Štátne zastupiteľstvo je slepým nástrojom moci a ono môže umele a so zdanlivou zákonitosťou predlžovať dôkladne vyšetrovaciu väzbu, ktorá môže trvať celé roky. Rebus sic stantibus nemožno tu naozaj hovoriť o absulutnej ochrana osobnej slobody. Avšak nemožno tu hovoriť ani o opravdovej a široko založenej samospráve. Samospráva s menovanými a od vlády závislými členmi, ktorých väčšina je vopred zaistená, je železným ohnivom zo dreva.

Ale tu máme ten klasický príklad, advokátsku komoru s výborom menovaným ministrom spravedlivosti, ktorý môže on kedykoľvek rozpustiť, ale jeho členovia nemôžu byť nikdy do schôdze svolaní. Tu je tedy naraz, daný nedostatok slobody a samosprávy, čo dokazuje i to, že tu niet demokracie. Už i pre nedostatok tejto veľa hlásanej, vo skutočnosti však neexistujúcej demokracie nemôžeme chovať dôveru voči vláde.

Ústava proklamuje i rovnoprávnosť. Avšak ani tej tu niet, lebo veď chýba i naprostá identita vecného, právneho riadu, keďžě sú tu rôzne zákony, súkromnoprávne i verejnoprávne normy, ktoré narušujú rovnaké nakládanie. Takým je na pr. zákon o advokátskej komore na Slovensku, ktorý oproti advokátom krajin historických ubiera práva advokátom na Slovensku, ubiera im samosprávu. Avšak sú rozdieIe v nakladaní i v právnych normách o výbere členov porôt i v sostavovaní ich soznamou, kde sa vylučujú zo soznamu členov porôt štátni občania, ktorí iba maďarsky znajú, ač sú za porotcov ináč spôsobilí. Takým je i ustanovenie zákona o rozdelení volebných krajov; a dôkazom nerovnoprávnosti je i rozdelenie obvodov okresných súdov na vidiekoch Maďarmi obývaných.

Avšak niet tuná rovnoprávnosti ani preto, lebo tu chýba i rovnaké používanie noriem vecného právneho poriadku. A tu vyniká hlavne verejná správa, na pr. pri vykonávaní cenzúry, pri zdaňovaní, pri vydávaní cestovných pasov.

Spôsobilosť k úradu sa vykladá v praxi tiež na úkor rovnoprávnosti Maďarov. Nemáme prezidenta krajského súdu maďarskej národnosti, ačkoľvek dva krajské súdy sú v kraji, kde je maďarská národná menšina vo väčšine. V ministerstvách niet úradníka maďarskej národnosti, a niet ani jediného maďarského okresného náčelníka. Čo sa týka Nemcov, pán minister Krofta už uznal, že treba im dať v úradoch miesta podľa ich početného pomeru. V ktorých záhadných končinách mešká uznanie tej istej zásady ohľadom Maďarov?

Pán minister Krofta prehlásil o Nemcoch i to, že zväčša už majú svoju autonomiu kultúrnu. Je správne, že tým priznal im i právo na kultúrnu autonomiu. Nuž ale čože je s kultúrnoú autonomiou Maďarov? Po tejto stránke mohol i pán minister Krofta konštatovať, že na Slovensku a Podkarpatskej Rusi nejestvujú ešte ani počiatky kultúrnej autonomie. Kultúrna autonomia nielen že neznačí útok na jednotnosť štátu, ale priamo je súca na to, aby slúžila záujmoum konsolidácie štátu.

I sám předseda vlády Hodža tvrdil verejne, že maďarská národná menšina požíva viac práv, než koľko jej patrí. Zostal nám však dlžen vysvetlenie, čo je to tých viac práv? Veď práva, položené v mierovej smluve saint-germainskej, k udeleniu ktorých sa republika zaviazala voči Veľkej dohode, sú iba minimálnou častou práv ľudskej slobody, ktorú musí mať každý človek, a ani tieto práva nie sú nám dané bezo zbytku.

Čo je tedy to "viac"? A prečo zabúda pán predseda vlády, že menšinová smluva chcela poskytnúť akési minimálne garancie pre národnú existenciu a vývoj národných menšín za to, že dala určité územia druhej smluvnej strane, nástupnickému štátu. Áno, pravda je to, že v republike Československej neuplatňuje sa ochrana národných menšín. Ako tedy možno tuná hovoriť o prebytku práva?

Myslí-li štátna moc vážne na uplatnenie menšinovej smluvy, tu by musela tie minimá, ktoré sú položené v mierovej smluve, nadať tvorením vnútorných právnych noriem silou verejného práva, a aby sa to splnilo, musela by vláda československá učiniť iniciatívne kroky k tomu, aby bola urobená účinnejšou ochrana zahraničná a medzinárodná.

Všetko to chýba a darmo čakáme na nápravu. Je to tak, ako to vychádza na javo z reči Kroftu: neostýchate sa zbaviť nás ani významnosti ľudovej a nechcete nám zabezpečiť žiadne právo, ktoré náleží ľudu, nad ktorým vykonávate vaše imperium a ktorý ľud bol vzatý pod imperium Československa, aniž bol dotázaný.

Všetky tieto momenty diktujú maďarským masám, aby nechovaly dôveru voči oficielnej vláde republiky Československej, aby rozpočet neodhlasovaly a jeho odhlasovaním neposkytly materielných.prostrieďkov k vládnutiu. Zo všetkých týchto dôvodov nehodlám rozpočet odhlasovať.

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. dr Bas.

Sen. dr Bas: Velevážený senáte!

Při rozpočtové debatě, zejména letošního roku, jež je nejobsáhlejším naším úkolem, jest třeba - včera bylo o tom také hovořeno se strany státotvorné oposice, ale já neváhám, abych také sám věnoval této otázce několik málo slov - abychom si uvědomili, že pomalu se stává tradicí, že náš senát, náš parlamentní útvar je traktován jako sbor druhořadý. Nebolelo by nás, že z našich řad nejsou vybíráni členové vlády, čímž se lišíme, a to v neprospěch, od staré republiky Francouzské, ale více nás tíží, že je nám odnímána prakticky možnost korektury v řadě projednávaných zákonů. Když se podíváme na práci letošního roku, vidíme, že nám tato možnost byla odňata při projednávání zákona finančního. Posl. sněmovna ve svých výborech radila se o tomto zákonu mnoho a mnoho týdnů a na nás se pak útočilo, abychom tuto důležitou materii zvládli za jeden týden, a takových případů máme řadu. My občas po této stránce protestujeme, ale to nestačí, bude zapotřebí, abychom také přešli tu a tam k činům, abychom sáhli k právu korektury a abychom ty které osnovy, když s nimi souhlasiti nemůžeme a když nám budou předloženy v poslední chvíli, prostě neschválili a nebáli se naprosto následků. Senát podle ústavní listiny jest sborem rovnocenným a nemůžeme na trvalo trpěti, abychom byli tímto způsobem přezíráni nebo bagatelisováni.

Včera zde řečník ze strany Národního sjednocení vytýkal stranám koaličním, že není správné, kritisují-li rozpočet, ale rozpočet, velevážený senáte - a v tom se právě uchyluji od názoru veleváženého p. kol. sen. ing. Havlína - je zpovědí i plánem. A poněvadž je také plánem, máme nejen právo, nýbrž i povinnost říci, jak se na tento plán práce díváme. Kritika je tedy nejen přípustná, nýbrž i nutná, a to tím více, je-li zde koalice různých stran, střetají-li se zde různé zájmy, takže naprosto nelze říci, že by zájmy jednotlivých koaličních složek byly na sto procent totožné.

Je potěšitelné, že náš senát věnoval letos rozpočtové debatě tak mnoho práce. Myslím dokonce, že počet jednacích hodin převýší počet jednacích hodin plena posl. sněmovny. Litovati je jen, že se tu a tam vyskytli řečníci, kteří daleko více hovořili o Hitlerovi, o Francovi a Stalinovi, než o rozpočtu, takže nám to chvílemi připadalo, jako bychom ani nebyli v senátě, nýbrž na nějaké schůzi lidu. Bohudíky, byly to však výjimky nečetné.

Jako mluvčí živnostensko-obchodnické strany středostavovské jsem povinen především přihlédnouti ke kap. 12 - a porušiti tak pořad jednání - totiž ke kapitole, jednající o ministerstvu obchodu a prostředcích, jež má k disposici.

Ministerstvo obchodu od loňského roku po drahné době 17 let je řízeno příslušníkem strany živnostenské, jenž jako prvý měl odvahu omeziti rozpínavost velkého kapitálu na prospěch drobného a středního živnostenského podnikání. Křičí se pak tu a tam: "Ejhle, živnostenský předseda na křesle ministra obchodu si počíná reakčně, poněvadž nedopouští, aby stromy mamutích podniků, jež právě zle prospívají širokým vrstvám, rostly až do nebe". To však není pravda. Musíme si uvědomiti, že rozpínavost velkokapitalistických podniků nemůže jíti do nekonečna. Právě tak jako dělnictvo dovedlo omezit rozpínavost velkého kapitálu, na kterém si dovedlo vynutit uzavírání kolektivních smluv, uzákonění 8hodinové doby pracovní, sociální pojišťění, právě tak malý a střední živnostenský člověk, který je také příslušníkem pracujících vrstev národa, má nárok na život - a nárok na život znamená okleštění hypermoci těch, kteří mu tento nárok na život berou.

Průmyslu, který je stejně hodnotnou složkou podnikání jako obchod a živnosti, nebyl zkřiven ani vlas. Omezena byla vládním nařízením č. 162 velká síť rozpínavosti jednotkových domů, mamutích koncernů s filiálkami a správkárnami, ale ublíženo nebylo nikomu.

Ministr obchodu má také zásluhu, že je věnována zvýšená péče sociálním potřebám těžce zápasícího živnostenského stavu. On to je, který dovede položiti i ve vlastních řadách meze rozpínavosti jednotlivce. Proto se právě uvažuje o zavedení minimálních cen, jež jsou jaksi odrazem kolektivních smluv dělnických. Je nepravda, že zavedení těchto minimálních cen by ohrozilo živnosti a obchod, nahnalo vodu na mlýn konsumům a družstvům. Proč je to nemožné? Poněvadž při provádění zákona o minimálních cenách budou míti význačné slovo společenstva a grémia, která si přece neoddekretují minimální ceny, kde by jim to bylo k neprospěchu nebo na škodu. Právě zaujetí posic ve prospěch společenstev a obchodních gremií a to, že se jim dává možnost účinně zasahovati do hospodářského koloběhu života také na novém poli, je nám zárukou, že ani v nejmenším nebudou ohroženy zájmy té které živnosti, nýbrž že se prospěje všem druhům živností a obchodu, v nichž minimální ceny budou zavedeny.

Ministr obchodu má také další zásluhu, že hodlá dáti v budoucnosti mistrovským zkouškám onen význam, který jim vždy náležel. Pozvednutí jejich úrovně je tedy dalším bodem plánu ministra obchodu.

Díváme-li se na rozpočet ministerstva obchodu, vidíme, že se zvyšuje o 16 %, ale přes to ještě nedosahuje oné výše, aby byla zabezpečena účelná činnost ve prospěch průmyslu, obchodu a živností a bude třeba aspoň stejným procentním přínosem pokračovati v letech budoucích a odčiniti tak křivdy, které byly napáchány za dlouhou dobu 17 let na obchodu a živnostech. Toto 16 %ní zvýšení činí 5,850.000 Kč, ale ministr obchodu byl nucen vybojovati je sám proti celému gremiu ostatních ministrů, a kdyby nebyl ojedinělým činovníkem a mluvčím živnostenského stavu ve vládě, jistě by byla tato číslice vyšší, vypadla by lépe. Tak na př. na zvelebování vývozu je věnován peníz 4 mil. Kč, což je opět poměrně malá položka, uvědomíme-li si význam mezinárodních výstav a různých veletrhů, kde máme povinnost i možnost upozorniti na svou výrobu i na svou obchodní, průmyslovou a živnostenskou zdatnost. Potěšitelné je, že byla zvýšena položka na propagaci turistického ruchu o 3 mil. Kč, tedy na 5,5 mil. Kč, ale ani toto zvýšení nemůže býti ještě pokládáno za konečné a vrcholné, poněvadž v sousedních zemích, jako na př. v malém Rakousku, se věnuje na povznesení turistického ruchu a turistické propagandy daleko vyšší částka. Chceme-li, aby cizina znala nesporné krásy naší republiky, musíme ji informovat, ukázat jí ty krásy a říci jí, že tu máme na českém severu lázně velkého významu, jež nemají ve světě konkurence, jež jsou prostě jedinečné.

Ale po této stránce se za uplynulých 17 let dělalo ve prospěch propagandy turistického ruchu skutečně málo a ani s těmi 5,5 mil. Kč nebude lze udělati zázraků.

Ve prospěch sociální péče živnostnictva se zvyšuje položka věnovaná tomuto oboru činnosti, ale zvýšení to činí opět toliko 0,5 mil. Kč, u stavu, který postrádá starobního, nemocenského, invalidního pojištění a jenž je po této stránce odbýván velmi macešsky na rozdíl na př. od dělnictva.

Ministerstvu obchodu musí býti tedy dány v budoucích letech takové možnosti, aby mohlo skutečně co nejvíce provésti ve prospěch průmyslu, živností a obchodu a zlomiti tak skutečně krisi, aby bylo účastno aspoň při nejmožnějším lámání krise, té krise, jež způsobila, že náš státní dluh vzrostl od r. 1930, kdy činil 33 miliard Kč, na 47 miliard Kč tedy o 14 miliard Kč.

Tomuto ministerstvu obchodu musí býti podřízen exportní ústav vybudovaný na moderních základech, ne ten nedostatečný útvar, jaký vidíme v dnešním našem exportním ústavu.

Ministerstvo obchodu musí býti také dána zákonně možnost největšího uplatnění při uzavírání obchodních smluv. Jak to vypadá s obchodními smlouvami podle dosavadní legislativy? Čl. 85 úst. listiny stanoví, že působnost ministerstva, se ustanovuje zákonem; v úvahu přichází recepční ustanovení zákona č. 11 z r. 1918. Byly recipovány staré zákony zašlého císařství, pokud jde o působnost jednotlivých ministerstev. A je to zejména staré nařízení o působnosti ministerstva obchodu a národního hospodářství, č. 49 z r. 1861 starého rakouského říš. zákoníku, podle něhož činnost ministerstva obchodu při uzavírání, plánování, provádění obchodních smluv je po výtce toliko iniciativní a poradní a ne výlučně také prováděcí.

Bude-li zákon účelně změněn ve prospěch ministerstva obchodu, bude míti toto ministerstvo možnost, aby napravilo, co za dlouhá léta bylo skutečně zanedbáno pokud jde o otázku obchodních smluv. A právě v dnešní době jsou zde veliké možnosti vytěžiti při uzavírání obchodních smluv v náš prospěch maxima.

Tak na př. naše obchodní smlouvy s přátelskou republikou francouzskou mají velmi mnoho slabin a nejsou nám příznivé, prospěšné. Zde bude třeba dohoniti, co bylo po této stránce zanedbáno.

Polsko se dnes odklání od Německa, máme proto možnost moderně vybudovanou obchodní smlouvou podchytiti styky československopolské.

Do Jugoslavie zasahuje, poněvadž jsme nedovedli zasáhnouti včas vehementně sami, stále víc a více vliv sousední říše Německé.

Oproti tomu jsme dovedli v poslední době navázati styky s řadou jihoamerických republik a také s Australií.

Turecko dává možnost vývozu pro řadu druhů zboží od 1. ledna příštího roku. Bude na nás, abychom se přihlásili, abychom nepřišli s křížkem po funuse, abychom nepřišli pozdě. Neprávem činí se ministerstvo obchodu odpovědným za veliký počet nynějších kartelů. Zde je vinen zákon, který bude muset býti novelisován a upraven tak, aby kartely pro budoucnost nemohly stále býti zdrojem základní příčiny drahoty. Tyto kartely stěžují namnoze i skutečnou obranu státu. Je se diviti, že četné státní podniky figurují jako členské firmy v kartelech, tak na př. státní železárny a rourovny. Má-li býti proti kartelům úspěšně bojováno, musejí z kartelů vystoupiti především státní podniky, tedy také železárny a rourovny, a musí tak také učiniti i podniky státem financované.

Rozpočet na rok příští je vyšší, jak známo, o 423 mil., nežli byl na rok letošní. Finanční správa zabývá se plánem založiti zvláštní amortisační pokladnu pro státní dluh, jíž by byla zajištěna služba úmorová a úroková. Bude naší věcí, abychom přihlédli k tomu, aby tato amortisační pokladna, která ve Francii byla na př. zřízena na podnět Poincarého, vešla co nejdříve v život.

Z úst samého pana ministra financí bylo řečeno, že daně nelze do nekonečna zvyšovati. Živnostnictvo a obchodnictvo má zde jedno veliké přání, jež je opřeno o nesčetné sliby po této stránce učiněné, aby totiž obratová daň, jež byla svého času oddekretována jako zřízení přechodné, byla konečně zrušena, a pokud tak nelze učiniti, aby byla paušalována u prvovýroby, poněvadž na to má právo zejména malý podnikatel, malý obchodník a živnostník, který jenom zdánlivě, jenom podle litery zákona může přesunovati tuto daň na svého odběratele-zákazníka, ve skutečnosti ji platí z vlastní kapsy, poněvadž malé, nepatrné položky, které ve svém souhrnu jsou tak tíživé pro malého živnostníka, nelze prostě připočítati ke kupní ceně. Stejně není možno, aby tato daň byla dále ukládána střednímu živnostníku, poněvadž i jemu pravidelně zákazník tuto daň sráží.

Ale je zde ještě, řekl bych, konečný maximální plán živnostenských a obchodnických vrstev, po kteréžto stránce se shodujeme s nazíráním vrstev dělnických, aby byla konečně připravena půda k zavedení jednotné progresivní daně důchodové, která by spravedlivě dovedla postihnouti vrstvy kapitálově nejsilnější, které se dnes dovedou velmi obezřele a dobře svým daňovým povinnostem vyhýbati.

Kapitola V, jež jedná o obraně státu, nenarazila myslím v tomto sboru vůbec na odpor. Všichni jsme si vědomi, že pro obranu státu je každá oběť, kterou přinášíme, malou, všichni jsme prodchnuti přesvědčením, že armáda musí býti národem a celý národ musí býti armádou. Kdybychom byli jednou v budoucnosti napadeni nebude to jenom řadové vojsko, nýbrž bude to všechno občanstvo, jež se postaví bez ohledu na to, zdali bylo odvedeno k vykonávání povinnosti branné čili nic, k obraně ohrožené vlasti, k obraně ohrožené republiky.

Pokud jde o obranu, je třeba, aby byla věnována největší a nejmarkantnější pozornost letectví, jež v příští moderní válce bude rozhodujícím elementem. Tato pozornost i v dobách míru musí býti věnována, nejen letectví vojenskému, nýbrž i letectví civilnímu, neboť i toto civilní (letectví je přece, jakmile zazní válečná polnice, okamžitě náhradním elementem letectví vojenského. Musíme žádati a pracovati k tomu, aby byl zřízen v budoucnosti jednotný úřad pro letectví, aby odstraněna byla dnešní disparita, neboť dnes vidíme, že letectví vojenské podléhá pouhé sekci při ministerstvu nár. obrany a civilní letectví nemá ani té sekce u ministerstva veř. prací. Je odbýváno pouze presidiálně. Takový jednotný úřad pro letectví bude míti možnost, aby ve svých rukou soustředil práci pro povznesení letectví a ptal se vůdčím činitelem obrany vlasti.

O jedné otázce, ačkoliv jinak jsme zde slyšeli veliké množství přednesů, takřka se nemluvilo. Jsou to otázky samosprávné, velevážený senáte. Pokud jde o samosprávu řekněme si to upřímně, ačkoliv říkáme za slavnostních příležitostí, že samospráva je základnou státního zřízení - pečovali jsme o ni srdečně co nejméně. Zapomněli jsme na veliký dějinný význam a historické zásluhy samosprávy naší před převratem i za války.

Dnes máme zákon o oddlužení samosprávy. Dluhy samosprávy činí, jak je vám známo, 12 miliard, ale odbavení z těchto dluhů representuje toliko číslici 2 miliardy Kč, takže zde již vidíme ohromnou disparitu mezi skutečným dluhem a mezi plánem oddlužení. Tedy tato pomoc oddlužení samosprávy jest pomocí minimální, je to výpomoc z nejkrajnější nouze, ale tato výpomoc nepostaví nám samosprávu na pevný základ. Že tomu tak je, vidíme na příkladu z loňského roku. Okresy toliko v zemi české měly za loňský rok schodek 200 mil. Kč, ale bylo jim poukázáno jen 32 mil. Kč. Schodek 168 mil. Kč zůstal nekryt přes nový zákon o oddlužení. Je třeba, abychom si ozřejmili, že obce a okresy nežádají beneficií. Naložili jsme jim řadu nových povinností a úkolů na poli chudinství, na poli bytové péče, na poli péče o nezaměstnané, a to bez jakékoliv úhrady. Obce však nemohou z ničeho vytvořiti něco, nemohou z ničeho vytvořiti zázrak, aby splňovaly bez stálého upadání v nové a nové dluhy své povinnosti tak veliké, tak nesčetné. (Sen. Mikulíček: Pane doktore, však vaše strana hlasovala pro zákon č. 77 z r. 1927!) O tom zákonu č. 77 jsem s vámi již, pane senátore Mikulíčku, diskutoval. Se stanoviska živnostenského a obchodního podnikání byl tento zákon nutný; poněvadž srážky nemohly stoupat do tisíců a tisíců procent, pod nimiž by ten malý člověk prostě klesl. (Sen. Mikulíček: A pane doktore, dávky mohou stoupat? Místopředseda Donát zvoní.) Dávky nestoupají do těch procent, do nichž stoupaly obecní přirážky. Ostatně, pane senátore, jste v těch obcích? (Sen. Mikulíček: Já jsem, půl století!) Tak prosím, přičiňte se, aby nastala remedura. (Výkřiky sen. Mikulíčka. - Místopředseda Donát zvoní.)

Filiálková síť mamutích koncernů také rozvrací daňovou základnu samosprávy. Někdy si můžeme, velevážení, říci: Učme se od ciziny! Učme se po této stránce od Francie, která zavedla zvláštní dávku obecní, která je ukládána jednotkovým domům, filiálkám, správkárnám, jež vlastní veliké koncerny, mamutí podniky, a která je odstupňována od půl procenta do pěti procent. U nás se také našlo v jednom městě zastupitelstvo, jež takovou dávku chtělo zavésti, ale jeho usnesení bylo zrušeno. Proč? Poněvadž zde nebylo zákona. Zákon zde musí dáti samosprávě možnost nových a na snadě jsoucích příjmů. (Sen. Mikulíček: Aby vás hrom vzal! Vy jste právník a neznáte stopětadvacítku, zas to byla vaše práce v panské koalici! - Místopředseda Donát zvoní.) Vy, pane senátore Mikulíčku, náramně krásně můžete pokřikováním všechno kritisovati, ale křikem nezbořili židé Jericho a vy tím pokřikováním nezboříte platný zákon. (Sen. Mikulíček: To je, že nejste katolík! Kdybyste byl katolík, věřil byste, že židé křikem rozbořili Jericho!) Já, pane kolego, katolík jsem a ovládám Starý a Nový zákon jistě lépe než vy.

Pokud jde o otázku oddlužení, je zde nebezpečenství, abychom se nedostali tam, kam jsme dospěli za existence a působení starého vyrovnávacího fondu. Starý vyrovnávací fond byl útvar, který poskytoval nesoběstačným obcím výpomoc, když o ni žádaly. Tato výpomoc, když jsem přišel do zemského výboru jako komunální referent, representovala 93 %, kryla tedy skoro celý deficit. Klesala pak tato výpomoc vyrovnávacího fondu s 93 % na 63 %, s 63 % na 45 % a když jsem opouštěl zemský výbor, činila toliko 25 %. Co to znamená? Vyrovnávací fond ke krytí schodku hospodářsky slabých obcí a okresů poskytoval jednu čtvrtinu, tři čtvrtiny byly nuceny slabé obce a okresy přenášeti na deficity na rok příští. Tím byla samospráva rozvracována, poněvadž jí nebylo dáváno to, co jí po právu náleží. A je nebezpečenství, velevážený senáte, že pod novou firmou oddlužení samosprávy dospějeme tam kde jsme byli při těch příspěvcích z vyrovnávacího fondu, že samospráva, jež jest základem našeho státního zřízení, bude dále a dále upadati. Ne vždycky bude samospráva v zemi České řízena zemským presidentem tak schopným, jako je dnešní president dr Sobotka, jenž skutečně dovedl a dovede naplnit ideální smysl zákona a harmonicky působiti mezi byrokracií na straně jedné a zvolenými zástupci lidu na straně druhé.

Kap. 9 jedná o nejvyšším správním soudu. Na nejvyšší správní soud je spousta stížností. Rozhoduje velmi pomalu, rozhodování trvá 4 až 5 let. Přichází se tedy s návrhem, který se ještě neoctl ani na stolku posl. sněmovny, ale o němž je uvažováno v meziministerských poradách, o reformě nejvyššího správního soudu, jež má vyloučiti možnost stížností ve věcech nepatrných. Zapomíná se při tom, že v řízení správním nedá se vždycky fixovati zájem, který má ta která strana na sporu, že nedá se fixovati číselně, penězi. Zde by tedy byla jedna slabina. Tam, kde fixování v penězích by odpadlo, by pravděpodobně úřad první instance sám stanovil, jak se to děje v řízení soudním, určitým penízem zájem, který může míti strana na sporu.

Další reforma, o niž mám důvodné obavy, že by to byla reforma k horšímu, je, že vliv soudců z povolání u nejvyššího správního soudu má býti snížen. Tento vliv byl soudcům zaručen zákonem z 22. října 1875 a po dobu dlouhých 60 let se soudcové z povolání u nejvyššího správního soudu naprosto osvědčovali. Podle ustanovení starého zákona z r. 1875. má býti v senátech soudců polovina. Podle vládního reformního návrhu má býti upuštěno od tohoto požadavku, aby soudcové tvořili polovinu v senátních sporech, a kdyby byl tento vládní návrh uzákoněn, budou tam moci figurovati ti, kteří sloužili u okresních správ politických, u berních správ nebo u různých ministerstev.

My máme však stále větší důvěru k soudům, zejména pokud jde o rychlost řízení, nežli k jiným úředníkům, kteří nejsou zvyklí na styk se stranami, kteří jsou zvyklí na písemné řízení, a také judikování soudců jest jejich životním raison d'être, a tak je to protismyslné, aby judikatura byla odnímána soudcùm a přiznávána právníkům jiného druhu.

Velmi na pováženou je také třetí reformní plán, aby totiž rozsudky nejvyššího správního soudu byly závazné pro nižší instance. Až dosud platila zásada; že rozsudek tvoří zákon, ale jen mezi stranami v tom kterém případě, kdežto podle tohoto vládního plánu by rozsudek nejvyššího soudu, jenž až dosud byl zákonem mezi stranami, platil závazně pro obdobné případy jiných stran. Pokud jde o tuto reformu, je potřebí právě při projednávání kap. 9, jednající o rozpočtu nejvyššího správního soudu, poukázati včas k tomu, že máme obavy, že chystaná reforma by byla reformou k horšímu.

Mnoho se mluvilo v debatě, kterou jsme právě měli, o demokracii. Mluvilo se mnoho o demokracii politické a velmi málo se mluvilo o demokracii hospodářské. Na tuto demokracii hospodářskou musím klásti jako mluvčí živnostensko-obchodnického stavu a středního stavu vůbec zvláštní důraz, zvláštní váhu. Není možno, aby trvale byl udržován stav, jenž počítal aspoň až donedávna toliko s dvěma vrstvami pracujícího lidu, s dělnictvem a rolnictvem, a pomíjel třetí složku, živnostnictvo a obchodnictvo. Živnostnictvo a obchodnictvo má totéž právo na život, má právo na místo na slunci jako ostatní stavy pracujícího lidu, jako rolnictvo a dělnictvo. Je proto věcí spravedlnosti, abychom se všichni řídili krásnou zásadou "žít a nechat žít" a pod touto devisou abychom razili cestu hospodářské demokracii. (Sen. Mikulíček: Tak pojďte s námi do jednotné fronty a tam to vybojujeme!) Pane kol. Mikulíčku, s vámi do jednotné fronty nechtějí jíti ani socialisté. Musíme potírati spolu s ostatními vrstvami pracujícího lidu ty, kteří žijí z bezpracných důchodů, a musíme také na prvém místě potírati korupci, jež rozlezla se v životě našem měrou povážlivou, jak svědčí řada procesů, prováděných s železničními úředníky, kde nejde o jednoho, dva nebo tři, nýbrž o celé stovky provinilých úředníků. A tato korupce je největším nepřítelem demokratů všech odstínů, protože připravuje lid o důvěru v demokracii. Tuto důvěru musíme posíliti a posílíme ji, když v pevně semknutém šiku rolníci, živnostníci, obchodníci, intelektuálové a dělníci společně budeme bojovati o zabezpečení všech, kteří poctivě a počestně v republice naší pracují. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dále má slovo pan sen. Wenderlich.

Sen. Wenderlich (německy): Slavný senáte!

Státní rozpočet stojí ve znamení dosud nepřekonaných a namnoze vystupňovaných rozporů a protiv k hospodářským otázkám a otázkám národnostního dorozumění, jakož i vnitropolitických a zahraničních problémů. Zeje propast mezi potřebami státu a potřebami pracujícího lidu. Tato propast zračí se také mezi potřebou obrany republiky a demokracie a nutnými předpoklady k tomu. Všechny tyto rozpory projevují se obzvláště v sudetskoněmeckém území.

Pan ministerský předseda a pan ministr financí mluví o zlepšení. Ano, hospodářství se zlepšilo, ale rozhodující při tom jest, pro koho se zlepšilo. Stoupají zisky a dividendy akciových společností, zisky kartelů a finančního kapitálu. Zajisté, loupeživým supům tvůrčí práce vede se lépe. Ale tážeme se: Vede se lépe dělníkům, pracujícímu lidu? Nikoli! Nelze popříti, že se existenční podmínky nezlepšily, především nezlepšily se pracovní, mzdové a existenční podmínky dělníků v sudetskoněmeckém území. Recepty kapitalistické třídy jsou nadále: více práce, méně mzdy, snížení sociálních břemen; a tyto prostředky, jichž kapitalisté používají, vedou k anarchii ve výrobě statků, k obrovským rozporům, k racionalisaci na jedné, ke zničení milionových hodnot na druhé straně, ke snížení mezd, k ohražení a zničení kupní síly. A tyto rozpory brání také oživení našeho domácího trhu stoupající drahotou. Přes 2 mil. pracujících lidí na světě umírají každoročně následkem hladu a neduhů a hynou strádáním.

Receptů na zmírnění a překonání krise, které jsem uvedl, používají v německém území také němečtí podnikatelé. Také německé podnikatele netrápilo dosud nikdy svědomí a netlouklo jim dosud nikdy srdce, když nesnesitelně stupňovali pracovní výkon svých dělníků, snižovali mzdy, nařizovali pracovati přes čas, zaváděli pokuty, zastavovali podniky - a když také němečtí podnikatelé shrabovali od svých kartelů statisíce a miliony korun z t. zv. kontingentního odškodnění.