Středa 15. prosince 1937

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen p. sen. Fritsch. Uděluji mu slovo.

Sen. Fritsch (německy): Slavný senáte? Vystoupí-li zde někdo na tribunu, musí zápasiti o výraz, jak má vlastně osloviti korporaci, kterou má před sebou. Výrazem "Slavný senáte!" rozumí se ve skutečnosti zákonodárný sbor ztělesněný senátem a tu se předpokládá, že všichni ti, kdož mají čest náležeti této korporaci, měli by zde vlastně býti přítomni. Použije-li někdo zase oslovení "Dámy a pánové!", scházejí mu zase ty dámy a ti pánové. Nevím, jakého výrazu se má použíti má-li nikdo čest mluviti k lavicím anebo ke zdím. (Různé výkřiky.) Je tomu tak? V písmě svatém nalézáme slova: "Mnoho jest povolaných, ale jen málo vyvolených". Máme 450 členů parlamentu a z toho dělá obyčejně 20 až 30 zákony. Aby se vyhovělo demokracii, umožní se pák ostatním zúčastniti se diskuse o těchto zákonech. Mám dojem, že je tomu skutečně tak. Tak se skutečně stalo zvykem, že po odečtení několika málo lidí, kteří se zúčastňují aktivně zákonodárných prací a věc do posledního vypracují, postaveni býváme před hotovou skutečnost a máme jen možnost kritisovati.

Tu je při kritice podivné, že se hospodářské věci vlastně velmi málo probírají a že se o nich zde v rámci rozpočtu málo diskutuje. Podívejte se jednou na všechny řečníky, kteří mluví k rozpočtu. Dříve nebo později přijdete na sudetskoněmeckou stranu a nevím, co byste mluvili, kdyby takovéto strany nebylo. Nemohu si to vůbec představiti. Dříve nebo později visíte na nás a nenecháte na nás ovšem poctivou nit. Jsem přesvědčen, že kdyby v rozpočtu ubyla kapitola která by po případě se jmenovala letectví anebo létání ve stratosféře a kdyby se o této kapitole mluvilo, že by se ve výši 20.000 km narazilo také ještě na sudetskoněmeckou stranu. (Sen. H. Müller [německy]: To je velmi starý vtip!) Podívejte se, pane kol. Müllere, víte, šlechtictví zavazuje a tu bych vás napomenul, abyste jako rytíř rumunského řádu zachoval jistou slušnost.

Bylo, by to zde skutečně velmi nudné, kdybychom zde neměli naše sociální demokraty, kteří vnášejí trochu života. (Sen. H. Müller [německy]: To je správné, to máte pravdu!) Také včera jsme měli příležitost slyšet na př. mluviti pana kol. Hackenberga o menšinovém problému. Mluvil jako nějaký farář, ale na konec vpadl do zad těm, kteří také bojují za řešení menšinového problému. To byl celý výsledek takovéto řeči. (Různé výkřiky.)

Chci nyní přejíti k vlastnímu svému thematu. To chtěl jsem jen předeslati svým vývodům, abych obrátil pozornost na zdejší poměry a abych je charakterisoval. Spatřuji svou úlohu v tom, abych mluvil k jednotlivým kapitolám ministerstva zemědělství. Tu musím také v souvislosti s pověstmi; které v poslední době kolovaly, poukázati k tomu, že po selském způsobu děkuji našemu Pánu Bohu a také po selském způsobu s důvěrou hledím do budoucnosti. Děkuji našemu Pánu Bohu, že není správného, co se v poslední době mluvilo o změně resortů, že totiž ministerstvo zemědělství má přijíti do rukou sociálních demokratů, nýbrž že zůstane v rukou těch, kdož jsou povoláni vésti toto ministerstvo. Neboť kdyby ministerstvo zemědělství přišlo jednou do rukou sociálních demokratů, museli bychom býti připraveni na to, že věci vezmou zcela jiný běh. Bylo možno přece jen konstatovati, že se v posledních letech stalo mnoho pro zemědělství. Zmiňuji se zde především o vytvoření obilního monopolu, který přece vytrhl sedláky a tvoření cen zemědělských výrobků ze spárů bursovní spekulace. Obilní monopol je přece jen uznání hodným činem ministerstva zemědělství a uznává se také všeobecně na venkově, i když musíme přiznati, že také zde nutno ještě odstraniti výstřelky. Ovšem stálo to zde veliký boj se sociálními demokraty a jinými směry, až se skutečně dospělo tak daleko, že uznána skutečnost, že se v tomto oboru musí něco stát.

Obilní monopol přinesl sedlákům alespoň bezpečné ceny, i když se muselo rok od roku zase opětovati smlouvání o tyto ceny a i když mělo se míti za to, že zájmy zemědělství budou přiměřeně oceněny také u těch, kdož přímo nepatří k tomuto povolání. Ale boj musí tu již jednou býti, neboť když se sedlák začne hýbati, aby si vybojoval lepší utváření cen, pak se mu hned říká agrárník, agrárník! Mnohý spatřuje v agrárníkovi zemědělce, který si chodí v důstojnických vysokých botách a pepita kalhotech, jezdecký bičík v ruce, a úplně přehlíží sedláka, který právě tak má svůj podíl na ozdravění agrární politiky. Tu se vždy říká: Vy sedláci pomáhejte spolu pěstovati agrární politiku pro velké. (Sen. Reyzl [německy]: Všechno zcela falešné!) To mně připadá tak, když někdo nastrkuje velikého proti malému, když se na příklad podívám do lavic našich německých sociálních demokratů a vidím tam velkého advokáta z Teplic-Šanova, dr Hellera, který má příjem čtvrt milionu ročně, a vidím tam dobře placeného ředitele konsumního družstva a také ještě jiné lidi, pak se vás ptám: Co pak jste vy proletáři, patříte vy ke stavu dělníků? Proč chcete malému sedlákovi zazlívati, když s velkými bojuje o spravedlivé utváření cen? (Sen. H. Müller [německy]: My všichni jsme přišli z továren! - Hluk.) To se vám ovšem nehodí. (Sen. Reyzl [německy.]: Dám celé své jmění, vyměním si to hned s vámi!)

Musíme se ovšem snažiti, aby utváření cen u zemědělství v oboru pěstování dobytka uvedeno bylo do přiměřených forem. Zde nemusíme, chceme-li jíti věcem na kloub, chtít tvrditi, že dobytčí monopol je nejdůležitější věcí, nýbrž jde o to vnésti, pořádek do odbytu dobytka tím, že se zřídí tržnice jatečného dobytka, přiměřeně se obesílají trhy a stanoví se minimální ceny za dobytek resp. za maso.

Jinou otázkou je otázka ceny mléka. Mohli jsme v poslední době dosíci jen zjednání pevných cen obilí, ale v oboru cen dobytka a mléka, musíme říci, že se zde nic nezměnilo, naopak, že tou měrou, když se někde objeví zase o několik litrů mléka více na trhu, ceny ihned klesají a že se proti spravedlivému a správnému utváření cen vždy zase staví úřad, který svůj vliv uplatňuje tak, aby nemohlo dojíti ke správnému ocenění zemědělských výrobků a tím zemědělské práce. (Sen. H. Müller [německy]: Zdravá mzdová politika patří také k tomu, aby lidé mohli kupovati!) Přiznáváme, že široké kruhy nemají kupní síly, ale již dlouho jsme nabádali k tomu, aby podle daných možností konsumujícího obyvatelstva byly ceny přizpůsobeny. Není přípustno, když někdo má roční příjem 30.000 a 40.000 Kč, aby měl podíl na levném margarinu anebo stejný podíl jako dělník, který vydělává denně 10 Kč, na levných cenách mléka. Mělo by se to správně rozděliti. (Sen. Reyzl [německy] předložte plán, jak se to má provésti, to musíte zaříditi novou byrokracii! - Sen. H. Müller [německy]: To můžete zase napsati brožurku "Práce pro 300.000"!)

Další věcí, která se má projednávati, a ke které musíme zaujmouti stanovisko, jest úprava zemědělských dluhů, která svého času byla vydána za předpokladů, kterých tu nebylo. Úprava zemědělských dluhů nemůže nikdy tak, jak je vyjádřena v zákoně, projeviti příznivé účinky, poněvadž se zde v prvé řadě stala úchylka od všeobecných podmínek vyrovnání, že u zemědělského vyrovnání musí tu býti souhlas věřitelů. Ten ve většině případů nebude dán, a většinou jsou věřitelé také lidé, kteří jako ručitelé a u svých vlastních lidových peněžních ústavů mají své dluhy. Na tom ztroskotává vlastně opatření jinak zcela dobře myšlené, i dlužno žádati, aby se zjednala přiměřená náprava, aby úprava zemědělských dluhů skutečně prospěla těm, kdož jí potřebují.

Pokud jde o novou úpravu úroků z prodlení, chtěl bych upozorniti na to, že není na místě zvyk, když sedlák nyní má platiti své úroky čtvrtletně a jednou je nezaplatí, že se mu již v příštím čtvrtletí počítají úroky z prodlení. Sedlák má jen jednou v roce větší příjem, a tu by se mělo posečkání daní počítati teprve od podzimu, i když je zůstal dlužen již od jara. (Německé výkřiky: 7 až 10 % úroků z prodlení!) Ano!

Velmi důležitou a pro zemědělství obzvláště významnou je kapitola zemědělského dělnictva. Zemědělství s politováním pozoruje, že když průmysl je přiměřeně zaměstnán, dostavuje se přímo katastrofální nedostatek dělnictva v zemědělství. V čem záleží tato vada? (Sen. Wellan [německy]: V placení?) Zcela jasně, je to věcí mzdy, pracovní doby a způsobu práce. Různost mzdy, pracovní doby a způsobu a tíže práce vytvořila časem rozdíly mezi zemědělskými a průmyslovými dělníky, jejichž účinky se měly především projeviti na úkor zemědělských dělníků. Ti ovšem snaží se vyhnouti se tomuto tlaku, a celé břemeno nestejného rozdělení spadá na dělníka jako podnikatele. (Sen. Reyzl [německy]: To jsou společenské problémy!) Pánové, budete se muset jednou velmi zevrubně zabývati touto věcí. (Sen. ReyzL [německy]: Všichni, nejen my!) Neboť se může státi, že sedlák sáhne jednou k tomu prostředku, kterým dosud operovalo jen průmyslové dělnictvo, a tím je stávka, a to mělo by katastrofální účinky. Poměry jsou dnes takové, že nedostatek dělníků venku nabyl takových forem, že sedlák dnes stojí před otázkou: Mám vyjeti na pole, mám jíti ještě do chléva či nikoli? Zemědělský dělník nebude ovšem stávkovati, neboť má možnost vyhnouti se špatnému placení tím, že jde dále a vyhledá si lépe placenou práci. Projevuje se zde zvláštní zjev, že sedlák, tedy zaměstnavatel, musí vésti mzdový boj za své dělníky. (Sen. Wellan [německy]: Za 30 nebo 40 Kč týdně nemohou a nechtějí ti lidé. pracovati! - Německé výkřiky: To je gentský systém! - Sen. Wellan [němeclcy] Ti nespadají pod gentský systém, podívejte se na znojemský okres, tam vydělá otec s dcerou 60 Kč týdně!) Ale sedlák je dnes ve skutečnosti nucen řešiti dělnickou otázku lepší mzdou po případě také zkrácením pracovní doby, ale jak to má učiniti, když nemá možnost ve svém podniku na základě výroby sestrojiti kalkulaci, jako u průmyslu, která by mu umožnila, aby na základě vypočtených cen mohl lidem platiti lepší mzdy (Výkřiky. - Místopředseda dr Bas zvoní.)

Divil jsem se vždy, proč sociální demokracie anebo komunismus jevily vlastně tak málo zájmu pro naše zemědělské dělníky. Neboť snaží se přece jinak dostati pod svůj vliv všechno dělnictvo. Mluvil jsem jednou s jedním sociálně-demokratickým vůdcem dělníků o této otázce a tu mi zcela jednoduše řekl: "Nu, víte, zde se nedá moc dělat v otázce zemědělského dělnictva. Buďme rádi, že máme ještě tak hloupé lidi, kteří za tyto nízké mzdy pracují při zemědělství." (Sen. Němeček [německy]: Toho vůdce byste měl jmenovati!) To mohu učiniti, ten je z mé domoviny. Ale vy ho asi neznáte. (Sen. Wellan [německy]: Jen ho jmenujte veřejně!) Pak mi řekl zcela otevřeně a poctivě: Je pro nás zcela jasno, že když jednáme o otázce zemědělských dělníků a kdybychom chtěli nějak opraviti úroveň mzdy a po případě pracovní dobu, znamená to na konec zdražení potravin a toho věru nechceme. Podívejte se, otázku zemědělských dělníka nelze zkrátka jinak řešiti. Je to otázka mzdy a otázka pracovní doby a způsobu práce. Neboť nemažete práci zemědělského dělníka, který pracuje pod vlivem nejnepříznivějšího počasí, srovnávati s čistou prací v některém továrním podniku, když tento dělník má osmihodinovou dobu pracovní a, dělník venku při zemědělství musí pracovati 12 až 14 hodin. Je to otázka mzdy. Proto si věci ještě jednou promyslete, řešeny býti mohou jen přiměřeným utvářením cen zemědělských výrobků. Jinak to není možno. Činíme zde zodpovědnými stát, vládu a politické strany, jež tvoří vládu. Neboť jestliže stát svod vládou a politickými stranami, jež tvoří vládu, trvale zamítá cenovou kalkulaci zemědělského podnikatele a na její místo staví diktát, jestliže si dále osobuje zasahovati do výroby a plánování, pak je také povinen pečovati cestou zákona o řešení otázky zemědělských dělníků. To musíme prohlásiti. Neboť do průmyslových podniků stát nezasahuje. (Sen. Wellan [německy]: Samozřejmé zasahuje!) Alespoň nikterak měrou jako u zemědělství. Jestliže tvrdíte, že stát zasahuje, kde je pak zasahování státu u kartelů? Proč je železo u nás dražší než jinde? Kde možno pozorovati zasahování státu? Snad u některé továrny na punčochy? To je jen část problému. (Sen. Wenderlich [němeclcy]: Neházejte podnikatele a dělníky do jednoho pytle!) To nečiním, ale konečně je přece mezi nimi souvislost. Podnik je ztělesněn podnikatelem, který však může dělníka řádně platiti a sociálně pozvednouti jen tehdy, když to finanční možnosti jeho podniku připouštějí. To u průmyslu a u zemědělství jinak řešiti nelze.

Musíme v této souvislosti poukázati ještě na jinou okolnost, a tou je v poslední době se jevící hromadné stěhování zemědělských dělníků z československého státu. Musí se to viděti, jaký počet lidí jde přes hranice a hledá si za hranicemi zemědělskou práci. Jsme daleci toho volati snad po nějakém zákoně, abychom chtěli omeziti anebo zastaviti volnost stěhování státních občanů, ale nezbývá nám, bohužel, nic jiného nežli skutečně volati po takovýchto zákonech, které buď zavádějí nějakou pracovní službu alespoň do určitého stáří, anebo se snaží zabrániti odchodu nynějších zemědělských dělníků. Jsme ochotni předložiti vám své kalkulace, jsem však také ochoten dovolit zástupcům dělnictva nahlédnouti do mého selského dvora, abych sestavil kalkulaci, tak abych mohl platiti své dělníky tak jako průmysl. Snad ten neb onen má jiné zkušenosti se svými lidmi, ale takových bude dnes již málo. Celkem nutno tento ožehavý problém zemědělských. dělníků poznati a nutno také bez předpojatosti a s dobrou vůlí k němu přistoupiti.

Zmínil jsem se již před tím o velikém stěhování zemědělských dělníků přes hranice. Znám především stěhování do Německa. Proč se tito lidé stěhují? Myslíte snad, že můžete Slovákům německé a slovenské národnosti přičítati, že jdou ven, aby.se učili zdvihati ruce anebo holdovati Hitlerovi? To u těchto lidí přece nemůžete předpokládati. Ti jdou ven, poněvadž venku jsou jiné mzdy, více než dvojnásobné mzdy proti těm, které možno platiti zde. (Sen. Wellan [německy]: Poněvadž kupní síla marky je značně menší!) Připouštím, že se těm lidem marka počítá vysoko, ale musí konečně tam také žíti a měl jsem nedávno příležitost mluviti se slovenským katolickým farářem, který těm lidem provádí převoz marky do Československa a zúčtování a vklady do raiffeisenek. Ti lidé měli již 4. září 4.000 až 5.000 Kč v raiffeisenkách na Slovensku. A srovnávejte nyní s našimi dělníky? Co ti vydělali anebo co můžeme my poskytnouti a platiti svým dělníkům? Zde je také za tím trochu politické pravdy.

Jsme zvyklí slyšeti o všech zařízeních v Německu vždy jen nejtrpčí kritiku. Všechno, co se tam dělá, je špatné, všechno pro nás nevhodné. Zde máte nejlepší příklad, jak si tam představují řešení dělnické otázky. Necháme-li lidi vydělávati, pak jsou spokojeni a nepotřebuji také žádných politických stran. Spokojení lidé nepotřebují žádných politických stran. A já prohlašuji otevřeně, kdyby všichni byli hospodářsky spokojení, pak by daleko nebylo došlo k formám politického boje, v jakých dnes jej nutno vésti.

Abych se vrátil zase k otázce vystěhovalectví zemědělských dělníků. Litujeme, že musíme od vlády žádati omezení vystěhovalectví, poněvadž přece víme, jak vysoké možnosti výdělku jsou tam naproti a jak malé jsou zde. Nezbývá nám však nic jiného, nemá-li se zemědělství zastaviti, než abychom šli k příslušnému ministerstvu a prosili: Ministerstvo, žádáme od tebe omezení vystěhovalectví, kontingentování jeho vůbec. Ovšem ti, kdož tím budou postiženi a zadrženi, budou proklínati nás a zákon, který jim brání se vystěhovati. Ale jsme dnes tak daleko, že musíme volati po tomto prostředku. Buď se musí něco státi, co odvrátí mládež až do určitého stáří vyhledávati průmyslové podniky, což by také působilo blahodárněji na její zdraví, anebo musí přijíti opatření, aby zemědělské dělnictvo se nevystěhovávalo takovou měrou jako dosud.

Chtěl bych promluviti ještě o jedné věci, která také souvisí se zemědělstvím, a sice je to řešení otázky Landbanky a Volksbanky. Jak již jméno ukazuje, jest Landbank ústavem, kterou svého času založil Bund der Landwirte a která venkovskému lidu měla konati obzvláštní službu jako peněžní ústav, na druhé straně však, jak jasně vysvítá ze stanov tohoto ústavu, měla také poskytovati organisační podporu politické straně Bund der Landwirte. Tento ústav ovšem, jak všeobecně známo, ztroskotal a sdílel osud tak mnohého peněžního ústavu a je nyní naší povinností jako sedláků starati se o ubohé oběti, které tam pozbyly svého jmění nejen jako zemědělci, nýbrž také j oko němečtí soukmenovci. V letáku, který svého času rozšiřoval Bund der Landwirte, stálo, že Deutsche Landbank je daným doplněním zařízení svazu Bund der Landwirte. Dále se pravilo podle §u 35, odst. 4 stanov této banky, že alespoň 4 % celkového ryzího zisku určena jsou jako protihodnota za poskytnutou podporu svazu Bund der Landwirte. Z toho tedy jasně vysvítá, že založení této Landbanky vycházelo více méně od svazu Bund der Landwirte. Ale když se tito lidé politicky přeorientovali, vidíme svou povinnost v tom, zaujmouti stanovisko k této otázce; v různých intervencích u příslušných funkcionářů bylo slibováno, a chci dnes jen připomenouti to, aby dané sliby byly konečně také jednou splněny a že jsou částí účtu, který sudetské Němectvo bude muset předložiti při eventuálním příštím vyrovnání se státem a českými stranami.

Jinou otázkou jest ústav Volksbank v Litoměřicích. Také tento ústav, který byl zřízen již před válkou - kdežto Landbank byla zřízena po válce - octl se přirozeně následkem krise také v nesnázích a také zde bude zapotřebí, abychom vládu a určité osobnosti ve vládě připamatovali na dané sliby, a musíme žádati, aby zde někdo zasáhl, nemá-li se zde jeviti otevřená mezera v jednání s oběma národnostmi. Víme, že na druhé straně sanována a do pořádku uvedena byla celá řada českých peněžních ústavů, kdežto dodnes oba tyto peněžní ústavy - také případ Zentralbanky nebyl stoprocentně urovnán, jak by to byla spravedlnost žádala - nebyly uvedeny do pořádku. Žádáme od vlády, aby ve věci obou těchto peněžních ústavů, Landbanky i Volksbanky, jednala alespoň právě tak jako ve věci ZentraBanky a aby se v projednávání věci obou těchto peněžních ústavů neprojevila žádná mezera, aby se v obou případech postupovalo stejně. Otázky ústavů Zentralbank, Volksbank a Landbank znamenají obrovské škody pro němectví. Kdežto se vkladatelům Zentralbanky vydává nominálně 100 % ve státních papírech, přiznáno bylo u těchto dvou družstevních bank, Volksbanky a Landbanky, vkladatelům jen 60 % v takovýchto fondovních papírech. To znamená diskriminaci družstevních bank proti akciové bance. Dlužno tedy za všech okolností žádati, aby se, jak také bylo slíbeno, s vkladateli Volksbanky a Landbanky jednalo stejně jako s vkladateli Zentralbanky. Slíbeno to bylo s různých stran, ale nic se nestalo. U Volksbanky jsou vkladatelé potud nesmírně poškozeni, ježto přes 6 roků čekají a vkladatelé vesměs pocházejí z chudých vrstev lidu mezi Jabloncem a Karlovými Vary. Nepovažujeme tuto věc dosud nikterak za ukončenou a musíme žádati postavení těchto tří peněžních ústavů úplně na roveň. (Sen. Sehmidt [německy]: Hypotekární věřitelé prohlašují, že platili až 10 % úroků! - Sen. Wellan [německy]: A co vy platíte u Kreditanstalt der Deutschen, která je vám blízká?) Bylo by vůbec na čase, abychom si konečně jednou ujasnili otázku úroků. Dnes leží velké množství svazků bankovek bez užitku v peněžních ústavech, kterých hospodářství venku nepoužije, všechny peněžní ústavy mají pohotově množství peněz a byl by právě čas upraviti otázku úrokové míry. (Výkřiky.) To by také bylo nejlepší sanací a oddlužením zemědělství. (Sen. Sehmidt [německy]: Stát musí předcházeti dobrým příkladem! Vysoké úroky z prodlení za dlužné daně! - Sen. Němeček: Vy chcete, aby vám stát sanoval banky, ale daně neplatíte; jak může tedy stát sanovat vaše banky? Kdybyste platili daně, nebudete museti platit vysoké úroky z prodlení, na které si naříkáte!) Máme přece vyrovnávací fond! (Sen. Němeček: Někde by se od státu chtělo, aby dělal vše možné, ale platit daně ne!) To stát nic nestojí, je zde přece vyrovnávací fond. Daně platíme! Je přece pro stát, který je zadlužen, také dobře, když je úroková míra nízká. (Sen. Němeček: Kdo neplatí, ať Čech nebo Němec, musí počítat, že musí platit úroky z prodleni. To není žádná stranickost, ale nesprávné je, na jedné straně chtít sanovat litoměřickou Volksbanku a Landbanku a na druhé straně se neřekne, odkud stát má vzíti peníze!) Pane kolego, my přece nemluvíme o daních, mluvíme o úrocích z kapitálu. (Sen. Němeček: My mluvíme o krocích z prodlení! To pan kol. Schmidt naříká na vysoké úroky z prodlení! Ty nejsou jen pro vás, nýbrž i pro nás!) Ano, to uznáváme.

Všeobecně nutno říci, že letošní rozpočet je značně přepjatý, a všechny síly, které venku, řekněme, podle názor u pana ministra financí ještě dřímají, dlužno probuditi, aby se skutečně sehnaly všechny prostředky, jichž je zapotřebí, aby tyto věci uvedeny byly do pořádku.

My ovšem vzhledem k tomu, že dosud stále ještě nejsou menšinové problémy řešeny tou měrou, jak toho je zapotřebí, aby konečně jednou ve státě panoval klid a zdárná spolupráce, nemůžeme se spokojiti pouhými sliby a nebudeme tudíž také hlasovati pro státní rozpočet.

(Potlesk senátorů strany sudetskoněmecké.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Dytrych. Uděluji mu slovo.

Sen. Dytrych: Slavný senáte!

Jako každoročně, tak i letos bylo mně uloženo za náš klub pronésti několik slov k návrhu státního rozpočtu na rok 1938. Nebudu se moci pro krátkost času zabývati podrobně jednotlivými kapitolami a nebudu se také naopak - jak jest to nyní častěji zvykem - odchylovati od merita rozpočtové debaty.

Stojíme před skutečností, že bylo nutno rozpočet na rok 1938 podstatně zvýšiti proti rozpočtu na rok 1937. Zároveň jsme ujišťováni, že i tento zvýšený rozpočet je v rovnováze. A tohoto slovního obratu se nejvíce obávám, ježto po několik roků servíruje se nám rozpočet vyrovnaný, avšak státní závěrečný účet přesvědčí nás o opaku ohromným schodkem. Tak tomu bylo také i v r. 1936 a mám obavu, aby to nebyl zjev chronický.

Zde považuji za nutné reagovati na úvahu Venkova, že schodek za rok 1936 není vyčíslen správně, ježto ve výdajích r. 1936 jsou započítány také takové výdaje, jež byly realisovány již v letech předchozích, avšak definitivně zúčtovány teprve v r. 1936. Doufám, slavný senáte, že všichni souhlasně se mnou proti tomuto způsobu protestujete, protože tento způsob umožňuje po celou řadu let nevykazovati různé výdaje, které nemohou, resp. nemají spatřiti světlo světa a je nutno tyto výdaje odsunout na vhodnou dobu, až se vyčistí vzduch, nejlépe při výměně ministra. Tak ve výdajích r. 1936 jest obsažen nesprávný výdaj, resp. odpis za Tatrabankou as 60 mil. Kč, výdaj čsl. Obilní společnosti as 200 mil. Kč, která měly býti vykázány již r. 1935 a dřívějších, takže schodek za rok 1936 by byl o několik set milionů Kč menší.

Žádám proto, aby p. ministr financí dal bez všech obalů v r. 1937 všechny podobně utajované zálohy z let minulých vykázati, aby r. 1938 byly vykázány jen výdaje do tohoto roku skutečně patřící.

Zůstává mně nevysvětlitelné umění parlamentní úsporné komise, které, jak jsme se dočetli, byla přičtena zásluha snížení návrhu rozpočtu o několik set milionů Kč. (Sen. dr Karas: To bylo dokonce půl druhé miliardy!) Já jsem řekl: několik set milionů. I 500 milionů by bylo dost! To by svědčilo o tom, že původní návrh rozpočtu předložený jednotlivými resorty a projednaný ministerstvem financí byl sestaven již za předpokladu, že úsporná parlamentní komise bude prováděti škrty. Proto v rozpočtu byl uplatněn známý již zjev "vzájemného napalování" a návrh rozpočtu řádně "vyvatován". Divím se, že s takovým nabubřelým návrhem odpovědní činitelé troufají si přijíti před úspornou parlamentní komisi, která je ve své činnosti pák zdržována škrtáním "vaty" a hvězdářských cifer. Jest zásluhou úsporné parlamentní komise, že tuto "vatu" z rozpočtu vyřadila? Myslím, že daleko záslužnějším činem by bylo, aby komise důrazným a výstražným zákrokem podobný zjev v budoucnu zamezila. Jest mi znám případ, že jeden ze státních podniků předložil obsáhlý a velmi pracně sestavený rozpočtový elaborát, v němž vyčíslil na podkladě hospodářské skutečnosti odpovídajících dat příslušný zisk. Tento elaborát byl mu však vrácen s příkazem, aby zisk dvojnásobně zvýšil, což přivodilo nové přepracování rozpočtového návrhu podniku. Uvedený případ jen osvětluje, proč státní podniky vykazují proti rozpočtu vždy značně menší výnosy; na př. r. 1936 byl předpokládán přebytek cca 998 mil. Kč, avšak ve skutečnosti bylo odevzdáno méně o 106 mil. Kč. Jen tento letmý příklad je důkazem takřka vědomě nesprávných čísel rozpočtu ve srovnání se skutečností.

Slavný senáte! Uvaž, jaká armáda sil musí pracovati na sestavování rozpočtu a pak po zákrok u příslušných kontrolních orgánů se ukáže, že je to vlastně stavebnice, s níž si státní orgány hrají za peníze poplatníků. Soudím, že p. předseda úsporné parlamentní komise posl. Beran, který po několik let volá - ale jen volá - bez viditelného skutku po odstranění písaření, má jeden z nesčetné řady důkazů, proč se písaří. A toto hraní si s cifernými posicemi musí konečně přestat, neboť úřednický aparát slouží resp. má sloužiti k produktivním a nezbytným státním úkolům. Otázka zbytečného písaření zapadá přímo do konglomerátu otázek zhospodárnění veřejné správy vůbec.

Nechci, se o instituci pro zhospodárnění veřejné správy rozšiřovati, ježto o její činnosti bylo dosud již mnoho napsáno, avšak skutek není viditelný. Činím proto apel, tentokrát přímo na vládní činitele, aby do příští rozpočtové debaty byla v této věci zjednána náprava, zejména aby všechna agenda státní správy byla stručná, rychlá, účinná a aby se státní zaměstnanci nekvalifikovali podle počtu vyřízených čísel a podle toho, jak mnohdy "mnoho" "namlátí prázdné slámy" vzletnými slovy ve votech spisů. Zároveň s reorganisací státní správy a jejím zhospodárněním jest nutno vnésti klid do řad státních zaměstnanců, čemuž by též vhodně přispělo omezení politických vlivů ve státní administrativě na míru nejmenší. Proto žádáme také výměnu resortů.

V posledních dnech jsou úvodníky deníků naplněny úvahami o počtu státních zaměstnanců a argumentací, že personální náklady zkonsumují vlastně celé státní příjmy. Nevím, kým jsou ony články inspirovány a za jakým účelem; fakt jest, že cifry v těchto úvahách obsažené jsou tendenční, jimiž jsou státní zaměstnanci přímo provokováni, jak vidno z nesčetné korespondence, kterou jsem obdržel. Také zde nutno rázně učiniti přítrž takovémuto způsobu psaní, které dráždí nejen státní zaměstnance, nýbrž hlavně poplatníky. Poplatníci na základě takového konstatování vidí ve státních zaměstnancích, vulgárně řečena, "vyžírače státní pokladny" a nikoliv, jak tomu má býti, loyální služebníky státu a představitele státní správy. Pisatel těchto článků záměrně a tendenčně nesprávně provádějí srovnávací rozbor personálních nákladů se skutečnými státními příjmy. Nelze totiž prohlašovati, že náklad na platy zaměstnanců státních podniků v částce 2.072,000.000 Kč konsumuje část vlastních státních příjmů, neboť platy zaměstnanců státních podniků jsou hrazeny v rámci příjmů státních podniků per 8 miliard 452 mil. Kč a nikoliv z příjmů státní správy. Po úhradě těchto osobních nákladů vyplývá ještě saldo státních podniků ziskem 1.308,000.000 Kč, které se odvádí vlastní státní pokladně po odražení investic částkou 892 mil. Kč. Podobně jest tendenčně srovnáván náklad na platy učitelů v částce cca 1 miliardy Kč. Pisatelům jest to i jistě dobře známo, ale nehodí se jim to do krámu, že platy učitelů jsou hrazeny podílem výnosu daně z obratu, která jest ve státních příjmech vykázána zkráceně o tuto miliardu. Při objektivním srovnávání personálních nákladů bylo by třeba úhrn státních příjmů doplniti částkou miliardy Kč, o niž byla daň z obratu snížena, a tím zároveň snížen celkový úhrn státních příjmů. Je to docela jasné, ale jak říkám, nehodí se jim to do krámu.

Doufám, že po tomto stručném objektivním objasnění nebude se už pracovat v novinách s nesprávnými ciframi a že nebude veřejnost drážděna podobnými zprávami, které se členům Národního shromáždění tak těžko voličům vyvracejí a uvádějí na správnou míru. Právě dnes, kdy na poplatníky se kladou enormní požadavky, je nutno, aby každá uveřejňovaná cifra byla skutečně správná a dedukce z těchto cifer byly naprosto objektivní.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP