Německý fílosof, historik Treitschke staví německý národ proti celému světu. Jeho neblahý kult síly, který hlásá, že moc jde před právem, vyvolal světovou válku. Nevážnost ke smlouvám a k vlastnímu podpisu vyvolává nedůvěru vůči dnešnímu Německu.

Bývalé Prusko garantovalo neutralitu Belgie. V r. 1914, když německý generální štáb považoval za prospěšné, aby porušil neutralitu Belgie, prohlásil německý říšský kancléř Bethmann-Hollweg: "Not kennt kein Gebot! A smlouva je cárem papíru." Německé armády pochodují přes Belgii do severní Francie bez ohledu na to, že Prusko jako předchůdce Německa garantovalo belgickou neutralitu.

Německo podepsalo smlouvu versailleskou. Nynější vládce Německa říká, že tuto smlouvu podepsalo z donucení a že se následkem toho necítí vázáno tím "zločinem", který se stal ve Versaillích. Porušovalo systematicky smlouvu versailleskou, zbrojilo tajně, a když tajné zbrojení dostoupilo již takové míry, že nebylo možno je utajiti a že také zaručovalo již jistou sílu německé vládě, německému Reichswehru, tehdy Hitler před rokem prohlásil, že Německo neuznává již pátého článku versailleské smlouvy mírové a že zavádí všeobecnou brannou povinnost. Německo od té chvíle zbrojí takovým šíleným tempem, jako žádný jiný stát. Německo nutí tím celý ostatní svět, aby zbrojil také. Holandsko, Belgie, Dánsko, Švédsko; státy, které už téměř odstranily úplně svoji armádu, cítí se nuceny, aby na obranu svých hranic proti německému nebezpečí znovu budovaly své zabezpečení a svou obranu.

Nyní po roce Německo nedomnívá, že jednak jeho zbrojení pokročilo už tak daleko, že je dostatečně silné. Dále se domnívá, že dvě okolnosti, totiž konflikt italsko-habešský, který váže největší část sil Italie v Africe, a puč v Tokiu, který zabezpečil vojenské klice japonské vládu v Japonsku, jsou tak důležité a významné, že oslabily mírovou frontu na tolik, že Německo může se odhodlati nyní už otevřeně k poslednímu kroku, totiž ke zrušení posledních omezení, která mu mírová smlouva versailleská, ještě ukládá, ke zrušení ustanovení o demilitarisaci Porýní.

V den, kdy my jsme slavili 86. narozeniny největšího pacifisty T. G. Masaryka (Slyšte!), v den, kdy Francie vzpomínala čtvrtého výročí úmrtí svého bývalého ministra zahraničí Brianda, který sjednal jako nejvyšší dílo svého života smlouvu locarnskou, v týž den prohlašuje vůdce a kancléř sousední říše, že neuznává již tohoto ustanovení smlouvy versailleské a ruší je, ale vedle toho ruší také smlouvu locarnskou; kterou Německo podepsalo, aniž k tomu bylo kýmkoliv nuceno; dobrovolně jako rovný mezi rovnými, a smlouva locarnská je dnes pro nynější vládce v Německu cárem papíru, který může býti roztrhán tak, jako před 21 lety byla roztrhána smlouva, kterou Německo garantovalo neutralitu Belgie. (Výkřiky sen. Kreibicha.)

Jako záminku vzal si Hitler pakty, které sjednalo sovětské Rusko s Francii a Českoslo-venskem. Nemohu Hitlerovi zakazovat, aby si tuto záminku vyhledával, ale jestliže pokládal vládce Německa tyto pakty za takové, že ohrožují nebo anulují nebo porážejí smlouvu locarnskou, měl vždycky ještě možnost použíti ustanovení smlouvy locarnské k tomu, aby šel před mezinárodní soud do Haagu a žaloval, že Francie nebo Československo - především ovšem Francie - porušily smlouvu locarnskou. Toho Německo, které je partnerem smlouvy locarnské, neučinilo a místo aby použilo prostředku, který smlouva locarnská mu dává, jednostranným aktem zrušilo smlouvu locarnskou, porušilo další ustanovení mírové smlouvy versailleské a obsadilo svojí armádou Porýní.

Je pravda, že kancléř německý v téže řeči, kde prohlásil, že neuznává smlouvy locarnské, jedním dechem nabízí sedm nových mírových nebo smluvních záruk, nabízí pakty o neútočení na západě i na východě, nabízí dokonce také, že Německo vstoupí do Společnosti národů. Ale slavný senáte, ten, kdo právě teď porušil smlouvu, kterou dobrovolně uzavřel, není dostatečně spolehlivým partnerem, aby mu bylo možno věřiti, že bude dodržovati 6 nebo 7 smluv, které zároveň s tímto porušením nabízí. (Souhlas.) My se musíme ptáti, zdali 7 nových smluv, které by svět s Německem sjednal, by nebylo také jen cárem papíru, který by při nejbližší příležitosti byl také roztrhán a hozen do koše.

Dámy a pánové, nejsem žádným nepřítelem Německa a jsem přesvědčen, že nikdo mezi námi není nepřítelem Německa. Víme všichni, co německý národ znamená, víme, že německý národ nejsou jen ti, kteří dnes německému lidu vládnou, že německý národ se skládá ve své veliké většině z lidí, kteří si přejí mír právě tak jako my a jako si jej přeje celý svět. Nemáme žádných nepřátelských pocitů k německému národu, chceme s Německem žíti v míru, víme, že Německo je naším největším sousedem a že je naším největším obchodním partnerem. S takovým státem, jako je Německo, se kterým jsme dějinně a osudově sloučeni, kde dějiny nám určily, že po staletí bydlíme již vedle sebe a že budeme s tímto národem po další staletí žíti vedle sebe, s takovým národem nechceme býti v nepřátelství, nýbrž naopak si přejeme, aby nejpřátelštější styky mírové mezi oběma národy byly zachovány i nadále. (Souhlas.) My máme dobrou vůli býti dobrým sousedem, ale k tomu nestačí jen dobrá vůle naše, k tomu je třeba dobré vůle na obou stranách. Dosavadní postup nynějších vládců Německa nám nezaručuje dostatek dobré vůle na druhé straně našich hranic. (Souhlas.)

Slyšeli jsme již ohlas jednostranné akce Hitlerovy. Francouzská vláda ústy svého min. předsedy Sarrauta energicky odmítla jednostranný postup Německa. Včera v dolní sněmovně anglické zahraniční ministr Eden prohlásil, že Anglie dodrží své smluvní závazky vůči Francii bez ohledu na to, že locarnská smlouva byla porušena. Stejně také vyslanec sovětského Ruska ve Francii prohlásil, že sovětské Rusko splní vůči Francii své smluvní závazky. Tato všechna prohlášení dobře ilustrují dusnou atmosféru, ve které žijeme. A je smutné konstatovat, že v r. 1936, 22 roků po r. 1914, jest atmosféra evropská mnohem dusnější, než byla r. 1914, kdy vypukla světová válka. Je smutné, že tato generace, která prodělala velkou světovou válku, válku, která zničila téměř polovinu světa, která vyhubila miliony lidí a jejíž důsledky stále ještě neseme a poneseme po celá další desetiletí, že tato generace se nedovede povznésti tak vysoko, aby prohlásila a jednomyslně vykřikla ve všech národech: nechceme již další války!

Slavný senáte, Československá republika je velmi interesovaná na tom, co se děje v našem sousedství.

Nechci prohlašovati, nejsem k tomu povolán, jak Československá republika se zachová, ale myslím, že mohu mluviti nejen jménem své strany, nýbrž také jménem všeho československého lidu, že Československá republika očekává od Společnosti národů, že Společnost národů vykoná svoji povinnost a že se ujme tohoto případu, tohoto eklatantního porušení mírových smluv, i smlouvy locarnské, která je registrovaná u Společnosti národů, a že Společnost národů vynaloží všechno své úsilí a všechny své síly k tomu, aby v Evropě nedošlo k válce, která by byla ještě horší, nežli byla válka světová od roku 1914. (Výkřiky.)

My spoléháme na světový tribunál, ale nestačí spoléhati jenom na tento tribunál, nýbrž je také nutno, abychom sami byli připraveni. (Výborně!) My musíme býti vnitřně silní nejen snad svou armádou, my musíme býti vnitřně silní také vůlí k tomu, že chceme svoji republiku, kterou jsme i po staletích znovu zbudovali, udržeti, chceme ji obhájiti. To není věcí jenom jedné strany (Výborně! - Potlesk.), toto je věcí stran všech a k tomu je potřebí, abychom skoncentrovali vůli všech příslušníků národa a všech příslušníků všech národů (Výborně!), kteří v této republice žijí, neboť i příslušníci druhých menšinových národů u nás žijí jako svobodní občané, pro které platí zákon, a nejsou v podobné situaci, jako jsou příslušníci těchto národů ve svých vlastních zemích, kde jejich národ tvoří většinu.

Ovšem k tomu, abychom byli vnitřně silní, je třeba, abychom byli také vnitřně svorní, a já, bohužel, musím se v tomto bodu připojiti k slovům svého předřečníka, který poukázal na podivný článek "Venkova". Ten článek jistě každého příslušníka národa musil znepokojiti. My v této chvíli musíme nechati malicherného škorpení. V této chvíli není vhodná doba, abychom pomýšleti, že je nutno zkrátiti termín ochrany nájemníků. To je dnes příliš veliká malichernost proti tomu, co se kolem nás děje. My dnes musíme dáti jistotu českému i německému malému člověku, že mu nebude vzata střecha nad hlavou. My mu musíme dáti také jistotu, že bude míti čím nasytiti sebe a svoji rodinu. Máme veliké přebytky obilí, a na druhé straně nám lidé hladovějí. My musíme v této chvíli zoceliti každého jedince, posíliti ho fysicky i mravně.

Splníme-li všechny tyto povinností, pak bez ohledu na to, co neděje kolem nás, musíme míti pevnou naději, že osud nedá zahynouti nám ni budoucím. (Výborně! - Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. inž. Weller. Uděluji mu slovo.

Sen. inž. Weller (německy): Dámy a pánové! Jsme uprostřed debaty o perleti a je zajímavé zjistiti, jak se tato debata utvářela. Slyšeli jsme velmi málo o perleti a velmi mnoho o jiných věcech. Stojíme na stanovisku, že předlohu dlužno uvítati, nebot' zjednává celou řadu prací pro naše domácké dělníky, kteří jí velice potřebuji.

Nenahlížím však, proč bych také já neměl použíti příležitosti, abych poukázal na něco, co se zde zdá býti důležitým. Náš první president Masaryk vyřkl větu, že náš stát má býti vybudován na demokracii a humanitě. O demokracii slyšíme v této síni velmi mnoho a často se tohoto slova používá. Poohlédneme-li se však venku, pozorujeme z toho v praxi nepříliš mnoho - o humanitě ani nemluvě. Dlužno s politováním konstatovati, že se jde v plenu každého týdne konají jen krátké schůze, v kterých se rychle jedná o bezvýznamných věcech, kdežto venku statisíce našich nezaměstnaných hledí vstříc smutnému osudu. Bylo by povinností vlády, soc. politického výboru a plena využíti plně každé minuty, abychom se přiblížili tomuto problému a zmírnili výbuch mas. (Sen. Niessner [německy]: Kde zůstává perleť?) Také já mohu mluviti o něčem jiném. (Sen. Niessner [německy]: Pak si přece nesmíte stěžovati! Sen. Wenderlich [německy] Mluvte o firmě Kiesewetter, na které jste také zúčastěn! - Hluk. - Místopředseda dr Bas zvoní.) Nic tím není učiněno, vyhodí-li vláda několik milionů na podpory. Naši nezaměstnaní (Hluk. - Místopředseda dr Bas zvoní) nechtějí almužen, nýbrž chtějí práci a chtějí býti jako lidé zase zařaděni do pracovního procesu (Hluk. - Místopředseda dr Bas zvoní.), a práce bylo by v našem státě vykonati dost. Také potřebné peníze k tomu by zde byly, neboť páni kolegové, kteří se v rozpočtovém výboru zabývají účetní uzávěrkou, naleznou jistě mnohou položku, které by bylo bývalo lépe použíti pro opatření práce. Pozvedli jsme opětně varovného hlasu, aby naši nezaměstnaní v pohraničí nebyli vydáváni veliké bídě. Podařilo se nám dosud zachovati pořádek a kázeň. Kdyby však nemělo dojíti k pronikavým opatřením, musíme pro budoucnost odmítnouti jakoukoli odpovědnost.

Pomocnou akcí svazu Bund der Deutschen bylo možno největším ubožákům také v tomto roce poskytnouti pomoc a ochranu před smrtí hladem a zimou. Tážeme se však: Kde zůstává zde humanita, když se toto pomocné dílo časově omezuje, ba v sedmi okresích vůbec zakazuje? I když 20. březen je počátkem jara, není tím nouze našich nezaměstnaných zažehnána. Místo aby se této akci poskytla všemožná pomoc, zabraňuje se jí. Měli bychom býti rádi, najdou-li se lidé, kteří za dnešní těžké doby přinášejí oběti a tím státu pomáhají neboť v prvé řadě je povinností státu pečovati o nezaměstnané. Zde nutno pátrati po hlubších příčinách těchto opatření. Je smutným znamením, činí-li úřady takováto opatření. Ale zcela nepochopitelným je nám, zakazuje-li se prodej odznaků pro dárce, jako paličkovaných krajek anebo dřevěných knoflíků. Na sta lidí nalezlo výrobou jejich byť malou možnost výdělku a nyní mají býti tímto zákazem připraveni zase o nuzný chléb. Naši lidé, kteří se v Rudohoří zabývají paličkováním krajek, jsou blízcí vyhladovění a nyní se jim tímto opatřením béře také poslední kousek chleba. Kde je zde cítiti humanitu? Místo aby se podporovalo, zakazuje se.

Nechci, aby tato chvíle uplynula, aniž bych ke zúčastněným činitelům vznesl vážné napomenutí, aby konečně činem přistoupili k řešení těchto úkolů. Namluvilo se toho dost, ale skutků bylo viděti jen málo. (Hluk.) Bylo by přece na čase, aby se v soc.-politickém výboru a zde v plenu konečně věnovala největší pozornost našim nezaměstnaným. Vybízíme také vládu, aby odvolala zákazy dobrovolné pomocné akce, a vyslovujeme opětně vážné a naléhavé napomenutí, aby naším zoufalým nezaměstnaným opatřena byla konečně práce a chléb a aby opatřeními, jako zákazem dobrovolné pomoci lidu, nebyli hnáni ke krokům, za které nikdo nemůže převzíti odpovědnost a které by mohly způsobiti nedozírnou bídu a dalekosáhlé následky. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Das (zvoní): Rozprava je skončena.

Táži se pánů zpravodajů, paní sen. Plamínkové a pana sen. Kříže, přejí-li si slova k doslovům.

Zpravodaj sen. Plamínková: Ano.

Slavný senáte! Předloha, která má hospodářský ráz, dala podnět k debatě politické. Dovolte, abych odpověděla nejdříve na některé z těch věcí. Odpovídám na prvém místě jako národní socialistka jménem své strany a připojuji se k tomu, co řekl kol. Winter, a to ve svém závěru, že musíme se snažiti v této těžké; nejasné a nebezpečné době, abychom všichni stáli svorně vedle sebe, abychom si uvědomili, že právě ve svornosti, u vědomí odpovědnosti před našimi dětmi, před našimi rodinami a před budoucností můžeme vykonati to, co nám ukládá odpovědnost za republiku, za její svobodu a životy našich lidí.

Tedy této svornosti potřebujeme, a je proto politováníhodné, že právě ti, kteří v této těžké době by mohli přispěti k uklidnění, zapomínají na svoji velkou odpovědnost a dále postupují sobecky ve svém jednání, neohlížejíce se na obtíže nejmenších lidí, a to ať jde o ochranu nájemníků, ať jde o zlevnění živobytí a j. Myslím, že tyto poslední dny měly by býti výstrahou, měly by býti vykřičníkem ke všem těm, kteří stále ještě necítí, že jsme na jedné lodi, jak krásně řekl náš president Osvoboditel.

Ale k tomu je potřebí, abychom všichni byli proniknuti dobrovolnou kázní. Viděli jsme jí tady dnes velmi málo. Musíme se k sobě dostati za každou cenu a každý musí omeziti své sobectví a přihlásiti se k spolupráci při vědomí oné odpovědností, říkám, před malými lidmi, před dětmi a před budoucností. Kázeň je to, co pomáhá národ stmelovati v těžkých dobách,.

A teď bych ráda řekla několik slov jako žena. Nám ženám je nepochopitelné, co se děje v posledních letech v Evropě, že je možné, aby se zapomínalo na válečné oběti, na všechna ta utrpení světové války a aby se znovu a znovu zbrojilo, aby se vyprovokovávalo zbrojení v ostatních státech. Chtěla bych volati ke spolupráci básníky světa, protože se zdá, že rozum zde nic nepomáhá, aby oni zapálili srdce lidí, srdce otců dětí, které by nejvíce trpěly tím, že by otcové šli do války. Doufám, že srdce otců německých je stejné jako srdce otců českých, polských atd.

V tomto okamžiku nejasnosti zbývá nám snad jediná věc, totiž abychom stáli pevně po boku své zahraniční politiky a vyčkávali, jaké příkazy nás dojdou, ale abychom se - opakuji - semkli v okamžiku potřeby a stáli zde jednotni na obranu své vlasti.

A nyní k poslednímu řečníku, který nám vyčítal, že je u nás v republice málo cítit demokracie a humanity. Kdybychom se zeptali lidu a kdybychom ho neštvali, jako se to někdy děje, nevím, chtěl-li by lid nějakou válku, ne vím, kdyby mohl demokracii prodchnutý lid promluviti zcela volně, zdali by nezakřikl ty, kteří k válce směřují. Demokracie je ta, která může svět zachrániti. Demokracie znamená odpovědnost každého jednotlivce nejen za vlastní život a za život své rodiny, nýbrž i za celek národní a na konec za celek světa. Domnívám se, že tak svobodně, jako se mluvilo v poslední době právě z té strany, z níž je řečník, který nám zde vytýká nedostatek demokracie, by se nemohlo mluviti v žádném státě, kde demokracie není. Kdyby si jen tento fakt uvědomil, věděl by, že je u nás skutečné demokracie domovem.

Byla nám vyčítána nezaměstnanost a pod. Pánové, nezdá se vám, že kdyby byl klid, kdyby nebylo ustavičného válečného nebezpečí řekněme zatím válečného blouznění - že bychom byli dále ve svém hospodářském vývoji, že bychom se měli již lépe, než se máme, že bychom se již nemuseli starat o všelijaké výpomoci mimořádné? Nejsme si vědomí, že je to právě válka, která nám obtíže způsobila? Humanita skutečně do života uvedená, promyšlená, ale na všech stranách - ne ji žádat jen od někoho - by nám jistě pomohla i v dnešní situaci a nemusili bychom se pak - znovu to opakuji - starati jen o to, jak zachrániti rodiny před následky nezaměstnanosti. Což se svět vůbec může nějak organisovati mírově, hospodářsky, jestliže jsou rozrušovány všechny mezinárodní svazky a vztahy? A není vystoupení Hitlerovo novou příčin u tohoto rozvázání všech vztahů i hospodářských, které zde, konečně, už byly? Nevidíme to jasně, když Francie prohlásí: S Německem se nejedná? Nevidíme, že se tu přerušují zase ty sotva trošku navázané styky?

A teď, prosím, se vraťme k nám domů, je-li u nás humanita v péči o hladové. Račte si projíti naše rozpočty a uvidíte, co se udělalo, abychom zachránili hladovějící národ.Víme všichni, že to není dostatečné, ale víme také - opakuji znovu - kde je příčina, proč to nemůže býti dostačující. Ale vyčítati nám, že u nás není citu, humanity, myslím, že je velmi nespravedlivé.

A teď dovolte, abych se vrátila k naší předloze a abych doporučila slavnému senátu přijetí této předlohy, která je sice maličkostí, ale znamená přece jen trošičku osvěžení, aspoň v některém pracovním oboru našeho domácího trhu práce. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Druhý zpravodaj, p. sen. Kříž, se vzdal doslovu.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Navrhuji, aby odst. 3 pořadu přesunut byl na konec pořadu. (Námitky nebyly.) Námitek proti tomu není. Přistoupíme tudíž k odst. 4 pořadu:

Táži se pana zpravodaje dr Havelky, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Havelka: Ano. Ve čl. I, čís. 4, ve druhé řádce shora má místo slova "výhradně" státi správně "výhradné" a tamtéž v páté řádce zdola v závorce za § 4 přijde vsuvka: "odst. 2,", takže bude v té závorce státi "§ 4, odst. 2, č. 2".

Místopředseda dr Bas (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí schválenou právě ve čtení prvém, i s opravami textovými, jak je uvedl p. zpravodaj, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formulí a textovými opravami navrženými zpravodajem, byla schvá1ena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přistoupíme k odst. 5 pořadu, jímž jest:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční sen. Tomáška a za výbor národohospodářský sen. Nováka (rep.) - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Tomášek: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Nenavrhuji.

Místopředseda dr Bas (zvoní): Změn navrženo není.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením, přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Před ukončením schůze učiním ještě presidiální sdělení.

Do výboru živn.-obchodního za sen. Havránka nastupuje sen. Korvas.

Byl mně podán návrh pp. sen. Trnobranského a dr Budaye:

Ministr zahraničí se vyzývá, aby do nejbližší plenární senátní schůze se dostavil a podal zprávu o současné zahraniční situaci.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

Návrh se přijímá. (Hlasy: To je omyl! To byla menšina!) Budeme tedy hlasovati znovu.

Kdo souhlasí s návrhem pp. sen. Trnobranského a dr Budaye... (Sen. dr Labay: Pane predsedo, je odhlasované, vy ste konštatoval väčšinu!) Tak budeme konstatovat znovu: (Sen. dr Buday: Napred konštatovať väčšinu a potom, keď sa vynesie uzavretie, hlasovat' znovu, nie je možné!)

Pane kol. dr Budayi, zaujměte místo. (Sen. inž. Havlín: Není důvodů k revokaci!) - To není revokace, poněvadž jsem v rychlosti přehlédl, jaká byla situace. (Hlasy: To tu ještě nebylo! - Sen. inž. Havlín: Bylo konstatováno, že je to většina a že se návrh přijímá! - Sen. dr Buday: Je to už vyhlásené!)

Žádám pp. členy senátu, aby pro zamezení nedorozumění dali najevo hlasování povstáním.

Kdo s návrhem souhlasí, ať povstane. (Děje se. - Sen. dr Buday: Dvakrát sa nehlasuje!)

To je jeden - dva - tři - čtyři - pět šest hlasů pro návrh. To je menšina. (Různé výkřiky.)

Návrh je zamítnut. (Sen. dr Labay: Z presidia bolo vyhlásené prijatí!) - Šest hlasů při opravném řízení bylo pro návrh. (Sen. Paulus: V takové vážné věci si ne přejete, aby senát byl informován zahraničním ministrem? Zprvu jste konstatoval většinu a pak jste se dal znásilnit!)

Nedal jsem se znásilnit. Mohli jste v opravném řízení dáti průchod svému smýšlení.

Sděluji, že se předsednictvo senátu usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 11. března 1936 o 111. hod. s pořadem:

1. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 19. září 1935, č. j. Nt XIX 37/35/4, za vydání senátora dr Kloudy k trest. stíhání pro přečin podle zákona na ochranu cti (čís. 707/1935 předl.) (tisk 130).

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 19. září 1935, č. j. Nt XIX 34/35/4, za vydání sen. Pichla k trest. stíhání pro přečin podle zákona na ochranu cti (čís. 708/1935 předl.) (tisk 131).

3. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 19. září 1935, č. j. Nt XIX 36/35/4, za vydání sen. Klofáče k trest. stíhání pro přečin podle zákona na ochranu cti (čís. 709/1935 předl.) (tisk 132).

4. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu trest. v Praze ze dne 19. září 1935, č. j. Nt XIX 35/35/6, za vydání sen. Špatného k trest. stíhání pro přečin podle zákona na ochranu cti (čís. 710/1935 předl.) (tisk 133).

5. Zpráva výborů zahraničního a národohospodářského o vládním návrhu (tisk 35), kterým se předkládá senátu. Národního shromáždění ke schválení dodatková úmluva k československo-německé hospodářské dohodě ze dne 29. června 1920, sjednaná dne 13. srpna 1935 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 26. srpna. 1935, č. 181 Sb. z. a n. (tisk 56).

6. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení obchodní dohoda mezi republikou Československou a královstvím Maďarským, podepsaná v Budapešti.dne 14. června 1935 se závěrečným protokolem z téhož dne, uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 25. června 1935, č. 137 Sb. z. a n. (tisk 54).

7. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ke schválení ujednání mezi republikou Československou a říší Německou o celním kontingentu pro perleťové knoflíky, sjednané výměnou not v Berlíně dne 26. června 1935, a uvedené v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. července 1935, čís. 149 Sb. z. a n. (tisk 55).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.