Místopředseda Klofáč (zvoní); Dále má slovo pan sen. Jakubec.

Sen. Jakubec: Vážený senáte!

Jedním z nejdůležitějších úkonů parlamentu je sdělávání státního rozpočtu. Je skoro již zvykem, úkazem téměř již běžným, že rozpočty bývají překračovány a můžeme také říci, že i státní rozpočet již řadu let je překračován dosti značnými částkami. Je ovšem také dlužno říci, že překračování rozpočtu není snad jenom lehkomyslným vydáváním, nýbrž že překračování rozpočtových částek je také vynucováno těžkými poměry, které byly vyvolány hospodářskou krisí a které ukládají státu zvýšené povinnosti pro všechny složky našeho obyvatelstva.

Ale také hospodářská krise působí na snížení příjmů, poněvadž kupní síla, jakož i důchody, jsou hospodářskou krisí oslabeny a sníženy. V důsledku toho se také snižují státní příjmy. Není tedy vždycky odůvodněna jenom a jenom výtka, že překračování rozpočtu je lehkomyslným vydáváním částek. Ovšem při přehlížení rozpočtu vidíme, že se dostáváme těmito schodky do velmi tíživé situace, kdy náš státní dluh činí již dnes 46 miliard Kč a kdy dluhová služba státního dluhu se blíží téměř dvěma miliardám Kč. Musíme ještě uvážiti, že neprovádíme plně dluhovou službu, nýbrž umořujeme jen docela malé částky vnitřního státního dluhu. Tu nám přirozeně napadá vážná myšlenka, jak bude dále, kdyby se mělo.tímto způsobem postupovati, jak se vyvine státní hospodářství, když již dnes vidíme, že vlastně žijeme na úkor budoucích generací. Proto je potřebí, čím více si uvědomujeme vážnost finanční situace státu, aby stát tím opatrněji peníze vydával, aby každou korunu dvakrát obracel.

Rozpočet má býti správným a zdravým vyjádřením potřeb a sil obyvatelstva. Rozpočet náš, pokud jde o potřeby našeho obyvatelstva, jistě neuspokojuje, poněvadž víme všichni, že vrstvy našeho obyvatelstva mají ještě velkou řadu oprávněných potřeb, ale finanční síly našeho obyvatelstva ovšem nedovolují, aby tyto potřeby byly všechny dostatečně uspokojeny.

Ve svém exposé řekl pan ministr financí, že při sdělávání rozpočtu byla snaha, aby byly povinnosti pokud možno spravedlivě rozděleny na všechny složky obyvatelstva. Bylo by si jen přáti, aby tato snaha byla důsledně uplatňována i pokud jde o územní svazky našeho státu. A tu jako příslušník územního svazku země Moravskoslezské musím si zde postěžovati, že při rozdělování, lépe bych řekl, ponechávání povinností bylo zemi Moravskoslezské ponecháno, nechci říci ukládáno, mnohem více povinností než územním svazkům jiným. Tím se země Moravskoslezská dostala do velmi tíživé finanční situace, takže zemský výbor Moravskoslezské země svolal poradu moravskoslezských poslanců a senátorů, aby jim vyložil tíživou situaci. A řekl jim, že země Moravskoslezská má téměř 600 mil. Kč dluhu, to znamená více než všecky ostatní územní svazky ve státě, a že jenom dluhová služba činí 13% zemského rozpočtu. Ovšem někdo může namítnouti, že se tam špatně hospodařilo. Ale je tu možno říci, z jakého titulu povstal dluh země Moravskoslezské. Byly to povinnosti, které měla země Moravskoslezská oproti jiným zemím zvýšené, zejména že vydržovala nemocnice a různé ústavy, čehož jiné země neměly; v Čechách to bylo převedeno na okr. zastupitelstva. V kulturních věcech to byly hlavně odborné školy, na které země Moravskoslezská vydávala proti jiným územním svazkům daleko více. Také z hospodářských důvodů vydržovala a podporovala hlavně soustavnou elektrisaci, komunikace - proti jiným svazkům opět zvýšený náklad. Tím se dostala země Moravskoslezská do tíživé situace.

Nyní jí byl zákonem o újezdních školách přikázán opět nový úkol, a to aby jednou třetinou přispívala na udržování těchto škol, což by si při převedení nynějších měšťanských škol na školy újezdní vyžadovalo nákladu asi 8 mil. Kč, což ovšem země Moravskoslezská nemohla ani zařaditi do rozpočtu pro naprostý nedostatek finančních prostředků, a zařadila do letošního rozpočtu pouze půl mil Kč. V této situaci dovolila si země Moravskoslezská požádati vládu, aby stát převzal samozřejmou povinnost, kterou země Moravskoslezská proti jiným svazkům vykonává na víc, aby převzal především střední školy. Země Moravskoslezská vydržuje dosud 7 středních škol. To není ani v Čechách ani na Slovensku, což vyžaduje ročně nákladu 3.900.000 Kč. Dále vydržuje odborné školství, hlavně zemědělské, a to větší měrou než jiné územní svazky, což vyžaduje nákladu 9.400.000 Kč. Dále má v údělu zemské dráhy ve Slezsku, které jí ročně vynášejí 3 mil. Kč schodku. Všechno to neobyčejně zatěžuje zemský rozpočet a proto země Moravskoslezská nemůže vyhověti požadavku, který je tak naléhavý, aby zařadila do rozpočtu 8 mil. Kč na udržování újezdních škol. Je nutno poukázati na tento stav.

Já ovšem poukazuji ještě na jednu věc. Země Moravskoslezská vydržuje nejen 7 středních škol, nýbrž vydržuje také státní školy střední, které nejsou dostatečně vybaveny, pokud se týká budov. Má-li středná škola vykazovati nejlepší úspěch, je předpokladem, aby budovy byly účelně a vhodně vypraveny. Vážení pánové a dámy, domnívám se, že Moravě se neměří spravedlivě, zejména když v Brně a hlavně v Prostějově a v Olomouci jsou budovy státních škol velmi nedostatečné. Na př. v Prostějově je státní reálné gymnasium, které vzniklo zrušením německé reálky, která v čistě českém kraji měla docela nepatrný počet žáků, vždycky s velikým úsilím sehnaných a která po řadu let tomuto nepatrnému počtu žáků vyhovovala, ale pro naprostý nedostatek žáků byla konečně zrušena. Dnes při snaze dívčího dorostu po vzdělání, je tato škola přímo přeplněna. Viděl jsem, jak to v té škole vypadá, jak uzoučké jsou tam chodby, v nichž se v přestávce má pohybovati 440 žákyň.. Místo 13 potřebných učeben je pouze 7 řádně odpovídajících potřebám a další učebny získány byly vyklizením kabinetu.

Kabinet měří 30 čtver. metrů a na těchto 30 čtver. metrech sedí 28 žákyň reálného gymnasia. Promiňte, mám zato, kdyby zde byla zdravotní prohlídka, že již proto by musily býti tyto školy snad uzavřeny. Město Prostějov již před 2 roky požádalo vládu a předložilo rozpočet na adaptaci a na přístavbu, která by vyžadovala snad nejvýše mil Kč. Avšak přes to, že ministerstvo školství znalo význam a důležitost této adaptace, ministerstvo financí ji prostě škrtlo.

Právě proto země Moravskoslezská cítí se jaksi odstrkována a cítí jakési jiné měřítko, kratší loket v této věci.

V Čechách činí umořovací splátky na dvě školy asi % mil. Kč, na jednu přístavbu 150.000 Kč a na 5 novostaveb asi 5 1/4 milionu Kč, dohromady.tedy asi 5.900.000 Kč. Na Slovensku činí umořovací splátky v rozpočtu na dvě školy asi 35.000 Kč a na 6 novostaveb přes 2 mil. Kč. V zemi Moravskoslezské umořovací splátky činí asi 120.000 Kč, na dvě přístavby je pamatováno 1 1/2 mil. Kč, novostavba žádná.

Pokud se týče školného, které se vybírá, měla.by země Moravskoslezská určitý nárok a právo,.poněvadž náklady, které jsou poukázány anebo v rozpočtu uvedeny v obou zemích, jak v Čechách, tak i na Slovensku, se přibližují vybranému školnému. To v Čechách činí 7lfa mil. Kč a do rozpočtu dostávají necelých 6 mil. Kč, na Slovensku 2 1/2 mil. Kč " v rozpočtu mají něco přes 2 mil Kč. V zemi Moravskoslezské vybere se na školném 3 1/2 mil. Kč, a v rozpočtu je na to pouze 1 1/2 mil. Kč.

Je tu viděti; že měřítko zde naprosto nesouhlasí. Velmi naléhavě bych prosil, aby ministerstvo školství tuto otázku, pokud se týká nejen udržování státních škol, nýbrž také zejména školného v Prostějově na dívčím reálném gymnasiu, nepouštělo se zřetele a aby nespravedlivý postup v zemi Moravskoslezské byl odčiněn.

V zemi Moravskoslezské není také ve stejném měřítku, anebo aspoň v přiměřeném měřítku pamatováno na podporování dalších kulturních podniků - to jsou divadla - ať je to divadlo Zemské v Brně, nebo české divadlo v Olomouci nebo Mor. Ostravě. Poukazuji na divadlo v Olomouci, které má velký kulturní význam. V minulých dnech četli jsme v novinách, že za 16 roků vykonalo toto divadlo přes 8.000 představení, z nichž asi polovici, asi 3.700, konalo na zájezdech v celém širém kraji. A toto divadlo v Olomouci dostává tak nepatrnou subvenci, tak.nepatrný příspěvek! Když vidíme, že v Čechách se i německé divadlo štědřeji odměňuje, máme oprávněný požadavek, aby na tyto kulturní podniky země Moravskoslezské bylo pamatováno přiměřenou částkou tak, jak vyžaduje jejich význam.

Je nutno ještě dále upozorniti, že země Moravskoslezská cítí se ještě v jiném oboru zkrácena, a to pokud se týká udržování státních silnic. Bylo zjištěno propočtem, že v tom směru je daleko za zemí českou. Když se to propočítalo podle výměry i počtu obyvatelstva, tu poměrně k zemi České by měl stát převzíti do své správy ještě 800 km silnic, aby tento poměr byl úplně správný. Za těchto okolností a podmínek je těžko silnice udržovati v takovém stavu, jak by toho bylo potřebí jak z důvodů frekvence, komunikací, tak i z důvodů strategických.

Je tam málo státních silnic, ale také málo podpor na t. zv. dálkové silnice. Dálkové silnice jsou v naprosto desolátním stavu. Zvláště bylo velmi zajímavé, když nám zemský výbor moravskoslezský předložil fotografie dálkové silnice, která spojuje Moravu se Slovenskem, kde přímo trčí hlavy, místo co by -tato silnice měla býti řádně upravena. Není to jen zájem země, aby byly silnice řádně upraveny, nýbrž i zájem státu, a to, jak jsem již řekl, z důvodu komunikačních a stejně z důvodů strategických, ale také z důvodů podporování cizineckého a turistického ruchu.

Cizinecký a turistický ruch má velký význam pro náš stát a domnívám se, že bude potřeba, alby se této otázce věnovala pozornost. Já velmi vděčně kvituji kol. Stodoloví, že poukázal na.potřebu zvýšiti propagaci ve prospěch našich československých věcí. Na Moravě máme také velmi mnoho míst, která zasluhují návštěvy a která také lákají cizince, ať již jsou to krásné partie v Jeseníkách nebo Bezkydách, ať je to světoznámý Moravský kras, který svými jedinečnými jeskyněmi je již sám s sebou jednou z největších atrakcí, které by si cizina, kdyby ji měla, daleko více vážila a jí využila. Máme na Moravě i kus amerikanismu, ve Zlíně, máme tam i velkou technickou stavbu, vranovskou přehradu a řadu jiných věcí, které jistě lákají a mohly by lákati cizince a. je zajímati. Je jen potřebí, abychom jim umožnili a -usnadnili přístup k nim, a tu právě upravené silnice jsou jedním z těchto předpokladů.

Včera nebo dnes, tuším, pan kol. šolc řekl, že je potřebí upravovati silnice také v zájmu zaměstnanosti, a poukázal na to, že byla vybudována velmi pěkná autostrada do Krkonoš. My nezávidíme, ba naopak přejeme ze srdce zemi české, ale byl bych velmi rád, kdyby se stejnou měrou pamatovalo i má Moravu. Na krásný Radhošť nemáme vůbec veřejné silnice, ač nejen cizinci, turisté,.nýbrž i sportovci, zvláště.pokud pěst.ují zimní sporty, dnes Radhošť velmi vyhledávají. Na Radhošť máme.pouze soukromou silnici a když se tam někdo chce dostat, musí zaplatiti poplatek 10 Kč. Totéž můžeme říci o přístupu na Praděd a Karlovy Studánky. Stejně nemáme dokonale upravenou spojku z Blanska k Mor.

Krasu. Myslím, že nedovedeme tyto krásy dobře ocenit a provésti všechno, aby byly čím dále tím více vyhledávány cizinci.

A jsem-li už u silnic a u cizineckého a turistického ruchu, chtěl bych poukázati na věc, která se snad zdá trochu malicherná, ale pro automobilisty je důležitá. Je to nedostatek orientačních tabulek na našich silnicích. Jsou kraje, kde vůbec orientačních tabulek není; někde jsou vybaveny dokonale, ale jiné kraje jsou po této stránce vybaveny méně a domnívám se, že má-li býti cizinecký ruch organisován, je třeba i na tuto maličkost pamatovati. Již okolnost, že budou všude pořádné, vzhledné, ale hlavně účelné a jednotné orientační tabulky, dělá dojem pořádku ve státě. Při této příležitosti bych rád upozornil zúčastněné kruhy, aby ani na tuto maličkost nezapomněly.

Při komunikacích se chci zmíniti také o novodobé dopravě letecké a při tom poukázati, že i na Moravě jsou organisace, které se o tyto věci zajímají. Je to především hanácký aeroklub v Olomouci, který zřizuje letiště a hangár, a já tlumočím jeho přání, aby byla zřízena zastávka v Olomouci, až bude zřizována letecká linka Praha-Mor. Ostrava, poněvadž tu jde o kraj hospodářsky vysoce vyspělý jak v oboru zemědělském, tak i průmyslovém a obchodním. Prosím ministerstvo vnitra a všechny, kdož budou o tom spolurozhodovati, aby tato letecká zastávka nebyla opomenuta, poněvadž už předem jsem slyšel, že má býti zastávka na této lince v Hradci Králové, ale nikoli v Olomouci. Reklamuji proto tento požadavek pro hanácký kraj, poněvadž se domnívám, že si toho zasluhuje.

Ještě bych chtěl poukázati na jednu věc, kterou. v zemi Moravskoslezské velmi těžce neseme. Zemědělské úřady přehlížejí t. zv. agrární operace a scelování pozemků. Mám za to, že snad se v Čechách tok nesceluje, když se této otázce nevěnuje tolik pozornosti, ale upozorňuji, že scelovaní pozemků má význam nejen hospodářský tím, že se usnadňuje obdělávání, že se přivádí do produktivity půda neplodná, že se usnadňuje boj proti živočišným i rostlinným škůdcům, nýbrž že i stát má z toho velký prospěch, poněvadž agrární operáty po sečtení dávají státu katastrální mapy, které stát bezpodmínečně musí mít. Vidíme, že si je opatřuje dnes na Slovensku postupným zaměřováním pozemků bez scelování, a to stojí na l ha 600 Kč, aniž se docílí hospodářského úspěchu..Jest potřebí, aby se věnovala těmto úřadům zvýšená pozornost, když za docela nepatrný příspěvek, za zvýšený poplatek za proměřování se dosáhne kromě těch. katastrálních.map, které stát dostává, ještě také zvýšeného úspěchu hospodářského. Ale nevím, co si na Moravě máme představiti, když vidíme, jak to provádějí státní úřady, a tu přicházím k věci, které se dá těžko věřit. Mám za to, že všechny státní úřady při nejmenším ohrazují si aspoň osobní náklady. Leč v těchto státních úřadech se přispívá jen určitým procentem, snad asi ne z polovice, na osobní náklady, kdežto všechny ostatní osobní náklady nesou účastníci na scelovaní, ba dokonce musí přispět i na nájem budov, v nichž jsou tyto úřady umístěny. Kol. Rohlena zde mluvil o melioracích, jak jsou důležité - ano, vím to, je toho potřebí - ale zmínil se také o tom, že tyto meliorace, které bývají subvencovány 50%, jsou nejlacinější pro stát. Ale jestliže vám řeknu, že taková meliorace je scelováním pozemků, na něž se vůbec žádné subvence nedostává, nebo při němž dokonce mají účastníci sami platiti náklady osobní a přispívati i na nájem budov, mám za to, že je to určitá nespravedlnost vůči těmto úřadům, které speciálně v zemi Moravskoslezské vykonaly již tak úctyhodné dílo. Upozorňuji, že ve státech sousedních věnují scelovaní pozemků velkou pozornost. Na př. v Maďarsku dali v posledním roce do rozpočtu 30 mil. Kč, v Polsku je již 5 mil. ha sceleno v Německu dokonce 22 mil. ha, na Moravě ovšem máme sceleno.pouze I50.000 ha. Ovšem že něco jest na Slovensku. (Sen. Šelmec: Ale málo!) Ano, a právě to je škoda, že na Slovensku, kde v této době je nařízeno zaměřování, není zavedeno scelovaní pozemků.

Pokládám za povinnost tlumočiti tyto požadavky země Moravskoslezské a prosím, aby při rozdělování, případně ponechávání povinností, bylo postupováno ve smyslu slov, která pan ministr financí prohlásil ve svém exposé k rozpočtu, totiž aby povinnosti, které přináší občanstvo, byly pokud možno spravedlivě rozděleny na všechny vrstvy občanstva.

Hospodářská krise, která byla a je, přivedla celé složky našeho občanstva do velmi těžké situace, že stát byl povinen jim pomoci, poněvadž bez pomoci státní byly by ztroskotaly, ať jsou to složky dělnické nebo jiné. Já při té příležitosti bych chtěl poukázati na to, aby při rozdělování této pomoci bylo postupováno s určitou spravedlností. Jako zemědělci bychom si mohli stěžovati na řadu věcí, při nichž nebylo dbáno spravedlnosti.

Věřím, že stoprocentní spravedlnosti nelze dosáhnouti nikdy a v ničem, ale přece jen je třeba reklamovat některé docela oprávněné požadavky. Nebudu se o nich dlouho zmiňovat, poněvadž to učinili ostatní kolegové, jen je vypočtu.

Nejdůležitější a nejnaléhavější požadavek je, aby se pomohlo zemědělcům, kteří se bez vlastní viny dostali do těžké situace hlavně zadlužením, aby úprava - poněvadž o oddlužení není možno mluvit - zemědělských dluhů byla co nejdříve skončena a hlavně aby byl co nejdříve ustaven pomocný fond. Je to naléhavé a přímo zoufalé volání našich zemědělců, kteří se dostali do těžké situace.

Stejně je, myslím, jen aktem spravedlnosti, aby risiko práce, pokud jde o sociální opatření, o sociální pojištění osob samostatně výdělečně činných, bylo vzato v úvahu a při té příležitosti aby také byla řešena otázka živelního pojištění tak, aby bylo přístupné všem zemědělcům, aby nebyli vydáni všanc náhodě. To jsou požadavky, po nichž voláme v zájmu spravedlnosti.

Vážený senáte! Ačkoliv tak činím vždy, musím dnes opět zdůraznit, že podmínkou zlepšení těžké situace zemědělského člověka jsou rentabilní ceny zemědělských výrobků, poněvadž v těchto cenách je vlastně zahrnuta mzda. Bylo-li zde před chvílí řečeno, že se nebude nikdo vzpírat tomu, aby někdo dostal spravedlivou mzdu, musím říci, že nereklamujeme nic více než spravedlivou mzdu za zemědělskou práci. Poněvadž zemědělec nedostává mzdu v jiné formě, než v cenách zemědělských výrobků, t. j. v cenách obilí a živočišných výrobků - ať už dostává jeden více a druhý méně - prosil bych, dělají-li se v tom směru nějaká opatření, aby všechny ostatní složky bez zaujetí a spravedlivě posuzovaly, je-li tento požadavek oprávněný a spravedlivý čili nic.

Dopoledne se zde mluvilo o tom, že živnostník nebo kdokoliv jiný nemůže si udělati plán, nemá-li stabilní kalkulační základnu a neví-li předem, zač bude pracovat a jaká bude jeho odměna. Zemědělská výroba byla bez této stabilní kalkulační základny, ačkoliv se domnívám, že i zemědělec má na ni právo. Bylo-li provedeno určité opatření tím, že byl zaveden obilní monopol, znamená to jakousi základnu, s. míz může zemědělský člověk počítat, takže má jakousi jistotu, kolik za svůj výrobek dostane.

Jak jsem již řekl, rentabilní cena všech zemědělských výrobků je nejvýš nutná. A tu přicházím s jedním požadavkem, totiž aby byla také regulována cena živočišných výrobků. Jakým způsobem, to nechť je ponecháno úvahám odborníků, jen prosím, aby tento požadavek nebyl vykládán jako útok na ceny, nýbrž jako spravedlivý nárok, aby i zde bylá určitá základna, na níž by mohl zemědělský člověk pracovat. (Předsednictví převzal místopředseda dr Bas.) Chtěli bychom, aby zde byly na jedné straně rentabilní ceny za živočišnou výrobu, ale na druhé straně aby konsument měl přiměřené ceny poživatin. Kdyby z toho byla vyřazena velkospekulace, myslím, že by to ani jedné ani druhé straně nevadilo, poněvadž velkospekulace - nemyslím drobného živnostníka - z velkých cenových výkyvů nejvíce těží na úkor druhých složek. Myslím, že je potřebí, aby i spotřebitelské vrstvy uznaly tento oprávněný požadavek našeho zemědělství.

A tu při této příležitosti upozorňuji, že hlavně nejdrobnější zemědělci, kteří konec konců mnohdy neprodají ani obilí, ani kus dobytka, mají velmi často jediný příjem pouze za mléko. O mléčné otázce se tak mnoho mluvívá a tak nevěcně, že to bývá předmětem nechutných diskusí, že se jimi potom, skoro bych řekl, přímo znechucuje požívání mléka. (Sen. Riedl: Jaké diskuse?) Diskuse novinářské, aby bylo jasno. Vím, že jsou také velmi seriosní lidé, kteří o těchto otázkách mluví velmi vážně a také věcně.

A tu bych chtěl, vážený senáte, poukázati na to, že cena mléka je závislá na ceně másla. Prodá-li se l kg másla za 16 Kč, pak zpeněžený litr mléka přijde na-75 hal., a za každou korunu, o kterou je cena másla nižší, se zpeněží litr mléka o 4 hal. níže. Když potom klesne cena másla, jako se stalo před B nedělemi nebo v posledních 14 dnech, ve velkém na 12 nebo li Kč, tu přichází zpeněžený litr mléka ha 60 hal., počítaje v to režii. Kdo ovšem střízlivě uvažuje, musí říci, že za tuto cenu nelze mléko vyrábět. Tu je potřebí si uvědomiti, že snahy po neúměrném zvyšování cen umělých tuků musí býti střízlivě posuzovány. (Sen. Riedl: Příčina je asi jiná! Jak to, že my konsumenti platíme za mléko 50 Kč a za máslo 16 až 18 Kč? Tam, je nutno hledat pravou příčinu!) Mám za to, pane kolego, že i při těch 16 Kč ceny másla nebudete tvrdit, že 75 hal. je rentabilní cena za mléko. (Sen. Riedl: Kdo zdražuje, kde to tedy je?) To je jako všude jinde, ale mlékárny ne. O nich se také zmíním.

Cena másla značně klesá a i při nižších cenách jsme ho měli v posledních týdnech 80 vagónů, pro které nebylo možno v československé republice najíti odbyt. (Sen. Riedl: Protože lidé nemají peníze a, nemohou platiti 18 Kč!) Budu o tom mluviti, je dobře si o všem promluviti. Vážení! I když se konec konců prodalo za nízkou cenu a za podpor vývozních vyvezlo, v té době se povolovalo tisíc vaganů umělých tuků - nebudu to opakovat - za cizí suroviny, za které musíme dáti devisy, které konečně dnes, málo plátno, těžko opatřujeme, z krajin, se kterými nemáme vůbec žádných hospodářských styků. (Sen. Korvas: Správně, ale, pane kolego, umělé tuky se dávají např.. v našem kraji hodně do másla!) Počkejte. Upozorňuji, prosím na jedno. Zde se mluví o tom, že v době pokleslé kupní síly dělnictva mu nelze vnucovati drahý omastek, přírodní máslo. Vážený senáte, s tím souhlasím, aby umělé tuky byly jenom náhražkově doplňkem, řekněme, pro ty sociálně nejslabší. Souhlasím. Ale vidíme něco jiného, že v důsledku nezřízené agitace a propagandy umělých tuků nepoužívají jich dnes jen ti sociálně nejslabší, nýbrž také vrstvy sociálně silnější. (Sen. Riedl: Každý si raději koupí máslo než umělý tuk, je-li to cenově přístupné!) Pane kolego, na každém kroku vás provází propaganda, kterou dělají margarinky. Je třeba se zamysliti nad tím. Před třemi lety jsme vyráběli 2.800 vagónů a bylo 6, 7 továren. Nyní bylo povoleno těch 5.200 vagónů a stoupne to na 7 až 8 tisíc vagónů. A viděli jsme, že loni se o kontingent umělých tuků ucházely 42 továrny, letos se ucházejí 72 továrny. To není zdravý vývoj, to je spíše, řekl bych, taková dravá touha. Z toho se vyvíjí všechno ostatní.

Ale, vážení kolegové, je potřebí si jedno uvědomiti: musíme býti spravedliví. Chápu, že každý má snahu koupiti levněji, ale to by konečná ten zemědělský člověk mohl také říci: Proč bychom si nemohli koupiti něco, co bychom dostali bezcelně ze zahraničí levněji? Je řada takových případů, vždyť takový traktor od Forda, kdyby nebyl chráněn clem, dostal by se za 5.000 Kč, proč bychom jej tedy měli platit draho? Mluvilo se také o japonských žárovkách za l Kč. Přece nikdo z nás tak hluboko neklesne, aby to požadoval, poněvadž si musíme uvědomiti, že tím chráníme.svou československou práci a československý průmysl. (Sen. Korvas: A konsumenty!) Ovšem, ale musíme to platiti dráže. My svého konsumenta přímo učíme; ale je požadavkem spravedlnosti, žádáme-li ochranu své zemědělské práce. (Sen. Riedl: Ale proč vy máte dostávati za mléko 60 nebo 70 haléřů, a konsumenti je mají. platiti 50 Kč? V té distribuci je něco nezdravého a tam, bychom, se měli sejíti. Totéž je u toho másla! V tom to vězí, v nezdravé distribuci, a zbytečně se pak mluví o nějakém rozporu mezi producentem, a konsumentem! To nemusí být!) Prosím, zde je potřebí, aby obě vrstvy rozumně tuto otázku vyřešily a aby se nedělal se strany umělých tuků takový útok na zemědělství a mlékařství.

A nyní přijdu k tomu, proč platí konsument mléko T50 Kč, když zemědělec dostává 75 haléřů. Vážení kolegové, to je tak. Promiňte, nikdo z vás by kravičku nekoupil, aby řekl, že je to rentabilní, když dostává 75 haléřů za mléko. Ale dnes je mléčná produkce přes 4 miliardy litrů mléka. Musíte uvážiti, že jenom určitá část z toho přijde do konsumu a veliká část se zpracuje za 75 haléřů, a ne-chceme-li, aby to tedy bylo tak nízké, musí se určitá část prodat jako konsumní mléko. (Sen. Korvas: A nač se zpracuje to mléko?) Na máslo, sýry atd. (Sen. Korvas: Ale nemáte poctivého úmyslu, abyste řekli: Naše mlékárny jsou ty, které zdražují naše potraviny!) To je těžko říci. Jsem také zúčastněn na mlékárně, a budu o nich mluviti, ale myslím, že nejste o těch věcech dobře informován.

Budu mluviti o té 1.50 Kč. (Sen. Korvas: Chcete, aby stát mlékárny sanoval?) Nikdy stát nesanoval mlékárny. Promiňte, to se takto řekne, takhle se dělá veřejné mínění, ale nemáte jediného dokladu. škoda, že jste z Moravy, můžete viděti, jak tam se pracuje v družstevních mlékárnách a jak jsou soběstačné bez jakéhokoli sanování. (Sen. Korvas: A pořád naříkáte!) Nenaříkáme. Chci jen letmo vysvětliti tyto věci. 1.50 Kč, kolegové, nechci tvrditi, že je nízká cena, ale řeknu: nechť uzná konsumentstvo, že za 1.50 Kč nedostanete v žádné potravině tolik živin, jako v mléce. Prosím, vezměte si všechny potraviny, o poživatinách nemluvím, a nemyslím ani na sodovku nebo pivo, ale ve všech ostatních potravinách není v takové dostatečné míře obsaženo tolik živin. nejenom pro děti, nýbrž i pro dospělého člověka, i pro nemocné lidi. Nesmíte říci, že 1.50 Kč je cena přemrštěná. To, je cena přiměřená. (Sen. Riedl: To vám nikdo neříkal! Ale o tu otázku nejde, nýbrž o ten velký rozdíl mezi cenou, kterou dostane producent, a tou, kterou musí platiti konsument! - Sen. inž. Marušák: A že zemědělec dostává tak málo!) Poněvadž 2/3 se zpracuje na máslo. (Sen. Riedl: To zase musíme draho koupiti, to je stejné!) Za 16 Kč ve velkém, a když se prodává v drobném, musí míti obchodník ovšem určitý zisk. (Sen. Riedl: Kolik je to procent?) Jedna, dvě Kč. To je věc obchodníka. Je zde určité risiko; to je artikl, který snadno podléhá zkáze. (Sen. Riedl: Chtěl bych poukázati na ty věci, o kterých jste hovořil, na umělé tuky! Vykládal jste, jako kdyby to byly dva konkurenční předměty!) Říkám, že nezměrným zvyšováním výroby umělých tuků ohrožovat výrobu mléčnou je nerozumné. (Sen. Riedl: Vy to můžete paralysovat jenom tím " když budou ceny másla úměrné cenám umělých tuků!) Nic jiného jsme si nežádali. žádali jsme jenom to, aby na jedné straně dostal přiměřeně spravedlivou odměnu rolník za to mléko.a bylo tím zaručeno... (Sen. Riedl: Proč by nemohl dostati l Kč při cen 1.50 Kč? Kolik je to procent?) Pane kolego, promiňte, vy jste profesorem, ale musím vám říci, že z té T50 Kč určitá část připadá na vyrovnání zpeněžení na máslo. (Sen. Riedl: Jenže v tom másle je zase stejná diference!) To není pravda. Při 16 Kč za máslo. (Sen. Riedl: Vy jste mluvil o li Kč, ale my platíme 18 Kč!) Řekl jsem, že to bylo tehdy, když zde byl přebytek másla a měli jsme 80 vagónů přebytku. A také jsem řekl, že dovážeti něco, čeho jsme nepotřebovali, je nerozumná hospodářská politika. Podívejte se, tyto věci třeba řešit bez zaujetí, střízlivě, je také třeba poněkud střízlivě se na to dívat, ale, promiňte, jako se to řeší zde novinářsky v Praze, jak se dělá veřejné mínění pro tyto věci, promiňte, řeknu vám, že se na to naši lidé na Moravě velmi divně dívají, když vidí, kolik za to dostávají. Mluvívá se o velkomlékárnách. Co to je? Jsem členem ústřední hospodářské mlékárny v Prostějově, která má 1.200 členů a která zpracuje ročně přes 5 milionů litrů mléka. Vážení kolegové, průměrná dodávka jednoho člena je 13 litrů denně. Myslím, že pochopíte, že je to družstevní podnik malých zemědělců. Tam ani žádného velkostatkáře. nemáme. A jak jsem řekl... (Sen, Riedl: Každá statistika kulhá na obě nohy!) Promiňte! (Sen. Riedl: Jak pak ne, když je tam, obrovský velkostatek a, velká, řada malých, tak se potom statistika skreslí. "Průměrná" neříká nic!) Kdyby tam byl yelkostatek, tak by se zvýšil průměr. (Sen.. Riedl: Zajisté!) Nemám v úmyslu vás klamat, nýbrž chci říci, že není správné, když se někdy řekne, že taková velkomlékárna je velkokapitalistický podnik a pod. Jsou to družstevní mlékárny na Moravě, na podkladě družstevním, a abych je charakterisoval, tedy jsem řekl, jaká je denní průměrná dodávka mléka. Z toho posoudíte, že je to podnik malých zemědělců.

Vidím, kolegové, že zbytečně prodlužujeme debatu. (Sen. Riedl: Měli bychom se podívati a vy spolu s námi, kam plynou zisky továren na umělé tuky! Pak bychom byli skutečně u pramene neštěstí, pak bychom viděli, co vydělávají ty podniky a kam to všechno jde. Pak byste s námi měl držeti basu!) úplně souhlasím, poněvadž víme, že je tu nezřízená propaganda umělých tuků a že zisky z margarinku jsou příliš vysoké. Vidíme, že všude jinde se podniky zavírají, a margarinky rostou jako houby po dešti. úplně souhlasím, nechť se to zreviduje, aby se vidělo, jaké jsou zisky a kam se dávají. Myslím, že velká část zisků přichází na nezřízenou propagandu, a ještě někam jinam.

Chci říci ještě, že by bylo velmi dobře, kdyby se každá otázka hospodářská posuzovala bez zaujetí, bez rozčilování a bez nervosity. Věřte, když se posuzují jinak, bývají vyřešeny nešťastně, k neštěstí nejen jedné složky, nýbrž také k neprospěchu státu. A byli bychom velmi rádi, abychom v této těžké době řešili hlavní hospodářské otázky velmi věcně. Domnívám se, že přece jenom přijdeme k tomu, že odhlasovaný rozpočet, který máme předložen, nám bude zárukou, že bude snaha, aby se všechny otázky vyřešily smírně a tím se dosáhlo žádoucí konsolidace. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Přerušuji jednání.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve čtvrtek dne 17. prosince 1936 o 8. hod. s

pořadem:

1. Zpráva branného výboru o usnesení posl. sněmovně (tisk 347) k vládnemu návrhu zákona o změně správnej posobnosti vojenských útvarov (tisk 351)".

2. Zpráva ústavně-právního výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 348) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění zákon ze dne 13. května 1936, č. 132 Sb. z. a n., jímž se obnovuje zmocnění vlády rozpouštěti politické strany a strany náhradní (podle §u 35 jedn. řádu).

3. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení posl. sněmovny (tisk 349) o návrhu posl. Berana, dr Meissnera, dr Patejdla, Staška, Mlčocha, Tauba, Viereckla a dr Luschku na vydanie zákona, ktorým sa predlžuje účinnosť zákona č. 247 Sb. z. a n. z r. 1933 o srážkách z platov členov Národného shromaždeniá na r. 1937 (podle íju 35 jedn. řádu).

4. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovně (tisk 330) k vládnemu návrhu statného rozpočtu republiky československej a finančného zákona na rok 1937 (tisk 340), o prohlášení ministra financí, učiněném ve 49. schůzi senátu dne 5. prosince 1936, a o prohlášení ministra spravedlnosti, učiněném v 52. schůzi senátu dne 16. prosince 1936.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.