Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 109 členů podle presenční listiny.

člen vlády ministr dr Krčmář.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Dal jsem dovolené na dnešní schůzi sen. dr inž. Bottovi, Jančekovi, Scharnaglovi, Steinerovi, dr Šmeralovi, Tschakertovi.

Budeme projednávat pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

Uděluji, slovo dalšímu přihlášenému řečníku, kol. Kvasničkovi.

Sen. Kvasnička: Vážený senáte! Byla nám předložena předloha, tisk 433, zpráva kulturního výboru, ústavně-právního a rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny tisk 2. Je to vlastně první zákonodárná práce našeho parlamentního sboru, poněvadž přece nemůžeme počítati, že předloha o zmocňovacím zákonu, kterou náš senát projednal, byla v pravém slova smyslu parlamentní práce naší sněmovny. Ale právě tato školská předloha je školským dokladem toho, jak právě naše parlamentní demokracie pracuje těžce, pomalu, zdlouhavě a je to právě dokumentem celého toho parlamentního systému, ve kterém žijeme.

Prosím, budu konstatovati: Proti této osnově nikdo nebyl vážně. Námitky se týkaly více méně podřadných věcí, které by se snadno daly napraviti a urovnati, ale přes to, že pro tuto osnovu byly všecky politické strany, všecky obce, samosprávy, veřejnost, učitelé - vždyť ještě ta osnova trvá a není ještě ukončena - trvá to bezmála 15 let, nežli se stane zákonem.

Vždyť, prosím, 6 roků pohybuje se tato osnova v zákonodárných sborech, počíná v senátě, pak jde z posl. sněmovny zpátky a nyní znovu půjde zase zpět. Při tom jde o osnovu celkem nespornou, naopak všemi žádanou, spakuji znovu. Je to dokladem celkové nemožné režie, i kdybych chtěl býti spravedlivý a uznati, že nenesou na tom vinu naše zákonodárné sbory při známých poměrech, ve kterých žijeme. Vidíme v tom celkovou vládní režii, která v osnově tank samozřejmé a nutné vyžaduje tolik práce a času, že pan zpravodaj to zde sám nejlépe řekl, že mnozí od té doby, kdy tu osnovu dostali do ruky, do dnešní doby opravdu zešedivěli. Nedostatečnou režii vládní je viděti na všem ostatním. Jsme toho svědky v posledních dnech. Parlament dlouho nezasedá, nemá dlouho co dělat, ale najednou aby se strhal, 6 ministrů mluví v jeden den a při tom zasedá 6 výborů. Včera jsme tu projednávali tuto osnovu a nemohli jsme žádati, aby byli přítomni členové vlády, poněvadž jich 6 mluvilo ve výborech posl. sněmovny. Naříkají na to noviny, žurnalisté si stěžují, víte, co psaly včera "Lidové noviny", co psalo "Právo lidu". V tomto chaosu při návalu řečí se stal docela i takový přehmat, že např. ve "Venkově" byla otištěna řeč pana, ministra Černého, která ještě nebyla pronesena, dříve než on sám se dostal ke slovu. Noviny vyšly v 7 hodin a pan ministr mluvil až v 11. To všecko svědčí o tom, jak těžce a nemožně dostáváme se kupředu, jak nemožně každá předloha spatřuje světlo světa.

Prosím, několik poznámek k této věci. Vy, staří parlamentárníci, už tuto osnovu znáte úplně zpaměti. Kol. Beneš namluvil se už o ní v posl. sněmovně. Nepočítejme tu dobu, které bylo potřebí, než se to dostalo do sněmovny. Prosím, přišlo to r. 1929 návrhem nynějšího přítomného senátora pana min. dr Štefánka. Dva roky to trvalo, než byla osnova propracována, znovu ji podal pan ministr dr Dérer. Pan ministr dr Dérer se toho zákona, nedočkal, přišlo to do rukou pana ministra dr Krčmáře. Prosím, tří volebních období bylo potřebí, než tato samozřejmá, snadná, všemi žádaná osnova dostala se na náš stůl! Nakonec se to stalo letos na jaře v posl. sněmovně. A tu jsme pozorovali něco, že posl. sněmovna odhlasovala tuto osnovu, že rozpočtový výher nedbal námitek ministra financí a usnesl se tuto osnovu odhlasovati. Ale prosím, senátu na jaře nezbyl čas, Nesmíte se pak diviti domněnkám ve veřejnosti, že osnova byla dána těsně před volbami do posl. sněmovny jenom proto, aby jaksi ta ostuda, která zde s osnovou je, byla do jisté míry zprovozena se světa, a aby pak v senátě k projednávání již nedošlo a začlo se znovu.

Osnova, kterou schválila posl. sněmovna, žádala náklad na státních financích asi 50 mil. Kč. Všichni jsme si byli vědomi, že právě těchto 50 mil. Kč, které tato osnova žádala šlo o vybudování a zřízení nových škol bude příčinou úrazu, proč tato osnova nebude asi moci býti projednávána, v senátě. Také se to stalo. A teď je zásluhou iniciativní činnosti členů senátu, že dali se znovu do jednání, znovu čistili kliky, znovu jednali s činiteli vládními, znovu jednali s vedoucími činiteli politických stran, aby našli cestu, aby konečně tato osnova mohla býti projednána. Jistě veliká zásluha patří zde přítomnému referentu kol. Benešovi, který jistě pod tlakem veřejnosti a učitelských organisací - všichni víme, jak to vypadalo po těch schůzích - konečně našel cestu, aby tato osnova spatřila světlo světa.

Touto osnovou nevznikne ani jedna nová škola. Tato osnova udělá pouze nápravu v tom, že náklady, které doposud nesly mateřské školské obce, budou nyní spravedlivě rozděleny. Je to minimum, ale toto minimum - naplať za něj Pánbůh - je něco, po čem volala samospráva. Je to přece jenom určitý nepatrný krok kupředu. Musíme si zvykati na to, že i samozřejmé věci se propracovávají, získává se pro ně většina velmi těžce.

Jsme pro tuto osnovu. Nežádáme ani žádných změn prostě proto, že jsme si vědomi toho, že tato osnova je dohodnuta, sjednána a že by každé další, i sebe oprávněnější požadavky této osnově neprospěly, naopak, že by projednávání její, kdyby jim byla dána víra, ztěžovaly. Jde nám o věc, i když jsme v oposici proti vládě, jde nám o vyřízení této věci, kterou považuji za nutnou, spravedlivou a za dnešních poměrů za jedině možnou.

Víme, že je to nepatrné torso velkých školských osnov dříve projektovaných, ale i to málo je lépe než nic, i to pozdě je lépe než nikdy. Já rád s uznáním kvituji slova zpravodaje kulturního výboru, když on spravedlivě ocenil zásluhy všech těch, kteří ve školské službě a speciálně v této osnově pracovali a mají o to své zásluhy. Zejména mne a nás všechny potěšil fakt, že vzpomněl zde velikých. zásluh předsedy Ústřední matice školské, autora zákona č. 189 z r. 1919, vicepresidenta zemské školní rady dr Metelky, s jehož jménem vždycky bude spojen vznik 2.000 škol. v poněmčeném a zněmčeném území, kde umožněno bylo dětem našeho státního národa, aby se jim dostávalo základního vyučování v mateřském jazyce. Vzpomenul zde i zásluh ředitele Smrtky i práce min. rady Kamila Buzka, ale, prosím, já bych ještě k tomu připomněl i práci, kterou na tomto poli vykonal posl. dr Lukavský.

Vždyť, prosím, už i výsledek této práce byl. vlastně vznik obvodových škol. To již byly obvodové školy, poněvadž již podle zákona bylo nařízeno, aby tyto školy přijímaly děti z obvodu. Ještě nebyla vyřešena otázka finanční a právě touto osnovou má i tato věc býti spravedlivě vyřešena.

Opakuji znovu: Nemůže býti nikdo proti této osnově, komu záleží na škole i na dětech. I kdybychom si přáli více a vyřešení řady jiných věcí s touto osnovou, je to do jisté míry uzákonění měšťanské školy jako školy povinné, a to je proti dosavadnímu stavu veliký pokrok. Při tom jde o školu v pravém slova smyslu národní, je to škola, která se stane učilištěm velké většiny národa, zejména pro všechny ty, kteří z různých důvodů nemohou navštěvovati školy střední. Tedy opravdu školy střední zůstanou školami výběrovými, ale škola měšťanská stává se touto osnovou zákona národní školou v nejširším slova smyslu.

Na měšťanských školách je vychováváno 80.000 dětí, dnes snad o něco více. Víme všichni, co to znamená pro další existenci národa. Přesto však jsme si vědomi toho, a byl bych rád, aby si toho byli vědomi i ti, kteří zde činiti různé námitky: nový náklad tím nevzniká. Jde pouze o spravedlivější rozdělení dosavadního nákladu, o spravedlivější rozvrstvení toho nákladu. Nevznikne nám touto osnovou zákona ani jedna nová škola. Neříkám to snad proto, že bychom nepotřebovali této nové školy, naopak, my bychom potřebovali nové školy nejen absolutně, nýbrž i relativně. My bychom potřebovali těchto nových škol už prostě proto, abychom měli poměrně aspoň tolik škol, jako mají naši občané jazyka německého. Pověstný Beustův historický výrok, že Češi musí býti v Rakousku přitištěni ke zdi, platí v oboru školském ještě dnes u nás, speciálně v Čechách a na Moravě. Konstatuji, že v Čechách připadá podle posledního zákona a exposé pana ministra školství a nár. osvěty na jednu českou školu 119 dětí, na jednu německou školu 100 dětí. Na jednu českou měšťanskou školu připadá v Čechách 217 dětí, na jednu německou 205 dětí. V zemi Moravskoslezské na jednu českou školu připadá 127 dětí, na německou 103 děti. Na jednu měšťanskou školu v zemi Moravskoslezské připadá 211 dětí, na jednu německou 171 děti. Kdybychom relativně chtěli míti jen tolik škol, kolik jich poskytuje náš stát našim spoluobčanům jazyka německého, muselo by jich býti zřízeno ještě hezkých pár desítek, ne-li set.

Jedna věc však přece zasluhuje poznámku při této osnově a to, že jsme při projednávání této osnovy ponechali osudu čtvrtou třídu měšťanské školy. Ta tvořila vždycky nedílnou součástku celé této osnovy. Vždycky se projednávaly obě tyto věci bezmála souvisle, a dnes se tak neděje. Nesmíme zapomenouti, že celková úroveň vzdělání neste a roste také potřeba vyššího vzdělání. Jestliže snad ještě v letech dřívějších, před nějakými padesáti nebo šedesáti lety měšťanská škola byla jistým privilegiem pro určité vrstvy, dnes je žádoucí pro každého občana v československé republice. Ten, kdo měšťanskou školu neabsolvuje, bezmála nemá ani nároku nebo práva, aby se uchytil v živnostech, nemá naděje, že by se mu v životě lépe vedle, má potíže i na vojně. Kdekoli při každém povolání myslí se jako samozřejmost, že má alespoň absolvovanou měšťanskou školu. Ale dnes ty potíže rostou: Jestliže dříve stačila měšťanská škola, dnes všeobecně je žádáno, aby člověk měl 4třídní měšťanskou školu. A právě tyto čtvrté třídy měšťanských škol nemají naděje, alespoň v dohledné době, že by byly projednávány. Vzpomínám si, že již v letech devadesátých byla vyvolána potřeba čtvrtých tříd měšťanských škol, poněvadž se poukazovalo, že trojtřídní měšťanské školy již požadavkům, které veřejnost na adepty nového života klade, nestačí. Proto podle říšského zákona z r. 1903 zřizovány byly 4třídní měšťanské školy. Zřizovala je samospráva, která je také

dodnes vydržuje, nejen jejich věcné náklady, nýbrž z velké části i náklady osobní. Těchto škol máme dnes 1.176 v naší republice, ale jejich osud je více méně problematický. Visí ve vzduchu. Znáte poměry u samosprávy, znáte potíže, s jakými samospráva zápasí o vyrovnání svých závazků, a nedivte se, že samospráva snaží se tento náklad, kde může, snížiti. Subvence, kterými existence těchto škol byla udržována, neustále klesají, jsou snižovány a tím samosprávě rostou nové úkoly. Snad by se mohlo říci, že tato osnova tisk 43 přinese určité ulehčení, poněvadž určitým obcím a zpravidla obcím mateřským, kde měšťanské školy jsou, přinese tato osnova určitou úsporu, které snad budou moci použíti na vyrovnání závazků, plynoucích ze čtvrtých tříd měšťanských škol. Ale zase bych mohl říci, že i tato osnova o čtvrtých třídách měšťanských škol prodělává tutéž odysseu, kterou prodělávala tato osnova. R. 1928, tedy před sedmi lety, byl dán k projednávání meziministerskému návrh zákona o definitivním vyřešení osudu čtyřtřídních měšťanských škol. Dnes píšeme rok 1935. Uplynulo mezitím zase jedno volební období. Tato osnova nemá naděje, že by byla v dohledné době vyřešena. Ale, prosím, nestačí jenom osnova sebe lépe míněná; je nutno také se postarati, aby zákon tento byl také fakticky praktikován a aby opravdu bylo splněno to, o čem se zmínil zpravodaj výboru kulturního, aby počínaje školním rokem 1936/37 opravdu mohlo býti do rozpočtu počítáno s výslednicí tohoto zákona.

Ale, prosím, i zde je potřebí určité nápravy. Pan ministr školství a nár. osvěty stěžoval si ve svém exposé na to, jak málo pochlubiti se může s úspěchy na poli unifikačním, jak ne, patrně se dostal dopředu. Již od r. 1932 není možno s těmito unifikačními osnovami hnouti prostě proto, poněvadž je nedostatek shody v základních politických otázkách, zejména o tom, kdo má náklad na vydržování národních škol nésti.

Z toho důvodu omezuje se na resoluci, která zde pod číslem 6 v resolucích schválených je uvedena, aby byla provedena reorganisace zemských školních rad. I to je věc nutná. Má-li tento zákon přijíti k platnosti, má-li tato osnova zákona, i když bude schválena oběma zákonodárnými sbory, býti uvedena v život, musí zde býti někdo, kdo by ji prováděl.

Musíme počítati s tím, že rozdělování obvodů bude vyžadovati určitých nákladů a určitých personálních doplňků, které by toto rozhraničování obvodů prováděly. Představte si - a myslím, že nebudu daleko pravdy - že jenom zemská školní rada v Čechách bude potřebovati aspoň 6 nových sil, které budou toto rozdělování obvodů provádět, aby opravdu prakticky od školního roku 1936/37 osnova tato mohla býti uvedena v život.

A teď jsme u toho jádra. Zemská školní rada má dva pány. Na jedné straně podléhá ministerstvu vnitra, na druhé straně ministerstvu školství. Vicepresident zemské školní rady je veden ve stavu ministerstva školství, ostatní všichni konceptní úředníci jsou vedeni ve statutu ministerstva vnitra, resp. zemského úřadu. Přidělení inspektoři, síly pedagogické jsou podřízeny a vedeny ve statutu ministerstva školství. Zemská školní rada dostává také dvakrát výnosy, jednou od ministerstva vnitra, jednou od ministerstva školství. Často se stává, že si výnosy i odporují, ale, bohudík, není to tak často, poněvadž zpravidla jde o výnosy ministerské rady, takže jsou jednotné, ale dostávají se dvakrát. Ta věc vyžaduje řešení.

Byla vyslovena obava, že snad tyto školy způsobí nový náklad, pro který nebude úhrady, zejména. v umístění. To padá samo sebou tím, když jsem řekl, že jsme si vědomi dobře toho, že touto osnovou ani jedna nová škola nevznikne. Při tom jistě umístění československých škol je někdy toho rázu, že se z toho stává kulturní ostuda. Zejména na Slovensku bychom potřebovali nějakých deset tisíc učeben, na Podkarpatské Rusi 1200, abychom mohli nazvati tento stav aspoň uspokojivým. Ale, prosím, nestačí k existenci školy jenom škola, obvod, umístění, je potřeba si také všimnouti i osudu učitele. Prosím, učitelé všech kategorií prodělávají prostě tentýž osud jako ostatní veřejní zaměstnanci, a proto se nebudu o této věci zmiňovati.

Ale učitelé speciálně na poněmčeném území prožívají svůj osud velmi trpce. Uvědomte si, vážený senáte, že jenom zemské školní radě přes ministerstvo přišlo 1500 žádostí učitelů z poněmčeného území, kteří žádají o přeložení do území českého. Prosím, 1500 žádostí je v úředním jednání, aby učitelé z pohraničí, z území poněmčeného byli přeloženi do vnitrozemí.

Nemůžeme se jim arci diviti. V poněmčeném území se žije draze, příjmy jsou nepatrné, srážkami ještě snížené. Drahotu, která stoupá všeobecně, je právě v pohraničním území viděti ještě zvýšeně. Mimo to i jinak osud jejich není záviděníhodný; zejména na malých vesnicích jsou úplně isolováni a zejména poslední politické poměry ve zněmčeném území ztížily jejich poměry tak, že jsou bojkotováni nejen hospodářsky, nýbrž i kulturně a společensky. Nedivte se potom, že mnozí z nich ztrácejí nervy a chtějí z této první linie dostati se také už jednou ven. Mnozí poukazují také na to, že na to mají docela mravní nárok, že jsou tam tolik a tolik let, zatím co druzí tam vůbec nebyli a hlavně si stěžují na to, že jejich sebe oprávněnějších stížností není dbáno a že veřejnými úřady nejsou chráněni.

Ale školu nedělá jenom budova, učebna, učitel, školu tvoří také děti. A to je věc, o které se mezi námi velmi málo hovoří. Skoro pře hlédnut byl fakt, že nám počet tříd na národních školách československého národa klesl přes velký přírůstek na Slovensku v celku o 57, německých o 25. Přes ohromný přírůstek na Podkarpatské Rusi ubylo nám letos na národních školách 23.640 dětí. Loňského roku ubylo 11.121. Na měšťanských školách přibylo sice 7.722, ale, prosím, je to pokles oproti loňskému přírůstku na měšťanských školách velmi značný, neboť vloni na měšťanských školách činil přírůstek podle zápisu 19.434. Zastavení přírůstku je všeobecné i na Slovensku, což je tím pozoruhodnější. V Čechách pokles zasáhl už i školu měšťanskou. Do prvních tříd letošního roku zapsáno bylo do československých škol o 4.611 dětí méně než roku loňského, do německých o 2.532 méně, do polských o 44 méně, do maďarských o 451 méně. Pouze na Podkarpatské Rusi bylo při zápisu do prvých tříd národních škol o 1.782 dětí víc.

Kdyby tato geometrická řada měla postupovati tím tempem, jak se ukazuje během těchto dvou let - nesmíme zapomínati, že se to za čas přelije všechno i do vyšších tříd, to jsou první třídy - budeme za 10 let míti o 1/3 žactva méně, nežli máme dnes. Problém škol, problém umístění by byl vyřešen. Nebude však vyřešena otázka absolventů učitelských ústavů a i kandidátů učitelství a nebude také vyřešena otázka, co se stane s námi. Včera o tom trochu mluvil v branném výboru kardinál dr Kašpar, (Sen. dr Štefánek: To nebol branný výbor!) Byla to schůze o obraně nebo něco takového. Byla to přednáška včera večer. Uváděl tam fakta, která nesmíme zapomenouti. My si všichni musíme uvědomiti z těchto fakt, že se stáváme národem starých lidí. Nemáme další, nemáme mladé generace. Uvádím čísla statistického úřadu. Sňatků od r. 1929, kdy jich bylo ještě 139.200... (Sen, dr Štefánek: Slováci nás omladejů!) Ani tam, pane kolego, i tam už je zastavení. Ještě snad Podkarpatská Rus, ale je otázka, je-li to účelné a rozumné, aby z Podkarpatské Rusi za těch těžkých hospodářských poměrů a za tamější bídy byla doplňována generace budoucího národa československého. Počet sňatků ze 139.200 r. 1929 klesl loňského roku na 118.270. Mohlo by se mně říci, že to tak je všude jinde. Není to pravda. Uvádím jen data z okolních států. V Německu byl r. 1929 počet sňatků 515.000, loňského roku 731.000. V Polsku činil počet sňatků v r. 1929 273.000, loňského roku 277.000. V Maďarsku v r. 1929 76.000, loňského roku 77.000. I to Rakousko zastavila pokles sňatků, jenom u nás počet sňatků ze 139.200 klesl na 118.270. Ale nejde jen o počet sňatků. U nás se stávají již dnes běžným typem manželství bezdětná. Dnes se manželství proměňuje pochopitelně spíše ve formu partnerství, kamarádství, a to pochopitelně nemůže dobře potřebovati rodinu, a důsledkem toho je fakt, že dnes už bezmála 40% manželství je manželstvími bezdětnými.

R. 1905 činila ještě průměrná natalita 104, dnes 73. V Maďarsku, které mělo natalitu 106, poklesla natalita na 76. Tedy i přes to, že v r. 1905 natalitu obstarávali Slováci, je dnes Maďarsko na tom lépe než my. Mohlo by se mně říci, že to je důsledek krise. Prosím, není to pravda, aspoň ne na plných 100%, poněvadž to je počet dětí ještě z doby, kdy se nemohlo mluviti v pravém slova smyslu o krizi, to je z r. 1929. Další doklad, že to nelze všechno sváděti na krizi, je ten, že populace u nás se úplně přenáší z vrstev zámožných a středních do vrstev nejchudších. Prosím, to je válka v míru, ve které náš československý národ denně přichází o řadu svých příslušníků. A tím spíše nám musí záležeti na, každém jednotlivci, na každém individuu, které nám zůstává, poněvadž nesmíme zavříti oči před tím, že jsme národem malým a obklopeným velkým a silným a v poslední době i velmi domýšlivým národem a státem německým. Prosím, před tím nesmíme zavírati oči a proto tím spíše vítáme každou předlohu, která se týká školení a zvelebení vzdělání každého individua. Z toho důvodu vítáme také tuto předlohu a budeme pro ni ochotně a rádi hlasovati. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Další slovo má pan sen. dr Štefánek.

Sen. dr Štefánek: Slavný senát! Po tak dôkladnom a odborne v každom ohľade správnom referáte kol. Beneša a jeho ostatných kolegov bych vlastne nemal o predlohe samej, aspoň nie k meritu samému, čo povedať. Oni vlastne vo svojich dlhých rečiach obsažne povedali meritórne vlastne skoro všetko. Jestli pri tom všetkom som sa prihlásil ku slovu, urobil som to z niekoľko dôvodov, ktoré sú s meštianskou školou v priamom alebo nepriamom spojení. Kým by som sa postil do vlastnej reči svojej, nech mi je dovolené, abych predovšetkým poďakoval kol. Benešovi za to, že uznal docela loyálne stanovisko republikánskej strany, ktoré bolo niekedy voči tejto osnove snáď negatívne, že stanovisko toto rozhodne nebole proti škole samej a proti meštianskej škole zvlášte a proti tejto osnove, ale že stanovisko toto vychádzalo vždy z hľadiska, nakoľko hmotne a z iných dôvodov budú tie jednotlivé imperatívy v tomto zákone uskutočniteľné. Skutočne on Beneš sám uznal, že tým, že menovite naša strana sa snáď zdánlive stavala proti minulosti, vlastne ten zákon sa stal lepším a životaschopným; lebo keby sme ho boli odhlasovali tak, oko sme ho predom predložili, uznáva, že na terajšie pomery nebol zcela prijateľný. Snáď by ten zákon, keby sa bol prijal tak, oko bol vtedy osnovaný, dnes by bol neuskutočniteľný, hlavne preto, že by sme síce boli mohli upraviť to, čo kol. Kvasnička tu naznačil, totiž hmotné pomery tých škôl meštianskych, ktoré existujú, ale snáď by sme boli nemohli najsť základ pre školy nove sa tvoriace, poneváč pravdepodobne menovite chudobné vonkovské obce by neboly mohly znášať náklad, ktorý sa pôvodne žiadal.

V tomto ohľade, ako kol. Kvasnička mluvil, tento zákon nielen umožňuje zakladanie nových škôl obvodových, ale to vlastne je jeho hlavný účel. Jeho hlavný účel nie je šanovať školy, ktoré už existujú, ačpráve uznávam, že i to je veľmi vážna vec, ale jeho hlavný účel je zakladať nové školy a aby sa k udržovaniu týchto nových škôl našly patričné hmotné prostriedky. Bolo by zbytočné snášať nové a nové dôkazy potreby vybudovania meštianskych škôl, ktoré u všetkých národov vykonávajú tak dôležitú a vážnu, kultúrne a štátotvorne kladnú funkciu. Právom pripisujú odborné kruhy obchodnú a politickú silu Nemcov predovšetkým meštianskej škole a vysokému stupňu vzdelanosti širokých vrstiev národov v bývalom Rakúsku možno ďakovať tomuto typu škôl. český národ tiež meštianskou školou sa stal tým vzdelaným národom, ktorým je. Ľudová škola bez dobrej nadstavby meštianskej školy by zostala torzom. Ľudová škola je úzko spojená a meštianskou školou, prípadne naopak. To vidieť najlepšie v bývalom Uhorsku. Nie bez príčiny usiluje sa maďarská vláda aspoň teraz dodatočne vybudovať meštianske školy a nie bez príčiny si bere za vzor medzi iným i naše československé meštianske školy. Je zaujímavé pri tom spomenúť i zaujímavú skutočnosť, že staré ideály maďarských pedagógov a kultúrnych politikov, ktorí chceli svojho času vybudovať popri gymnáziách a, reálkach akúsi ľudovú strednú školu šestitriednu, naprosto zlyhala. Našim československým politikom a pedagógom, ktorí chcú vybudovať zo štyrtriednej meštianky nižšiu strednú školu, ktorá by úzko bola spojená s naším gymnáziom, a ktorí kladú neprimeraný snáď dôraz na to, aby žiaci z meštianok mohli snadno prestupovať na gymnázia a reálky a aby sa za tým cieľom čo najviac prispôsobil učebný a výchovný plán meštianky strednej škole, by som rád doporučil preštudovať si práve vzor maďarský, kde sa podobná snaha v minulosti naprosto neosvedčila. Je zaujímavé, že šestitriedna vyššia ľudová škola maďarská zostala vlastne mrtvým telom už od svojho začiatku a teraz na príklad majú až len 4 ročnú meštianku na novom základe, prispôsobenú ako nadstavbu ľudovej školy. Prv bola v Maďarsku zásada tá, že pre obyčajný ľud stačí úplne 4 alebo 6triedna, prípadne i málo dokonalá škola, poneváč vraj ľud nepotrebuje nejakého vyššieho vzdelania.

Nakoľko bolo na tých naších dedinách alebo polopomaďarčených táto inteligencia, ktorá nemohla posielať deti o stredných škôl, bolo nutno založiť niečo vyššieho a tak založili túto vyššiu ľudovú školu, ako to menovali "felsőiskola". Považovali ľudovú školu za silný maďarizačný prostriedok, ale poneváč to nebolo organicky súvislé, preto to asi zahynulo.

Dľa môjho názoru by bolo najlepšie vôbec rozlúčiť sa i s názvom meštianskej školy a ponechať Ien názov "Národná škola nižšieho a vyššieho typu", ale koniec koncov na tom toľko nezáleží. Ale vôbec bych mal za to, že by sme podľa iných západoeurópskych kultúrnych štátov mali mať národnú školu nižšieho a vyššieho stupňa, aby totiž medzi meštianskou a ľudovou školou bola súvislosť, kontinuita vybudovaná. Tým ovšem nechceme zamedzovať nadaným žiakom prestupovanie z meštianky na strednú školu, ale cieľom meštianskej školy musí byť, aby žiaci nie snadno a rychle mohli, pokračovať prípadne na stredných školách, ale aby krátko škola bola len vyšším typom všeobecne vzdelanostným a hlavne výchovným, i na to kladiem dôraz. Treba presne rozoznávať medzi všeobecne vzdelávacou školou obligátnou pre všetku mládež a školou viacej menej odbornou alebo elektívnou. I stredná škola je dnes viac menej odbornou školou, ktorá slúži len malému zlomku inteligencie ako škola povedzme všeobecne vzdelávacia alebo všeobecne výchovná. V celku možno s uspokojením konštatovať, že naša školská politika a praks sa od týchto mnou už spomenutých zásad veľmi i neodchyľuje. Pridržujeme sa názoru, že meštianska škola tvorí nadstavbu ľudovej školy, a cítime povinnosť vyhovieť zákonným predpisom, ktoré žiadajú, aby žiaci v posledných troch až 4 rokoch boli vyučovaní nakoľko možno všade na meštiankach.

Predložená nám zákonná osnova chce napomôcť vydržovaniu a vybudovaniu meštianskych škôl všade tam, kde z príčin zemepisných, hospodárskych a iných dosiaľ návšteva meštianskych škôl nebola možná. Má-li niekto radosť z tejto predlohy, tak sme to predovšetkým my Slováci, ktorí sme v minulosti nemali! to šfastie mať tak veľkú sieť a tak mnoho dokonalých meštianskych škôl, ako to mali naši bratia Česi. Možno-li odpustiť istému radikalizmu snáď politickému a inak agitatívnemu našej opozície a menovite ľudovej strany, tak bych im menovite odpustil radikalizmus na tomto poli, tak je to zaiste radikalizmus v požiadavkách po nových ľudových i meštianskych školách, a aby boly materiálne čo najviac vybudované. To je i naša úloha.

Naša školská politika by bola ozaj veľmi nedokonalá, keby sme kladli dôraz len na stránku materiálnu, na budovy, vystrojenie škôl atď. Je samozrejmé, že bez zdravej, priestrannej, svetlej budovy sa moderná škola obísť nemôže. Nemožno žiadať ani od učiteľa, aby bydlel v nezdravom a nedôstojnom byte. Hmotné náklady na školy, čo by akokoľvek vysoké boly, sú nutné a nesmejú byť neprimerané. Preto som pristal na požiadavke pána ministra financií ohľadom zmeny §u 6 tejto osnovy, nebárs s veľkou radosťou. Viem z prakse, ako menovite teraz v posledných rokoch naša finančná správa hatí všetku podnikavosť a prácu našej školskej správy. Ale hospodárska kríza a obrovské sumy, ktoré vyžaduje školstvo, presvedčily mňa i ostatných školských pracovníkov, a zaiste vás všetkých, že treba v školstve, bohužiaľ, šetriť.

Jednako nútno si uvedomiť, že pedagogická kvalita našej národnej školy, menovite na vonkove - a to je to najhlavnejšie - je úzko spojená s materiálnym výstrojom školy. Odvolávať sa na staré školy, keď učiteľ spolu s farárom žili na dedine v skromných pomeroch a preca vykonávali na poli kultúrnom a vlasteneckom úctyhodnú prácu, by bolo anachronizmom. Dnes žijeme v pomeroch docela odchylných. Príťažlivosť veľkého mesta je príliš veľká. Ak chceme dobrého učiteľa na dedine udržať, musíme mu dať aspoň to najnutnejšie, čo potrebuje pre svoj hmotný a duchovný život. Koniec koncov je kvalita vonkovskej školy závislá od kvality učiteľa.

Predložená osnova zákona. nezapodieva sa síce s pedagogickou otázkou meštianskych škôl, jednako nebude od veci pripomenúť ministerstvu a odborným kruhom školským, že s výstavbou meštianskych a vôbec národných škôl je úzko spojená otázka reformy našich učiteľských ústavov. Nie ako agrárnik, ktorému ležia na srdci kultúrne záujmy vonkova, ale ako národovec cítim potrebu upozorniť na neblahé pomery na mnohých našich vonkovských školách, kde sú naše deti sverené nielen učiteľom formálne nekvalifikovaným, ale aj s iných hľadísk málo alebo vôbec nesúcim. Na naše dediny sa posielajú učitelia slabší a voskrz na jedno kopyto formovaní.

Na učiteľských ústavoch sa kladie dôraz hlavne na tzv. pedagogický materializmus, zanedbáva sa alebo vôbec nepestuje sa to, čo potrebuje vonkovský učiteľ, a síce učiteľ meštianskych škôl v najväčšej miere, to je sociopsychologické a sociologické vedomosti vonkovského života pospolitého a hospodársko-sociálneho života, zvlášť.

Kedysi za starých časov bol učiteľ snáď menej vzdelaný, spoločensky nevynikal zvláště, bol tak trocha i sluhom pána farára, ale sociálne úzko súvisel s dedinou, netúžil po meste, žil v intímnom susedstve so svojimi spoluobčanmi. Terajšiemu učiteľovi to na, mnohých miestach chybí. Spoločenská izolácia hatí výchovnú prácu vonkovského učiteľa najviac.

Ja som niekoľkokrát aj v poslaneckej snemovni upozornil, že máme na Slovensku na príklad mnoho českých učiteľov a profesorov, ktorí sú ináč kvalitní, výborní, ale tým, že sa nevedeli akosi sociálne vžiť do tých pomerov, rešp. do toho milieu vonkovského, menovite slovenského, takto akosi stratili úspechy svojej ináč dobrej práce a takýmto spôsobom častokráť nemohli vykonať na výchovnom poli to, čo práve snáď vykonať chceli.

Preto je našou povinnosťou včleniť učiteľa na vonkove do sociálneho života tak, aby sa stal dôverníkom nielen detí, ale i rodičov. Na vonkov patrí dnes učiteľ vzdelaný, samostatný, hmotne nezávislý a slušne zaopatrený a predovšetkým s vonkovom v každom smere súvislý, do svojho výchovného remesla zamilovaný. Učiteľ nesmie byť na, vonkove akosi len z musenosti a akosi z trestu, on nesmie byť, ako Nemci hovoria, "landfremd", ale naopak "landnahe". Mám-li konkrétne povedať, ako si vonkovského učiteľa predstavujem, naznačil by som najradšej starého učiteľa - buditeľa vlasteneckého v novom hávu a s novými vedomosťami, alebo starým rojčivým, vlasteneckým srdcom. Učiteľ sa musí cítiť na dedine doma tak ako sa cítil ten starý učiteľ, musí brať účasť na živote vonkova, i keď už nechodí za peniaze spievať na pohreby a koľady, ale radovať sa musí s ľudom i smútiť sa musí s ním. Starý výrok Horácov platí o našom učiteľovi i o učiteľovi meštianskej školy v plnej miere: Homo rusticus sum et nil nisi humanum alienum puto. Nejdem síce tak ďaleko, ako nemecký pedagóg Kölling, ktorý priamo žiada, aby vonkovský učiteľ bol akýmsi inžinierom zemedelstva, na zemedelskej vysokej škole vychovaným, aby bol vzorným hospodárom, aby bol "Musterbauer", ale prial by som si, aby sa dostalo kandidátom učiteľstva na pedagogických učilištiach zvláštneho zemedelského praktika, nielen po stránke technickej, čiste zemedelskej, ale hlavne sociologickej a sociopsychologickej, aby mladí učitelia, pôsobiaci na vonkove, sa mohli snadno vžiť do pomerov vonkova. Tam, kde pochádza prevážna väčšina učiteľov z dediny, neni problém snáď tak pálčivý a ťažký, ale kde sa doplňuje stav učiteľský u nás na vonkove zo synkov a z dcier mestských rodičov, je nutná väčšia prispôsobivosť a je nutná rozhodne výhodnejšia a lepšia výberčivosť v tomto smere. Terajší čiste mechanický výber učiteľov pre vonkovsků školskú praks považujem za naprosto škodlivý a neúčelný. Názor, ako by naša škola musela byť po každej stránke úplne uniformovanou jednotnou, považujem za pochybený. Škola, čo by bola akokoľvek jednotne vedená, musí byť po stránke pedagogickej k okoliu patrične prispôsobená, lebo život neni tak jednoduchý, ako by sme si predstavovali, je komplikovaný a učiteľská práca musí byť podľa toho viac alebo menej odstupňovaná. A odmietnuť by som musel názor, že by vonkovská škola musela byť po stránke pedagogickej jednoduchšou, primitívnejšou, preto i menej cennou ako škola mestská.

Slávny senát! Priďaleko by som zašiel, keby som mal opakovať, čo v minulých rokoch o tomto predmete tu prednášal nebohý náš pedagog sen. Smrtka, alebo čo prakticky prevádza min. rada dr Reich v hospodárskych školách a zvlášť v kurzoch pre učiteľov ľudových hospodárskych škôl. Považoval som za svoju povinnosť zmieniť sa o tejto otázke hlavne preto, že politické a sociálne pomery nás priamo nútia hľadať prostriedky a spôsoby, aby t. zv. urbanizácia vonkova, v mnohom smere nezadržateľná, nehatila prirodzenú konsolidáciu nášho štátneho telesa. Ďalej, aby protivy medzi mestom a dedinou sa zbytočne neprehlbovaly a nezväčšovaly. Prekrvenosti veľkých miest, nezamestnanosti nebudeme môcť čeliť úspešne, jestli neurobíme vonkov životonosným i príjemným predovšetkým kultúrnym pracovníkom na vonkove.

Slávny senát! Snáď sa vám budú zdať moje slová trochu smelými alebo nejasnými. Ale podľa môjho presvedčenia patrí učiteľa kňaz ku najmocnejším štátotvorným elementom ľudstva. Vonkovský človek je ochotný znášať najväčšie útrapy, ale musí vedeť, prečo. Vonkovský človek neni revolucionárom a radikálom, ale podlieha demagogii viac ako mestský obyvateľ. Naša škola vykonala divy, ale ani po stránke organizačnej, ani pedagogickej neni dobudovaná. Našou povinnosťou je dokončiť prácu aspoň po stránke teoretickej a zdokonaľovať ju prakticky. K tomu je treba, aby nám dobrí učitelia neutekali do miest a ďalej, aby nový dorast nastupoval na vonkove čo najvzdelanejší, intelektuálne amravne dobre vychovaný.

Na koniec dovoľte mi doložiť tieto moje slová niekoľkými konkrétnymi skutočnosťami. Najväčšiu biedu učiteľskú a školskú vidíme na našom pohraničí. V Čechách a na Morave sú pomery lepšie, ale i tu vidíme všade, že kde účinkuje dobrý a obetavý učiteľ, sú pomery po stránke politickej a národnostnej znesiteľné. Zlá je situácia menovite na poľsko-slovenskom a nemecko-českom pohraničí. Nedobré sú pomery aj na maďarskoslovenskom pomedzí. Nešťastnou shodou okolností účinkujú aspoň na Slovensku v zapadlých dedinkách najslabšie učiteľské sily. A práve v pohraničí by maly byť najlepšie sily.

Dostal som práve pred niekoľko dňami zaujímavé informácie zo Spiša. Tam stojí: "V posledných rokoch vyvinujú Poliaci priamo horečnú činnosť medzi tunajším obyvateľstvom. Lákajú mládež do poľských stredných škôl, udeľujú im veľké štipendiá, ba dávajú ich temer zadarmo vyštudovať. Túto činnosť započali už vlastne za Maďarska. Niektorí naši Slováci zastávajú dosť významné miesta v Polsku a títo popoľštení Slováci teraz najviac podporujú túto činnosť. Vychovávajú nám akúsi poľsko-slovenskú iredentu. Našu prácu tu na Spiši zaťažujú nám učitelia nekvalifikovaní, menovite na cirkevných školách, ktorí v nacionálnom ohľade slovenskom nevedia vykonať temer ničoho pozitívneho. Poliaci štvú menovite proti Čechom, ktorí vraj chcú Slovákov obrať o reč a náboženstvo. Nakoľko je obyvateľstvo hornej Oravy a Spiša čisto katolícke a ľudácke, podlieha prirodzene demagogii v plnej miere. Badať tu najužšie priateľstvo medzi kňazmi poľského i slovenského pohraničia. Na pohrebe katolíckeho farára Františka Kleina v Rychvalde zúčastnilo sa mnoho ľudí z okolia i z Poľska a rímsko-katolícky farár zo Spiškej Starej Vsi pri rozlúčke s mrtvým povedal medzi iným i toto: Nebohý zastával sa nášho magurského ľudu za dôb pred prevratom proti krivdám pánov maďarských a po prevrate proti pánom českým a slovenským. U hrobu nebohého Kleina rečnil poľský farár z Nedice Jozeť Šwistek a hrala tam poľská hudba."

Ako vidieť z tohoto malého obrázku, ľud, ktorý národnostne aj inak snáď nie je dosť uvedomelý, ktorý nie je dosť vzdelaný - už dialekt miestny je snáď dosť podobný poľštine, podlieha samozrejme čiste takým šovinistickým nástrahám a proti takým nástrahám nie je možno inak než dobrou školou, samozrejme snáď knihou, novinami aťď. pôsobiť.

V týchto zaujímavých slovách je videť, ako sa naši súsedia poľskí, ale na česko-nemeckých hraniciach i Nemci a na maďarsko-slovenských i Madari usiľujú o to, získať obyvateľstvo našich pohraničných krajov všemožným spôsobom pre seba. Nebezpečie fraternizovania Poliakov, Nemcov, Maďarov na pohraničí pre náš národný vývoj je viditeľné a neprestane ani vtedy, keď diplomatické styky naše so súsedmi budú tie najlepšie.

Nebudem sa zabývať národnostnými otázkami poľsko-slovenskými alebo rusínsko-slovenskými, ale spomenúť musím, že šovinisticky orientovaní poľskí učenci a menovite z krakovskej a varšavskej univerzity a ďalej politikovia stále tvrdia, že Tešínsko, Spiš, Orava, horná Trenčianska, ba dokonca i značná časť východného Slovenska sú jazykove a národopisne prevážne poľské. Takému bludnému učeniu možno čeliť len cieľavedomou výchovou mládeže i ľudu samého pomocou škôl, časopisov a iných výchovných prostriedkov. Meštianska škola môže na tomto poli samozrejme najviacej vykonať a preto nebude od veci, keď na základe nového zákona sa budú zakladať meštianky v obciach najviac ohrožených, Plavec n. Popradom, Malcov, Spišská Stará Ves. Samozrejme je treba rozhojniť a zdokonaliť i počet ľudových škôl, nielen mešťaniek, aj ľudových, ktoré na mnoha miestach v týchto krajoch niesú, ač by tam maly byť. Tam máme najviac detí nezaškolených, ač práve táto časť je snáď najviac ohrožená.

Upozorňujem na toto pána ministra školstva, poneváč považujem to so stanoviska kultúrne-politického za veľmi závažné.

Slávny senát! Po stránke materiálnej výstavby učinilo Slovensko v posledných 17 rokoch na poli meštianskeho školstva obrovské pokroky. To musíme stále a stále prízvukovať a aj dokumentovať.

Keď uvážime, že máme dnes už na Slovensku 1.207 tried na meštianskych školách a 54.136 žiakov, že sa počet škôl, tried a žiactva zmnohonásobil, že školy tieto sú dnes v slovenských krajoch čisto slovenské, tak môžeme s nádejou pozerať do budúcnosti, že sa dobuduje v blízkej budúcnosti meštianske školstvo i tam, kde ho ešte nemáme a kde je nanajvýš potrebné. Avšak prízvukovať treba stále, že naša nová meštianska škola musí byť i predovšetkým školou výchovnou, vlasteneckou a úzko spojenou s potrebami a životom nášho ľudu na vonkove i po mestách - tam ovšem primerane k mestám. Učiteľstvo na nich účinkujúce musí mať tie vlastnosti, ktoré som spomenul. Len tak budeme môcť spokojene hľadeť do budúcnosti. (Hluk. Předseda zvoní.)

Poneváč predložená osnova zákona v každom ohľade, i keď nevyrieši problém celý, preca len napomôže pokroku na poli meštianskeho školstva, budeme za zákon hlasovať. (Potlesk.)