Předseda Malypetr.
Místopředsedové: Langr, dr Markovič,
Košek, Mlčoch, Taub.
Zapisovatelé: Vičánek, Sivák.
238 poslanců podle presenční listiny.
Člen vlády ministr dr Dérer.
Předseda nejvyššího účetního
kontrolního úřadu dr Horák.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Předseda Malypetr zahájil schůzi ve
3 hod. 17 min. odpol. a konstatoval, že sněmovna je
způsobilá jednati.
podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal předseda:
na dnešní den posl. dr Štůlovi,
Rud. Chalupovi; na dnešní a zítřejší
den posl. Petráškovi, dr Jos. Dolanskému,
Topolimu, Pikovi, Klimentovi, Klímovi.
nemocí posl. Hatina, dr Porubszky.
Předsednictvo klubu poslanců sjednocené strany
krajinsko-křesťansko-sociální a maďarské
národní a spišské německé
opravuje své oznámení ze dne 20. ledna 1937,
vyhlášené v pres. sděleních 78.
schůze sněmovny dne 11. února 1937, že
oficielní název klubu zní správně:
"Egyesült Országos Keresztényszocialista
és Magyar Nemzeti Párt és Zipser Deutsche
Partei Képviselői Klubja".
Klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche
Partei" vyslal: do výboru živn.-obchodního
posl. Obrlika za posl. F. Nitsche, do výboru imunitního
posl. inž. Karmasina za posl. dr Neuwirtha, do výboru
zahraničního posl. Kundta za posl.
dr Neuwirtha, do výboru soc.-politického
posl. inž. Richtra za posl. G. Böhma.
Předsednictvo senátu sdělilo přípisem
ze dne 2. března 1937, k tisku 406-IV sen. 1937, že
senát projednal a přijal v 61. schůzi dne
2. března 1937 osnovu zákona o pojmenování
české vysoké školy technické
v Brně, a to ve znění usneseném poslaneckou
sněmovnou.
Dále sdělil předseda senátu NSRČ
přípisy ze dne 3. března 1937, že senát
projednal a schválil:
v 61. a 62. schůzi dne 2. a 3. března 1937:
dodatkovou úmluvu k československo-německé
hospodářské dohodě ze dne 29. června
1920, sjednanou dne 10. července 1936 a uvedenou v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 7.
srpna 1936, čís. 244 Sb. z. a n. (k tisku 336-IV
sen. 1936),
Mezinárodní úmluvu o přepravě
zboží po železnicích, Mezinárodní
úmluvu o přepravě cestujících
a zavazadel po železnicích, spolu se Závěrečným
aktem, jakož i se Závěrečným
protokolem o návrhu dohody o zavedení nákladního
listu na řad, které byly podepsány v Římě
dne 23. listopadu 1933 (k tisku 383- IV sen. 1937);
v 62. schůzi dne 3. března 1937:
obchodní dohodu mezi republikou Československou
a republikou Quatemalskou, sjednanou výměnou not
ze dne 16. a 20. září 1936 a uvedenou v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 6.
října 1936, č. 266 Sb. z. a n. (k tisku 337-IV
sen. 1936);
ve znění usneseném posl. sněmovnou
osnovu zákona, jímž se mění §
3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb.
z. a n. (k tisku 410 - IV sen. 1937).
Konečně sdělil předseda senátu
přípisem ze dne 4. března 1937, k tisku 415-IV
sen. 1937, že senát projednal a přijal v 63.
schůzi dne 4. března t. r. osnovu zákona,
kterým se upravuje jednání ve společných
poradách výborů posl. sněmovny a senátu.
Dotazy:
posl. Knotka předsedovi vlády a celé vládě
o konstantním započítávání
správního příspěvku zemskými
úvěrními ústavy z dlouhodobých
zápůjček uzavřených před
1. lednem
1936 (č. D 290-IV);
posl. Zierhuta vládě o pokračování
ve školní reformě zahájené zákonem
ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., jímž
se mění a doplňují zákony o
školách obecných a občanských
(č. D 292-IV);
posl. Polívku:
min. školstva a nár. osvety vo veci osamostatnenia
slovenskej pokračovacej školy v N. Zámkoch
(č. D 294-IV);
min. obchodu vo veci provozu sklárne v N. Bani (č.
D 295-IV).
Odpověď min. financí na dotaz posl.
Neumeistra č. D-116-IV.
počátkem schůze:
Usnesení senátu tisk 808 - přikázáno
výboru ústavně-právnímu.
Návrh tisk 803 - přikázán výboru
iniciativnímu.
Zpráva tisk 806.
Odpovědi tisk 797 (I až XIV).
Zápis o 80. schůzi posl. sněmovny, proti
němuž nebylo námitek podle §u 73 jedn.
řádu.
ve schůzi dne 4. března 1937 přikázány
k řádnému projednání návrhy
výborům: zemědělskému
a rozpočtovému tisky 783, 784; ústavně-právnímu
tisk 801.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, a to ke společnému
jednání o prvých dvou odstavcích,
jimiž jsou:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 687), aby byl dán
Národním shromážděním
souhlas podle čl. XIII finančního zákona
republiky Československé ze dne 19. prosince 1934,
č. 256 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní
rozpočet na rok 1935 (tisk 789).
2. Zpráva výboru rozpočtového o
státním závěrečném účtu
republiky Československé za rok 1935 (tisk 616)
spolu s účty státního bytového
fondu a dávky z majetku (tisk 788).
Zpravodajem při obou těchto odstavcích jest
pan posl. Remeš.
Společná rozprava byla již v minulé,
83. schůzi sněmovny dne 26. února t. r. skončena.
Dávám slovo k doslovu o obou sloučeně
projednávaných odstavcích zpravodaji p. posl.
Remešovi.
Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!
Tentokráte není jistě důvodu ke stížnostem,
že by státní závěrečný
účet nebyl předmětem náležité
pozornosti sněmovny. Tato suchá číselná
materie těšila se mimořádnému
zájmu, ba dokonce jednání bylo místy
velmi živé. K pořadu promluvilo celkem 29 řečníků.
Můžeme tedy právem říci, že
to byla nesporně poloviční rozpočtová
debata.
Je věcí samozřejmou, že bylo této
příležitosti použito také k tomu,
aby byly promluveny politické řeči se zřetelem
na poměry a situaci, jak je časově dána.
Značná část projevů měla
však charakter hospodářský. I když
se snad někteří řečníci
nepouštěli podrobně do rozboru účetní
závěry, zabývali se ustupující
krisí, pozvolným zlepšováním
konjunktury a různými otázkami hospodářské
povahy, které nezůstávají bez vlivu
na státní hospodářství. Schodky
státního hospodářství posuzovány
byly s různých hledisk a odůvodňovány
odlišnými příčinami, zpravidla
jinak řečníky oposice a jinak příslušníky
vládní většiny. Je samozřejmé,
že se v debatě uplatnily též značnou
měrou momenty stavovské, a to bez ohledu na to,
zda náleželi mluvčí k vládní
většině, či k oposici. V celku však
nepopřel nikdo, že hlavní příčinou
bídy státního hospodářství
byla bída celého národního hospodářství,
pod níž trpěl celý svět. Neboť
je nesporno, že hospodářství státu
a národní hospodářství jako
celek jsou spojité nádoby; ubývá-li
v jedné, klesá samočinně hladina také
v druhé.
Jiná je otázka, zda jsme v obchodní, finanční
a měnové politice šli správnými
cestami a zda jsme vykonali v době krise vše, abychom
jí účinně čelili, a museli-li
jsme míti tak veliký počet nezaměstnaných,
tak značné schodky ve státním hospodářství
atd. Nechme však rekriminací, nic by nám to
nepomohlo, a starejme se nyní o to, abychom dohonili, co
jsme zmeškali, zejména po stránce exportu.
Jsem toho mínění, že si musíme
stále připomínati, že naše republika
je eminentně exportním státem. A s tohoto
hlediska musíme posuzovati všechny své kroky,
zejména kroky obchodně-politické. Je nutno
uvážit při každém našem počinu
okolnost, že valná část průmyslu
býv. Rakousko-Uherska byla ve staré říši
v obvodu nynějšího našeho státu
a že z tohoto průmyslu převzali jsme v některých
oborech ne-li plně veškeren průmysl, tedy značnou
jeho část. Nutno uvážiti, že v
Rakousko-Uhersku, které čítalo dohromady
52 mil. obyvatel, nebyli jsme ani tehdy s to zkonsumovati všechno
to, co naše výroba byla s to národnímu
hospodářství dát, a musili jsme při
tom poměrně značném teritoriu a při
poměrně velkém počtu obyvatel hledati
odbytiště pro své průmyslové
výrobky za hranicemi.
Je na snadě, jestliže jsme převzali takovou
měrou exportní průmysl po býv. Rakousku,
že tím více musíme hledati odbytiště
nyní jako samostatný stát, čítající
toliko 15 milionů obyvatel, neboť tím méně
máme možnost výrobky průmyslové,
které zhotovíme, sami doma zkonsumovati. Nutno uvážiti,
že převzali jsme po býv. Rakousku 82% těžby
kamenného uhlí, 69% těžby hnědého
uhlí, 53% výroby surového železa, 58%
výroby surové oceli, 84% cukrovarů, v pivovarnictví
52%, v lihovarnictví 41%, ve sklářství
75%, v průmyslu bavlnářském v mechanických
a ručních stavech dokonce 90%, vřeten 75%,
tiskařské stroje textilní representovaly
80% veškeré výroby býv. Rakouska, v
průmyslu jutovém znamenají naše vřetena
85%, v průmyslu hedvábnickém stavy 75%, v
průmyslu vlnařském v textilu tkalcovské
stavy 92%, vřetena na česanou přízi
84%, vřetena na mykanou přízi 65% a v průmyslu
lnářském převzali jsme 95% stavů
a dokonce 97% vřeten.
Jestliže tedy máme co činiti s touto skutečností,
pak pochopitelně musíme se také především
starati, abychom pro svou výrobu nalezli potřebné
odbytiště, a srovnáváme-li náš
export z r. 1929 s exportem nynějším, seznáme,
že nám stále ještě chybí,
odpočítáme-li nějakých 30%
na pokles cen, asi 10 miliard Kč z exportu, které
nám pomáhaly platit mzdy našich dělníků,
sociální zařízení pro ně,
mzdy úředníků a přispívaly
na režii. 10 miliard je v národním hospodářství
příliš veliké číslo, nežli
abychom je mohli bez každé disputace postrádati
a přejíti mlčením.
V debatě bylo zde několikráte vzpomenuto
a také si stěžováno na podpory v nezaměstnání.
Chci říci, že podpory v nezaměstnání
nejsou záležitostí politicko-stranickou, nýbrž
jsou záležitostí lidskou a státní.
(Tak jest!) Naši dělníci nechtějí
podpory, naši dělníci chtějí
práci, a právě proto musíme všechno
své snažení koncetrovati k tomu cíli,
abychom jim ji opatřili. (Výborně!) Jen
tak se zbavíme všech těch stížností,
které tady byly, ať už právem nebo neprávem,
přednášeny. Jsem toho mínění,
že nejen dělníkům, nýbrž
také živnostem, obchodům a především
našemu zemědělství musí záležeti
na tom, aby dělníci pracovali, neboť je nesporno,
že dělníci a úředníci,
kteří jsou zase v práci na sebe vzájemně
vázáni, jsou největším konsumentem
zemědělských produktů. A právě
proto musí zemědělcům záležeti
především na tom, aby jejich hlavní
konsument pracoval, aby měl příjmy a mohl
nakupovati. Z těchto důvodů má i zemědělec
veliký interes na tom, aby obchodní politika našeho
státu byla taková, abychom mohli své výrobky
prodati za hranice a dostati za ně peníze na mzdy
dělníků a úředníků,
abychom je uschopnili konsumovati. Pro zemědělství
není jedno, jestli půl milionu lidí může
nakupovati životní potřeby v plné míře
anebo jenom v míře omezené nebo velmi nedostatečně.
My si však musíme uvědomiti, že bez dovozu
není vývozu. Nikdo nás nemá a nikdy
nebude v budoucnosti míti tak rád, aby pro naše
krásné oči od nás kupoval, aniž
my bychom naproti tomu dali něco utržiti jemu a koupili
od něho přebytky produktů anebo zboží,
které on potřebuje vyvézt, aby si zase za
ně mohl opatřiti to, co mu chybí. Jde tu
o vzájemnou výměnu statků a zboží
mezi jednotlivými státy a národy, a v zájmu
obrody celého národního hospodářství,
v zájmu toho, abychom uschopnili všechny jednotky
nejenom pracovati, nýbrž také žíti,
musíme pochopitelně věnovati veliký
zřetel naší obchodní politice. Na nikom
nelze žádati - a bylo by to pošetilostí
- aby vyráběl a prodělával. A proto
chci také říci, že omylem se častokráte
domnívají namnoze zemědělci, že
dělníci jsou nepřáteli zemědělců
anebo jejich produkce. Nemůže a nemohlo by býti
většího omylu nad tento. Dělník
je si dnes velmi dobře vědom, že zemědělec
je velmi důležitou nákupní složkou
ve spotřebě průmyslových výrobků,
a proto musí mu záležeti na tom, aby zemědělská
výroba nejen pracovala, nýbrž aby měla
tolik možností dosíci svéstojné
ceny, aby mohla opatřiti hospodářům
a všem, kteří v zemědělství
pracují, všechno, co ke svému životu a
obnově hospodářství potřebují.
Dělníci si to velmi dobře uvědomují
a právě proto mají smysl pro slušnou
mzdu našeho zemědělce. Naproti tomu zase pochopitelně
reklamují na druhé straně porozumění
pro své potřeby, neboť tyto výrobní
vrstvy jsou spolu tou měrou vzájemně spiaty,
že jedna bez druhé nemůže dobře
pracovati a jedna druhé se nemůže vzájemně
zříci.
Prodělávati může někdo přechodně
snad jednou, dvakrát, je-li dobře fundován,
ale po třetí se položí. Rozumný
člověk však, který hospodářsky
myslí, nemůže chtíti, aby ať průmysl,
ať zemědělství, nebo živnosti živořily
a aby jejich majitelé musili dopláceti. To nelze,
to se nedá dobře mysliti a to také nikdo
rozumný nemůže chtíti, tím méně
schvalovat.
Podle pomůcek, které máme po ruce, činil
pokles důchodů u zaměstnanců všech
kategorií v r. 1930 až 1935 včetně pensistů
asi 20 miliard Kč. Pokles důchodů zemědělských
činil asi 24 miliard Kč a u ostatních osob
samostatných okrouhle asi 10 miliard Kč. V celku
lze tyto ztráty na důchodech za uvedených
6 let krisových odhadnouti na částku přes
50 miliard Kč. Tato smutná skutečnost měla
by nám býti poučením pro posuzování
naší obchodní politiky pro nejbližší
budoucnost, ať už máme na zřeteli zájmy
jednotlivých stavů, nebo státu a jeho obyvatelstva
jako celku. Pochopitelně vtírá se nám
otázka, do jaké míry má lepšící
se průmyslová konjunktura charakter trvalý
a do jaké míry je tento stav přechodný.
Sledujeme-li příčiny vzestupu výroby
a lepšící se konjunktury s hlediska celosvětového,
mohli bychom říci, že situace se lepší
přirozenými příčinami. neboť
velkoobchodní ceny indexní v celém světě
jdou nahoru, což je vždycky příčinou,
abychom mohli říci, že poptávka po surovinách
a zboží v celém světě má
charakter všeobecného se zlepšování
poměrů. Uvážíme-li však
věci náležitě, zjistíme, že
přes všechny tyto zevní znaky, které
tu jsou a které nelze popřít, je to přece
jen motiv politický, který k tomuto zjevu zavdává
příčinu. Přední příčinou
je - i když je to příčina světová
- že zbrojařský průmysl nejen celé
Evropy, nýbrž celého světa vykonává
mimořádně silnou poptávku po surovinách
a že zbrojařský průmysl s sebou vleče
řadu ostatních průmyslů. Tyto okolnosti
jsou hlavní a podstatní příčinou,
která způsobuje všeobecné a poměrně
rychlé zlepšování hospodářské
situace. Je to tedy zjev ne právě potěšující.
Z těchto důvodů těžko lze prorokovat
a těžko lze říci, do jaké míry
možno pokládat zlepšující se situaci
za trvalou. Státní finance nemohou reagovat okamžitě
na tuto zlepšující se situaci, poněvadž
státní daně se předepisují
na základě bilancí za čas uplynulý,
za časové období nejméně jednoroční,
a je tedy samozřejmé, že lepšící
se konjunktura může přijíti k výrazu
ve státní účetní uzávěrce,
ve státních financích teprve nejdříve
po jednom nebo dvou letech. Výjimku mohou činit
jenom daně obchodové a konsumní, nikoliv
však daně výdělkové, odkázané
na předpis na základě výsledků
hospodaření.