Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Bas, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 101 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Zadina.

Předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr Horák.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Buday zahájil schůzi v 15 hod. 14 min.

obdrželi: na dnešní schůzi sen. Dundr, dodatečně na včerejší schůzi sen. Popovič, na tento týden sen. dr Šmeral.

Zprávy tisky 660, 661.

Místopředseda dr Buday (zvoní): Budeme prejednávat denný poriadok. Navrhujem, aby slúčeno bolo jednaní o odst. 1 a 2 dnešného denného poriadku podľa §u 39 jedn. poriadku.

Konštatujem, že senát je spôsobilý sa usnášať.

Kto s týmto mým návrhom súhlasí, nech zvedne ruku. (Děje se.)

To je väčšina. Návrh je schválený.

Prejednáme tedy spoločne, odst. 1 a 2 poriadku.

Zpravodajcami sú: pri odst. 1 poriadku za výbor národohospodársky sen. Jakubec, za výbor úst.-právny sen. Novák (rep.), pri odst. 2 poriadku za oba výbory sen. Novák (rep. ).

Dávam slovo prvému zpravodajcovi k odst. 1 poriadku, pánu sen. Jakubcovi.

Zpravodaj sen. Jakubec: Slavný senáte!

Za trvání zemědělské krise dostaly se četné zemědělské podniky do těžké finanční situace, a to hlavně v důsledku hlubokého poklesu cen zemědělských produktů, takže v mnoha případech hrozil zemědělským usedlostem exekuční prodej nebo konkurs.

Aby byla poskytnuta možnost pomoci a záchrany těmto podnikům, bylo vydáno na podkladě zmocňovacího zákona vládní nařízení ze dne 21. prosince 1935, čís. 250 Sb. z. a n., o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci, aby mohli staré závazky, které vznikly v době krise, spláceti po dobu osmi nebo devíti let. Lhůta devítiletá vztahovala se na oblasti tak zv. "nouzové", které byly v minulých letech postiženy živelní pohromou. Povinnost k splátkám začínala 1. říjnem 1936 a do té doby byly také odloženy všechny exekuce a konkursy. Doplňkem k tomuto vládnímu nařízení bylo vládní nařízení ze dne 31. března 1936, čís. 76 Sb. z. a n., jímž předpisy vyrovnávacího řádu, vydaného zákonem čís. 64/ 1931 Sb. z. a n., byly přizpůsobeny zvláštní povaze zemědělského podnikání.

Lhůta stanovená vl. nařízením č. 250 z r. 1935 do 30. září 1936 nestačila mnohým zemědělským podnikům, aby si úvěrové záležitosti uspokojivě vyřešily; a ježto to byly podniky, na něž bylo nutno vzíti zřetel, byly posunuty lhůty pro splátky na staré dluhy na 31. ledna 1937 a 1. února 1937, a to pro dlužníky tří kategorií:

1. o jejichž návrhu na zahájení zemědělského vyrovnávacího řízení nebylo do 1. října 1936 ještě pravoplatně rozhodnuto,

2. kteří do 31. října 1936 podali návrh na zahájení zemědělského vyrovnávacího řízení,

3. kteří do 31. října 1936 se přihlásili u exekučního soudu, u něhož bylo proti nim vedeno exekuční řízení, odložené podle vl. nař. 250 z r. 1935, o další odklad.

Posunutí lhůt odkladu exekucí a konkursů a povinnosti spláceti bylo provedeno ještě dvakráte, a to vl. nař. ze dne 29. ledna 1937, čís. 14, jímž posunuty byly lhůty k 30. září a 1. říjnu 1937, a pak vlád. nař. ze dne 24. června 1937, jímž stanoveny byly lhůty k 31. březnu a 1. dubnu 1938.

Posunutí lhůt bylo provedeno proto, že hospodářská situace dlužníků, pro které tato vládní nařízení byla vydána, se v celku nezlepšila. Ani dnešní situaci nelze označiti za zlepšenou. Proto navrhuje vláda opětné posunutí lhůt, a to o jeden rok. Činí tak proto, aby nebyly zmařeny dosavadní pokusy o záchranu zemědělců, kteří jsou v těžké finanční situaci, jimž hrozí nebezpečí exekuce nebo konkursu. Je nutno upozorniti, že jest nanejvýše naléhavé, aby v této jednoroční době, o niž je prodloužen odklad exekucí, byla konečně vyřešena otázka uspokojivé pomoci zadluženým zemědělcům, na niž oni tak toužebně čekají, především zřízením pomocného fondu. Stav dosavadní je neudržitelný a je ke škodě jak dlužníků tak věřitelů.

Navrhovaný zákon je hospodářsky i sociálně odůvodněn, proto národohospodářský výbor doporučuje plenu senátu jeho schválení tak, jak byl odhlasován a přijat posl. sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Dávam slovo zpravodajcovi za výbor ústavne-právny, pánu sen. Novákovi (rep.).

Zpravodaj sen. Novák (rep.): Slavný senáte!

Obě osnovy, na kterých se včerejšího dne usnesla posl. sněmovna, naše tisky 656 a 657, znamenají jen další prodloužení některých dosavadních opatření ve prospěch zemědělských dlužníků.

Důsledky zemědělské krise minulých let, která způsobila těžké zadlužení zemědělského podnikání, vynutily si, že se zákonodární činitelé musili opětně zabývati problémem, jali zachrániti dlužníky, ohrožené exekucemi na jejich majetku, před úplným zhroucením a před zničením jejich hospodářské existence. Řada těchto zákonodárných opatření byla zahájena zákonem ze dne 5. května 1933, č. 74 Sb. z. a n., kterým se dočasně upravuje výkon exekuce proti zemědělcům. Následovalo pak vládní nařízení ze dne 29. června 1933, č. 155 Sb. z. a n., o dočasných opatřeních v oboru řízení konkursního na jmění zemědělců, zákony ze dne 22. prosince 1933, č. 250 Sb. z. a n., a ze dne 24. února 1934, č. 33 Sb. z. a n., a vládního nařízení ze dne 22. prosince 1934, č. 259 Sb. z. a n.

Hlavním obsahem těchto předpisů bylo, že se odkládaly exekuce a konkursy na jmění zemědělců na dobu postupně prodlužovanou. V r. 1934 pak byly vydány ještě vládním nařízením ze dne 13. července 1934, změněným a doplněným vládními nařízeními ze dne 27. září 1934, č. 207 Sb. z. a n., ze dne 6. října. 1934, č. 211 Sb. z. a n., a ze dne 22. prosince 1934, č. 258 Sb. z. a n., zvláštní výhodnější předpisy pro okresy, které byly v r. 1934 postiženy katastrofální neúrodou.

Všechna tato opatření až do konce r. 1935 byla jen rázu prozatímního a nijak nezasahovala do samotného problému zemědělského zadlužení. Teprve na sklonku roku 1935 vytvořeny byly předpoklady, aby dosavadní provisoria nahrazena byla řešením trvalejším. Již předtím zasaženo bylo četnými normami do zemědělské výroby tak, aby podle možnosti zajištěna byla rentabilita zemědělského podnikání, a zvláště byl k tomu účelu regulován obchod obilím, moukou a mlýnskými výrobky a některými krmivy. K tomu pak vedle celkového zlepšení hospodářské situace našeho státu přistoupilo v prosinci r. 1935 další snížení úrokových sazeb, provedené vládním nařízením ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n., z něhož i zemědělství vyplynul značný prospěch.

Opírajíc se o zmocňovací zákon, usnesla se vláda dme 21. prosince 1935 na nařízení o úlevách při splácení pohledávek za zemědělci, které bylo vyhlášeno ve Sbírce zákonů a nařízení pod č. 250 a nabylo účinnosti dnem 1. ledna.1936. Toto nařízení přineslo zemědělským dlužníkům snížení úmoru dlouhodobých pohledávek hypotekárních a povolilo jim, aby starší pohledávky krátkodobé, t. zv. moratorní, spláceli postupně v pololetních lhůtách, rozvržených na 8, a u dlužníků v okresích zvláště těžce postižených neúrodou, na 9 let.

Povinnost k splátkám, měla počíti dnem 1. října 1936 a pros až do tohoto dne prodlouženy byly všechny dosavadní odklady exekucí a konkursů.

Vládní nařízení č. 250/1935 Sb. a n. vychází z přesvědčení, že většina zemědělských dlužníků bude se moci dostati z tísně, do které je uvrhla zemědělská krise, vlastní silou, jen když na nich nebude najednou vymáhán blok starých pohledávek. Nařízení proto sice ukládá věřitelům určitá omezení, ale nedotýká se v ničem kapitálu jejich pohledávek. A1e již při sdělávání tohoto nařízení počítalo se s tím, že některým zvláště zadluženým zemědělcům podobné úlevy plně nepomohou a že je třeba jim umožniti, aby dosáhli na věřitelích aspoň určité slevy dluhů. Z četných stran pak poukazováno bylo, že bude třeba ještě další pomoci, ať už ve formě snížení úroků pod sazbu úrokové normy nebo ve formě konverse nejtíživějších dluhů na dluhy umořitelné při nízkém úroku v době dostatečně dlouhé.

Z těchto úvah vzešlo vládní nařízení ze dne 31. března 1936, č. 76 Sb. z. a n., o zemědělském vyrovnaní řízení, které proneslo myšlenku, aby zemědělcům bylo umožněno dosáhnouti na věřitelích slevy aspoň některých dluhů, tak že zavedlo pro zemědělce určité odchylky od normálního vyrovnacího řízení, jak je upraveno zákonem ze dne 27. března, 1931, č. 64 Sb. z. a n. Odchylky ty mají zřetel k zvláštnostem zemědělského podnikání a jeho dluhové zatížení. Náměty na další pomoc zemědělcům dosud realisovány nebyly.

Vládní nařízení č. 250/1935 a č. 76/1936 Sb. z. a n. znamenají nesporně významný krok kupředu v řešení zemědělského zadlužení. Přinesla četným dlužníkům positivní pomoc a zlikvidovala dřívější výjimečná opatření, která nebyla zcela bez stinných stránek. K těmto stinným stránkám počítati sluší zejména právní nejistotu v poměru mezi dlužníkem a věřitelem a z toho pramenící zdrženlivost věřitelů, zvláště peněžních ústavů, v poskytování nových úvěrů zemědělským podnikatelům. Zemědělský úvěr závisí především na ústavech lidového peněžnictví, a ty spravují svěřené peníze a musejí tedy při povolování úvěrů postupovati s náležitou obezřetností. Mezi předpoklady zdárného vývoje úvěrových poměrů je také právní jistota, aby věřitel mohl opatrně odhadnouti risiko povolovaného úvěru. Otřásá-li se právní jistota, třeba se tak děje v zájmu dlužníka, vytváří se situace pro samého dlužníka méně příznivá.

Přesto však nebylo možno ani po vydání vládního nařízení č. 250/1935 a č. 76/1936 Sb. z. a n. obejíti se bez některých dalších provisorních zásahů ve prospěch zemědělských dlužníků. Ukázalo se především, že zemědělské vyrovnací řízení není přístupné všem dlužníkům, kteří dobře nemohou dodržovati splátky podle vládního nařízení č. 250/1935 Sb. z. a.n. Proto bylo takovým dlužníkům vládním nařízením ze dne 30. září 1936, č. 258 Sb. z. a n., dopuštěno, aby se přihlásili do 31. října 1936 o další odklad exekucí, a byly pro dlužníky, kteří takovou přihlášku včas a řádně podali, odsunuty lhůty pro splácení moratorních pohledávek. Počet dlužníků, kteří této možnosti využili, odhaduje se asi na 5.000. Lhůty byly postupně odsouvány a podle vlád. nařízení ze dne 24. června 1937, č. 149 Sb. z. a n., měly by skončiti dnem 31. března 1938. Protože dosud je naděje, že se podaří tyto dlužníky vhodně zachrániti, navrhla vláda - aby se získal čas pro rozhodnutí o všech příslušných námětech - aby lhůty vlád. nařízení č. 149/ 1937 Sb. z. a n. byly znovu prodlouženy o rok. To je obsahem osnovy tisk 656.

Osnova tisk 657 zabývá se zemědělským vyrovnacím řízením. Instituce ta je myšlena jako přechodná, a bylo možno podle §u 2 vl. nařízení č. 76/1936 Sb. z. a n. podávati návrhy na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení jen do 30. září 1936. Když se však ukázalo, že se zemědělští dlužníci k podání návrhu na zahájení zemědělského vyrovnacího řízení odhodlávají jen pomalu, byla lhůta ta postupně prodlužována a měla by podle vládního nařízení ze dme 24. června 1937, č. 150 Sb. z. a n., skončiti dnem 31. března 1938. Z důvodů výše naznačených navrhla vláda, aby i tato lhůta byla prodloužena, a to do konce letošního roku.

Vládní nařízení č. 150/1935 Sb. z. a n. se však nespokojilo tím, aby jen novelisovalo některá ustanovení o zemědělském vyrovnacím řízení. Praktické zkušenosti ukázaly, že se mnohým zemědělským dlužníkům pokus o zemědělské vyrovnání nezdařil. U některých nebylo ani možno zemědělské vyrovnací řízení zahájiti, když neměli dosti peněz, aby složili předepsanou zálohu na útraty soudního odhadu. U jiných dlužníků dospělo sice řízení až k hlasování na vyrovnacím roku, ale nepodařilo se jim sehnati mezi věřiteli většinu, která by stačila pro přijetí vyrovnání. Po nezdaru zemědělského vyrovnacího řízení hrozila takovým dlužníkům exekuce nebo konkurs. Aby byli před zkázou zachráněni, povolilo jim vládní nařízení č. 150/1937 S,b. z. a n. na žádost odklad exekuce nebo konkursu na dobu po 31. březnu 1938. Osnova tlak 657 prodlužuje v čl. II a III dosavadní odklady automaticky o rok a dopouští, aby za stejných podmínek byly do 31. března 1939 povolovány odklady nové.

Posl. sněmovna přijala oba vládní návrhy beze změny a stejně učinil dnešního dne také úst.-právní výbor senátu. Navrhovaná opatření jsou toho času jediným možným prostředkem, jak umožniti ještě pokus o záchranu zemědělců existenčně ohrožených. V zájmu zdárného vývoje hospodářského a v zájmu úplného ozdravení poměrů a ovšem i v zájmu právní jistoty by bylo si přáti, aby toto prodloužení některých lhůt, rozhodných pro zemědělské dlužníky, bylo již poslední a, aby doby, která se tak získává, bylo skutečně využito k definitivnímu rozhodnutí o návrzích na pomoc zadluženým zemědělcům, které dosavadními opatřeními zákonodárnými vyřízeny ještě nebyly.

Při tom musím zdůrazniti, že jest jen litovati, že dosud nebyla uzákoněna osnova, připravovaná ministerstvem zemědělství, o Pomocném fondu zemědělském, podle kterého by byla možno jednak usnadniti přijetí vyrovnacího návrhu peněžní ústavy, jednak zabezpečiti, aby dlužník mohl dodržeti závazky plynoucí z vyrovnání. Osnova tato byla předložena zároveň s návrhem na zemědělské vyrovnací řízení a dosud nebyla, vládou dojednána a předložena. Počet zadlužených zemědělců jde do tisíců a zvětšuje se ustále následkem rostoucí disparity mezi cenami výroby průmyslové a cenami výroby zemědělské.

Povolaným činitelům ve státě nemůže býti lhostejno, do jakých rukou dostává se půda, proto je schváliti osnovu, kterou prodlužují se shora uvedené lhůty, v naději, že v nejbližší době dostane se těmto zadluženým zemědělcům skutečné pomoci.

Ze všech těchto důvodů navrhuje úst.právní a národohospodářský výbor slavnému senátu, aby osnovy tisky 656 a 657 schválil ve znění usneseném včerejšího dne posl. sněmovnou. (Souhlas.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Otvárame debatu.

Dávam slovo prvému zaznačenému rečníkovi, p. sen. Mikulíčkovi.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové!

Předložená osnova dokazuje, že nynější režim vládní koalice není schopen řešiti problémy týkající se nejen pracujících dělníků, kteří pracují za mzdu, ale není schopen ani vyřešiti problémy samostatně hospodařících domkářů, malorolníků a živnostníků. Co máme i dnes schválit a pro co - poněvadž to považujeme přece jen za odsunutí zkázy statisíců pracujících venkovanů - budeme hlasovat i my komunisté a jak se zachází s nařízeními na odklad exekučního prodeje, to se v lidové mluvě nazývá vuřtlování.

Na 9 měsíců se prodlouží život těch, jimž 1. dubna hrozí exekuční výprodej. Proč není koaliční režim schopen důsledně ,a pronikavě rozřešiti problém zadlužených pracujících venkovanů? Proč? Řešení tohoto problému musí se díti na úkor kapitálu, to je samozřejmá věc. Nemůžeme oddlužovati zadlužené rolníky a živnostníky na účet nezaměstnaných, poněvadž kdybyste tloukli nezaměstnaným do hranečníku třebas půl dne, tedy z nich koruna nevypadne; a jsme-li v právním státě, kde na každou finanční operaci je potřebí peněz, tedy peníze nutno vzíti tam, kde jsou, to je samozřejmá věc. Oddlužovati můžeme na účet bank, na účet spořitelen a na účet silných hospodářských jedinců, od nichž v té či oné formě se pracující zemědělci vydlužili peníze k záchraně své existence.

Dnešní koalice bez rozdílu, pánové, ať se urážíte či nikoliv, nemá úmyslu zkrátiti zisky ať právnických nebo fysických osob, u nichž se zadlužení vypůjčili. Na druhé straně zase nelze pustiti z řetězu exekutora, poněvadž případ, který se stal na Královéhradecku s 30korcovým rolníkem Ničem - vám všem je ten případ znám - je strašný. Nič, o němž dal vysvědčení starosta, nejen nešel nikdy do hospody na pivo, ale ani nekouřil, sháněl jenom na živobytí pro sebe a rodinu, měl 6 dětí do 11 let a za 2 měsíce po jeho smrti narodilo se jeho ženě 7. dítě. Tak vypadá případ Ničův, který by se mohl opakovati v několika tisících, ba desetitisících případech, kdyby se postupovalo tak, jako se postupovalo proti Ničovi.

Proto, že by tato okolnost hlavně v dnešní mezinárodní situaci mohla býti krajně nebezpečná, přistupujeme podle předložené osnovy k řešení tohoto ožehavého problému prodloužením o 9 měsíců. Vážení, proč jsou rolníci zadluženi? Člověk čte v orgánech agrární strany, jak dlouho ten který rod seděl na gruntě. Našly se případy, že 400 let, ba dokonce přes 400 let tito lidé seděli na usedlostech, na nichž jejich předkové stejného jména rovněž se živili, mnozí ještě v dobách husitských. Ti lidé vydrželi 30letou válku, vydrželi dobu pobělohorskou, vydrželi nadvládu hegemonie německé v Rakousku s celým jejím daňovým, úrokovým a jiným systémem, vydrželi na Slovensku hegemonii maďarskou. Najednou tito lidé po 300 až 400 letech jsou vyháněni z tohoto sídla svých předků exekutory. Je to tím bolestnější, že je vyhání exekutor český, a když na to nestačí exekutor fysicky sám, čeští četníci a čeští policisté používají proti nim násilí, zbraně. Proč jsou tito lidé zadluženi? Řekněme si upřímně, vždyť jsme tu většinou staří chlapi. Vždyť tito lidé žili daleko veseleji před ¹/₂ stoletím, před 30 nebo 40 lety. Vždyť ten blahobyt na venkově se posuzuje podle toho, jaký je život v hostincích. Brambory, chléb, omastek člověk musí míti, i když se na to musí vydlužit. Ale do hostince jíti každý nemusí. Jak tito lidé žili dříve? Když bývalo posvícení, 4 až 5 dní bývalo hlučno na vesnicích v hostincích, na ostatky rovněž tak. Ale podívejte se na ten život dnes a položte si otázku, proč? Vždyť není u nás přece méně hodnot než před 40 a 30 lety, naopak jest jich více. Donutili jsme půdu racionálním obhospodařováním a chemikáliemi k tomu, aby nám dala více brambor, více řepy, více všeho, píce atd. atd. Proč je to? Právě na vás apeluji, pánové z vládní koalice a na prvním místě na vás, pánové z agrární strany, kteří si více nebo méně činíte monopol na hájení zájmů pracujících venkovanů, abyste Se nad tím vážně zamyslili a hledali odpověď na otázku, proč se má dnes český zemědělec hůře, než se měl před ¹/₂ stoletím, před 40, 30 lety? (Výkřiky senátorů strany republikánské zeměděl. a malorol. lidu: Konečně to uznáváš!) Pane kolego, nikdy jsme to nepopírali, poněvadž bychom musili býti hluší a slepí, kdybychom to popírali. Já si dovolím s našeho stanou viska říci, proč jsou na tom zemědělci dnes hůře než byli. Příčinou zadlužení zemědělců je především lichva se zemědělskými plodinami. Dnes nejen dělník není odměněn z výtěžku své práce, jak byl odměňován před čtvrt stoletím nebo před 30 lety méně dravým kapitálem, nýbrž i zemědělec je daleko hůře -v poměru platební síly koruny - odměněn za svou zemědělskou plodinu než před 25 lety poměrně, opakuji. Nedá se vůbec nijak spravedlivě odůvodnit, že zemědělec dostane za 1 kg cukru v řepě 65 hal., ale musí platiti 1 kg cukru 10krát dráže. Nelze odůvodniti fakt, že zemědělec dostane za materiál potřebný do hektolitru piva 20-22 Kč, když tentýž hektolitr -potřebuje-li ho při práci ať na louce, na poli, na mlatě nebo kdekoli jinde - musí platiti 310 Kč. Za 22 Kč se koupí materiál potřebný do hektolitru 10stupňového piva, a když týž zemědělec, který sel ječmen, sklízel, obracel atd., chce onen výrobek ze své plodiny zpět, musí jej platiti 15krát dráže. Stejně se nedá věcně odůvodniti, že zemědělec dostane za materiál na 1 litr lihu 1.80 až 2 Kč, ale chce-li si jeho tetka zavařiti trochu švestek nebo jiného ovoce nebo chce-li dáti svému strýci "štamprli" rumu do černé kávy, musí platiti litr lihu 40 Kč. Nelze odůvodniti politiku, kterou dělá t. zv. zemědělský průmysl s cenou zemědělských plodin, na nichž jsou zemědělci u nás, v poměrně malém státě, zkracováni nejméně o 1 miliardu ročně - přepočítávám-li hodnoty koruny z let 1918, 1919, 1920.

Podívejte, jak se dále lichvaří s mlékem. Družstevní mlékárny zpracují okrouhle 650 mil. litrů mléka. Zemědělec dostane za litr 70 až 80 hal. nejvýše - a to už musí býti zvláštní případ - 85 hal. za litr, ale jeho bratr, syn, dcera je musí platit v městě, které je od toho drobného zemědělského podniku vzdáleno mnohdy 8, 10 km, za dvojnásobnou cenu. To nemůžete věcně odůvodnit a popříti to nelze. Vždyť jezdím v okolí Prahy po schůzích, většinou po těch, které svolává Svaz domkářů a malých a středních rolníků, 10, 15 km od Prahy. Praha zkonsumuje denně téměř 300.000 litrů mléka a zemědělci si stěžují, že dostávají mezi 70 až 80 hal. za litr, kdežto my je v Praze kupujeme za 1.50 Kč nalévané z konve a za 1.80 Kč "štemplované".

650 milionů litrů mléka ročně se takto obhospodařuje. Počítejte! Vím, že je s tím spojena, režie, dovoz do mlékárny, režie s pasteurisací, ale nebudete mně tvrditi, že tato režie je tak veliká jako režie rolníka, který musí platiti drahý nájem z louky nebo úroky z úvěru, když má louku koupenou na úvěr, a musí živit dobytče a ošetřovat je. A velkomlékárna počítá takřka dvakrát tolik. (Sen. Rejmon: Kolik procent z tohoto mléka jde do volného prodeje a kolik procent se zpracuje na průmyslové výrobky?) Praha spotřebuje denně okrouhle 300.000 litrů. Není to mnoho. Kdyby bylo za cenu úměrnou tomu, zač se vykupuje možná že by spotřebovala o 100.000 litrů více.

S masem máme totéž. Člověk čte v novinách, jak se s masem lichvaří, jak velkořezníci atd. - ale pánové, vždy vy máte největší masný podnik. Není většího masného podniku než je Zemka, člověk se s ní sejde ve všech městech. Nuže, proč neprolomíte lichvu těch, kteří mají dost, ať tak nebo tak. Buďto bude v městě maso lacinější, když budeme nakupovat venku 1 kg živé váhy za 5 Kč, nebo, budeme-li je prodávat stejně draho, dejme rolníku o 1.50 až 2 Kč více, abychom ukázali, že je to možné.

Když jenom těchto 5 artiklů, řepu, obilí, brambory na líh, mléko a maso dopodrobna rozeberete, vidíte, že by pracující zemědělec mohl dostati v poměru k výrobkům průmyslovým za tyto zemědělské plodiny v Československu o 1¹/₂ miliardy ročně víc. A republika existuje už 20 let!

Co je další příčinou zadlužení rolníků? Myslím, že nepřestřelím, když řeknu, že za těch 20 let přešlo nejméně 55 % zemědělských usedlostí se starého držitele na syna, zetě nebo kohokoliv jiného. Víte, kolik převodních poplatků už zaplatili tito zemědělci? Mám zkušenosti osobní z 12 měřic půdy: Výměnek pro tatíka - 2.400 Kč převodních poplatků. Při 60měřicové usedlosti 5.000 až 6.000 Kč převodních poplatků. Rolník neměl na to, aby to zaplatil, nevěsta nedonesla tolik, aby zaplatil všechny povinnosti a kromě toho ještě dědické podíly sourozenců toho, který to zdědil a důsledek? Do raifeisenky, kampeličky nebo záložny vypůjčit.

Nemluvím zde o tom po prvé, ale když opakuji tak ožehavou věc, nikdy není stará. Akciové společnosti jsou zproštěny převodních poplatků a platí jenom t. zv. ekvivalent, necelého půl procenta, kdežto drobný člověk musí zaplatit - teď už je to sníženo, ale bylo - 4 až 5 % převodních poplatků.

Vážení, dále myslím, že by byl nejvyšší čas, aby od zákonodárných sborů vyšel popud na trestání advokátů-dravců; jinak to nelze nazvati: Neříkám generálně všichni. (Veselost.) Ale co páše dr Dedek na Zdounecku, který přišel do Zdounek úplně chudý! Zdounecko je horský kraj velmi chudý a tento advokát si z palmáre od svých většinou chudých klientů, které zastupoval, koupil v exekuci přes 500 měřic polí a 56 baráků. Myslím, že by na to měl trochu dohlížet státní zástupce. Vím, že advokát smí účtovat jen tolik, kolik mu soud schválí, ale jděte se tam podívat, máte volnou jízdenku, vlastně tak zaplacenou jako já a můžete se klidně informovat. To je úžasné. To není však jenom tam, ve Zdounkách, to je v jiných a jiných okresech rovněž. Předmět sporu je oceněn 500 Kč a v konečném stadiu sporu, kdy útraty na obou stranách činí 10.000 Kč, soud donutí obě strany, aby se smířily. Mám právě takový případ. Váš důvěrník z agrární strany soudí se se strýcem o čtvrtlán, už každý prosoudil 120.000 Kč, poněvadž oba jsou sedláci. Nyní je soud donutil, aby se smířili v tom smyslu, že ten čtvrtlán bude až.do smrti obdělávati starý 75letý dědek a po jeho smrti dostane ho mladý.

Já chápu, vy řeknete: Nemají se soudit. To je pravda, jenže obyčejně se jim v začátcích nabifluje, že jeho věc pevně sedí, že jistě vyhraje, a když to přijde od nejvyššího soudu, pak se řekne: Nešlo to, my jsme se v té a v té věci mýlili.

Příčiny, proč jsou pracující rolníci zadluženi, jsou jim známy. Já a moje strana nejsme toho názoru, abychom oddlužovali rolníky, kteří mají někde 5 nebo 10tisícový dluh za alkohol, poněvadž když ho dnes oddlužíte, za rok, za dva bude v téže situaci. Ty věci jsou v obcích známy. Vždyť v takové obci o 200, 300 číslech vidí jeden druhému do hrnku a ví, co kdo měl k obědu a co večeřel. Myslím, že je nejvýše na čase, aby se radikálně přistoupilo k řešení tohoto problému. My jsme v posl. sněmovně, kde tento vládní návrh nebyl ještě projednán, podali návrh na oddlužení malorolníků. Nikdo, kdo si návrh přečte - má číslo 754 z ledna 1937 - nemůže vyvrátit, co navrhujeme v tomto návrhu posl. Nepomuckého a soudr. Chceme, aby na úrokování oddlužovacího fondu platili na prvním místě ti, kteří vydělali na zemědělských plodinách, poněvadž měli monopolní postavení, a nikomu jinému to zemědělec nemohl prodat, aby z toho platili 5 % svých ročních zisků na úrokování. Chceme, aby zaplatili zbrojaři, o nichž aktivní vysloužilí ministři píší a mluví, že vydělávají 300 %, 30 mil. Kč ročně. Co je to? To je desetinásobná částka, kterou pan ředitel Škodovky pobírá do kapsy. Nic mu to nepomůže, nakonec ta zubatá se uplatit nedá, klepne ho, řekne: Pojď, vypils dost, snědla poveselil ses, půjdeš, ať máš třeba 5 mil. Kč na rok. Chceme dále, aby statkáři nad 100 ha půdy platili z měřice 2 Kč, čili z ha 10 Kč ročně na úrokování tohoto oddlužovacího fondu. Je pravda, že nakonec žádáme 50 mil. Kč k.tomuto účelu od státní pokladny. Na námitku, kde má stát na to brát, odpovídám: Jestliže pro 101 banku se našla sanace, fond, do kterého stát platí už léta 70 mil. Kč na úrokování, musí se pro záchranu statisíců zadlužených zemědělců také najít prostředky. Našly se prostředky na lichvu v obilním monopolu ze státní pokladny, musí se tedy najít také pro ty, kteří bez pomoci se nedostanou z těch pramizerných poměrů. A pamatuji se velmi dobře z doby, kdy byl nynější pan předseda vlády ještě ministrem zemědělství, jak nám drasticky líčil situaci takového venkovana, který neměl čas nebo možnost vyučiti se řemeslu a kterého v 55 nebo 60 letech vyhání exekutor s nedospělými dětmi do plískanice říjnové nebo listopadové. To nám líčil v zemědělském výboru posl. sněmovny a v národohospodářském výboru senátu ještě v minulém období. Ale takové drastické líčení v praksi nepomáhá, ani psaní ve "Venkově" z 28. října, že všecky státy evropské, ani toho Kazimíra na severu a druhého dole nevyjímaje, ulevily zadluženým zemědělcům, jedině Albánie a Československo neudělaly nic na slevení zadluženým zemědělcům. Nedá se přece všecko odčiniti jen novinovými články a nějakou citlivou řečí nebo drastickým vylíčením situace. Je třeba přistoupit k činu.