Předseda (zvoní): Ke slovu není už nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Révayovi.

Zpravodaj posl. Révay: Slavná sněmovno!

Velmi srdečně děkuji řečníkům, kteří zasáhli do této rozpravy, zvláště děkuji za kladné poznámky a zaujetí kladného stanoviska kol. dr Kuglovi a Zajícovi.

K jednotlivým vývodům řečníků bych chtěl krátce poznamenati toto:

Pan posl. Esterházy si stěžoval, že podkarpatoruský sněm není svoláván a že tak lid nemůže sám rozhodovat o svém osudu. My velmi dobře chápeme význam slov: "rozhodovat o svém osudu," máme však za to, že Rusíni Podkarpatské Rusi o svém osudu již rozhodli, a není třeba, aby sněmu podkarpatského bylo využíváno snad k nějakému novému rozhodování. Doporučení, aby byl vzat příklad z autonomie Chorvatska, nelze přijmouti, poněvadž odporovalo by to ústavě a těžko by bylo možno tuto doporučovanou zásadu uvésti v soulad s jednotností státu; neodpovídalo by to pak ani platné mezinárodní smlouvě ani naší ústavě.

Docela typické byly poznámky, jimiž někteří páni poslanci už předem přímo vylučují každou možnost dohody, když říkají, že se guvernér s viceguvernérem nedohodne, že se přednosta nižšího úřadu s guvernérem nedohodne a že na Podkarpatské Rusi musí nastat mezi vedoucími činiteli veliká rvačka. Nesouhlasil bych s těmito předpoklady, naopak mám za to, že na Podkarpatské Rusi bude se v důsledku této nové úpravy skutečně všechna práce ve prospěch státu konat v nejlepší harmonii a spolupráci. Ovšem je velmi divné, že zároveň s tím, jak zde byly proneseny některé výtky a přání, i časopisy v sousedním Maďarsku, "Uj Magyarszág" a "Magyarszág", činí skoro tytéž výtky, které byly činěny s tohoto místa v našem parlamentě, že Československo nikdy nebude chtít provést svou ústavu vůči Podkarpatské Rusi a že tato úprava je velmi nedostatečná. Nechci hledat souvislost mezi těmito hlasy, poněvadž mám za to, že vývoj ukáže nepravdivost těchto tvrzení.

Pokud se týče nedostatků, na které zde bylo poukazováno a činěny výtky, t. j. věci investiční, výstavba nemocnic, drah atd., ujišťuji všechny řečníky, že tyto věci velmi bedlivě sledujeme, všemožně je podporujeme, a dožadujeme se jich a že na ně dáváme velmi dobrý pozor.

Pan kol. Bródy doporučoval tu velmi vřele, aby byl přijat návrh Centrální ruské národní rady jako jediné spasení pro Podkarpatskou Rus. Velmi pochybuji, že by návrh ruské centrální národní rady byl tímto spasením, tím spíše, poněvadž se panu kol. Bródymu nepodařilo získati proň dokonce ani svého oposičního kolegu, pana dr Fencika. Zdá se tedy, že ani mezi oposičníky-autonomisty na Podkarpatské Rusi není jednotného názoru na provedení autonomie a nedochází ke shodě. Posl. dr Fencik má jiný návrh, posl. Bródy zase jiný a tyto se mezi sebou značně liší. Bylo by tedy účelné, aby se oposičníci dohodli dříve alespoň mezi sebou a jen poté doporučovali své nejisté zboží.

Pokud se týče poznámek pana posl. inž. Schwarze. chtěl bych jen zdůrazniti, že nebyly-li r. 1920 provedeny volby do sněmu, pak ovšem na Podkarpatské Rusi ještě vydržíme několik let bez voleb, nebudeme tak bez hlavy spěchat a přikročíme k nim po náležité přípravě s velkou opatrností.

Je pravda. že byly tu zdůrazněny i některé skutečné chyby. Já jsem na ně poukázal již ve své zprávě, kterou jsem doprovodil předloženou osnovu, a naznačil jsem, že bude třeba, aby tyto chyby odstraňovali všichni lidé dobré vůle v nejlepším dorozumění, aby se chyby neopakovaly a aby nastala náprava. Jsme si tedy vědomi svých povinností i v tomto směru.

Dále zde bylo zdůrazněno panem posl. dr Fencikem, že proto, poněvadž jeho návrh o autonomii. který podal v tomto parlamentě. se neprojednává, hrozí nebezpečí. Ovšem je těžko projednávat návrh pana posl. dr Fencika, když on sám se nesnaží získati většinu pro tento návrh, který ani bývalý vůdce národního sjednocení dr Kramář nechtěl spolupodepsat. Nemůže tedy chtíti pan dr Fencik na nás, abychom mu pomáhali, když ani předseda strany nechtěl tento návrh podepsat a měl proti němu námitky.

Pan dr Fencik přišel s výtkou, že se na Podkarpatské Rusi provádí "brato ubijča borba", ale táži se, kdo to dělá? Dělá to pan dr Fencik, který by chtěl na Podkarpatské Rusi diktovat jako diktátor, který není ochoten s nikým jiným jednat, který by chtěl provádět všechno tak, jak se mu líbí. Samo sebou se rozumí, nechce-li p. dr Fencik ani ve věcech kulturních uznat žádného jiného partnera, musí z toho vznikat bratrovražedný boj, který není ovšem vyvoláván námi, nýbrž je nejvíce podněcován p. dr Fencikem a jeho táborem. Pochybuji, že tento boj přestane, bude-li zřízen sněm, a pochybuji o správnosti výtky pana kol. Schwarze, který zde řekl, že Češi vnesli jazykový chaos na Podkarpatskou Rus. Jako příslušník domácího lidu, jako Ukrajinec zdůrazňuji, že to není pravda. Jazykový chaos a boj na Podkarpatské Rusi musel vzniknout a musí býti dobojován. Bylo to u každého národa, každý národ měl své kulturní obrození. Rusíni na Podkarpatské Rusi (nehledě k tomu, říká-li se jim Ukrajinci nebo Rusové) tohoto obrození neměli a musí je probojovat, ať se to někomu líbí nebo nelíbí. Na tom nikdo nic změnit nemůže. Tento kulturní boj byl probojován mezi Rusíny v Haliči a v Bukovině, kde žijí naši soukmenovci a odkud přicházeli předkové naši na Podkarpatskou Rus.

Tvrdí se tady, že se vyvolává iredenta. A zase bych se ptal, kdo vyvolává tuto iredentu, nejsou-li to strany oposiční, které velmi často jednají a vystupují proti našemu státu pod různými záminkami, kterým není nic svatého, a před ničím se nezastaví?

A bylo-li zde poukazováno na Ameriku. chtěl bych zdůrazniti. že tam byl klid, pokud Amerika nebyla rozeštvána. A byl to právě posl. dr Fencik, který zasil v Americe tuto bouřku. Nyní by pak chtěl vykládat, že má nějaké velké zásluhy o to, že se to tam uklidnilo, že v Americe se pod jeho vlivem všechno spravilo. Nevěřím v jeho ujišťování. poněvadž poměry mezi americkými Rusíny jsou vůbec chaotické a nikdo neví, jak se ty poměry tam vytvářejí. Na ujišťování posl. dr Fencika bych nechtěl tedy budovat. Proto po zralé úvaze již na začátku své řeči jsem apeloval k našim americkým bratřím, aby nám pomáhali hospodářsky, poněvadž politicky si pomůžeme a uspořádáme věci tak, jak bude pro nás nejlepší, a opakuji to i teď s přesvědčením, že je to nejrozumnější pomoc, kterou můžeme očekávati.

Byla tu námitka, proč se nyní nepovažuje náš lid za dospělý, když roku 1919 pro připojení byl dospělý. Takové tvrzení je nesprávné. Lid náš je dospělý, má svou kulturu, o tom vláda nepochybuje. Musím však poukázati na okolnost, že od r. 1919 profesionální štváči lid rozeštvali. Kdyby jich nebylo, potom by také vzájemná nedůvěra na Podkarpatské Rusi zanikla.

Byla zde vznesena také námitka, že ve školách a dokonce i v téže třídě gymnasia vyučuje se různě, že se vyučuje ve třech jazycích, že není jednoty vyučovacího jazyka. Ale ptám se, kdo je tím vinen? Především je vinen zemský školní dozorčí orgán, poněvadž dozor není, nebo nebyl vykonáván podle platných předpisů a nesnažil se podobné zřejmé přehmaty odstraniti. Generální statut, na který se odvolávali posl. Bródy a posl. dr Fencik, předpisuje, že ve všech školách na Podkarpatské Rusi lidový jazyk má býti vyučovacím jazykem. Ale kdo to je, kdo nechce uznati toto ustanovení generálního statutu? To je posl. dr Fencik a posl. Bródy. Tito pánové se odvolávají na to, že generální statut obsahoval více práv, nedávno však tvrdili, že generální statut je neplatný, podávali proti němu interpelace a nyní, když by se jim to hodilo do krámu, odvolávají se na generální statut. Generální statut stanoví přesně. že má býti ve všech rusínských školách vyučováno lidovým jazykem domácího obyvatelstva. Proč se tak neděje? Protože je to zrovna kol. dr Fencik a Bródy, kteří toto ustanovení nerespektují a nechtějí respektovat.

V ten veliký "ruský" mesianismus, o kterém hovořil posl. dr Fencik, že nacionalistická "Rossia" všechno dá a pomůže. nevěřím. Zkušenosti jsou proti. Musíme na Podkarpatské Rusi tvořiti všechno z vlastních sil, a na tyto se opírati, jinak, co by se tam stvořilo cizí pomocí, nemělo by ceny a nepřineslo pro lid žádného zisku.

Byl by to omyl, kdyby někdo opravdu uvěřil výtkám. že československá vláda zaváděla nebo zavedla na Podkarpatské Rusi nějakou novou národnost. Každému aspoň trochu gramotnému člověku je samozřejmostí a je jisté, že podkarpatští Rusíni jsou etnografickou součástí maloruského neb, jak se dnes všude říká. ukrajinského lidu. Jejich rodná řeč je podle úsudku odborníků řečí ukrajinskou. Ovšem jsou u nás fanatikové, kteří to nechtějí přiznati a kteří tomu nechtějí věřiti a ohánějí se nějakými politickými argumenty jenom proto. aby brzdili kulturní vývoj v zemi. Na Podkarpatské Rusi se tedy netvoří žádný nový národ. Na Podkarpatské Rusi je kulturní obrození, a i kdyby se splnilo to, co žádal pan posl. inž. Schwarz, aby snad vláda podporovala jenom ruský směr, nebylo by tím možno zabrzditi volný kulturní vývoj, který si musí probíti cestu, jako si ji probil v českém obrození a u všech kulturních národů.

Bylo vytýkáno, že touto osnovou zákona se legalisuje jazyková dvojakost na Podkarpatské Rusi. To je velký omyl. V bodě 10 je řečeno, že "guvernér může schvalovati učebnice. sepsané v jazyce ruském nebo maloruském". Aby nebylo žádných pochybností, v důvodové zprávě bylo k tomu dodáno, že lidový jazyk, který bývá označován jako jazyk ukrajinský, rusínský, podkarpatoruský nebo jako lidový jazyk domácí, je bezesporně jazykem maloruským, a že všechny tyto pojmy jsou kryty označením: jazyk maloruský. Jestliže ústavně-právní výbor na tuto dikci přistoupil, učinil tak proto, že v našem zákonodárství není dosud užíváno jiného termínu (všeobecně se nyní užívá termínu "jazyk ukrajinský") pro označení jazyka maloruského. Ovšem guvernér bude schvalovati i učebnice v jazyce ruském, poněvadž ruština je předepsána v gymnasiích od 5. třídy a může býti zavedena i v odborných a obchodních školách i ve školách měšťanských a jiných. A konečně, bude-li na Podkarpatské Rusi zjištěno, že někde žije ruský lid, zajisté bude pro takovou ruskou obec zavedena ruština jako vyučovací jazyk, a guvernér bude schvalovati i učebnice ruské. To je demokratický vývoj, na kterém by nezměnilo nic ani svolání sněmu, na který se pan dr Fencik odvolával v předpokladu, že by sněm snad mohl zterorisovati jinak smýšlející příslušníky ukrajinského směru, protože i tento sněm musil by připustiti, aby ti, kteří by nesouhlasili s jeho ustanovením o zavedení jazyka, mohli užívati výhod zákona o menšinách.

Panem posl. dr Fencikem byla zde nadhozena otázka a pochybnost, zda Židé budou věrni Československé republice. Myslím, že by byla veliká chyba, kdyby někdo s tohoto místa pochyboval o věrnosti celého národa, i když by bylo možno připustiti, že jednotlivci snad odpadnou. Bylo by tedy chybou, kdybychom snad pochybovali o tom, že všichni Židé jsou nevěrní nebo budou zítra nevěrní. Chtěl bych takový výklad s tohoto místa odmítnouti jako nepřípustný.

Pokud jsem naznačil ve své řeči, že bude záležeti na schopnosti nového guvernéra, jak součinnost a vůbec další vývoj půjde, nechtěl jsem tím pochybovati o schopnosti pana guvernéra Hrabara a myslím, že je velmi nesprávné, jestli pan dr Fencik, který jinak se velmi ostře ohrazuje proti podezřívání sebe, zneužíval tohoto místa k nepřístojným útokům na guvernéra a podezříval nejvyššího hodnostáře Podkarpatské Rusi. Samo sebou, když někdo takto jedná, že musí počítati s tím, že s ním bude jednáno obdobně.

Dále bych chtěl upozorniti na to, že je zajímavé, jak se velmi snažil p. posl. dr Fencik s tohoto místa hovořiti přesvědčivě o své pochybné pravdě, ale před několika dny mu přece vůbec nevadilo, aby ve svém časopise z 15. června uveřejnil zcela holou nepravdu. V tomto časopise uveřejnil tuto zprávu (čte): "Koalované strany se postaraly, aby ani jeden poslanec z karpatoruských oposičních stran nemohl přednésti kritiku v tomto parlamentním výboru." Myslí tím ústavně-právní výbor. Chtěl bych se zeptati p. dr Fencika, aby sdělil jméno strany nebo osoby, která se starala, aby on neb jiný oposiční poslanec Podkarpatské Rusi nebral účast v ústavně-právním výboru. Pokud jsem získal informace, mohu prohlásiti, že toto obvinění koalovaných stran neodpovídá vůbec pravdě. Ani jediná koalovaná strana neměla a nemá zájmu, aby p. posl. dr Fencik neb některý jiný karpatoruský poslanec nebral účast na projednávání tohoto vládního návrhu v ústavně-právním výboru, naopak, positivní spolupráce byla by uvítána všemi zástupci koalovaných stran. Je proto tato zpráva dotčeného časopisu falešná a jejím účelem je využíti neinformovanosti rusínské (ruské i ukrajinské) veřejnosti na Podkarpatské Rusi a na východním Slovensku a představiti celou záležitost v takovém světle, jako by p. posl. dr Fencik a ostatní oposiční karpatoruští poslanci byli v této sněmovně zákeřným způsobem utiskováni a bylo jim znemožněno, aby přednesli svou kritiku nejen o tomto vládním návrhu, nýbrž i o jiných věcech.

Jak se má věc ve skutečnosti? Podle získané informace p. dr Fencik půl hodiny před schůzí výboru se dotázal ve svém klubu, bude-li delegován do výboru. Bylo mu sděleno negativní stanovisko předsedy klubu. P. posl. Bródy žádal klub poslanců ľudové strany, aby byl delegován, nebylo mu však vyhověno, prý z důvodů, že mezi jeho a ľudovou stranou nejsou ještě všechny otázky dohodnuty. Nato požádal posl. Bródy stranu SDP, která ho delegovala, ale později byla tato delegace na vlastní žádost p. posl. Bródyho odvolána. Jest proto nepochybně prokázáno, že ani jediná koalovaná strana vůbec neprojevila sebemenší starost o to, bude-li dr Fencika ostatní oposiční karpatoruští poslanci ve výboru čili nic.

Nepožívá-li ovšem p. dr Fencik důvěry ve vlastním klubu, nemá pak tuto svou vinu svalovati na koalované strany a byl by býval učinil nejrozumněji, kdyby byl býval mlčel a nedával uveřejňovati ve svém časopise holou nepravdu. Po tomto podrobném vysvětlení předpokládám, že p. posl. dr Fencik bude míti tolik odvahy a poslanecké cti, že dá v nejbližším čísle svého časopisu "Náš Puť" uveřejniti opravu, v níž bude napsáno, že sdělení, které jsem citoval, není pravdivé a že bylo uveřejněno jen za tím účelem, aby bylo klamáno veřejné mínění na Podkarpatské Rusi u nesoudných a neinformovaných čtenářů.

Bylo zde, vážená sněmovno, poukázáno, že generální statut obsahoval více než nynější osnova zákona. Neodpovídá to skutečnosti a každý, kdo přečte a porovná generální statut a tuto osnovu zákona, může se o tom věcně přesvědčit.

Výroky p. kol. Bródyho, který zde prohlásil, že koalovaní poslanci na Podkarpatské Rusi nevědí, co dělají, že jsou sluhy československých stran a že vedou v propast podkarpatský lid, důrazně odmítám. Jestliže na Podkarpatské Rusi jsou poslanci, kteří nevědí, co dělají a vedou lid do propasti, pak jsou to poslanci oposiční, kteří zcela důvodně jsou velmi často podezříváni veřejností, že neslouží zájmům svého lidu. Posl. Bródy s tohoto místa nás vyzval, abychom se vzdali mandátů, protože prý jsme neprosadili autonomii, kterou on předložil jako návrh Centrální ruské národní rady. Myslím, že naopak p. posl. Bródy se svou stranou, která stále křičí už 18 let a nic nemohla prosaditi, by měl z toho vyvoditi důsledky a resignovati na svůj mandát jako neschopný poslanec, protože ničeho pro náš lid nemohl dosud dosáhnouti.

Poznamenávám ještě, že koalovaní poslanci nedosáhli všechno, ale kromě této osnovy zákona bylo nám vládními činiteli přislíbeno, že budou na Podkarpatské Rusi zřízeny ředitelství pošt, ředitelství železnic, vrchná soud, komory obchodní a advokátní.

Bylo taktéž dohodnuto, že ve věcech sociální péče bude na studentstvo z Podkarpatské Rusi více pamatováno, že investiční práce budou prováděny ve větším měřítku a zejména že budou do veřejných služeb přijímáni především domácí žadatelé. O tom, co jsme dosáhli, svědčí tedy nejen tato osnova, nýbrž i resoluce, která se zároveň předkládá.

Vážená sněmovno, chci končiti. Jest bez pochybnosti, že zástupci Podkarpatské Rusi sjednáním dohody o první etapě provedení ústavy na Podkarpatské Rusi přinesli velké oběti. Prokázali však, že věří v dobré úmysly vlády a proto nechtěli znesnadňovati a protahovati jednání. Věříme, že ani vládní činitelé nemají v úmyslu, aby splnění podkarpatských věcí bylo pouze heslem. Tento krok je prvním důkazem, že je tady odvaha splniti závazky a to, co se slibovalo. Máme za to, že nebudeme v této své víře vůbec zklamáni, a na druhé straně musíme býti přesvědčeni, že lid Podkarpatské Rusi a jeho zástupci nechtějí nic, co by mohlo ohrožovati jednotnost a bezpečnost státu. Dobře a upřímně myšlené snahy zástupců Podkarpatské Rusi nesmíme považovati ani za projev proti státu, ani za projev proti československému národu. Jestliže jsem na začátku zdůraznil nutnost spolupráce lidí domácích a českých, opravňovala mne k tomu i slova některých vládních činitelů, kteří nás ujišťovali o největším pochopení. Chceme-li, aby na Podkarpatské Rusi byl klid, musí se umožniti, aby řízení země se zúčastnily všechny státotvorné složky. K tomu vychováme novou generaci přijímáním domácích sil do veřejných služeb, jež by se tam mohly uplatniti ve všech oborech. Musí odpadnouti egoismus a šovinismus. Kdo by na Podkarpatské Rusi chtěl uplatňovati nějaké požadavky šovinismem, vzbudí ještě větší šovinismus, kdo by chtěl uplatňovat egoismus, samozřejmě, že vychovává tím také egoismus. Toho si musí býti vědomi i odpovědní činitelé na Podkarpatské Rusi. Pokud se týče výtky pro nedostatečné vymezení guvernérovy pravomoci, stačí, když poukáži na § 10, který zní (čte): "Státní a jiné veřejné úřady, ústavy a orgány v zemi Podkarpatoruské jsou povinny v rámci své působnosti podporovati guvernéra v jeho úřední činnosti." Myslím, že tímto vláda dala guvernérovi takovou moc zákonnou, že skutečně může vnikati do všech oborů a uplatňovati svůj vliv a iniciativně zasahovati do veř. života v Podkarpatské Rusi. Bude záležet na něm a na jeho spolupracovnících, jak to bude na Podparpatské Rusi prováděno.

Vzhledem k tomu, že žádných konkretních námitek nebylo, navrhuji slavné sněmovně, aby tuto osnovu zákona schválila v upraveném znění a s odůvodněním, jak bylo přijato v ústavně-právním výboru. (Souhlas.)