Mluvil jsem zde ve středu a nepotřebuji opakovati, že stojím za autonomií Slovenska a Podkarpatské Rusi. Ale již minule jsem tu zdůraznil, proč jsem nemohl souhlasiti a nesouhlasím se způsobem, jak se provedla nyní. Zdůrazňuji tedy znovu, že právě to, co každého přítele Slováků a Podkarpatorusů vede a musí vésti k požadavku, aby měli svoji autonomní správu na svém území, činí nemožným dáti souhlas k ústavním změnám a tedy i k důsledkům z nich v navrhovaném zákoně plynoucím, to jest, že se vládě dává zmocnění, hospodařiti podle provedených ústavních změn. Protože tyto ústavní změny nedaly to, co bylo důvodem a ospravedlněním požadavku slovenské a podkarpatoruské autonomie, nedaly Slovákům a Podkarpatské Rusi svobodu, nedaly jim svobody více než měli, nýbrž zbavily je i té svobody, kterou měli dosud. Ta skutečnost byla doložena věcně nejen mnou, i jinými řečníky v této sněmovně, a vítám opravdu rád, že také v senátě.

K tomu, co jsem zde řekl a proti čemu byly pak vznášeny různé protesty, chtěl bych konstatovati jen to, že i od členů této sněmovny jsem dostal za tyto dva dny další doklady pravdivosti toho, co jsem říkal o slovenských událostech. Dodal bych, že v míře ještě daleko větší to platí o Podkarpatské Rusi. Slavná sněmovno, zde při hlasování o autonomii podkarpatoruské se provedly změny proti návrhu pana posl. Révaye, zde se i ve vámi odhlasovaném ústavním zákonu dávalo karpatoruskému sněmu právo měniti název země a určiti její úřední jazyk. A vláda, kterou znovu zmocňujete hospodařiti na tomto území, neohlížela se ani na tento ústavní zákon. Soustavně užívá tam názvu Zakarpatská Ukrajina, zavedla jako úřední řeč jazyk ukrajinský a nepochybně velkou většinu obyvatelstva

této země úžasným způsobem terorisuje. Vychází tady v Praze, poněvadž tam už by nemohl, karpatoruský "Dnevnik", který vydávají členové vládních koaličních stran. V něm si stěžují, jak jejich lidé jsou zavíráni do koncentračních táborů, jak jsou vyháněni a sesazováni z míst úředních a učitelských, jak jsou nahrazováni i namnoze cizinci, uprchlíky z Haliče a jakým způsobem se tam provozuje soustavná iredenta. Na Podkarpatské Rusi se hlásá ne nějaké členství v Česko-Slovenské republice, jako nám tady, nýbrž utvoření veliké nezávislé Ukrajiny. Tedy ani jim jsme odhlasováním těch zákonů nedali svobodu, aby sami o sobě rozhodovali, nýbrž vydali jsme je v plen diktátu nepatrné menšiny.

Slavná sněmovno! Stojím na tom stanovisku - a kdyby dnes to nemělo většího významu než nějaké státoprávní ohrazení českého poslance na radě říšské, přišly doby, že se to teoretické státoprávní ohrazení měnilo ve skutečnost - a konstatuji tu tedy jasně: Všecky změny územní, změny ústavní, všecko to, co se dělo v poslední době v této republice, je neústavní, odporuje ústavě, a nebyly také ústavní většinou schváleny změny ústavy, co se týče autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi, protože ústava předepisuje 300 poslanců a 150 senátorů. Žádný Stálý výbor není oprávněn měniti ústavu (Výkřiky.), jako žádná vláda není oprávněna podle ústavy odstupovati území republiky. Všecky tyto věci jsou hotové činy. Ano, ale právně nicotné a nezávazné.

Slavná sněmovno, nebudu-li a nemohu-li už z těchto zásadních důvodů hlasovati pro osnovu zákona (Výkřiky posl. Rechcígla.), mám k tomu ovšem i další politické důvody: protože se touto osnovou zákona dává zmocnění vésti hospodářství vládě, ať v zemích českých, ať na Slovensku, ať na Podkarpatské Rusi, která podle mého hlubokého přesvědčení tohoto zmocnění nezasloužila. (Výkřiky posl. dr Sokola.)

Slavná sněmovno, pozoruhodnou věc můžeme zjistiti i pokud jde o události v této sněmovně. Mně z mé řeči bylo, jak jsem předpokládal, předsednictvem sněmovny zcensurováno mnoho míst, která se nijak nedotýkají zájmů státu, nedotýkají se žádných poměrů našeho státu k cizině, ničeho takového, nýbrž podle pravdy konstatují skutečnosti a kritisují věci vnitřní politiky. Beru na vědomí, že už také Jiří Stříbrný se stal nedotknutelným v tomto státě a že i můj citát z dopisu, který jsem mu psal, byl parlamentní censurou vyškrtnut.

No, nezabrání se tím, naopak se tím vynutí, abych historii svého rozchodu s tímto pánem si vyřídil do podrobností.

Pokud jde o jednu věc, totiž ty útoky, jež byly na mne učiněny jednak zde a jednak mimo parlament, spokojím se několika poznámkami. Vystoupil tu a jménem národní jednoty protestoval proti mé řeči p. dr Franke. S radostí konstatuji, že mu z poslanců národní jednoty k tomu tleskalo daleko méně lidí, než kolik poslanců národní jednoty mně k mé řeči gratulovalo. (Posl. Rechcígl: To není pravda. Souhlasila celá sněmovna!) Zeptejte se pánů, kteří sedí vedle vás. (Veselost!)

Slavná sněmovno, co se týče útoků v tisku agrárním, na to mám prosté konstatování. Řekl jsem, že vláda nezaslouží důvěry. Chcete k tomu míti jasnější doklad? Ve vládním prohlášení, v projevech národní jednoty, v hlasech jejího tisku, na př. v "Brázdě"; kdo jste četli její program, víte, že prý bude museti býti koncese na vydávání každého časopisu atd. Všude jsme viděli omezování tiskové svobody. Víme všichni, že je teď tady dvojí censura, jedna předběžná a jedna dodatečná. Napořád se konfiskují pravdivé zprávy o skutečnostech v tomto státě, takže chcete-li vědět, které synagogy kde byly zase spáleny, musíte si to přečísti v cizím tisku.

Ale slavná sněmovno, tato dvojí censura . . . (Výkřiky: To není žádný rozpočet!)

Předseda (zvoní): Prosím, pane řečníku, abyste se držel projednávaného předmětu a volám vás k věci.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Prosím. To jest otázka, má-li parlament odhlasovati vládě zmocnění, aby hospodařila, než bude řádný rozpočet projednán.

Konstatuji, že přes tu censuru vyšly články, které vyzývají k trestným činům v této sněmovně, k osobnímu násilí v této sněmovně. Bohužel, tyto strachy byly puštěny na někoho, kdo má pro strach uděláno, a tak jsem ve středu nemluvil posledně. (Posl. Rechcígl: Vy se dovíte brzy, kdy budete mluvit posledně!) To je možné, jenomže nezapomeňte, pane poslanče, že kolo osudu se točí, že Havlíček to znamenitě napsal: "Každou chvíli jinak: dneska ctí tě za svatého, zítra budeš sviňák." (Výkřiky.) Tak často to vidíme u nás, v tomto státě. Možná, že se o tom ještě přesvědčíme, že mnozí, jako teď jsou biti biči, které sami spletli, budou jimi biti znovu. (Výkřiky posl. Pozdílka.)

Slavná sněmovno, proč jsem proti tomu, aby tato vláda dostala žádané zmocnění hospodařit, to jest i ten důvod, že program, se kterým přišla, je programem, který potřebám tohoto státu naprosto nevyhovuje. (Posl. Rechcígl: Národu vyhovuje a národ s ním souhlasí!) Aby národ ten souhlas mohl projevit, proto chcete potlačiti i zbývající svobodu tisku. Povíme si něco o tom, pane.

Slavná sněmovno, proč říkám, že tento program nevyhovuje? Jsou v něm některé věci, to jsem už řekl, které jsou v každém prohlášení vládním, jsou v něm skutečně i některé nové věci, které jsou sympatické, při kterých, když já jsem je v sněmovně hlásal, pan posl. Rechcígl na mne pokřikoval, se mnou polemisoval. Já vám to přečtu doslova. V prvé řeči jsem tu žádal, aby se dělala zemědělská politika směřující ke zvýšení výroby a snížení výrobních nákladů.

Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji a volám vás po druhé, abyste mluvil k věci.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Já se domnívám, pane předsedo, jsem-li přerušován, že mohu odpovídat.

Předseda (zvoní): Já vás upozorňuji podle jednacího řádu, že máte se držeti předmětu, který se projednává.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Já konstatuji, že p. posl. Rechcígl na to odpověděl: "Nás nikdo nikdy na tuto falešnou cestu nezatlačí." Teď již i ve vládním prohlášení vás na tu cestu zatlačili. (Výkřiky posl. Rechcígla.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Posl. inž. Schwarz (pokračuje): Jenže mně tu vadí jiná věc, že se současně slibuje podpora podnikatelského ducha i soukromého podnikání - a zároveň řízené hospodářství, které právě podnikatelskému duchu a soukromé iniciativě brání, aby se nerozvinuly. Tento vnitřní rozpor zase mne vede k tomu, že nemohu míti důvěry v hospodářství této vlády podle jejího programu a že nemohu doporučovati schválení zmocnění, které nyní právě projednáváme. Nemohu však tak učiniti také pro ostatní části vládního programu.

Již jsem se zde zmínil, že celý duch jeho je v naprostém rozporu s národní tradicí, které se dovolává. Nevím, do jaké míry mi bude tentokráte umožněno, abych to doložil - spokojím se aspoň s několika ukázkami. (Čte): "Tak tedy končí Palacký slovanskou vzájemností kollárovskou, dotvrzuje všeslovanský cit určitějším spojenstvím ruskočeským. Politika obrozovací končí se tudíž tou slovanskou ideou, kterou obrození začalo, rozhodným rusofilstvím." ("Česká otázka.")

Slavná sněmovno, mohl bych vám totéž doložiti nejen z Palackého. Mohl bych vám doložiti z Kollára, Dobrovského, Šafaříka i z Havlíčka, že tohle byla orientace celého našeho národního probuzení, ale také celé naší politické myšlenky. Byla to ovšem nejen myšlenka politická, nýbrž byla to vedoucí myšlenka naši duševní a kulturní práce. Mohl bych tu citovati Kollára, jeho verše i jeho spis o literární vzájemnosti slovanské, také jej mám s sebou. Mohl bych přinésti spoustu citátů z Hviezdoslava, Hurbana Vajanského, ze Svat. Čecha, z největších českých i slovenských spisovatelů, a viděli byste tu starou věc, že vedoucí ideou naší musí být slovanská myšlenka v duchu bratrské spolupráce s národem ruským.

Slavná sněmovno, jak proti tomu vypadá politika na Podkarpatské Rusi i v našem tisku, kde se dělá z nás předvoj výboje proti Slovanstvu? Protože zase, chvála bohu, Adolf Hitler je tak poctivým mužem, nikterak se netají ve své knize, že by nechtěl snad jíti osvobozovat nějaké Slovany na Ukrajině. Nikoliv, tam má německý meč dobýti půdy pro německý pluh.

Předseda (zvoní): Upozorňuji vás po třetí, pane řečníku, že je potřebí, abyste se držel projednávaného pořadu, a volám vás po třetí k věci.

(Další slova řečníkova nebyla podle odst. 2 §u 50 jedn. řádu již těsnopisecky zaznamenávána.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. Remešovi.

Zpravodaj posl. Remeš: Slavná sněmovno!

Pan kol. inž. Schwarz zde prohlásil, že nebude hlasovat pro osnovu - kterou doporučuje rozpočtový výbor - z toho důvodu, že nesouhlasí s programem, který vláda předložila. O programu vlády můžeme mít každý své mínění, můžeme jej uznat za správný či nikoliv. Pan kol. inž. Schwarz užívá svého dobrého práva, říká-li: Nemám k vládě důvěru a proto nebudu hlasovat pro zmocnění této vládě, aby vedla po určitou dobu hospodářství státu bez povoleného rozpočtu. Proti tomuto právu pana kol. inž. Schwarze nemůže nikdo činiti námitek, poněvadž on má právo mít nebo nemít důvěru k vládě jako každý z nás, má právo pochybovat nebo brát za bernou minci její program. My zde však stojíme před skutečností, že 31. prosincem letošního roku vyprší platnost státního rozpočtu, kterým jsme povolili loňského roku vládě úvěry na rok 1938, a chceme-li, aby se od Nového roku pohybovalo hospodářství státu jakž takž ve formách schválených parlamentem a aby vláda mohla býti aspoň poněkud volána k odpovědnosti, jsme aspoň povinni říci - nejsme-li v tomto okamžiku s to dáti státu řádný rozpočet, v němž by byly číselně vyjádřeny příjmy a výdaje pro budoucí rok a z nich resultující očekávaný výsledek - jak si představujeme hospodaření pro nejbližší dobu. Kdybychom toto opatření neučinili, musela by nám veřejnost činiti výtky, že se nestaráme, jak budeme v nejbližší době hospodařit. Vždyť jde přece o to, jak se bude v nejbližších týdnech - než bude možno zpracovati řádný rozpočet a dáti jej státu - hospodařit, co se smí a nesmí na účet státu vydat. Jde o to, abychom my a také vláda věděli, smí-li vláda vyplatit státním zaměstnancům jejich gáže, smí-li poukazovat peníze na nutné suroviny pro státní podniky, aby mohly pracovat, vyrábět a platit své zaměstnance, ať jsou to dráhy, pošty, továrna na letadla, tabákové továrny nebo jiné podniky kteréhokoliv druhu; musí zde přece býti řečeno, podle čeho mají hospodařit. Nemůžeme-li tedy v tomto okamžiku, t. j. včas, do konce roku, dáti státu rozpočet, říká se aspoň v osnově, že se vláda zmocňuje na časově ohraničenou dobu, nejdéle do 20. února, aby hospodařila tak, že smí vydávat jenom na takové účely, k nimž jsme vázáni smlouvami a zákonem anebo které pochodí z nevyhnutelné nutnosti chodu státních podniků a státní administrativy. To je tedy pro nás v tomto okamžiku rozhodné, máme-li dát souhlas, aby po 6 nebo 7 týdnů - v nejkrajnějším případě - mohla vláda plnit v tomto směru úkoly nutné v zájmu života a chodu státního stroje. A tu jsem toho mínění, že takovéto zmocnění jí v této chvíli odepřít nemůžeme.

Proto doporučuji slavné sněmovně, aby přijala usnesení výboru tak, že dá souhlas, aby vládě bylo dáno zmocnění hospodařiti do nejzazší lhůty, vyjádřené 20. únorem 1939. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přikročíme k hlasování.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Osnova zákona má pět paragrafů, nadpis a úvodní formuli.

Poněvadž není pozměňovacích návrhů, dám o celé osnově hlasovati najednou podle zprávy výborové. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími pěti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Podle usnesení předsednictva vykonáme ihned čtení druhé.

Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona o zatímním vedení státního hospodářství Česko-Slovenské republiky (tisk 1449).

Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?

Zpravodaj posl. Remeš: Nikoliv.

Předseda (zvoní): Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.

Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.

Přerušuji další projednávání pořadu této schůze.

Došlo oznámení o změně v klubu.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Poslanci, Trnka, dr Dominik a Luža oznámili zároveň s klubem poslanců národní jednoty, že se stali členy tohoto klubu.

Předseda (zvoní): Před ukončením této schůze, poslední letošního roku, sdělím ještě přehled činnosti sněmovny za uplynulý kalendářní rok.

Ze statistických číslic, jež v přehledu uvedu, pozná povrchní pozorovatel, že politická práce, kterou lze vyjádřit číslicemi, vykazuje proti letům předchozím číslice menší. Pozorovatel však, který se nespokojí s pouhými číslicemi a podívá se blíže na vykonanou práci a její okolnosti, uvidí, že i letošního roku práce sněmovny byla veliká a že se sněmovna a její výbory zabývaly věcmi na výsost obtížnými a že jde v souhrnu celého roku o výkon uznání hodný. Kromě společné schůze se senátem, která zvolila presidenta republiky, konáno bylo 31 schůzí plenárních, 61 výborových, 59 subkomitétů, 31 schůzí předsednictva sněmovny, 3 schůze předsednictev obou sněmoven, 30 schůzí úsporného a kontrolního výboru, 1 schůze parlamentní úsporné a kontrolní komise, 15 schůzí Stálého výboru, 12 schůzí subkomitétu Stálého výboru.

Rozdáno bylo 41 vládních návrhů, 6 usnesení senátu, 72 iniciativních návrhů, 9 naléhavých interpelací, 441 interpelací ve 32 tiscích, 6 odpovědí na naléhavé interpelace, 385 odpovědí na interpelace ve 24 tiscích a 57 zpráv výborových ve 37 tiscích.

V plenu bylo oznámeno 178 dotazů a 117 odpovědí na dotazy.

Sněmovna projednala v plenu 2 iniciativní návrhy, 17 vládních návrhů, 6 usnesení senátu, 1 účetní závěrku, ratifikováno bylo 5 mezinárodních smluv, schváleno 28 opatření Stálého výboru a vyřízeno 8 imunitních případů.

V plenu byla pronesena 3 vládní prohlášení, referovalo 63 zpravodajů a promluvilo 134 řečníků.

Tato práce byla vykonána společným úsilím členů této sněmovny v součinnosti se členy vlády za pomoci sněmovní kanceláře i kanceláří klubovních, jakož i za spolupráce tisku.

Za součinnost tuto vám všem děkuji. Radostně svátky, jako jsem vám je přál roku loňského, vám s dobrým svědomím letos, bohužel, přáti nemohu, a přeji vám tedy alespoň svátky příjemné. Přeji vám také lepší a šťastnější nový rok. Není třeba ani radno jíti do něho malomyslně. Právě naopak. Odhodlané mysli jest potřeba k intensivní práci a víry v lepší příští.

Pak budou lepší a šťastnější i další nové roky. (Potlesk.)

Sděluji, že se předsednictvo usneslo, aby příští schůze svolána byla písemně s pořadem, který podle §u 40 a §u 9, odst. 1, lit. d) jedn. řádu určí předsednictvo.

Končím schůzi.