Tak tedy věci není možno nechat vyvíjeti. Když, řekněme, taková družstva se stávají kapitalistickými, mamutími podniky, ohrožuj i existenci druhých a vytlačují je ze soukromého podnikání, pak musí převzíti ona břemena, která dříve nesl samostatný obchodník. Nakonec, neuvědomíme-li si tuto povinnost včas, odnese to celé naše hospodářství, stát, samosprávy, poněvadž nám zde nikdo nezůstane, kdo by daně platil nebo kdo by daň platiti chtěl. A promiňte, budu-li tak trochu ironický: U nás to vypadá dnes tak, že 50% lidí platiti daně nemůže, 30% platiti nechce a 20% za všech okolností platiti musí, ať mohou nebo ne. Nemohu se zabývati podrobnostmi, ale mohl bych zde citovat i včerejší "Večerní České slovo", které v dlouhém článku kritisuje vnitřní poměry u nás a říká, že družstevní podniky se u nás stávají mamutími, kapitalistickými podniky, a tady tvrdí že prý z miliardy Kč, to je asi míněn obrat, bylo předepsáno 40.000 Kč na daních. Pánové, jakým právem? Jakým právem dožadují se Centrokooperativa, Velkonákupní společnost Gec a všechny ostatní, jichž je v našem státě asi 33, aby nemusely platit daň obratovou, když každý grosista daň obratovou platit musí, jenom velkonákupní společnosti se tomuto placení vyhýbají? Račte mi dovoliti, to za chvíli nebudeme míti soukromého obchodníka. Tyto družstevní konkurenti musí za takových okolností utlouci každého soukromníka. Potom se nedivme, že výnos daně výdělkové je jenom 28 mil. Kč, když jsme kolem sebe všechno hospodářsky zničili. A tento vývoj se nezastaví, tato privilegia budou se vyvíjeti, poněvadž to je to, že vyhříváme celé družstevní neštěstí na výsluní daňových výhod v naši republice. Kam to povede, to, prosím, nechám vám na uváženou, myslím však, že je svrchovaný čas, abychom řekli, že tomu se musí učiniti přítrž.

A teď řeknu ještě něco. Pochopím, když chudák člověk, dělník, který má pár korun, bude míti družstva, ale nechápu, aby si zakládali družstvo báňští úředníci u Báňské a hutní společnosti ve Třinci, jichž platy v řadě případů převyšují niveau, o němž se nám ani nezdá, aby ředitel takových ohromných železáren třineckých byl tvůrcem družstevního podniku jen proto, že ten podnik bude míti daňové výhody. A lituji, že k tomuto se dala svést strana republikánská svou Kooperativou a dala souhlas k vytvoření takového družstevního podniku. Prosím vás, kde je mravní odůvodnění, aby lidé, mající důchody převyšující daleko desítky a snad v řadě případů statisíce Kč, zakládali družstevní podnik a aby ten družstevní podnik měl daňové výhody? Kde je to mravní zdůvodnění toho? Jenom proto, že je to družstvo? Vždyť my musíme přece zkoumati, jaký cíl to družstvo sleduje a komu slouží, ne proto, že je to družstvo, ale proto, že toto družstvo slouží někomu. Vzpamatujme se, vždyť za chvíli budeme míti všechno zkolektivisováno, a já bych chtěl říci i toto: To může jíti od podniku k podniku a my zničíme desetitisíce výdělečně činných lidí, kteří investovali v takovém místě a městě celý svůj majetek a kteří tam na konec ztratí celý kapitál, poněvadž takové družstvo je ubije. Tedy, prosím, uvažujme. Teď byl vhodný moment, ale uhýbáme zase. Teď byl moment, aby nastalo jakés takés vyrovnání. Uhýbá se dál a uhýbají všichni, kdo družstva zakládají. Nečiním žádných výjimek, mám snad nanejvýš omluvu, jestli to činí ten, kdo má ve svém programu kolektivisaci anebo slouží-li v tom drobném k existenci anebo k zlepšení existence členů. Ale činí-li se to všeobecně nu, pro tohle smyslu nemám, pro to nebude míti smysl budoucí republika. Nedopusťte, aby se občanstva zmohla malátnost, poněvadž pak by bylo s tímto státem zle.

A teď, prosím, nechte mne promluviti ještě o státních podnicích. Potom nakonec si uděláme obraz. Volím dobu 12 let, poněvadž tehdy byla doba konjunktury, pak nastala krise a nyní nastává opětné zlepšení. Státní podniky, monopoly vynesly za 12 let - mluvil jsem o tom v rozpočtovém výboru a chci konstatovati, že jsou to pečlivě sestavená čísla, která byla sestavena na místě, za něž může každý převzíti odpovědnost - 15.693,035.804 Kč. Státu bylo však odvedeno 11.441,598.174 Kč. Tedy jeví se zde ztráty u ostatních podniků kromě monopolů. Není to ovšem obilní monopol, to je tabáková režie, sůl a podobně. Ostatní podniky z těch 15 miliard ztrávily 4.251,437.630 Kč. Chci býti úplně spravedlivý při posuzování a chci říci, že z těch 4 miliard Kč opět ztrávily dráhy 2.357,637.558 Kč. Dráhy, to je u nás otázka a problém sám pro sebe. Já je proto z celého počtu vyjímám, poněvadž ty mají někdy úkol jezditi, i když nemají co vozit a vykonávají v řadě případů státu dobrou službu slevami jízdného atd. atd. To není třeba zvláště zdůrazňovati. Zbývají tedy takové podniky státní, jako jsou železárny, lázně atd., a tyto podniky vykazují za 12 let ztrátu 1.893,800.072 Kč, roční rozpočtené doplatky činí pak u dráhy ročně průměrně 196,803.129 Kč. Z toho u drah sama autobusová doprava má ročně ztráty 28 mil. Kč. Co to bylo křiku s autodopravním monopolem! Teď se to provedlo, soukromí podnikatelé byli vyřazeni, ztratili obživu, přestali platiti daně, převzal to stát, stát se stal autobusovým podnikatelem a to vyřazené občanstvo platí na to ročně 28 mil. Kč. Řekněte mi, co to je za rozum? Toho autobusáka jsem vystrčil, řekl jsem, uhni, sem si stoupnu já jako stát; a teď to tedy provozuje stát a ztrácí ročně průměrně 28 mil. Kč a daně neplatí žádné. Nad tím se musíme pozastavit, to přece není do budoucnosti možné, abychom dělali takovouto hospodářskou politiku. Za 4 roky, co mají dráhy autobusy v provozu, ztratily 98.810.791 Kč. V jejich provozní bilanci jsou vyčíslena aktiva r. 1936 v částce 122,811.952 Kč. Tedy, prosím, ještě jeden rok, a dráhy a autobusová doprava u drah ztrácí celý provozovací kapitál 122 mil. Kč. Ale to nebude všechno. Ty autobusy za 5 roků budou rozbité a ztráta se zdvojnásobí, poněvadž se budou opatřovat nové autobusy.

Tedy taková je politika, řekněme, státního hospodářství. A teď stát také ještě obchoduje a je účasten na akciových společnostech. Chápu, že někdy účinně, poněvadž je to státní zájem býti tam neb onde účasten, ale prosím, když jest stát účasten akciemi na takové centrální mlékárně v Mor. Ostravě, to myslím, přece jen se státním zájmem nemá nijakou souvislost. Tak vypadají věci.

A nyní, když se podíváme na celou bilanci, vidíme, že stát vedle těchto kšeftů jakživ tam žádnou korunu nedostane, protože to nevynáší. K tomu pak ještě se přidružují státní záruky, a tyto státní záruky činí u 277 kusů individuálních a u 17 hromadných úhrnnou částku 12.214 mil. Kč. Stojí nás to nemálo, ročně 896 mil. Kč.

Teď to, prosím shrňte. Stát jako hospodář, družstva jako hospodáři, stát jako ručitel. Když to všechno zaokrouhlíme, tak vidíme, že podnikáme ke škodě občanstva, před kterýmžto podnikatelstvím můžeme jenom varovati.

Nyní ještě několik slov kol. Zeminové. Kol. Zeminová zde mluvila o pasteurisaci mléka v Praze a aby ministerstvo obchodu bylo nápomocno při zrušení nucené pasteurisace v Praze. Ano, my nabízenou ruku přijímáme, konstatuji jenom, že kritické stanovisko, které zde projevila dneska kol. Zeminová, jsem zde již projevil hlavně já s tohoto místa v době, kdy se pasteurisace měla zaváděti. Já jsem před tím varoval, my jsme před tím varovali. Dneska to zlo je zde. Nu, a ministerstvo obchodu to má zrušit. Zrušme to společně. Když to neprospívá zemědělci, když to vyřadilo sta a sta obchodníků s mlékem, když zemědělec z toho nic nemá, ba naopak 25 hal. ztrácí, tedy to zrušme a vraťme do rukou legitimních obchodníků. (Potlesk.) To bude to nejlepší, co můžeme udělati, když to zbytečné zrušíme a nebudeme dělati hokusy pokusy. Uvažte jenom na př., kolik asi platili v normální době obchodníci obilím na daních. Byly to prima obchody. Platili, a hodně platili. Dnes to převzala obilní společnost . . . (Výkřiky.) - my si musíme tyto věci říci - a podle bilance uveřejněné v "Lidových novinách", podle bilance přečtené na valné hromadě přispěl stát na obilní společnost za r. 1936 150 mil. Kč. Všude budeme přispívat, nikdo nebude chtít platit, družstva budeme zřizovat. Pánové, to tedy nepůjde. Buďto si budeme musit uvědomiti, že stát musí žít, že chce žít a že musíme dávat a ne ustavičně čekat, že mu dá ten druhý, někdo jiný, bůhví odkud k nám poslaný a my že jen od něj budeme chtít. To prostě není možné a myslím, že při projednávání rozpočtu je vhodná doba o těchto věcech mluviti, poněvadž budeme-li o nich mluvit, uvažovat a přemýšlet, řekneme si: udělejme pořádek dříve, než bude pozdě, poněvadž všichni za budoucí osudy tohoto státu neseme odpovědnost. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku, jímž je p. posl. Kunz.

Posl. Kunz [německy]: Vážené dámy a pánové!

Mluvilo se již v rozpočtovém výboru a také v dnešním zasedání úplně postačující měrou o oněch otázkách, které musejí přirozeně velmi zajímati každého jednotlivého státního občana a obzvláště státní poplatníky, protože oni musejí přece hraditi ono větší zatížení, které v sobě skrývá letošní státní rozpočet. Jest to asi 1 1/2 miliardy, o kolik se musí dostati pro rok 1938 více z poplatníků: a tu si musíme dáti otázku. zdali se v r. 1937 hospodářství natolik oživilo, aby z něj bylo možno získati tuto ohromnou částku. Jest zajisté nepopiratelné, že jsme mohli pozorovati na straně průmyslu jisté oživení. konjunkturu, což nejlépe vysvítá z toho, že silně klesl počet nezaměstnaných. Avšak na druhé straně můžeme konstatovati, že rok 1937 neznamená žádné zlepšení pro zemědělství a malé živnostníky již proto, že přece v roce 1936 došlo k znehodnocení koruny; to mělo za následek stoupnutí cen, zvláště všech průmyslových výrobků, které opět potřebuje zemědělství a také drobní živnostníci, a tak jest zcela jasné, že zemědělství není při dnešních cenách s to snésti větší zatížení. I když se v červenci podařilo přizpůsobiti ceny obilí téměř, ale jen téměř, znehodnocení koruny, nedošlo dodnes k bezpodmínečně nutnému přizpůsobení cen za produkci živočišnou. Mohu konstatovati, že převážná většina zemědělců ve státě se skládá z drobných a prostředních sedláků a že většina hospodářství jest v horách. V malých závodech a v horských zemědělských hospodářstvích však neplynou výtěžky z hospodářství obilního, nýbrž jedině a pouze z hospodářství živočišného, a dokud se nepřizpůsobí ceny za živočišnou produkci také průmyslovému indexu, hrozí nebezpečí dalšího zbídačení drobného a horského zemědělství. (Posl. May [německy]: Co jest s umělými tuky a nuceným pasteurisovánim!) Stal-li se zde tento výkřik, mohu na to ihned odpověděti. Není to pro nás otázkou materialismu, hájíme-li kontingentaci výroby umělých tuků, neboť museli jsme poznati, že jest dnes margarin největším konkurentem naší výroby přírodních tuků. Ergo jest nutné, abychom k ochraně - a tu bych chtěl, kolegové ze sudetoněmecké strany, prohlásiti - zvláště k ochraně německých horských sedláků požadovali, aby byl margarin kontingentován. (Výkřiky posl. Maye.) Mohu-li konstatovati, že roku 1936 činila výroba umělých tuků 8.000 vagonů a výroba přírodního másla jen 10.000 vagonů, činí-li tedy výroba umělých tuků čtyři pětiny naší výroby přírodního másla, není to již přirozený poměr. Přijde-li někdo a učiní poznámku, že jsou mezi námi chudáci, kteří nejsou s to, aby si koupili přírodní máslo, pravím, že musí právě býti ve státě zjednána možnost, aby tento chudák měl výdejem lístků možnost nákupu levnějšího margarinu. (Výkřiky.) To jest možné, to se v jiných státech osvědčilo a může býti provedeno také zde. Měl-li v prosinci minulého roku drahý margarin stejnou cenu jako naše přírodní máslo, není to na trvalo snesitelné. Přejeme si a žádáme, aby se konečně jednou přestalo s otvíráním nových výroben pro průmysl umělých tuků. (Německé výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké: Konečně!) Za prvé s našeho agrárního hlediska a za druhé proto, že se nám bohužel vždy při otevření nových výroben umělých tuků zmenšuje německý kontingent a zmenšení tohoto kontingentu má vždy za následek, že se v německém průmyslu umělých tuků ztrácejí německá pracovní místa. Z tohoto důvodu se stavíme v tomto případě za požadavky zaměstnanců a dělníků, tedy odborových organisací průmyslu umělých tuků, a rovněž žádáme omezení povolování výroben pro výrobu umělých tuků. Řeklo se již před mnoha měsíci, že konečně v tomto roce dojde k úpravě cen dobytka. Bohužel to nebylo dosud možné. (Německé výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké: Proč?) Páni kolegové ze sudetskoněmecké strany, budete snad jednou, budete-li také seděti ve vládě, museti uznati, že vaše totalitní stanovisko nelze prosaditi v koalici, která jest vybudována na spolupráci všech. (Potlesk poslanců republik. strany zeměděl. a malorol. lidu.) Mluvím nyní obzvláště ke kolegům ze socialistických stran, které jsou v koalici.

Prohlašujeme, že jsme ochotni přiznati každému dělníkovi za jeho práci spravedlivou mzdu. Avšak právě tak musíme požadovati, aby se z důvodů zachování existence také našemu těžce pracujícímu dělníkovi, a to jest především drobný a střední sedlák, platila za práci patřičná mzda. (Potlesk.) Tato mzda záleží zvláště v tom, aby se také konečně přizpůsobily ceny za živočišné výrobky cenám průmyslovým. Byla-li zde, v našem parlamentě, rozebrána otázka ceny mléka v Praze, má tato cena mléka v Praze význam pro zemědělství celého státu. Žádný dělník, žádný zaměstnanec nemůže pracovati zadarmo, musí tedy také sedlák dostati za práci mzdu. Právě drobnému německému horskému sedlákovi se musí pomoci, aby ze svého hospodářství, ze své stáje nahospodařil tolik výtěžku, aby mohl vydržovati své hospodářství a svou rodinu. (Posl. May [německy]: Kdo má zisk z dobrých cen mléka v Praze?) Mě zajímá v této souvislosti jen to, že se zvýšením cen mléka v Praze se zvyšuje také cena mléka na venkově. (Posl. May [německy]: Tomu sám nevěříte!) Věřím tomu, protože jest to pravdivé a správné. Souvislosti v hospodářském životě jsou a musím o této otázce promluviti poctivě a spravedlivě, i když jest zástupcům konsumentů nepříjemná.

Jest přece konečně nejvyšší čas, aby byl zřízen k doplnění dosud vydaných různých nařízení ohledně úpravy dluhů v zemědělství konečně také pomocný fond. Bez pomocného fondu není žádné úpravy dluhů a dá-li tento pomocný fond ještě dlouho na sebe čekati, budou se s tím bohužel museti spokojiti tisíce selských existencí a přijdou o svůj statek. Proto jest k doplnění dosavadních nařízení o dluzích bezpodmínečně nutné zřízení pomocného fondu a chtěl bych jménem své strany předložiti vládě naléhavý požadavek, aby konečně tento pomocný fond zřídila.

Ještě jeden problém se nás v tomto roce silně dotýká a naplňuje nás obavou. Ačkoliv bylo letos v létě ještě přes čtvrt milionu nezaměstnaných, museli jsme konstatovati, že jest v zemědělství nedostatek pracovních sil. Víme, že část těchto lidí odešla pro konjunkturu k průmyslu. Avšak musí býti učiněno opatření, aby se daly zemědělství k disposici potřebné pracovní síly, a to tím spíše, když jest mzda dělnictva ve středních a selských podnicích úplně spravedlivá a přiměřená. Nikdo nám nemůže vyčítati, že naše zemědělství dělníky patřičně neplatí. V této souvislosti bych chtěl přednésti požadavek, který má nejen čeliti útěku z venkova, nýbrž má také sloužiti ozdravění našeho obyvatelstva, aby byl totiž konečně jednou vysloven zákaz tovární práce do určité věkové hranice. Stane-li se to, klesne také útěk z venkova a bude opět možno dostati v zemědělství pracovní síly.

Státní obilní hospodaření se přes útoky proti němu osvědčilo. Zajisté, má nedostatky, a nejsme se vším srozuměni. Ale něco zásadního se stalo. Osvobodili se konečně sedláci všech národností ve státě ze spárů bursy a spekulace. (Potlesk. - Výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké.) Ano, také němečtí, jako čeští a slovenští sedláci. Odpusťte, kolegové, vracím se jen zpět k roku 1933. Řekl jsem to vašim straníkům (obrácen k poslancům sudetskoněmecké strany) před jedním a půl rokem v Roudnu do očí. Tam se nabízelo sedlákům v prosinci a v říjnu za 1 q žita 65 Kč, protože ten, kdo měl nejvíce dluhů, musel prodati obilí nejdříve. A protože byla tenkráte cena 65 Kč, nakoupil také váš straník beze všeho žito za 65 Kč. V únoru příštího roku stál týž metrický cent žita 120 Kč, t. j. kapitálově silný je dostal, zatím co chudák musel prodati obilí daleko pod výrobní cenou. To jest věru nejlepší příklad. Mohu ještě připomenouti, že jsme měli při obilním hospodářství a při prodeji obili vždy obchod termínový, t. j. prodej sedlákova žita a pšenice se uzavíral již v březnu pro měsíce září, říjen a listopad, kdy sedlák neměl ještě ani zaseto. Myslím, že právě vy musíte se svého stanoviska uvítati, že se konečně upustilo od starého liberalistického systému. Stojíme proto za obilním hospodařením, protože nás osvobodilo od spekulace a bursy a protože má dnes každý sedlák záruku, že - když mu dá nebeský otec něco narůsti - dostane po žních cenu, kterou zná již přede žněmi. A to jest velmi důležité a cenné, protože může zaříditi své investice podle ceny.

Jest velmi důležité, že zemědělství investuje, neboť činí ještě dnes 40% veškerého obyvatelstva ve státě a není lhostejné, zda jest 40% lidí koupě schopných čili nic. To by náš průmysl, a sice všech národností, mocně pocítil, kdybychom se vrátili opět do doby let 1931 až 1933. Aby k tomu nedošlo, jest nutno, aby byla také v budoucnosti věnována největší pozornost vytváření cen v zemědělství.

Musíme dále žádati, aby byla pro budoucnost zajištěna také produkce chmele, vína a lnu. Pocházím z oblasti, kde jest pěstování lnu domovem. Na základě jednání našich organisací selských pěstitelů lnu a agrárních stran došlo k tomu, že se dnes alespoň docílily výrobní náklady a malý občanský zisk za len. Chceme doufati, že tomu tak bude i příště.

Jiné jsou poměry u chmele a zcela špatné jsou u vína. Musel-li jsem se na jedné schůzi v zimě t. r. dozvěděti, že bylo na př. v mikulovském okrese prodáváno červené víno 1 l za 1.50 Kč a bílé víno za 2.50 Kč a činí-li daň z vína sama 1.60 Kč, takže jest zdaněn také domácí nápoj sedlákův, který měl vždy daně prostý, jest to pro budoucnost nesnesitelné. Podle nových daňových návrhů bude zdaněno víno s obsahem alkoholu více než 13%. Jihomoravská vína nemají toto procento alkoholu, následkem toho přicházejí pro větší zdanění v úvahu jen cizozemská vína. Avšak právě rentabilita vinařství v našich jihomoravských oblastech má zvláštní důležitost. Máme na jižní Moravě jen trpasličí usedlosti a bohudíky obyvatelstvo, které ještě nemyslí na to, mají-li míti jednotlivé rodiny 1 neb 2 děti; máme tam početné rodiny. Tato trpasličí hospodářství jsou umožněna jen vinařstvím a neučiní-li se vinařství výnosným, pak nemohou tyto rodiny na malých usedlostech žíti, a poněvadž jest jak v zájmu našeho národa, tak také státu, aby tito lidé viděli před sebou zajištěnou existenci, aby nepropadli heslům nějakých radikálů, jest nutno zjednati zde pro tyto vinaře na jižní Moravě, Slovensku a také v ostatních oblastech nápravu.

Musím také konstatovati, že cenový rozdíl mezi zemědělskými a průmyslovými výrobky jest stále ještě velký. Index z 1. září t. r. byl pro zemědělské výrobky 701 a pro průmyslové výrobky 822; to tedy znamená, že průmyslový index jest o 121 bodů nad zemědělským indexem, cenový rozdíl, který musí natrvalo, jelikož jest zemědělství velkým konsumentem průmyslových výrobků, vésti k tomu, že zadlužení bude v zemědělských kruzích opět větší. Jest proto v zájmu zemědělství, ale také v zájmu státu, aby se tato diference mezi zemědělskou a průmyslovou produkcí konečně vyrovnala, aby byla zajištěna zemědělská produkce a tím existence s půdou spojených sedláků. (Německé výkřiky: Nyní přijde projev o vystoupení.) Na to si ještě počkáte!

Naše politické stanovisko k státnímu rozpočtu 1938 jest pro nás jako zástupce sudetskoněmeckých sedláků dáno dvěma hledisky, která jsme již po léta zastupovali a na kterých také dnes nezlomně trváme: my sudetoněmečtí sedláci stojíme oběma nohama na půdě našeho státu a půdě našeho národa. Dáváme státu, co státu patří v přesvědčení, ale také za předpokladu, že dá našemu národu, co mu patří. Pro nás jest demokratický systém nutným předpokladem pro respektování životních práv každého národa a proto také našeho sudetského němectví, které může rozkvétati jen na půdě demokracie, která uskutečňuje zásadu "rovní mezi rovnými". Na této zásadě trváme a tak, jako jsme ji jako státní občané vždy bezvýjimečně uskutečňovali tím, že jsme na sebe vzali a plnili stejné povinnosti jako jiní národové tohoto státu, tak požadujeme, aby byla uskutečněna také se strany našich českých spoluobčanů tím, že nám budou poskytnuta stejná práva k udržení a rozvoji našeho národa ve směru hospodářském, kulturním a sociálním.

Sedlák každého národa má úplně zvláštní vztah k půdě, k zemi, k vlasti. Před žádným jiným stavem v národě nestojí pojem milované vlasti tak zářivě, jako před našimi sedláky. Německá vlast jest a zůstane pro sudetskoněmeckého sedláka nejvyšším a proto nezranitelným pojmem. Naši sedláci vidí v tomto státě svou německou vlast a tak dlouho, dokud v něm vidí svou německou vlast, budou v něm viděti také svůj stát. Tak jest pro naše sudetoněmecké sedláky cit vlastenecký nerozlučně spojen s citem státním. Každé posílení prvního jest také posílením druhého. Jest v zájmu nás Němců jako v zájmu Čechů a tím ve společném státním zájmu, aby zde nedošlo k zeslabení. Proto vítáme upřímně všechna opatření, která mohou učiniti přítrž národnostním bojům. Proto klademe na naše české spoluobčany, se kterými nás spojuje společný osud, naléhavý požadavek, aby ctili vlastenecký cit, nezranitelně zakotvený v našich německých sedlácích, v soukromém životě jako v každém jednání státu, právě tak, jako my respektujeme a ctíme jejich vlastenecký cit. Předpokladem k tomu jest psychologické porozumění pro situaci a charakter sudetských Němců. Jedině tím zajistíme mír uvnitř státu a také navenek, mír, kterého dnes potřebujeme nutněji než kdy jindy.

Přispěli jsme svou 11letou odpovědnou politickou prací ve vládě svým dílem k tomu, aby byla půda společného státu učiněna v národně-politickém smyslu schopnou setby a žně. Sama dobrá vůle, jak se projevila v různých řečech a ve vládním usnesení ze dne 18. února 1937, nemůže stačiti našemu sudetskoněmeckému obyvatelstvu, které tak nesmírně trpělo, zvláště hospodářskou krisí posledních let. Musíme požadovati, aby se pochopilo také na české straně, že uskutečnění této dobré vůle není jen úkolem aktivistické sudetskoněmecké politiky, tedy sudetskoněmeckým národním úkolem, nýbrž československým úkolem státním. Podtrhujeme v tomto směru vývody našeho posl. Böhma v rozpočtovém výboru.

Poslanecké sněmovně byl předložen resoluční návrh, který zesiluje národnostně-politická usnesení vlády z 18. února 1937 a ukládá vládě jejich konkretní provedení. Pro tento návrh hlasovali v rozpočtovém výboru také zástupci německé oposice a tím uznali, že 18. únor znamená konstruktivní práci pro náš národ (Potlesk.), dojde-li k provedení rychle a na základě pokud možno širokém.

Strana "Bund der Landwirte" si učinila cílem vybojovati sudetskoněmeckému lidu ve státě plné zrovnoprávnění. To znamená zajištění životních práv našeho národa, spravedlivé uspořádání národů ve státě a možnost žíti v kulturním spojení s naším národem, žíti naším vlastním národním životem a moci rozvíjeti naši národnost.

Další vývoj vládního usnesení z 18. února musí býti s to, aby odstranil určité v nejposlednější době se naskytnuvší závady v naší sídelní oblasti, která jest právě územ pohraničním, na které velmi vážně upozorňujeme. Tyto závady vyvolávají v našem domácím obyvatelstvu těžké obavy, kteréžto rozptýliti znamená také vysoký státní zájem, neboť jsou schopny ohroziti mír národů ve státě a otřásti důvěrou ve spravedlivé dorozumění národů. Neposloužili bychom dobře státu, kdybychom chtěli tento vývoj zamlčeti a nechtěli pohnouti odpovědné české státníky k nutnému obratu.

Nezapomeňme konečně všichni, že jde o to, splniti odkaz velkého presidenta státu Masaryka, mír národů a dorozumění národů ve státě, což náš president republiky dr Beneš požadoval v tak osudové hodině ode všech národů ve státě.

Strana "Bund der Landwirte" jest dnes jako dříve ochotna jíti touto cestou národnostního uspokojení ve státě.

Povolujeme vážné nutnosti státního hospodářství 1938 v předpokladu, že také vážné požadavky našeho národního hospodářství dojdou onoho ohledu, kterého sudetskoněmecký lid v tomto státě může požadovati a jehož si zaslouží. (Potlesk.)

Místopředseda Košek (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdržel na dnešní den posl. inž. Karmasin.

nemocí posl. Knorre.

Lékařské vysvědčení předložil posl. Bečko.

Do výboru rozpočtového vyslal: klub poslanců komunistické strany Československa posl. Kopřivu za posl. dr Jar. Dolanského, posl. Hodinovou-Spurnou za posl. Beuera; klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické posl. dr Meissnera za posl. Polacha; klub poslanců "Egyesült Országos Keresztényszocialista és Magyar Nemzeti Párt és Zipser Deutsche Partei" posl. dr Holotu za posl. Andora Nitsche.

Místopředseda Košek sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala ve středu dne 1. prosince t. r. v 1 hod. odpol. s

Nevyřízený odstavec pořadu této schůze.