Podle toho, jde-li o byty zcela malé o 1 až 2 místnostech nebo o větší, o 3 a více pokojích, a podle toho, je-li dům obydlen nájemníky chudými či bohatými, činí procento povinné náhrady 50 nebo 25 %. Ale v zákoně není vůbec vymezen pojem nezámožné osoby. Za nezámožného se podle regresového zákona považuje majitel vily s ročním důchodem do 36.000 Kč, ale nepovažuje se za nezámožného nájemník, který nemá dům, a podle zákona, o stavbě bytů pro chudé se nepovažují za nezámožné ani dělníci na nouzových pracích, mají-li větší roční příjem než 6.000 Kč. Tedy zde by bylo velmi záhodno, aby zákon přesně definoval, koho má na mysli, když mluv o osobách zámožných a nezámožných, aby se vědělo, o koho jde. Je pravda, že se do některých domů postavených obcí pražskou s podporou státu dostali také velmi zámožní lidé, a Modráček tu správně poukázal, že i někteří radové města Prahy využili svého postavení k tomu, aby se nastěhovali do těchto bytů. Bude třeba, aby všichni zámožní, kteří zabírají místa chudým, byli z těchto bytů vyřazeni.

Městská rada pražská se obrátila na rozhodující činitele v zákonodárných sborech, zejména v rozpočtovém výboru a v těch výborech, které projednávají zákony úhradové, mezi nimi zákon o regresu, se žádostí, aby obce, jež stavěly domy k úlevě bytové nouze, byly od povinnosti náhrady osvobozeny, zejména také z toho důvodu, že takové domy, jako je noclehárna, svobodárna nebo jiné budovy humánní, které obec pražská postavila s podporou státní, jsou pojaty, do zákona o regresu. Myslím, že je také úplně oprávněný požadavek obce pražské, aby se vyčkalo s odváděním náhrady nikoliv snad do r. 1940, nýbrž do té doby, než se zlepší hospodářské poměry.

Zákon, který projednáváme, je jistě zákonem dobré vůle, ale - jak jsem řekl - provádění jeho naráží na velmi značné překážky, zejména na překážku spekulace se stavební půdou a spekulace se stavebním materiálem. Nikde jinde to necítíme tak živě jako v Praze a proto žádáme rozhodující činitele, zejména také ministerstvo soc. péče, aby těmto poměrům v Praze věnovali zvláštní pozornost. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. sen. Tschakert.

Sen. Tschakert (německy): Dámy a pánové!

Způsob, jakým vláda projednává předložené prodloužení zákona a stavebním ruchu, ukazuje vlastně málo zájmu pro tuto důležitou otázku. Včera ve 4 hodiny odpoledne bylo nám sděleno, že se již v 5 hodin, tedy o hodinu později, projednávati bude ve výborech prodloužení zákona, a dnes, 24 hodin na to, je předloha již v plenu. Tak se znemožňuje nebo alespoň velice ztěžuje důkladné projednání této materie, a výsledek určitě nemůže uspokojiti. Protestujeme proti tomuto promrskávání tak důležitých předloh a přáli bychom si jen, aby tlumena byla výkonnost na nepravém místě, jinak se nevyskytující, a aby se projevila tam, kde by byla velice žádoucí.

Upozorňuji zde, že jsme počátkem dubna podali naléhavou interpelaci; jistému rolníku v okresu děčínském byl jeho statek těžce poškozen sesouváním půdy, stodola se zbořila, ten člověk zchudl. Naléhavost nebyla této interpelaci přiznána, a dnes, po třech čtvrtích roku, stále ještě nemáme odpovědi na tuto interpelaci. Pan ministr prý na interpelaci odpověděl dne 2. listopadu. Myslím, že v humanitní demokracii muselo by přece býti základní zásadou, aby se něco podnikalo pro nejchudší z chudých.

Podíváme-li se na zákon, který dnes platí půl druhého roku, a na výsledek, pak shledáváme, že možno vypočítati na prstech, co se na základě tohoto zákona udělalo - aspoň v německých krajinách tomu tak je - a uvidíme také, v jakých domech, které na základě tohoto zákona byly postaveny, lidé bydlí. Úplně selhaly banky a poskytovatelé úvěru; to jste také zde již slyšeli. Přejeme si, aby především zde nastala náprava. Pak nutno ještě kritisovati zdlouhavý postup, než někdo dospěje tak daleko, aby vůbec mohl stavěti. Kritisovali jsme zákon loňského roku a odmítali jsme především kasernování obzvláště u nejmenších bytů. S těmito byty o jedné místnosti mělo by se konečně přestati, a to z důvodů zdravotních, dále mravnostních a nikoliv naposled z důvodů technické obrany. Stojíme na stanovisku, že chceme míti spokojené lidi. Tyto spokojené lidi nevypěstujete nikdy v kasárnách, to je možno jen ve stavbách o větší ploše. Musíte přihlížeti také k menším městům, nejen k velkým městům, a tu uvidíte, kam to táhne malého člověka. Podívejte se na zahrádkářské kolonie. Mohu vám říci, že co Německo vykonalo dosud v tomto oboru, je příkladné. Nechci tvrditi, i že každý domek o sobě vyhovuje krajním požadavkům. Ale jsou uzpůsobeny tak, že i osadníci mají možnost vybudovati domek a usídliti se. To mělo by se státi také u nás základní zásadou. (Sen inž. Winter: To mělo Německo už před r. 1933!) Míním ty stavby, které se nyní zřizují. (Sen. inž. Winter: Znám to dobře, byl jsem tam v roce 1931! To není teprve v posledních letech!)

Mohu vás ubezpečiti, že tři čtvrti našich německých stavebních techniků jsou zaměstnáni v Německu. Jsme dnes tak daleko, že když skutečně dostaneme práci, nemáme lidí, aby mohli stavby prováděti. Já sám mám venku tři techniky. Podíval jsem se na práce. Ti lidé dostanou dům pro jednu rodinu s třemi pokoji, koupelnou atd. za 40 marek měsíčně, splácených po 20 let. Pak je dům majetkem toho člověka. Tak daleko musíme dospěti také my. Musíme směřovati k tomu, abychom zjednali lidem spokojenost. Jsme proti poklesu životní úrovně, která se zde tvoří obzvláště těmito ubohými byty. Pro tuto tendenci musíme vlastně zákon zamítnouti. Chceme však, byť s těžkým srdcem, přece hlasovati pro zákon, poněvadž přece jen umožňuje, že se tím zjedná trochu práce. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Byly podány doplňovací, pokud se týče pozměňovací návrhy sen. dr Polyáka na změnu §u 8 zákona o stavebním ruchu č. 65 Sb. z. a n, z r. 1936 a na doplnění §§ 4, 6, 7, 13 a 17 téhož zákona.

Žádám o přečtení návrhů.

Tajemník senátu dr Bartoušek (čte): Doplňujúci návrhy sen. dr Polyáka na zmenu pôvodneho zákona čís. 65/1936:

1. § 4, odst. 1 pôvodného zákona č. 65/1936 má sa doplniť takto:

"Mimo stavebného obvodu obce môžu byť pozemky vyvlastnené len vtedy, keď v stavebnom obvode obce nie sú už žiadné k zastavaniu súce a vyvlastniť sa mohúce pozemky, a i vtedy len postupne, aby medzi zastavanými pozemkami nezôstaly pozemky nezastavané."

2. V §u 6 pôvodného zákona má sa odst. 2 doplniť: "a preukaz o tom, že po stránke finančnej je zabezpečená prevediteľnosť zamýšľanej stavby."

3. V §u 7 pôvodného zákona medzi prvú a druhú vetu má sa vsunúť: "Ide-li o vyvlastnenie len časti pozemkov, musí byť táto časť presne označená a oddelovací plánok, spôsobilý k pozemnoknižnému prevodu, pripojený. Zahájenie vyvlastňovacieho riadenia má byť poznamenané iba na tú časť, o vyvlastnenié ktorej sa jedná."

4. V §u 8, odst. 1 vo vete prvej na miesto slov: "do osmi dnů" má sa uviesť: "do 15 dnů".

5. V §ú 13 má sa odst. 1 doplniť následlovne:

"Nezaplatí-li lebo nesloží-li vyvlastnitel v lehote v právoplatnom vyvlastňovacom výmere stanovenej náhradu alebo keď nezapočne so stavbou behom lehoty v pravoplatnom vyvlastňovacom výmere určenej, môže byť vyvlastňovací výmer na žiadosť pôvodneho vlastníka pozemku podanú najneskôr do 30.dní po uplynutí zmienenej lehoty zrušený.

Pôvodnému vlastníkovi pozemku zostáva vyhradené právo domáhať sa na vyvlastníteľovi náhrady škody poradom práva."

6. V §u 17 medzi prvú a druhú vetu sa má vsunúť:

"V prípade, že pokračujúci úrad považuje za potrebné vypočutie znalcov, či už v otázke spôsobilosti pozemku, alebo v otázke náhrady, stránky majú tiež právo pribrať si znalcov, avšak iba na svoje vlastné útraty."

Místopředseda dr Heller (zvoní): Přikročíme k doslovu pánů zpravodajů.

Prosím pana zpravodaje za výbor soc. politický, sen. Rušavého.

Zpravodaj sen. Rušavý: Vzdávám se slova.

Místopředseda dr Heller: Prosím druhého pana zpravodaje, za výbor rozpočtový, sen. Modráčka, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Modráček: K návrhům p. kol. dr Polyáka chci jen připomenouti, že se hodí spíše do resoluce a nikoli jako doplňky k zákonu o stavebním ruchu. Některé věci jsou tam dosti přijatelné, ale my nemůžeme naprosto akceptovati, aby se těmi navrženými větami měnil zákon, už také proto, že by se celý zákon musil úplně přepracovat, kdybychom tam chtěli tyto návrhy vsunout. Pan navrhovatel měl spíše podati stručnou resoluci, podle svého přání a možná, že bychom byli mohli s tím souhlasit.

Navrhuji v dohodě s p. zpravodajem výboru soc. politického, aby návrhy p. kol. dr Polyáka byly zamítnuty.

Vůči p. kol. Tschakertovi chci jen připomenout, že zákon, který prodlužujeme, slouží nejen ku prospěchu stavebního ruchu v územích českých a slovenských nýbrž také v územích německých, a konstatuji s povděkem, že ustanovení o stavbě bytů pro chudé akceptovaly ve větší míře obce německé než české a slovenské. 45 % příslibů záruky obcím na byty pro chudé náleží k případům, týkajícím se obcí německých. Nevytýkám to, naopak poukazuji na to, že by také české a slovenské obce měly větší měrou využitkovat toto ustanovení, kterým je možno opatřit za pomoci státu byty pro nejchudší obyvatelstvo. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Vzhledem k podaným doplňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati takto: nejprve budeme hlasovati o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové; pak o doplňovacím návrhu sen. dr Polyáka k §u 8 původního zákona č. 65/1936 a pak o doplňovacích návrzích sen. dr Polyáka k ostatním v návrhu uvedeným paragrafům.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Kdo souhlasí s doplňovacím resp. pozměňovacím návrhem sen. dr Polyáka k §§ 4, 6, 7, 8, 13 a 17 zákona o stavebním ruchu, nechť zvedne ruku. (Děje se. - Zpravodaj sen. Modráček: Pan navrhovatel sám není přítomen!)

To je menšina, zamítá se.

Předsednictvo, senátu se usneslo podle §u 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc. politický sen. Rušavého, za výbor rozpočtový sen. Modráčka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Rušavý: Nikoli.

Zpravodaj sen. Modráček: Nenavrhuji.

Místopředseda dr Heller: Není tomu tak. Přistoupíme ke hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s resolucí výboru soc. politického, otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce ta se přijímá.

Přistoupíme k dalšímu odstavci pořadu, jímž je:

Zpravodaji jsou: za výbor soc. politický p. sen. Rušavý, za výbor rozpočtový p. sen. Modráček.

Slovo má první zpravodaj, pan sen. Rušavý.

Zpravodaj sen. Rušavý: Slavný senáte!

Opatřením, které částečně přispělo k oživení stavebního ruchu, byly daňové úlevy na opravy starých domů. V důsledku poskytovaných úlev rozhodla se řada majitelů domů podniknouti opravy, a zkušenosti z minulých let dokazují, že rok od roku v počtu větším a větším. Většina obcí, na jejichž účet jdou daňové úlevy, vyslovují se pro zachování tohoto opatření.

Daňové úlevy byly zavedeny po prvé v roce 1934 podle vládního nařízení č. 159 a již v tomto roce v 26 obcích s více než 15.000 obyvateli bylo provedeno 2554 oprav nákladem 28,665.000 Kč. V r. 1935 podle obnoveného nařízení č. 103 bylo provedeno již v 91 obcích s více než 10.000 obyvateli 8409 oprav nákladem 84,916.000 Kč. Konečně v r. 1936 podle nařízení č. 1 byly poskytnuty úlevy již ve 208 obcích s více než 5000 obyvateli na provedení 12.710 oprav nákladem 124,830.000 Kč. Pro r. 1937 byla časově rozšířena platnost nařízení z r. 1936 do 31. prosince t. r. vládním nařízením č. 1. Data z letošního roku nejsou dosud známa; bude je možno získat od obcí až z jara příštího roku, lze však očekávat, že opravy starých domů za pomoci úlev daňových byly prováděny v rozsahu ještě větším než v roce minulém.

Řekl jsem, že se obce vyslovily pro platnost daňových úlev. Ministerstvo soc. péče dotázalo se všech obcí s více než 10.000 obyvateli, jak se opatření osvědčilo, zda má býti prodlouženo i na další léta a zda pro případ prodloužení má býti zachováno nynější odstupňování daňových úlev na zásadách posledního vládního nařízení. Z celkového počtu 104 obcí odpovědělo na dotaz 100 obcí, mezi nimi hlavní město Praha a všechna zemská hlavní města. Z tohoto počtu 78 obcí, mezi nimi Praha, výslovně potvrdilo, že daňové úlevy jsou osvědčeným, prostředkem k oživení stavebního ruchu a ke zmírnění nezaměstnanosti, a že také přispívají k lepšímu vzhledu měst.

Předložený návrh zákona o daňových úlevách na opravy starých domů sleduje především tento zájem. Předložený návrh přejímá bez věcných změn text vládního nařízení z r. 1936 a má na zřeteli obnovení daňových úlev na opravy starých domů pro r. 1938.

Soc. politický výbor se ve včerejší schůzi usnesl doporučiti plenu senátu, aby byl vládní návrh zákona schválen beze změny, jak byl předložen. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, p. sen. Modráčkovi.

Zpravodaj sen. Modráček: Slavný senáte!

Rozpočtový výbor pojednal ve včerejší své schůzi o tomto vládním návrhu a po krátké debatě uznal, že je skutečně třeba, aby tento zákon byl prodloužen. Ukázalo se, že je opravdu velmi důležitý pro zabránění národohospodářských škod, které byly patrny na všech starších domech, jež nebyly opravovány. Úlevami obsaženými v tomto zákoně byli majitelé domů podníceni k provádění oprav nejvýše potřebných. V Praze vidíme, že se prováděly nejen opravy fasád, nýbrž i uvnitř domů úpravy bytů. Byty se zmodernisovávaly nebo alespoň zlepšovaly, což se vlastně od vypuknutí války, od r. 1914, nedělo. Od té doby zůstávaly domy ve stavu zchátralém, nic se do nich neinvestovalo, a proto můžeme říci, že se tímto zákonem nejen podporovala zaměstnanost ve stavebním odboru, ale že tento zákon má i z důvodů národohospodářských své prospěšné účinky.

Rozumí se samo sebou, že tak jako všechny podobné zákony, nebyl ani tento zákon hned od počátku dobře pochopen jak stavebníky, tak úřady a docházelo namnoze k velmi nepříjemným zjevům. Zejména v prvních letech se stávalo, že stavebníci zameškali lhůtu 15 dnů, kterou zákon předpisuje pro oznámení dokončení oprav. Domnívali se, že se z toho nestřílí, a důsledek toho byl, že v mnoha případech prostě tito majitelé domů ztratili nárok na úlevu. Berní správy si při tom počínají velmi rigorosně; pražská obec - snad teď už tak ne, ale aspoň do nedávna - jakmile majitel domu ohlásil dokončení oprav o 2 nebo o 1 den později, či dokonce o týden později, připsala poznámku, že oznámení o dokončení oprav bylo učiněno opožděně, a jakmile tam byla tato poznámka, prohlásila berní správa, že dotčený nemá. nárok na úlevu. Veškeré intervence v této věci byly bezúspěšné, poněvadž berní správy prostě řekly: Zákon nařizuje, že to má býti do 15 dnů ohlášeno, a žádné výjimky se nepřipouštějí. Ovšem ze začátku se stávalo, že když se oznámilo dokončení oprav třeba včas, druhý nebo třetí den, řekl příslušný úředník: Musíte přinést také účty, aby se vidělo, jaké opravy jste dělal, zač ty opravy byly provedeny. Stavebník si ovšem myslil: půjdu tam a podám oznámení, až dostanu účty. Čekal, ale to trvalo 4 neděle a pak teprve učinil oznámení - a prohrál to. Po těchto mnohých a smutných zkušenostech jsou ovšem teď stavebníci chytřejší a aby vyhověli, udělají to tak, že do 15 dnů předloží falešné účty, narychlo udělané, anebo tam dají předběžná oznámení a podotknou, že účty předloží později. V mnoha případech se předkládají účty naprosto ilusorní, jen aby se vyhovělo lhůtě 15 dnů.

Dal jsem v úvahu v rozpočtovém výboru, zdali by nebylo záhodné prodloužiti tuto lhůtu na 4 nebo 6 neděl. Nic by se tím nezkazilo. Přišlo se k tomu, že toho dnes není již třeba,

poněvadž stavebníci jsou dosti poučeni chybami jiných stavebníků, takže dnes, když nemohu dodati účty, ve kterých jsou vyznačeny opravy, oznámí prozatímně, že dokončili opravy a že účty předloží později. Dále je také třeba zmíniti se o tom, že úřady vyřizují tyto úlevy ohromně zdlouhavě. Jsou případy, že uplynuly dva roky od oznámení dokončení oprav, a dodnes nejsou tyto úlevy vyřízeny. Zde by bylo třeba udělati nápravu, aby berní správy vyřizovaly tyto věci urychleně tak, aby se tím nedělala zbytečná práce obcím a berním správám samým, poněvadž se předpisují daně a dávky v stejné výši, jakoby opravy nebyly udělány, a pak se to musí korigovati, berní správy musejí odpisovati předepsané daně a mají s tím práci, rovněž tak obecní úřady, které musejí odpisovati předepsané přirážky a obecní dávky. Zde by bylo záhodno, aby ministerstvo financí upozornilo berní správy, aby si v této věci trochu čileji počínaly a nenechaly příslušná akta tak dlouho ležeti nevyřízena.

Po těchto poznámkách doporučuji, aby vládní návrh zákona byl přijat beze změny. (Souhlas.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Zahajuji debatu. Slovo má pan sen. Enhuber.

Sen. Enhuber (německy): Slavný senáte!

Chtěl bych se připojiti k úvodním slovům protestu svého kamaráda Tschakerta. Není věru přípustno, abychom návrhy zákonů - neboť zákon je přece zákonem, i když zdánlivě má povahu jen formální - dostávali do rukou až pozdě odpoledne a následkem toho ve výboru večer nemohli k nim zaujmouti ani stanovisko, poněvadž jsme neměli času ani je pročísti. Mohlo by se mně namítnouti, že zde jde jen o formální prodloužení, ale zdůrazňuji ještě jednou, že zákon je vždy zákonem a jak hluboce zasahovati mohou tyto stavební zákony, ukázala nám Anglie, která se svým stavebním zákonodárstvím a nikoli snížením libry šterlingů svého času zachránila z krise.

Měli bychom v senátě již z důvodů prestižních, abychom se sami neposílali do komůrky pro starce a nepáchali sami na sobě harakiri, naléhati u našeho předsednictva na to - a učinili jsme tak již také - aby nedocházelo k takovémuto chvatu, tím spíše, ježto přece v pondělí budeme míti patrně plenární schůzi dosti bezvýznamnou, kde se tato věc mohla zcela dobře vyříditi.

Po tomto zjištění chtěl bych se k věci samé vyjádřiti jen zkrátka. Litujeme, že v §u 1 obsaženo jest omezení, že jen majitelé domů v místech s více než 5000 obyvatelů účastni budou této slevy, majitelé domů v menších místech jen tehdy, když se obec v té příčině usnese. Kdo po celá léta bydlí v takovéto malé obci, ví zcela dobře, s jakými potížemi je tam spojeno takovéto usnesení. Bylo by si bývalo naléhavě přáti, kdyby se s noblesním gestem bylo toto omezení raději vynechalo. Jde v těchto malých obcích o potřebné malodomkáře a u těch bylo by usnadnění oprav nad domech nejen velice žádoucí, nýbrž především naléhavě nutné, neboť tyto domy většinou skutečně již oprav potřebují.

Litujeme také, že se v §u 3 rovněž stanoví omezení pro domy dokončené před 1. lednem 1918 tím, že náklad na opravy domů musí činiti aspoň 3000 Kč a sleva smí činiti nejvýše 30 % daňové základny. Také zde jde o nejchudší a nejmenší majitele, kterým by se mělo pomáhati.

Ježto však čas skutečně tak pokročil a jinak by nastalo vacuum a ježto konečně stojíme na stanovisku, že každá cihla, při stavbě použitá, přispívá k opatření práce, hlasujeme sice nikoli z přesvědčení a nikterak rádi, nýbrž rovněž s těžkým srdcem tak jako pro předchozí zákon také pro tento zákon v předložené formě. (Potlesk senátorů sudetskoněmecké strany.)

Místopředseda dr Heller (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Přejí si páni zpravodajové slovo k doslovu?

Zpravodaj sen. Rušavý: Nikoli.

Zpravodaj sen. Modráček: Rovněž ne.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Budeme hlasovati ve čtení prvém o celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Není námitek.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém podle

zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Předsednictvo senátu se usneslo podle § 54 jedn. řádu, že se bude hlasovati ještě v této schůzi o projednávané osnově také ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů - za výbor soc. politický sen Rušavého, za výbor rozpočtový sen. Modráčka - zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Rušavý: Ne.

Zpravodaj sen. Modráček: Nikoliv.

Místopředseda dr Heller (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí byla schválena podle zprávy výborové také ve čtení druhém.

Přerušuji další projednávání pořadu schůze.

Do výboru techn.-dopravního nastupuje za sen. Kianičku sen. Kotrba; do výboru rozpočtového za sen. Kotrbu sen. Horák.

Předsednictvo senátu usneslo se podle § 40 jedn. řádu, aby se příští schůze konala v pondělí dne 6. prosince 1937 o 16. hod. s

1. Zpráva živn.-obchodního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 566), kterým se mění a doplňuje vládní nařízení ze dne 4. prosince 1936, č. 302 Sb. z. a n., o úpravě některých poměrů v tovární výrobě šatstva (tisk 574 ).

2. Zpráva ústavne-právneho výboru k vládnemu návrhu zákona (tisk 461) o niektorých opatreniach k zjednaniu vzájomného súladu medzi verejnými knihami, pozemkovým katastrom a skutočnou držbou v zemiach Slovenskej a Podkarpatoruskej (tisk 492).

3. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního o vládním návrhu (tisk 398), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a Jihoafrickou Unií, sjednaná výměnou not v Kapském Městě dne 27. ledna 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 12. února 1937, č. 20 Sb. z. a n. (tisk 481).

4. Zpráva výborů národohospodářského a zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 436), kterým se předkládá Národnímu shromáždění k projevu souhlasu dodatková dohoda k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a Francií ze dne 2. července 1928 a k dodatkové dohodě k této obchodní úmluvě ze dne 12. května 1933, podepsaná v Praze dne 2. března 1937 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 9. dubna 1937, č. 54 Sb. z. a n. (tisk 480).

5. Návrh, aby byla prodloužena lhůta daná §em 43 úst. listiny ku projednání usnesení posl. sněmovny o četnickém kázeňském a kárném právu, odnětí četnické hodnosti, přeložení do výslužby v řízení správním a o umisťování superarbitrovaných četnických gážistů mimo služební třídy (tisk 1).

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.