Konečně dlužno zdůrazniti, že při přejímání záruky přihlíží se k tomu, aby v dodávce bylo obsaženo co nejvíce tuzemského materiálu a tuzemské pracovní energie, takže se tu zajišťuje intensivní ochrana domácí výroby a tuzemského pracovního trhu.

Bylo by si jen přáti, aby výhod zákonů o podpoře zahraničního obchodu bylo účastno co nejvíce našich vývozců a aby na této účasti mohly participovati i malé a střední závody. Zákony o podpoře zahraničního obchodu nevylučují nikoho z účasti na jich použití a to ani po stránce rozsahu podniku ani po stránce národnostní. Záleží jen na iniciativě vývozců a jejich akvisiční zdatnosti; je tedy třeba, aby uchazeč o exportní úvěr našel si v cizině dobré odbytiště a prokázal bonitu tohoto obchodu. Zájem národohospodářský a sociální bude tu především vodítkem pro příznivé posuzování žádosti a její příznivé vyřízení.

Pokud by šlo o exportní dodávky drobných exportérů-živnostníků, které representují jednotlivě malé obnosy, snaží se finanční správa na podkladě zmocnění daného ministru financí v čl. XVI přejímati globální záruky i za zápůjčky právních útvarů regionálních, které prostřednictvím místního peněžního ústavu poskytují svým členům úvěry k umožnění vývozu.

Je zajisté jasno, že možno export podporovati všemi možnými směry a způsoby a že jest také možno podporovati export na základě našeho dovozu. A tu je nutno připomenouti, že bude třeba při takových příležitostech napříště sledovati cíl, aby jmenovitě v otázce dovozu surovin pro výrobu umělých tuků, za něž nemáme žádných vývozních kompensací, byly raději k nám dováženy suroviny z našich zpřátelených malodohodových států, jmenovitě bagouni a sádlo, a aby se z nich potřebné, vládou schválené množství tuků vyrábělo. Tímto způsobem nepřímo podporujeme export, poněvadž za takový dovoz můžeme vyvážeti naše artikly, ať jsou to dnes kanony nebo cokoli jiného. K tomuto způsobu řešení podpory našeho exportu je v budoucnu třeba přihlížeti.

Jsme si, vážená sněmovno, dobře vědomi, že navrhovaná osnova o podpoře exportu je pouze pomocným opatřením a že hlavní starost musí býti věnována základním podmínkám stavby našeho exportu.

Poněvadž taková opatření s navrhovanou osnovou přímo nesouvisí, doporučuji slavné sněmovně, aby navrhovanou osnovu přijala ve znění rozpočtovým výborem schváleném. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu.

Podle usnesení předsednictva navrhuji lhůtu řečnickou 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navržená lhůta jest schválena.

Přihlášeni jsou řečníci na straně "pro" pp. posl. Špaček a Zischka.

Uděluji slovo panu posl. Špačkovi.

Posl. Špaček: Slavná sněmovno!

Jsem přihlášen na straně "pro", poněvadž je pro nás, třeba jsme stranou oposiční, samozřejmostí pomáhat zákonodárně i jiným způsobem ke všemu, co znamená možnost oživení, anebo dnes již lépe řečeno udržení onoho oživovacího procesu národohospodářského, který, bohudík, přišel po těžkých sedmi hladových letech egyptských. Jest jednou ze tří největších povinností, které v této době máme vůči státu a jeho obyvatelstvu, abychom hleděli tento počátek lepších hospodářských poměrů udržet, a to všemi prostředky. Žádný prostředek naprosto nemůže býti všem stejně přijatelný, žádný prostředek jmenovitě z doby řízeného hospodářství nemůže býti všem stavům, skládajícím se z mnohopočetné organisační rozmanitosti moderního státu a moderní civilisace, stejně vítaným, ale dobrého výsledku může býti dosaženo jenom rozumnou snášenlivostí, rozumným uvážením relativnosti nároků a povinností, solidaritou a společným spolupůsobením k tomu, aby proces lepší hospodářské budoucnosti byl udržen, urychlen, rozhojněn a zmocněn. Proto budeme hlasovati také pro tuto osnovu, třebaže byly nám známy a třebaže nám byly tlumočeny hned při prvním jednání všechny stinné stránky, které jsou s ní spojeny, jmenovitě pro udržení rovnováhy nebo snesitelného stavu státních financí v případě, kdyby měly býti záruky státu eskontovány. Stojíme však právě vzhledem k přítomným poměrům hospodářským, ale hlavně mezinárodně politickým na stanovisku, že také peníze musí býti v této době jenom prostředkem a nikoli účelem. Stojím na tom stanovisku jmenovitě také já sám od počátku, pokud běželo o určité diference mezi námi všemi i mezi námi v naší vlastní straně o určité opatření valutární povahy, že za doby takové krise, kterou jsme prožili a kterou ještě prožíváme dosud z veliké části, musí, jak jsem řekl, býti peníze prostředkem, nikoli účelem. Proto naše kladné stanovisko k této osnově.

Jejím důsledkem může býti zlepšení výrobnosti našeho z veliké části nebo z největší části průmyslově živnostenského státu. Právě proto, že více než jedna třetina obyvatelstva státu podle výkazu Státního statistického úřadu žije bezprostředně z práce a spolupráce činnosti průmyslové a živnostenské v širším slova smyslu a že druhá jeho třetina žije ze zaměstnání, která mohou míti hospodářský prospěch jenom tenkráte, když výroba průmyslová a živnostenská bude dostatečně opatřena, a když je opatřena právě proto, že je možno velikou část našeho vysoce kvalitního průmyslu zaměstnat vývozem jeho výrobků do ciziny, protože pro celý obsah jeho možné činnosti výrobní nemůžeme nikdy míti v naší zemi dostatečného spotřebitelstva, vzhledem k těmto okolnostem musíme pokládati opatření, které je předmětem této osnovy, za vhodné a správné a musíme k němu míti tedy stanovisko kladné.

Větší zaměstnanost přináší větší sociální uspokojení širokých vrstev obyvatelstva našeho státu, a sociální uspokojení velkých částí obyvatelstva našeho státu znamená také jednu z nejpodstatnějších spolehlivých základen nejen vnitřního míru, nýbrž i kulturního pokroku, mezinárodně-politické stabilisace a zabezpečení našeho státu proti všem nebezpečím, která zrovna v této době tvoří denní předmět našich starostí. Je samozřejmé, že žádaný výsledek i této osnovy zákona, i tohoto opatření povahy národohospodářské může býti dosažen jen tenkráte, když se bude moci uplatnit v delším období klidu mezi národy, klidu v národě a v národech, jejichž části jsou součástkou našeho národního státu. Předpokladem účinnosti této osnovy zákona je zachování předně míru mezinárodního, ale předpokladem zachování mezinárodního míru je rozumné uspořádání mezinárodně-politických vztahů mezi státy hlavně střední Evropy, mezi námi a našimi sousedy bližšími i vzdálenějšími, jmenovitě ovšem také těmi, s nimiž máme významné, velmi značné - početně i obsahově - národohospodářské výměnné styky a jejichž odběr našeho zboží, třeba za účasti těchto záruk státních, může právě znamenat značné zaměstnání našeho obyvatelstva, účastného na výrobě průmyslové, obchodní, na živnostenské činnosti a dopravě.

Dobrá zahraniční politika a pořádek doma jsou předpokladem možnosti dobrého uspořádání našich vztahů k ostatním státům, předpokladem dobrého poměru mezinárodně-politických ochranných a obranných smluv s našimi přáteli, předpokladem jejich rozmnožení a předpokladem úspěchu každé hospodářské, sociální a kulturní práce a pokroku v našem státě.

Je samozřejmé, že musí býti uplatňována také rozumná politika hospodářská v jiných odvětvích, jmenovitě rozumná politika daňová, která příliš hřešila právě v této době 7leté krise na úkor rozumného úspěchu celku, převalujíc vyšší břemena na menší počet daňových subjektů a domnívajíc se, že v době kritické pro soukromé podnikatele může býti zvyšován nárok státu a veřejných korporací na výsledek jejich práce. Předpokladem vnitřního míru a úspěchu této činnosti, jejíž částí je také předložená osnova, je rozumná spravedlnost hospodářská a politická vůči všem vrstvám obyvatelstva i vůči národním menšinám, ale hlavně - a to bych chtěl nyní zdůraznit - vůči státotvornému národu v tomto státě. (Výborně!)

Předpokladem zabezpečení úspěchu této činnosti hospodářské je ovšem vedle rozumné úpravy našich mezinárodně-politických svazků a poměrů a rozumné úpravy jejich vnitřního poměru nyní do daleké budoucnosti stále energické budování co největší mravní i technické brannosti našeho státu a našeho státotvorného národa zvláště. Jestliže, jak vidíme zrovna dnes, v dnešních časopisech, nestydí se velcí státníci velikého státu, největšího dnes na světě mocensky, přiznati, že chybovali a že těžce chybovali na škodu prospěchu a významu vlastního národa, oddávali-li se dlouhá léta po válce lehkomyslnému optimismu o nemožnosti branného napadení jakýmkoliv národem v Evropě jiných národů, po př. vlastního národa, jestliže dnes způsobem více manifestačním chtějí tyto chyby vlastní vnitřní politiky reparovati, vybaviti se proti tomuto nebezpečí vojskem technicky dokonalým a početným za částky, které se nám zdají býti přímo fantastické - mluví se skoro o 60 miliardách našich korun v Anglii - vidíme, že stejně jsme hřešili my, když jsme z důvodů vnitřně-politických, z důvodů, jejichž smyslem bylo obrátiti co možná prostředky, které by se jinak měly vynakládati na lepší opatření naší brannosti, na účely třeba rozumné jiných oborů vládní a státní správy, zvláště sociálních, že jsme těžce chybovali a že důsledkem těchto našich chyb jako v Anglii je, abychom nyní stále a hlavně myslili na to, aby tyto chyby nemohly znamenati zničení radostných úspěchů světové války právě pro náš národ.

Rozumné mezinárodní smlouvy jsou ovšem do té doby, dokud nějaké šílenství neuvede svět v nebezpečí nového mezinárodního konfliktu, také solidním předpokladem zachování míru a zachování možnosti naší národohospodářsky lepší práce, zaměstnanosti a sociálního klidu.

Jaké jsou naše mezinárodní vztahy, jmenovitě pro případ tohoto nebezpečí? Zdá se mi, vážení pánové a dámy, že v této sněmovně včera a dnes měli o těchto věcech mluviti povolanější lidé, než jsem já sám. Zdá se mi býti do jisté míry velmi podivným příznakem naší demokracie, že v době, kdy se o Československu mluví jako o možném předmětu napadení a jako o možném ohnisku velikého nebezpečí evropské a světové konflagrace, pro určité úmysly velkého našeho souseda, ve všech téměř parlamentech evropských a snad i ve vzdáleném světě, v Americe, že je divným příznakem snad naší povahy anebo charakteru naší demokracie, že se o těchto věcech nemluví u nás vůbec ani z lavic ministerských ani z lavic dočasně odpovědné vládní parlamentní většiny. Právě proto pokládám za nutné říci, jaké je naše stanovisko v těchto věcech.

Nepokládám za správné, aby, jak se to v poslední době děje, sotva je parlament zavřen, si zavolal pan předseda vlády nebo jiný pan ministr místní novináře nebo representanty cizího tisku v našem hlavním městě se nacházející nebo skupinu průmyslníků nebo vědeckých a kulturních pracovníků a aby této skupině vykládal věci, na něž máme nárok především my tady, neboť jsme-li demokracie, pověřili-li jsme určité lidi z našeho středu povinností starati se především o to, aby všechny předpoklady naší lepší budoucnosti byly zabezpečeny, máme jistě nárok na to, aby v této kritické době, kdy denně, na příklad v anglické sněmovně, je Československo a možnost útoku Německa na něho předmětem pozornosti všech stran této první a vzorné demokratické sněmovny ve světě, aby se v této době o těchto našich nebezpečích mluvilo také u nás doma. Byli bychom očekávali, že v tomto sněmovním období při této příležitosti bude nám podána zpráva o zahraniční situaci právě vzhledem k nebezpečím, která vysloveně nebo nevysloveně zjevnou tiskovou propagandou, řečmi oficiálních representantů Německé říše a činností jejích oficiálních i méně oficiálních představitelů v našem státě jsou šířena, aby o všech těchto nebezpečích bylo nám řečeno přímé slovo odpovědných představitelů toho oboru státní správy, který se jmenuje správa zahraniční. Byli bychom všichni jistě velmi rádi reagovali na tato sdělení, byli bychom manifestovali jednotu státního národa vůči tomuto nebezpečí a odhodlanost státi všemi prostředky za tím, aby nebezpečí útoku na nás bylo v očích kohokoliv opravdovým nebezpečím a risikem, nejen pro otřesy mezinárodní, které by mohlo přinésti, ale také pro pohotovost všech nás k radikální, nadšené, statečné a mužné obraně.

Bohužel jsme se této zprávy nedočkali a musíme tudíž sami zkoumat předpoklady zachování míru našimi smlouvami mezinárodně politickými a našimi opatřeními vojenskými třeba při příležitosti tohoto pro mezinárodní vztahy hospodářské určeného zákonodárného opatření, o němž jednáme.

Víme všichni, že naše mezinárodně-politická situace je zabezpečena hlavně obrannými smlouvami s Francií a Malou dohodou, potom se sověty a určitými mezinárodně politickými dohodami o arbitrážním vyřizování případných našich sporů s jinými státy, s nimiž nejsme ve svazku spojeneckém. Jaké jsou povahy tyto obranné smlouvy? Řekněme si to jednou otevřeně: Naše spojenecká smlouva s Francií je smlouva efektivní. V případě, že bychom byli napadeni jmenovitě tím státem, který nás příliš nespravedlivě zrovna v této době napadá a kritisuje, jako bychom byli ohniskem nějaké bolševické propagandy v Evropě, je povinností Francie ujmouti se nás, zakročiti vojensky. A jedině ta Francie má z našich spojenců opravdu technické možnosti a územní předpoklady k efektivnosti této smlouvy.

Malá dohoda, pokud se o tom mluvilo a mluví, je vymezena na menší úkoly mezinárodně politické. Nevíme aspoň nic positivního o tom, jaké jsou klausule našich dohod mezispojeneckých v Malé dohodě vůči jinému možnému nepříteli, než na kterého bylo myšleno, když se tyto smlouvy, nám tak vzácné a milé, původně dělaly. Chtěli bychom věděti, můžeme-li počítati na tyto své spojence tak jako oni na nás, kdybychom byli napadeni jakýmkoliv nepřítelem. O tom ani v zahraničním výboru, ani v této sněmovně, pokud je nám známo, nikdy nic bližšího řečeno nebylo. Zdá se nám tudíž, že pro možná nebezpečí, která zrovna v této chvíli jsou nám nejbližší, naše spojenecké smlouvy se státy Malé dohody efektivní povahy nejsou. A pokud běží o sovětské Rusko, my jsme nebyli a nejsme nadšeni pro toto spojenectví, ale bylo přece schváleno touto sněmovnou. Jak a pokud je možné učiniti toto spojenectví pro nás efektivním, kdybychom byli napadeni - konkretně řečeno - Německem, o tom můžeme z velké části pochybovati; vždyť mezi námi a sovětským územím je území států, z nichž ani jeden ani druhý nejeví ochoty a znovu otevřeně říká, že by nepřipustil přechod vojska tohoto našeho možného spojence po svém území na pomoc nám, napadeným na př. Německem. Nemusí ani trpět přelet leteckých sil, o nichž jsme tolik slyšeli a pro něž mnozí u nás byli tak nadšeni, leteckých sil sovětských. Tedy nemáme míti o tyto věci starost, nemáme hledat doplnění jak smluv existujících, tak systému, soustavy zabezpečovacích smluv mezinárodních pro naši republiku tam, kde a pokud je možné?

Vidíme, že jsme při budování svých spojeneckých svazků do jisté míry zapomněli na skutečnosti vzniku našeho státu. Platí-li zásada, že se stát udržuje tím, čím vznikl, i pro mravně politické základy, které se musejí jeviti hlavně také v jeho vnitřní politice, platí-li zásada, že si stát udržíme těmi ideami a ideály, které vedly k jeho utvoření, tož potom jsme měli také přihlížeti k tomu, aby byly stále s námi a nikdy proti nám ty státy a národy, jejichž velké pomoci jsme byli účastni při zápase o dosažení naší samostatnosti.

Postrádáme mezi nimi dnes Italii. S bolestí vidíme, že je Italie denně víc a více na straně našich a svých bývalých nepřátel. S bolestí vidíme, že v době, která uplynula od krásného pochodu největší části našich zahraničních národních vojsk v době světové války, italských legií, do vlasti, byly mezinárodně politické svazky s Italií uvolňovány, místo aby byly posilňovány. Vidíme, že také Polsko bylo v prvých letech trvání naší republiky daleko spíše než dnes nakloněno rozumné spolupráci mezinárodně-politické s námi, opírající se o stejné možnosti nebezpečí, o stejné důvody vzniku své samostatnosti. A zkoumáme-li příčiny, které vedly k tomu, že Italie a Polsko nejsou dnes s námi, nýbrž z velké části proti nám, musíme si říci, že důvod k odcizení nebyl vždycky - hlavně pokud běží o Italii na straně jejich, nýbrž z velké části také u nás. Zapomínali jsme a zapomínáme, že v mezinárodní politice se nesmějí uplatňovat - aspoň ne podstatně - vnitřní politické poměry, vnitřní stranické organisační poměry vlastní domácnosti státní a národní, že v politice mezinárodní, jak to ukázala nejlépe světová válka, byla možnost součinnosti státu absolutistického, carského Ruska, s arcidemokratickou republikou Francouzskou, s arcikonstitučním královstvím Anglickým a stejně konstitučním královstvím Italským proti společnému nepříteli německo-rakouskému, bez zřetele na to, jak různé základny byly vnitřní režimy v těchto spojeneckých zemích.

Tato skutečnost měla také býti pro nás poučením, abychom sympatie anebo antipatie pramenící z našeho rozvrstvení vnitřně politického nepřenášeli na své sympatie nebo antipatie mezinárodně-politické. A skutečnost, že se to nestalo, je pramenem smutné skutečnosti dnešní, že na př. Italie stojí dnes do značné míry, volím mírný výraz, proti nám a že nám není přátelsky nakloněno Polsko, ne ani pro ty spory na Těšínsku. Byl bych poslední, který by měl právo mluviti tak jako člověk, který chránil možnost porušení našich nároků národních na Těšínsku ve prospěch snad nějakého získávání dobré vůle polské. To je jiná věc. Tak jako my se nebudeme a nemůžeme míchat do toho, jakým způsobem si upravují své národně-politické poměry polské Poláci ve své republice, tak to musíme žádati také pro sebe u nás doma. Ale tak to musíme také sami vykonávat i vůči nim i vůči jiným státům, na př. vůči Italii a také vůči Německu, řeknu to otevřeně, když běží o úpravu otázek, které se mohou trapně dotýkat, jsouce považovány za otázky zásahu do vnitřní politiky těchto států, ať s námi spojených, ať nám přátelských, nebo dočasně nebo stále nepřátelských.

Vnitřní politika každého státu se musí vyvarovati, má-li býti dělána správná politika mezinárodní, všeho, co znamená zásah do vrchnostenských, svrchovaných práv státu cizího. Není-li nám příjemno vidíme-li, že Maďarsko podporuje naši iredentu jehliczkovskou, není-li nám příjemno a bráníme-li se proti tomu, že Německo podporuje zemězrádce, iredentisty, kteří vyšli dokonce z této sněmovny, nesmíme ani my něco podobného dělati. My musíme právě v této době býti velmi opatrnými. To neznamená, že musíme odpírat nebo že bychom měli odpírat právo politického asylu komukoliv podle všeobecně přijatých zásad lidskosti v celém civilisovaném světě. Ale tak jako ani to Švýcarsko nedovolí žádnému cizímu příslušníku na svém území rozvinování demokraticko-politické a demokratických aspirací politických, pokud směřují proti státu, s nímž Švýcarsko žije v dohodě, míru, jako stíhá kolikrát tvrdě i ty, kteří tam u něho vykonávali činnost velmi slušnou, mám na zřeteli případ italského žurnalisty ve Společnosti národů, tak si musíme počínat také my.

Vážené dámy a pánové! Velká část dnešního našeho, jistě napjatého, poměru k Německu byla způsobena ne jakýmsi snad neurovnáním plných sto procent nároků dočasných representantů německého menšinového národa v našem státě, nýbrž veliká část této nevůle byla způsobena příliš velikou sympatií pro politické ambice německo-říšské emigrace u nás, tak jako jsme viděli, že byla podporována některými činiteli a skupinami obyvatelstva podobná činnost emigrace rakouské v dobách, kdy tam běželo o vnitřní konflikty, které jsou nám všem známy.