Předseda Malypetr.

Místopředsedové: Mlčoch, dr Markovič, Langr, Košek, Sivák, Taub.

Zapisovatelé: Dubický, dr inž. Fulík.

190 poslanců podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Dérer, dr Kalfus.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 115. schůzi posl. sněmovny.

Sněmovna jest způsobilá jednati.

Dovolené podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu dal jsem na dnešní den posl. Dvořákovi, Devečkovi, dr Luschkovi, Macounovi, Petrovičovi, Suroviakovi, Ursínymu.

Nemocí omluvili se posl. dr Fencik, Jobst, Mlčoch, Schlusche.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Bečko.

Za platnou podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu uznal jsem dodatečnou omluvu posl. Bródyho na den 9. listopadu t. r.

Před ukončením předešlé schůze bylo ve sněmovně nepřístojně hlučeno, takže předsedající nerozuměl jednotlivým výkřikům. Dodatečně bylo zjištěno, že někteří páni poslanci dopustili se při tom urážlivých výkřiků proti předsedovi vlády státu, s nímž je republika v dobrých stycích. Volám je dodatečně k pořádku.

Do výboru imunitního vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Kundta a dr. Eichholze za posl. inž. Karmasina a dr Kellnera; klub poslanců komunistické strany Československa posl. dr Clementise za posl. dr Jar. Dolanského, posl. Appelta za posl. B. Köhlera.

Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců nár. obce fašistické posl. dr Branžovského za posl. dr Dominika.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců "Sudetendeutsche und Karpathendeutsche Partei" posl. Kundta, dr Roscheho a dr Eichholze za posl. dr Hodinu, Kliebra a F. Nitsche; klub poslanců "Deutsche soz. dem. Arbeiterpartei" dne 10. listopadu t. r. posl. Tauba za posl. Zischku, dne 13. listopadu t. r. posl. Jaksche za posl. Tauba.

Dotazy:

posl. Obrlika min. vnitra o nekorektním úřadování orgánů expositury státní policie ve Frýdlantě (č. D 425-IV);

posl. Bezděka min. vnitra v záležitosti falešného udání prozatímního učitele Jana Chlupa, t. č. v České u Brna (č. D 426-IV).

Odpovědi:

min. veř. prací na dotaz posl. dr Neumana č. D 319-IV;

vlády na dotazy: posl. Zápotockého č. D 349-IV, posl. J. Sedláčka a dr Domina č. D 366-IV;

min. nár. obrany na dotaz posl. Neumeistra č. D 390-IV.

počátkem schůze:

Vládní návrhy tisky 1103 až 1108, 1112, 1116, 1117 - přikázány výboru rozpočtovému, tisk 1110 - přikázán výborům soc. politickému a rozpočtovému.

Návrhy tisky 1102, 1113, 1114 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zpráva tisk 1111.

Interpelace tisky 1089 (I až XII), 1094 (I až X).

Odpovědi tisk 1092 (I až XII).

Těsnopisecká zpráva o 112. schůzi posl. sněmovny NSRČ.

přikázal předseda žádosti:

kraj. soudu v Košicích ze dne 30. října 1937, č. Nt. V 66/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím v Košicích ze dne 6. listopadu 1937, č. 11.769/37, za souhlas s trest. stíháním posl. Esterházyho pro přečin podle §u 18, č. 2 a 3 zákona č. 50/23 Sb. z. a n. (č. J 281-IV);

kraj. soudu v Chebu ze dne 12. listopadu 1937, č. Nt VIII 393//37, za souhlas s trest. stíháním posl. Wollnera pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky (č. J 282-IV).

Předsednictvo usneslo se vyloučiti podle § 9. odst. 1, lit. m) jedn. řádu z těsnopisecké zprávy o 114. schůzi sněmovny dne 9. listopadu 1937 projevy ohrožující bezpečnost státu, pokud se týče hrubě urážlivé z řeči posl. Švermy.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů ústavně-právního a branného o vládním návrhu zákona (tisk 796) o zbraních a střelivu (tisk 1111).

Zpravodaji jsou: za výbor ústavně-právní p. posl. dr Dufek, za výbor branný p. posl. Vančo.

Dávám slovo prvému zpravodajovi, za výbor ústavně-právní, p. posl. dr Dufkovi.

Zpravodaj posl. dr Dufek: Vážená sněmovno!

Každý stát a tím více stát demokratický, jakým je Československá republika, musí se starati o zajištění klidu, pořádku a bezpečnosti svých občanů i jejich majetku. Jedním z významných prostředků k dosažení tohoto účele je také úprava předpisů o zbraních a střelivu.

Musíme přiznati, že dosavadní předpisy o této materii jsou jednak zastaralé, jednak rozptýlené, nejednotné, hlavně však nedostatečné. Nejednotnost a rozptýlenost této materie je dokumentována jasně tím, že na území země České a Moravskoslezské platí v tomto oboru předpisy zbrojního patentu č. 223 z r. 1852 a příslušných prováděcích předpisů a vysvětlivek, zatím co na území Slovenska a Podkarpatské Rusi je tato otázka upravena většinou župními statuty, to znamená rozdílně v každé z jednotlivých bývalých žup a jen subsidiárně ministerskými nařízeními č. 5476 a 5735 z r. 1914.

O zastaralosti a nedostatečnosti těchto předpisů svědčí skutečnost, že občané, kteří nekladou příliš velké váhy na bezúhonnost, mohou si velmi snadno opatřiti téměř neomezené množství zbraní i zbraní střelných.

Jaké důsledky má tento stav, vidíme stále a denně ze zpráv našeho tisku. Tak se stalo, že za trvání naší republiky za 19 let přišlo o život na 90 četníků rukou zločinců. Tak došlo k řadě vražd i sebevražd a k jiným tragediím. Kolik vražd, kolik sebevražd a kolik tragedií bylo by možno se uvarovati, kdyby předpisy o zbraních a střelivu odpovídaly dnešním poměrům! Proto jistě všecko pořádkumilovné občanstvo i zákonodárné sbory uvítají osnovu zákona, kterou se mají dosavadní předpisy sjednotiti na území celé republiky, shrnouti v jeden celek, a která má také znemožniti držení a užívání zbraní osobám veřejnému klidu pořádku nebezpečným.

Hlavní změny, které přináší osnova tohoto zákona proti dosavadním předpisům, jsou:

Rozlišování dosavadního zbrojního patentu mezi "zakázanými" zbraněmi a střelivem a zbraněmi a střelivem ostatním, nahrazuje se v osnově rozlišováním na zbraně zvláště nebezpečné a zvláště nebezpečné střelivo a dále na zbraně a střelivo ostatní. Ke zvláště nebezpečným zbraním počítá osnova především zbraně vojenské, to jest zbraně určené výhradně nebo převážně pro účely vojenské, dále zbraně zákeřné, zejména zbraně ukryté v jiných předmětech, nebezpečné nástroje a výbušné přístroje. Nepočítá k nim však nevojenské střelné zbraně kratší 18 cm, které dosavadní předpisy zahrnují mezi t. zv. zbraně zakázané.

Kdežto dosavadní zbrojní patent předpisuje povolení pouze k držení zakázaných zbraní a zakázaného střeliva, uherské nařízení z r. 1914 předpisuje povolení k držení všech zbraní a střeliva, stanoví naproti tomu osnova povolení k držení jednak pro zvláště nebezpečné zbraně a zvláště nebezpečné střelivo, jednak též pro všechny ostatní střelné zbraně a střelivo kulové, dále pro jiné zbraně v množství převyšujícím osobní potřebu. Držení jiných než střelných zbraní v množství nepřevyšujícím osobní potřebu a držení brokového střeliva může vedle toho okresní úřad zakázati, je-li tu obava ze zneužití.

Souhlasně s dosavadním zbrojním patentem zavádí osnova povolení k nošení všech zbraní, které opravňuje též k jejich držení. V zemích Slovenské a Podkarpatoruské bude tak sjednocena dosavadní velmi nejednotná úprava, obsažená v župních statutech a předpisující buď zvláštní povolení k nošení vedle povolení k držení, nebo prokázání se při nošení zbraní povolením k nošení.

Pokud jde o nákup zbraní a střeliva, zná dosavadní zbrojní patent pouze zvláštní povolení k nákupu zakázaných zbraní a zakázaného střeliva, neváže však nákup, po případě prodej ostatních zbraní a střeliva ani na předložení zbrojního pasu. Uherské nařízení z r. 1914 předpisuje povolení k nákupu pro všechny zbraně a pro všechny druhy střeliva. Osnova zavádí zvláštní povolení k nákupu jenom pro zbraně zvláště nebezpečné a pro střelivo zvláště nebezpečné. Nákup střelných zbraní a kulového střeliva vůbec, jiných zbraní pak v množství převyšujícím osobní potřebu, váže na předložení příslušného zbrojního pasu nebo příslušného povolení držeti nebo nositi zbraně, ve kterém osoba nebo firma, prodávající zbraň nebo střelivo, zapíše příslušný nákup. Dále se v osnově zavádí vedení podrobných výkazů u výrobců zbraní a také vedení záznamů u obchodníků za účelem evidence a kontroly. Setrvávajíc na rozlišování dosavadního zbrojního patentu mezi soudními a správními přestupky zvyšuje osnova podstatně dosavadní nedostatečné trestní sankce.

Souhrnně lze říci, že osnova zostřuje předpisy bývalého rakouského zbrojního patentu v zemích historických, naproti tomu na Slovensku a Podkarpatské Rusi přináší některá zmírnění proti dosavadnímu právu. Ve všech případech na území historickém i na území Slovenska a Podkarpatské Rusi zvyšuje za to trestní sankce.

Ústavně-právní výbor bral při projednávání této osnovy zřetel na řady připomínek a námitek a snažil se, aby osnova vyhovovala současným poměrům co možná nejlépe. Vzhledem k tomu učinil ve vládním návrhu některé změny, o kterých doufá, že přispějí ještě k dalšímu zvýšení veřejné bezpečnosti. Jsou to zejména tyto změny:

V §u 6, odst. 2 se navrhuje, aby věk osob, jimž se smí normálně povoliti držení střelných zbraní a střeliva vůbec nebo jiných zbraní v množství převyšujícím osobní potřebu, byl zvýšen ze 16 let na 18 let. Rovněž tak se navrhuje zvýšení hranice stáří na 18 let u osob, jimž smí býti povoleno nošení střelných zbraní v §u 7, odst. 2.

V §u 8 před odst. 3 navrhuje se vsunutí nové věty za tím účelem, aby bylo zajištěno, že osoby, které z ciziny cestují do Československé republiky, převážejí k nám jen ono množství a onen druh zbraní, na které zní jejich zbrojní průvodní list, a aby bylo tak zamezeno nežádoucí a nedovolené dopravování zbraní z ciziny. Při odjezdu dotčených osob z Československa bude na hranicích znovu kontrolováno, zda cestující vyvážejí z republiky opět stejné množství stejného druhu zbraní.

V §u 22, odst. 1 mění se pouze úvodní věta vzhledem k tomu, že další výjimky jsou myšleny také pro jiné osoby než fysické, na které §§ 6 a 7 omezují povolení k držení a nošení zbraní. V témž odstavci vynechána vládní osnovou pod č. 3 stanovená výjimka pro členy spolků, které mají podle stanov za účel pěstovati vojenský výcvik. Jest to velmi důležitá změna, která se stala vzhledem k tomu, že v mezidobí mezi podáním vládního návrhu a jeho projednáním došlo k usnesení zákona o branné výchově, kterým jest ve spojení s §em 37. této osnovy dostatečně postaráno o možnost všestranného výcviku občanstva ve střelbě. Pro majitele úředně povolených střelnic stanoví se povinnost, aby zbraně a střelivo ukládali jen v místnostech, které před tím byly úředně schváleny. Úprava odst. 2 a 3 §u 22 je pouze důsledkem změny, provedené v odst. 1.

V §u 28, odst. 1 rozšiřuje se možnost kontroly i na místnosti, v nichž jsou uloženy zbraně majitelů úředně povolených střelnic. Změnou texace odst. 3 má se pak omeziti provádění domovních prohlídek jen na případy důvodného podezření.

V §u 36, odst. 3 nastává změna citace, která je jen důsledkem úpravy učiněné v §u 22.

V §u 37 provedena je změna v odst. 2. Jednak dává se tu vládě možnost stanoviti nařízením výjimky z věkové hranice podle §u 7, odst. 2. To se jeví nutným vzhledem k tomu, že v §u 7, odst. 2 zvyšuje se podle návrhu ústavně-právního výboru stáří osob, kterým může býti povoleno nošení zbraně ze 16 na 18 let. Bude se tu jednati zejména o žáky lesnických a hájenských škol, jimž z důvodu nutné přípravy k povolání bude nutno takové výjimky povoliti. Jinak zúžuje se tu zmocnění vlády, aby nařízením stanovila změny, a to pouze u osob a zbraní zmíněných v §u 22, odst. 1, čís. 1 a 2 a úlevy z ustanovení §u 8 omezují se jen na případy zájmu mezinárodních styků loveckých.

V §u 40, odst. 2 bylo nutno uvésti také ustanovení §u 61 zákona o branné výchově, který, jak již jsem řekl, byl vydán v mezidobí, kdy se jednalo o přítomné osnovy.

Ústavně-právní výbor bral také zřetel k řadě námětů a připomínek různých odborových a odborných organisací, zejména organisací loveckých, organisací živnostenských a obchodnických. Nebylo ovšem možno při nejlepší vůli všem těmto připomínkám a námětům v jednání ústavně-právního výboru vyhověti. Tak na př. organisace živnostníků a obchodníků se zbraněmi a střelivem bránily se proti ustanovení zákona o vedení povinných záznamů u výrobců a obchodníků se zbraněmi. Ústavně-právní výbor veden byl sice snahou, aby živnosti i obchod nebyly zbytečně zatěžovány, ale přišel přece jen k názoru, že nelze od opatření těch upustiti, aby se osnova tato neminula svým účelem.

Organisace myslivecké navrhovaly na př., aby mezi zbraně zahrnuty byly všechny nástroje a předměty denního života, kterých může býti použito k lovení zvěře. Se stanoviska myslivosti je snad tento námět pochopitelný, nikoli však z důvodu veřejné bezpečnosti, poněvadž pak by byly zahrnuty mezi zbraně pastě, sítě a podobné předměty denního života. Naproti tomu chtěly zase některé organisace vyjmout ze zákona flobertové pušky, pistole na ztlačený vzduch a pušky pérové. To nebylo možno učiniti z důvodů bezpečnosti. Cvičení ve střelbě je zajištěno dostatečnými opatřeními jinými, zejména v zákoně o branné výchově.

Vojenské pušky jakkoli předělané nelze vyjmouti ze zbraní zvláště nebezpečných, jednak proto, že jsou skutečně nebezpečné, a jednak také proto, že normálním způsobem nepřijdou do majetku jednotlivců.

Česká myslivecká komora naproti tomu žádala, aby pravidelné zbraně vojenské nebyly vůbec povolovány. Hmoždíře, o kterých se také jednalo, nepovažují se za výbušné přístroje ve smyslu zákona a střílení z nich bude upraveno vládním nařízením ve smyslu §u 37, odst. 3.

Povolení k držení a nošení zbraní ve smyslu této osnovy má platiti na pět let. Nebylo možno přihlédnouti k přáním, aby povolení tato dávána byla na dobu delší, případně na doživotí, poněvadž by byl mařen účel zákona.

Bylo také vysloveno přání, aby přímo v zákoně byly taxativně vyjmuty některé osoby, jimž nesmí býti dáno povolení k držení a nošení zbraní. Poněvadž nelze okruh těchto osob taxativně dobře vymeziti, je lépe ponechati věc k uvážení úřadům, které už dnes dbají a budou i příště dbáti většinou skutečností v přání uvedených.

Žádalo se stanovení povinného pojištění odpovědnostního pro ty, kteří obdrží povolení k nošení zbraní. Podle názoru ústavně-právního výboru nepatří toto opatření do tohoto zákona, poněvadž odpovědnostního pojištění nepotřebuje jistě ten, kdo má zbraně pouze pro svoji obranu. Doporučuje se naopak řešiti otázku tuto v zákoně honebním a požadovati předkládání pojistky o odpovědnosti při vydávání honebních lístků.

Ponechávati odevzdané zbraně trvale v úschově úřadu, není dosti dobře proveditelné.

V §u 30 bylo žádáno, aby k provedení mimořádného opatření byla zmocněna vláda, nikoliv, jak jest v osnově, zemské a okresní úřady. Kdyby toto vše mělo býti provedeno, způsobilo by to jistě nezdar a opatření tímto paragrafem předpokládané minulo by se svým cílem.

Přání mysliveckých kruhů, aby požadováno bylo předchozí vyjádření a vyšetření četnictva před vydáním zbrojního pasu na zbraň loveckou, se již nyní provádí a bude prováděno i dále.

Totéž platí o dohledu k držbě zbraní. Očekává se přísná kontrola i příště. Zákaz k držení předělaných zbraní vojenských je v zákoně nepřímo obsažen.

Jednotné deklarování loveckých zbraní bez rozlišování na počet i druh zbraní nelze provésti, poněvadž zákon by se minul účinkem.

Zavedení jednotného poplatku za vydání zbrojního pasu a jeho podstatné snížení nelze řešiti v tomto zákoně, poněvadž to patří do pravidel o dávkách z úředních výkonů. Ústavně-právní výbor přimlouval by se za to, aby v příslušných pravidlech byla i tato otázka vyřešena.

Z tohoto stručného referátu je patrno, že ústavně-právní výbor věnoval projednání tohoto vládního návrhu největší pozornost, že v úvaze velké důležitosti pro bezpečnost a klid ve státě, ale také v úvaze, aby nebyla žádná vrstva občanstva zbytečně zatěžována, snažil se vyjíti vstříc odůvodněným přáním a návrhům.

Vzhledem k tomu doporučuji jménem výboru, ústavně-právního, aby slavná posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve znění upraveném ústavně-právním výborem. (Souhlas.)