Není potřebí širokého odůvodňování důležité zásady, že strany mají právní povinnost v civilním sporu před soudem mluviti pravdu. Srovnávati civilní proces s trestním je pochybené v zásadě. Strana v civilním sporu nemá práva na t. zv. "sebezachování" buď jak buď, i na úkor pravdy a práva. Má jen právo žádati, aby soud správně zjistil, o čem se strany mezi sebou dohodnouti nemohly, a aby podle toho vyslovil, co považuje za právo. Ale právě proto, že jde o věc stran, jsou strany povinny tento úkol soudu všemožně usnadňovati, nikoli však mu jej ztěžovati. Proto vším právem tuto povinnost stran jakožto povinnost právní vyslovil už civilní řád soudní z r. 1895 i civilní řád soudní platný na Slovensku a Podkarpatské Rusi. A vládní návrh na plnosti tohoto procesního principu neochvějně trvá.

Důležitou novotu přináší vládní návrh civilního řádu soudního ustanovením §u 178, odst. 2. Sezná-li totiž předseda senátu, že strany při vyličování skutkového děje vycházejí z právního hlediska podle mínění soudu pochybeného, je povinen upozorniti je na možnost jiného právního nazírání a dáti jim návod o tom, co by se podle jeho mínění mohlo jeviti rozhodným po stránce skutkové i důkazní. Tím se má čeliti stížnostem, které se ozývají zejména z kruhů advokátských a které vrcholí v tom, že soudce často neupozorní strany za jednání na možnost jiného právního nazírání, než z jakého vycházejí ony, a teprve ve svém rozsudku je překvapí jiným právním názorem, čímž jim znemožní, aby již za ústního přelíčení mohly přednésti skutečnosti a důkazy, s tohoto jiného právního hlediska potřebné.

Vládní návrh připouští po vzoru práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi zvláštní prostředek proti rozsudkům pro zmeškání prvého roku, zvaný odpor. Stalo se tak hlavně na důtklivou žádost projevenou při poradách o osnově s právníky slovenskými a pak i proto, že se tímto odporem značně zmenší příkrosti, k nimž může zmeškání vésti, a usnadní to, k čemu lze jen někdy a jen za velmi stížených podmínek dospěti navrácením v předešlý stav.

Zvláštní zmínky vyžaduje stanovisko vládního návrhu civilního řádu soudního k přípustnosti novot v řízení odvolacím. Je s dostatek známo, že dnešní stav procesních zákonů v našem státě platných, vykazuje naprosto odlišnou úpravu v zemi České a Moravskoslezské od úpravy, jaká je v zemi Slovenské a Podkarpatoruské. V zemi České a Moravskoslezské platí zásadní zákaz novot v řízení odvolacím, kdežto na Slovensku a Podkarpatské Rusi jsou novoty přípustny měrou neobmezenou. Vládní návrh připouští, chtěje vyhověti snahám slovenských právníků, částečně i to, aby mohl býti dodatečně činěn i v odvolacím řízení skutkový a důkazní přednes, vztahující se na věc samu, jenž měl býti učiněn již před soudem první stolice. Ale poskytuje stranám tuto možnost nikoli neobmezeně, nýbrž jen tehdy, když jde o takové skutečnosti a důkazy, o kterých strana za řízení v první stolici nejenom nevěděla, ale také při náležité opatrnosti o nich věděti nemohla. Tím bude zákaz novot zbaven své příkrosti v případech, kdy straně přes náležitou péči, kterou lze od procesních stran vyžadovati, nepodařilo se zjistiti všechny skutečnosti a důkazy ještě za řízení v první stolici. Naproti tomu zůstane zákaz novot v platnosti tam, kde si strana v první stolici počínala nedbale, čímž se předejde všem nepříznivým výstřelkům, k nimž plné odvolání vede.

Po stránce kodifikační zasluhují zvláštní zmínky dvě novoty pro dosavadní civilní řád soudní v zemi České a Moravskoslezské. V něm totiž mezi zvláštními způsoby řízení nejsou umístěny předpisy o řízení upomínacím a o řízení manželském. Obě tato řízení jsou dosud upravena v řadě zvláštních předpisů a to, pokud jde o řízení manželské, ještě i z doby první polovice minulého století. Vládní návrh civilního řádu soudního - jako nynější civilní řád soudní slovenský - je úplnou kodifikaci zvláštních způsobů řízení sporného, upravuje mezi nimi i řízení upomínací a řízení manželské a určuje tak pro ně místo, které jim podle jich povahy náleží.

Nastíněný přehled zvlášť významných ustanovení vládního návrhu by nebyl úplný, kdybych k závěru svého projevu neupozornil na soubor zvláštních předpisů daných na ochranu zájmů obrany státu v soudním řízení. V soudním řízení, a to nikoli jen sporném, je nezbytné přetřásati a dokazovati skutkové okolnosti, a to v řízení sporném v zásadě veřejně. V tom může býti veliké nebezpečí pro zájem obrany státu, když sporem nebo některým úkonem soudního řízení by tento zájem mohl býti dotčen. Všeobecná ustanovení zde nepostačují. Ministerstvo pro sjednocení na podnět ministerstva národní obrany podrobilo složité otázky sem náležející všestrannému rozboru ve snaze spravedlivě vyvážiti jak soukromý zájem stran, tak i veřejný zájem obrany státu. Za účasti zástupců ministerstva nár. obrany a ministerstva spravedlnosti byly projednány otázky vyžadující zákonné úpravy, aby zájem obrany státu byl i v soudním řízení bezpečně chráněn. Podle výsledku tohoto jednání vypracovalo ministerstvo pro sjednocení návrh zvláštních ustanovení o věcech, při nichž by mohl býti dotčen zájem obrany státu; tento návrh po některých dalších úpravách došel plného souhlasu ministerstva nár. obrany a ministerstva spravedlnosti. Ježto soubor těchto ustanovení tvoří pro sebe zvláštní samostatný celek výjimečných předpisů, které nejsou omezeny jen na obor řízení sporného, nýbrž týkají se i jiných soudních řízení, byla tato ustanovení ve vládním návrhu vhodně umístěna v uvozovacím zákoně jako jeho samostatný článek. Vládní návrh takto vyplňuje vážnou mezeru v našem procesním právu a pro obor řízení soudního dovršuje nezbytnou ochranu jednoho ze základních státních zájmů, ochranu, jejíž naléhavé důvody již nedopouštějí odklad zákonné úpravy.

V úvodu svého projevu jsem poukázal na vysoké kulturní poslání civilního práva procesního, jehož nejvyšším cílem je bezvýhradná služba spravedlnosti. Důrazně a opětovně jsem také uvedl opravdu radostné doklady svorné spolupráce zástupců vědy i praxe rovnoměrně z obou právních oblastí našeho státu. Tím dochází pro vládní návrh ve zvláštní shodě výrazu myšlenka spravedlnosti a zároveň i myšlenka právního sjednocení. Vládní návrh zákona o soudní příslušnosti a civilního řádu soudního je zakotven v obou těchto vůdčích myšlenkách a v nich se zračí i jeho ideové poslání: sloužiti spravedlnosti a sloužiti stejně všem občanům na celém státním území. Tyto základní myšlenky provázely jeho vznik a usilovné budování, tyto idee nechť neochvějně a ve vzájemné shodě při něm trvají a dojdou plného uskutečnění, až po ústavním projednání a schválení vejde v právní život, až přestanou vnitřní meze v tomto oboru našeho právního řádu a obě nynější právní oblasti se sloučí v jednu oblast jednotného procesního práva. Nechť toto zákonodárné dílo právního sjednocení důrazně a trvale potvrzuje vnitřní sjednocení myslí i srdcí všech občanů našeho státu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji řečnickou lhůtu o tomto odstavci pořadu 60 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Navržená lhůta je schválena.

Nebude-li námitek, přeruším projednávání tohoto odstavce pořadu a přistoupíme nyní k projednávání odstavce 2 pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Přistoupíme tedy k projednávání odstavce 2 pořadu, jímž jest:

2. Volba místopředsedy poslanecké sněmovny.

Poněvadž místopředseda posl. Onderčo zemřel dne 31. března 1937, jest nám vykonati volbu doplňovací na jeho místo.

Podle §u 61 jedn. řádu může se voliti zdvižením ruky nebo povstáním, není-li námitek.

Byl jsem požádán, abych pro zjednodušení celého volebního řízení tuto volbu místopředsedy dal provésti zdvižením ruky. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Budeme tedy voliti zdvižením ruky.

Žádám pana tajemníka posl. sněmovny, aby přečetl kandidátní návrh.

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Klub poslancov Hlinkovej slovenskej ľudovej strany na svojom zasadnutí 15. aprila 1937 usniesol sa navrhnúť za podpredsedu poslaneckej snemovne posl. Siváka.

Předseda (zvoní): Dám o tomto kandidátním návrhu hlasovati.

Kdo souhlasí s navrženým kandidátem, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím sněmovna vyslovila se pro navrženého kandidáta a zvolen jest tedy místopředsedou p. posl. Sivák.

Táži se zvoleného pana poslance, zda volbu přijímá?

Posl. Sivák: Prijímam.

Předseda (zvoní): Zvolený funkci přijal a jest mu tedy podle §u 7 jedn. řádu vykonati slib místopředsednický.

Žádám, aby byla přečtena formule slibu. Pan místopředseda přistoupí potom ke mně a vykoná slib. (Poslanci povstávají.)

Sněm. tajemník dr Říha (čte):

Sľubujem, že budem zachovávať zákony a úrad svoj predsednícky nestranne zastávať podľa svojho najlepšieho vedomia a svedomia.

Místopředseda Sivák (podávaje předsedovi ruku): Sľubujem.

Předseda (zvoní): Slib pana místopředsedy jest vykonán a prosím, aby zaujal své místo. (Poslanci usedají. - Potlesk poslanců slovenské ľudové strany.)

Tím jest vyřízen 2. odstavec pořadu.

Nyní budeme pokračovati v jednání o prvém odstavci pořadu, jímž jest:

1. Předběžná rozprava podle §u 20 jedn. řádu o vládním návrhu zákona o soudní příslušnosti, civilního řádu soudního a uvozovacího zákona k těmto zákonům (tisk 850).

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: na straně "proti" pp. posl. dr Pružinský, dr Clementis; na straně "pro" pp. posl. dr Mareš, dr Mičura.

Dávám slovo p. posl. dr Pružinskému.

Posl. dr Pružinský: Slávna snemovňa!

Vládny návrh zákona, tlač 850, ktorý prejednávame, vlastne pozostáva z troch čiastok: pozostáva zo zákona o súdnej príslušnosti, z občianskeho civilného súdneho poriadku a z uvodzovacieho zákona k týmto dvom prv menovaným návrhom. Nech je mi dovolené k najdôležitejším čiastkam týchto návrhov stanovisko zaujať, lebo nie je možné, aby človek sa púšťal do podrobností. (Předsednictví převzal místopředseda dr Markovič.)

K uvodzovaciemu zákonu mám len jednu poznámku, a síce k čl. XXVII. Totižto tento článok hovorí v odst. 1 (čte): "Aby bylo najisto postaveno otcovství k nemanželskému dítěti po smrti domnělého otce za tím účelem, aby dítě bylo legitimováno napotomním sňatkem, post upuje se podle zásad nesporného řízení." A odst. 2 čl. XXVII hovorí (čte): "Totéž platí o zjištění, že byla dodatečně odstraněna překážka manželství nebo že ten neeb onen z manželů bez viny o ní nevěděl, děje-li se z a účelem legitimace dítěte v manželství narozeného."

Už v časopise mladej slovenskej generácie "Nástupe" bolo docela správne poukázané na to, ako dôležitý je právny status človeka. Kto je otcom nemanželského dieťaťa, to je so stanoviska právnickeho veľadôležitá otázka. Preto je docela nesprávne, že o takýchto veľadôležitých otázkach sa rozhoduje v nespornom pokračovaní. Také dôležité otázky patria do riadneho sporného pokračovania, a to tým viac, keď vieme, že v nespornom pokračovaní môže rozhodovať i taký človek, ktorý nemá sudcovskej kvalifikácie. - Toľko o uvodzovacom zákone.

K návrhu zákona o súdnej príslušnosti dovolím si poznamenať toto: Som rozhodným zastancom sborového, kolegiálneho súdnictva. Som toho presvedčenia, že kolegiálny súd má isté nepopierateľné výhody, prednosti, nad samosudcovstvom. Sborový súd dáva záruku väčšej objektívity než samosudca. Vymieňanie názorov medzi členmi sborového súdu iste prispeje k zisteniu materiálnej pravdy. Cirkevné, kanonické právo, na ktorom vlastne spočíva moderný procesuálny poriadok - lebo poznamenávam, že kým moderné občianske právo má svoje korene v rímskom práve, moderné procesuálne poriadky majú svoje korene v cirkevnom práve - teda i kanonické právo stojí na zásadách sborového súdnictva, a tam vlastne ako samosudca by mohol fungovať len sám pápež. Teda aj náš dnešný procesuálny poriadok tiež vlastne stojí na zásade sborového súdnictva.

Cum grano salis by som poznamenal, že samosúdnictvo je "führerský" systém v odbore súdnictva, kým systém sborového, kolegiálneho súdnictva je niečo demokratického, to sdeľuje demokratickú zásadu. Nie bez práva hovoril chýrečný francúzsky filosof Montesquieu, že samosudcovský systém vyhovuje despotickej vláde.

Tedy opakujem: Som rozhodným zastancom systému sborového, kolegiálneho súdnictva a aj dôvodová zpráva stojí na tom istom stanovisku, a dovolím si to aj potvrdiť niektorými citátmi z dôvodovej zprávy. Tak na str. 288 sa hovorí (čte): "Příčinou tohoto zjevu" - to je rozšírenia samosudcovstva - "není ovšem přesvědčení, že by rozhodování sporů samosoudci u sborových soudů zasluhovalo samo o sobě přednost před rozhodováním v senátech. Proto také zavedení samosoudců u sborových soudů na místo senátu bylo vždy považováno za zjev přechodný a prostředek v nouzi." - Ďalej na str. 289: "Také nelze přehlížeti, že v občanstvu je zakořeněno přesvědčení, že sbor soudců je vždy větší zárukou správného rozhodnutí než jednotlivec, takže by novou úpravou" - to je: aby v prvej stolici rozhodovali len samosudcovia - "byla i důvěra v soudnictví podrobena zatěžkací zkoušce, jejíž výsledek je v nejlepším případě pochybný."

Preto na základe tohoto správneho stanoviska kontemplovalo sa to tak, že u sborových súdov prvej stolice, tedy u krajských súdov, bude zásadne kolegiálne súdnictvo - senáty. A čo vidíme? Že dikcia návrhu je v rozpore s teoreticky správnym stanoviskom dôvodovej zprávy. Tanú mi na mysli slová Svätého písma, ktoré hovoria: "Ústami ma velebuje ten národ, ale jeho činy ukazujú niečo iného". Dôvodová zpráva celkom správne oceňuje význam samosúdnictva a som sa tešil, keď som tie riadky čítal, ako správne hovorí dôvodová zpráva o princípe sborového súdu, ale, žiaľbohu, tá dikcia ukazuje niečo iné, lebo vlastne sa zavádza ten terajší stav, ktorý by som najlepšie charakterizoval tým, že je to mixtum compositum. (Tak je!)

Riešenie by bolo celkom jednoduché ako to - povedzme - Kolumbovo vajce. Do dikcie zákona mala prijsť pôvodná kontemplácia, to je, že pri krajských súdoch zásadne účinkujú senáty, a do prechodných ustanovení na dobu 10 rokov by som bol prijal to, čo je teraz dikcia zákona. To by bolo formálne a zásadne o veľa lepšie bývalo, ako je to teraz, keď dikcia zákona je s dôvodovou zprávou v zrejmom rozpore. Toto riešenie je správnejšie, lebo núdzové opatrenie, ako je terajšie naše mixtum compositum u krajských súdov, nepatrí preca do zákona, ktorý sa robí len na dlhšiu dobu. Také núdzové opatrenie, ktoré preca kontemplujeme na kratšiu dobu ako tento zákon, patrí do prechodných ustanovení.

Ďalej my sa v blízkej budúcnosti, čo je veľmi pravdepodobné, budeme museť voľky nevoľky vyporiadať s tou otázkou, či organizácia nášho súdnictva vyžaduje zmeny a či nie. My si budeme museť položiť otázku: Počet obyvateľstva vzrástol, hospodársstvo sa vyvinulo a my vlastne máme tú súdnu organizáciu, ktorú sme mali už pred 70 rokmi. Budeme si museť položiť otáhku, nemáme-li previesť dôkladné zmeny v súdnej organizácii, na každý prípad zvýšiť počet sudcov a prípadne aj zvýšiť počet súdov. A vtedy prípadne tieto prechodné ustanovenia by sa boly staly bezpredmetnými. Preto dovolím si už teraz naznačiť, že vo výbore ústavno-právnom podám pozmeňovací návrh v tom smysle, aby do dikcie zákona bolo pojaté to, čo bolo pôvodne kontemplované, aby u krajských súdov zásadne boly sborové súdy, senáty; a to, čo je platné teraz a čo je teraz v dikcii zákona, nech prijde do prechodných ustanovení na dobu 10 rokov. Potom budeme videť, čo a ako, či prípadne nebudeme museť prikročiť k tomu, že budeme museť rozmnožovať tak počet sudcov ako aj súdov. V tom páde však princíp sborového súdnictva bude udržiavateľný.

A teraz prichádzam k civilnému súdnemu poriadku. Dovoľte niekoľko poznámok. Som toho presvedčenia, že zistenie skutkovej podstaty je veľadôležitá vec; a niekedy je to ťažšie ako aplikovanie právnej normy. Ustanovenia týkajúce sa dokazovania idú vo starých šľapajach. A tuná dovolávam sa, slávna snemovňa, na dikciu dôvodovej zprávy, ktorá síce len per tangentem - tam, kde hovorí o tom, že sudca má byť vylúčený z rozhodovania vtedy, keď on v tej záležitossti vypovedal ako svedok, na strané 293 - dovolím si to krátko citovať - hovorí (čte): " ... ačkoliv je zde, jak badání o psychologii svědeckých výpovědí dokazují, pramenů pochybení velmi mnoho." Ja úprimne ľutujem, slávna snemovňa, že toto sa pojalo do dôvodovej zprávy len tak per tangentem a nie pri kapitole dokazovania, a že je to nie bližšie vysvetlené.