, že bylo nalezeno řešení
trvalé hodnoty a slušné pro obě strany.
Uvědomíme-li si na jedné straně, že
nahrazované normy železničního práva
sahají až do poloviny XIX. století, na druhé
straně pak, že funkce drah zasahuje pronikavě
do všech odvětví moderního hospodářství
a do všech úseků našeho života, pronikne
nás poznání, že stojíme před
dílem epochálního významu. Dílu
tohoto druhu nebylo, jak se domnívám, na škodu,
že přípravné práce se prodloužily
na několik let, že jednání ve vládě
bylo svízelné a že bylo předmětem
veřejné diskuse. Právě při
této diskusi byl znovu potvrzen, což zjišťuji
s potěšením, fakt, že dráhy se
těší živým sympatiím veřejnosti,
která jakoby si znovu uvědomovala, co dráhy
znamenají pro národní hospodářství
a pro obranu státu.
Dovolte, váženi pánové, abych s tohoto
místa veřejně poděkoval autorům
osnovy, kteří po celá léta věnovali
této obtížné materii neobyčejně
mnoho píle a právnického důvtipu a
kteří dovedli věc ke zdárnému
konci. Děkuji dále za vlídné přijetí
osnovy ve výborech sněmovních a zároveň
vyslovuji přesvědčení, že změny,
které výbory uskutečnily, hodnotu osnovy
jenom zvýšily. Prosím, aby stejná přívětivá
pozornost provázela osnovu také v plenu této
sněmovny. Nepochybuji, že podaří se
nám stvořiti takto dílo, které bude
vynikajícím přínosem ke zdokonalení
našeho právního řádu. (Hlučný
potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo prvnímu zpravodaji - za výbor soc.-politický
- p. posl. Tichému.
Zpravodaj posl. Tichý: Slavná sněmovno!
Soc.-politický výbor projednávaje vládní
návrh železničního zákona konstatoval,
že jde o dílo velkého významu a značného
rozsahu. Výbor zaujal k tomuto vládnímu návrhu
hned od počátku kladný postoj, přesto
však podrobil některá ustanovení pečlivé
revisi a navrhl určité změny.
Osnova zákona o železnicích se snaží
ve svém rámci podchytiti všechny možnosti
a okolnosti mající jakýkoli vztah ke drahám
ev. k dopravě na těchto drahách. (Předsednictví
převzal místopředseda dr Markovič.)
Snaží se dát ve svém jádru
novou základnu pro upravení veškerých
problémů dosavadním stavem vyvolaných
anebo dobou a novým tempem života se vytvořivších.
Zřízením našeho československého
státu bylo nutno počítati v oboru dopravnictví,
zejména drah, s unifikací zákonných
ustanovení a různých předpisů
platných v určitých úsecích
naší republiky z předválečné
doby, a to jak s hlediska dopravního a přepravního,
tak také právního i sociálního.
Tyto momenty se snaží navrhovaná osnova řešiti
způsobem jednotným pro veškeré země
našeho státu a pro veškeré dráhy,
ať již pro přepravu veřejnou nebo pro
omezenou přepravu veřejnou anebo neveřejnou,
při čemž se přihlíží
hlavně ke zřetelům státního
zájmu.
Dráhy v našem státě tak jako ve státech
jiných i přes značně vyvinuté
dopravnictví v jiném směru, zejména
v automobilismu, jsou a budou stále nejdůležitějším
faktorem v dopravě, najmě dálkové,
a tak jako vykazovaly, vykazují, tak i v budoucnu budou
vykazovati značný podíl na rozkvětu
hospodářského života naší
republiky. Naše dráhy jsou nejdůležitějším,
ale také nejcitlivějším nervem našeho
státního a hospodářského života.
Zápas, že dráhy jsou již překonaným
dopravním prostředkem, se skončil porážkou
těch, kdož se domnívali, že jediné
východisko z krise, kterou dráhy ještě
prožívají, je podporování jiného
dopravního prostředku na úkor železnic.
Vývoj doby ukázal, a to velmi jasně, ba přímo
hmatatelně, že ani nejmodernější
a technicky nejvyzbrojenější budoucnost se
neobejde bez železnic. Proto také předpisy
a zákonná ustanovení dotýkající
se provozu, budování nových drah, jich udržování,
práva a povinnosti koncesionářů, orgánů
železničních podniků, zaměstnaneckého
poměru zaměstnanců, vzájemného
styku mezi dráhou a obecenstvem, ztracených a zapomenutých
věcí v obvodu dráhy, policejního dozoru
a prostě všech otázek upravujících
základnu pro důkladné a náležité
včlenění železničních
podniků do celého státního hospodářského
stroje, musily býti předmětem důkladné
a pečlivé revise s ohledem na veškeré
okolnosti vyvolané a vytvořené dnešní
dobou.
Dosavadní zkušenosti na základě platných
předpisů, nejednotných pro každou zemi,
nás nutily, abychom vytvořili takový stav,
zejména po stránce právní a sociální,
v dopravnictví železničních podniků,
který by v budoucnosti zaručil jasnou normu pro
všechny, kdož mají jakýkoliv interes a
závislost na železničních podnicích
a jejich funkci.
Řekl jsem již, že dráhy u nás jsou
nejdůležitějším a také nejcitlivějším
nervem našeho státního a hospodářského
života. Tato skutečnost si vynucuje, aby jejich funkce
byly náležitě a korektně obstarávány.
To má za následek, že je nutností, aby
právní a platové poměry zaměstnanců
u jednotlivých železničních podniků
byly uspořádány určitými normami,
a to tak, aby zaměstnanec železniční,
jehož služba je obyčejně velmi odpovědná
a namáhavá, nebyl v ohledu existenčním
a sociálním zatížen obavou o svůj
zítřek. Nesmí se zapomenouti, že v rukou
takového zaměstnance leží osudy sta
a sta lidských životů a za miliony majetku.
Nesmí se přehlížeti ani ten fakt, že
existenčně a hospodářsky zajištěný
zaměstnanec je nejlepší zárukou dobrého
a úspěšného výkonu, který
zejména dnes od něho požaduje, a to v míře
jistě nemalé. Sluší přihlížeti
také k tomu, že zaměstnanec, o jehož existenční
a sociální poměry je postaráno, má
docela jiný poměr k podniku, v němž
je zaměstnán, než ten, jehož právní
a platový poměr je otázkou náhody
nebo protekce.
Vycházejíce z těchto předpokladů
snažíme se, aby tento poměr byl co nejvřelejší,
a to především tím, že §em
74 upravujeme jejich pracovní poměr, který
na základě vydaného služebního
řádu bude zhodnocen, aby nedocházelo k neustálým
nedorozuměním mezi zaměstnanectvem a správou
podniku, jakého jsme byli mnohdy až dosud svědky.
Některé správy železničních
podniků dodnes nevydaly služební řád
a tím se chtěly vyhnouti jakékoliv odpovědnosti
v ohledu sociálním a právním vůči
svému zaměstnanci.
Zvláště zdůrazňuji, že otázka
přijímání zaměstnanců
na sezonní nebo přechodnou dobu se řeší
v §u 74, odst. 3, podle kterého nutno určiti
normy, za jakých možno takové zaměstnance
přijímati a držeti v zaměstnání.
Pro tuto skutečnost docházelo mnohdy ke zjevům,
které zejména v našem státě nejsou
a nemohou býti nikterak žádoucí. Chceme,
aby byl dán podklad k zavedení pořádku,
který bude míti za následek jistotu ve směru
oboustranném a který také omezí trapnou
nejistotu zaměstnance ve služebním poměru,
jehož život jest stejně nebezpečnou a
odpovědnou službou neustále ohrožován.
I v ohledu kárném nebylo doposud jednotnosti, která
by zaručovala spravedlivý postup při přestupcích
ze služebního poměru vyplývajících.
Jde o to, aby měřítko kárného
řízení bylo jenom jedno, aby při něm
nemohly rozhodovati vlivy ať již politické, národnostní,
rasové, náboženské anebo jakékoliv
jiné, nýbrž aby vždy a všude při
kárném postupu byl směrodatný delikt
a okolnosti, za jakých byl spáchán. To zdůrazňuji
proto, poněvadž právě z těch
důvodů bylo nutno přikročiti k řešení
této otázky, a to v samém zákoně.