Vážená sněmovno, v souvislosti se silničními pracemi a s udržovacími pracemi silnic bych se chtěl zmíniti také o kapitole, která se týká zaměstnanců, kteří mají udržování silnic na starosti. Slyšel jsem nedávno zprávu, že o požadavku cestářů bylo jednáno ve sněmovních výborech. Ale je nutno zde říci, že o jejich požadavcích už bylo několikrát jednáno, už po několik let, a tito státní a okresní zaměstnanci právem volají, aby také státní úřady a zákonodární činitelé na ně pamatovali a pomáhali jim v jejich životě a výkonu tím, že jim upraví jejich platy a dají jim, co jim náleží. Pozorujeme, že platy našich cestářů jsou takové, že v jednom okrese má cestář ročně 1200 Kč. To je něco neslýchaného, to je opravdu do nebe volající. A tu jménem těchto zaměstnanců volám, aby bylo urychleně jednáno, aby jim bylo vyhověno a jejich požitky byly upraveny tak, jak jim po zásluze patří a jak to odpovídá významu jejich funkce při správě silnic.

Vážená sněmovno, dovolíte mně ještě, abych se krátce zmínil - mám ještě 5 minut - o řeči, kterou zde měl včera pan dr Wolf, zástupce polské menšiny. Pan dr Wolf si zde stěžoval před sněmovnou, že útisk, který je páchán, je páchán z jakéhosi neporozumění české většiny na Těšínsku, která prý chce více, než jí náleží. Není tomu tak. Česká většina nepáše žádný útisk. A chci jiti do historie, až do r. 1934, kdy jsme pozorovali, že spolužití Čechů a Poláků v našem kraji těšínském se dobře vyvíjí, že nastává velmi dobré a pěkné spolužití, že všechno to, co bylo dřívějším zápasem, zejména z doby plebiscitu, naneseno a nakupeno, začíná mizeti, a nastává bratrský pocit a bratrské spolužití obou dvou kmenů. Pozorovali jsme, že ve všech otázkách, nejen hospodářských, sociálních a společenských, nýbrž i kulturních nastalo takové spolužití, že to i rozumní Poláci kvitovali. Nechci k tomu přidati ony zájezdy našich representantů hospodářských, politických i sociálních z Těšínska do Polska a různé hospodářské korporace, ve kterých Poláci a Češi pracovali, ale chci se zmíniti o jedné věci. V roce 1934 Polsko uzavřelo dohodu s Německem, s Třetí říší, a od té doby jsme pozorovali u nás na Těšínsku převrat. Od té doby tehdejší konsul sídlící v Moravské Ostravě, Malhomme, začal vyvíjet velký zájem o život polské menšiny, o všechny jejich otázky, docházel do rodin, na různé akce pořádané polskými spolky, a tak svým vlivem působil, aby se rozumná spolupráce zastavila, smýšlení obrátilo a zahrocovalo se proti nám. Známe to pozadí, známe to všichni, ale viděli jsme, že vedle toho pana Malhomme se do první řady postavil pan dr Wolf, který zde včera mluvil smířlivě - a já to kvituji a souhlasím s tím, že to tak budeme dále dělat, ale on má na svědomí, on je odpověden za to, co se za ty tři nebo čtyři roky na Těšínsku dělo. On je duševním vůdcem všech těch útoků, on vedl ty nešťastníky do neštěstí, on je vedl také do vězení, protože on byl ten inspirátor nebo, řekněme, organisátor činů, které byly někde jinde připravovány a které byly k nám zanášeny.

Chci zde ještě jednou podotknouti, že soc. demokracie na Ostravsku, a zejména na Těšínsku vždycky spolupracovala s polskou dělnickou menšinou na Těšínsku. Vzpomínám jen záslužné práce ministra Bechyně, který na poli školství všechno to, co je možné v rámci zákonů a v rámci možností státu, pro Poláky vykonal a dále vykonati chtěl, ale zejména to byla ona skupina, byl to pan dr Wolf s těmi svými činiteli, kteří se tenkráte postavili proti tomu, aby polská střední škola v Orlové byla státem převzata. A vzpomínáme si dobře, že tenkrát oni pánové chodili a prohlašovali: My nechceme, aby to stát převzal, protože by také vykonával na to vliv, a my chceme si vésti školu v duchu svém. My jsme již tenkrát Polákům říkali, vy budete litovat, že se stavíte nyní proti převzetí této školy a některých jiných soukromých škol, které tam zůstaly. A dnes přichází pan dr Wolf před sněmovnu a líčí situaci tak, jakoby v tom kraji obyvatelstvo české většiny bylo nenávistně zahroceno. To není pravda. My, kteří tam žijeme a kteří známe ten život, víme, že příslušníci naší národnosti přejí si na Těšínsku klid a spolupráci s menšinou polskou, chtějí však, aby do této menšiny nezasahovaly vlivy ze zahraničí, vlivy organisované činiteli, kteří potřebují, aby u nás klidu nebylo, a kteří chtějí, aby na Těšínsku byl stálý rozruch. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Jaksch. Dávám mu slovo.

Posl. Jaksch (německy): Slavná sněmovno!

Debata o státní rozpočtu jak v rozpočtovém výboru, tak i zde v plenu byla věrným obrazem politických směrů v našem státě. Tím splnil náš parlamentarismus znovu důležitou funkci demokracie. Zde, na tribuně země, dostala se nejvydatnějším způsobem ke slovu jak většina, tak i oposice. Mimořádně velké místo zaujímal tentokráte v debatě o státním rozpočtu národnostně politický problém. U mnohých posluchačů vznikl tak dojem, že bylo mnohonásobně příliš silně zdůrazněno to, co nás dělí, a to, co nás spojuje, ustoupilo často do pozadí. Možná, že nyní na konci rozpočtové debaty jest k tomuto bodu potřebí vysvětlujících slov.

Chtěl bych říci: Nesmíme se vzájemně vehnati do bludu národnostního pronásledování. Nesmí vzniknouti dojem, jako by všichni Češi číhali na to, aby Němce této země přitlačili ke zdi, a na české straně nesmí býti také vzbuzen dojem, jako by se všichni Němci v této zemi zapřisáhli, že tento stát zničí a odmítnou každý kladný vztah k českému sousednímu národu. V národnostně politických výkladech - to jest mým přesvědčením - nesmějí se ztratiti vyšší mravní hlediska. Byly před námi rozvinuty osudově otázky, které se týkají stejně Němců a Čechů.

Jedna z těchto osudových otázek zní: Jak dlouho ještě vydržíme my a naši sousedé dnešní světové zbrojení o závod? Uznávajíce zvlášť pro naši zemi dané nucené věci, musíme si býti jasně vědomi toho, že dnešní ohromné světové zbrojení znamená ohromně špatné řízení sil národů, neslýchaně chybnou investici národnostního blahobytu a chtěl bych k tomu připojiti, i tragické přerušení práce na hospodářsko-sociální výstavbě. Evropský vývoj vede k alternativě, zda náklady ozbrojeného míru mají býti dovlečeny až k prahu nové války nebo zda je možno nalézti ještě před tím obsáhlé mírové řešení. Zdá se mi, že jest nepopiratelnou skutečností, že bez nového mírového řešení se náš kontinent musí dostati vždy více do nevýhody, ať ve stavu ozbrojeného míru, ať v katastrofálním případě nové války. Žijeme v dějinné periodě, v níž se zdá, že se Evropa dobrovolně vzdává svého místa ve světové politice.

Tak zvaný pakt proti kominterně jest etapou tohoto vývoje. Poskytuje Japonsku žádoucí krytí zad pro loupežnou válku proti čínskému národu a odvažuji se říci, že jak se sudetskoněmeckého tak i s československého nebo evropského hlediska musí býti nahlédnuto, jaký zisk nám tato politika krytí zad proti japonské loupežné válce má přinésti. Podaří-li se Japonsku zorganisovati vojenskou sílu a hospodářskou výkonnou schopnost čínského 400milionového národa, pak evropský průmysl dohrál svou úlohu ve světovém hospodářství. Nemůže se také uznati, proč sudetští Němci mají pociťovati radost nad ohrožením Sovětského svazu, jež se zdá býti nutným výsledkem trojúhelníkové politiky Berlín-Tokio-Řím. Ať stojíme k Rusku v jakémkoliv poměru, zůstane Rusko vždy jedním z nejdůležitějších trhů budoucnosti i pro náš československý a sudetskoněmecký průmysl. Ať se tamější systém odmítá nebo uznává, nemůže nikdo popříti, že ohromný, snaživý ruský národ bude hráti v celé budoucnosti velkou politickou a ekonomickou úlohu mezi Evropou a Asií.

Proto se s tohoto místa s poukazem na prohlášení pana Henleina ve Frant. Lázních, jímž svou stranu proklamuje jako třetí největší protibolševickou jednotku, co nejostřeji ohražujeme proti tomu, aby se jménem sudetských Němců dělala politika pro Japonce, proti Evropě a tím také proti Němcům.

Další otázkou, která se objevuje v debatě a žádá odpovědi, jest poměr Anglie ke střední Evropě. Chtěl bych zase hájiti to, že nalézáme správnou střední míru nazírání. Vítáme každý upřímný a objektivní zájem anglických kruhů o naše životní otázky v hlubokém přesvědčení, že se mír na kontinentě nedá bez účinného spolupůsobení Anglie zachrániti. Na druhé straně chtěl bych varovati před tím, že snad celou koncepci sudetskoněmecké politiky budujeme na nějakých hlasech anglického tisku. Budeme se tím rovnati vojevůdci, který vede vojsko přes tenký led, který může každou minutu roztáti nebo se probořiti. Příkladem pro úkol, odhadnouti věci střízlivě, zdá se mi býti mnoho citovaný článek z "Times", který vyšel před nedávnem. "Times" píší, že francouzská politika, ačkoliv převzala jisté závazky, nikterak nelpí na svém osudném směru, jenž v minulosti přispěl, aby byla výmarská republika zničena. Tento hlas "Times" by býval pravděpodobně měl větší mravní váhu, kdyby tento velký anglický list byl mluvil tak odvážně, dokud výmarská demokracie mohla býti ještě zachráněna, dokud nebylo Německo vehnáno na dráhu nové ozbrojovací politiky. Dnes se musí také konsstatovati, že se oficielní Anglie chovala v prvních letech poválečných dosti lhostejně k otázkám kontinentální ochrany menšin, ačkoliv byla na smlouvě k ochraně menšin vázána svým podpisem. Anglie i tu postrádala své iniciativy, dokud bylo lze dosti lehko nalézti řešení ve zcela jiném evropském ovzduší. Viděli jsme také, že gdanská protinacistická většina byla opuštěna, zažili jsme, že žádný kohout po rakouské demokracii nezakokrhal, když byla tak krvavě poražena. Nyní není příčiny pochybovati o dobré vůli širokých anglických kruhů, aby pomohly zavésti ve střední Evropě mír. Přece však jsem jako sudetskoněmecký politik nucen nadhoditi otázku, jak dlouho potrvá britsky zájem o střední Evropu a o naše užší problémy. Konkretně řečeno, táži se: Bude se kruh okolo "Times" zajímati také ještě o sudetské Němce, mělo-li by, teoreticky vzato, dojíti k úmluvě mezi Berlínem a Prahou, při které by byly obětovány životní zájmy sudetských Němců zahraničně-politickým zájmům Třetí říše? Otázka tedy zní, zda budou od Československa žádány koncese na právo nebo koncese na moc hrozící válkou.

Dalším problémem, který bych chtěl ještě krátce probrati, jest poměr sudetských Němců k říši. Střízlivá úvaha nám musí říci, že nebude obětováno ani písmeno zahraničněpolitických říšských zájmů pro sudetskoněmecké životní zájmy a životní práva. Nedělejmež si v tomto ohledu ilusí. Zažili jsme nedávno uzavření německo-polské úmluvy o menšinách, kterou "Die Zeit" označila jako "dalekosáhlou úmluvu". V textu těchto dohod, který nemusím předčítati doslova, protože jest znám, byly uzavřeny úmluvy tak závratné v tom smyslu, že Němci v Polsku smějí mezi sebou mluviti a psáti německy. Jest stanoveno právo menšin, že si smějí založiti vlastní kulturní a hospodářské organisace, že si smějí sami udržovati školy a že se v jejich schůzích smí užívati jejich mateřštiny. To označila "Die Zeit", orgán sudetskoněmecké strany, jako dalekosáhlou úmluvu o menšinách. Odříkáme se takové podpory z Německa, jež by nám přinesla vymoženosti takového rázu. Proti německo-polské menšinové úmluvě, kterou "Die Zeit" označila za dalekosáhlou, jest 18. únor, kterému se velmi rouhá, velkým národnostním činem.

Budete namítati, že ještě není uskutečněn. Nevíte však také, co z této úmluvy uskuteční Poláci a Němci. Rozhodně mohu říci, že jsme jako sudetskoněmečtí aktivisté dosáhli vlastní silou více než ty německé menšiny, které se spoléhaly na pomoc z Berlína. (Výkřiky.) Slavná sněmovno! Dokud nám nebude ukázán lepší úspěšný příklad, jsme rozhodnuti, pokračovati v cestě naší aktivistické věcné politiky. Neočekáváme od sudetskoněmecké strany žádnou podporu. (Německé výkřiky poslanců strany sudetskoněmecké: Ne! Ne!) Neočekáváme porozumění a objektivnost. Avšak žádáme od ní jedno, aby věc našeho lidu nezdiskreditovala hraním si s principy.

V lavicích sudetskoněmecké strany sedí hosté norimberského sjezdu strany (Výkřiky. - Místopředseda Langr zvoní.), kteří zde na této tribuně vystupují jako obránci humanity, jako pionýři klasické demokracie. (Hluk. - Místopředseda Langr zvoní.) Hosté delegovaní na norimberský sjezd strany umírali z úcty před politikou, která zrušila každou samosprávu a každou svobodnou volbu. U nás by se však mělo podle jejich mínění voliti ve dne v noci. (Výkřiky.) Usilujete a dáváte přednost volbám se zahraničním vměšováním, zkrášleným teplicko-šanovskou kočičinou. Naproti tomu reklamujeme právo na nutnou obranu demokracie. Voliti podle vnitropolitických hledisek jsme ochotni každého dne. Demokracie však není zavázána, aby dávala svým protivníkům záminky k požárům říšských sněmů. (Výkřiky.)

Jest divadlem pro bohy, pánové ze sudetskoněmecké strany, jestliže za svaté právo oposice bojují titíž lidé, kteří shledávají samo. zřejmým, že v uctívané sousední říši jest oposice vlečena na popraviště nebo uvrhována do koncentračních táborů. (Výkřiky.) Pionýři totality považovali za zvláštní sensaci, že i jednotliví řečníci německých vládních stran si mohli dovoliti kritická konstatování, aniž vstoupil v činnost 30. červen. (Německé výkřiky: Bylo to však zabaveno!) Nemohu si stěžovati.

Pánové! Z této příčiny byl jsem také několikrát citován v debatě kolegů ze sudetskoněmecké strany a opakuji jako odpověď to, co jsem řekl nedávno v rozpočtovém výboru: Pánové ze sudetskoněmecké strany se musí konečně rozhodnouti, zda mě mají považovati podle dikce "Zeitu", který zde postupuje v ušlechtilé svornosti s "Völkischer Beobachter", za českého agenta, nebo zda mě mají reklamovati jako sudetskoněmeckého korunního svědka. (Posl. Birke [německy]: Proč pak vystupujete proti eventuálnímu spolku s Berlínem?) Ke spolku patří dva, kteří chtějí mír. Avšak mír mezi jedním, který mír chce, a druhým, který chce válku, jest podle našeho přesvědčení jen pokrytectvím.

Dámy a pánové! Nejsem ani trochu nakloněn, abych fungoval jako korunní svědek sudetskoněmecké strany, protože mám odvahu říci své mínění i české straně, protože se však nikdy nepropůjčím k tomu, abych popřel, že německý člověk zde v zemi má ještě více svobod než v Německu, Dánsku, Rakousku, ve všech zemích Evropy, s výjimkou demokratického Švýcarska. (Potlesk.) Zde jest ještě svoboda tisku, zde jest ještě svoboda organisování, zde jest ještě svoboda stávek, zde jest svoboda ducha a kulturního tvoření. Zde ještě jest právně státní zajištění jednotlivých osob. (Německé výkřiky: Svoboda ducha!) Nevím, vážený pane kolego, co tím duchem rozumíte! (Veselost.) Zajisté, demokracie má nedostatky, které nepopíráme. Avšak na druhé straně mohu říci, že dnes můžete studovati jisté nedostatky autorativního režimu na vlastní straně. V Č. Lípě sedí v těchto dnech vůdcovský princip na lavici obžalovaných. Tito ubozí mladí lidé nejsou vinni, nýbrž vinni jsou ti, kteří v plném vědomí nešťastných sklonů takové lidi za vůdce mládeže určili. (Potlesk. - Německé výkřiky: To je strana čistých a řádných!) Podívejte se, jsem-li dobře zpraven, odešel dnes ze sudetskoněmecké strany zase jeden kolega, kol. Wagner, který byl v těchto dnech vyloučen z parlamentního klubu sudetskoněmecké strany (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), nabyl asi přesvědčení, že v československé politice se obejde bez vedení Konráda Henleina.

Z toho bych chtěl na konec vyvoditi důsledek: Žádná strana, žádný národ nemůže činiti totalitní nárok na to, že má spachtován sám rozum, čistotu a pravdivost. V této zemi bude vždy potřebí spolku rozumných, rozvážných, slušných lidí obou národností. Kvitujeme proto se zadostiučiněním, že jak v resoluci rozpočtového výboru, tak i v prohlášeních řečníků velkých českých stran byly bez výhrady akceptovány principy 18. února. (Posl. Kundt [německy]: Zeminová a pan Ježek neměli výhrad?) Podívejte, pana kol. Ježka mi na krk nepověsíte. V našem přesvědčení nás utvrdilo to, že národnostně politický problém mohl býti přenesen ze stadia diskuse do stadia praktického řešení, a sudetskoněmecká strana bude musiti vzíti zpět ještě mnohou výtku proti tak zvaným skupinkám, jakmile zásady resoluce, pro které v rozpočtovém výboru také hlasovala, budou prakticky provedeny.

Dovolte mi, když jsem měl jednou čest býti citován kolegy ze sudetskoněmecké strany, abych na konec citoval k podpoře a posílení svého optimismu větu svého kol. Roscheho, kterou jsem ke svému úžasu mohl zjistiti v "Zeit" (čte): "Mýlil by se každý, kdo by čekal na návrat občansko-kapitalistického liberalismu. Doba zraje naprosto pro humanitní socialismus:" Jsem hluboce přesvědčen, že kol. Rosche bude proti vám v právu. (Potlesk.)

Místopředseda Langr (zvoní): Přerušuji projednávání pořadu.

podle §u 2, odst. 4 jedn. řádu obdrželi: na dnešní den posl. Ivák, dr Jilly; na dnešní a zítřejší den posl. F. Nitsch.

Místopředseda Langr sdělil, že se předsednictvo usneslo, aby se příští schůze konala v sobotu dne 4. prosince 1937 o 10. hod. dopol. s

Nevyřízený odstavec pořadu 120. schůze.