Nebude-li námitek, přistoupíme nyní k projednáváni odst. 5 pořadu. (Námitek nebylo.)

Námitek není.

Budeme tedy projednávati 5. odstavec pořadu, jímž jest:

5. Zpráva výborů branného, kulturního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 987) o branné výchově (tisk 1017).

Zpravodaji jsou: za výbor branný p. posl. Vičánek, za výbor kulturní p. posl. Jaša, za výbor rozpočtový p. posl. dr inž. Brdlík.

Dávám slovo prvému p. zpravodaji, za výbor branný, p. posl. Vičánkovi.

Zpravodaj posl. Vičánek: Slavná sněmovno!

Za několik dní bude celá republika oslavovat důstojným způsobem dvacáté výročí bitvy zborovské. Pro každého historika nečeské národnosti neznamená bitva zborovská v tom ohromném komplexu válečných událostí 1914 až 1918 celkem nic než nepatrnou válečnou episodu. Pro nás, příslušníky národa českého a slovenského, má však Zborov dnes stejně jako před 20 lety a stejně i v budoucnosti nesmírný a veliký význam. Bitva zborovská v době, kdy ruská armáda byla už v rozkladu, ukázala, co dovede hrstka nadšených, uvědomělých bojovníků. I když tito bojovníci sami sotva věřili, že svým odvážným útokem strhnou celou ruskou armádu k novému boji, přece jen šli do tohoto boje s heslem, které potom dobře vyjádřil básník legií Medek: "Země rodná, ty budeš žít!"

Vážená sněmovno! Právě příklad zborovský tane nám na mysli dnes, když slavné sněmovně byl předložen velký, jeden z největších zákonů, zákon o branné výchově. Nemůžeme si nijak zastírat, že poměry v Evropě nevzbuzují dnes žádných nadějí, že v dohledné době budeme se moci oddati zase klidné práci a že můžeme bezstarostně vykonávati své denní povolání. Nebezpečné napětí v diplomatickém ovzduší nejenom nepřestává, nýbrž se den ze dne zvyšuje a všecky státy kolem nás jsou ve střehu a pozorně sledují vývoj událostí, aby nebyly překvapeny.

My jsme v dřívějších dobách, jak už to bylo několikrát v této sněmovně v posledních třech letech konstatováno, zanedbali mnohou dobrou příležitost, abychom se připravili na každé možné nebezpečí. Byli jsme tehdy tak jako dnes plně oddáni myšlence míru a domnívali jsme se, že všichni kolem nás jsou téhož názoru a že míru nehrozí žádné nebezpečí. Musely přijíti tvrdé údery, abychom se vzpamatovali, a velmi vážné výstrahy, abychom byli konečně donuceni k činům, které znamenají připravovati se na doby horší.

Od těch dob, kdy jsme si uvědomili, že naše samostatnost není tak plně zabezpečena, že nelze nám spoléhati na přátele a spojence, nýbrž že především musíme sami vykonati svou povinnost vůči svému státu a vůči své státní samostatnosti, od těch dob vykonala naše vláda a náš parlament řadu nutných opatření k zabezpečení svobody a nezávislosti státní. Především začali jsme budovati a dnes - můžeme říci dobudovali jsme svou brannou moc. Dobudovali jsme ji tak, že správce resortu nár. obrany, ministr nár. obrany, mohl veřejně prohlásiti, že máme jednu z nejlepších armád evropských. Nebylo to bez obětí, nebylo to bez velkých nákladů finančních, ale i jiných obětí, těžce doléhajících na veškeré obyvatelstvo tohoto státu. Prodloužili jsme především presenční službu vojenskou, abychom dali armádě dosti času k získání důkladného a dokonalého výcviku veškerého mužstva. Pečujeme náležitě o doplnění a školeni velitelských sborů jak důstojnických, tak rotmistrovských. Dali jsme armádě v důsledku a právě proto, že náš průmysl, zejména zbrojní, dosáhl neobyčejné výše, výzbroj takovou, jakou se může chlubiti málokterá armáda. Ne pouze výzbroj pro výzbroj, nýbrž hlavně proto, aby životy těch, kteří by měli býti někdy povoláni k obraně státu, byli co nejlépe chráněni dokonalou technickou výzbrojí. Vybudovali jsme i leteckou zbraň, takže je na výši a může býti dobře srovnávána s letectvím jiných států. Budujeme souvislý řetěz opevnění v našem pohraničí, zejména na místech nejchoulostivějších, abychom i takovým způsobem znemožnili nenadálé přepadení a tím usnadnili obranu státu jak armádě, tak veškerému jejímu obyvatelstvu.

Prostě po stránce zdokonalení armády učinil náš stát vše, co bylo v jeho moci a v jeho silách. To ovšem daleko ještě nestačí. Armáda sama, specielně naše armáda, která vzhledem k omezeným finančním prostředkům i k vzhledem k hospodářské situaci našeho státu nemůže býti udržována v takové síle a na takové výši, jaké by bylo potřebí, aby v každém okamžiku byla pohotová k odražení útoku, sama nestačí k obraně našeho státu. Je nutno pomýšleti na další opatření. I ta další opatření jsme činili. Velkým zákonem na obranu státu, přijatým slavnou sněmovnou právě před rokem, položili jsme pevné základy k vybudování všech možných opatření již v době hlubokého míru, aby v případě nebezpečí nenastala žádná panika, žádná porucha, aby prostě bylo připraveno všechno tak, jak toho potřebujeme ihned v první den vypuknuvšího nebezpečí, ať již je to branná pohotovost státu nebo mobilisace sama. V branném zákoně státu je pamatováno na všechny možné případy; jsou zde řešeny otázky rázu hospodářského, vyživování obyvatelstva i armády, otázky rázu finančního, technického, ochrana vynálezů atd.; na všechno, čeho může býti využito k obraně státu, je v tomto velkém zákoně pamatováno. To byl druhý základní kámen, který jsme položili k budově obrany našeho státu.

Dalším základním kamenem byl neméně velký zákon o obraně proti leteckým a jiným útokům, kterým jsme položili základní normy pro vydání všemožných předpisů jednak pro výcvik obyvatelstva v obraně pasivní, jednak k vybudování všech možných opatření, aby život civilního obyvatelstva, které jinak v normálních dobách nemá s válkou nic společného, byl pokud možno v největší míře chráněn a uchráněn.

To jsou ty tři základní věci, které jsme pro obranu našeho státu vybudovali. Leč zkušenosti a zejména poznatky nabyté u našich sousedů donutili nás ještě k dalšímu a řekl bych konečnému opatření, k postavení toho čtvrtého pilíře, na němž má spočívati celé dílo obrany našeho státu.

Řada našich sousedů - a jsou to zejména státy diktátorské - již dlouhou řadu let má zavedenou brannou výchovu mládeže. Stačí uvésti Německo, Polsko, Maďarsko, Italii a sovětské Rusko. Ve všech těchto státech, které projevily intensitu ve zbrojení a ve válečných přípravách největší měrou, už dávno neopominuly připraviti také veškerou svoji mládež pro válečné řemeslo, v tomto případě ovšem pro útočnou válku.

Nám ani v nejmenším nenapadá, abychom napodobili vzoru těchto států, pokud jde o cíle branné výchovy zaváděné pro veškeré obyvatelstvo. Je to jistě všeobecné a v celém světě známé, že naše republika jest až příliš silně oddána myšlence zabezpečení a vybudování míru, a to nejen pro sebe, nýbrž míru kolektivního, pro celou Evropu, aby si svět už jednou oddechl a mohl jíti svou cestou za pokojným zaměstnáním. Byli jsme snad až příliš oddáni této myšlence mírové, že jsme zapomínali na staré a dodnes platné přísloví: chceš-li mír, připravuj válku! V našem případě: chceš-li mír, připravuj obranu státu! Všechno, co u nás budujeme, má sloužiti jedině a pouze obraně státu a veškerého jeho obyvatelstva. Nikdy jsme neměli útočné úmysly, nemáme jich dnes a nebudeme jich mít ani v budoucnosti. Naproti tomu přes všechnu nepřízeň doby vzrůstá a sílí velké přesvědčení u největší části obyvatelstva tohoto státu a při nejmenším u všech těch, kteří jsou oddáni tomuto státu, kteří věří v jeho zachování a udržení a kteří si přejí jeho zachování a udržení, že musíme vykonati všechno, abychom odvrátili jakékoliv nebezpečí aspoň obranným způsobem.

Z tohoto důvodu přikročujeme dnes k poslednímu dílu. Vláda předkládá slavné sněmovně návrh zákona o zavedení branné výchovy. Řekněme si přímo ihned na začátku, že právě předložená osnova zákona obsahuje povinnosti a nejtěžší povinnosti pro toho, kdo váží obsah zákona pouze podle ukládaných povinností. Povinností veškerému občanstvu ukládá tato osnova zákona mnoho. Posuzujeme-li však ustanovení obsažená v této osnově podle jejich významu, podle jejich účelu a podle toho, čemu mají tato ustanovení těžká a častokráte nepříjemná sloužiti, pak musíme poctivě doznat, že oběti častokráte nemohou býti nazvány obětmi vůbec, poněvadž je to ve velké většině případů příprava každého jednotlivce k tomu, aby si zachoval život, aby dovedl bránit především sám sebe, svých drahých a všech těch, na kterých mu nejvíce záleží.

Co jest účelem osnovy zákona o branné výchově? Definice, co je to branná výchova, zněla by asi takto: Vypěstovat a rozvinout ony vlastnosti, vědomosti a schopnosti duševní i tělesné, které jsou nutny, aby občanstvo dosáhlo co největší branné zdatnosti. Vycvičit občanstvo pro úkoly vojenské se zbraní v ruce pro pomocné služby a pro jeho vlastní obranu.

Slavná sněmovno, účel zákona o branné výchově dá se tedy vyjádřit několika slovy, ale dosah jeho je dalekosáhlý. Proč vlastně zavádíme povinnou brannou výchovu veškerého našeho obyvatelstva? Naznačil jsem to už na začátku, že jsme prostě k tomu nuceni. Nechceme-li býti nazváni hazardéry, kteří nevykonali všechno, co je jejich povinností k obraně státu, k obraně míru, musíme přistoupiti k řešení tohoto úkolu.

Branné výchovy je za daných okolností nezbytně třeba. Nutí k tomu už především charakter moderní války. Za světové války jsme poznali, že to bylo velmi rozdílné, byl-li voják na frontě, byl-li v etapě nebo byl-li v zázemí mezi civilním obyvatelstvem. Zázemí až na nouzi a nedostatek různých životních potřeb skýtalo naprostý klid a bezpečnost. Pouze fronta byla peklem, nebezpečím, a proto se tehdy frontě hleděl každý co nejvíce vyhnout. Úžasný vzrůst a rozmach válečné techniky, která dodává armádám stále a stále dokonalejší zbraně, ať už to jsou zbraně palné, ať jsou to tanky, ať je to zejména vzdušná zbraň s ohromnou rychlostí, s možností dosáhnout dříve nevídaných vzdáleností, napadnout nepřátelské území, tento technický pokrok ve válečné vědě, abych tak řekl, určuje předem, že za těch 20 let od doby, kdy skončila poslední válka, se poměry natolik změnily, že už nemůžeme počítati s tím jako dříve, že zde bude fronta, kde bude peklo a nebezpečí, a tam zázemí, kde bude hotová idyla proti tomu, co se bude odehrávat na frontě. Docela právem tvrdí vojenští odborníci, že zejména u státu, který má tak nepříznivé položení a tvar, jako naše republika, nebude možno činiti rozdílu mezi frontou a zázemím, že prostě fronta bude všude. Nebude rozdílu mezi vojáky bojujícími na frontě a civilním obyvatelstvem v zázemí, poněvadž civilní obyvatelstvo bude vydáno stejnému nebezpečí jako vojáci na frontě - a snad častokráte i většímu. Našli se dokonce ironikové, kteří tvrdili, že poměrně největší bezpečnost bude na frontě a že peklo bude právě v zázemí.

Slavná sněmovno, už tato úvaha nás nutí k tomu, abychom civilní obyvatelstvo, které se v případě branného konfliktu ihned změní, ať chce či nechce, v bojující stranu, k tomu úkolu náležitě připravili, abychom je poučili, jak si má počínat, jak má chránit vlastní holý život, co má činit v případě útoku, nebezpečí a různých jiných zjevů spojených s válkou a útokem, zejména ze vzduchu. To je první důvod, který mluví pro zavedení všeobecné branné výchovy, pro přípravu veškerého obyvatelstva. A slavná sněmovno, tu není možno činiti rozdíl, zda je to mladý či starý, muž či žena, Čech, Slovák či Němec a Maďar, pro všechny bude nebezpečí stejné, na všech životech musí státu jako vykonavateli moci nad územím republiky a jeho vládě záležeti, a proto opatření k ochraně tohoto obyvatelstva vyjádřená zákonem o branné výchově se ovšem musí vztahovati bezpodmínečně na všecky, jak jsem je už vyjmenoval. Proto branné výchově budou podrobeni muži i ženy, mladí i staří, bez rozdílu náboženství, národnosti, povolání, zaměstnání, prostě všichni jeden vedle druhého.

Pro zavedení branné výchovy mluví také důvody výcvikové. Už jsem naznačil, že situace našeho státu je taková, že nemůžeme si dovoliti udržovati ve zbrani takovou armádu, jakou bychom potřebovali v případě náhlého a neočekávaného napadení, které se dá právě z důvodů moderní války očekávati. A tu je nezbytně nutno, aby armáda měla vycvičeny zálohy nejenom starších ročníků, které již mají presenční službu vojenskou za sebou, nýbrž aby i mládež, která dosud vojenskou službu nekonala, ale v případě nebezpečí bude nucena rovněž plniti to, co jí ukládá branný zákon, byla již do jisté míry připravena k tomuto svému těžkému úkolu.

Je přirozeno, že mnozí namítají, že dvouletá presenční služba stačí úplně, aby voják byl vycvičen. Ale nejde tu pouze o výcvik sám, jde tu více o souhru všech zbraní, které jsou dnes v každé armádě a zejména v československé armádě tak hojné. Je možno právem tvrditi, že vojenská presenční služba měla by býti vlastně věnována právě výcviku v tě souhře jednotlivých druhů zbraní, pěchoty s dělostřelectvem, obou těchto útvarů s letectvem, pěchoty s útočnou vozbou, obraně proti ní atd. A dvě léta pro provedení tělesného výcviku, průpravy k dosažení fysické schopnosti, k osvojení si primitivních elementárních znalostí vojenských a k tomu ještě k osvojení si všech speciálních znalostí vojenských naprosto nestačí. Právem se proto žádá, aby mládež, která se připravuje ke vstupu do armády, měla již aspoň tu elementárku za sebou, aby měla všeobecné znalosti vojenské, aby se na vojně nemusela už zdržovati základy, které si s sebou přinese, aby mohla býti podrobena speciálnímu intensivnímu a důkladnému výcviku armádnímu.

Pro zavedení branné výchovy mluví samozřejmě také důvody morální. Slavná sněmovno, zmínil jsem se o hrdinech zborovských. Bylo to první vystoupení československých vojáků, první vystoupení kolektivní, první vystoupení většího útvaru československé armády. Toto vystoupení bylo různým způsobem znemožňováno a znesnadňováno. Útočící brigáda neměla dostatečných zbraní, nebyla na to připravena a přece jen útočila s takovým elánem a takovým důrazem a konec konců s takovým výsledkem, že to vzbuzovalo podiv. Co bylo toho příčinou? Morálka, duch, který oživuje hmotu, duch, který dává i těm materiálním věcem určité posvěcení, duch, který člověka jinak lhostejného přece jenom dovede přivésti do stadia, že je schopen býti obětavým, hrdinným, že je schopen vykonávat více, než se od něho požaduje, že vydává ze sebe nejlepší výkon. Ten příklad nám nesmí zůstat cizím a nesmí být zapomenut. To je pouze jeden z příkladů. Ale ti mrtví na různých bojištích celé Evropy i Asie, ti mrtví příslušníci prvních oddílů československé armády, ti mrtví, o kterých se říká, že neumřeli, ale že budou žít, ti mrtví k nám mluví i dnes, že je potřeba do našeho národa, do naší mládeže, do našich škol, do našich učebnic, do našeho lidu vnést docela jiného ducha, docela jinou morálku, aby byli všichni schopni takových činů, jako byli schopni ti, které dnes oslavujeme a kterým se podivujeme. Jsme daleko od splnění tohoto úkolu. Debata v kulturním výboru včera provedená jasně ukázala, že nám ještě mnohé chybí, že musíme mnohé dohánět, mnohé odstranit, abychom opravdu mohli začít s budováním toho ducha, toho pravého československého ducha, kterého nezbytně potřebujeme k zabezpečení budoucnosti stát ní, toho ducha brannosti.

Důvod výchovy mravní, která má hrát ne podřadnou úlohu v budoucí branné výchově, je jeden z velmi závažných důvodů. Prostě převychovat národ, udělat národ branným, vychovat národ tak, aby dovedl za každých okolností a na každém místě splnit svou povinnost až k sebeobětování, splnit svou povinnost podle vzorů, kterých nemáme nedostatek.

Obdivovali jsme se v dřívějších letech švejkovině. Není doba, abychom se jí obdivovali i dnes. Oddávali jsme se přehnané humanitě. Já chápu, že dnes mnohému je těžko se přeorientovat, že mnohému je těžko přebudovat své vlastní nitro, že mnohý má sám u sebe pochybnosti, zda se neprohřeší sám proti sobě, proti lidstvu, proti všemu tomu, v čem vyrůstal, v čem duchovně žil, když najednou od toho přepjatého humanismu přechází k obraně, k brannosti. Ale vzpomeňte si na velkého presidenta Osvoboditele, který byl, myslím, největším humanistou a který nikdy nedal najevo, že je mu armáda a brannost věcí vedlejší a podřadnou, který naopak sám svým příkladem ukazoval, jak je nutno vychovávat, jak je nutno pracovat a co je nutno činit, aby národ byl silný, aby národ uchoval to, co bylo vybudováno a vybojováno. Není čas na fňukání. Je potřeba vychovávat tvrdé lidi, tvrdé aspoň v tom smyslu, že budou tvrdými tehdy, když budou povoláni k plnění povinností, tvrdými tak, jako jsou ta železobetonová opevnění na našich hranicích, na kterých si mají rozbíti lebky ti, kteří by chtěli loupit náš národ o těžce dobytou svobodu. Ty tvrdé pevnosti musíme naplnit tvrdými lidmi, odhodlanými k tvrdému bránění všeho toho, co je nám nejdražšího.

Slavná sněmovno, stručný obsah předložené osnovy zákona: Branná výchova podle zákona o branné výchově se dělí, pokud jde o provádění, ve dvě velké části. Bude prováděna jednak ve školách, jednak mimo ně.

Školy jsou ovšem první povolány k tomu, aby dávaly mládeži všechno to, co tvoří obsah branné výchovy. Namnoze nebude potřebí zavádět ani nové učebné předměty; na školách národních je tělocvik, je i na školách středních a na různých jiných školách, kde stačí provést náplň vyučovacích hodin, usměrnit tělocvik poněkud, jenom tak, aby sloužil účelu branné výchovy, prostě aby bylo hodin tělocviku intensivně využito tak, aby ti, kteří se mu na školách národních i středních soustavně podrobí, vycházeli jako tělesně zdatní, silní, obratní, sebevědomí, odvážní mladí muži.

Na školách národních je občanská nauka a výchova, předmět, v němž se často neví, co činit a jak obstarat náplň pro tu hodinu. Branná výchova přináší dostatek námětů, jak využít tohoto předmětu a zároveň také jiných předmětů, poněvadž zákon mluví o tom, že veškeré vyučování má být proniknuto látkou, která tvoří osnovy branné výchovy, branné průpravy tělesné, výchovy mravní a naukové. Bude potřebí na některých školách zavésti zvláštní předměty; to hlavně tam, kde tělocvik doposud zaveden není - jsou to zejména školy odborné. Mimo školy budou provádět brannou výchovu především velké tělovýchovné spolky, které v posledních letech už samy, z vlastní iniciativy a z velkého porozumění pro úkoly armády a pro povinnosti vůči státu zavedly jakýsi druh branné výchovy ve svých jednotách.

Které jsou složky branné výchovy? Zákon rozděluje brannou výchovu především na brannou průpravu spojenou s výchovou mravní a naukovou. O tom jsem již mluvil. Druhá složka je výcvik v pomocných a ochranných službách a konečně třetí je branný výcvik v pravém slova smyslu. Branná průprava s výchovou mravní a naukovou vstupují v činnost u veškeré mládeže, hochů i děvčat, dovršeným 6. rokem věku, čili jakmile dítě vkročí do školy, bude podrobeno branné průpravě, mravní a naukové výchově. Ovšem že nemůžeme očekávati a ani největší odpůrcové nám nemohou vytknout, že bychom tím chtěli už útlou mládež ve věku 6, 8, 10 let militarisovat. Už jsem jasně a určitě naznačil, že branná výchova na školách národních nebude a nemůže býti ničím jiným než zintensivněním výchovy tělesné i mravní tak, aby byli vychováváni řádní, státu oddaní, občanskými ctnostmi ozdobení občané a aby se jim po stránce naukové dostalo všech znalostí a vědomostí, kterých je třeba každému občanu právě v zájmu zvýšené brannosti. Nebude to vojákování, nebude to drill; po té stránce úplně opustíme vzory cizí. My se konec konců v celém zákoně nepřidržujeme vůbec žádného cizího vzoru, jenom pokud jde, řekl bych, o myšlenku samu. Nikoho nechceme následovat, poněvadž nechceme následovat nikoho ani v jeho úmyslech, které jsou v každém případě tak útočné, kdežto u nás má býti branná výchova pouze prostředkem k intensivnímu zvýšení schopnosti odporu veškerého obyvatelstva v případě potřeby brániti se.