Chci upozorniti pana ministra soc. péče, když zde zrovna je, že by bylo záhodno, když se vyšetřují ceny stavebních hmot, že by se měl sledovati pohyb cen stavebních míst a že by měla vláda pomýšleti na to, jakým způsobem by se dalo čeliti lichvě se stavebními pozemky. Lichva se stavebními pozemky způsobila nám největší kalamitu, zdražila nám zejména v Praze a ve větších městech republiky nesmírně stavby, a máme-li dnes 80% staveb, které byly provedeny r. 1927 až 1932, ve svízelné situaci, je to následkem toho, že se stavělo na pozemcích, které byly koupeny za ceny lichvářské.
Také zde je potřebí, aby byla učiněna náprava, nejen pokud se týče cen stavebních hmot.
Úpadek stavebního ruchu bytového je dnes však tak povážlivý, že není možno ponechati jej bez podpory. Při zlepšené konjunktuře, jak jsem uvedl, objevil by se zakrátko nevyhnutelně citelný nedostatek bytů. Kdyby tato předloha pomocí státních záruk a osvobozeni od daní zvýšila počet staveb jen o několik málo tisíc v republice, už i to bylo by dlužno uvítati. Proto doporučuji schváliti ji ve znění usneseném posl. sněmovnou. (Potlesk.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Za výbor rozpočtový má slovo k odst. 3 pořadu pan zpravodaj sen. Zimák.
Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát! Jestli máme hospodársku krízu z nadbytku, nevzťahuje sa tento nadbytok na byty, až snáď na niektoré nepatrné výnimky v miestach, kde boly zastavené priemyselné podniky alebo zrušené úrady, oko na pr. na Slovensku v bývalých miestach župných sídiel. Je preto treba vítať, že vláda síce trochu oneskorene, ale preca prišla s návrhom zákona na podporu stavebného ruchu.
Podporovanie stavébného ruchu spočíva: 1: v daňových a poplatkových úlevách, t. j. v oslobodení od platenia domovej dane a prirážok po 15 rokov, pri stavbách domov s malými bytmi a prevodzovňami po 25 rokov, a od dávky z najomného z používaných miestností na dobu 10, príp. 20 rokov u domov s malými bytmi; 2. v štátnej záruke pre stavbu domov v miestach, kde sa javí nedostatok bytov; tejto štátnej záruky môže štát poskytnúť do 300 mil. Kč; 3. v štátnom príspevku, ktorý spočíva v tom, že štát prispieva na zúrokovanie pôžičiek toľko, aby výdavky na anuity a vedľajšie platy neobnášely viac ako 2% pre nájomníkov. - Jedno procento má platiť obec a 2% má prispievať ministerstvo sociálnej pečlivosti. V tom prípade, keby anuity a ostatně platy boly 5%, ostáva na nájomníkoch 2%; keby všetky platy činily 4%, ostáva toto procento ešte menšie. - Týka sa to len obcí, ktoré budú stavať domy s malými bytmi pre najchudobnejších obyvateľov dľa hlavy V a VI. Ďalej spočíva podporovanie stavebného ruchu v oslobodení prevodov od poplatkov všeobecne od 3 rokov do 5 rokov u obcí a obecne prospešných družstiev a na 10 rokov pri budovách s bytmi pre nezamestnaných.
Je zvlášť treba vítať, že v ministerstve soc. pečlivosti, ktoré vládny návrh vypracovalo, je náležité porozumenie pre budovanie bytov pre nezamestnaných a polozamestnaných.
Rozpočtový výbor pojednávajúc usneseme posl. snemovne vo svojej schôdzi; konanej dňa 25. marce 1936, vzal do úvahy tieto okolnosti:
Úhrn záruky na pôžičky maximálne 300 mil. Kč, které má poskytnúť po dobu trvania zákonných ustanovení, tedy behom 2 rokov. Keď počítame, že podľa stávejúcich pomerov je náklad na 1 obytnú miestnosť asi 20.000 Kč, pri súhrne zaručenia pôžičiek vo výške 40% a 50% stavebného nákladu môže sa získať pri určenej čiastke asi 30.000 až 37.500 obytných miestností, t. j. asi 15.000 až 18.750 bytov o izbách a kuchyniach s príslušenstvom.
Na štátnom príspevku podľa hlavy V a VI bude treba ročme asi 12 mil. Kč a to na celá dobu umorovania zaručených pôžičiek. Táto číslica, t. j. 12 mil. Kč ročne, ktorou sa zaťažuje štátna pokladnica, je skoro určitá. Naproti tomu zaťaženie štátnej pokladníce z titulu prevzatia záruk je ťažko možno vypočítať, ba ani nie je to možné predpovedať.
Rozpočtový výbor však vzal zreteľ na sociálny účel a morálnu povinnosť štátu dbať o slušné bývane človeka a z toho hľadiska dal súhlas k usneseniu poslaneckej snemovne, schvalujúc toto v plnom znení, a preto doporučuje túto osnovu zákona i plénu senátu k schváleniu vo znení sen. tisku 155. (Souhlas.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Zpravodajem výboru soc.-politického o osnově zákona o bytové péči je pan sen. Machovský. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Machovský: Slavný senáte!
Zákon o bytové péči byl do dnešního dne měněn devětkrát. Byl měněn v dobách, kdy ho bylo opravdu potřebí, a zase tak poznenáhlu, evolučně se odbourává. Mám za svou povinnost, abych dnes slavnému senátu přednesl zprávu soc.-politického výboru o usnesení posl. sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužují a doplňují zákony týkající se bytové péče.
Soc. politický výbor senátu projednal ve své schůzi konané dne 25. března 1936 usnesení posl. sněmovny a projevil souhlas se zásadami, na nichž jsou jednotlivá ustanovení návrhu zákona vybudována. Výbor považuje tento návrh za pokračovaní likvidace vázaného bytového hospodářství, které vzalo svůj vznik v poválečném nedostatku bytů. Účelem těchto opatření byla snaha poskytnouti nájemníkům ochranu před bezdůvodnými výpověďmi a před zvyšováním nájemného. Podle toho, jak na bytovém trhu nabídka stoupala, byla i ochrana nájemníků postupně uvolňována, takže dnes se vztahují ustanovení zákona o ochraně nájemníků, zákona o odkladu exekučního vyklizení místností a zákona o mimořádných opatřeních bytové péče věcně již jen na byty 2pokojové a menší byty, na malé provozovny a místnosti pronajaté k jiným účelům než bytovým a výdělečným. Tato účinnost zákonů je zúžena osob tak, že ochrany již nepožívají byty nájemníků s důchodem přes 36.000 Kč anebo 24.000 Kč podle toho, mají-li zákonnou povinnost pečovati o výživu jiné osoby, či nikoliv. Vládní osnova postupuje v tomto uvolňování ochrany tím, že zbavuje postupně v letech 1937 až 1940 ochrany jednak nájemníky 2pokojových a 1pokojových bytů, malých provozoven a místností, které nejsou ani byty ani provozovnami, jednak pak nájemnky s důchodem přes 24.000 Kč.nebo 15.000 Kč, podle toho, mají-li zákonnou povinnost pečovati o výživu jiné osoby, či nikoliv.
Aby byla jasna tato věta, že se zbavují ochrany provozovny a místnosti, které nejsou byty a provozovnami, poznamenávám, že se to týká různých ústavů a učilišť, zvláště pak kostelů pronajatých v soukromých domech.
Po r. 1940 zůstanou tedy v ochraně již jen byty o 1 obytné místnosti, jejichž nájemníci nemají důchodu, přesahujícího právě uvedenou hranici.
Výjimku připouští návrh pro místa, kde hospodářské, sociální a bytové poměry vyžadují mimořádných opatření a kde bude vláda moci prodloužiti pro ten neb onen druh nájemních předmětů účinnost zákona o ochraně nájemníků a tím i ostatních dvou zákonů.
Byla podána řada návrhů k tomuto návrhu zákona, psalo a pracovalo se pro i proti němu, ale touto výjimkou zákona, myslím, že nebudou nejchudší a nejpotřebnější nijak postiženi.
Soc. politický výbor navrhuje, aby slavný senát usnesení posl. sněmovny schválil beze změny, jak je otištěno v sen. tisku 156. (Souhlas.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Zahajuji debatu.
Navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut. (Nebylo námitek.)
Není námitek.
Uděluji slovo přihlášenému řečníku, panu sen. Tschakertovi.
Sen. Tschakert (německy): Dámy a pánové!
Předložená osnova nevzbudila ani v soc. politickém výboru žádnou pravou radost. Zákon je malicherný, nepodává svědectví o vyšším stanovisku. Jde přece především o to, odstraniti jednou bídu a opatřiti práci. Zdali tento zákon je k tomu způsobilý, o tom pochybuji. Tímto zákonem se soukromá iniciativa úplně vylučuje. Může býti nakonec lhostejno, jakým způsobem se práce opatří, hlavní věcí je přece, aby naši nezaměstnaní byli zase zařaděni do pracovního procesu. Jest ještě jedna chyba v zákoně. Je přistřižen přímo pro Prahu a pro některá větší města. To vidíte z těch ustanovení, která přímo žádají kasernování. Vynasnažím se vám ještě dokázati, že dnes jen osídlení přichází v úvahu pro opatření práce našim nezaměstnaným. Pro venkov, především pro okrajová území, pro německá území státu bude tento zákon míti asi nepříznivé účinky.
Že zákon nebyl důkladně promyšlen, chtěl bych vám dokázati na několika příkladech. Živnost stavební je klíčem pro jiné živnosti. Na stavební živnosti závisí dnes tolik jiných stavebních řemeslníků, že když oživíme stavební živnost, oživíme tím celé hospodářství. Měli jsme stavební úlevy podle zákona č. 45 z r. 1930; ty se týkaly změn, někdy a částečně bezúčinnosti stavebních řádů, to znamenalo tedy úlevy při provádění staveb. Tento zákon pozbyl platnosti koncem r. 1935 a nebyl dosud prodloužen. Nyní máme však de facto již stavby, které právnicky vlastně visí ve vzduchu. Dotčené stavební firmy spoléhají se, že uvedený zákon bude ve své dosavadní formě prodloužen, použily tudíž automaticky těchto úlev; a nyní by se jim mohlo státi, nebudou-li dotčená ustanovení obnovena se zpětnou platností, že v případě udání také ještě propadnou trestu.
U t. zv. bytů chudých je sice udáno, jak daleko možno jíti se zastavěnou plochou, není však určeno, jak hluboko možno jíti pod těchto 24 m2, takže se může státi, že v menších městech anebo na venkově budou se t. zv. nouzové byty stavěti ještě bídněji, že se, jak jsem již nyní v posledních měsících slyšel, bude chtít vystačiti se 14 a 15 m2.
Dále je možno, že se tyto malé, menší a nejmenší byty budou stavěti do pěti pater. Myslím, že to si musíme jen představiti. Pětipatrový dům a samé obytné kuchyně. V pražském smyslu bylo by to vlastně 7 pater, neboť víte, že v pražských domech vždy čteme: přízemí, mezanin, I. poschodí. Tedy, patří přízemí a nebo mezanin do pater či nikoli? Je totiž možné dokonce ještě jedno šesté patro. Bavili jsme se o tom v sociálně-politickém výboru. Když také ještě uvážíte, že se musejí stavěti uzavřené byty, to znamená, že k nejmenšímu bytu patří také ještě předsíň a ke každému bytu také ještě záchod, a vezmete-li dům o 6 poschodích, je velmi lehce možno, že tam dostanete také 50 bytů. Tak si můžete představiti, co z toho vzejde.
Zhoršení této nové osnovy oproti zákonům č. 44 z r. 1927 a č. 45 z r. 1930 záleží jednak ve zhoršení lhůt, pak ve snížení osvobození daňového a ve zmenšení stavebních ploch. Když se tak na to podíváte, tu jsme měli nejprve 80 m2 v r. 1923, a tu byla ještě kuchyně volná, když byla pod 12 m2. Byl ještě volný pokoj pro služebnou a koupelna, a stavěly se ještě předsíně. Čeho tehdy bylo příliš mnoho, toho je nyní příliš málo. Musela by se také ještě škrtnouti dávka z přírůstku na hodnotě. Především vyňaty byly adaptace a právě adaptace jsou hlavní věcí. Vidíme, že se zákon dělal tam, kde lidé nemají tušení, jak to vypadá na venkově. U nás stojí na sta továren. Máme tyto továrny nechat spadnouti? Jsou již tak daleko, ale bylo by možno s nepatrnými náklady do továrních budov vestavěti byty. To dnes ovšem není možno, poněvadž veškerá pomoc pro tento druh adaptací byla škrtnuta. Šlo se s 80 na 40 a nyní dokonce na 24 m2; tak by se mohlo ještě státi, že budeme příštího roku stavěti kurníky. Tato nová kapitola o domech a byty pro chudé osoby stanoví byty o jedné místnosti s nejvýše 24 m2, pak možno k tomu ještě přidati místnost o 10 m2, k tomu ostatní podmínky, t. j. uzavřená chodba atd. Nyní si představte: v této jedné místnosti, neboť obce nebudou stavěti větší, poněvadž ztrácejí větší příspěvky - se vaří, spí, pere, rodí se děti, v této jedné místnosti se umírá. Tam jsme museli dospěti, když jsme se po celá desetiletí zase snažili stavěti byty člověka důstojné; a před válkou jsme byli také tak daleko, bohudíky, že jsme mohli takové byty většinou stavěti. Znáte-li poměry v krajinách, kde jsou doly, ať již krajinu u Duchcova anebo u Moravské Ostravy, najdete tam také dnes ještě tyto bídné díry, kde rodina pěti až šestičlenná bydlí v místnosti o 10 až 14 m2. Místo abychom to odstranili, přicházíme nyní s opakem, podporujeme zase stavbu takových bytů; něco takového se zkrátka nesmí státi.
Stavební náklady, které zde v této novele jsou uvedeny, jsou zcela libovolná čísla. Neboť když dnes píšete, že byt o 14 m2, spolu s komorou 10 m2 a všemi vedlejšími místnostmi poříditi lze za 20.000 Kč, tvrdím já jako odborník, že takovýto byt, ať již ve velkém nebo malém domě, při solidním a zcela jednoduchém provedení přijde alespoň na 35.000 Kč. A ujišťuji vás, že pod 1000 Kč 1 m2 obytné prostory s vedlejšími místnostmi, solidně provedeno, nelze poříditi.
Další ustanovení, že jen obce mají býti oprávněny stavěti tyto domy, je pochybené. Podívejte se na naše obce, jak vypadají, člověk aby se mohl přímo chytati za hlavu, když loňského roku bylo pro obce na podpůrné práce v rozpočtu připraveno 173 milionů a jen 45 milionů bylo žádáno. Vidíte tedy, že obce nemají peněz, aby takové práce prováděly, a uvidíte také, že nový zákon bude míti nepříznivé účinky, poněvadž obce jednoduše nemohou sehnati peníze. Při těchto stavbách budov s byty pro chudé mají obce sehnati 1% stavebního nákladu. Jsem zvědav, mnoho-li obcí najdeme, kterým to bude možné. Myslím spíše, že by tu jednou byla příležitost pro Společnost národů, takovéto stavby a takovéto bytové poměry pranýřovati v členských státech. Chcete-li viděti, kam směřuje touha lidu, pak vám radím jíti jednou na periferii měst. Tam najdete zahrádku vedle zahrádky a lidi, kteří tyto zahrádky s láskou opatrují. Je to touha po půdě, po malém kousku majetku, a to je vlastně vzpruhou k zřizování osídlení na okraji měst.
My všichni víme, že právě u nás už nikdy nebude možno docíliti plné kapacity v továrnách, Budeme muset přesedlat a se snažiti, abychom lidem poskytli možnost bydlení a existence, a tu je to právě jen osídlení na okrajích města, které může pomoci. Ovšem tato strohá pravidla s těmi omezenými předsíněmi atd. musí odpadnouti. Nemůžete to prováděti ani v malých městech, která nemají kanalisaci nebo vodovodu. Představte si, že musíte záchod dáti do uzavřené předsíně. Tyto paragrafy jsou pro naše poměry nepřijatelné. Tato osídlení nezaměstnaných, tato osídlení na okrajích města mají za účel toho, kdo v nich má bydleti, duševně a hmotně připoutati k hroudě. Takový člověk musí pracovati s sebou. Na místě peněz a kapitálu dá do toho svou sílu, svou pracovní sílu a také pracovní sílu své ženy a snad také svých dětí. Říkám vám již dnes to bude problém, na který se musíme nejdříve podívati, abychom odstranili a zmírnili nouzi, právě nouzi v německých krajinách.
Dotkl jsem se již dříve otázky adaptací. Jděte jednou do malých měst, podívejte se jednou nejen na soukromé domy, také na veřejné budovy, především na školy, poukazuji jen na Bílinu. Tam se nikdo již neodvažuje jíti kolem školy, poněvadž každým okamžikem může římsa spadnouti na hlavu. Oken nelze už otvírati, protože by vypadla. Tyto poměry na veřejných budovách jsou přímo hrozné. Proč nebyly v zákoně ponechány adaptační práce? Upozorňuji vás na to, že se Německo před třemi lety usneslo na t. zv. zákoně o opravě domů - my jsme to ještě nazvali jinak - podle kterého každý vlastník domu, který svůj dům uvede zase v obyvatelný stav, obdrží státní příspěvek a úvěr na dlouhá léta. To byl vlastně začátek vzestupu, neboť tím se skutečně zjednala práce. A to jde tak daleko, že dnes vyučení dělníci v Německu najdou skutečně své zaměstnání. Bez zaměstnání jsou nevyučení dělníci z let 1923 až 1926, účinky to inflace. (Sen. Wenderich [německy]: Za jakých podmínek? Řekněte nám to!) Ti lidé pracují. Snad vám to postačí, že, jak jsem dnes četl v novinách, vývoz piva z Československa do Německa stoupl. K čemu také v tomto chudinském zákoně nebylo přihlédnuto, je počet hlav. Praví se tam jen: Pro lidi, kteří musí pečovati o sebe anebo ještě o jednu osobu. Tak se může státi, že se v těchto nejmenších bytech musí umístiti rodiny s 5 nebo 6 dětmi. Jak takové bydlení účinkuje sociálněpoliticky a mravně, nepotřebuji vám vykládati.
Ještě něco. V předloze se praví: Vláda anebo stát "může" povoliti tu neb onu úlevu. Slovo zákon již praví, že to musí býti něco pevného, neboť jinak to není zákon. A toto slovo "může" projevilo také již velmi nepříjemné účinky. Pocítil jsem to r. 1930 na vlastním těle. Poučeni jsouce dřívějšími pracemi zajistili jsme si, že my také skutečně obdržíme tuto 25%ní podporu. Byla nám slíbena. Na základě tohoto slibu začali jsme s projektem. Záruka měla činiti 2,5%. Po skončení stavby se však řeklo: 2,5 nebudeme mocí platiti, ale dáme vám 2%. To bylo pak stlačeno na 1,5% a místy také na 1%.
Kdo jednou zkusil, co to znamená žádati o státní podporu nebo státní záruku, bude věděti, co je to za práci. Především toho psaní a běhání. A to není v pořádku. Bylo by na místě úředního šimla jednou trochu pobídnouti anebo zmotorisovati a především právě v těchto věcech zaraziti intervence. Neboť mohu vás ubezpečiti, že když se předloha stane dnes zákonem, příští týden začne již běhání. Nechceme nic více nežli nestranné vykonávání zákona, chceme, aby vedl k produktivní péči o nezaměstnané. Neboť, co se zde děje, je také zase jen opatřením péče v rámci rozpočtu a toho dlužno se vyvarovati. Práce má se podnítiti tak, aby se práce sama udržela a aby státu na konec něco vynášela.
Měly by se umožniti hypotéky. To je také věc, kterou dnes nemůžete provésti. Jestliže při dnešním bezútěšném stavu v našich pohraničních krajinách budeme muset prožíti ještě takovou zimu, jako byly předešlé, můžeme příští zimu jako nouzovou práci již předem vykopávati hroby.
O mzdových rozhodčích soudech chtěl bych říci jen jedno, že je zamítáme dotud, potkud nebude možno proti takovémuto rozhodčímu výroku vznášeti námitky. Dnes je tomu tak, že tam zasedají dva zástupcové zaměstnavatelů a dva zástupcové zaměstnanců a že rozhodčí výrok pronese soudce, který obyčejně nemá tušení o tom, co se děje venku. Chceme míti možnost odvolati se. Dále potřebujeme větší možnost opatřiti práci. Naše strana si dala největší práci, vypracovala přijatelné návrhy a přál bych si, aby došly konečně jednou náležitého povšimnutí.
K stavebnímu regresu chtěl bych také říci jen jedno, že zde nežádáme nic jiného nežli spravedlnost a nestranné provádění. Pro rozhodčí komise chtěl bych, aby už začaly konečně jednou pracovati. Na základě těchto úvah chtěl bych říci, že nevěříme, že by tento zákon projevil účinky ku blahu naší domoviny, z kteréhožto důvodu pro zákon hlasovati nebudeme. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)
Místopředseda dr Heller (zvoní): Dále má slovo pan sen. Pichl.
Sen. Pichl: Slavný senáte! Osnova zákona na ochranu nájemníků, kterou dnes projednáváme, předvídá zrušení ochrany nájemníků rokem 1940. Ovšem i po tomto datu zůstanou v ochraně byty o jedné místnosti, tedy byty nejmenší. Rušíme však ochranu nájemníků v době hospodářsky i sociálně co nejnepříznivější, rušíme ji v letech těžké hospodářské krise (Hlasy: Bohužel!), ačkoli daleko lépe jsme mohli uspořádat své bytové hospodářství v letech před krisí a v letech, kdy by likvidace nebyla působila tolik těžkostí jako nyní. Vůbec nutno říci, že v bytovém hospodářství jsme projevili velmi málo plánovitosti, ba možno říci směle, že vůbec tu nebylo plánovitosti, že jsme i v této věci postupovali podle zásady nejmenšího odporu, místo abychom se řídili zásadou řešit otázku tak, aby zlo bylo co nejmenší.
Ochranu nájemníků nemohli jsme ovšem řešiti, aniž bychom se nedotkli té či oné zúčastněné strany, ale vždy šlo o to, aby zlo, které se řešením způsobí, bylo co nejmenší a aby také důsledky, které každá úprava způsobí, mohly být časem vyváženy daleko většími prospěchy. Svým postupem v otázkách bytových jsme způsobili jen to, že jsme zneklidnili obě strany, majitele domů i nájemníky (Tak jest!), aniž jsme dosáhli spravedlivého vyrovnání mezi nimi a aniž na druhé straně hospodářství získávalo.
Ztráceli jsme sociálně i na jiné straně, nebo zatím co jistá část domovního majetku byla ve vázaném hospodářství, druhá byla úplně volná, čili měli jsme tu dvě sféry bytového trhu, jednu volnou, druhou vázanou, při čemž vzájemný účinek byl ten, že byty volné byly nesmírně předražené. A byli to právě lidé mladí, začínající životní povolání, lidé s malými příjmy, kteří byli odkázáni na byty v nových domech a platit vysoké, nepřiměřené činže. Tyto činže nezřídka dosahovaly třetiny i více ročního důchodu nájemníkova. Na druhé straně byly zase činže tlačeny pod míru, která byla nutnou k udržení rentability domovního majetku. Nebylo tu plánu, nebylo tu hospodářského řešení. I v této věci byli jsme překvapeni vývojem, byli jsme překvapeni hospodářskou krisí. Nepočítalo se s tím, že po letech dobrých přijdou léta špatná, a tak padla nám nezbytnost likvidovat ochranu nájemníků do let nejhorších. Můžeme-li k tomu co říci, pak jen to, že se otázka po mnohých svízelných zápasech řeší tak, že poměrně klidně dostáváme se do volného bytového trhu a tím vytváříme i zdravější podmínky pro stavební ruch.
I o zákonech o stavebním ruchu mohli bychom říci totéž, co platí o ochraně nájemníků, i zde řešily se věci nikoli s hlediska hospodářské účelnosti. Měli jsme již mnohokrát příležitost ukázati na všecky složky, souvisící se stavebním ruchem, ukázati, že jeho správné hospodárné využití znamená zabezpečení vnitřního trhu, že to znamená vytvořit pro hospodářství onen setrvačník, který dodává stroji pravidelného chodu a správné výkonnosti. Vývoz, zahraniční obchod rozhoduje u nás o stupni blahobytu, ale stavební ruch rozhoduje o základu veškeré zaměstnaností. Potřebujeme stejnou měrou vývozu i stavebního ruchu, nemůžeme žít bez toho či onoho a jde tedy o to, abychom obě tyto základní složky našeho hospodářství uvedli do pravidelné činnosti, do stupně, který zabezpečuje zaměstnanost. (Výborně!) To jsme, bohužel, dosud nedělali, vypomáhali jsme si provisorii, čili odkládali jsme řešení s roku na rok a odkládáme je vlastně i nyní. Děláme totéž, co s ochranou nájemníků, vyhýbáme se jít věci na kloub a stavět záměrně, jít opravdu plánovitě. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.)
Můžeme tu připomenout vedle mnoha jiných otázek způsob, jakým se hledá řešení regresu u státem subvencovaných staveb. Původní plán byl upravovat činže v subvencovaných domech podle vývoje činží v domech, jsoucích v ochraně nájemníků; tento plán, který byl jediné správným řešením, byl opuštěn a hledá se nyní cesta, která znamená jen slabou náplast na ohromné výlohy, které stát z titulu subvencovaných staveb nesl, nese a ještě po desetiletí ponese.
Můžeme ukázati také na bezplánovitost, která se projevila vlivem zákonů o stavebním ruchu, pokud jde o zastavování měst. Typickým příkladem je tu hlavní město Praha. Popřevratovými zákony zvětšili jsme neobyčejně území Prahy, naložili hlavnímu městu obrovské a nákladné úkoly, ale ponechali jsme městu starosti, jak tyto úkoly provésti. Nejen že jsme nedali městu ani nejmenší podpory k jeho výstavbě, ale bráníme mu dokonce v tom, aby hospodárně využívalo těch zařízení, do nichž investovalo stamiliony a možno říci i miliardy. Nechceme vzpomínat při této příležitosti toho, co bylo před válkou, kdy městu Praze dostalo se státního příspěvku na stavbu nábřeží, ale přece jen musíme vytknout neporozumění pro hlavní město ve věci, která pro stát neznamená haléř výloh, kdežto pro hlavní město bylo by obrovskou úlevou. Zastavování Prahy dálo a děje se bez plánu, město nemá práva zakázat stavět kdekoli, ale musí zřizovat komunikace, stavět ulice, vodovod, kanalisaci, plyn, zavádět tramvajové, autobusové a nyní i trolejbusové linky do nejvzdálenějších periferií. To by nebylo nesprávné, chyba je pouze v tom, že tato zařízení vedou namnoze rozlehlými prostorami nezastavěnými, že mezi vlastním městem a periferií jsou plochy, opatřené vším možným, ale nezastavěné, protože pozemková spekulace čeká (Tak jest!), až na ní bude moci vydělat ještě více než dosud. Na účet města vydělali lidé miliony v pozemcích a jen proto, že město musilo zřizovat kolem jejich pozemků komunikace všeho druhu. A město nemá ani toho práva, aby mohlo říci, že nedovolí stavět v území, kde nejsou komunikace, že nejprve nutno stavět tam, kde komunikace jsou již provedeny. Čí je to zájem, že městu Praze nebyla povolena stavební závěra, že je mu bráněno, aby hospodárně využilo nákladných investic a aby čelilo nezdravé pozemkové spekulaci? Musíme protestovat proti takovému postupu vůči hlavnímu městu (Výborně!), který, bohužel, není jediným příkladem.
Je to i případ pražského vodovodu, kde na nátlak určitých interesentů brání se a znemožňuje hlavnímu městu opatření zdravé pitné vody. Je mnoho lidí, kteří mluví o milované zlaté Praze, ale mají-li pro blaho hlavního města cokoli udělati, pak jen tenkrát; jestliže je to nekřesťansky zaplaceno. Státní moc je zde k tomu, aby chránila zájem hlavního města před spekulací (Výborně!), před zájmy omezeného kruhu jednotlivců a aby zajistila hlavnímu městu podmínky jeho rozvoje. (Tak jest!) Nečiní-li tak, pak ovšem nepostihuje jen hlavní město, ale celé hospodářství, protože působí hlavnímu městu zbytečné výdaje, které jinak by se obrátily v prospěšné a i rentabilní investice. Zas je to doklad nezáměrného hospodářství.
Otázka stavební závěry netýká se jen Prahy, ale stejně po ní volá Brno, Bratislava, jejichž starostové loni v Praze zakročovali, a stejně i ostatní větší města.
Pro vývoj stavebního ruchu je arci důležitá otázka cenová. Nic by nám nebylo platno, kdyby vláda a parlament vydávaly zákony a jiná opatření činily na podporu stavebního ruchu, kdyby v kardinální otázce, jakou jsou ceny stavebních hmot, jakou je výše stavebních nákladů, dály se změny k horšímu. Už koncem minulého roku zvýšeny byly velmi pronikavě ceny cementu. Cementářský kartel, když se utvořil, zvýšil ceny na míru, která s musí projevit sama o sobě zdražením staveb. Jistě bylo nezdravým zjevem, když předloni byl mezi cementárnami ostrý cenový boj, ale je neméně nezdravé, jestliže kartel nemá nic pilnějšího na práci než zvýšit ceny. Bylo chybou, že hned po vyhlášení kartelních cen nebyla tato věc předložena k prozkoumání kartelové komisi. Mohli jsme mít cement levnější a hlavně mohli jsme míti stabilní stavební náklady. (Sen. Sladký: Také jednou by kartelová komise mohla říci, co udělala!) Začínají prý pracovat.
Cement ovšem není jediný, jehož ceny byly zvýšeny. Je dražší sklo, vápno, cihly, dříví stavební náklady ve svém celku jsou dnes o 15 a možná až i 20% vyšší než loni. Pravda, byly vytvořeny komise pro zkoumání cen stavebních hmot, po kterých tu volá kolega. Tyto komise však teprve teď začínají pracovat. Není to vlastně již pozdě? Až v začátku stavební sezony? I zde plánovitost byla by na místě. Pan ministr soc. péče, přítomný p. min. inž. Nečas, projevil v otázkách bytových i stavebního ruchu mnoho vzácného porozumění (Výborně!), bohužel jeho dobré snahy jsou v leckterém směru zdržovány pomalým chodem příprav a prací samých. Jsme si vědomi toho, že nízké ceny nejsou štěstí, ale zdražování jest ještě větší brzdou. Máme zájem na přiměřených cenách, které by dávaly rentabilitu výrobcům, a máme zájem na tom, aby ceny byly ustálené. Neoprávněnému zdražování pak nutno důrazně čelit u všech kartelů. (Výborně!) Budeme ještě mnoho let cítit všechny chyby, které jsme nadělali ve stavebním ruchu a v bytovém hospodářství a budeme tyto chyby těžce odstraňovati. Dnes, kdy jsme u likvidace ochrany nájemníků, musíme si říci, že v této věci máme názorný příklad toho, jak se hospodářské a sociální věci řešiti nemají. (Sen. Mikulíček: Když jsme proti tomu bojovali, tak jste nás zavírali. To je součást celého toho pořádku!) Myslím, že v těchto názorech nejsme tak daleko od sebe.