Čtvrtek 21. ledna 1937

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, Klofáč dr Hruban, dr Bass, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 120 členů podle presenční listiny.

Členové vlády: předseda vlády dr Hodža; ministři dr Kalfus, Zajiček.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek, jeho zástupce dr Trmal.

 

Pořad

55. schůze senátu Národního shromáždění republiky Československé

svolané na

čtvrtek 21. ledna 1937 na 17 hod. :

1. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 326), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle čl. XIII finančního zákona republiky Československé ze dne 19. prosince 1934, č. 256 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1935 (tisk 345).

2. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1935 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisky 280, 323).

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 17 hod. 16 min.

Sdělení předsednictva.

Dovolené

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Fidlíkovi, Popovičovi, Wenderlichovi, Zmrhalovi

Na dnešní a zítřejší schůzi sen. Enhuberovi, Fritschovi, dr Krčmérymu, Nejezchlebu- Marchovi, Nentvichovi, Riedlovi, dr Sobotovi, Stodolovi.

Předseda konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: sen. Dr Šmeralovi dodatečně na prosinec 1936 a na leden 1937, sen. Dr ing. Bottovi na 2,5 měsíce, sen. Janečkovi do 30. dubna 1937.

Ověření voleb senátorů.

Přečten přípis volebního soudu v Praze ze dne 21. prosince 1936:

Volební soud zkoumaje a ověřuje podle § 8 bodu 2 a § 10 zák. o vol. s. volby členů senátu Národního shromáždění zvolených dne 19. května 1935, usnesl se v dnešní své plenární schůzi ověřiti volbu těchto dalších členů:

Z kandidátní listiny č. 2 (československá sociálně-demokratická strana dělnická):

1. Františka Müllera, tajemníka Odborového sdružení československého v Plzni, nastoupivšího na místo resignovavšího Vojty Beneše,

2. Rudolfa Havlíka, knihkupce n. o. v Ivanovicích na Hané, nastoupivšího na místo zemřelého Jana Filipínského.

Z kandidátní listiny č. 4 (Komunistická strana Československa):

3. Dra Václava Vacka, redaktora v Praze - Nové Dvory, nastoupivšího na místo resignovavšího Josefa Hakena.

Z kandidátní listiny č. 6 (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei v Československé republice):

4. Matyáše Wellana, tajemníka německé sociálně demokratické strany dělnické v Brně, nastoupivšího na místo resignovavšího Viléma Niessnera.

Z kandidátní listiny č. 12 (Studetendeutsche Partei):

5. Ph. Dra Kurta Brasse, řádného profesora německé vysoké školy technické v Praze, nastoupivšího na místo resignovavšího Dra Justina Gregra,

6. Františka Wernera, obchodníka ve Varnsdorfu, nastoupivšího na místo zemřelého Karla Michlera a

7. Emila Schramla, pekaře v Bedřichově, nastoupivšího na místo zemřelého ing. Gustava Mayera.

Dr Hácha v. r.

Rozdané tisky.

Návrh tisk 357 - přikázán výboru iniciativnímu.

Interpelace tisky 358/1 až 358/6,363/1 až 363/10,364/1 až 364/10

Usnesení pos. Sněmovny tisk 359 - přikázáno výborům tech.-dopravnímu, soc.- politickému, brannému a ústavně-právnímu.

Vládní návrhy tisky 360 až 362 - přikázány výborům zahraničnímu a národohospodářskému.

Těsnopisecká zpráva o 49. schůzi senátu N.S.R.Čs.

Zápisy o 50. Až 52. schůzi senátu N.S.R.Čs.

Zápisy

O 53. a 54. schůzi senátu N.S.R.Čs. schváleny byly podle § u 72 jedn. řádu.

Z předsednictva přikázáno.

Výboru imunitnímu žádosti kraj. soudu trest. v Praze za vydání sen. Pauluse k trest. stíhání pro přečiny proti bezpečnosti cti (č.4339 a 4376).

Výboru živ. - obchodnímu vládní nařízení ze dne 4. prosince 1936:

o úpravě některých poměrů v tovární výrobě šatstva (č. 4219),

o úpravě některých poměrů ve výrobě radiátorů (4232).

Výboru techn.-dopravnímu vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936, kterým se mění vládní nařízení ze dne 22. března 1935, č. 48Sb. z. a n., o některých opatřeních v elektrárenském hospodářství )č. 4334).

Výborům soc.-politickému, rozpočtovému a ústavně-právnímu vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936, č.336 Sb. z. a n. o úsporných opatřeních personálních (č. 4335).

Výborům soc.-politickému, národohospodářskému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936, kterým se prodlužuje platnost č. III, § 4 vládního nařízení ze dne 15. června 1936, č. 216 Sb. z. a n. (č. 4357).

Výborům soc.-politickému a živn.-obchodnímu vládní nařízení ze dne 18.prosince 1936,

kterým se prodlužuje účinnost vládního nařízení ze dne 25.června 1935, č. 134 Sb. z. a n., o opatřeních proti zastavování továrních závodů, proti hromadnému propouštění zaměstnanců a o úpravě některých výpovědních lhůt při pracovních (služebních) poměrech zaměstnanců v těchto závodech (č. 4334),

kterým se prodlužuje platnost hromadných smluv pracovních (č. 4343).

Výborům národohospodářskému a živ.-obchodnímu vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936,

o mimořádné úpravě těžby dřeva a úpravě lesního a dřevařského hospodářství (č. 4362),

o úpravě pěstování a zpracování papriky a obchodu s paprikou (č. 4367).

Výborům národohospodářskému, rozpočtovému a živ.-obchodnímu vládnímu nařízení ze dne 11. prosince 1936 o přechodném snížení celních sazeb na sádlo (č. 4233).

Výborům ústavně-právnímu a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 18. prosince 1936:

o likvidaci společností "Ústřední banka německých spořitelen v republice Československé" ("Centralbank der deutschen Sparkassen in der čechoslovakischen Republik") v Praze a "Karlovarská spolková banka, společnost s r. o." ("Karlsbader Vereinsbank, Gesellschaft m. b. H..") v Karlových Varech (č. 4347),

o peněžním ústředí československých spořitelen (č. 4353).

Výborům ústavně-právnímu a živ.-obchodnímu vládní nařízení ze dne 11.prosince 1936, kterým se mění ustanovení o zákazu zřizovati nové peněžní ústavy a peněžité podniky, jakož i jejich (vedlejší) závody (č. 4235).

Výboru ústavně-právnímu:

Vládní nařízení:

Ze dne 11. prosince 1936 o dalším přerušení některých sporů šluknovské spořitelny (č. 4209),

ze dne 18. prosince 1936, kterým se mění § 26 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n., o nejvyšších přípustných úrokových sazbách (č. 4346);

zprávu o činnosti komise pro zhospodárnění veřejné správy - zpráva vlády pro Národní shromáždění (č. 3663) (do zprávy možno nahlédnouti v senát. kanceláři).

Výborům soc.-politickému a rozpočtovému vládní nařízení ze dne 11. prosince 1936 o daňových úlevách na opravy domů (č. 4419).

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1:

1. Zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 326), aby byl dán Národním shromážděním souhlas podle čl. XIII finančního zákona republiky Československé ze dne 19. prosince 1934, č. 256 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1935 (tisk 345).

Zpravodajem výboru je pan sen. Modráček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte!

Jak známo, vykazují státní účetní závěrky rok co rok v některých kapitolách větší nebo menší překročení. Podle příslušného článku finančních zákonů schvalovaných při rozpočtech je vláda povinna pro výdaje, jež nelze uhradit ani přesunem (virementem) v příslušné kapitole, vyžádati si schválení Národního shromáždění. Vláda však na tuto povinnost celá léta zapomínala a nepřihlížela ani k tom, že ve zprávě o státním závěrečném účtu v obou sněmovnách byla na ni každým rokem upozorňována.

Ve schůzi rozpočtového výboru senátu, konané dne 12. listopadu, v níž byl projednáván státní závěrečný účet za rok 1935, bylo opět poukazováno na to, že vláda nepřihlíží k resolucím rozpočtového výboru a senátu, jež se toho týkají, a bylo projeveno mínění, aby vládě byla vyslovena ve zprávě výboru nelibost. Poněvadž přítomný zástupce ministerstva financí prohlásil, že vláda ještě před projednáváním státního účtu za rok 1935 požádá Národní shromáždění o schválení překročených úvěrů, bylo od takového usnesení upuštěno.

Vláda svému slibu dostála a v tisku 326 podala senátu návrh, aby s překročením, jež nastalo v kap. 5, 13, 16, 17 a 20 podle státního závěrečného účtu, senát projevil souhlas.

Běží tu o překročení: v kap. 5 ministerstvo nár. obrany, o 89,810.995,75 Kč, v kap. 13, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, o 3,084.507,15 Kč, v kap. 16, ministerstvo železnic, o 35.349,30 Kč, v kap. 17, ministerstvo soc. péče, o 160,056.324,45 Kč v kap. 20, ministerstvo financí, o 408,700.981 Kč.

V odůvodnění, jež vláda k svému návrhu připojila, vysvětluje se překročení v kapitole ministerstva nár. obrany zvýšenými výdaji na intensivnější výcvikovou činnost, na opatření nutných potřeb k zajištění větší pohotovosti armády a jinými armádními potřebami; překročení v kapitole ministerstva průmyslu, obchodu a živností nepředvídaným výdajem v důsledku rozsudku rozhodčího soudu v záležitosti skladiště průmyslových výrobků československých v novém Sadě v Jugoslávii; u ministerstva železnic nastalo překročení snížením platových srážek podle vládního nařízení č. 275/134 Sb. z, a n., se kteroužto úpravou nebylo počítáno při projednávání rozpočtu; u ministerstva soc. péče nepředvídaným zvýšením výdajů na sociální pojištění, péči stavební a bytovou, péči o válečné poškozence, péči o nezaměstnané - to je největší překročení - a na státní starobní podpory; u ministerstva financí nastalo překročení jen v tit. 5, Všeobecná pokladní správa, a to hlavně u výdajů, kde úspornost vůbec nelze uplatniti, jako jsou závazky z převzatých záruk, případně u takových výdajů, s nimiž nemohlo býti při sdělávání rozpočtu počítáno. Největší položku v těchto překročeních činí nákup cenných papírů a výlohy spojené s regulací kursů státních papírů, což jsou vlastně jen položky zúčtovací, dále jen výdaj v souvislosti s realizací záruk za Ústřední bratrskou pokladnu, což si vyžádalo částky téměř 120 mil. Kč. Pokud se týče překročení, způsobeného vyúčtováním zbytku mimořádné dotace na podpory zemědělcům, postiženým živelními pohromami, povolené až do výše 100 mil. Kč usnesením vlády ze dne 13. července 1934, bylo toto usnesení vlády, jež se stalo bez vědomí Národního shromáždění a neodpovídá zákonu, již ve zprávě o státním závěrečném účtu za r. 1934 kritizováno a dostalo se mu dodatečného schválení tím, že státní závěrečný účet ze r. 1934 byl schválen.

Poněvadž nejvyšší účetní kontrolní úřad ve státním závěrečném účtu za rok 1935 důvody pro překročení uvedených kapitol uznává, navrhuji, aby návrh obsažený se zprávě rozpočtového výboru tisk 345 byl schválen. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Zahajuji rozpravu a uděluji slovo prvnímu přihlášenému řečníkovi, panu kol. Maixnerovi.

Sen. Maixner (německy):Slavný senáte!

Měl jsem příležitost v prosinci 1935 při rozpočtu na r. 1936, v dubnu 1936 při účetní závěrce za r. 1934, v listopadu 1936 při účetní závěrce za r.1935, v prosinci 1936 při rozpočtu na r. 1937 sterými autentickými ciframi poukázati, že správa je příliš lukrativní a příliš drahá, že se státní schodky resp. vzrůst dluhů v posledních letech projevují takto: 1930 1.068 mil., 1931 4.759 mil., 1932 3.950 mil., 1933 3.923 mil., 1934 2.263 mil., 1935 3.000 mil.

Zpráva rozpočtového výboru tisk 323 mluví o překročení rozpočtu v r. 1935 o 1.450,437.201 a praví, že tato překročení zavinila: ministerstvo nár. obrany 89,810.995 Kč, ministerstvo obchodu 3,084.507 Kč, ministerstvo železnic 35.349 Kč, ministerstvo soc. péče 160,056.324 Kč, ministerstvo financí 408,700.981 Kč. Žádá se, aby tato překročení jednotlivých ministerstev byla schválena. Tato překročení jsou neomluvitelná a trestná a nemůžete od nás jako zástupců volených sudetsko-německým lidem žádati, abychom takováto trestuhodná překročení rozpočtu dodatečně schvalovali, z důvodů, které si dovolím šíře uvésti.

Na str. 1 zprávy tisk 323 můžete seznati, že překročování rozpočtu stalo se od r. 1930 zvykem vlády. Rozpočty od r. 1930 do 1935 vykazují úhrnem přebytky 67,696.153 Kč, proti čemuž překročení státních rozpočtů takového druhu stala se stálým zařízením vlády a schvalování takovýchto překročení zvykem parlamentu resp. Senátu. Zdá se mi, že tímto způsobem je ve státním hospodaření zjednána rovnováha, poněvadž vláda a parlament jsou zajedno v dělání dluhů.

Zamítneme tedy závěrečný účet a překročení rozpočtu a prohlašuji, že tak činiti budeme tak dlouho, dokud se německému lidu v Československé republice nedostane plné rovnoprávnosti, jaká by podle naší ústavy měla býti věcí samozřejmou.

Od trvání Československé republiky činí výdaje státu průměrně 10.000,000.000 Kč ročně. Německé obyvatelstvo je podle klíče obyvatelstva a podle své poplatnosti na těchto výdajích zúčastněného 23,7%, tudíž 2 miliardy 370,000.000 Kč. Při debatě o státních rozpočtech v posledních dvou letech dokázali jsme v nesčetných řečech, že německé obyvatelstvo z těchto výdajů státu nedostává jemu příslušejících 23,7%, nýbrž nejvýše 10 %, tedy nejvýše 1.000,000.000 Kč. Je tedy z výpočtu jasné, že jsme byli ročně poškozováni o 1 miliardu 730,000.000 Kč.

Státní dluhy činily r. 1919 6 miliard a v přítomné době činí břemeno dluhů státu 46,8 miliard. Německý lid je tedy zúčastněn 11 miliardami 91,600.000 Kč na úhrnném dluhu a 9.480,000.000 Kč na vzrůstu dluhů. Tato skutečnost samotná opravňuje již německý lid nahlédnouti do státního hospodářství a kritizovati špatné finanční hospodářství našeho státu.

Tyto výpočty ukazují však jasně a zřetelně, jak spravedlivým je boj, který vede sudetsko-německá strana, a že tento boj není svévolným bojem o ideová práva německého lidu, nýbrž především bojem hospodářským.

My ze sudetsko-německé strany se domníváme, že základ zdravého národního hospodářství spočívá především v pořádku státního hospodářství, a proto lze vysvětlit, že právě v poslední době konzervativní německý sedlák, který svým nemovitým majetkem ručí za hospodaření státu, úprkem obrací se zády k politické straně svazu Bund der Landwirte, a obrací se k politice sudetsko-německé strany, k politice lidového souručenství, která činí výtky této špatné finanční politice.

Je věcí zcela přirozenou, když také sudetsko-německé rolnictvo, jež staví zájmy německého lidu do popředí, svým českým kolegům v povolání, českým sedlákům - s nimiž je spojeno svým zaměstnáním a svými nejvyššími ideály, totiž udržeti a dále děditi svou půdu - a jejich exponentům, české straně agrární, přináší vstříc své sympatie. Ale nutno se diviti, že tato nám blízká konservativní velká a mocná česká strana agrární, zastupující všechno občanstvo ve starém smyslu, nemá dosti odvahy postaviti se účinně proti takovéto politice dělání dluhů, která opanovala český stát.

Poukázal jsem ve svých úvodech zmíněných rozpočtových řečech na pasivní hospodářství v našich státních podnicích; je pro zemědělce těžko nahlédnouti například do hospodaření tabákové režie, pošty nebo železnice a objektivně a správně oceniti jejich pasiva. Ale členové našeho sudetsko-německého rolnictva i zemědělci české agrární strany porozumějí, co při hospodaření našich státních statků je možno, resp. že pasivum tohoto státního podniku jeví se býti přímo groteskním.

Státní statky a lesy mají rozlohu 2 miliony 476.056 ha a vykazují v r. 1935 skutečné pasivum 21,541.047 Kč, kteréžto pasivum hrazeno býti muselo z veřejných prostředků resp. z daňových peněz. Budiž poznamenáno, že k tomuto pasivu naše zemědělské pokusné statky přispěli pouze částkou 197.916 Kč, patronátní břemena jen 1,752.589 Kč, úhrnem 4,868.165 Kč, a že tudíž tato břemena, která dřívější majitelé velkostatků nesli měrou větší, stojí sotva za zmínku, poněvadž tato břemena činí jen asi 4,50 Kč z 1 ha.

V posledních 10 letech prodělaly státní statky spolu také léta nejlepší konjunktury, a i když přihlédneme k těmto letům konjunktury s jejich vysokými výtěžky, přece čistý výnos v posledních 10 letech činil jen 20 Kč z 1 ha, kterýžto obnos činí jen 1%ní zúročení bilančního kmenového jmění asi 22 milionů. Musí se obzvláště pachtýřům státních statků jeviti groteskním, když na jedné straně stát vykazuje jen 20 Kč čistého výnosu z 1 ha, průměrně však za 1 ha žádá 400 Kč pachtovného, a prosím, aby se nepovažovalo za zlomyslnost, když projevuji názor, že hospodaření na těchto státních statcích je špatné a že by se měla dáti přednost propachtování jich. Mám za to, že nepotřebujeme státních statků, když se z pracně sehnaných daňových peněz musí na to dopláceti 21,451.000 Kč.

My ze sudetsko-německé strany jsme tedy s finančním hospodařením státu a s hospodařením státních podniků nespokojeni a myslíme, že právem můžeme si činiti nárok na vlastnictví, které od nás neustále a znovu žádáte, jestliže takovéto špatné finanční hospodářství kritizujeme. (Souhlas senátorů sudetsko-německé strany.)

Sudetsko-německá strana během posledních dvou let svého trvání svými řečníky dostatečně poukázala na nespokojenost německého lidu, hájíc jeho ideální a kulturní statky způsobem takovým, že dnes celý svět je poučen o sudetském Němectvu, o tom, jak se s ním v našem státě jedná, a o sudetsko-německé nouzi. Zdá se, že vláda zamýšlí konečně po 18 letech mluviti o sudetsko-německém problému proto, aby světu ukázala, že se mluví. Pan sen. Hilgenreiner použil ve svém vánočním přání parlamentu krásných, v německém lidu nesmírně účinných slov a mínil, že rozhovor o sudetském problému bez přibrání největší německé, byť i oposiční strany, jeví se nemožným. Varuji vládu před tím, aby se jednání o sudetsko-německém problému vedlo jedině s nynějšími německými ministry, a mám za to, že páni ministři dr Spina a Zajíček teprve tehdy budou povoláni podati úsudek o sudetském Němectvu, až dokáží, že mohou v hromadných projevech mluviti k německému lidu, jak to při každé příležitosti, státními úřady dovolené, činí náš vůdce Konrád Henlein. (Souhlas senátorů sudetsko-německé strany.) Při nynější politické náladě mezi německým obyvatelstvem Československé republiky chtěl bych však oba německé ministry z takovéhoto úmyslu naléhavě zrazovati.

Mluviti o sudetsko-německém problému nebylo by ostatně vůbec zapotřebí, kdyby různé vlády našeho státu byly od začátku republiky až do dnešního dne zachovávaly zákon. Stát žádá zachovávání zákona od svých občanů a deset tisíc hodných soukmenovců odpykává tresty za často nevědomá přestoupení našeho zákona na ochranu republiky. Je před Bohem spravedlivým požadavkem těchto vězněných a všeho německého lidu, když žádá zachovávání zákonů také od těch, kdož stát ovládají. (souhlas senátorů sudetsko-německé strany.)

Budete-li respektovati první zákon státu, československou ústavu, a smlouvu sjednanou ve St. Germain en Laye a dáte-li německému obyvatelstvu to, co mu podle klíče obyvatelstva a síly náleží, učiníte-li konec násilnému, úřady podporovanému počešťování a sjednáte status quo z r. 1919, pokud jde o naše národnostní osídlení, nebude po mém názoru zapotřebí rozhovoru o sudetsko-německém problému. K rozhovoru s nynějšími ministry budeme my a všechen německý lid, opírajíce se o špatné zkušenosti, míti největší nedůvěru.

Chcete-li vůbec pomýšleti na nějaké řešení menšinového problému v našem státě, bylo nejprve naléhavě zapotřebí změniti nejprve naši dosavadní politiku, která nebéře zřetele k tomu, že politické poměry v Rumunsku a Sedmihradsku, jemu po sjednání míru přidělené, jsou jiné, nežli které se jeho král v Praze domníval ukázati, a že se Rumuni od Ruska odvracejí a přejí smluvní poměr s Polskem, že hrdý, horkokrevný maďarský národ se svými 4,5 mil. nespokojených zahraničních Maďarů přeje si revisi mírových smluv, jak jim ji Mussolini slíbil, že rakouský stát nemohl ještě zapomenouti na sjednání míru a je v úzkém přátelském styku s Německem, že velký německý národ své stanovisko k Československé republice nemůže změniti dříve, dokud se 3,5 mil. Němců v našem státě nedostane spravedlnosti a že polský národ s Německem je spřátelen a s Československou republikou nejvyšší měrou spokojen. ( Zpravodaj sen. Modráček: Beck je spřátelen, nikoli Poláci! Aristokrat a germanofil, ale ne polský lid! )

Staré přísloví nazývá nejhloupějším sedlákem toho, kdo se se sousedy nesnáší a své přátele hledá ve vzdálených obcích, a proto máme za to, že by se Československá republika měla především snášeti se svými sousedy. (Zpravodaj sen Modráček: S Hitlerem? Já děkuji!)

Prosím! .aby pak ve druhé řadě hledala přátelství s Francií a Ruskem.

Řádné finanční hospodářství a spravedlivé rozdělení státních úkolů mezi národy, nejúzkostlivější zachovávání naší ústavy a jiná zahraniční politika, která směřuje k dobrému přátelskému poměru k našemu největšímu sousedu, Německé říši,.(Zpravodaj sen. Modráček: S civilizací, ale ne s barbarem!) Teď já mám slovo, pane kolego! (veselost senátorů sudetskoněmecké strany!). budou nejlepší a nejpřirozenější přípravnou prací pro dobré řešení národnostního problému v našem státě.

Jestliže sobě my ze sudetskoněmecké strany přejeme přípravné práce v tomto smyslu, nemůže se nám vytýkati protistátní stanovisko, nýbrž musí se uznati, že tento požadavek naší strany může vésti k tomu, aby zjednán byl mír v československém státě. S Pánem Bohem! Děkuji. (Souhlas senátorů sudetskoněmecké strany. )

Předseda (zvoní): Rozprava je skončena, budeme tedy hlasovati.

Táži se pana zpravodaje, zda si přeje slovo k doslovu.

Zpravodaj sen. Modráček: Nikoliv.

Předseda (zvoní): Senát je způsobilý se usnášeti.

Kdo souhlasí s návrhem zprávy výborové, aby podle čl. XIII finančního zákona republiky Československé ze dne 19. prosince 1934, č. 256 Sb. z. a n., kterým se stanoví státní rozpočet na rok 1935, byl dán souhlas s výdaji státního rozpočtu na rok 1935, které nelze uhraditi přesunem podle čl. XII uvedeného zákona, a to: v kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, až do výše 89,810.995,75 Kč; v kap. 13. Ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, až do výše 3,084.507,15 Kč; v kap. 16. Ministerstvo železnic, až do výše 35.349,30 Kč; v kap. 17. Ministerstvo soc. péče, až do výše160,056.324,45 Kč; v kap. 20. Ministerstvo financí, až do výše 408,700.981 Kč, nechť zvedne ruku. (Děje se)

To je většina. Tím je tento návrh rozpočtového výboru schválen.

Přerušuji projednávání pořadu schůze.

Do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Beneše sen. Němeček.

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v pátek dne 22. ledna 1937 o 10. hod. s

pořadem:

1. Zpráva rozpočtového výboru o státním závěrečném účtu republiky Československé za rok 1935 spolu s účty státního bytového fondu a dávky z majetku (tisky 280, 323).

2. Zpráva imunitního výboru o žádosti kraj. soudu v Košicích ze dne 30. prosince 1935, č. j. Nt V 94/35 za vydání sen. Steinera k trest. stíhání pro přečin §u 14, čís. 5, přečin podle §u 18, čís. 1, 3 a zločin podle §u 15, čís. 3 zákona čís. 50/23 Sb. z. a n. na ochranu republiky (č. 1582/1936 předs.) (tisk 125).

3. Zpráva výboru národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 253), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k obchodní dohodě mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 14. června 1935, podepsaná v Praze dne 15. června 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 19. června 1936, č. 162 Sb. z. a n. (tisk 333)

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.

(Konec schůze v 18 hod. )


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP