Místopředseda dr Bas (zvoní): Dále má slovo p. sen. Němeček.

Sen. Němeček: Pane předsedo a slavný senáte! Dovolte, abych se v souvislosti s rozpočtovou debatou dotkl otázky hospodářství státu a jednotlivých úřadů, pokud jde o tiskárny. Účetní závěrka za r. 1934 vykazuje u Státní tiskárny v Praze velmi značný schodek, bezmála 1 mil. Kč, a jako příčina, tohoto schodku jsou uváděny důvody, že je tu jednak velmi značné zatížení finanční resultující z odpočivných platů, dále pak otázka úroků investičních a za třetí mzdy zaměstnanců, které podle názoru správy státní tiskárny nedovolují dostatečnou pohyblivost pro kalkulaci samu.

Pokud jde o tento třetí argument, který jest uváděn jako příčina deficitu Státní tiskárny v Praze, chtěl bych jej označiti za ne dosti přiléhající, poněvadž Státní tiskárna v Praze není zatížena nijakým zvláštním způsobem jiným, než jsou zatíženy všechny ostatní soukromé podniky knihtiskařské, ba naopak Státní tiskárna v Praze jako vůbec státní tiskárny požívá celou řadu úlev, kterých nemají závody soukromé. Dalo by se proto předpokládati, že by hospodářství zde mohlo býti snad příznivější, než je tomu v závodech soukromých. Chci také loyálně konstatovati, že příčina schodku Státní tiskárny pražské nespočívá naprosto snad v nedosti dobrém technickém vedení. Je dlužno říci, že vedení tohoto závodu v Praze jako v závodech jiných je velmi dobré. Ale je tu řada jiných okolností, které po mém názoru jako odborníka deficit Státní tiskárny v Praze zaviňují.

Pánové, československá republika má tolik státních tiskáren, že je možno bez nadsázky říci, že řada těchto závodů je naprosto zbytečná. Teritorium býv. Rakouska bylo mnohem větší a přece jen bývalé Rakousko nemělo tolik státních tiskařských závodů, a to prostě z toho jednoduchého důvodu, poněvadž jich nepotřebovalo. My máme státní tiskárny v Praze, v Žatci, v Bratislavě, v Košicích a Užhorodě. To jsou vysloveně státní tiskárny. Ale kromě toho máme ještě řadu malých podružných závodů tiskárenských, které jsou zařízeny jednak u jednotlivých zemských úřadů, jednak u jednotlivých finančních a jiných úřadů, takže je možno říci, že celkově má naše republika a její úřady 26 tiskařských závodů.

Pánové, to je požehnání, které jest opravdu více než dostatečné a které se snad dalo jakžtakž snést a omluvit, dokud jsme měli práci a státní tiskárny se mohly při této práci také obživni. Ale všeobecná hospodářská situace zavinila, že jako v knihtiskárnách vůbec, tak i v tiskárnách státních se v poslední době nějakých 2 nebo 3 roků objevuje nedostatek práce. Právě v této době těžké krise jsme svědky toho, že za ministrování býv. ministra p. dr Spiny byla zřízena nová tiskárna při ministerstvu zdravotnictví, závod, který prý má obstarávati potřeby čsl. státních lázní. Pánové, ostatních 26 zmíněných tiskáren zápasí s nedostatkem práce, ale tady se udělal nový závod, který nad to neuznává ani kolektivní smlouvu. Když byl i založen před 2 lety, předložili jsme tak jako u každého jiného závodu soukromého kolektivní smlouvu a žádali jsme o její uznám a provedení, ale za celé dva roky jsme nedostali od ministerstva zdravotnictví odpověď. A tu jsme před otázkou, zdali takovéto hospodářství a taková nadprodukce závodů tiskařských jsou zdravé. Hospodářství těchto státních podniků tiskařských vzbuzuje náš zájem nejen hlediska poplatníků, poněvadž konec konců deficity musíme hraditi zase jen my, poplatníci, ale já si této otázky všímám také s jiného hlediska, totiž s hlediska dělnictva, zaměstnaného v těchto závodech a v knihtiskařských závodech vůbec.

Co se v poslední době děje se strany státních tiskáren, a abych konkrétně mluvil, se strany Statní tiskárny v Praze, je věc, kterou nelze přejíti mlčením. Je to otázka nekalé soutěže, které se dopouští Státní tiskárna v Praze. (Slyšte!)

V posledních týdnech jednalo se o zadání tisku Ročenky čsl. státních drah. Tuto ročenku tiskl asi po 2 roky závod soukromý, který ovšem, když bylo ofertní řízení vypsáno, se tohoto řízení také zúčastnil. A poněvadž tento závod měl velikou část sazby jak běžné, tak i insertní státi, je přivozeno, že při nabídce na tisk této ročenky bral zřetel k této ok plnosti a oferoval částku, která jde hodně hluboko pod normální kalkulační cenu. A co se stalo? Jestliže soukromý majitel tiskárny, který měl státi většinu sazby, oferoval tisk 6000 výtisků jednoho archu textu za 992 Kč - kdežto normálně kalkulovaná částka, činí 1234 Kč - oferovala Státní Tiskárna za 785 Kč. Tisk 6000 výtisků archů insertů, které dřívější dodavatel oferoval za 1193 Kč - při nichž normální kalkulace činí 1418 Kč - oferovala Státní tiskárna za 896 Kč, čili Státní tiskárna oferovala oproti normální kalkulaci v prvním případě o 36% a v druhém o 37%, níže, nežli by bylo možno tiskopisy normálně nabídnouti podle kalkulace už snížené. Tyto ceny nekryjí ani zdaleka prosté výrobní nás klady, a chce-li někdo zkoumati příčiny deficitů Státní tiskárny v Praze, pak zde má příležitost se přesvědčiti, v čem ty deficity spočívají.

Tato kapitola jest ovšem tím bolestnější, když slyšíme, že Státní tiskárně v Praze byl a dokonce dán pokyn Nejvyšším kontrolním úřadem, aby svou kalkulací, resp. nízkým podáním se snažila získati tuto práci za každou cenu, poněvadž prý to, oč přijde tentokráte oferováním pod vlastní výrobní náklady, si v bude moci nahraditi v letech budoucích, když jí tato práce bude opětně zadána to je, myslím, stanovisko naprosto nemožné a nepřípustné a je nutno se o něm zmínit, poněvadž takto Státní tiskárna a snad dokonce i Nejvyšší účetní kontrolní úřad jednati nemá, a já bych řekl také, jednati nesmí. (Souhlas.)

Ovšem my i můžeme vysvětliti situaci Státní tiskárny a její snahu po získání práce tím, že Státní tiskárně v Praze ubyla vzata práce asi za 100.000 Kč zase jiným státním podnikem, a to tiskárnou, která je řízena při ministerstvu spravedlnosti, v trestnici na Pankráci. Na Pankráci je tiskárna, kde jsme za ministrování pana ministra dr Meissnera dosáhli sice toho, že jako o kvalifikované síly knihtiskařské jsou tam zaměstnávány , osoby civilní, ale všechen ostatní personál sestává z trestanců, kteří pracují bezmála za darmo. Kdo zná zařízení této tiskárny a ví, jak velké oddělení tento závod má, pokud jde o knihařství a výrobu sáčků, kdo ví, že tam pracují trestanci, nediví se, když se pracuje takovým způsobem, že soukromý podnikatel absolutně nemůže soutěžiti při eventuelním ofertním řízení. Ale klaďte si, pánové, otázku, jak je možné, aby takovýmto způsobem mohl jeden státní podnik druhému bráti práci a tím mu vlastně zveličovati jeho deficity. To jest jistě věc, která zaslouží pozornosti, a já z toho důvodu také tuto pozornost nejen senátu, ale doufám i příslušných úřadů, k této věci obracím.

A nyní zde máme další kapitolu, která se i týká nekalé soutěže tiskárny zemského finančního ředitelství. Tato tiskárna je poměrně velká, je dobře zařízena, ale co učinila nedávno, je věc, kterou nemůžeme přejíti mlčením. Ministerstvo financí vypsalo užší soutěž na tisk 1,300.000 archů, t. zv. daňových knih, a to na. papíře, který samo dodalo. Jeden soukromý závod oferoval za tisk cenu 72.962 Kč, druhý soukromý závod za 63.756 Kč, Státní tiskárna pražská oferovala cenu 60.000 Kč a tiskárna zemského finančního ředitelství oferovala cenu 20.100 Kč. Tímto způsobem musily by přijíti soukromé tiskárny k bankrotu, ať chtějí nebo nechtěj, poněvadž zde není absolutně možno počítati s tím, že by svéstojné náklady byly kryty, a zemské finanční ředitelství doplatí efektivně 30 až 35 tisíc Kč jen na tuto jedinou práci. Snad by se mohlo říci, že technické zařízení této tiskárny je takové, že jí tuto kalkulaci umožnilo. Jako odborník mohu konstatovat, že kdyby její zařízení bylo sebe lepší, je absolutně nemožno, aby odborník mohl na tuto oferovanou částku přijíti. Tak se pracuje ke schodkům státních podniků a kdyby měl takto postupovati soukromý zaměstnavatel, prostě se dostane do kriminálu pro zaviněnou kridu. Státní tiskárny nebo jejich rozhodující činitelé se ovšem do kriminálu pro zaviněnou kridu nedostanou, protože deficity jejich zaplatíme my, poplatníci.

Ale tato věc má ještě další důsledky. Je samozřejmé, když takovým způsobem státní podniky oferují a získávají práci, že to vrhá reflex i na podniky soukromé a tyto soukromé podniky jsou dnes ve své snaze získati kousek státní práce tak daleko, že pracují často daleko pod svéstojné ceny. Pánové, považuji za nutné říci, že dosavadní způsob zadávání státních dodávek všeobecně, a zvláště způsob zadávání tiskopisů pro stát, je naprosto nesprávný a nezdravý, poněvadž se zde vždycky klade váha jenom na to, aby oferta byla co nejnižší. Prohlašuji, že nikdo nemůže trvale podávati takovéto ztrátové nabídky, ledaže by na druhé straně stát okrádal. (Tak,jest!) Na určité tiskopisy státní se dělají oferty, při kterých je nutno bráti zřetel na kvalitu papíru, který je požadován, avšak já se obávám - a myslím, že důvodně - že žádný člověk na světě a žádný úřad státní nikdy ještě nezkoumal, je-li kvalita papíru odvedeného tiskopisu totožná s kvalitou papíru, který byl předložen jako vzorek k této dodávce. Dále se domnívám, že se věci praktikují v jednotlivých případech, kde se oferuje se ztrátou, tak, že při velikých statisícových nákladech, které jsou potom baleny do balíků po 1000 nebo 500 kusech, se dá místo 1000 nebo 500 kusů o 50 nebo 75 výtisků do každého balíku méně a tím že se ztráty na ceně nahrazují. To jest ovšem způsob, který znamená přímo okrádání státu, ale který také zároveň ukazuje, jak je nesprávné, když se přihlíží jen a jediné k nejnižší nabídce, za kterou nemůže žádný solidní závod, plnící všude své povinnosti, absolutně pracovat. Nedivte se, pánové, že za těchto poměrů se mezi majiteli soukromých závodů knihtiskařských stále víc a více ozývá požadavek, aby státní tiskárny byly vůbec zrušeny. Tento požadavek po mém skromném názoru nelze provésti. Stát potřebuje svých závodů, třebaže ovšem ne tolik. Kde není práce pro jeden závod, tam jistě není důkazem řádného hospodaření, když existuje 26 závodů tiskařských a když se jejich počet přes dnešní krisi ještě zvětšuje.

Nestojím-li za požadavkem, který tlumočí majitelé soukromých podniků knihtiskařských, že by měly býti státní tiskárny zrušeny, stojím zato docela rozhodně na stanovisku, že musíme i od státních tiskáren po právu a spravedlnosti žádati, aby práci řádně kalkulovaly a aby se podrobily všem pracovním a výrobním podmínkám jako každý jiný závod soukromý, a to tím spíše, poněvadž požívají daňových a jiných úlev, kterých soukromý závod nepožívá. (Souhlas.)

Zmiňuji se o této věci obšírně z toho důvodu, poněvadž v živnosti knihtiskařské je velmi zle. Nezaměstnanost je zde velmi značná. Plných 35% dělníků je dnes bez práce, ne rok, dva, nýbrž tři, ba i 4 roky (Tak jest!), jsou,bez práce, snad s jediným krátkým přerušením 14 dnů nebo tří týdnů, když se jim dostane nějaké výpomocné práce v tiskárně, ale pak zase po takové výpomoci musí rok, dva čekat, než na ně přijde řada, aby měli příležitost vydělat si kousek chleba. V důsledku dnešní krise se vytvářejí poměry v knihtiskárnách přímo katastrofálně. Stagnace obchodu, průmyslu a živností přinesla s sebou skoro úplné vymření tisku obchodních tiskopisů, nakladatelská činnost skoro úplně ustala, ne proto snad, že by lidé nechtěli knihy kupovati, nýbrž prostě proto, že v důsledku neustálého snižování mezd a platů zaměstnanců si knihy prostě koupiti nemohou. Tím se přirozeně tato věc odráží i ve směru kulturním v nejširších vrstvách pracujícího lidu, ať jde o dělníky nebo úředníky.

Ale, pánové, nás tíží ještě něco jiného. Co se děje v živnosti knihtiskařské, nemá snad příkladu v odborech jiných. Přes krisi, přesto, že řada závodů knihtiskařských již úplně zbankrotěla, musila být uzavřena, i závody staré, které mají tradici 50. 60 let, jen tak tak se drží. Sebevraždy knihtiskařských dělníků jsou na denním pořádku. Za uplynulé 4 měsíce máme 4 sebevraždy nezaměstnaných, kteří se nemohli a nedočkali příležitosti k práci. A pánové, za této situace udělují se zemskými úřady koncese knihtiskařské i nadále, bez ohledu na platné předpisy živnostenského řádu. Nezkoumá se, zdali nové závody, které jsou povolovány, mají nebo nemají možnost, aby ve svém okruhu působnosti práci získaly, a v důsledku toho se počet knihtiskařských závodů množí. Jako dělníci bychom snad za normálních poměrů mohli býti rádi, že se tu dává dělníkům možnost zaměstnání, ale, pánové, je možno říci, že v 90% těchto nově povolených knihtiskařských koncesí pracuje zaměstnavatel jenom sám, mnohdy se svou rodinou, se svými příbuznými; dělníky žádné nepřijme, kolektivní smlouva a zákon jsou velké části těchto lidí naprosto neznámým pojmem. Z takovéhoto rozmnožování počtu závodů nemá věru ani stát, ani dělnictvo a nemá ani živnost naprosto žádného požehnání. (Souhlas.) A tím se vysvětluje, proč i jako dělníci se svého hlediska se musíme stavěti proti nerozmyšlenému, ba nesmyslnému rozmnožování počtu knihtiskařských koncesí, poněvadž z něho nemá nikdo absolutně nic.

Pánové, dále jsou tu rozmnožovací stroje. Podívejte se, kam chcete, dnes v úřadech, soukromých, státních atd., jsou rozmnožovací přístroje. Kdyby ty rozmnožovací přístroje, které jsou zpravidla povolovány jenom pro vlastní potřebu toho, kdo o jejich povolení žádal, byly skutečně omezeny jen na vlastní potřebu, snad by ještě bylo možno tento stav přehlédnouti, ale majitelé těchto rozmnožovacích přístrojů zhusta obstarávají soukromé zakázky jednotlivých spolků, institucí, korporací atd. a tak přirozeně ubírají nám, dělníkům knihtiskařským, příležitost ku práci a zaměstnavatelům možnost, aby naše lidi zaměstnali.

Máme tu také velmi podstatnou brzdu rozvinuti knihtiskařské živnosti, která kotví v tom, že poštovní poplatky jsou nesmírně vysoké a že v důsledku toho i obchodníci průmyslníci, pokud by měli možnost širok. veřejnosti konsumentské něco nějakými letáky nebo ceníky doporučiti, nemohou tak činiti proto, poněvadž poštovní poplatky jsou i tak veliké, že si za dnešních okolností nemůže obchod, živnosti a průmysl tuto reklamu dovolit. A proto by bylo i zde potřebí, aby v zájmu aspoň částečného napomožení naší živnosti byly poštovní poplatky zrevidovány, i a aby tak byla dána možnost existence knih: tiskařské živnosti. Dnes dopoledne p. kol. Vlk zde mluvil o daňovém útisku a jmenovitě poukazoval na schéma, podle kterého jsou jednotlivým podnikům a živnostem vyměřovány daně. Takové schéma daňové, resp. takový klíč je vypracován také pro knihtisk a řeknu otevřeně, že ten, kdo ty předpoklady pro výdělek podniků knihtiskařských stanovil, musil býti buďto blázen, nebo člověk, který nemá o celé věci ani ponětí, poněvadž není možno předpokládati takový výdělek, jaký se při zaměstnání jednoho dělníka předpokládá. Důsledek toho je, že každý majitel závodu si rozmýšlí, aby přijal dělníka a dal mu příležitost k výdělku, poněvadž ví, že v zápětí přijde berní úřad, který se neptá, co vydělá nebo nevydělá, nýbrž prostě řekne: ty jsi zaměstnával tolik a tolik lidí a proto budeš to a to platit. To jsou věci, které není možno přejíti mlčením a které vyžadují nápravy.

Je tu také ještě kapitola další: zprostředkování tiskopisů jednotlivými agenty na tak zvaný vlastní účet. Kdyby objednatelé tiskopisů šli přímo k tiskaři, mohou dostati tiskopisy mnohem levněji, nežli když to svěřují agentu, který přirozeně jako zprostředkovatel musí mít při tom také nějaký výdělek. To se neděje, a proto nám vyrostla celá síť zprostředkovatelů, kteří žijí jen z toho, co se musí na druhé straně vzíti dělníkům, anebo z toho, co jde na úkor soukromého podnikatele.

Chtěl bych poukázati na další velmi závažnou věc, a to jest otázka říšskoněmeckého dumpingu při dodávce dovážených tiskopis z Německa. Tímto způsobem trpí nesmírně knihtiskařská živnost zvláště u nás na severu. Dnes můžete dostati u knihkupců a různých kolportérů módní časopisy, různé revue, romány - jde tu ve velké míře o t. zv. "Schund-literaturu", kterou by se jinak náš český nakladatel styděl vydávat - to vše můžete dnes dostati za cenu, za kterou absolutně by nemohl žádný náš knihtiskař pracovat.

Upozornili jsme na tyto věci jako organisace několikráte a žádali, ba prosili jsme, aby dovoz tiskopisů z Německa byl podroben povolovacímu řízení. Podle nedávné statistiky se k nám dovezlo z Německa tiskovin, které bylo možno zjistit, za 66 mil. Kč. Do toho nejsou započítány zásilky časopisů a různých tiskovin, které jsou pod křížovou páskou a které není dosti dobře možno registrovat. My jsme tehdy žádali, aby těchto 66 mil. Kč, za které se sem tiskovin z Německa dováží, bylo rozděleno a aby při dovážení těchto tiskopisů k nám byla kladena podmínka, aby aspoň polovička nákladů musila býti říšskoněmeckými,nakladateli tištěna u nás v Československé republice. Mohu konstatovat, že po dlouhém a dlouhém vyjednávání se podařilo přesvědčiti rozhodující činitele o nutnosti takového opatření. Ale, bohužel, přišlo do toho později jednání s Německem o novou obchodní smlouvu, a tak pravděpodobně byla tato otázka ponechána jako kompensace za věci jiné, které snad byly ještě naléhavější.

Znovu zase s tohoto místa si dovoluji upozorniti na tuto dumpingovou záplavu říšskoněmeckých tiskopisů a apeluji na příslušná ministerstva, aby aspoň v tomto směru hleděla knihtiskařské živnosti pomoci tím, že by byl dovoz vázán na podmínku zhotovení určitého kvanta tiskopisů zde v Československu. Jsou to také ještě stereotypní matrice, kterými rovněž se ubírá, poněvadž jsou dováženy z ciziny, z Německa, příležitost dělnictvu ku práci. Pánové, pokud jste žurnalisty nebo máte v tiskárně co dělat, víte, co to stereotypní matrice je. Je to docela lehoučký papír, ve kterém je vymáčknuta sazba, obrázek nebo něco jiného, který se sem prostě jako obyčejný tiskopis nebo vzorek bez ceny pošle, zde se odlévá, a kterým se uspoří sta a sta dělníků, kteří by měli to, co se odlévá, sázet, sta kreslířů, kteří by mohli kreslit obrázky, navrhovati módy atd. Zde by bylo rovněž potřebí, aby se stala určitá náprava.

Nechci žalovati, poněvadž to snad sem nepatří, na nekalou soutěž, která v oboru knihtiskařském panuje a která hrozí tu druhdy tak krásnou živnost úplně zničiti, ale chtěl bych se zmíniti o nezbytně nutném zákroku, kterého by bylo třeba, a to je prohlášení zákonné závaznosti kolektivních smluv, které v oboru knihtiskařském jsou s jednány. Tato závaznost by mohla býti provedena tím spíše, poněvadž bezmála 80% závodů knihtiskařských tyto kolektivní smlouvy uznává a oněch 20%, které je neuznávají, jsou právě ony, které nejvíce špinavou konkurencí ohrožují celou živnost. Dále potom žádáme obligatorní členství jednotlivých knihtiskařských gremií ve svazu grafických gremií a s ohledem na těžkou situaci, ve které žije dělnictvo knihtiskařské, žádám, aby dělnictvo knihtiskařské a grafické dělnictvo vůbec bylo podrobeno pensijnímu pojištění na základě zákona o pojištění soukromých zaměstnanců, poněvadž kategorie dělnictva tak inteligentního si jistě zaslouží, aby podléhala tomuto pensijnímu zákonu.

Ale, pánové, až dosud jsem mluvil o dělnictvu knihtiskařském. Chtěl bych jen ještě říci, že ne lépe se daří dělnictvu kamenotiskařskému, knihařskému a pomocnému, které je v tiskárnách zaměstnáno. I toto trpí nezaměstnaností, nouzí a bídou.

Pokud jde o druhé odvětví techniky reprodukční, kamenotisk, nejsou tam poměry lepší. Nezaměstnanost veliká a vývojem poměrů se i zde poměry stále zhoršují. Chtěl bych v souvislosti s tím poukázati na to, jak odboru kamenotiskařskému škodí Vojenský zeměpisný ústav, který se neobmezuje se svými pracemi jenom na potřeby, které má stát nebo vojenská správa, nýbrž který - a to je možno na základě vydávaných výročních zpráv Vojenským zeměpisným ústavem dokázati - zhotovuje také i soukromé zakázky a tím připravuje přirozeně o ně soukromé závody. A poněvadž jsou v Zeměpisném vojenském ústavu zaměstnáni vojáci, je zase přivozeno, že z takovýchto prací nemá civilní dělnictvo nic a nezaměstnaní bloudí celá léta po ulicích.

Dovolte, abych se zmínil ještě o kapitole, která, s rozpočtem souvisí, to jest otázka veřejných nemocnic. V poslední době nastalo velmi značné vzrušení, jak mezi pojištěnci, kteří podléhají nemocenskému pojištění, tak také mezi nositeli tohoto pojištění, nemocenskými pojišťovnami. Nemocenské pojišťovny podle zákona mají povinnost hraditi za pojištěnce, který byl do nemocnice poukázán, nemocenské za 28 dní. Když uplyne těchto 28 dnů, tedy bez milosti je ten pacient z nemoc. nice prostě vyexpedován, ať potřebuje další léčebné péče čili nic. Pánové, ty příklady jsou tak křiklavé, že je nutno se o nich zmíniti a je nutno žádati v tomto směru nápravu. Dokud zákon o nemocenském pojištění sám neměl určitá ustanoveni o těchto věcech, pak jsme konec konců nacházeli pochopitelným, že se tu vyskytovaly různé výklady, pokud jde o léčení pojištěnců nemocenských pojišťoven ve veřejných nemocnících a o úhradě nákladů za ně po uplynutí 28 dnů léčení. Ale, pánové, poslední novela o nemocenském pojištění přinesla nám naprosto jasno, jak tato věc se má praktikovati, přinesla jasno v tom směru, že nemocenské náklady nesmějí býti vymáhány na pojištěncích anebo na jejich příbuzných; avšak veřejné nemocnice, jako by se jich to netýkalo, prostě si dělají v tomto směru, co chtějí.

V poslední době na př. všeobecná veřejná nemocnice v Plané požadovala náhradu ošetřovacích výloh za jistou Emmu Scheidlerovou na otci této pojištěnky. Mohlo by se říci, že jde o jeden případ a že nelze tudíž generalisovat. Ale pánové, tyto věci jdou dále; mnohem větší rozruch způsobuje také postup nemocnic, které obcházejí výslovný zákonný předpis tím, že odmítají převzíti léčení pojištěnců, i když je to nezbytně nutno, nebo odmítají provésti lékařský zákrok jenom proto, poněvadž se domnívají, že jim nikdo nebude ošetřovné hraditi. Ba dokonce i v těch případech kde nemocenská pojišťovna poukázala pojištěnce do nemocenského ošetřování nemocničního, nastávají tu takové komplikace, že je nutno nad nimi se zastaviti. Tak na př. v případě jisté pojištěnky nemocenské pojišťovny v Nové Pace se stalo, že všeobecná nemocnice v Praze po uplynutí 28denní lhůty tuto pojištěnku prostě z nemocnice propustila, ačkoliv tato pojištěnka nebyla vyléčena a ačkoliv na základě klinického nálezu asistenta dr Handla byl u ní potřebný operativní zákrok a to velmi naléhavě. Pojištěnka byla přijata znovu teprve po velikém naléhání a po běhání od čerta k ďáblu, když složila v kanceláři nemocnice částku 500 Kč.

Dále máme případ jistého Jana Brandejsa, pojištěnce okresní nemocenské pojišťovny v Hradci Králové, kde žádala okresní nemocenská pojišťovna v Praze složení ošetřovací částky 300 Kč předem, a když nemohl pojištěnec tuto částku složiti, musila ji složit jeho matka.

U okresní nemocenské pojišťovny v Lomnici n. Pop. se stalo u jisté ošetřovanky, která byla poslána na druhou českou gynekologickou kliniku prof. Ostrčila v Praze, že tato odmítla poskytnouti jí ošetření a provésti operaci, ačkoliv okresní nemocenská pojišťovna v Lomnici se zavázala, že náklady s jejím ošetřováním a léčením spojené bude platiti.

Pánové, veřejné nemocnice vyvolávají velikou roztrpčenost a vzrušení ovšem také svým byrokratickým postupem; pravím výslovně, že pro každou korunu, jde o částky 4 až 5 Kč, podávají žaloby na okresní nemocenské pojišťovny. Takovýmto způsobem se celý aparát soudní zatěžuje a znevažuje. Zde by bylo třeba takové zákonné úpravy, aby takovýmito lapáliemi nebyly pojišťovací nebo jiné soudy zatěžovány.

Prosím, abyste ještě chvíli věnovali svou laskavou pozornost otázce, ve které 4. prosince m. r. zesnulý býv. minstr dr Lev Winter interpeloval bývalého ministra zdravotnictví p. dr Spinu. Týká se to nesprávné expedice léků a lékáren. To, co se v tomto směru děje, jest opravdu hanbou. Kdyby široké masy pojištěnců - ale zvláště pojištěnců u nemocenských pojišťoven - věděly, jaký brok dostávají často z lékáren místo pořádných léků, pak by ještě ten zbytek důvěry, který k nemocenským pojišťovnám, k lékárnám a k lékařům je, musel rázem zmizeti. Chci loyálně konstatovati, že se to netyká všech lékáren, ale namátkové zkoušky, které necháváme z Ústředního svazu nemocenských pojišťoven čas od času dělati ukazují, jak situace vypadá.

Tak na př. v prosinci m. r. byly ústavu pro zkoumání léčiv předány naším Svazem z obvodu nemoc. pojišťovny ve východních Čechách některé vzorky léků k prozkoumání. Bylo zjištěno, že ze tří vyzvednutých léků u jistého magistra nevyhovoval ani jeden předpisu, podle kterého měl býti zhotoven, z jiné lékárny nevyhovovaly ze tří léků dva, ze třetí lékárny ze tří léků nevyhovoval jeden. Z toho vysvítá, že jen za jeden měsíc, který jsme namátkou vzali, z devíti léků vyhovovaly pouze tři předpisům lékařů.

V únoru 1. r. jsme dali zkoumati léky ze čtyř lékáren z obvodu jiné nemoc. pojišťovny, a to s těmito výsledky: z lékárny jistého magistra ze čtyř léků nevyhovoval ani jeden, z lékárny druhého magistra ze čtyř expedovaných léků nevyhovovaly tři, ze třetí lékárny z pěti léků nevyhovovaly tři a ze čtvrté Iékárny, z níž byly vyzvednuty léky jen proto, že byly vyzvednuty i z druhé místní lékárny, z pěti léků jeden nevyhovoval částečně. Tedy ze tří lékáren bylo celkem expedováno 13 léků, z nichž deset nevyhovovalo předpisům lékaře.

Myslím, že o této kapitole není potřebí dále hovořiti. Ukazuje se zde naléhavost, aby byla zjednána náprava a aby se v tomto směru dostalo určité ochrany pojištěncům i nemocenských pojišťovnám.

Nechci mluvit o tom mazání, které se předpisuje revmatikům, o mazání, do kterého se dává denaturovaný líh, lidské zdraví ohrožující. Tyto věci jsou tak křiklavé, že by opravdu zasloužily, aby ubyly před naším forem uvedeny ve známost, ale čas kvapí a proto prominete, nebudu-li do podrobností zacházeti.

Chtěl bych poukázati i na to, jakým způsobem jsou zkracovány nemocenské pojišťovny, pokud jde o neplacení pojistného. Velmi často se poukazuje, že nemocenské pokladny mají příliš drahý aparát a že by bylo lépe nějakým způsobem je likvidovat a všechno pojišťování soustředit do jednoho ústavu. Je to věc, o které by se snad mohlo debatovati, leč otázka tato není aktuelní. Podívejme se spíše na to, jak jsou nemocenské pojišťovny šizeny i se strany zaměstnavatelů. Zde by byl opravdu svrchovaný čas, aby náprava byla zjednána. Tak na př. pojistné zadržené zaměstnavateli v nemocenském pojištění r. 1931 činilo 224 mil. Kč a ve starobním a invalidním pojištění 147 mil. Kč. Pánové, to je za jeden jediný rok. Celá čtvrtina předepsaného pojistného r. 1931 zůstala vězet u zaměstnavatelů. Uvážíme-li, že polovina příspěvků, které zaměstnavatelé neodvedli, náleží vlastně dělníkům, pak se nedomnívám, že postup zaměstnavatelů je tím odsouzení hodnější, poněvadž se do veliké míry podobá. zpronevěře. Tato zpronevěra jest umožňována tím, že úroková míra z těchto dlužných příspěvků byla mnohem nižší než úroková míra z výpůjček u peněžních ústavů a bank, a tak je na bíledni, že toto zadržené pojistné bylo velmi laciným provozovacím kapitálem pro řadu podniků, které toto pojistné neodvedly. Doufejme, že snad bude možno věc poněkud zlikvidovati tím, když úroková míra u bank a peněžních ústavů bude snížena, čímž to lákavé zadržování vybraných nemocenských příspěvků se také zmenší.

Chtěl bych se ještě zmíniti o velmi naléhavé kapitole pensijního pojištění lékařů, stejně tak jako o dani výdělkové, která je pro lékaře připravována. Pokud jde o pensijní pojištění lékařů, jsou zde příslušné organisace jak lékařské, tak i organisace nositelů nemocenského pojištění dohodnuty a bylo by jen potřebí, aby se v této věci stal nějaký rozhodný krok ku předu. Byly zde veliké potíže, jak zjišťovati toho pravého zaměstnavatele, když lékař je zaměstnán u několika nemocenských pojišťoven a má kromě toho ještě soukromou praxi. Ale i zde byla nalezena, určitá cesta z dosavadní nepříjemné situace, která pro lékaře jako pro svobodné povolání a stav inteligentní je také velmi naléhavá právě proto, že máme řadu případů, kdy lékař zestárl a nemá na svá stará léta naprosto nic, poněvadž si za své praxe nemohl bezmála také nic ušetřit.

A tak, pánové, bych prosil, aby všem těmto otázkám byla věnována potřebná pozornost, poněvadž tu jde jistě o záležitosti, dotýkající se velmi úzce nejširších vrstev pracujícího lidu, které očekávají, že v tomto směru se v čase co nejkratším stane potřebná pronikavá náprava.

Děkuji vám za vaši laskavou shovívavost a končím. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Reyzl. Dávám mu slovo.

Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Jest jen přirozené, že čím déle nynější hospodářské poměry trvají, tím obtížnější jest udržeti rovnováhu ve státním hospodářství. Obtíže rok od roku vzrůstají, a také u nás není možno udržeti rozpočet na té výši, jako v době konjunktury a v prvých letech po vypuknutí krise. Tyto obtíže vzrůstaly tím více, poněvadž občanská koalice a občanská vláda, které předcházely před krisí, neučinily nejmenšího opatření, jež by dobám, které nyní prožíváme, přinesly úlevu. Naopak byli jsme svědky toho, jak se po dobu občanské vlády zákonitými opatřeními prováděly věci, které věru nejsou v zájmu myšlenky a také nikoli v zájmu pracujících vrstev obyvatelstva. Náš někdejší boj proti zákonům občanské koalice, proti berní reformě, zákonu o obecních financích a z valné části proti zákonu o stabilisačních bilancích, prokazuje se dnes správným. Poukazovali jsme tehdy k tomu, že tyto zákony poškozují nejen Státní finance a že se znemožňuje jakákoli zdatná činnost v samosprávných korporacích, nýbrž že tyto zákony budou míti za následek neblahé účinky po dlouhá léta. Víme, že zákon o obecních financích, který jsme od té doby několikráte chtěli zlepšiti, což se nám však nepodařilo, nese valnou část viny na tom, že naše obce nemohou plniti primitivní úkoly, které se každé obci kladou v takovýchto dobách tísně. Víme také, že daňovou reformou odňaty byly státu nesmírné příjmy, které plynuly určitým vrstvám obyvatelstva, z nichž stát dnes nemůže vymoci toho nejmenšího a které naopak v této době těžké tísně kladou nároky na stát.

Předložený rozpočet je rozpočtem, se kterým jistě žádná strana, která na něm spolupracovala, úplně a zcela spokojena není. Žádné straně a jejím požadavkům nemůže tento státní rozpočet vyhověti. Ale všechna kritika t. zv. velké koalice nemůže nás přenésti přes skutečnost, že rozpočet, který dělá vláda, na níž všechny vrstvy obyvatelstva jsou zúčastněny, má alespoň dobrý úmysl všem vyhověti. Samozřejmě je nemožno v době, ve které je nutno rozpočet snížiti z 11 na 8 miliard, uspokojiti všechny nároky. Tak nemůžeme jakožto zástupcově pracujících německých vrstev naprosto říci, že nás uspokojuje, co rozpočtem je stanoveno na zmírnění nouze a bídy pracujících tříd. Víme zcela dobře, že je to příliš málo, co se v této příčině děje, že však vzhledem k okolnostem nelze bohužel činiti více. V době občanské koalice nejen že nebylo nic učiněno pro tak těžké doby tísně, ale dobré sociální zákony z koaliční vlády před občanskou vládou byly částečně ještě zhoršeny. Gentský systém nemůže dnes požadavkům vyhověti, je ta jen podpůrný systém pro normální doby. Není naprosto pochybnosti o tom, že v době konjunktury, v době občanské koalice bylo by bývalo snadno možným zavésti pojištění proti nezaměstnanosti podle říšskoněmeckého vzoru, a že také v jiných oborech leccos mohlo býti provedeno, co by dnes státu prospělo a co by také nám jakožto členům koalice mohlo dnes velice usnadniti sestavování rozpočtu. V době, ve které stát jako činitel, který všem státním občanům má vyhověti, by byl povinen pečovati o to, aby také všichni státní občané měli potřebné životní zaopatření, činí se také značně větší nároky na státní příjmy. Nároky na státní příjmy lze však jen do jisté míry provésti, poněvadž si můžeme vypočítati na pěti prstech, že při počtu 700.000 až 800.000 nezaměstnaných a při nečinnosti celých průmyslových odvětví stát nemůže vybrati tolik, kolik by potřeboval pro normální hospodaření uvnitř státu. Jest úlohou právě zástupců dělnictva starati se v této těžké době o to, aby stát podle možnosti pečoval o pracující vrstvy obyvatelstva. Nepotřebuje nám nikdo říkati, že nestačí to, co stát dnes vydává na,podporách v nezaměstnanosti; to víme a snažíme se poctivě, abychom pokud možno vyhověli požadavkům na nás kladeným. Přihlédneme-li však k tomu, jaké požadavky se dnes kladou na stát, uvážíme-li dále, že po léta, která předcházela sedmi hubeným rokům, nic nebylo učiněno, pak nutno říci, že se zástupcově pracujících vrstev v koalici co nejvíce snažili pro své voliče ze státního rozpočtu získati to, čeho bylo možno získati.

Snížení rozpočtu z 11 na 8 miliard - i když loňského roku postupně začalo - předpokládá určitá úsporná opatření. Možnost zjednati nové příjmy je vyčerpána, je nemožno pomýšleti v této době ještě na nově daňové pokusy a nutno tudíž vyrovnání hledati v úsporách. Již na začátku krise pokoušela se komise o to, jíti touto cestou. Svého času byla, tato cesta bezvýslednou a teprve po skutečném vážném zahájení své činnosti vykonala úsporná komise, která od několika let je i v činnosti, skutečně dobrou práci. Ovšem máme za to, že složení úsporné komise je takové, že nemůže pracovati v tom smyslu, jak bychom, si přáli. Snahy, které nalézáme všude v občanském táboře, projevují se také v úsporné komisi, a naši zástupcově mají plné ruce práce, aby odvrátili útoky, které směřují k tomu, aby se spořilo právě na sociálních výdajích, tedy na vydáních, která v dobách nouze v by neměla býti zkracována, nýbrž naopak zvyšována. Máme za to, že by úsporná komise. měla před sebou ještě bohaté pole činnosti, kdyby skutečné chtěla činiti úspory. To by se muselo v prvé řadě státi v oboru administrativy. Je zbytečné opakovati, jak pomalu naše správa v mnohých případech pracuje, jak za řízení v úřadech pocházejí ještě z prastarých dob, jak se v mnohých úřadech nepoužívá ani nejprimitivnějších vymožeností techniky a jak se zuby nehty brání tomu, aby do této správy vnikl nový duch. Nechci dnes mluviti. o tom, že demokratický duch, který u nás má panovati, v úřadech daleko ještě nepřebývá; nechci mluviti o tom, jaký je rozdíl v tom, přijde-li do berního úřadu známý senátor anebo některý dělník. Stane se někdy, že přijdeme na berní úřad, kde nás neznají, a při té příležitosti poznáváme, jak úředníci s obyvatelstvem jednají. Zde by se měly nadřízené úřady snažiti, aby alespoň v této příčině pronikl duch, který se všemi státními občany jedná stejně. Tyto věci nejsou právě ku chvále naší správy a je také známo, že cestující si velmi často stěžují, že také na našich hranicích zdvořilost našich úředníků ve srovnání s úředníky jiných států velmi pokulhává.

Úmysl úsporné komise spořiti tam, kde je dnes spoření nejméně na místě, by měl ustati. Vždyť je tolik možností zjednodušením správy docíliti značných úspor! Nechceme však, aby úspornými opatřeními zaměstnanci státu přicházeli o svá místa, když jsou ve správě možnosti, aby se tomuto možnému zlu předešlo. Ukáže se však, že čilé vyřizování v naší správě nepřinese státu jen chválu, že jeho správa je moderní, nýbrž zjedná mu také větší příjmy. Víme z praxe, že pomalým úřadováním na příklad berních úřadů stát mnohdy přichází k tomu, že vymáhá své požadavky teprve tehdy, kdy už od dlužníka vůbec nic nemůže obdržeti, a znám na tucty případů, že kdyby se byla státní správa starala včas, nebyla by ničeho oželela na daňových dluzích, a příčinou tohoto úbytku jest jen nedostatečná a zdlouhavá práce ve státních úřadech.

Práce úsporné komise dává nám částečnou záruku toho, že v nejbližší době bude lépe, neboť úsporná komise zasahovala v poslední době vždy na pravém místě. Měl jsem nedávno příležitost slyšeti na jistém okresním úřadě stížnost, že při stavbě silnice, při které zároveň se stavělo několik mostů, byla tato stavba rozdělena ve velký počet oddílů a že následkem toho bylo nutno vraceti spisy z jednoho oddělení do druhého. Následek toho byl, že se práce nejen protáhla a nemohla býti za- hájena, nýbrž že tím i povolení subvence stalo se pochybným.

Listujeme-li v našem rozpočtu, narážíme vždy na položku nedoplatků. Kdo měl příležitost ve volebním boji na různých schůzích slyšeti, jak oposiční strany těchto daňových nedoplatků zneužívaly, musí si říci, že by bylo nejvýš na čase, kdyby naše finanční správa konečně podnikla vážné kroky, aby věc s daňovými nedoplatky byla konečně zlikvidována. Každý z nás ví, že tato pohádková suma 6 miliard nedoplatků ve skutečnosti neexistuje, že z toho snad možno považovati jednu třetinu za skutečně dobytnou, a přece se tyto nedoplatky vlekou dále s sebou a tvoří při volební agitaci vítaný doklad pro ledabylost správy a argument proti zúčastněným vládním stranám. Nepotřebuji připojovati, že v posledním volebním boji nejvíce bylo používáno hesla o 17 letech marxistického mizerného hospodářství a že se při tom opětovně poukazovalo na tyto daňové nedoplatky. Finanční správa měla by míti zájem na tom, aby konečně zlikvidovala tyto daňové nedoplatky.

Co se týká státního dluhu, většina z nás nebyla s tím srozuměna, jakým způsobem svého času bylo použito půjčky práce. Ale pochopili jsme, že půjčka v době tak těžké tísně, jakou prožíváme, je něčím zcela přirozeným; je možno se příti, zdali je spravedlivé nebo nespravedlivé, když se půjčkami zatěžuje nejen nynější, nýbrž i příští pokolení, ale musíme říci: proč my, kteří proděláváme těžkou krisi, nemáme také část tohoto břemena převaliti na příští pokolení? Nejsme žádnými přáteli dělání dluhů, ale právě tak jako nelze všechno překonati, jsou-li poměry příliš těžké, je tomu také zde tak, a proto to není jistě nic nespravedlivého, když se věc provádí tak jako dosud. Především žádáme, aby se vláda konečně rozhodla k sanování samosprávných korporací. Skoro všichni, kdož jsme zde shromážděni, jsme jistě většinou také nějak činni v samosprávě a víme, jak těžce obecní správy musí dnes zápasiti, aby jem vystačily. Dluhy obcí neustále vzrůstají a jestliže vláda zde skutečně mocně nezasáhne, pak může věc skončiti jen velkou pohromou. Jsou obce, které vůbec nic více v obci nemohou narvati svým vlastnictvím, a kdyby si dnes chtěly vypůjčiti jen nepatrný obnos, nemohly by již vůbec žádnou půjčku obdržeti. Jest jisto, že by se státu v mnohém ulevilo, kdyby mu obecní správy mohly v otázce podpory v nezaměstnanosti alespoň částečně přispěti a pomáhati. To je dnes zcela nemožno; naopak vidíme, že skoro všechny obecní správy, které mají vážný úmysl podnikati něco proti nezaměstnanosti, nemohou dělati nic jiného nežli volati ke státu o pomoc. A když se stát k tomu rozhodne, pak vidíme, že obce v nejřidších případech jsou s to sehnati jen malý zlomek toho, čím by samy musely přispěti na produktivní péči o nezaměstnané. A tak je u nás v severních Čechách řada obcí, kterým ministerstvo soc. péče povolilo obnosy na produktivní péči o nezaměstnané, které však nemohou těchto obnosů použíti, poněvadž nemohly sehnati k tomu alikvotní část. Budou-li obecní finance alespoň tak dalece sanovány, že obecní správy, i když jim již nic nezbude, budou míti alespoň volnou ruku, dostane se tím státu rovněž pomoci tím, že se mu odejme část břemene péče o nezaměstnané.

Žádáme dále, aby se konečně začalo vážně s obligatorním zprostředkováním práce. Máme sice zákon o útisku a tento zákon je podle písmene velmi dobrý, ale v praxi je nemožno ho používati. A i když máme jednou vyložený případ útisku, nemůžeme s tím nic poříditi, poněvadž dělníci, kteří by se propůjčili za svědky, byli by dáni do klatby a vůbec by nedostali žádnou práci. Tomu by se mohlo odpomoci jen tím, kdyby se vláda odhodlala - rozumím, jak je těžko tuto myšlenku uskutečniti - zavésti obligatorní zprostředkování práce a tím alespoň část teroru sprovoditi se světa. Vím, že se najde ještě dosti zadních dvířek, že to bude zákon, který jako všechny jiné bude možno obcházeti, ale bude alespoň zkrocena odvaha mnohých, kteří v našich krajinách na základě svého politického přesvědčení špatně postupují proti marxisticky orientovanému dělnictvu. Bylo by mně snadné uvésti vám řadu případů, jichž byste se zhrozili, jak se v mnohých krajinách zachází s našimi dělníky, kteří na sebe uvalili kletbu, že jsou socialisty. Jest jen požadavkem spravedlnosti, že se v těchto hospodářsky těžkých dobách nedovoluje provozovati ještě teror, aby se od kousku chleba, který se dělníku dává vydělati, činilo závislým politické smýšlení.

Žádáme také jinak více právní ochrany pro dělnictvo. Při rozpočtové debatě ve výboru uvedl jistý řečník, že v poslední době bylo podáno 4.200 oznámení pro falšování potravin, a měl jistě pravdu, když připojil: Co jsou nám platná tato oznámení, žádáme 4.200 odsouzení. Ve skutečnosti je to mnohdy zjevným skandálem, jak soudy v takovýchto případech soudí. Jestliže se falšovatel potravin trestá buď velmi nepatrně anebo netrestá vůbec, pak to není žádným varováním pro příští falšování. Totéž platí o práci přes čas. Uznáváme zplna snahy, které projevuje ministerstvo soc. péče a jež zajisté také podporují výkonní orgánové ministerstva vnitra, ale dnes si žádný důvěrník - a ještě méně některý dělník - netroufá učiniti oznámení, když některý podnikatel v podniku, kde se pracuje ve směnách, od dělníka žádá, aby když svou směnu dokonal, pracoval ještě další směnu; mohl by zde, kdyby se zákony zachovávaly, nalézti práci ještě mnohý jiný dělník, který bohužel proto, že dělník je tolik vykořisťován hodinami přes čas, nemůže práci nalézti. Proti všem předpisům, proti zákonu o pracovní době a proti všem pokynům úřadů provádí se toto dělání hodin přes čas systematicky. četnictvo úřaduje jen na základě udání. Ale kdo má podati udání? Žádá-li se to přímo od dělníka, bojí se, že ztratí svoje místo, a dojde-li k řízení, nelze sehnati svědky, poněvadž se každý, kdo nějak závisí od podnikatele, ostýchá podati svědectví. Tak vidíme, že všechny platné zákony a předpisy, které vydány byly v dobrém úmyslu, prakticky zůstávají bez účinku, poněvadž tíseň doby to všechno činí zcela jednoduše ilusorním.

Vedle zprostředkování práce žádáme také, aby úřady samy bděly nad těmito věcmi. Chci říci dnes ještě slovo o mzdových poměrech. Přicházím z krajiny, kde domácký průmysl také před krisí musel počítati s nejbídnějšími mzdami, které kdy byly. Podnikatelstvo u nás i platí dnes na, příklad, v květinářském průmyslu mzdy, o nichž možno říci, že takové využitkování nouze přesahuje všechny hranice. Chci zde poznamenati, že u nás při zadávání domácké práce je zvykem, že se lidé nikdy nemohou dozvěděti, co za práci dostanou. Dostávají mzdu vypočtenu a vyplacenu teprve při odevzdání práce. Asi před třemi týdny přišla ke mně jedna žena a řekla: "Přinesla jsem si před třemi dny z Dolní Poustevny práci, nyní jsem zboží odevzdala, pracovala jsem dva dny se svou dcerou a zde vidíte, co mně z toho ještě zbylo!" Měla právě ještě 3 Kč, když musela ještě zaplatiti jízdu do Dolní Poustevny a na, zpět do Šluknova. Můžete si představiti, jakou mzdu ti dělníci mají, když tato žena se svým dítětem pracovala pozdě do noci a pak jí zbyly ještě 3 Kč. Podobně je tomu vesměs ve všech podnicích. Máme továrny, kde dělník dříve vydělal 200 Kč za týden, dnes to musí však jíti velmi dobře, když přinese domů 60 až 70 Kč. Jsou podniky, které podléhají sazbě. Ale i poněvadž kolektivní smlouva pro tuto krajinu i není závaznou, dělají podnikatelé co chtějí. Mzda truhlářského dělníka je sta,novena 4 Kč za hodinu, dělník dostává však jen 1.80 až 2.20 Kč. Máme továrny, kde se zaměstnavatel odvažuje dělníkovi platiti hodinovou mzdu 80 hal. až 1 Kč. Jsou to skoro vesměs podniky, jejichž vlastníci jsou dnes členy t. zv. lidového souručenství. Nepřeháním, řeknu-li, že ti podnikatelé, kteří nejsou členy lidového souručenství, jsou v placení mzdy mnohem slušnější nežli členové lidového souručenství. (Různé výkřiky.) Vím, že se vám toto tvrzení nehodí, i ale vysvětluje se tím skutečnost, že při projevech lidového souručenství je především viděti podnikatelé. Když při projevech vidíme vece než 300 aut podnikatelů, ukazuje nám to, že lidové souručenství je tím místem, kde podnikatelé pod zdáním lidového souručenství nohou dělnictvo bez ostychu do krve vykořisťovati.

Zmínil jem se již, že nemáme příliš velké příčiny chváliti rozpočet a že souhlasíme jen proto, že není jiné možnosti k udržení rovnováhy ve státním hospodářství. Také u státních podniků příjmy stále víc a více klesají a také tato okolnost vyžaduje opatrného stanovení výdajů. Není zde dnes naděje, že snad nastane doba, kdy zase při výdajích budeme míti volnější ruku, abychom dosáhli toho, co považujeme za potřebné, i musíme se spokojiti s tím, co máme. Je toho málo, co můžeme poskytnouti nezaměstnaným, a naši zástupcově se ve vládě snaží využíti každé možnosti. Ale když vidíme, že stát dnes má výdaje, kterých neměl ani v dubě konjunktury, když vidíme, že dnes 170.000 lidí, kteří béřou starobní důchod jen na základě zákona o sociálním pojištění, vyžaduje nákladu 73 milionů, pak již chápeme, že také stát to nemá tak lehké, aby zde plně a zcela vyhověl svým povinnostem.

Pro nás zástupce německého dělnictva je věc tím nesnadnější, ježto nerovnoměrné rozdělení nezaměstnanosti by samozřejmě mělo míti za následek, že by se nám v pohraničních krajinách mělo dostati více, a my jen na základě své spolupráce v koalici můžeme český lid přesvědčiti o tom, že by bylo zapotřebí za dané hospodářské struktury bráti větší zřetel k našim pohraničním krajinám. Nesmí se nechati bez povšimnutí, že by právě na hranicích, kde cizina podniká všechno možné, aby poměry v naší republice vylíčila ještě bezútěšněji nežli jsou ve skutečnosti, také vláda měla podnikati všechno, aby úděl tamnějších nezaměstnaných pokud možno zmírnil. Jistě je politické ovzduší, ve kterém dnes žijeme, takové, že zájem o projednávání rozpočtu jest menší nežli předešlého roku. Poslední dny daly nám také nahlédnouti do zákulisí a ukázaly tak v pravém světle reakci. Co jsme zde viděli, ukázalo nám velikost nebezpečí, které bychom jinak nebyli snad tak lehko mohli spatřiti. Na obou stranách byla zde snaha pravice české i německé, voličstvo strašiti strašidlem bolševismu. V německém území se vrabec od vzniku Henleinova hnutí obchází s argumentem, že v prvé řadě je třeba bojovati proti bolševismu. Radujeme se jen, že těmto pánům v posledních hodinách sklaplo a že se jejich naděje stran politické situace v nejbližší době nesplnily. (Výkřiky.)

Myslím, pánové, že ztroskotaly snahy a úmysly, které chováte, totiž dospěti vyřazením socialistického vlivu k moci, a mohu jen říci, že se radujeme z toho, že jste nedospěli k tomu, abyste svými zásadami obšťastnili československý lid a především německý lid v této zemi. Věřím, že se věci budou nyní pomalu vyvíjeti v tom směru, jak si to přejeme. Je tomu dnes v německých krajinách již tak, že tam zcela dobře vědí, jak daleko sahá socialistický pláštík. kterým se sudetskoněmecká strana zahalila, že totiž má jen zakrývati reakcionářské smýšlení, jež v prvé řadě chováte proti svobodně organisovanému dělnictvu. Je vám trnem v očích, že dělníci jako samostatný činitel mohou zastupovati svá práva, chcete socialistickou dělnickou třídu učiniti bezbrannou. Ale jistě to brzo dospěje tak daleko, že také poslední dělník pozná, že blbé štvaní proti marxistům má jen ten účel, dělníky co nejlépe vykořisťovati.

V rozpočtovém výboru senátu mluvil sen. Tischer o právní jistotě v republice a o tom, jaké bezpráví se zde páše. Poněvadž, pánové, vždy reklamujete kulturní společenství s Třetí říší. Chtěl bych se vás otázati, co byste tomu řekli, kdyby si republika osvojila takové zásady právní jistoty, které dnes tam naproti jsou zvykem. Víme přece, že v Německu dnes vůbec již není žádné právní jistoty. A je příznačné, že vaši zástupcové zde v republice podrobují kritice každou čárku a každou tečku, ale nezkoumají, jak se to má s právní jistotou v sousední říši, u národa, jehož kulturního společenství se domáháte.

Ještě slovo k soc. péči. Jsme panu ministru Nečasovi vděčni za to, že považoval za nutné navštíviti německé krajiny, aby se sám přesvědčil o nouzi v tomto území. Jsme mu vděčni za to, že učinil a přikázal učiniti opatření, která v nejbližší době budou provedena. Tato opatření přispějí zajisté k tomu, že žebrota, kterou lidové souručenství inscenovalo zase onou "Volkshilfe", nebude míti účinků jako před volbami. Když si panstvo na. svých 5, 6 nebo 7 milionech, které sehnalo, tolik zakládalo, ukáže se nyní, že socialistickou spoluprací se ve vládě umožnilo vykonati pro dělnictvo mnohem více nežli žebrotou "Volkshilfe", která se z části podařila jen tím, že mzdy byly zkráceny. Tak jistý podnikatel ve šluknově, který této "Volkshilfe" věnoval 2.000 Kč, několik týdnů před tím zkrátil dělníkům mzdu o 20%. Vypočítali jsme, že touto srážkou, která ročně nečiní 2.000 Kč, nýbrž desetkrát tolik, získal asi 20.000 Kč. Takovéto "Volkshilfe" můžeme se věru zříci.

Myslím, že nemusím teprve vysloviti, že ze všech těchto důvodů budeme hlasovati pro rozpočet a jako předešlého roku pracovati budeme k tomu, aby vyčerpány byly všechny možnosti pro podporu pracujících vrstev lidu. (Potlesk.)