Prý byla provedena t. zv. pozemková reforma - říkám tak zvaná. Pan Sechtr obvinil pány ze soc. demokratické a čsl. socialistické strany, že prý dostali zbytkové statky, které prodali za drahé peníze. (Sen. Rejmon: V tom je kus pravdy!) Ale my do toho nemáme co mluvit. Pozemková reforma se začala prováděti r. 1922, skončila r. 1926. Už v září r. 1920 se nás 23 poslanců a 5 senátorů odloučilo od soc. dem. strany. Na sjezdu svatodušním r. 1921 jsme vytvořili komunistickou stranu, sekci III. Internacionály, nebéřeme tedy odpovědnost za to, co se dělo za tři, čtyři roky, když jsme byli již ze strany venku. (Sen. Re,jmon: Neříkám to na tvou adresu!) Ale Sechtr to říká na naši adresu. (Sen. Rejmon: No, co říká Sechtr!) No, to je pěkné. Vy můžete tedy jakoukoli bezvýznamnou osobu poslat do senátu? Pozdrav nás Pánbůh! Člověk se domnívá, že těch 50.000 lidí, kteří si ho sem poslali, ho i považují za nejvážnějšího a nejschopnějšího. Nejchytřejší už nemusí být. A tu se projevuje, že není jedno ani druhé. Ani vážnost, ani schopnost - a i ta chytrost chybí. (Sen. Fidlík: Odpovědnost!) Odpovědnost tím méně.

Pan sen. Sechtr tu řekl, že Včela byla spolutvůrkyní obilního monopolu. Aby nás Pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil! To už dále nejde! Včela dělala obilní monopol! Ten náš potvora Zmrhal se domluvil s Feierabendem a Lustigem a dělali obilní monopol. Jak asi mluví ten člověk, když přijde před své věrné! Nejsme v zásadě proti řízenému hospodářství, ale nesmí se prováděti tak raubířsky jako u nás. Ano. (Výkřiky sen. Rejmona.) Hned to dokáži.

120 až 130 Kč dostane rolník za metrák žita. Z metráku žita je 95 kg chleba, poněvadž mouka dá o 25 až 30 % víc chleba než je váha mouky; to znamená, že by u nás mohl býti chléb klidně za 1,60 Kč až 1,80 Kč. A víte, zač je! (Výkřiky.) Ano, jen si to propočítejte, pánové, poněvadž za otruby z centu žita se dostane přes 20 Kč. A vezměte si, jakým svinstvem z vašich Odkolkových mlýnů krmíte pražské obyvatelstvo; člověk nad tím žasne. Co je třeba k upečení dobrého chleba? Trochu čisté žitné mouky smísit s vodou, kmínem a solí, nechat to přes noc kvasit, hodit do pece a je z toho chléb, který se za 10 dnů může ještě jíst. Ale co prodáváte vy a melete ve mlýně v Kostelci - nebo co melete v Hlasivcových mlýnech a co pečete v Odkolkových pekárnách a prodáváte ve svých družstvech, je takové svinstvo - nemám pro to jiného názvu - že já, který jsem tvrdý člověk, nemohu jej třetí den jíst. A co stojí? 5 Kč. Za 5 Kč bochník, který má 175 dkg - to je vyložená raubírna! Dá-li se za 130, za 140 Kč 1 q pšenice a prodává se pšeničná mouka za 280 Kč, je to rovněž raubírna. A najednou se dovídáme z účetní uzávěrky, že obilní monopol dostane ze státní pokladny 100 mil. Kč ročně. Vážení přítomní, ročně 100 mil. Kč Jen vezměte Všechny vaše argumenty proti našim, co nám vyčítají vaši agenti na vesnici, že bereme poslanecký plat - vaši poslanci jej také berou, ale 100 mil. Kč je plat pro všech 300 poslanců a 150 senátorů na 4 roky. To sežere obilní monopol za rok a to je řízené hospodaření. To je vzor - a teď nás pan Sechtr chce do toho namočit, že Včela prý také vytvářela obilní monopol. (Sen. Rejmon: Kolik set vagonů dal monopol za zlevněnou cenu pro vrstvy nezaměstnaných?) Komu? Mussolinimu a Hitlerovi. My víme tolik, že se vyvezlo 3 mil. q Mussolinimu a Hitlerovi, k vůli jejichž evropské politice musí dávati Československá republika 8 miliard na opevnění a na zbrojení státu a armády. To právě byla ta lotrovina, že pro Hitlera a Mussoliniho je to za 90 Kč, ale matce, která vychovává budoucí vojáky, prodáváte pšeničnou mouku třikrát dráže, za 280 Kč, právě tak jako je cukr pro Mussoliniho a Hitlera za 70 hal., ale pro matku za 6,30 Kč. Proto právě, vážení pánové, Se musíme postavit proti vaší politice, poněvadž vyčítáte, že Včela nebo jiné dělnické konsumy jsou také výdělečné konsumy a neplatí daně. Já mám schovaný list agrární strany, brněnskou "Svobodu", kde je bilanční zpráva agrárního družstva z Přerova, které mělo za r. 1936 obrat 71 mil. Kč á vykázalo ke zdanění čistých 9.900 Kč. (Slyšte!) Z 71 milionů! Oni štvou živnostníky proti:dělníkům, že dělníci mají konsumy. Jejich družstva stržila podle statistiky za rok 22 miliard Kč. Ale naše konsumy na vesnici, které trží měsíčně 8.000 až 10.000 Kč, prý ničí živnostníka; obilní monopol ho neničí, mlynářský monopol rovněž ne. To všechno je vedle. Musí se štvát. Proti komu? Proti komunistům. (Výkřiky.) Podívejte se, máte sen. Sechtra ve svém středu; buď mu dejte hodiny z politické školy nebo ho nepouštějte na tribunu a já jsem o tom nemusil tak široce mluvit. Když on zde dnes řekne, že máme spadeno na republikánskou stranu proto, že nás pomohla vyhnat z dělnického domu v Hybernské ulici v r. 1920 - promiňte, je to politický rozhled důstojný senátora? On má daleko menší nos než já, ale nic větší rozhled než na špičku svého nosu.

My jsme měli svého času s vámi blok proti reakci. V jedenáctém roce - já už jsem tehdy byl stranou kandidován do Vídně - jste dostali 36 až 38 mandátů. (Sen. Krejčí: Reagovali tenkrát!) Ano, já to vysvětlím. Reagovali jsme proti reakci římské, proti reakci, která tehdy dost chránila Rakousko. Předáci byli v milosti u panujících ve Vídni a my jsme se, ať už z důvodů kulturních, z části hospodářských a i z některých národních důvodů, postavili více méně proti. My jsme v našem okrese porazili švagra následníka trůnu a vyhrál to váš poslanec, rolník Tomáš Mlčoch, protože jste tehdy byli chudá strana, bez dnešního Stoupala, bez Kuneše Sonntaga z Angločeské, bez Anglobank, bez syndikátů. Tehdy, myslím, ještě žil zakladatel Alfons Šťastný, který byl sám šestkrát exekvován. Měli jsme cosi spolu jako strana drobného lidu, ožebračeného kapitálem, úroky a daněmi, ale dnes vy, vaše pravice, representuje největší reakci v Československu - a reakci nejnebezpečnější. Je ještě větší reakce, trochu hloupější a tím méně nebezpečná tam u těch Gadulů Rajdů a u těch, kteří ještě nevědí, ke kterému křídlu sjednocených patří, tam jsou s těmi hodinkami, ať takovými nebo onakými. Ale vy jste nejnebezpečnější. Proč? (Výkřiky.) Poněvadž se snažíte strhnout na sebe... (Sen. Rejmon: Nebojte se nás!) Ani mne nenapadne. Já se nebiji jen za sebe, nýbrž za 50.000 hlasů, které jsem musil dostat, než jsem se sem do senátu dostal. Proč? Poněvadž se snažíte - a zatím uhýbáním j mých stran se vám to daří strhnout na nebe hospodářství, z něhož by mohly plynout stamiliony a miliardy do státní pokladny. Proč by nemohl být cukerní monopol jako je tabákový? Proč by nemohl být špiritusový právě tak jako tabákový? To není možné, aby státní monopol vydělával tu diferenci na litru lihu mezi 2,50 Kč, za které se míchá 99 % do benzinu, a 40 Kč, za které se prodává pro lidi? To by nemohla dostat státní pokladna? Ale ostatní strany vám uhýbají a na. nás je, abychom vám to připomínali, poněvadž není, pane kolego z agrární strany, větší reakce - a nazvu to ještě něčím horším - není většího zločinu než nechat v obilních skladištích od 1. srpna 1936 hnít 10 milionů metrických centů obilí a vedle toho nechat 10 milionů lidí hladovět. Není větší reakce. Vy jste to viděli právě tak. My drolení rolníci jsme nedovezli 7 mil. q pšenice do skladišť, do takových skladišť monopolu dovezl diosecký cukrovar, statky rodiny Vraných a zbytkaři obilí, pšenici, a pak každý chudák musil doplácet na uskladnění 18 Kč, poněvadž páni v r. 1935 dostali víc za metrák pšenice.

Tedy ne z těch příčin - ne pro dělnický dům v Hybernské ulici máme proti agrárníkům nějaké staré záští. Ale s hlediska hájení zájmů celé pracující třídy, dělnické třídy, inteligence se krajně stavíme proti vám.

A nejpodařenější bylo: Napřed pracuj, potom šetři a pak můžeš mít majetek. Tedy: Dělníče, pracuj za 60, 70 haléřů nebo 1 Kč za hodinu, a pak si můžeš koupit akcie syndikátu hodonínských cukrovarů nebo některého lihovaru. Každý nemá takové štěstí jako rolník, s nímž polemisuji, aby vydělával i na pražském popeli; jsou lidé, kteří ho v Praze po řadu let viděli a znali jako popeláře, který vyvážel a rolníkům prodával popel. Každý nemá takové štěstí, aby dostal 9.000 měřic půdy, 1 ha za 950 Kč, jako rodina Vraných a Šimůnkova. Každý nemá takové štěstí, aby z obyčejného písaříčka u dr Kubise v Severomoravské národní jednotě se stal majitelem nebo aspoň ředitelem 9 cukrovarů, elektrárny v Přerově, lihovaru a jiných podniků. (Výkřiky.) Tedy je to Viktor Stoupal, když nevíte, kdo to byl. To na to musí mít člověk jednak žílu, jednak štěstí a také hodně... (Sen. Rejmon: Také kus rozumu!) To je pravda, přece není možno,bez rozumu přijíti k milionům, zvláště když ho má člověk trochu víc a použije ho místo v zájmu veřejnosti v zájmu své kapsy a drží se hesla: Člověče, přičiň se, trochu přikrádej a Pánbůh ti požehná a máš to. Tedy ty věci jsou takového rázu, že chtěj nechtěj... (Sen. Rejmon: Kdybys, také počítal ty miliony někde jinde, ale tam se asi bojíš počítat!) Nosíval jsem to schovávat Preissovi, ten má teď 8.000 Kč za hodinu a povídal, že již bolševické peníze schovávat nebude. Do vašich bank bych to nedal.

Byla tu ráno zmínka o mléce. Vůbec se divím; že pražské obecenstvo, milion lidí ve Velké Praze, by si dalo líbit, aby jim ještě bylo mléko lichvářsky zdraženo o 30 hal. na 1 litru. Před tím, než byla zavedena pasteurisace, dostával rolník na venkově za litr mléka 1,05-1,10 Kč, ten, kdo dovezl do Prahy 5 až 6 hl mléka koníkem nebo autem, byl při tom pohodlně živ a my, poněvadž mám v Praze dva kluky, jsme kupovali mléko za 1,40 Kč. Dnes si pan Sechtr stěžuje, že venku se platí za mléko 83 haléřů, ale v Praze se prodává štemplované za 1,80 Kč. Kdo je tedy ta potvora zloděj, kdo si nechává rozdíl mezi 1,80 Kč a 83 hal.? (Výkřiky.) Konsum prodává mléko za 1,40 Kč a platí o 20 hal. více za litr než vy. (Sen. Rejmon: To je obehraná písnička!) Pánové, jako nebude nikdy starý cukr, jako nebude nikdy stará zlodějna špiritusová, pro kterou musel jíti s tohoto místa pan Prášek, váš svatý, váš jediný ministr za Rakouska, tak nebudou nikdy staré jiné zlodějny, nebudou staré Otrokovice, ani mléko, ani ostatní, protože zlodějna zůstává vždy zlodějnou. (Výkřiky.) Těžko by se dokázalo, že jsem z veřejných funkcí nebo v jakémkoliv výdělečném podniku se nějak obohatil. (Výkřiky.) Jen se určitě vyjádřete mimo tuto i síň, a já vám dám příležitost, abyste se přen svědčil, že za 18 roků poslancování nekoupil jsem si ani psí boudu ani zbytkový statek.

(Sen. Machovský: V časopise "Zlín" byla zmínka o nějakých nevlastních dcerách, které dostaly...) Což chodím za vámi, abych věděl, jestli jste hřešil jenom doma, či zdali hřešíte i venku? U nás je teplejší kraj, teplejší krev, nezazlívejte mi to. Naříkáte na špatnou populaci, tak buďte rádi, že je zde někdo... (Veselost. - Sen. Rejmon: Teď jsi z toho udělal kabaret!) Když mi někdo vyčítá něco takového, co se psalo ve "Zlíně" - copak já za ním chodím, je-li ještě "fest"?

Nakonec chci ještě uvésti, co řekl Sechtr a za co by zasloužil zavřít pusu. Náš soudruh Nedvěd při projednávání rozpočtu ministerstva školství podal několik věcně odůvodněných návrhů na zdokonalení školské výchovy, ale prosím, pan Sechtr povídá, že u vzdělaného národa - při tom podle stenografického protokolu ukazuje na naše lavice - lidé jako jsme my nemohli by ani mluviti; my prý máme zájem, aby lid byl nevědomý, protože v té nevědomosti nejsou naše činy vidět. My již jako sociální demokraté i dnes jako komunisté snažili jsme se a snažíme pozvednouti dělníka, jehož je to škodou, že mimo schůzi jde do hospody, snažili jsme se přivésti ho ke čtení časopisů a knih, ale pan Sechtr nás obviňuje, že máme interes na tom, aby národ byl co nejméně vědomý. Co udělala lidová fronta ve Španělsku, když přišla k moci? Na prvém místě stavěla školy. Nebo co udělali komunisté v Sovětském svazu, když se dostali k moci? Na prvém místě stavěli školy. Ale marně - v očích agrárního senátora nenalézáme milosti my, kteří prý chceme mít národ hloupý a on chytrý. Myslím, že je tomu opačně. Tak slušně, vážně a hlavně tak pravdivě polemisuje řečník strany, která má 4 ministry a předsedu vlády. Pan Sechtr je velký kavalír, zvláště když začne rozdávat vládním socialistům provazy. Nedivíme se tomu. čeho je kdo plný, to z něho leze. Z valacha nelezou nikdy konvalinky. (Veselost.)

Není jistě radostným zjevem, že zde musíme polemisovati s politiky takového "vysokého" státnického rozhledu. Je nejvyšší čas, aby opravdoví zástupci pracujícího lidu měst i venkova se jednou dohodli a vytvořili po vzoru francouzském jednotnou frontu a na jejím podkladě vládu lidové fronty. (Potlesk.)

Místopředseda dr Bas (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan sen. dr Szilassy. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Szilassy (maďarsky): Vážený senát!

Rozpočet na obranu štátu, ako terajší rozpočet práve nazvali, je vybudovaný na myšlienke, že vojenské investície poskytnú štátu bezpečnosť. Táto jednostranná myšlienka nevšíma si toho, že úkolom obrany štátu nie je len to, aby štátne územie bolo chránené proti nepriateľu vonkajšiemu, čo by opravdu lacnejšie mohla vykonať mierová zahraničná politika, ktorá by odstránila všetky trenice, lež o veľa potrebnejšia a s hľadiska obrany štátu významnejšia je ochrana prosperity, živobytia a majetkov štátnych občanov, s ktorou ochranou tento rozpočet práve nepočíta. To nepriateľské ovzdušie, v dôsledku ktorého pokladá vláda za potrebné stroviť nové miliardy na účele vojenské, je práve tak rezultátom pochybenej politiky vlády, ako to, že v dôsledku toho musí uložiť štátnym občanom nové bremená, čím ohrožuje ich živobytie. Prejavy ministra financií, ktoré sa opakujú každého roku, mluvia stále o vyrovnaných a vyvážených rozpočtoch, o príjmových prebytkoch, kým v dôsledku vzrastu štátneho dlhu a jeho úrokov zaraďujú sa nové a nové bremená v kapitole rozpočtovej "štátny dlh", kde za tri krátke roky zvýšily sa dlhy o 9 miliárd z diferencií, ktoré sa ukazovaly medzi vyváženými rozpočty a skutočným stavom. Smutnou útechou je, že niektoré položky zahraničného štátneho dlhu značne sa snížily v dôsledku poklesu franku, lebo veď nemôže nás utešovať to, že tiež sníženie tuzemského štátneho dlhu môžeme očakávať iba od sníženia hodnoty koruny.

Vláda každým pádom i teraz stroví peniaze, požadované na preliminované výdavky, lebo nepočíta sa s únosnosťou obyvateľstva, ktorá s roka na rok klesá následkom zchátrania hospodárskych pomerov. Dojde k situácii, že hranice budú chránené vzorne vyzbrojeným a vystrojeným vojskom, najmodernejšími opevneniami, za týmito však sa utiahne zúfalosť naprosto ošarpaného a preto nespokojného obyvateľstva, lebo či môže tu byť spokojnosť, keď každý pracuje len k tomu, aby vyhovel stupňovaným požiadavkám štátu a iných verejných ustanovizni. Obzvlášte maďarstvo chová opravnenú nedôveru voči vládnemu systému, ktorý kladie naň stále len ťarchy, ale neposkytuje mu dotácie v pomere ním nesených bremien.

Niektoré položky rozpočtu žive charakterizujú Slovensko a v ňom situáciu Maďarov vo vzťahoch k republike. Kým príjmová číslica priamych daní na Slovensku činí 8,5 % všetkých priamych daní, dotiaľ štátny erár požaduje od Slovenska na úrokoch a pokutách 19 % celej sumy, očakávanej pod týmto titulom z celej republiky. Rozpočet očakáva zo Slovenska plných 40 % sumy preliminovanej pod titulom súdnych poplatkov a práve tak 35 % poplatkových úrokov a pokút. Zo sumy plynúcej z odpredaja zmenkových blanketov očakáva rozpočet zo Slovenska 40 % celého príjmu. Práve tieto položky ukazujú na neudržiteľný stav bernej administrácie, ktorá v 90 % všetkých prípadov pracuje kontumáciou a poriadkovými pokutami.

Výška rozsudkových a exekučných súdnych poplatkov a nepomerne vysoký príjem z odpredaja zmenečných blanketov poskytuje Slovensku výnimečné vyznamenanie, že ho stavia na vedúce miesto medzi všetkými krajinami republiky. Tento primát ukazuje na hospodársku zchátralosť Slovenska, a to v prvom rade na zchátralosť hospodárstva zemedelského, lebo veď Slovensko žije v prevážnej väčšine z poľnohospodárstva. Centrum poľnohospodárskej produkcie na Slovensku jak čo do kvantity, tak čo do kvality je v územiach Maďarmi obydlených a preto opatrenia, ktoré škodia poľnohospodárstvu, postihujú v prvom rade nas Maďarov.

Medzi nimi je na prvom mieste usmernené hospodárstvo. Obiľného monopolu nebolo treba k tomu, aby pomohol poľnohospodárstvu, lež k tomu, lebo pre krajiny historické, zariadené na priemyselný vývoz, znamenalo nepríjemnú ťarchu to, že v ceste vývozu stoja pšeničné maďarské kraje na Slovensku. Preto sa zabraňuje produkcii obmedzovaním osevnej plochy pšenice a preto bol odbyt prenesený na súkromnú spoločnosť, vystrojenú štátno mocenskými právami, na jejž hospodárstvo dopláca štát stámiliony z daňových halierov poplatníkov. Pre dnešný vládny režim je príznačné, že takéto privilegované spoločnosti môžu sa zohrievať pri ohničku vládnych strán a že tento stranícky system, vyhlašovaný za demokratický, môže pomocou takýchto spoločností stať sa systémom výdelečných podnikov, slúžiacich záujmom straníckym. Ich výdelečná činnosť koncentruje sa na poli zemedelstva a je rozšírená takmer na všetky obory poľnohospodárstva. Rozpočet bere teraz cukernému kartelu 70 milionov a liehovému syndikátu 30 milionov, sumy, ktoré nemôžu byť prenesené na konzumentov. Tým, sa nepriamo priznáva, že tieto privilegované spoločnosti poškodily v predchozích rokoch producenta i konzumenta prinajmenšom o tie isté obnosy. Teraz táto ťarcha spadá dozaista len na nechránených producentov. Tieto obchodné organizácie, zasunuté medzi producenta a konsumenta, obdržia podľa rozpočtu milionové sumy na podporách a dotaciách. Tiež chov dobytka je ničený dovozom vybrakovaných chovných zvierat zo Švajciarska; sú to podľa názoru znalcov z väčšej časti zvieratá, ktorých si neprajú chovatelia ani vo Švajciarsku ani v iných štátoch. Výroba umelých tukov, produkovaných zo surovín cudzozemských, zničí produkciu masla a chov tučného bravu na Slovensku.

Ťarchu tejto hospodárskej politiky pociťuje zvlášte Maďarstvo na Slovensku. Za dopravu svojích produktov na odbytové trhy musí platiť, vysoké dopravné a musí zaplatiť tiež dopravné za dopravu priemyselných produktov k nemu. A preto dostáva za svoje produkty o 40 % menej než zemedelci v krajinách historických, naproti tomu o toľko viac musí platiť za svoje potreby a pritom jeho verejné bremená v relácii k jednomu kat. jutru sú značne vyššie než v krajinách historických. Trpí i tým, že o verejné cesty na Slovensku stará sa štát iba s hľadiska vojenského, pri čom hľadiská hospodárske zostávajú nepovšimnuté. Následkom toho na pr. obyvateľstvo asi 8 až 10 maďarských obcí okresu modrokamenského v období pŕšok nemôže sa dostať z obce von. Takýchto krajov Maďarmi obydlených je na Slovensku niekoľko. A kým silničnú sieť v krajinách historických udržuje takmer bez výnimky štát, dotiaľ na Slovensku spravujú sa cesty v dľžke niekoľko tisíc km z krajinských, obecných a vicinálnych pokladníc, čím je tamojšie obyvateľstvo zvlášte zaťažené.

K ostatným anomálnym vládnym opatreniam na ochranu zemedelstva dôstojne sa druží úprava zemedelských dlžôb. Podľa zprávy hlavného tlačového orgána agrárnej strany "Venkova" bolo dosiaľ požiadané o vnútené zemedelské vyrovnania v 15.622 prípadoch. Z týchto bolo definitívne vybavené 6539 prípadov, z čoho v 865 prípadoch sa vyrovnanie zdarilo, v 1334 prípadoch veritelia vyrovnanie neprijali a v 4340 prípadoch bola vec pravoplatne zastavená. Počet úspešných vnútených vyrovnaní tedy činí 13.3 % všetkých skoncovaných vecí. Pri každom vnútenom vyrovnaní treba počítať s útratami najmenej 3000 Kč pod titulom napísania žiadosti, odhadných trôv, nákladov pojednávaní a majetkového dozorcu atď. A tedy nariadenie o zemedelskom vyrovnaní, ktoré má slúžiť k ochrane roľníka, znamená pri najmenšom 30 milionový nad výdavok pre gazdov, ktorí sa uchýlili k tomuto poslednému útočišťu a podali návrh na vnútené vyrovnanie. Z týchto 30 milionov je 27 milionov zbytočne vyhodený peniaz. Tu už právom možno hovoriť o bankrote úpravy zemedelských dlžôb a to tým väčšmi, keďže ani úspešne skoncované vnútené vyrovnania neznamenajú v každom prípade uspokojenie, lebo dlžníci nebudú môcť vždycky zaplatiť vysokú ročnú kvotu. Týmto vnúteným vyrovnaniam zemedelským podobajú sa v účinku nariadenia o moratoriu. Zadlžení gazdovia, ktorí opierajúc sa o moratorium pokusili sa odvrátiť od seba hrozivé exekúcie, stali sa prevádzaním medzitýmnych berných exekúcií neschopnými k platu a ich dlžoby sa iba zväčšily útratami odkladov, dovolávajúcich sa moratoria, trovami obnovených exekúcií a súdnych poplatkov. Bola-li by sostavená, štatistika o týchto prírastkoch dlžôb, ukázaly by nám jej číslice dáta neuveriteľné.

Týmito opatreniami na ochranu zemedelcov sú postižení hlavne zemedelci maďarskí, lebo za nimi nestoja ani banky, ani úverné družstvá ani iné inštitúcie, ktoré by im chcely alebo mohly pomôcť. Ba opodstatnená je obava, že dávno už sľúbená zemedelská banka, ktorú chce zriadiť ministerstvo zemedelstva na konvertovanie zemedelských dlžôb a na vykupovanie naprosto zadlžených statkov, ustaví sa priamo za tým účelom, aby zadlžené statky maďarských roľníkov použila k novej kolonizácii.

Ministerstvo zemedelstva preliminuje veľa milionov na produkčné, organizačné a kultúrne účele zemedelské. Maďarskí zemedelci dostanú z toho len odrobinky, lebo oni v rozdeľovacích orgánoch a hlavne v zemedelskej rade na Slovensku nemajú zastúpenia. Márne produkuje maďarský roľník pšenicu i vo svetovej relácii súťaže schopnú, nemá slova a zastúpenia v orgánoch, kde sa vybavujú veci poľnohospodárske. Z menšinových sľubov pána predsedu vlády boly úplne vynechané hospodárske nároky maďarskej menšiny, zabývajúcej sa prevážne zemedelstvom. Podľa nášho početného pomeru a našej hospodárskej významnosti máme my právny nárok na samostatnú maďarskú zemedelskú radu, ktorá by bola povolaná usmerňovať našu zemedelskú kultúru, naše zemedelské organizácie a družstvá, a požadovať od štátu pod týmto titulom príslušné subvencie, primerané našemu početnému pomeru. Veď dnes z berných halierov maďarských gazdov podporuje sa nemaďarské zemedelstvo, nemaďarská zemedelská kultúrá a nemaďarské zemedelské akcie.

Ako o charakteristickom prípade musím sa zmieniť o tom, že gazdovský spolok stredného Slovenska poriada niekoľko kurzov v obciach okresov Lučenec a Modrý Kameň. Pre tieto kurzy požaduje od okresov subvenciu. Okres lučenecký nedal nič a okres modrokamenský dal všeho všade 100 Kč, v dobe, kde okresy ťažkými tisícami podporujú nemaďarské spolky, ktoré pôsobia mimo územia okresu.

Zákon č. 210/1919 znemožňuje organizovanie maďarského družstevného centra, kým na vidiekoch Maďarmi obývaných zriaďujú sa filiálky veľkých českých družstevných ústredieň.

Pre maďarských zemedelcov nevydávajú sa informačné a poučné výtisky v jazyku maďarskom a preto maďarský gazda nevie, kedy môže požiadať o podporu a akú podporu. Postihne-li maďarskú obec povodeň alebo iná živelná pohroma, obdržia gazdovia iba halierové podpory, kým kolonisti usídlení do stredu Maďarského etnika dostávajú i v najúrodnejších rokoch podpory na osive, umelých hnojivách, strojoch a iných zariadeniach.

Podľa údajov sčítania ľudu z r. 1930 patrí asi 1/3, t. j. 200.000 duší maďarstva v republike k cirkvi reformovanej, kým zo Slovákov patrí k nej len 18.000 duší. Cirkev reformovaná na synode, konanej v januári 1928, usniesla sa na svojej ústave za povšimnutia prianí vtedajšej vlády a do tejto ústavy doslovne a bez akýchkoľvek zmien pojala ustanovenia, predpísané vládou o zriadení slovenského seniorátu. Vládu na synode zastupoval býv. minister dr Juraj Slávika ministrom kultu bol dnešný pán predseda vlády dr Hodža. Desať uplynulých rokov nestačilo k tomu, aby sa táto ústava dostala do ministerskej rady ku schváleniu. Šesť rokov trvalo, než bol maďarský text preložený do úradného jazyka. Avšak preložený text leží už od 30. augusta 1934 v ministerstve školstva, resp. na jeho referáte v Bratislave a dnes ešte nikto nevie, zda byrokracia dá uzriať tejto veci tak ďaleko, aby sa ona behom budúceho roku dostala do ministerskej rady. Správa cirkvi reformovanej nemá viny na tom, že slovenský seniorát nemohol byť ešte ustavený. A preca sa opätovne zvedajú ponosy, že maďarská majorita cirkve hatí uspokojenie nároku slovenskej menšiny. Táto obžaloba pripomína nam bájku Aesopovu o vlku a beránku. Pán predseda vlády snáď by mohol mať toľko vlivu, aby - keď už nemôže snáď byrokraciu popohnať do rychlejšieho pracovného tempa - aspoň k trpezlivosti napomenul slovenských kalvinistov, ktorí doma i v cudzine žalujú na Maďarov.

Reformovaná cirkev na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi vydržuje s veľkými obeťmi svoj teologický seminár už 13 rokov bez akejkolvek štátnej podpory. Už viac ako 60 jeho bývalých chovancov pôsobí v náboženských obciach cirkvi reformovanej ako duchovní bez kongruy. Vláda napriek tomu nepriznala tomuto semináru právo verejnosti, v dôsledku čoho vo smysle § 144, bod 2 zákona č. 103/ 1926 chovanci, ktorí sú synovia štátnych zamestnancov alebo penzistov, nedostávajú výchovné. Maďarská mládež náboženstva reformátskeho sa v československom štáte len veľmi nesnadno umiesťuje a zaťaží-li vláda jej osud ešte i tým, že kandidátom duchovenstva odníma výchovné, tu sa previňuje proti svojmu sociálnemu poslaniu, lebo trestá mládež nespravedlne, ako škuľavý mäsiar, ktorý inam sekne než kam hľadí.

Štátne zastupiteľstvo zhabalo dnešné číslo "Prágai Magyar Hirlapu" preto, lebo v ňom vyšiel článok o oprave, ktorá bola uverejnená stran článku napísaného o posmrtnej svätej omši konanej za prezidenta Masaryka v Mukačeve. Nechcem sa s článkom samým zabývať, chcem len podotknúť k tejto veci toľko, že čo do zachádzania s národnými menšinami v tejto republike je príznačné, že naše listy sa konfiškujú i pre články, v ktorých sa tvrdí, že istý vojenský duchovný sa nevyzná v práve cirkevnom. Rozpočet neprijímam. (Potlesk.)

Místopředseda sen. dr Bas (zvoní). Přerušuji rozpravu, jakož i další projednávání pořadu schůze.

Předsednictvo senátu usneslo se podle §u 40 jede. řádu, aby se příští schůze konala zítra v pátek dne 17. prosince 1937 o 9. hod. s

Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 580) k vládnímu návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona na r. 1938 (tisk 585) a o prohlášení ministra financí, učiněném v 92. schůzi senátu dne 6. prosince 1937.

Konstatuji, že žádný návrh k tomu podán nebyl.

Končím schůzi.