Intervenoval jsem v tomto případě. Používám této příležitosti, abych ztratil několik slov o intervencích poslanců a senátorů, o kterých se píše mnoho v novinách. Nevím, zdali někdo z vás, pánové, rád intervenuje. Myslím, že nikoli. Myslím, že bychom my všichni obraceli svou činnost raději k jiným věcem, ale jsme k tomu nuceni nedbalostí a pomalostí naší administrativy. Přišel jsem jednou k zemskému úřadu a intervenoval jsem, pak teprve s námahou našli spis, který tam byl již několik roků. Tázal jsem se úředníka, co by se stalo, kdybych nebyl přišel. Řekl mi: pak byl by spis zůstal ležeti dále, neboť dotčený prý ukázal, že na vyřízení nemá zájmu. Pánové tedy čekají na intervence poslanců a senátorů a my se nemůžeme zbaviti této nejnepříjemnější části svého mandátu, dokud máme správu takovou, jakou právě máme. Dokud naše správa nevyhoví požadavkům obyvatelstva a dokud posílání spisů sem a tam z jednoho oddělení do druhého, dokud dělání čísel u našich úřadů bude důležitějším nežli vyřizování, dokud jedním slovem naše úřady v předložených spisech budou spatřovati jen akt, ale nikdy člověka, který stojí za aktem, dotud bude naší povinností intervenovati, nechceme-li naše obyvatelstvo nechati na holičkách.

Mluvil jsem méně o zákoně a jen o tom, co by bylo účelné, aby se takovýto zákon stal zbytečným. Reformu naší správy představuji si podle těchto směrnic: Předně neodvislé správní a finanční soudy. Za druhé ručení úředníků v určitých případech. Ovšem příliš si toho od toho neslibuji, neboť víme, jaký význam má syndikátní ručení úředníků a že velmi zřídka dochází k odsouzení. Za třetí zjednodušené a urychlené řízení, dále odstranění kompetenčních sporů a odstranění zásahu nadřízených instancí do rozhodování nižších instancí. Což není neslýchané, že na příklad zemský úřad jako prvá stolice musí ve věcech státního občanství předkládati spis ministerstvu vnitra, tedy úřadu, který rozhoduje o případných rekursech? Rozhodnutí zemského úřadu stane se samozřejmě podle projevu mínění ministerstva vnitra, to přece neznamená nic jiného, nežli ubírati obyvatelstvu jednu instanci. Ovšem, také zde je tu ještě, bohudík, náprava a staly se často případy, že se ministerstvo vnitra vyslovilo proti udělení státního občanství a jako druhá instance přece vyhovělo.

Je veliká škoda, že svého času při reformě politické správy r. 1927 odstraněno bylo župní zřízení. Monstrem naší správy jsou politické zemské úřady s 50 až 65 odděleními. Spis musí proběhnouti alespoň pěti až osmi a více odděleními. Politický úřad, který jest ustanoven pro celé Čechy s počtem asi 8 mil. obyvatelů, v mnohých případech jako první, v mnohých jako druhá stolice, je monstrem úřadu, který by byl býval odstraněn, kdyby se bylo setrvalo při původně zamýšleném župním zřízení.

Konečně je zapotřebí, aby naše úřednictvo bylo prodchnuto duchem demokracie. Nemůžeme říci, že je tomu tak všude a vždy, nýbrž dobré a sociálně myšlené zákony rozbíjejí se často o naši správu. Sociální duch, který je v zákoně obsažen, mizí, byrokratismus a fiskalismus vítězí nad sociálním duchem. Ve všech oborech správy je tohoto demokratického ducha zapotřebí, ve školské správě, v politické správě, všude. Jak málo demokraticky je naše obyvatelstvo vychováno, vidíte z následujícího: Před nedávnem mohl řečník sudetskoněmecké strany říci: "Museli jsme donuceně sledovati pravidla demokracie a státi se stranou, ale my jsme hnutím, lidem." Donuceně museli jsme sledovati pravidla demokracie - a posluchači s nadšením projevovali souhlas! A vůdce sudetskoněmecké strany může se odvážit říci: "Nechce-li se již vyjednávati se mnou, pak má se vyjednávati s mými poslanci." Jste poslanci těch, kteří vás volili, anebo jste poslanci pana Henleina? Není slučitelno se žádnou zásadou demokracie, že někdo tak mluví. Ale o tom nemluvím. Že pan Henlein tak mluví, není pro mne nejmenším překvapením, ale že je možno, aby všichni, kteří mu naslouchají, a bylo jich mnoho, tleskali k takovému nedemokratickému duchu, znění a smyslu naší ústavy naprosto odporujícímu tvrzení, to je na pováženou, a to ukazuje, jak široké obory by naše školská správa, naše správa vůbec ještě měla, aby našemu obyvatelstvu zprostředkovala ducha demokracie, aby je přivedla k tomuto duchu. (Sen. Schmidt [německy]: Toho ducha vy nechápete!) Chápu ho, tak jako ho naše ústava chápe - demokraticky. Vy nikoli, to vím.

Viděli jsme před nedávnem příklad - chci se také o tom zmíniti, poněvadž nechci býti nespravedlivým - skutečně sociální správy ve snahách našeho ministerstva sociální péče, ve veliké stávce, která byla až do nedávna v Jablonci. Tam dlužno vděčiti zakročení jistého úředníka - přiznávám to rád a těší mne, mohu-li takovéto případy uvésti - že tato stávka byla konečně spravedlivě likvidována, přes stávkokazeckou výzvu sudetskoněmecké strany. Zde vidíme příklad, jak správa má skutečně vypadati, a velice by nás těšilo, kdyby tento demokratický, sociálně spravedlivý duch správy, jak se ukázal v tomto případě a také v mnohých jiných případech, prodchl celou naši správu. Kdyby celá naše správa byla prodchnuta tímto duchem, pak bychom nepotřebovali žádné novely k zjednání úlevy pro nejvyšší správní soud, poněvadž by nebyl přetížen. Samozřejmě budeme hlasovati pro zákon, který uznáváme za dobrý zákon. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Uděluji slovo k doslovu zpravodaji, p. sen. dr Karasovi.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte!

Páni řečníci se dotkli v debatě hlavně dvou věcí, a to především poměru soudců nejvyššího správního soudu, vzešlých ze stavu soudcovského a z administrativy. Tvrdí se, že soudcové jsou neodvislejší, že jsou zvyklí rozhodovati s větší neodvislostí než bývalí úředníci administrativní. Myslím, že není odůvodněno toto tvrzení, že by členové nejvyššího správního soudu, vyšlí z administrativy státní, měli menší odvahu samostatně rozhodovati než soudci. Máme zde ovšem řadu stížností a žádostí sdružení soudců i advokátních komor, aby prý ten nepoměr, který dnes reforma zavádí, že pouhé dvě pětiny mají býti z řad soudců, byl odstraněn.

Druhá věc, která byla vytýkána, je ručení státu za škody způsobené stranám administrativním řízením. Poukázáno bylo na obdobný zákon soudcovský. Zde § 40 předlohy přináší již cenné ústupky v tomto směru, kdy může nejvyšší správní soud uložiti úřadu náhradu, ale jen náhradu útrat řízení před správním soudem. Já jako referent jsem již upozorňoval na to, že v důsledku §u 41, kde strana, která jde svévolně obtěžovati soud, může dostati pokutu, mělo by platiti totéž i pro úřad, když je patrno, že úřad rozhodl skutečně svévolně.

Pan kol. dr Heller zde mluvil o jednom případě. Právě před týdnem jsem byl ve Vysokém Mýtě a tam jsem slyšel o případě, kterému bych také sám nechtěl věřiti. Nejvyšší správní soud zrušil loňského roku rozhodnutí okresního úřadu ve Vysokém Mýtě výnosem, že určité budovy patří do rozpočtu obecního a nikoliv do školské obce. Nyní znovu rozhodl okresní úřad o této věci a výslovně tam praví, že okresní výbor setrvává na svém dřívějším stanovisku, zrušeném nejvyšším správním soudem. Nenasloužil by okresní hejtman pokutu pro svévoli a pro obtěžování nejvyššího správního soudu? Tento výnos znamená, že obec musí se obrátiti znovu k nejvyššímu správnímu soudu v téže věci, kde už nejvyšší správní soud rozhodl.

Bylo by tu třeba ručení státu. Já jsem upozorňoval, že by to ručení mělo jíti na účet dotčeného úředníka, který to zavinil. Vždyť stát za to mnohdy ani nemůže, jako v tomto případě vysokomýtském, kde si okresní hejtman postaví hlavu a rozhodne proti nejvyššímu správnímu soudu. Pokuty za svévoli byly by skutečně na místě.

Bylo zde také mnoho mluveno o reformě veřejné správy. To je bolavý bod našeho veřejného života. Při rozpočtu presidia ministerské rady je položka pro komisi na reformu veřejné správy. Náš úsporný zákon z r. 1924 stanovil, že má býti sestavena komise, která by jednala o úsporách a zjednodušení veřejné správy. Vláda skutečně v r. 1925 takovou komisi zřídila, do rozpočtu dává 150.000 Kč pro tuto komisi, komise zkonsumuje těch 150.000 Kč, pilně pracuje, má několik set členů a řadu návrhů. Sám čítávám její usnesení a musím říci, že výsledek je zde nula. Za těch 10 let zkonsumovala tato komise přes 1 mil. Kč a fakticky se nestalo nic. Na př. pro finanční administrativu má komise 8000 návrhů a ovšem pro těch 8000 návrhů se nepropracuje k žádnému konkretnímu návrhu o zjednodušení administrativy berní. Zde skutečně platí básníkovo: Parturiunt montes, nascetur ridiculus mus.

Pokud se týče nejvyššího správního soudu, je zajímavo, že souhlasně od všech řečníků jsem slyšel jenom všeobecné uznání jeho práce, jeho činnosti, jeho svědomitosti a významu. K tomu bych se chtěl z plna přesvědčení připojiti taktéž a navrhuji schválení předlohy, jak se na ní usnesl ústavně-právní výbor. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Prosím, aby pánové zaujali místa. Budeme hlasovati.

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formuli najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, s úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém, souhlasně s předchozím usnesením posl. sněmovny tisk 439.

Přistoupíme nyní k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor zahraniční je p. sen. dr Klouda. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte!

Co nejužší vzájemná hospodářská spolupráce mezi státy Malé dohody, jejíž potřeba, účelnost a nutnost všeobecně byla uznána a jež zvláště v posledních letech stále soustavněji byla připravována, nabývá postupně konkretnějších forem.

Národnímu shromáždění právě předložená dodatková dohoda mezi Československem a Jugoslavií k dodatkové úmluvě ze dne 30. března 1931 je vhodným a dobrým dokladem stále více pronikajícího poznání této vzájemné hospodářské součinnosti a jejího soustavného organisování a provádění.

Československá sekce Hospodářské rady Malé dohody předložila již v minulých zasedáních Hospodářské rady určité návrhy na snížení celních sazeb u některých položek jihoslovanského celního tarifu, které zajímají československý vývoz. Těmto návrhům bylo jihoslovanskou vládou vyhověno předkládanou dodatkovou dohodou, kterou se jednak snižují celní sazby při dovozu piva, punčoch z přírodního hedvábí, šišáků, umělých střev, rour, pluhů a pleček a jejich součástek, jakož i různých nástrojů a některých hospodářských strojů, jednak konsolidují celní sazby u určitých druhů železa a výrobků z kujného železa.

Tato nová úprava celních sazeb mezi naším státem a královstvím Jugoslávským vztahuje se na nejdůležitější předměty našeho vývozu do Jugoslavie, jež tvoří jednak zboží textilní, jednak železo a zboží železné, jednak stroje a nástroje, pak sklo, porculán, pivo a některé jiné předměty, i je nepochybno, že snížení celních sazeb po případě konsolidace celních sazeb v dodatkové dohodě podrobně uvedených přispěje k zvýšení vývozu našeho zboží do Jugoslavie, které v této s námi spřátelené zemi zvláště je hledáno.

Vyhovuje tedy dohodnutá změna celních sazeb obapolným zájmům našich spřátelených států, i usnesl se proto zahraniční výbor ve schůzi konané dne 10. února 1937 předložiti senátu Národního shromáždění tento schvalovací návrh:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s dodatkovou dohodou k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931, č. 79/1931 Sb. z. a n., k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, č. 163/1929 Sb. z. a n., sjednanou výměnou not ze dne 10. listopadu 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. prosince 1936, č. 309 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zpravodajem za výbor národohospodářský je pan sen. Novák (rep.). Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Naše vzájemné obchodní styky s Jugoslavií nebyly dosud takové, jak by naše mezinárodní hospodářská a hlavně politická situace vyžadovala. R. 1930 činil náš vývoz do Jugoslavie ještě 1¹/₂ miliardy Kč a klesal v důsledku krise až do roku 1934. Od té doby náš vývoz zase stoupá. Vývoz Jugoslavie k nám jevil ve srovnání s naším vývozem do Jugoslavie značnější výkyvy. Ve srovnání s r. 1933 stoupl tedy obrat vzájemných obchodních styků československo-jihoslovanských o 50 % r. 1935, při čemž se na vzrůstu obratu zúčastnily oba státy vzájemně. Z Jugoslavie dováží se k nám hlavně pšenice, kukuřice, tabák, vepřový dobytek a sádlo, ovoce, konopí a jiné. Z Československo vyvážíme do Jugoslavie zboží textilní, železo a železné zboží, stroje a přístroje, skleněné zboží, porculán a jiné.

Na podkladě poskytnutých výhod a pevného vývozního plánu bylo možno konstatovati, že usměrnění dovozu ze států Malé dohody vedlo ke zvýšení dovozu do Československa, v důsledku čehož byly bedlivým studiem vzájemných možností připraveny návrhy na další prodloužení oboustranného obchodu a zejména také na zvýšení československého vývozu do Jugoslavie, kde zatím vnitřní konsolidace a rostoucí kupní síla dávala k tomu potřebné předpoklady.

V minulých zasedáních Hospodářské rady Malé dohody předložila čsl. sekce určité návrhy na snížení celních sazeb u některých položek jihoslovanského celního tarifu, které zajímají čsl. vývoz. Těmto návrhům bylo jihoslovanskou vládou vyhověno předkládanou dodatkovou dohodou, kterou se jednak snižují celní sazby při dovozu piva, punčoch z přírodního hedvábí, šišáků, umělých střev, rour, pluhů, pleček a jejich součástek, jakož i různých nástrojů a některých hospodářských strojů, jednak konsolidují celní sazby u určitých druhů železa a výrobků z kujného železa.

Tato sjednaná dohoda směřuje k oboustrannému prohloubení obchodních styků, bude platiti jeden rok a prodlužuje se mlčky na neurčitou dobu s tím, že po 1. prosinci 1937 může ji každá smluvní strana vypověděti s tříměsíční lhůtou.

Národohospodářský výbor senátu projednal tuto obchodní dohodu ve schůzi dne 10. února 1937 a navrhuje slavnému senátu její schválení tak, jak jest obsažena v sen. tisku 360. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Zahajuji rozpravu.

K slovu se přihlásil p. sen. Kvasnička. Dávám mu slovo.

Sen. Kvasnička: Slavný senáte, považuji za svoji povinnost, abych k předlohám, které jsou zde předloženy a týkají se dodatkových dohod k úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií a za druhé mezi republikou Československou a republikou Bolivií, promluvil několik slov, a to více po stránce formální nežli věcné.

Návrh tisk 360 prokazuje, že mezi Jugoslavií a Československou republikou uzavřena byla dodatková dohoda, a to dnem 10. listopadu 1936. V týž den byla podepsána a od 1. prosince 1936 vchází v platnost. Druhá smlouva, obchodní dohoda mezi republikou Československou a Bolivií, podepsána byla 19. listopadu 1936 a uvedena v prozatímní platnost vládní vyhláškou z 18. prosince 1936. Za měsíc, t. j. 12. ledna 1937, předložila vláda Národnímu shromáždění tyto dodatkové smlouvy k schválení. Národní shromáždění potřebovalo celý měsíc, aby předloženy byly výborům. Byly schváleny 10. února 1937. Dnes máme 1. června 1937, kdy teprve Národní shromáždění bylo povoláno k tomu, aby tyto smlouvy schválilo. Půl roku bezmála je zapotřebí k tomu, aby dodatkové smlouvy k mezinárodní dohodě předloženy byly parlamentu! Za několik měsíců přestává jejich platnost. Račte uvážiti, slavný senáte, je-li správné takovéto jednání. A jde o smlouvy nesporné, dohodnuté, publikované, jde pouze o formální schválení, a přesto je k tomu potřebí půl roku, aby senát o těchto dodatkových smlouvách jednal!

Jakpak to má vypadati s ostatními předlohami, které jsou sporné? Vždyť člověk se nad tím pozastaví, čte-li zde vládní důvodovou zprávu a dívá-li se na statistiku. Ta operuje s daty: Československý vývoz do Jugoslavie počínaje rokem 1930 a konče rokem 1935. Jihoslovanský vývoz do Československa počínaje rokem 1930 a konče rokem 1935. A dnes již máme rok 1937! Před několika měsíci ve všem denním tisku celá československá veřejnost si mohla zjistiti číslice za r. 1936. Ve veřejnosti již bylo publikováno, jak vypadají data za první tři měsíce r. 1937, a senát Národního shromáždění má ve své důvodové zprávě uvedena čísla za r. 1935.

Pozastavuji se nad tímto způsobem jednání, poněvadž dnes již to má více nebo méně cenu historickou nežli praktickou. Vývoj událostí děje se velmi rychle a předbíhá to, co je uvedeno, a jistě to nepřispěje k vážnosti parlamentu.

Celý svět se mění a zejména hospodářské poměry od měsíce k měsíci nabývají jiné a jiné tvářnosti. A jest jistě oprávněno, když žádáme, aby zákonodárné sbory jako naše Národní shromáždění šly alespoň přibližně s vývojem událostí a ne s půlročním zpožděním. Hospodářské události mají nesporně i veliký vliv politický. Jistě všichni čtete s velkým zájmem, co se děje ve světě a zejména na Balkáně. Po návštěvě Blombergově v Italii nejnovější návštěva Neurathova v Bělehradě, po zájezdu presidenta Moščického do Bukurešti, kde za ním vystupuje tvář ne právě nám přátelsky nakloněného pana ministra Becka, vidíme, že jde o zápas o Balkán a zejména o klíč k situaci na Balkáně, to je o Jugoslavii.

Vystřihl jsem si, co psaly o těchto událostech v posledních dnech "Temps" - je to časopis jistě velmi seriosní, do jisté míry polooficielní časopis zahraniční politiky francouzské - kde se pozastavují nad komuniké uzavřeným mezi Jugoslavií a Německem při poslední návštěvě Neurathově. Konstatují: Veřejnosti se udává za prvé, že byla konstatována naprostá shoda obou vlád na politickou situaci, za druhé, že politika obou zemí, t. j. Německa a Jugoslavie, sleduje mír.

Jugoslavie je dodnes sloupem Malé dohody. Jugoslavie dělá politiku malodohodovou a politika malodohodová dodnes spočívá na kolektivní bezpečnosti. Naproti tomu Německo popírá platnost těchto úmluv a uznává jenom ty, které byly uzavřeny bezprostředně mezi dvěma státy. Tedy staví se ostře proti uznání jakékoli kolektivní bezpečnosti. Račte se pozastaviti nad tím, jakou cestu chce toto komuniké uvésti zároveň do spojitosti se skutečným stavem. Ale nejenom to, prosím, pozastavuji se také nad tímto faktem: 18. června měl být otevřen na světové výstavě v Paříži společný pavilon malodohodových států. Jugoslavie v poslední chvíli velmi zdvořile se omluvila a žádné společné otevření pavilonu malodohodových států nebude. Nechci dělati politických závěrů, ale zajímá nás to hospodářsky. My se zabýváme pouze vývojem mezi Československou republikou a Jugoslavií - ale vypadalo by to docela jinak, kdybyste se, vážení pánové, podívali na celkovou poslední statistiku, kterou bohužel tu nemáme.

Řeknu Rumunsko. Rumunsko zadalo z posledního rozpočtu na vyzbrojení do Německa za 926 mil. Kč, do Československé republiky za 261 mil. Bylo to zvýšení proti dřívějšímu stavu u Československé republiky, ale daleko ne v tom směru, v jakém získalo Německo. Dnes již má Německo z Jugoslavie bezmála 25 % zahraničního obchodu, z Bulharska 75 %; nám musí být při tom jedno nápadné. (Sen. inž. Winter: Však to Bulhary mrzí, poněvadž Němci neplatí.) Počkejte, jedno je nápadné, že Německo, které prožívá tak úžasnou krisi platidel, které nemá dostatek cizích valut, které dělá radikální opatření v každém směru, aby nemusilo cizími devisami platiti, vůči balkánským státům tuto politiku neprovádí, naopak snaží se v rámci možnosti, pokud volné devisy má, právě na Balkáně se uplatniti. (Sen. inž. Winter: Kde pak, platí vývozem!) Račte se podívati do statistiky. Pochopitelně, platí ovšem vývozem a to právě nám dělá potíže. To já také znám. Neračte zapomenouti, že hospodářské otázky jsou v těsné spojitosti s otázkami politickými. To je fakt. Sblížení hospodářské má vždycky za následek do jisté míry také sblížení politické nebo aspoň ulomení politických hrotů a nám nemůže být lhostejné, co se na Balkáně děje, a také není. Že nám to lhostejné není, je viděti z toho, že p. min. předseda sám v posledních dnech odjíždí na Balkán, aby svou osobní vahou korigoval vývoj událostí na Balkáně, aby vahou své politické osoby, vahou své politické strany, vahou svého politického postavení jako premiér vlády učinil tam pro nás, co se učiniti dá. Věřím, že se mu podaří paralysovati vliv návštěv, které byly před ním, a proto také je jistě povinností nás všech, abychom mu za tuto jeho zvláště vynikající a jistě zdárnou činnost byli díkem zavázáni. Proto tím více, třeba jsem příslušníkem oposiční strany, mě zaráží, když se uvádí, co jsem nedávno četl v jednom koaličním oficielním časopise, že parlamentní práce váznou proto, že není přítomen p. min. předseda. Tato námitka nebo také výtka, myslím, není na místě. Vidíte zde, že to trvalo půl roku, než nesporná věc přišla sem k projednávání. Nelze se pak diviti, že věci, které spornými jsou, parlamentu k projednání dány nejsou, ačkoliv čas kvapí nejvyšší měrou.

Končím prosbou, aby presidium senátu, pokud jest v jeho moci, nesledovalo tutéž taktiku, jaké jsme svědky dosud, a aby věci, které jsou hotové, které jsou nesporné, a právě tyto věci, které potřebují jen formálního schválení parlamentu, byly parlamentu včas předkládány.

Jde o věc nejen senátu samého, o jeho vážnost, nýbrž i o věc týkající se smluv zahraničních, a proto nám musí záležeti na tom, jak se na naši parlamentní činnost i za hranicemi dívají. (Potlesk.)

Místopředseda Donát (zvoní): Rozprava je skončena.

Táži se pánů zpravodajů, přejí-li si doslovů?

Zpravodaj sen, dr Klouda: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Rovněž ne.

Místopředseda Donát: Není tomu tak. Budeme hlasovat.

Prosím paní a pány senátory o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu se usneslo podle § 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala ve středu dne 16. června 1937 o 11. hod. s

1. Druhé čtení osnovy zákona o nejvyšším správním soudě (tisk 468).

2. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k dodatkové úmluvě mezi republikou Československou a královstvím Jugoslavií ze dne 30. března 1931, č. 79/1931 Sb. z. a n., k československo-jihoslovanské obchodní a plavební smlouvě ze dne 14. listopadu 1928, č. 163/1929 Sb. z. a n., sjednaná výměnou not ze dne 10. listopadu 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 4. prosince 1936, č. 309 Sb. z. a n. (tisk 384).

3 a 4. Nevyřízené odst. 3 a 4. pořadu dnešní schůze.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.