přikázal předseda žádosti:
kraj. soudu trest. v Brně ze dne 9. prosince 1937, č.
Tk XI 3325/37, za souhlas s trest. stíháním
posl. Čuřík a pro přečin
urážky tiskem (č. J 293-IV);
kraj. soudu v Nitře ze dne 14. prosince 1937, č.
Nt XII 77/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 21. prosince 1937, č. 12.127/37,
za. souhlas s trest. stíháním posl. Turčeka
pro přečin podle §u 14, č. 3 a 5
zákona na ochranu republiky (č. J 294-IV);
kraj. soudu v Nitře ze dne 14. prosince 1937, č.
Nt XII 76/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 21. prosince 1937, č. 12.128/37,
za souhlas s trest. stíháním posl. Turčeka
pro přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky
(č. J 295-IV);
kraj. soudu trest. v Brně ze dne 22. prosince 1937, č.
Tk XI 3425/37, za souhlas s trest. stíháním
posl. Čuříka pro přečin urážky
tiskem (č. J 296-IV);
kraj. soudu trest. v Brně ze dne 22. prosince 1937, č.
Tk XI 3379/37, za souhlas s trest. stíháním
posl. Čuříka pro přečin urážky
tiskem (č. J 297-IV);
kraj. soudu v Trenčíně ze dne 15. prosince
1937, č. Nt VI 50/37, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 24. prosince
1937, č. 12.278/37, za souhlas s trest. stíháním
posl. Dembovského pro přečin rušení
obecného míru podle §u 14, č. 3 zákona
na ochranu republiky (č. J 298-IV);
kraj. soudu v Trenčíně ze dne 7. prosince
1937, č. Nt VI 46/37, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 10. ledna 1938,
č. 165/38, za souhlas s trest. stíháním
posl. Dembovského pro dvojnásobný
přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 3 a 5 zákona na ochranu republiky
(č. J 299- IV);
kraj. soudu trest.- v Praze ze dne 13. ledna 1938, č. Nt
XIX 2/38, za souhlas s trest. stíháním posl.
Döllinga pro přečin podle §u 2
zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 300-IV);
kraj. soudu trest. v Praze ze dne 13. ledna 1938, č. Nt
XIX 3/38, za souhlas s trest. stíháním posl.
Döllinga pro přečin podle §u 2
zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 301-IV);
kraj. soudu trest. v Praze ze dne 13. ledna 1938, č. Nt
XIX 4/38, za souhlas s trest. stíháním posl.
Döllinga pro přečin podle §u 2
zák. č. 108/33 Sb. z. a n. (č. J 302-IV);
kraj. soudu v Chebu ze dne 16. ledna 1938, č. Nt VIII 46/38,
za souhlas s trest. stíháním posl. G. Böhma
pro přečin podle §u 23, č. 2 zákona
na ochranu republiky (č. J 303- IV);
kraj. soudu v Levoči ze dne 13. prosince 1937, č.
Nt III 117/37, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 17. ledna 1938, č. 787/38,
za souhlas s trest. stíháním posl. Čavojského
pro přečin podle §u 14, č. 3 zák.
č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. J 305-IV).
Odvolána byla imunitní žádost
za svolení k výkonu trestu na posl. Slanském
č. J 106-IV, pres. sdělení 25. schůze.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce
pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
usnesení senátu (tisk 1084) k vládnímu
návrhu zákona (tisky sen. 506 a 509) o úpravě
tax za připuštění ke státním
zkouškám lesnickým a mysliveckým (tisk
1163).
Zpravodajem jest p. posl. Křemen. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Křemen: Slavná sněmovno!
Vládní návrh zákona tisk sen. 506,
projednaný a přijatý už senátem
Národního shromáždění,
týká se úpravy tax za připuštění
ke státním zkouškám lesnickým
a mysliveckým. Zkušební taxy za připuštění
ke státním zkouškám lesnickým
a mysliveckým činily podle předválečných
sazeb pro lesní hospodáře a pomocný
personál 30 Kč, pro ochrannou a technickou pomocnou
službu lesní, pro horáry, t. j. lesní,
a pro službu mysliveckou i na ochranu myslivosti i pro strážce
zvěře 10 Kč.
Odměny členům zkušebních komisí
za jejich úkon při uvedených zkouškách
činily 8 Kč denně pro členy, kteří
byli státními úředníky, a 16
Kč denně pro členy zkušebních
komisí, kteří státními úředníky
nebyli. Odměny členům zkušebních
komisí při zkouškách pro horáry
(lesní) a pro strážce zvěře podle
§u 5 nařízení čís. 25.347
z r. 1880 uherského ministerstva orby nebyly pevně
stanoveny, ale byly poukazovány ze státního
fondu v částkách poměrně vyšších
než odměny při zkouškách ostatních.
To bylo třeba upraviti, a již po válce byly
všechny uvedené sazby zvýšeny interně
na pětinásobek. V průměru posledních
7 let bylo přijato na taxách 25.180 Kč ročně,
avšak náklady zkoušek činily 38.677 Kč
ročně. Jevil se tudíž roční
schodek asi 13.500 Kč. Ani příjem ze zkušebních
tax ani výplata odměn členům zkušebních
komisí nebyla soustředěna do jedné
pokladny státní. O příjem i vydání
se dělila státní pokladna se státním
lesním fondem.
Aby bylo vyhověno zásadě, že výnos
ze zkušebních tax má plně uhraditi náklady
zkoušek, které záležejí v odměnách
členům zkušebních komisí a v
případných jejich cestovních výlohách,
dále v nákladech státní správy,
která musí obstarávati zkušební
agendu, bylo nutno přikročiti k úpravě
tax v přiměřené výši.
Z toho důvodu zvyšují se sazby: 1. pro lesní
hospodáře a ochranný technický personál
desetinásobkem tax předválečných,
to je na 300 Kč; 2. pro ochrannou a technickou pomocnou
službu lesní a pro horáry (lesní) rovněž
desetinásobkem, na 100 Kč; u ostatních zkoušek
mysliveckých a strážců zvěře
na sedminásobek předválečných
sazeb, to je na 70 Kč.
Kandidátů zkoušek mysliveckých je velmi
nepatrný počet, a výhody, které plynou
osobám složivším zkoušky myslivecké,
jsou značně menší než v případě
složení zkoušek pro lesní ochrannou službu
nebo horárských.
Z důvodů sociálních je nutno ponechati
možnost snížení tax pro nemajetné
uchazeče, kteří o snížení
žádost podají, ale tato osnova zákona
obmezuje snížení toto nejvýše na
polovinu, neboť osvobozením od placení celé
taxy zkušební, jak bylo dříve možno,
mohl by býti učiněn ilusorním předpoklad,
že výnos tax plně uhradí náklady
zkoušek.
Jednotná úprava v této osnově zákona
se provádí tak, že veškeré taxy
plynou do státní pokladny a veškeré
výlohy s touto zkušební agendou vzniklé
hradí státní správa.
Ustanovení o náhradě služebních
výloh státním zaměstnancům,
kteří jsou členy zkušební komise,
je v souhlase se zásadami směrnic pro povolování
vedlejších příjmů státním
zaměstnancům, vydaných usnesením vlády
ze dne 22. května 1936, všem ostatním členům
zkušební komise přísluší
náhrada, kterou určí ministerstvo zemědělství
v dohodě s ministerstvem financí. Až do této
úpravy platí dosavadní předpisy. Provedení
této úpravy nevyžádá si vyšších
nákladů státních.
Rozpočtový výbor projednal dne 7. prosince
1937 tento vládní návrh zákona (tisk
sen. 506) a usnesení senátu ze dne 30. června
1937 (tisk 1084), přijal usnesení senátu
beze změny a doporučuje je slavné posl. sněmovně
ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen. Rozprava proto odpadá.
Přistoupíme k hlasování.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Osnova zákona má čtyři paragrafy,
nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní
formulí podle zprávy výborové, a to
ve znění shodném s předchozím
usnesením senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém, a to ve znění
shodném s předchozím usnesením senátu.
Předsednictvo se usneslo podle §u 54, odst. 1 jedn.
řádu, aby o této osnově bylo čtení
druhé provedeno v téže schůzi.
Vykonáme proto ihned druhé čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona
o úpravě tax za připuštění
ke státním zkouškám lesnickým
a mysliveckým (tisk 1163).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Křemen: Nejsou.
Předseda (zvoní): Není změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém, a to ve znění shodném
s předchozím usnesením senátu.
Tím jest vyřízen 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednáváni dalšího
odstavce pořadu, jímž jest:
2. Zpráva výborů zahraničního
a zdravotnického o usnesení senátu (tisk
1082) o vládním návrhu zákona (tisky
sen. 466 a 479), kterým se provádějí
Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23.
ledna 1912, vyhlášená pod čís.
159 Sb. z. a n. z roku 1922, Mezinárodní opiová
úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená
pod čís. 147 Sb. z. a n. z r. 1927, a Úmluva
o omezení výroby a úpravě distribuce
omamných látek ze dne 13. července 1931,
vyhlášená pod čís. 173 Sb. z.
a n. z r. 1933 (opiový zákon) (tisk 1195).
Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl.
dr Kozák, za výbor zdravotnický p.
posl. dr Hula.
Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor
zahraniční; p. posl. dr Kozákovi.
Zpravodaj posl. dr Kozák: Slavná sněmovno!
Význam předlohy, o níž jednáme
a kterou jsme dostali ze senátu - byla přijata v
83. schůzi senátu dne 23. června 1937 - daleko
přesahuje to, co je v jejím nadpisu. Říkáme
tomu provádění opiové úmluvy.
Při tom se obvykle myslí na opiová doupata
kdesi na Dálném východě, na Čínu
nebo Mandžurii, která je přímo programově
ničena opiem, ale smysl těchto mezinárodních
úmluv a také i osnovy zákona, o které
jednáme, jest rozšířen na nervové
jedy, kterými je ohrožována také evropská
civilisace, a to měrou větší, než
si připouštíme.
Úmluva o omezení výroby a úpravě
distribuce omamných látek, t. zv. bílých
jedů, ze dne 13. července 1931, byla u nás
vyhlášena ve Sbírce zákonů a
nařízení č. 173 z r. 1933. Celá
tato akce má dosti dlouhou historii. Potírání
obchodu opiem a nervovými jedy stále se rozšiřuje
a prohlubuje. První protiopiová dohoda byla sjednána
již na konferenci v Haagu r. 1912. Při smlouvě
versailleské byla s určitým rozšířením
a prohloubením pojata do čl. 295 versailleské
smlouvy. Tam je také klausule, že všichni signatáři
versailleské smlouvy mají do roka uvésti
tuto klausuli v činnost. Společnost národů
ustanovila r. 1920 zvláštní komisi, která
se měla starati o ratifikaci této klausule. A tak
byla ovšem ne do roka, nýbrž do r. 1924 ratifikována
tato úmluva od 40 států.
Náš stát si s ratifikací pospíšil.
Vyhlásili jsme ji v r. 1922 pod čís. 159
Sb. z. a n. Tento krok se ukázal jako nedostatečný
a proto v r. 1925 byla svolána do Ženevy protiopiová
konference a byl ustanoven zvláštní stálý
výbor, který věc odborně studuje.
A tu se smysl úmluvy stále rozšiřoval
a prohluboval, až zahrnul všecky omamné jedy,
které se zhruba označují jako "jedy
bílé". To se stalo na další konferenci
ženevské, která se konala r. 1931. Cílem
této konference bylo především, aby
se utkala mezinárodní síť kolem těch
států, které se kontrole doposud vymykaly
a neratifikovaly smlouvu z r. 1925.
Náš stát své povinnosti mezinárodní
v tomto směru samozřejmě plnil dobře.
S ratifikací klausule čl. 295 versailleské
úmluvy jsme si dosti pospíšili. Jak jsem již
uvedl, byla již ratifikována r. 1922. Úmluvu
z r. 1925 jsme ratifikovali 5. března r. 1927. Bylo to
uveřejněno ve Sbírce zákonů
a nařízení č. 147. Opozdili jsme se
tedy o 2 roky. Podobně jsme se opozdili o dva roky s ratifikací
předpisů konference z r. 1931. Stalo se to 2. dubna
r. 1933 a vyhlášeno to bylo ve Sbírce zákonů
a nařízení z toho roku pod č. 173.
Pro své účely právní, soudní
a administrativní jsme provedli haagskou úmluvu
zákonem č. 128 ze dne 29. května r. 1923.
K tomu je prováděcí nařízení
č. 147 z r. 1925. Ženevskou úmluvu z r. 1925
jsme provedli zákonem ze dne 13. července r. 1928
s prováděcím nařízením
č. 37 z r. 1929. Do provedení spadají i dvě
prováděcí nařízení,
vydaná ministerstvem zdravotnictví a tělesné
výchovy.
Je zřejmé, slavná sněmovno, že
tu jde o věc, která má dlouhou genesi, dlouhou
historii, která jest naší mezinárodní
povinností a zapadá do široce založené
a stále se prohlubující a jistě blahodárné
akce mezinárodní. V osnově, kterou máte
před sebou, jde o nervové jedy všeho druhu,
tedy o surové opium, zpracované opium, opium lékařské,
o indické konopí, z něhož se vyrábí
hašiš, listy kokové, surový kokain, pak
o morfin a všecky jeho přípravky, estery morfinu,
jako diacetylmorfin, řada látek s obchodními
značkami, jako eukodal, dinarkon, dikodid, dilaudid to
jsou chráněné obchodní názvy.
Potom uvádím vědecké názvy,
methylmorfin, to je kodein, obecně známý,
a ethylmorfin. A tu je důležito, abych konstatoval,
že se nová osnova nevztahuje pouze na látky
rostlinného původu - ty jsou v tom ovšem zahrnuty
látky surové, rafinované, všelijak zpracované
a s jinými chemickými produkty smíšené,
nýbrž, což je důležito, vztahuje
se také na látky umělé, jak se říká
syntheticky vyrobené. A proto naše důležitá
osnova zavádí velmi přísný
pořádek a velmi podrobnou evidenci do výroby
a distribuce všech těchto jedů. V osnově
se nazývají obecně "látky",
a tu nejde jen o hrubé dávky, jak by se při
prvním pohledu mohlo soudit z prvního odstavce,
kde se mluví o látkách s 20% obsahem morfinu.
Vztahuje se ta osnova na všecky přípravky,
které obsahují více než 0,2% morfinu
nebo 0,1 % kokainu anebo 0,1 % diacetylmorfinu, a to vztahuje
se nejen na přípravky, které již jsou
v oběhu a mají svá vědecká,
po případě obchodní jména,
nýbrž i na přípravky, které budou
teprve vyrobeny, vynalezeny nebo zavedeny. Všecky tyto výrobky,
přítomné i budoucí, vystupují
tam, jak jsem již řekl, pod jménem "látky".
Účelem osnovy je, aby všecky tyto látky,
import surovin, jejich výroba, zpracování,
velkoobchod, maloobchod, tedy distribuce všeho druhu, byly
podrobeny nejen dozoru lékařskému, nýbrž
nepřímo také dozoru ministerskému.
Jejich oficielní prodej má být přísně
kontrolován co do složení i co do kvantity,
a tak nejde jenom, slavná sněmovno, o to, abychom
pomáhali chránit Číňany nebo
obyvatelstvo Mandžurie, nýbrž jde o ochranu naší,
domácí bílé civilisace. Bílé
jedy nejenom že ohrožují zdraví, nýbrž
vedou velmi často ke zločinnosti. Jen loňského
roku všeobecnou pozornost upoutaly dva nápadné
případy, o nichž se psalo v novinách,
padly tomu v oběť dva životy. Ale těch
životů je mnohem, mnohem více, mnoho je těch,
kteří umírají v bídě
a rozvratu nervovém nebo finančním, kteří
prostě propadli beznadějně morfinismu nebo
kokainismu. Tito lidé jsou pod tak silným tlakem
své chorobné vášně a potřeby,
že před tím ustupují úvahy existenční
i mravní, ba i zákonné. A je známo,
že bez přísně uložené kázně,
bez konfinování v nějakém sanatoriu
se nevyléčí. A pak musíme jakožto
strážci obyvatelstva tohoto státu stále
uvažovat, že jde také o potomstvo, následky
degenerace nesou pak nevinní potomci. O tom neexistují
žádné statistiky, ale utrpení tímto
způsobem přivoděné je proto stejně
skutečné.
Jak jsem již řekl, kontrola se ovšem již
provádí, ale vášeň těch,
kteří propadli tomuto osudu, a chamtivost těch,
kteří se profesionálně nebo jako vedlejším
výdělkem zabývají obchodem s těmito
jedy, je tak veliká, že dosavadní zákony,
zákon č. 173/1933, nemluvě o těch
předchozích, jsou překročovány
drze a v překvapujícím rozsahu.
Do osnovy, o níž pojednáváme, jsou přejata
ustanovení předchozích mezinárodních
úmluv i těch zákonů, jež jsme
na nich založili. Jsou však přísnější
a hlavně zacházejí do podrobností,
zejména administrativních.
§ 1 ustanovuje, že se úřednímu
dozoru podrobují výroba, zpracování
a upravování, rozdělování,
obchod, dovoz a průvoz látek, jež se přesně
definují, a to, jak jsem již řekl, nejenom
pro přítomnost, nýbrž i pro budoucnost.
§ 2 definuje, co se rozumí výrobou. Tedy rafinování
rostlinných látek i výroba synthetická,
což je důležité. Dále definuje
pojem přípravy a pojem zpracování.
§ 3 stanoví, že se v prodeji musí vedle
obchodního jména látky uvádět
také její chemické jméno vědecké.
A nejenom to, nýbrž, že se tam musí percentuálně
stanoviti, jaké je procento nebo zlomek procenta jejího
nebezpečného obsahu.