Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč, dr Hruban, dr Bas, dr Helier.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 115 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: ministři dr Derér, dr Kalfus, Tučný, dr Zadina, Zajiček.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 8 hodin 44 min.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Havlík, Chalupník; dodatečně na včerejší schůzi sen. F. Müller.

Rozdané tisky.

Interpelace tisk 354/1 až 354/3.

Zpráva tisk 355.

Odpovědi tisk 356/1 až 356A

výboru soc.-politickému vládní nařízení ze dne 4. prosince 1936 o úpravě mzdových (platových) poměrů zaměstnanců určených k nedělnímu prodeji v obchodních živnostech (č. 4176).

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1 pořadu:

1. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení poslaneckej sněmovně (tisk 330) k vládnemu návrhu statného rozpočtu republiky Československej a finančného zákona na rok 1937 (tisk 340), o prohlášení ministra financí, učiněném ve 49. schůzi senátu dne 5. prosince 1936, o prohlášení ministra spravedlnosti, učiněném v 52. schůzi senátu dne 16. prosince 1936, a o prohlášení ministra soč. péče, učiněném v 53. schůzi senátu dne 17. prosince 1936.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, p. sen. Nentvichovi. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Nentvich: Vážený senáte!

Důsledky mezinárodní situace charakterisované všeobecnou nejistotou vzájemných styků mezi jednotlivými státy nebo i celými jejich skupinami projevují se ostře i v našem státním hospodářství, jehož jasný obraz je předloženým státním rozpočtem podrobně nastíněn. Pokojná práce na vnitřní výstavbě mladého státu, upevňování jeho mezinárodních posic v souhlase se snahou zachovati mír, jest od r. 1931 rušena vývojem poměrů v zahraničí, jmenovitě ve státech sousedních, což vrhá i na náš stát ostré reflexy. že světová hospodářská krise, jen velmi zvolna polevující, dolehla na nás celou svou tíhou, je důsledek naší geografické polohy v srdci Evropy. Následky krise budou se ještě dlouho u nás projevovati. Obě tyto složky, zahraniční situace i hospodářská krise, nutí vládu k ostrým protiopatřením v našem vnitřním životě, jednak aby bezpečnost státu byla zajištěna, jednak aby náš hospodářský život nebyl rozvrácen a aby se co nejdříve vymanil z nepříznivých poměrů, neboť hospodářský rozkvět je možný jen ve státě, jehož občané mají pocit plné bezpečnosti. Je proto potřebí rozhodných opatření, abychom byli připraveni na všechny eventuality a mohli i nejnepříznivějším situacím čeliti. Zachovati za těchto okolností rovnováhu státního rozpočtu, této základny všeho hospodářského života, je problém neobyčejně těžký, k jehož rozřešení musí přispět nejen vláda, nýbrž i každý poctivý občan. Při stále klesajícím národním důchodu nedostavuje se očekávaný výnos daní, výdaje na zabezpečení státu neustále stoupají. Nevyhnutelnými, opakovanými půjčkami státní dluh enormně stoupá a úroková služba více a více státní hospodářství zatěžuje, deficity rostou. Aby se všem důsledkům z toho plynoucím čelilo a rovnováha rozpočtu byla zachována, je nutno úzkostlivě zkoumat každou položku výdajů, aby jí bylo účelně užito, třeba však také podrobiti podobné úvaze i každou položku příjmů, zda by nemohla býti zvýšena. Připouštím, že se tak ve skutečnosti děje. Je proto samozřejmé, že nemohou býti všechna přání, často velmi odůvodněná, splněna, a mnohé, co bychom pokládali za potřebné, musí býti na dobu pozdější odsunuto.

Nelze se tu však ubrániti otázce, zda přílišné škrty v položkách výdajových jsou odůvodněny a zdali nemají za následek větší škodu, třeba číselně nevyjádřitelnou, než je prospěch z této zdánlivé úspory, zda tedy vyloučení odůvodněných položek nemá za následek větší škodu než by vznikla, kdyby položky, jež byly redukovány nebo dokonce zcela vypuštěny, byly v rozpočtu zachovány. A tu mám, vážený senáte, jisté pochybnosti. Jeden vynikající anglický národohospodář charakterisoval spoření slovy, že spořiti je rozumně vydávati. Charakterisoval spoření tedy slovy, o kterých bych tvrdil, že mají míti všeobecnou platnost i dále. Mám dojem, že byly vynechány položky, které v rozpočtu zůstati měly a k jichž úhradě by se při dobré vůli byl našel vhodný pramen úhrady. Řeknu hned, že mám na mysli především kap. 10, rozpočet ministerstva školství a národní osvěty. Celková potřeba tohoto ministerstva proti roku loňskému byla sice o 53 mil. Kč zvýšena, však toto zvýšení jde na účet dalšího zřizování a vzrůstu nových škol národních, rozšiřování škol středních a lepšího vybavení škol vysokých. Samo národní školství participuje na tomto zvýšení celkem 13 mil. Kč. školství toto musí býti posuzováno nejen po stránce kvantitativní, podle počtu škol, nýbrž spíše podle stránky kvalitativní, podle jeho vnitřní hodnoty. Bude-Ii vnitřní hodnota školy skutečně taková, aby plnila dokonale své úkoly, které se od ní očekávají, je náklad na ni vynaložený dobře uložen. že je tu hlavním faktorem učitel dokonale na svůj odpovědný úřad připravený a hmotně nezávislý, netřeba snad zvláště připomínati.

Požadavek, aby pro úřad učitelský bylo předepsáno absolutorium střední školy a dvouletý kurs studií vysokoškolských, doposud uskutečněn není, přes dlouholeté volání učitelstva. Také otázka skutečného hodnocení vyšší kvalifikace odborného učitelstva měšťanských škol zůstává neřešena. Je tomu právě rok, co zákonodárné sbory republiky spontánním usnesením přijaly osnovu zákona o újezdních školách měšťanských. Očekává se od jeho účinků, že téměř veškeré obyvatelstvo republiky bude těmito školami procházeti, a že všeobecná vzdělanostní úroveň jeho dosáhne stupně, který nám zajistí primát v celém světě. Téměř všichni řečníci, kteří se zúčastnili debaty o tomto zákoně, konstatovali svorně, že ne sama možnost návštěvy měšťanské školy, je už zárukou úspěchu, nýbrž že se tu především uplatňuje ten, kdo dává ducha této škole a je za její úspěch plně odpovědný, totiž plně kvalifikovaný učitel. A byla tu konstatována smutná skutečnost, že budeme míti sice dosti měšťanských škol, ne však dostatek řádně kvalifikovaného učitelstva. Bylo správně poukazováno na kořen tohoto zla, na nedostatečné honorování odborného učitele. Platový zákon učitelský hodnotí odbornou zkoušku pro měšťanské školy přestupovým přídavkem ročních 780 Kč, o něž se příjem kvalifikovaného učitele při přestupu ze školy obecné na měšťanskou zvyšuje, tedy měsíčně více o 65 Kč. Za Rakouska před válkou činilo toto zvýšení průměrně 600 korun ročně, což valorisováno nejméně šestinásobkem, činí 3.600 Kč. Za republiky přiznával paritní zákon odb. učitelstvu příjmy úředníků skupiny B, a zákon čís. 251 z r. 1922 přiznal mu služné o jeden platový stupeň proti učitelstvu obecných škol vyšší, t. j. o 3.600 Kč více. Odhodlá-li se tedy nyní mladý snaživý učitel obecné školy k namáhavému a značně nákladnému studiu ke zkoušce pro měšťanské školy, dostane při svém ustanovení na měšťanské škole měsíčně o 65 Kč více. To je však jen na papíře. Provedou se mu totiž předepsané srážky, jimiž klesá celý přídavek asi na polovinu, ano, při 3. platovém stupni klesne jeho příjem tak, že je ročně o 72 Kč nižší, než by měl, kdyby byl odborné zkoušky nekonal a zůstal na škole obecné. Je tedy za svůj idealismus, prokázati vyšší odborné vzdělání, trestán ztrátou 6 Kč měsíčně. Při tom má naději, že bude jeho učebny úvazek zvýšen na 28 hodin týdenních, že bude míti nejméně 60 žáků ve třídě, že bude nucen někdy po celý rok suplovati za onemocnělého kolegu i 2, 3 hodiny týdně úplně bezplatně a při tom se bude od něho žádati, aby podal výkon, rovnající se výkonu střední školy, která pracuje za podmínek daleko příznivějších než škola měšťanská. Pak se nemůžeme diviti, vážení pánové, že je takový katastrofální nedostatek kvalifikovaného učitelstva měšťanských škol, jímž může býti působení těchto škol ve svých výsledcích ohroženo.

V Čechách chybí na měšťanských školách téměř 18%, v zemi Moravskoslezské 24%, na Slovensku 53% a na Podkarpatské Rusi asi 36% kvalifikovaných učitelů. Jsou na Slovensku školy, kde kromě ředitele, často mladého a ještě nezkušeného, není jediné kvalifikované síly učitelské. Jaké jsou pak výsledky na takové škole, je známo. Nezdá se vám, vážení pánové, že úspora platu, na odborném učitelstvu dosažená, je ve skutečnosti ztrátou, již nemožno odhadnouti a číslicemi vyjádřiti? Náprava je nevyhnutelná a za každých okolností musí být ve státním rozpočtu nalezena úhrada oněch cca 24 mil. Kč, jež by zvýšení přestupového přídavku učitelstva měšťanských škol s dosavadních 780 Kč na 3.600 Kč vyžadovalo. Od účinnosti platového zákona učitelského z r. 1926 domáhá se učitelstvo měšťanských škol v zájmu školy samé novelisace tohoto zákona, aby křivda tímto zákonem jemu učiněná byla napravena. Po celých 10 roků zní jeho volání naprázdno. Věřím, že všichni. jste přesvědčeni o spravedlivosti tohoto požadavku a že p. ministr školství a nár. osvěty se přičiní a učiní vše, aby tato křivda byla co nejdříve odčiněna a platový zákon učitelský č. 104/ 1926 byl novelisován v tom směru, že by přestupový přídavek odborného učitelstva měšťanských škol byl určen částkou 3.600 Kč a zvyšován vždy o částku 300 Kč, jde-li o postup až včetně do 7. stupně a o částku 600 Kč, jde-li o postup do 8. nebo vyššího stupně.

Dalšího odkladu nesnese řešení otázky jednoročních učebních běhů při měšťanských školách. Tyto jednoroční učební běhy, kterými měšťanská škola vlastně vyvrcholuje, dožily se takového úspěchu, že téměř všichni rodiče žáků, kteří měšťanskou školu absolvovali, žádají, aby bylo umožněno, aby žáci mohli navštěvovati také jednoroční učební kurs. Mnozí mistři podnikatelé a živnostníci činí podmínkou přijetí za učně průkaz, že chlapec absolvoval jednoroční učební běh. Také sama státní správa při přijímání do služeb nižších kategorií zaměstnanců činí podmínkou absolutorium jednoročního učebního běhu. To všechno nás nutí, abychom se dožadovali, aby při každé měšťanské škole byl zřízen jednoroční učební běh, jako její neodlučitelná součást. A tu musím poukázat na postup ministerstva financí, které svůj souhlas se zřizováním těchto kursů vyslovuje způsobem více než úsporným. Letošního roku ministerstvo školství žádalo o souhlas ke zřízení 30 takových kursů na Slovensku, byly však povoleny jen 4. Je to stav nemožný a proto čekám, že p. ministr učiní všechno, aby ministerstvo financí přesvědčil o potřebě a nevyhnutelném rychlejším zřizování těchto jednoročních běhů.

S povděkem přijímáme zprávu ministerstva školství a nár. osvěty ve vysvětlivkách i v rozpočtu uvedenou, že na Slovensku jedná se konečně o zřízení vysoké školy technické. Splněním tohoto dlouholetého požadavku Slovenska bude slovenské školství doplněno a dostane se mu koruny. Ačkoliv ještě ani zásadní rozhodnutí o zřízení techniky učiněno nebylo, povstal již mezi významnějšími slovenskými městy spor o to, kde má býti tato škola umístěna.

Ponechávám stranou otázku, má-li býti vysoké školství centralisováno, či zdali je vhodná decentralisace, upozorňuji však, že o tuto školu se vážně uchází město Košice jako druhé hlavní město Slovenska a středisko celého slovenského východu. Košice měly 'do převratu dvě vysoké školy nebo aspoň školy vysokoškolského rázu. Byla to právnická akademie a vysoká škola zemědělská. Po zrušení těchto dvou vysokých škol zůstala v Košicích cenná a obsáhlá knihovna, která i dosud je dotována z prostředků ministerstva školství roční částkou 40.000 Kč a k jejímuž rozmnožení přispívá i město velkými dotacemi z vlastních prostředků. Pamatuje se při tom na nákup vědeckých děl, takže by tato knihovna mohla býti jako základ vysokoškolské knihovny odevzdána budoucí vysoké škole.

Nemohu opomenouti, abych ještě nepoukázal na důležitost živnostenských škol pokračovacích. (Výborně!) živnostenské školy pokračovací, jak dnes jsou zřízeny, postrádají veškerého zákonného podkladu, a proto je nevyhnutelně nutné, aby těch více než 100.000 učňů, kteří letošního roku učňovské školy navštěvují, mohlo navštěvovati ústavy zřízené na zákonném podkladě, jimž je zaručen skutečný rozvoj.

Ministerstvo školství má opravdu snahu, aby živnostenskému stavu, této důležité vrstvě obyvatelstva, pomohlo tím, že by jeho dorost byl skutečně odborně vzdělán. Ministerstvo se snaží, aby dnešní všeobecné školy učňovské, které nemohou poskytovati speciální vzdělání živnostenským učňům, byly přeměněny na školy odborné. Takovéto školy vyžadují ovšem samostatných budov. Péčí ministerstva školství bylo zřízeno nebo je ve stavbě 53 takových budov, dalších 28 starých budov bylo adaptováno k účelům tohoto školství a nově je projektováno 21 novostaveb. Ke skutečnému vybudování obvodových učňovských škol je potřebí asi 150 mil. Kč, z čehož by ministerstvo školství mělo hraditi 1/3. Tato částka, která by byla přivedena do hospodářského oběhu, znamenala by i podstatné oživení hospodářského života a opatření zaměstnání tisícům nezaměstnaných a hlavně možnost vzdělání učňovskému dorostu.

Jakými prostředky vládne ministerstvo školství v tomto směru? Podle zákona platného na Slovensku a podle živ. řádu měly pokuty ukládané za živnostenské přestupky plynouti do zvláštního fondu učňovských škol, z nichž měla býti dotována stavba učňovských škol. Tyto pokuty vynášejí podle účetní závěrky více než 14 mil. Kč, z čehož více než polovina připadá na živnostenské pokuty. Ministerstvo financí však odpírá příslušnou kvótu, asi polovinu, odváděti ministerstvu školství. Ministerstvo financí dávalo napřed 1 1/2 mil. Kč, potom 2 a nyní 3 roky dává 3 mil. Kč. že tato částka na úhradu 50 mil. Kč je nepostačitelná, každý pochopí. Doufám, že přítomný pan sekční šéf bude o věci uvažovati, aby bylo vyhověno volání senátu i poslanecké sněmovny, které se již dříve usnesly, aby celá částka živnostenských pokut byla věnována ministerstvu školství k budování živnostenských škol. (Výborně!)

Usnesení vlády bylo o tom učiněno již 26. ledna r. 1934, aby tento podíl byl skutečně věnován svému účelu. Doposud se však tak nestalo.

Jiná věc, která nás zaráží, je stav Universitní a národní knihovny v Praze. Tento ústav umístěný v Klementinu má za úkol, aby soustřeďoval vědecká díla a pomůcky ke studiu profesorů, aby shromažďoval dokladová díla a tak poskytl i studentstvu možnost, aby knihovny mohlo plně využíti. Knihovna slouží účelům všech 4 vysokých škol pražských, kromě toho má za účel shromažďovati všecky tisky, které vycházejí na území republiky, aby byly zachovány jako dokument své doby.

Navštívíme-li tuto universitní knihovnu, vidíme, že její umístění je zcela nedostatečné.

Jsou tam zaplněné chodby, kde není místa, aby byly přistaveny nové regály, v nichž by mohl býti umístěn roční příliv knih, skladiště jsou přeplněna, a nutno pomýšleti na jejich rozšíření. Studijní a kancelářské místnosti nemohou rovněž plně vyhovovati.

Kancelářské místnosti pro úředníky jsou mnohdy umístěny v takových ubikacích, že je tam třeba stálého umělého osvětlení, čímž zajisté úřadující trpí velmi mnoho na svém zdraví.

Jaký výkon vykazuje ročně tato knihovna, dovolím si uvésti srovnáním s jejím stavem z r. 1930 a z r. 1935. Počet svazků v r. 1930 byl 679.000, a za 5 roků vzrostl na 908.000, tedy již se blíží jednomu milionu. Rukopisů v r. 1930 bylo 3970, v r. 1935 5065. Časopisů docházelo 2610, v minulém roku 4716. Vědeckých revuí bylo vyloženo 900, minulého roku 1300. Katalogisačních zápisů bylo provedeno 59.691, minulého roku již 54.000. Do heslového katalogu zařaděno lístků v r. 1930 15.600, min, roku 31.800. Ředitelstvím přímo zpracováno čísel v r. 1930 1693, loňského roku 3316, při čemž se akty téže věci týkající sub-sumují pod jedno číslo. Návštěva čtenářů a studujících byla v r. 1930 147.000, roku minulého 353.000.

Uvážíme-li, že knihovna má také soustřeďovati veškeré tisky a že loňského roku vyšlo na území republiky 7922 knih, že časopisy periodické a jiné tisky, které mají býti uschovány, se blíží k cifře téměř 30.000 ročně, vidíme, jak vzrostl knižní materiál knihovny. Kromě toho je tam také umístěna i knihovna české akademie, která sama má více nežli 60.000 svazků.

Veškeren volný prostor je vyčerpán, poslední volné metry se vyplňují. Každý by se domníval, že vzhledem k těmto skutečnostem se bude co nejvíce pospíchati s úpravou dalších místností. Avšak zatím vidíme toto: Ministerstvo věř. prací preliminuje v pól. 5 §u 6 svého rozpočtu na adaptace a přístavby pro tuto společnou knihovnu vysokých škol technických 100.000 Kč na XII. stavební období z celkového nákladu asi 15 mil. Kč. Pro rok letošní bylo preliminováno 800.000 Kč, ale neužito z nich ani koruny. Je vidno, že se vůbec s pokračováním adaptace vážně nepočítá. Jestliže se už nyní nedostává knihovně místností pro řadu účelů, jež by umožnily plné rozvití její činnosti, je třeba postarati se o nápravu. Není možné, aby řada oddělení byla umístěna v nedostatečných provisoriích, jichž nelze větrat a v nichž trpí úřednictvo úhonu na zdraví. Urychlené provádění adaptací i rozšíření přístavbou nelze dále odsunovati také v důsledku nových ustanovení o povinném zasílání tisků. Tím více je odůvodněn požadavek dostavby Klementina, již dříve rozhodnutý. Vybízíme důtklivě pány ministry financí a veřejných prací, aby učinili vše, čím by pokračování v dalších stavebních úpravách budov národní a universitní knihovny v Praze již na jaře příštího roku mohlo býti zahájeno.

Ale nejen katastrofální "nedostatek místností této součásti vysokých škol pražských překáží jejímu plnému rozvití. Je to dále i nedostatek personálu, jak úřednického tak i zřízeneckého. Podle dnešní systemisace míst ve státu I b) je tu l místo ve II, 2 místa ve III, 8 míst ve IV., 14 v V. a 12 v Ví. plat. stupnici, tedy celkem 37 úřednických míst skupiny I b). Dále jsou tu 2 místa vyšší pomocné služby správní II. služ. třídy, 2 místa kancelářské služby, 4 místa pomocné kancelář. služby a 34 míst zřízeneckých, dohromady 79 osob. Tento nízký osobní stav nikterak nestačí, aby veškeré služební úkony byly řádně obstarány. ústav je nucen zaměstnávati proto další pomocné vědecké síly, bez nichž se obejíti nemůže. Tak je zde zaměstnáno 14 takovýchto vědeckých pracovníků, vesměs s vysokoškolským vzděláním, vynikajících odborníků v jistých úsecích vědy, za měsíční odměnu - pánové, nevěřte třebas - 500 Kč měsíčně (Slyšte!); jen dva.z nich mají 600 Kč, ale ti vykazují zvláštní kvalifikaci. Je otázka, zda lze tento peníz nazvat odměnou, uvážíme-li, že tu jde vesměs o lidi se zvláštní vědeckou způsobilostí.

Dále je zde 7 pomocných sil v oboru péče o nezaměstnanou inteligenci, zaměstnaných plné 7 hod. denně za tutéž královskou odměnu 500 Kč měsíčně. Všech těchto 21 lidí nemá žádné vyhlídky na nějaké zlepšení svých poměrů. Kromě toho zaměstnává knihovna ještě 4 volontéry, kteří pracují bezplatně, mezi nimiž jsou také lidé, kteří mají akademické vzdělání, jedna z nich byla dokonce lektorem jazyka českého na vysokých školách v Holandsku.

Ale i nedostatek zřízeneckého personálu brzdí plný rozvoj universitní knihovny. Na př. ke studiu rukopisů je určen a vybaven zvláštní velmi výhodně položený sál, jehož nemůže býti použito k jeho účelu jenom proto, poněvadž žádost o povolení 4 míst zřízenců, kteří taní měli vykonávati stálý dozor, nebyla splněna. Když ředitelství knihovny redukovalo svou žádosti jenom na tři místa, ani ta nebyla povolena. Nevím, pánové, je-li to správné šetření, kterým se ušetří pár set nebo tisíc korun ročně, ale povstává taková vědecká a morální škoda, že ji nelze čísly vyjádřiti (Tak jest!) čekáme proto, že příslušní pp. ministři učiní všechno, aby tyto závady byly odstraněny.

Příštího roku bude pořádána zvláštní slavnost Barthouova na památku jeho proslovu ke studentstvu. A je skutečně ostuda, jak vypadá dvůr, na kterém by se měla táto slavnost odbývat. Plány na úpravu tohoto dvora byly již dříve hotovy, ale nezačalo se s úpravou, ačkoliv by to vyžadovalo nákladu snad jen několika tisíc korun. Dnes to není dvůr, ale smetiště. Proto očekáváme, že adaptace severního traktu této budovy bude pokračovati, aby knihovna mohla plnit své úkoly.

Promiňte, zmíním-li se ještě o tom, že systemisace úřednických míst v této knihovně je také nedostatečná. Je tam řada lidí, kteří se teprve ve starším věku dostávají na místa radovská. Je tam na př. 55letý rada, známý hudební skladatel a správce velkého hudebního oddělení, který slouží od počátku r. 1907, stal se teprve po 21 letech radou, a na povýšení na vrchního radu nemá naděje, poněvadž podobné místo zde není. 53letý doktor filosofie a doktor práv nastoupil na počátku r. 1910, ale byl jmenován radou teprve po 21 služebních letech. 50letý vrch. komisař, redaktor bibliografického katalogu knihovnou vydávaného, slouží od počátku r. 1920 a je doposud po 16 letech služby toliko vrch. komisařem. 49letá vrch. komisařka, známá svými historickými pracemi o českých knihách, nastoupila také r. 1920, je po 16leté službě stále ještě vrch. komisařkou a nemá naději nabýti místa radovského. Jiný doktor, sloužící od dubna r. 1921, byl teprve po 13 letech jmenován vrch. komisařem a je osmý v pořadí na jmenování radou. Je vidno, že se toho místa nedočká. Nejinak je tomu pokud jde o nejmladší dorost, kde kvalifikované síly po 6 let marně čekají na ustanovení.

Srovnáme-li systemisaci a možnost postupu v této knihovně s jinými obory státní správy, jmenovitě správy finanční nebo politické, kde se stávají lidé již po 12, 14, 16 letech rady nebo dokonce vrch. rady, vidíme, že systemisace v národní a universitní knihovně je neudržitelná a že musí býti rozšířena.

Promiňte, zmíním-li se ještě o některých i bolestech školství, specielně slovenského.! Všechny pokusy, unifikovat toto školství na podkladě jeho zestátnění zůstaly bez výsledku a snaha ta nesetkala se se svým konečným cílem. Roztříštěnost slovenského školství je dále překážkou jeho opravdového uplatnění. Kromě toho trpí všechno slovenské školství nedostatkem vhodných školních budov.

K výstavbě nových a úpravě starších budov má ministerstvo školství k disposici 8.5 mil. Kč ročně. že tato částka nikterak nestačí, aby trochu rychlejším tempem se mohly tyto úpravy konat, vysvítá z toho, co jsem sám zjistil. Zjistil jsem totiž asi ve 12 politických okresích východního Slovenska potřebu novostaveb a rozšíření dosavadních národních škol a přišel jsem k tomu, že jen u státních škol činila by tato potřeba neprodleně asi 35 mil. Kč. Uvážíme-li, že poměry na školách církevních jsou stejně bezútěšné, ba snad mnohde ještě horší, vidíme, že tato podpora z prostředků státních je nepatrná a že je třeba ji zvýšiti.

Je třeba, aby stát zvýšením dotací přispěl k dalšímu budování škol. Ale nejen to, stát musí zaručit stavební půjčky a musí převzíti úrokovou a amortisační službu u všech obcí, kde se prokáže, že jsou tak chudé, že by si z vlastních prostředků o nápravu postarat nemohly.

V obcích pohraničních a jazykově smíšených měly by se s urychlením prováděti novostavby škol. Jaké jsou tam poměry, poznali byste, kdybyste si prohlédli, jak vypadá taková státní škola na maďarském pohraničí (ukazuje fotografii). Pánové ze sudetsko-německé strany by spustili pokřik a přednesli věc na mezinárodním foru, kdyby něco podobného mohli prokázat o školách německých, co je skutečností při našich školách státních, jmenovitě v pohraničí, kde obyvatelstvo žije v blízkém styku se zahraničím. Je to přímo skandální stav, kterým naše republika se representuje. Již z důvodů státní prestože je třeba všechny podobné nedostatky odstraniti a dbáti, aby školy dostaly stánek jich důstojný. Je to ostuda, jestliže štít s nápisem Státní škola" je umístěn na budově, která by u pořádného našeho sedláka nemohla býti snad ani sýpkou.

Také hospodářské poměry východního Slovenska musí býti respektovány. Jde především o dávný požadavek vybudování železniční trati, která by spojovala Prešov-Vranov. Když se v r. 1920 zákonem č. 235 stanovil program železničních staveb pro celou republiku, nebyla sice tato stavba do tohoto programu pojata, poněvadž období 2 roků bylo příliš krátké, aby se mohly na základě zkušeností stanoviti ony stavby, k nimž bude třeba především přihlížeti, nyní však výstavbou trati červená. Skála-Margecany stalo se pokračování této trati prodloužením na Prešov- Vranov nevyhnutelným požadavkem. Generální projekt této trati jest již hotov od r. 1924, jeho revise byla provedena v r. 1925 a ministerstvo železnic svým rozhodnutím z r. 1925, č. 54.161, určilo již vedení trati, jakož i jména budoucích stanic. Tato projektovaná trať nevyžadovala by velkých nákladů, ježto povede údolím řeky Toplé, kde by bylo třeba vybudovati toliko 2 mosty. Trať má velký národohospodářský význam, poněvadž sbližuje celý Zemplin a Šáriš se západními částmi republiky a má také veliký význam strategický, poněvadž je souběžná s jednokolejnou tratí, která vede z Košic na východ a jejíž poloha v bezprostřední blízkosti hranic nezaručuje, že by v případě nějakého vážného sporu nemohla býti porušena.

Tedy žádám a přednáším s tohoto místa dávný požadavek východního Slovenska, aby trať Prešov-Vranov, dále s prodloužením na Michalovce a Užhorod, byla co nejdříve zařazena do stavebního programu. Jak by se touto tratí zkrátily dosavadní vzdálenosti, vysvitne z tohoto: Prešov-Vranov má vzdušnou vzdálenost 36 km, vlakem, se však musí jeti 134 km. Prešov-Humenné, je ve vzdušné vzdálenosti 45 km, drahou 147 km, Vranov- Humenné vzdušná vzdálenost 15 km, drahou 76 km. Tedy vidíme, že vybudováním této trati prospěje se hospodářským potřebám slovenského východu, opatří se výdělek tamnímu chudému obyvatelstvu, zpřístupní se lesní bohatství tamních krajů a také bohatství nerostného bude moci býti využito.

Musím poukázati ještě na jednu věc. Na východní Slovensko bývá zapomínáno i po stránce sociální, poněvadž je tam zřízeno velmi málo sociálních ústavů. Máme tam sice dětské domovy, v Levoči máme ústav slepců, který vyžaduje nových nákladných úprav budovy, máme tam ústav hluchoněmých v Košicích, máme ústav pro mrzáčky v Petrovianech, ale to jsou snad všechny sociálně-humánní ústavy, kterými se Slovensko může vykázati, ač právě tam mezi tím velmi chudobným verchovinským obyvatelstvem, kde bída je domovem, kde lidé trpí podvýživou, je domov nakažlivých a jiných nemocí, kterým by se mohlo čeliti zřizováním vhodných útulků a léčebných zařízení, kterých slovenský východ postrádá.

Plně oceňuji snahu pana ministra soč. péče, který se stará v mezích daných možností, aby všechny kraje republiky byly pokud možno těmito ústavy sociálními a humánními poděleny. Ale musím konstatovat, že nedostatek finančních prostředků mu brání, aby východní Slovensko bylo obšťastněno a ve svých potřebách ukojeno.

Jestliže jsem učinil tyto připomínky k rozpočtu, činím tak v přesvědčení, že nemohu vytknouti rozpočtu, že by zkracoval přímo ony úseky kulturního a hospodářského života, o kterých jsem se zmínil, ale myslím, že při dobré vůli bylo by možno, aby se stala náprava a tyto položky příštím rokem do rozpočtu pojaty a úhrada na ně hledána tam, kde ji nalézti možno. (Potlesk.)