Nechtěl jsem si brát slovo k branné výchově. Mluvil jsem o tom v rozpočtovém výboru. Pokud jde o brannou výchovu, už jsem vykřikl, že budeme na prvním místě proti fašismu jak vnitřnímu, tak zahraničnímu. Ale co dělá obilní monopol? Při tom, když je u nás ²/₃ hladných lidí, vyvážíme - minulý týden to napsal Feierabend do "Venkova" - 3 mil. q pšenice Hitlerovi a Mussolinimu se ztrátou 40 Kč na 1 q a s dalšími velkými ztrátami, které se odpočítávají na úrokování a uskladnění. Čili dříve se sráželo 18 Kč na uskladnění proto, aby se vyváželo... (Výkřik.) Tak nečtete "Venkov", když to není pravda a nevěříte Feierabendovi! Tak vyhoďte Feierabenda, nemá tam co dělat! Tu právě odpovídá Feierabend a dokazuje, že se vyvezla pšenice za 90 Kč. Průměrná cena, zač dostávali pšenici od drobných lidí, byla 130 Kč na 1 q. To znamená, že vyvezli 3 mil. q fašistickým státům za cenu, která, kdyby se za ni dala pšenice zdejším lidmi, by odstranila hlad. Ale nejen to. Včerejší noviny oznamují, zač byla pšenice v Berlíně 15. června 1937. 1 q pšenice 15. června t. r. v Berlíně stál 244 Kč. V Římě nebyla lacinější. Počítejte, pánové. Tam ti fašisté, zahraniční lichváři v Goslaru vydělají na české pšenici 450 mil. Kč, zatím co drobný zdejší lid je nenasycený. Zrno je středem života, kdo má zrno, má nejen chléb, knedlík, koláč, ale může také vykrmiti pernatou a srstnatou zvěř, aby měl maso, sádlo a všechno ostatní. Vážení, co to je? To je nejen zločin, páchaný na pracujících, to je s hlediska existence tohoto státu vyložená velezrada, ano velezrada. Kdo je nepřítelem Československa v Evropě? Hlavně Berlín! Řím je daleko. (Výkřiky sen. Sechtra.) Podle vašich činů jste stokrát většími velezrádci než jsme my. Zákon na obranu státu děláme proto, aby byl rozmnožen počet branců; dnes jsme odhlasovali brannou výchovu proto, že je mír ohrožen z Berlína. Nikdo nebude chtíti tvrditi, že evropský mír ohrožuje Bukurešť, Paříž, Moskva. Chleba je zrovna tak třeba k vedení války jako pušek, děl, nábojů, mašinkverů a všeho ostatního. Ten, kdo zásobuje nepřítele tím, co k válce potřebuje, kdo to je? Je to loyální občan? Pliváme vám na takovou loyálnost vůči českému národu a státu, poněvadž je to vyložená velezrada.

Vláda jde na dovolenou a co se stalo s otázkou oddlužení malorolníků? Nynější pan předseda vlády dr Hodža již před třemi lety plakal v zemědělském výboru posl. sněmovny a senátu nad osudem 500.000 těch, kterým v nejbližší době hrozí exekutor, že je vyžene z usedlostí, na nichž seděli jejich předkové snad již před Bílou horou. Koho oddlužují? Vůbec se nemohou zmoci a nejsou schopni - také nikdo, kdo nechce sáhnout na zisky velkokapitalistů, nebude a nemůže býti schopen - oddlužiti ty, kteří se bez vlastní viny různými okolnostmi do dluhů dostali.

Podali jsme návrh na oddlužení, podle kterého úroky fondu, z něhož se má oddlužovati, mají platiti z ¹/₂₀ lichváři s cukrem, z ¹/₂₀ lichváři s pivem, z ¹/₂₀ lichváři s lihem a z ¹/₁₀ lichváři, kteří prodávají státu s ohromnými zisky zbraně. Nyní má na úroky tohoto fondu platit každý statkář nad 100 ha půdy 10 Kč z měřice ročně - to nemůže unést?! - a 2 Kč z měřice lesa. Za návrh se v posl. sněmovně nepostavili ani poslanci vládních stran, obou stran socialistických a lidových. Kdybyste bývali chtěli, páni agrárníci, opravdu pomoci zadluženým zemědělcům, mohl býti tento návrh zákona projednán hned v březnu t. r. a dnes už mohl být platným zákonem. Nejsou prý na to prostředky. Dnes se tu s této tribuny řeklo - tuším z úst bývalého českého vládního poslance - že agrární Anglobanka dostala ze sanačního fondu skoro jednu miliardu Kč. Živnobanka to nepotřebovala, poněvadž dost vydělala na pašovaných hadrech z Rakouska, kdy kupovala za jednu Kč 20 tisíc korun rakouských a tady je prodávala. Vydělala na tom podle Vraného ve "Venkově" 1,5 miliard Kč. Když se našlo 6 miliard na sanaci bankovních pirátů, musí se najíti také na sanaci těch půl milionu zemědělců, kterým hrozí exekutor vyhazovem.

Vláda ohlašuje - když byla tato otázka rozvířena výbory posl. sněmovny - že budou letos volby do obcí, do zemědělských rad a do pojišťoven. Mají býti tedy volby do zemědělských rad. Vláda však odchází na prázdniny a včerejším dnem pominula platnost zmocňovacího zákona. Nevíme, kdy se zase sejdeme, sejdeme-li se vůbec, nedohodne-li to moravský nekorunovaný Dollfuss s Henleinem a Berlínem. Možná, že se už vůbec nesejdeme, ale o volebním řádu do zemědělských komor, jak to navrhují všechny strany kromě strany agrární, není ani zmínky. Či to zůstane tak jako dnes, že zase budou míti 4 velkostatkáři jeden hlas a tisíce a tisíce drobných zemědělců také jeden hlas?

Slibovala se pozemková reforma. Co je s ní? Nic. Ovšem musili byste parcelovati nejen Liechtensteiny, Schwarzenbergy, Bati, kteří mají 20 tisíc měřic půdy, ale také rodinu Vraných, syndikát Stoupalů a stovky a stovky těch, kteří za babku urvali to, co měl při pozemkové reformě dostat pracující lid. Výbor ve sněmovně se usnesl většinou, že má býti zlevněn cukr o 1,40 Kč na 1 kg. Bylo to propočteno a většina výboru je kus úředního výkonu nebo řekněme má to charakter aspoň úředního usnesení. Vláda se rozchází a nic. Už téměř 1 rok je u nás protizákonně hospodařeno s lihem. (Výkřiky sen. Sechtra.) Ano, pánové, on sice špiritus vám trochu smrdí z dálky, ale co se z něho dá vyzískat, to nesmrdí, poněvadž se na to dají voňavky, které smrad špiritusové korupce překazí. Nic se v této věci nestalo a vláda se rozchází. (Výkřiky.) Všichni zloději dohromady v Československé republice, kteří si to odseděli desetitisíci měsíci v kriminálech, nezkrátili obecenstvo československého státu o tolik, co špiritusoví korupčníci. Ano, všichni zloději dohromady, proti kterým držíme armádu státní policie a četníků za půl miliardy Kč podle rozpočtu. Proto je tu nutno zabývati se špiritusem a ostatními věcmi. Nic z toho, co bylo slibováno, se nestalo a zákonodárné sbory a vláda odchází na dovolenou. Jaké je poučení z toho pro lid? (Sen. Sechtr: Nešpiritusovat!) Já nevím, kolik ho máš dnes v sobě. (Veselost.) Ať si u tebe nikdo nezapaluje cigarety, ať nevybuchneš, to bychom musili míti poněkud silnější parfum, abychom to snesli. - Lid nabývá poučení, že všecky sliby byly jen těšínskými jablíčky, dostavuje se zklamání. (Výkřiky sen. Sechtra.) Proto lid musí přikročiti ke svépomoci, musí po vzoru lidu francouzského - nedívejte se skepticky na tu Francii, vedoucí československého národa po 300 roků upírali své zraky k Francii a Francii také děkovali za to z velké části, že jsou hranice tohoto státu, že je tu vláda a že jste tu vy, zatím buržoasie, pány ve svém domě. A proto když ve Francii je vláda těch, kteří se snaží to, co slíbili, také splniti, vláda ze zástupců pracujícího lidu, není to žádná ironie. Vždyť když jdete spát, i když ráno vstáváte, ptáte se, kdy to také bude po vzoru Francie v Československu. Jednou to být musí, poněvadž není možno vyhladověti národy obývající tento stát, a jestli, prosím, zklamaly všechny sliby, je potřebí, aby vytvořením jednotné fronty všeho pracujícího lidu, ať jsou to dělníci, živnostníci nebo rolníci, zjednala se v této věci náprava a aby byl zabezpečen život pro ty, kteří produktivně pracují. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Jako poslední řečník se přihlásil p. sen. Novák (rep.) Dávám mu slovo.

Sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Pan kol. Mikulíček zde mezi jinými prohlásil, že zemědělské rady provozují nepoctivý politický kšeft. On to sice řekl paušálně, (Výkřiky sen. Sechtra.) co se týče zemědělských rad - mně do toho nic není - ale jako předseda zemědělské rady slezské tyto jeho námitky plně odmítám.

Slavný senáte!

Právě projednávané návrhy na poskytnutí pomoci zemědělcům postiženým živelními pohromami jsou dokladem, jak velikému risiku je vystavena práce a podnikání zemědělce. Zemědělec vkládá, ať již ve formě práce, osiva, satby, umělých hnojiv, každoročně velké investice do půdy v tom očekávání, že sklizeň mu to vynahradí a zajistí ještě obživu jeho rodiny a jeho zaměstnanců. Vidíme, jak až příliš často jsou tyto naděje zklamány a zemědělec v častých případech v několika okamžicích je nejenom připraven o výsledek celoroční práce, ale je ohrožena i jeho existence. Proto je více než oprávněné volání zemědělců po zveřejnění živelního pojištění. Je opravdu s podivem, že toto zveřejnění není dosud provedeno, ačkoliv oba zákonodárné sbory se usnesly nejenom na příslušných resolucích, nýbrž i na zřízení příslušného fondu již téměř před deseti lety. Naše zemědělství nepřestane se domáhati tohoto spravedlivého požadavku, aby i jemu se dostalo ochrany před nezaviněným risikem práce a podnikání. (Sen. Krejčí: To by bylo žrádýlko pro agrární předáky!) Snad jste někde ve správní radě, tak asi pro to nejste. - Hmotné škody, které živelní pohromy každoročně našemu zemědělství způsobují, jsou odhadovány na 200 milionů Kč. Je pochopitelné, že pomoc poskytovaná státem, jakož i z přirážky k dani pozemkové ve formě přímé i ve formě daňových odpisů, může jen z části nahraditi ztráty zaviněné živelními pohromami. Soukromým pojištěním je kryta pouze část našich zemědělců, velká jich většina však pojištěna není prostě proto, že u nás pojištění je velmi drahé. Po stránce právní máme již určitý počátek při řešení otázky zveřejnění živelního pojištění.

V r. 1923 byl schválen zákon o zřízení fondu pro účely veřejného pojištění, který pak byl uveřejněn ve Sbírce zákonů a nařízení pod čís. 149/1923. Fond ve výši 50 milionů Kč, zřízený podle tohoto zákona u ministerstva zemědělství, měl býti základem pro zveřejnění živelního pojištění. Mimo to byl již vypracován návrh zákona o tomto pojištění, a to na principu pojištění dobrovolného ve smyslu resolucí přijatých v obou komorách Národního shromáždění. Domníváme se proto, že by nebylo obtížné na základě propracovaných návrhů přistoupiti ke konečnému a definitivnímu zákonnému řešení otázky zveřejnění živelního pojištění, čímž by byla vyřešena jedna z podstatných otázek zajištění zemědělcovy práce.

Poměry postižených zemědělců a nejenom těchto, nýbrž i všech zemědělců jsou proto tak obtížné a v mnoha případech i velmi zlé, že dosud naše zemědělství nedosáhlo rentability, alespoň ne u většiny zemědělských závodů. Připouštím, že snad tu a tam v krajinách zvláště úrodných, v dobře zařízených a úplně bez dluhů jsoucích hospodářstvích v posledních letech se snad vyšlo, ale kolik takových hospodářství je? Je nesporné, že velká většina našich hospodářství je nerentabilní, a to často i v těch případech, kdy náš chalupník nepočítá si téměř nic za svoji celoroční dřinu. V poslední době nevidím zlepšení, ale naopak známky zhoršení těchto poměrů. Ceny všeho zboží, které zemědělec potřebuje k provozu svého hospodářství od hřebíku až po traktor, od umělých hnojiv až po pohonné látky stoupají a budou pravděpodobně ještě v ceně stoupati. Je to důsledek poslední devalvace naší koruny i následek všeobecného vzestupu cen na světových trzích. Tedy na jedné straně výrobní náklady zemědělců stoupají, na druhé straně příjmy zůstávají stejné, ba spíše klesají, zvláště u výroby živočišné. Vždyť na příklad nyní dojde k plnému placení všech sociálních dávek, protože poskytované úlevy nyní již končí.

Je proto nebezpečí, že ztrátovost zemědělské výroby se ještě zvětší. Je jí možno čeliti pouze zvýšením příjmu zemědělcova. Z těchto důvodů je volání zemědělců po vyšších cenách obilí a živočišných výrobků nejenom zcela oprávněné, ale je přímo existenční otázkou našeho zemědělství a tím i celého národního hospodářství a státu. Je pravda, že obilní monopol udržoval a udržuje u nás ceny obilí nad světovou úrovní, ale musím zdůrazniti, že bohužel výrobní náklady našeho zemědělství jsou nepoměrně vyšší než výrobní náklady zemědělců v cizině, zvláště v zemích podunajských, Argentině atd. Ne snad proto, že by náš zemědělec byl méně pilný nebo méně dovedný než zemědělec těchto zemí, ale proto, že daňové zatížení zemědělské výroby v těchto zemích je nepoměrně nižší a sociální břemena téměř žádná. Jsou tedy vyšší ceny obilí u nás nejenom ochranou práce zemědělcovy, nýbrž též ochranou práce průmyslového dělníka, protože jinak by nemohl zemědělec kupovati naše průmyslové výrobky. Otázku obilních cen je nutno řešiti věcně, bez zaujatosti a spravedlivě. Je nutno míti odvahu a po pravdě říci, že v mnoha a v mnoha oborech krise již dávno minula a naopak je v nich konjunktura. Poslední výkazy Ústřední sociální pojišťovny dokazují nám, že příjem dělnictva podstatně stoupl. Je to pochopitelné, protože někde byly zvýšeny mzdy podle kolektivních smluv a dále v řadě průmyslových odvětví nastoupila zaměstnanost plná místo částečné. Výslovně konstatuji, že to průmyslovému dělnictvu nejenom přejeme, ale máme z toho opravdovou radost. Nenajdete jednoho jediného časopisu naší strany, který by toto vyčítal. Bolí nás proto, když na druhé straně čteme nepřející a někdy i posměšné články o obilních cenách, tedy o mzdě zemědělcově. A nejde zde jenom o mzdu zemědělského podnikatele za jeho práci, risiko z podnikání, vedení závodu, nýbrž také o mzdu zemědělského dělníka. Bohužel jako není doceňována hodnota a význam práce zemědělcovy, stejně je tomu s prací zemědělského dělníka. Myslím, že málokdo z těch, kteří nyní píší proti zvýšení obilních cen si uvědomuje, že tím brojí také proti úpravě platů a poměrů zemědělského dělníka.

Mluví a píše se často o tom, jako by obilní monopol stál státní pokladnu sta milionů. Nic takového není pravda, neboť veškeré náklady si hradí zemědělci sami. Příspěvek státu se týká jen udržování železné zásoby z důvodů obrany státu a dále závazků obchodních smluv, které náš stát plní ne v zájmu svého zemědělského obyvatelstva, nýbrž v zájmu našeho průmyslu, aby průmysl mohl vyvážeti do zemědělských států podunajských. Je zajímavé a charakteristické, že ani v jednom listě, ať již našeho průmyslu nebo našeho průmyslového dělnictva, nečtli jsme, že to byl obilní monopol, který umožnil na př. letos splnění závazků vůči Jugoslavii tím, že i v době nadbytku pšenice u nás zakoupil v Jugoslavii pšenici a vyvezl ji na západní trhy. Počínal si při tom tak opatrně a prozíravě, že "tato transakce nestála naši státní pokladnu ani haléře. Jsem přesvědčen, že na obilním monopolu státní pokladna ještě vydělává, alespoň nepřímo tím, že bez obilního monopolu byly by obilní ceny daleko nižší a tím i daňová schopnost zemědělců daleko menší. Bylo by zajímavé, kdyby finanční správa spočítala, kolik dostala jen na dani obratové při obilí a při paušálu zemědělců více než před monopolem.

Ovšem musíme zdůrazniti, že raison d'étre obilního monopolu je udržování rentabilních cen obilí. Voláme již léta po tom, aby spolehlivě byly vypočítány náklady našeho zemědělství. Dnes chci jíti ještě dále a prohlašuji, že stačí nám zjištění těchto nákladů na statcích mnohých měst, na státcích socialistických družstev a na zemědělských usedlostech příslušníků ať již strany lidové nebo stran socialistických, kdybyste si snad myslili, že my bychom výrobní náklady nějakým způsobem zvětšovali. Prohlašuji, že přijmeme takové ceny zemědělských výrobků, které by odpovídaly rentabilitě těchto podniků. Jsem jist, že to budou ceny daleko vyšší, než které má zemědělec dnes, a jsem také přesvědčen, že po tomto zjištění nenajde se v našem státě nikdo, kdo by se postavil proti spravedlivé mzdě našeho zemědělce. Tedy žádné hádky a akademické disputace, stačí řádné zjištění a propočet!

Slavný senáte! Při cenách zemědělských výrobků jde však o daleko důležitější otázky než jenom o rentabilitu jednotlivých zemědělských usedlostí. Zde jde o důležité otázky celého národa a celého státu. Dnes snad více než jindy záleží na zdraví, síle a, abych tak řekl, na zdravém kořeni celého národa. A tu, bohužel, řada národů evropských a mezi nimi i náš projevují určité zjevy, které nejsou dobrým příslibem pro budoucnost a které jistě musí znepokojiti všechny, kdož mají dobro a prospěch národa na mysli. Je to nadměrná koncentrace obyvatelstva v městech a průmyslových střediscích. Je nesporným faktem, že tento zjev neslouží k zabezpečení národa. Všimněme si jen statistik o natalitě a úmrtnosti v těchto koncentračních průmyslových oblastech a na venkově.

A je to nejenom u nás, nýbrž i ve všech státech evropských, u nás však v dvojnásobné míře, protože jsme státem, kde teprve nedávno, před nějakými 50 až 60 lety, začal velký průmyslový rozvoj. Vypadá to tak, že jsme si ještě na něj nezvykli, a jak statistika dokazuje, již asi nezvykneme. Statistický obrazec přírůstku obyvatelstva je u nás čím dále tím nepříznivější a přebytek našeho obyvatelstva je už nepatrný, takže začíná býti přímo státním problémem. Jdeme-li na kořen věci, vidíme, že na tom mají vinu právě velká centra a konglomeráty obyvatelstva. Je zajímavé srovnávati jednotlivé naše země, a tu vidíme, že čím ta která země má větší města a větší střediska obyvatelstva, tím horší je to s poměrem narození a úmrtnosti. (Sen. Krejčí: Kolik máte dětí?) Mám 2 děti a 3 mně umřely. (Sen. Krejčí: Já mám 6 živých!)

Na př. Čechy, kdyby do nich nebyl příliv obyvatelstva z jiných zemí, hlavně ze Slovenska, měly by za 80 let při nynějších poměrech ne dnešních 7, nýbrž jenom 4 miliony obyvatel. Pod zorným úhlem této pro každý národ a stát životní otázky vynikne význam venkovského obyvatelstva, a jistě si připomínáme, že to byl pan president republiky dr Beneš, který varoval před překotným a nezdravým vzrůstem jednotlivých míst, jmenovitě hlavního města. Bohužel však dosud byla u nás politika opačná a jsem přesvědčen, že by se nám podařilo zabrániti útěku z venkova, kdybychom na zlepšení existenčních, zdravotních i komunikačních poměrů na venkově věnovali jen polovinu toho, co jsme věnovali na př. na podporu stavebního ruchu ve městech, tedy čím jsme umožnili a usnadnili koncentraci obyvatelstva se všemi jejími nepříznivými a nebezpečnými důsledky.

Vidíme, že problém rentability zemědělské práce je daleko širší a hlubší a pro celý stát nejen důležitější, ale přímo osudovější, než snad nějaký spor o to, zda má býti cena o 10 nebo 15 Kč větší. Věřím proto, že všichni, kdož dobře smýšlejí s naším státem, budou tuto otázku řešiti věcně a spravedlivě, tak, jako by hleděli na životní otázky a potřeby jiných vrstev, jmenovitě dělnictva. Vláda, ale nejenom vláda, nýbrž i všechny vrstvy odpovědné za náš stát, stojí zde přímo před zkouškou státníkovou a nepřejeme si nic jiného, než aby při této zkoušce dobře obstály. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jednání je skončeno. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s návrhem výborů, aby veškeré projednávané návrhy na poskytnutí státní podpory postoupeny byly vládě s uložením, jak je vyznačeno ve zprávě výborů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačený návrh výborů se schvaluje.

Tím je pořad schůze vyřízen.

Zprávy tisky 530 až 532.

Těsnopisecká zpráva o 72. schůzi senátu NSRČS.

přikázány ve schůzi konané dne 1. července 1937 výborům národohospodářskému a rozpočtovému návrhy tisky 517 až 520, 529.

Předseda: Vážený senáte! (Senátoři povstávají.)

Program prací Národního shromáždění v tomto jarním období jest vyčerpán a můžeme proto dnes své práce skončiti. Můžeme tak učiniti s klidem ve vědomí, že všechny předlohy, jež nám bylo projednati, ať šlo o předlohy naší výkonné moci vládní nebo o předlohy vzešlé z naší iniciativy vlastní, byly zkoumány a vyřizovány jak ve výborech senátu, tak i v jeho plenu nejenom se vší péčí, i věcnou a odbornou zevrubností, ale i s přísnou časovou ekonomií a nezbytnou expeditivností, jak toho nejen zájem, ale i prestiž demokratického parlamentismu naléhavě vyžadují. Při tom jsme byli jistě vždy ovládáni velmi vřelou a důtklivou touhou, aby práce našeho Národního shromáždění byly ještě zmnoženy a celková jich režie aby byla ještě soustavnější i účelnější.

Můžeme pak býti s výsledkem prací nynějšího zasedání spokojeni také z toho důvodu, že se vyznamenává dvěma blahodárnými tendencemi ve vývoji našeho státu. Je to jednak rostoucí unifikace našeho řádu právního a jednak postupující konsolidace našeho státu ve směru politickém, hospodářském a obranném. Bylo to událostí významu historického, že jsme v tomto zasedání po devatenácti letech příprav mohli konečně přikročiti k zahájení velké rozpravy i k prvým přípravným pracím o dvou základních i životních unifikačních osnovách právních, o zákoníku občanském a civilním řádu soudním, a že se v dohodě obou sněmoven Národního shromáždění a přiměřenou zákonnou úpravou jednacího řádu zabezpečilo nejen řádné, nýbrž i včasné projednání osnov, nad něž větších našim sněmovnám dosud předloženo nebylo. S uspokojením pak můžeme sledovati také dílo postupující vnitřní konsolidace, jak se na venek projevuje vzrůstající důvěrou a dorozuměním s jednotlivými národnostními složkami našeho státu, a kromě toho ovšem také velkou a obdivuhodnou prací v dobudování a vyvrcholení vší branné síly naší republiky.

A tuto vnitřní konsolidaci našeho státu můžeme s klidem sledovati a zjišťovati také na poli zahraničním. Bylo zde včera jedním kolegou mimo okruh naší vládní koalice mezi jiným prohlášeno, že naše republika je nyní ve stavu rostoucí isolace. Myslím, že není třeba prokazovati, jaký jest v tomto tvrzení omyl. Všechna jednání o zahraniční politice na našem foru prokázala a prokazují pravý opak. Naše republika stojí ještě pevně nejenom vnitřně, nýbrž i mezinárodně, jest ode dne ke dni předmětem stoupající pozornosti a respektu všeho kulturního světa, stává se ve svém vývoji hospodářském i sociálně-politickém předmětem nejenom uznání, nýbrž i obdivu v mnoha směrech, a s klidem i sebevědomím můžeme proto hleděti vstříc do vší další budoucnosti, protože naše práce a náš boj není ničím jiným nežli úsilím za opravdovou svobodu, za hospodářskou obrodu, za sociální spravedlnost, za demokracii a mír, tedy za nejvyšší statky všeho vzdělaného lidstva dnešní doby, a tyto velké ideály v ní a s ní na konec přece jenom zvítězí, děj se co děj.

Činnost našeho senátu byla jistě intensivní a soustavná, ať se děla ve vlastní působnosti senátu anebo v revisní činnosti usnesení sněmovny poslanecké. Bylo to zejména při projednávání důležitých osnov železničních, jež byly v senátě po všech svých stránkách, jak ve směru zvýšení naší brannosti, tak i ve směru vnitřního provozu a organisace našich drah podrobeny zkoumání nejbedlivějšímu, jež na konec vedlo k dohodě se sněmovnou poslaneckou a k obapolnému schválení změn, jež se ukázaly být plně odůvodněnými, prospěšnými a účelnými. Dosavadní harmonie i ekonomie práce nebyla tu nikde porušena a v tomto loyálním poměru představujeme si svou práci i do budoucna.

Momentem významným jest pak i ta okolnost, že zákon zmocňovací prodloužen již nebyl. Tím ovšem vzroste nejenom intensita, nýbrž i odpovědnost obou sněmoven našeho Národního shromáždění. Tento vývoj věcí můžeme pak právem pokládati za další znamení naší vnitřní konsolidace. Je v tom nový doklad pevné a ničím neotřesené důvěry v náš demokratický parlament a v tom také posílení naší demokracie samé. Naše Národní shromáždění jest vpravdě s to, aby věrně, loyálně a poctivě zmohlo všechny úkoly i sebe těžší, jež budou na ně uloženy. Naše demokratická republika může proto na toto své Národní shromáždění spoléhati ve všem a vždy. Jsme představiteli nejvyšší moci ve státě, ale neznáme vyššího poslání, nežli býti a zůstati jeho největšími a nejoddanějšími služebníky.

Předsednictvo senátu děkuje vám všem, drazí přátelé, kteří jste pilně a obětavě pracovali ve výborech i v plenu, aby všechny naše práce mohly býti zdolány nejenom s úspěchem, nýbrž i se ctí pro náš senát. Jsme proto jistě oprávněni přáti Vám co nejúpřímněji několik týdnů oddechu, abychom na podzim mohli s novými silami pokračovati v pracích, jež nás čekají.

A v této chvíli při skončení našich prací, jest jenom naší upřímnou a nelíčenou radostí, aby náš zákonodárný sbor vzpomenul a pozdravil našeho pana presidenta republiky dr Edvarda Beneše s přáním, aby jeho obětavá i obdivuhodná a vždy stejně neúmorná práce provázena byla novými úspěchy. (Potlesk.) A v této chvíli jest vzpomenouti také toho, jehož pamětní deska zásluh o náš stát jest vsazena do stěny této historické síně, našeho pana presidenta Osvoboditele, (Potlesk.) jemuž z celého srdce a z celé duše přejeme mnoho zdraví a mnoho nových a dalších let života, za vše to, co vykonal nejenom pro stát náš, nýbrž i pro ostatní lidstvo.

Vám všem pak, drazí přátelé, volám stejně upřímně: "Na shledanou a do další práce v novém zdraví na podzim!" (Potlesk. - Senátoři usedají.)

Předsednictvo senátu se usneslo podle §u 40 jedn. řádu, aby se příští schůze svolala písemně nebo telegraficky s pořadem, jenž bude určen.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.