Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kianička, Pázmán.

Celkem přítomno 115 členů podle presenční listiny.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce dr Fritsch.

Místopředseda Donát zahájil schůzi v 16 hodin 22 minut.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Pfeiferová, Popovič; na dnes a zítra sen. dr Krčméry; na tento týden sen. Zeman.

Místopředseda Donát konstatoval, že senát je způsobilý se usnášeti, a senát přijal jeho návrh, aby byly dány zdravotní dovolené: na 4 měsíce sen. dr Ravaszovi, na 10 dnů sen. dr Basovi.

Vládní návrh tisk 506 - přikázán výboru rozpočtovému, kterému uloženo podati zprávu do nejblíže příští schůze.

Usnesení posl. sněmovny tisk 502 - přikázáno výboru ústavně-právnímu, jemuž uloženo podati zprávu do nejblíže příští schůze.

Návrhy tisky 489, 494 až 496, 501 - přikázány výboru iniciativnímu.

Zprávy tisky 491 až 493, 498.

Interpelace tisky 485/1 až 485/4, 487/1 až 487/4, 497/1 až 497/5, 499/1 až 499/6, 500/1 až 500/6.

Odpovědi tisk 488/1 až 488/3.

Těsnopisecká zpráva o 68. schůzi senátu NSRČs.

Zápisy o 78. a 79. schůzi senátu NSRČs.

o 80. a 81. schůzi senátu NSRČs schváleny podle §u 72 jedn. řádu.

výboru imunitnímu žádost kraj. soudu v Mostě za souhlas s trest. stíháním sen. Bocka pro zločin podle §u 98, lit. b) tr. zák. (č. 5725 ).

Místopředseda Donát (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze.

Zpravodaji jsou: za výbor soc.-politický sen. Rušavý, za výbor zahraniční sen. Rýpar.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji, za výbor soc.-politický, p. sen. Rušavému.

Zpravodaj sen. Rušavý: Dámy a panové!

Když se řekne slovo opium, vynoří se v mysli vzpomínka na něco ošklivého. Každý zajisté někdy něco slyšel o opiových doupatech v Číně, v Orientu a také o podobných místech neřesti ve velkých městech Evropy a Ameriky. Slyšeli jste a čtli o morfiu a morfinistech, o lidech, kteří propadli kokainu. Románové líčení však ani zdaleka nemůže vystihnouti hrůzy důsledků. Opium a látky z něho připravované, jako morfin, thebain a kodein, listy keře koka a kokain z nich připravovaný jsou látky vesměs prudce jedovaté právě jako všechny přípravky, sloučeniny a soli od základních látek odvozené. Všechny tyto látky jsou v malých dávkách účinnými léky, kterých zkušený lékař rozvážně používá v mnoha případech. Používá-li se jich však nekontrolovaně, jsou úžasným nebezpečím pro lidstvo, protože důsledky opiové, morfiové a kokainové vášně jsou hrozné. Veliké procento zločinců a veliké procentu choromyslných lze přičísti na vrub požívání omamných látek. Při otravě morfiem nastává smrt zadušením. Kdo propadne užívání morfia, kdo se stane otrokem této vášně, pozvolna se otravuje. Tato vleklá otrava se projevuje omezením duševních i tělesných funkcí a všeobecným úpadkem mravním i tělesným. Malé dávky opia příjemně vzrušují, uspávají do příjemných snů, po zvyku však propadá člověk chronické otravě, jejíž důsledky jsou tytéž jako při otravě morfiem. Chorobný návyk používání kokainu vede v krátké době k úplnému tělesnému i duševnímu zhroucení. Oběti kokainismu končí v blázincích trapnou smrtí. Kokainista je člověk, který propadl pozvolné sebevraždě, kokainista je člověk náchylný ke zvířeckosti i k vraždě, zatěžuje potomstvo.

Nebezpečí, které hrozí celému světu ze zneužívání omamných látek, je strašlivé. Je třeba mezinárodní kontroly nad výrobou, prodejem a pohybem těchto látek. Kontrola se sice již po léta provádí, bohužel však lidská chamtivost a touha po výdělku hledá všechny cesty, jak obejíti zákonné předpisy. Kokainisté, poživači opia zaplatí závratné peníze za svůj požitek. Stávají se i příhody, že leckterý chytrák dovede prodati obyčejnou sodu za kokain a vydělati bez práce několik tisíc. Je nutno, aby mezinárodní kontrola byla rozšiřována, aby boj proti této metle lidstva byl účinný, aby přestupky zákonných nařízení byly považovány za zločin a podle toho také trestány.

Dámy a pánové! První mezinárodní dohoda byla sjednána v Haagu v r. 1912; v mírové smlouvě versailleské byla v čl. 295 klausule, že všichni signatáři uvedou haagskou úmluvu do roka v působnost. U Společnosti národů ustavila se r. 1920 komise, která dosáhla, že do r. 1924 ratifikovalo haagskou úmluvu 40 států. V r. 1925 byla svolána do Ženevy II. konference, kde byl ustaven stálý výbor opiový.

V r. 1931 byla svolána do Ženevy další konference, kde předpisy mezinárodní kontroly byly doplněny a zostřeny, takže i státy, které v r. 1912 a 1925 úmluvy neratifikovaly, jsou pod nepřímou kontrolou.

Naše republika ratifikovala haagskou úmluvu ratifikací mírové smlouvy versailleské dne 10. ledna 1920 a v r. 1922 byla vydána vyhláška č. 159 Sb. z. a n. Úmluva z r. 1925 byla naší republikou ratifikována 5. března 1927 vyhláškou čís. 147 Sb. z. a n.

Další předpisy z r. 1931 ratifikovala naše republika dne 2. dubna 1933.vyhláškou čís. 173 Sb. z. a n.

V republice Československé byla haagská úmluva provedena zákonem č. 128 ze dne 29. května r. 1923 a prováděcím nařízením č. 147 z r. 1925. Úmluva ženevská z r. 1925 byla provedena zákonem č. 135 ze dne 13. července r. 1928 a prováděcím nařízením č. 37 z r. 1929. Kromě toho oba zákony byly provedeny ministerskými vyhláškami č. 21/1928 a č. 181/1930.

Do osnovy nového zákona, upraveného ve smyslu ustanovení ženevské úmluvy z r. 1931, byla převzata ustanovení obou dosavadních zákonů, takže se touto osnovou provádějí předpisy všech tří mezinárodních opiových úmluv.

Vládní návrh je jasný a přehledný.

§ 1 podrobně uvádí všechny omamné látky, jejich soli a sloučeniny, na které se zákon bude vztahovati.

§§ 2 až 9 pojednávají o tom, co se rozumí výrobou, přípravou a označováním omamných látek, pojednává a vývozu, dovozu, prodeji a rozdělování těchto látek a o funkci ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy v určitém řízení.

§ 10 jedná a stanoví předpoklady, kdo smí ve velkém vyráběti, připravovati a prodávati látky uvedené v §u 1. Obchod těmito látkami spadá do živností koncesovaných; obchodovati těmito látkami může jen ten, kdo má koncesi k prodeji jedů, látek a přípravků určených k léčebným účelům, pokud to není vyhrazeno lékárnám. Zvláštní povolení může uděliti ministerstvo zdravotnictví po dohodě s ministerstvem nár. obrany.

§ 11 stanoví, že úřad může zvláštní povolení podmíniti složením záruky 20.000 Kč k úhradě případně uložených pokut. Dále stanoví podmínky, kterých je nutno dbáti, vzdá-li se kdo zvláštního povolení, a stanoví některé podmínky obchodních zásad.

§ 12 pojednává o provozních místnostech, které podléhají schválení okres. úřadu, pojednává dále o dozoru okresního úřadu, zemského úřadu a ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy.

§ 13 stanoví, že ministerstvo zdravotnictví může vědeckým ústavům uděliti povolení, aby mohly nakupovati a skladovati omamné látky k účelům vědeckým.

§§ 14 až 16 stanoví, že každý, kdo těmito látkami obchoduje nebo je skladuje, musí vésti zvláštní záznamy, předkládati výkazy ministerstvu zdravotnictví; všechny doklady dlužno předkládati pravidelně, způsob bude určen vládním nařízením. Majitelé zvláštního povolení musí veškeré doklady uschovávati po dobu 5 let. Jsou povinni předkládati ministerstvu zdravotnictví odhady své potřeby na příští kalendářní rok, nejpozději 1. června každého roku.

§ 17 ustanovuje povinnost požádati o zvláštní povolení i těm, kteří před účinností tohoto zákona oprávněně těmito látkami obchodovali, je vyráběli a zpracovávali.

§ 18 stanoví, že nejde-li o čin soudně trestný, přestupky proti tomuto zákonu mohou okresní úřady pokutovati pokutou od 500 do 50.000 Kč nebo vězením od 24 hodin do 5 měsíců.

§ 19 stanoví přísné tresty pro neoprávněné osoby, které by vyráběly, zpracovávaly, přechovávaly tyto látky. Kdo má na prodej, nabídne, doveze, vyveze, proveze nebo zprostředkuje obchod bez oprávnění, bude potrestán tuhým vězením od 3 měsíců do tří let a trestem na penězích od 5000 do 50.000 Kč. Podle rozsahu trestného činu také vězením od 1 roku do 5 let a trestem na penězích od 10.000 do 100.000 Kč.

Pro spolupachatele stanoví se trest od 1 měsíce do 1 roku a trest na penězích do 5000 Kč.

§§ 20 až 24 pojednávají o důsledcích, které mohou stihnout našeho státního příslušníka, jenž by se dopustil trestných činů v cizině, stanoví, že i cizinec u nás usvědčený bude za čin spáchaný v cizině potrestán podle tohoto zákona. V uvedených paragrafech jsou uvedeny všechny důsledky trestného činu.

§ 25 stanoví, že dozor nad látkami, které pro své účely vyrábí, zpracovává a skladuje vojenská správa, náleží ministerstvu nár. obrany.

§ 26 obsahuje ustanovení závěrečná, t. j. že tímto zákonem pozbývají účinnosti zákony č. 128/1923 a č. 135/1928, že ustanovení zákona o obraně státu zůstávají nedotčena a že zákon provedou ministři: zdravotnictví, zahraničních věcí, spravedlnosti a obchodu.

Osnova zákona vyplývá z naší povinnosti, neboť již 2. dubna r. 1933 ratifikovali jsme ženevskou úmluvu z r. 1931.

Morální povinností naší kulturní republiky je postaviti se proti zlu, jež ohrožuje lidskou společnost; navrhuji, aby byla osnova beze změny schválena. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční, p. sen. Rýparovi.

Zpravodaj sen. Rýpar: Slavný senáte!

Zneužívání omamných látek: opia, kokových listů, indického konopí a z nich vyrobených přípravků a alkaloidů ohrožovalo zdraví lidské a lidskou společnost celého světa. Proto se zabývaly jich výrobou, prodejem a kontrolou mezinárodní konference států od r. 1912 až do dnešní doby.

Na první konferenci v Haagu r. 1912 sjednána úmluva o kontrole výroby a prodeje omamných látek, morfia, heroinu a kokainu a jejich solí jen pro účely lékařské a vědecké.

Státy se zavázaly, že si budou navzájem sdělovati statistická data o obchodu a zákonných opatřeních v tom aneb onom státě ve smyslu haagské úmluvy.

Tato úmluva byla pojata do mírové smlouvy versailleské a Československo ji ratifikovalo spolu s mírovou versailleskou smlouvou dne 10. ledna 1920 (vyhlášeno pod č. 159/22 Sb. z. a n.).

V mírové smlouvě versailleské v čl. 295 zavázali se všichni signatáři uvésti haagskou úmluvu v platnost do jednoho roku.

Společnost národů stala se podle tohoto článku prostředníkem ku provedení této úmluvy a r. 1920 ustavila se k tomu účelu "Poradní komise o opiu a ostatních látkách škodlivých."

Společnost národů docílila, že do r. 1924 ratifikovalo úmluvu haagskou přes 40 států a zaveden byl systém mezinárodních dovozních a vývozních povolení, takže obchody děly se od té doby jen se svolením států a jejich vlád.

Než přes to šířil se podloudný obchod povážlivě a ohrožoval nebezpečně lidskou společnost; mnohé státy totiž neratifikovaly úmluvy haagské, jíž mimo to chyběly přísné sankce.

Proto byla svolána r. 1925 druhá konference do Ženevy. Konferenci ženevské nepodařilo se však pro hospodářské a politické potíže omeziti produkci látek k výrobě potřebných a tím méně omeziti výrobu samou. Pouze zostřila zásady úmluvy haagské z r. 1912, rozšířila kontrolu i na obchod omamnými léky v lékárnách a zreorganisovala systém dovozních a vývozních povolení.

Vše to bylo pojato v úmluvu ženevskou a k jejímu provádění ustaven "Stálý ústřední výbor opiový". Tato úmluva byla Československém ratifikována dne 5. března 1927 a vyhlášena číslem 147/27 Sb. z. a n.

Než ani tím nebyl podloudný obchod omamnými látkami a výrobky znemožněn, ba na vzdor úmluvám obchod tento podle statistiky zabavených věcí vzrůstal, zvláště když nalezl podporu u zemědělských producentů opia a později u továrních výrobců. Mimo to pokrok v chemické vědě také podporoval tento podloudný obchod výrobou solí alkaloidových, jichž výrobu a prodej čl. 10 úmluvy z r. 1925 nezachytil.

Proto při nové mezinárodní konferenci v Ženevě r. 1931 předložil "Stálý ústřední výbor opiový" návrh nové úmluvy, podle níž omezena byla výroba cestou přímou, t. j. na základě zjištěné světové spotřeby má býti omezena výroba omamných látek výhradně pro účely vědecké a lékařské. Touto úmluvou byly úmluvy: haagská z r. 1912 a ženevská z r. 1925 doplněny a zostřeny. I státy, které úmluvy z r. 1912 a 1925 neratifikovaly, byly cestou nepřímou podrobeny ustanovení o odhadu spotřeby a tím donuceny používati omamných látek jen pro účely vědecké a lékařské.

V tom smyslu je podán vládní návrh tisk 466, kterým se teď provádějí u nás předpisy všech tří úmluv, to je úmluvy haagské, dále první ženevské a druhé ženevské. Možno říci, že zmíněný vládní návrh je nejostřejší ze všech návrhů celého světa. Kdežto v jiných státech na př. tak zvané zpracované opium, kterého se používá jako látky ke kouření, je dovoleno, u nás je naprosto zakázáno. U nás v Československé republice se vyrábí hlavně morfin, kodein, diacetylmorfin, ethylmorfin, kokain, a proto vývoz jejich podléhá také ministerstvu národní obrany na základě zákona na ochranu republiky.

Aby se nestaly přehmaty, to zaručuje § 26, odst. 3, podle něhož zákon provedou nejen ministr zdravotnictví, nýbrž i zahraničí, nár. obrany, spravedlnosti a průmyslu, obchodu a živností v dohodě s ostatními ministry. Doufáme, že tím opravdu bude učiněna přítrž podloudnému prodeji těchto omamných látek, jichž bude používáno pouze pro účely vědecké a lékařské, jak to žádá smlouva haagská z r. 1912, první úmluva ženevská z r. 1925 i poslední z r. 1931.

Zahraniční výbor projednal vládní návrh zákona tisk sen. 466 ve schůzi dne 9. června 1937, připojil se k usnesení soc. politického výboru senátu Národního shromáždění ze dne 8. června 1937 a navrhuje plenu slavného senátu, aby přijal osnovu ve znění vládního návrhu. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Nikdo není ke slovu přihlášen.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Senát je způsobilý se usnášeti.

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. - Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Budeme nyní projednávati odst. 2 pořadu:

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční pí sen. Plamínková, za výbor národohospodářský p. sen. Novák (rep.).

Dávám slovo prvému zpravodaji, pí sen. Plamínkové.

Zpravodaj sen. Plamínková: Slavný senáte!

Obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Bolivií, podepsaná československým vyslancem v Buenos Aires a bolivijským ministrem zahraničních věcí v La Paz dne 19. listopadu 1936, je rámcová dohoda podle vzoru u nás zavedeného u všech podobných smluv a doporučeného hospodářským výborem Společnosti národů. Je založena na zásadě nejvyšších výhod, ale obsahuje tři výjimky z této zásady, a to pokud jde o pohraniční styk a celní unii a dále pokud jde o výhody již poskytnuté nebo jež budou v budoucnosti poskytnuty Československem státům střední, a jihovýchodní Evropy k prohloubení vzájemných hospodářských styků. Je to t. zv. klausule podunajská, zahrnující státy Malé dohody, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko. Bolivie poskytla tuto výhodu jednostranně, bez rovnocenného ústupku se strany Československa.

Současně s obchodní dohodou bylo podepsáno ujednání, v němž se stanoví, že obchodní dohoda bude uvedena v obou státech v prozatímní platnost dnem 1. ledna 1937, což se u nás stalo vládní vyhláškou číslo 335 ze dne 18. prosince 1936, a že oba státy budou v obchodně-politickém styku a jednání uznávati navzájem svoje dovozní statistiky. To je věc velmi důležitá. Význam tohoto ujednání spočívá v tom, že v platebním styku, t. j. při přidělování devis na československý dovoz do Bolivie, musí Bolivie posuzovati československý odběr svého zboží na podkladě československých dovozních statistik, a nikoli na podkladě svých vývozních statistik, jež sledují zboží pouze do přístavu určení, jímž jest obyčejně Hamburk, a nikoli až k jeho konečnému určení.

Kdyby na př. Bolivie stanovila, že na cizí dovoz přidělí devisy pouze v určitém poměru k tomu, co jednotlivé cizí státy od Bolivie nakoupí, musila aby ve styku s Československem vzíti za podklad toho přídělu československou dovozní statistiku. Při známé přesnosti naší statistiky bylo by zaručeno, že ani kilogram bolivijského zboží v Československu spotřebovaného nezůstal by obchodně-politicky nevyužit.

To platí ostatně o většině zámořských států a jejich statistikách a cena uvedeného ujednání s Bolivií jest hlavně v tom - a právě proto o tom zvláště mluvím - že požadavek uznávání dovozních statistik bude nyní možno uplatňovati snadněji i vůči ostatním zámořským státům.

Vzájemný obchod československo-bolivijský jest až dosud nepatrný, vykazuje však ve prospěch Československa poměrně dosti značné aktivum.

Tak r. 1935 dovezlo Československo z Bolivie zboží, surových hovězích koží, za 92.000 Kč a vyvezlo do Bolivie normálního zboží, hlavně průmyslových výrobků a chmele, za 822.000 Kč; aktivum činilo tudíž 730.000 Kč. Za leden až prosinec 1936 činil československý dovoz z Bolívie (co země zásilky) 71.000 Kč a vývoz do Bolivie 1,382.000 Kč, takže aktivum činilo 1,312.000 Kč. Je z toho tady patrno, jak stoupl náš obchod s Bolivií.

Zahraniční výbor usnesl se doporučiti plenu senátu přijetí tohoto vládního návrhu i se schvalovacím usnesením, jak jest uvedeno v tisku 385:

Národní shromáždění republiky Československé souhlasí s obchodní dohodou mezi republikou Československou a republikou Bolivií, podepsanou v La Paz dne 19. listopadu 1936 a uvedenou v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1936, č. 335 Sb. z. a n. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor národohospodářský, p. sen. Novákovi (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Obchodní dohoda mezi republikou Československou a jihoamerickou republikou Bolivií týká se zacházení se zbožím při dovozu a vývozu podle vzoru bilaterálních obchodních dohod, doporučených hospodářským výborem Společnosti národů, a jest založena na zásadě bezpodmínečných a neomezených nejvyšších výhod. Dohoda obsahuje vedle běžných výjimek z nejvyšších výhod, jako je pohraniční styk a celní unie, ještě další výjimku, pokud jde o výhody již poskytnuté nebo takové, jež v budoucnu poskytne republika Československá zvláštními smlouvami státům střední a jihovýchodní Evropy k prohloubení hospodářské spolupráce, t. j. tak zv. podunajská klausule, zahrnující státy Malé dohody, Rakousko, Maďarsko a Bulharsko.

Do Bolivie vyváželi jsme většinou výrobky průmyslové, mimo chmel, teprve r. 1935. Československo dováží z Bolivie hlavně surové hovězí kůže. R. 1935 činil československý dovoz z Bolivie 92.000 Kč, československý vývoz normálního zboží do Bolivie 822.000 Kč.

Na základě neúplných statistických záznamů byl čsl. zahraniční obchod s Bolivií aktivní i v letech předchozích, zejména r. 1934, a zůstává aktivním i r. 1936, kdy za deset měsíců činil náš dovoz 71.000 Kč, kdežto náš vývoz 974.000 Kč, z čehož vyplývá naše aktivum 903.000 Kč. Rozsah vzájemného obchodu československo-bolivijského možno sledovati z československé statistiky zahraničního obchodu od r. 1935, jelikož byl předtím smluven společně s Equadorem a Paraguaí. Při podpisu obchodní dohody československo-bolivijské byly také vyměněny noty stran vzájemného uznávání obchodních statistik. Vzhledem k tomu, že celý bolivijsko-československý obchod vyvíjí se nepřímo přes evropské a americké přístavy, bude tím také dosaženo uznání nepřímého dovozu, který se projevuje pouze ve statistikách dovozních států.

Tato sjednaná dohoda má značný význam také s hlediska platebního styku a zůstane v platnosti dva roky. Po uplynutí této lhůty bude v platnosti dále, dokud nebude některou smluvní stranou vypověděna, při čemž tato výpověď stane se účinnou teprve po šesti měsících.

Národohospodářský výbor senátu projednal tuto obchodní dohodu ve schůzi dne 10. února 1937 a navrhuje slavnému senátu její schválení tak, jak jest obsažena v gen. tisku 361. (Souhlas.)

Místopředseda Donát (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá; přistoupíme proto ke hlasování.

Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení se přijímá ve čtení prvém podle zprávy výborové.

Projednáme nyní odst. 3 pořadu:

Zpravodajem je pan sen. Vlk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. Vlk: Slavný senáte!

Kraj. soud v Mostě žádá za udělení souhlasu k trest. stíhání sen. Pfrognera pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č. 4110/1936 předs.).

Podle trestního oznámení sen. Pfrogner se prý dopustil trestního činu tím, že v Krásném Březně dne 11. října 1936 na veřejné schůzi strany SdP použil ve své řeči následujícího výroku:

"Ve středu Evropy jest čsl. stát sudem prachu všech držitelů moci."

Imunitní výbor navrhuje, aby senát nevyhověl žádosti kraj. soudu v Mostě ze dne 9. prosince 1936, č. j. Nt 159/36, a nedal souhlas k trest. stíhání sen. Pfrognera podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky z těchto důvodů:

Pronesená slova jsou nejasná a tak povšechná, že připouštějí několikerý výklad, a to v mnohých směrech nezávadný. Výrok může se vykládat i za varování před nebezpečím, které by státu mohlo vzejít, a mohl by býti nanejvýše posuzován při své povšechnosti toliko podle celého obsahu řeči, ale takto vytržený je sám o sobě nezávadný.

Místopředseda Donát: Nikdo není ke slovu přihlášen.

Budeme hlasovati o návrhu výboru imunitního, aby senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Pfrognera pro přečin podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky.

Kdo s tímto návrhem výboru imunitního souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního byl schválen a senát nedal souhlas k trest. stíhání sen. Pfrognera.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce pořadu, jímž je:

Táži se pánů zpravodajů - za výbor zahraniční (místo omluveného sen. dr. Štefánka) pana sen. dr Kloudy a za výbor národohospodářský (místo omluveného sen. Jakubce) pana sen. inž. Wintera - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Klouda: Není změn.

Zpravodaj sen. inž. Winter: Není oprav.

Místopředseda Donát (zvoní): Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením přijatým ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Schvalovací usnesení bylo přijato podle zprávy výborové ve čtení druhém.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Sděluji, že do výboru imunitního za sen. inž. Havlína nastupuje sen. Kvasnička; do výboru techn.-dopravního za sen. inž. Havlína nastupuje sen. Záborec; do výboru inkompatibilitního za sen. Pauluse nastupuje sen. dr Rehák.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala zítra ve středu dne 23. června 1937 o 11. hod. s

1. Druhé čtení schvalovacího usnesení, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Bolivií, podepsaná v La Paz dne 19. listopadu 1936 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 18. prosince 1936, č. 335 Sb. z. a n. (tisk 385).

2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se provádějí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23. ledna 1912, vyhlášená pod č. 159/1922 Sb. z. a n., Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená pod č. 147/1927 Sb. z. a n., a Úmluva o omezení výroby a úpravě distribuce omamných látek ze dne 13. července 1931, vyhlášená pod č. 173/1933 Sb. z. a n. (opiový zákon) (tisk 479).

3. Doplňovací volba náhradníka Stálého a výboru podle §u 54 ústavní listiny.

4. Zpráva výborů kulturního, soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 486), kterým se mění zákon ze dne 13. července 1922, č. 226 Sb. z. a n., o školách obecných a měšťanských (tisk 498).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.