Středa 30. března 1938

Přítomni:

Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Klofáč, dr Hruban, dr Heller, dr Buday.

Zapisovatelé: Kříž, Sehnal.

Celkem přítomno 116 členů podle presenční listiny.

Člen vlády ministr dr Dérer.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Místopředseda dr Hruban zahájil schůzi v 11 hod. 12 min.

Sdělení předsednictva.

Dovolenou

na dnešní schůzi obdržel sen. Dundr.

Z předsednictva přikázána

výboru imunitnímu žádost kraj. soudu v Č. Lípě za souhlas k trest. stíhání sen. Wernera pro přestupek podle §u 312 tr. z. a přečin podle §u 14/5 zák. na ochr. rep. (č. 7649).

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odst. 1, jímž jest:

I. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 632), jimž se propůjčuje vnitrostátní účinnost části III úmluvy mezi republikou Československou a královstvím Maďarským ze dne 17. listopadu 1937 o vzájemné podpoře při celním řízení, při zamezování, stíhání, trestáni přestupků celních předpisů a o vzájemné právní pomoci v celních trestních věcech (celní kartel) (tisk 646).

Zpravodajem za výbor ústavně-právní je pan sen. Zimák. Dávám jemu slovo.

Zpravodaj sen. Zimák: Slávny senát!

Za účelom zamedzovania podlúdnictva, stíhania a trestania prestupkov colných predpisov a o vzájomnej právnej pomoci v colných trestných veciach uzavierajú štáty vzájomné smluvy, t. zv. colné kartely. Československá republika má dosiaľ takéto úmluvý s Rakúskom a Rumunskom. K týmto sa teraz priraďuje colnokartelová úmluva s Maďarskom, ktorá bola zjednaná 17. novembra 1937. Smluva má 5 častí. Časť III vyžaduje schválenie Národným shromaždením, aby jej účinnosť mohla byť vnútroštátna, poneváč ináč by nebola v súlade s § 111 ústavnej listiny.

Časť III stipuluje totiž pre náš štát záväzok stíhať colné prestupky zákonov kráľovstva Maďarského, k čomu naše dosavádne zákony neposkytujú podklad.

Aby teda táto časť bola uvedená v súlad s predpisom §u 111, odst. 2 ústavnej listiny, predkladá vláda návrh zákona, ktorý má zjednať účinnosť vnútroštáťnu pre dobu medzinárodnej účinnosti úmluvy.

Ústavno-právny výbor doporučuje slávnému senátu na základe svojho usnesenia v schôdzi dňa 3. marca 1938 konanej, aby predložený vládny návrh zákona tlač sen. 632 schválil bezo zmeny v znení nižšie uvedenom. (Souhlas.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Zahajuji rozpravu.

Navrhuji, aby byla řečnická lhůta stanovena 20 minutami.

Jiného návrhu není.

Senát je způsobilý se usnášeti. Kdo souhlasí s tímto mým návrhem, prosím, aby zvedl ruku.(Děje se.)

To je většina. Návrh můj jest přijat. Lhůta řečnická je stanovena na 20 minut.

Ke slovu jsou přihlášeni řečníci: sen. Dr Štefánek, Steiner, Kreibich, Fidlík.

Dávám slovo panu sen. dr Štefánkovi.

Sen. dr Štefánek: Slávny senát!

Koalované strany senátu, ktoré zastupujú občanov republiky národnosti československej, nemeckej, maďarskej, poľskej a podkarpatoruskej, občanov, ktorí sú príslušníkmi všetkých tried a stavov, všetkých náboženstiev, odmietajú menom týchto občanov prehlásenia, ktoré 29. marca predniesli páni dr Buday, dr Turchányi a Pfrogner. (Výborně!)

Títo páni vyhlašovali, že hovoria menom svojich národov. K takému prehláseniu neboli oprávnení (Výborně! Tak jest!), lebo mohli hovoriť nanajvýš len menom svojich strán. (Hlučný souhlas.) A to ani nie menom celých svojích strán, lebo i v ich radoch, hlavne v radoch členov strany ľudovej, sú poväčšmi občania republike verní, ktorí sú si vedomí toho, že za daných pomerov jedine v demokratickej Českolovenskej republike môžu dosiahnuť maxima svojich národných, občianskych a sociálnych slobôd a hospodárského prospechu. (Výborně! Tak jest!)

Demokratická Československá republika nikdy nemala snahy, aby príslušníkov ktoréhokoľvek národa utiskovala alebo im odpierala práva zaručené ústavou všetkým stejne bez rozdielu. (Tak jest!) Československá republika môže hrde poukázať na dielo, ktoré vykonala za 20 rokov svojho trvania v dobách politicky a hospodársky najmenej priaznivých. (Souhlas.) Nemá, čo by pred svetom tajila, a môže sa podrobiť každej nepredpojatej kontrole. (Výborně!) Na dôkaz svojej dobrej vôle zahajuje teraz vláda republiky v pokračovaní svojej, dosavádnej činnosti úprimné dielo dohody. V prehláseniach všetkých troch pánov nebolo však jediného slova uznania tejto dobrej vôle (Tak jest!), a jediného slova, ktoré vychádza tejto dobrej vôli v ústrety. (Hlučný souhlas.)

Sťažnosti, ktoré dnes vznášajú strany, t. zv. autonomistické, netkvia vo vnútorných pomeroch republiky, lež v medzinárodnej konjunktúre, o ktorej sa tieto strany domnievajú, že je pre nich priaznivá. (Velmi správně! - Potlesk.) Čerpajú svoje nádeje z hnutia, ktoré je otvoreným nepriateľom každej autonomie (Hlučný souhlas.), a svojich dosavádnych úspechov dosiahlo práve na poli absolútnej centralizácie štátnej moci. (Výborně! Hlučný potlesk.) Neni možné brať si za vzor hnutie centralistické v cudzine a v nádeji v jeho pomoc vymáhať automizáciu vlastného štátu. (Potlesk.)

Preto koalované strany senátu odmietajú prednesené prehlásenia a naopak vyhlašujú menom všetkých demokratických občanov všetkých národností tohto štátu, že stoja za vládnym prehlásením, ktoré predniesol predseda vlády v oboch komorách Národného shromaždenia dňa 4. marca, i za jeho prehlásením v rozhlase dňa 28. marca. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kreibich. Dávám jemu slovo. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid, pánové. Slovo má pan sen. Kreibich.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové! (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany, kteří opouštějí sál. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid, pánové. Slovo má pan senátor Kreibich.

Sen. Kreibich (pokračuje): Není zajisté, dámy a pánové, bez zajímavosti... (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kreibich (pokračuje):... jestliže při projednávání předloženého zákonného ustanovení smlouvy s Maďarskem... (Výkřiky a hluk. )

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, pánové, o klid.

Sem. Kreibich (pokračuje):... jestliže my právě v tento den při projednávání tohoto předmětu vzpomínáme na to, že právě v době těsně před rakouskými událostmi (Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.), které z určitých důvodů nechci pravým jménem nazvati, zahájil italský tisk novou kampaň proti příslušnosti Slovenska k Československé republice. Dne 8. března přinesl časopis >Telegrafo< článek, ve kterém se vykládalo, že by bylo lépe, kdyby Polsko a Maďarsko měly společné hranice, a že největší škoda pro Evropu spočívá v tom, že podél Karpat leží mocný koridor Československé republiky, a že by bylo nejvýš na čase, aby společné hranice mezi Maďarskem a Polskem podél Karpat byly znovu zřízeny tak, jak byly před staletími.

Myslím, že tato kampaň italského tisku proti příslušnosti Slovenska k Československé republice vrhá také zajímavé světlo na prohlášení, které jsme zde včera slyšeli, zvláště na prohlášení slovenské t. zv. ludové strany a maďarských nacionalistů. Je zajímavé, že právě pánové ze slovenské ludové strany, která je největším odpůrcem práva národnostních menšin na Slovensku, a maďarští nacionalisté, kteří vyřkli slovo "A tót ember nem ember", kteří odpírají Slovákům jakékoli národnostní právo a kteří Němcům v Maďarsku vzali poslední školu, společně se stranou pana Henleina v této síni podnikli společnou akci. Z tohoto společného postupu s touže stranou pana Henleina, pro kterou Slováci byli dosud pouze dráteníky, vychází najevo, že spolek Henlein-Hlinka-Esterházy má právě tak málo co činiti se skutečnými národnostními právy národů, Němců, Maďarů, Slováků, Čechů, jako spolek Třetí říše s Italií a Polskem, který rovněž spočívá na naprostém ignorování, na naprostém potlačování všech národnostních práv menšin v těchto státech. Máme zde před sebou jednotnou frontu, kterou náš soudruh ve straně Nedvěd správně včera označil, totiž fašisticky iredentistický blok, za kterýmž stojí strůjci, které nechci na tomto místě z určitých důvodů jmenovati, kteří však každému jsou známi. To je pravda, která vězí za prohlášením těchto tří stran. Všechno, co čteme v prohlášení, není ničím jiným nežli lží podle receptu, který těmto pánům byl dán, v jisté knize, v knize jednoho pána, který vám pro celou vaši politiku je velmi směrodatným; a jestliže tito mužové zároveň s tímto prohlášením ve druhé komoře neopustili Národní shromáždění, pak stalo se tak jen se zřetelem na diety a imunitu, které obzvláště poslanci a senátoři sudetskoněmecké strany právě nyní ve svých projevech venku nejnestydatějším způsobem používají, očekávajíce a pevně doufajíce, že si to všechno mohou dovoliti, jak se to projevilo ve včerejším hlasování o imunitním případu Pfrognerově.

Vítáme s tohoto místa pondělní prohlášení pana předsedy vlády dr Hodži, musíme však při té příležitosti říci také slovo o absolutní a do nebe volající neobratnosti, se kterou se stále znovu shledáváme u vlády a koalice. Proč nebyla řeč pana předsedy vlády potom v německém rozhlasu vysílána v německém překladu? (Souhlas.) V pondělí večer sedělo tisíce německých posluchačů radia v sudetskoněmeckém území u svých přijímačů, chtěli slyšeti, co vláda řekne. Nemohli však nic slyšeti, poněvadž tomu nerozuměli, a do němčiny řeč přeložena nebyla. To by bylo bývalo tím nutnější, ježto celý usměrněný sudetskoněmecký tisk - a to je skoro všechen sudetskoněmecký tisk s výjimkou socialistického - přinesl řeč předsedy vlády nejpodlejším způsobem zkrácenou, znetvořenou a zkroucenou.

Vítáme ohlášené zákonné stanovení národnostních práv menšin v tomto státě tím více, ježto jsme již ve svém memorandu z r. 1936 žádali zákonné stanovení práv národnostních menšin, ale tato úprava byla bohužel dlouho odkládána. Ale jestliže vůbec toto zákonné stanovení práv národnostních menšin bylo odkládáno, jestliže vůbec provádění 18. února bylo sabotováno a oddalováno, pak nutno také konstatovati, že na tom jistě mají hlavní vinu právě ti činitelé v koalici, kteří jinak politicky straně pana Henleina nejvíce nadržují. Zde vidíme určitou spolupráci, která chce znemožniti skutečné národnostní vyrovnání, skutečné národnostní uspokojení v tomto státě. Musíme však s tohoto místa zcela energicky prohlásiti: Vítáme, že vláda chce národnostním menšinám dáti dalekosáhlá práva, pokud jde o národnostní a jazykovou rovnoprávnost. Ale ohrazujeme se s tohoto místa co nejrozhodněji proti udělení národnostní autonomie jakéhokoli druhu podle přání sudetskoněmecké strany. (Souhlas.) To neznamená, ovšem zásadní odmítnutí každé národnostní autonomie. Ale otázku, zdali spolužití národů v tomto státě možno řešiti také podle zásad více nebo méně dalekosáhlé národnostní autonomie, nelze řešiti v dnešním strašlivě napjatém ovzduší imperialistické útočnosti. Tuto otázku možno řešiti pouze v rámci skutečně demokratické Evropy, až toto období imperialistické fašistické útočnosti bude překonáno. Za nynější situace každá národnostní autonomie podle přání pana Henleima neznamenala by nic jiného nežli vydati sudetskoněmecké území sudetskoněmecké straně a tím německému fašismu. Poskytnutí této autonomie podle vzoru Henleinova by znamenalo, že peníze, které jsme povolili na opevnění, byly vyhozeny. To by znamenalo, že by se hranice republiky otevřely německému fašismu.

Při této příležitosti dlužno také odmítnouti podvod pánů ze sudetskoněmecké srany se vzorem Švýcarska. Švýcarsko je vzornou zemí v tom směru, že všechny národnosti požívají tam národnostní a jazykové rovnoprávnosti. Ale je podvodem tvrditi, že ve Švýcarsku je národnostní autonomie v tom smyslu, jak ji žádá, sudetskoněmecká strana. Ve Švýcarsku jsou 4 národnosti, jazykově úplně rovnoprávné. Ale Švýcarsko není rozděleno ve 4 autonomní území podle národnostních hranic, nýbrž je rozděleno v kantony, které se ani vždy neshodují s jazykovou hranicí. Ve Švýcarsku je dalekosáhlá správní autonomie, ale bez jazykových hranic, bez čínské zdi mezi jednotlivými národnostmi. Švýcarsko a švýcarská ústava jsou právě příkladem toho, že rozhodující otázka, otázka národnostní a jazykové rovnoprávnosti, dá se na každý způsob řešiti také cestou jednoduché správní autonomie bez národnostního ohraničení.

Právě naše strana podala již v letech 1923 a 1926 své požadavky pokud se týče autonomie správy, okresní, obecní a krajské samosprávy, tehdy ovšem za demokratických předpokladů. Dnes však nejde sudetskoněmecké straně o autonomii správy, nýbrž o zglajchšaltování německého území. Také autonomie správy v rukách sudetskoněmecké strany nebyla by ničím jiným než zglajchšaltováním a nejpustším terorem proti všem demokratům, proti všem přívržencům republiky v sudetskoněmeckém území. Z tohoto důvodu dlužno také, ačkoli se zásadou souhlasíme a ačkoli jsme používání klíče obyvatelstva žádali, při zákoně o úřednických místech u státu a u státních podniků naléhavě žádati, aby při provádění této zásady přívrženci sudetskoněmecké strany při umisťování ve veřejných službách bezpodmínečně zůstali vyloučeni. (Potlesk komunistických senátorů.) Neboť to neznamenalo by nic jiného nežli vydati úřady v sudetskoněmeckém území fašistickému nacistickému teroru.

Při včerejším prohlášení sudetskoněmecké strany povstali také páni z dřívější křesťansko-sociální strany a přistoupili k sudetskoněmecké straně. Bund der Landwirte a křesťansko-sociální strana to jsou, které dnes kladou nejradikálnější požadavky autonomie. Ale tu nutno připomenouti, že tyto obě strany byly r. 1926 v t. zv. panské koalici, v t. zv. občanské koalici a:že tam hlasovaly pro tehdejší zákon o t. zv. reformě správy, pro zákon, kterým byly obecní samospráva a okresní samospráva strašlivě omezeny, kterým byla celé samosprávě v obcích a okresech v sudetskoněmeckém území se stanoviska národnostního zasazena těžká rána. Tehdy bylo na konferencích a sjezdech svazu německých samosprávných korporací konstatováno, že strany, které pro tento zákon hlasovaly, staly se hrobaři německé samosprávy v Československu.

Proč hlasovaly tehdy pro tento zákon? Pouze v zájmu kapitalistů, velkého kapitálu, poněvadž chtěly pomoci velkému kapitálu, brániti se proti vysokému zdanění a nechtěly přispívati k těžkým obecním břemenům. Právě tak hlasovaly tehdy pro pověstnou daňovou reformu, kterou se kapitalistům za poslední léta hodily do jícnu nesmírné miliardové dary. Dnes jsou tíž lidé, křesťanští sociálové a i Bund der Landwirte, tehdejší hrobaři samosprávy; pro radikální národnostní požadavky autonomie, opětně v zájmu kapitalistů, německých kapitalistů, kterým jde pouze o to, aby v německém území dostali do rukou celou správu, aby mohli chrániti své kapitalistické zájmy. Proto jdou v německém území jednotně spolu s českými kapitalisty, aby znemožnili otevření uzavřených podniků. Panstvo z Bund der Landwirte a křesťansko-sociální strany bylo včera ještě pro demokracii. Dnes jsou pro fašistické zglajchšaltování, právě tak jako včera určité panstvo ve Vídni bylo ještě s počátku přívržencem Dollfuse a pak volalo Schuschniggovi "Hosanna!"; až se v Lipsku sestoupí soud proti Schuschniggovi, všichni s panem Hilgenreinerem a spol. budou volati "ukřižuj!". Včera ještě žehnali památce Dollfusově a dnes žehnají jeho vrahům, kteří budou exhumováni a kterým se dnes dostane velké pocty. To, co panstvo zvláště z křesťansko-sociální strany vydává za katolický světový názor, který však nemá nic společného s katolickým a křesťanským světovým názorem pracujících, kteří byli jejími příslušníky, není pro toto panstvo ničím jiným nežli pláštíkem pro politickou bezcharakternost. Toto panstvo je politicky vyřízeno. Budou ještě nějakou dobu hráti politickou úlohu, totiž takovou, že budou v cirkusovém triumfálním voze pana Henleina vláčeni s místa na místo s kroužkem v nose jako vzácná zvířata, jejichž získáním se někdo chlubí. Ale po tomto cirkusovém představení budou provždy politicky vyřízeni.

Včerejší prohlášení sudetskoněmecké strany dlužno posuzovati jen v souvislosti s řečí, kterou příznačným způsobem v posledních dnech v neděli pronesl pan dr Neuwirth v Liberci, kde řekl, že sudetskoněmecká strana chce býti senem na střeše. Je třeba míti velmi mnoho slámy v hlavě, aby někdo tvrdil, že nějaké střechy jsou kryty senem. Ale je psychoanalyticky příznačné pro sudetskoněmeckou stranu, že se panu Neuwirthovi přihodila tato chyba, jejíž příčinou jest jen to, že jsou si skutečně velmi dobře vědomi své úlohy. Jejich snahou je republice a demokracii zapáliti střechu nad hlavou, a to jest jejich celá politika, to je proklamace teroru a to je také cesta, kterou se chtějí bráti. Jim jde o to, vzbuzovati v sudetskoněmeckém území neklid a výtržnosti, které pak mají býti záminkou, aby se určitému panstvu na oné straně hranic dala příležitost zjednati pořádek, jak tomu říkají.

V této strašlivě napjaté situaci je zapotřebí, aby se státním orgánům v sudetskoněmeckém území dávaly jasnější pokyny než dosud; ukazuje se, že mnozí státní orgánové, policie, četnictvo a úřady nevědí, co vlastně mají dělati, že si stěžují, že musí klidně přihlížeti, jak sudetskoněmecká strana provokuje, a nesmějí se hnouti, poněvadž tomu vadí instrukce seshora. Tím se autorita státu v sudetskoněmeckém území. stává jednoduše směšnou; pánové z ministerstva vnitra nevědí, jak svým postupem v sudetskoněmeckém území škodí republice. Tyto instrukce se chápou tak, že ve vládě, koalici panuje jistá nerozhodnost a bezradnost, což ovšem posiluje odvahu sudetskoněmeckých štváčů v sudetskoněmeckém území a podporuje jejich drzost.

Prohlášení, která jsme v poslední době s této strany čtli a slyšeli, nejsou ničím jiným nežli ultimatem na republiku: Buďto se republika dobrovolně zfašisuje, zglajchšaltuje se dobrovolně ve vnitřní a zahraniční politice, anebo bude rozbita. To jest ultimatum, které jsme včera slyšeli, při čemž by však samozřejmě ani zglajchšaltování, i kdyby - co je zhola nemyslitelné - mohlo přijíti k nějakému režimu, který by byl ochoten se zglajchšaltovati ve vnitřní a zahraniční politice, absolutně nezabránilo roztříštění republiky německým imperialismem. Češi a Slováci octli by se samozřejmě v mnohem strašlivější situaci než v jaké byli Slováci před r. 1918. Stihl by je asi týž osud, jako Poláky v Německu, jako lužické Srby, a zde bych vpletl poznámku o prohlášení - vídeňských Čechů, že budou dne 10. dubna hlasovati "ano". Totéž učinili lužičtí Srbové. Vedení lužických Srbů podalo ihned r. 1933 slavnostní prohlášení pro nový režim. Jaký byl za to vděk? Že se jim zastavily jediné noviny, že jim úplně byla odňata skrovná, národnostní a jazyková práva, která měli ještě v době demokratické republiky v Německu, ba že se jim dokonce zakázalo přiznávati se k srbské národnosti a že se museli hlásiti k Němcům. Stejného vděku dostane se vídeňským Čechům, jejichž vedení dne 10. dubna bude hlasovati pro dnešní režim.

Prohlašujeme, že nestrpíme ani vnitřní zglajchšaltování ani roztříštění republiky, že se co nejenergičtěji budeme brániti proti všem takovýmto pokusům a úkladům proti demokracii, proti republice. Proti tomuto fašistickému bloku, proti irredentistickému bloku, který zde včera vystoupil, nutno vytvořiti demokraticko-republikánskou jednotu v tomto státě na obhájení republiky a demokracie. (Potlesk komunistických senátorů.) Je však zapotřebí pečovati nejen o hájení republiky proti vnějšímu nepříteli, nýbrž nutno také s touže energií, a netoliko slovy, nýbrž také skutky odmítnouti všechny pokusy vnitřního zglachšaltování. Je zapotřebí pevného a energického vystupování všech republikánů, všech demokratů a také státních orgánů proti válečné štvavé fašistické irredentě v sudetskoněmeckém území, proti sudetskoněmecké straně a především proti neslýchanému teroru, jakým dnes podnikatelé a jejich poháněči chtějí v závodech vehnati dělníky do sudetskoněmecké strany. Proti tomuto teroru nutno co nejrozhodněji vystupovati, a prohlašujeme, že veškeré socialistické a komunistické dělnictvo v republice a demokraticky smýšlející pracující lidé v německém území svou povinnost vykonají, uvidí-li, že také úřady budou energicky vystupovati, aby v zárodku zničily každý pokus vnitřního fašismu, každý pokus iredenty v sudetoněmeckém území; přijde doba, kdy pánové, kteří dnes jsou tak ožralí jako byli r. 1914 po vypuknutí války, budou právě tak malí, jako byli r. 1918. (Potlesk komunistických senátorů.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Steiner. Dávám mu slovo.

Sen. Steiner (maďarsky): Vážený senát!

Obnovenie hospodárskych smlúv s Maďarskom má týchto čias vačší význam než v iných dobách, lebo každé sblíženie na poli hospodárskom môže napomócť tiež politickému sblíženiu týchto dvoch na seba odkázaných podunajských štátov.

Nikdy nebola taká páľčivá potreba, aby sa sblížily a dohodly národy týchto dvoch štátov, ako práve v dnešných dňoch. Dnes už je každému jasné, že fašistický imperializmus chce dostať do svojich osidiel celú strednú Europu. To znamená, že nebezpečenstvo nemeckého fašizmu ohrožuje celú strednú Europu. Po ozbrojenom obsadení Rakúska nasledovalo by obsadenie Československa, Maďarska a ostatných podunajuských štátov. Uskutočnenie týchto plánov uvrhlo by ľudstvo v pekelné útrapy svetovej vojny. Nemôže byť pochyby o tom, že ľviu časť týchto útrap musely by znášať národ v Československu a Maďarsku.

Fašizmus chce svet znova rozdeliť. Historické skutočnosti, ku ktorým v posledných dobách dochádza, nezvratne tomu nasvedčujú. Habeš, Španielsko a Čína, hromadné vraždenie žien a detí znázorňujú krvavé zastávky na ceste fašimu. A bolo to dovŕšené týchto čias ozbrojeným ujarmením Rakúska. Práve to, čo sa u tohoto "hrdinského" skutku uvádza na omluvu fašizmu - že vraj nestalo sa nič, iba dva nemecké národy sa sjednotily - práve to je najsilnejšou obžalobou proti fašizmu. Tento fašizmus totiž dal nastúpiť svojim tankom, strojným puškám bombometným lietadlám proti svojmu vlastnému bratskému národu.

Nikdy nebolo za týchto foriem "uplatňované" sebaurčovacie právo národa, než ako to učinili hitlerovci oproti svojmu bratskému národu v tisícročnom Rakúsku. Jestliže väčšina rakúskeho ľudu bola opravdu za sjednotenie, jestliže sa dobrovoľne chcela vzdať svojej štátnej samostatnosti, prečo bolo treba spolu s motorizovanou armádou dať nastúpiť na uliciach Viedne nemeckým četníckym a policajným oddielom a agentom Gestapa? Ďalej sa hovorí, že ujarmenie Rakúska bolo vykonané bez hromadného prelievania krve. To je cynický výsmech. Či možno so zdravým rozumom tvrdiť, že to je ich zásluha? Veď rovnakým právom bolo by treba pričítať ako zásluhu ozbrojenej zbojníckej bande, jestliže by ona vyrabovala niektorú rodinu bez prelievania krve. Keďže Hitler nenarazil na odpor, nemohol použiť kanónov a strojných pušiek.

Je isté, že keby rakúska robotnícka trieda a demokratické národné sily neboly bývaly utlačované po celé roky, jestliže by sa Schuschnigg nebol podrobil a nebol zradil katolícky, komunistický a socialistický front, ktorý sa utvoril na obranu samostatnosti štátu, tu by boly bývaly fašistické vojská narazily na tvrdý odpor. V tomto prípade boly by sa nemecké kanóny na rozkaz diktátora. ozvaly proti bratskému národu.

Tieto poučenia nemôžu sa minúť s účinkom. Obzvlášte nemôžu sa minúť s účinkom na maďarský ľud v Československu a na Maďarstvo vôbec. Lebo jestliže fašizmus takýmto brutálnym spôsobom zatočil s bratským národom, s ktorým bol vo smluvnom pomere, jestliže takýmto spôsobom choval "v úcte" sebaurčovacie právo bratského národa, čo môžu od fašistických dobyvateľov očakávať vyvolené obeti "cudzie a nižšieho riadu".

Po udalostiach v Rakúsku predstavuje sa nám otázka maďarská, v novom osvetlení. Každý, kto má na srdci vec Maďartva, musí o tom uvažovať v dnešných dobách, ktoré znamenajú obrat v osudoch ľudí a nároďov. Treba hlboko, dôkladne a odpovedne skúmať udalosti, smer ich vývoja a až na základe toho trebá zaujať stanovisko v týchto osudových otázkach maďarských. A pri tomto stanovisku smie sa uplatňovať iba jedna hľadisko, a, to je životný záujem a budúcnosť maďarského ľudu. Kto to spustí s očí, kto sa dá ovlivňovať čarodejníckymi fašistickými siláckymi exhibíciami, ten buďto vedome alebo nevedome počína si proti záujmom Maďarstva.

Takéto vedomé stanovisko zaujímajú ľudia v kruhoch maďarskej panskej reakcie. Títo páni vidia v útoku proti samostatnosti malého súsedného štátu overenie svojej politiky. A pokračovanie toho nielen očakávajú, ale berú činnú účasť na prípravách k novým takýmto útokom. Nestarajú sa o to, že takýto nový útok, prevedený s úspechom, by nielen maďarský ľud v Československu uvrhol v skazu, lež vykopal by i hrob samostatnosti Maďarska. Vo svojej tlači, v liste "Prágai Magyar Hirlap" zo dňa 20. marca sami museli uznať toto: "Každý v strednej Europe vie, že Nemec je nebezpečnou mocou, obávaným patrónomi a veľmi hladovým súsedom. Spolupráca s ním v dnešnej strednej Europe je nesnadná, a preca je nevýhnuteľná. Tak si toho vyžaduje tragická zemepisná situácia a hospodársky záujem malých národov podunajských". A tomuto "obávanému súsedu" chcú po ujarmení republiky Československej vydať na pospas i Maďarstvo.

Jak priezračne podlé a lživé je tvrdenie, že spolupráca s Treťou ríšou je záujmom podunajských malých štátov a národov. Nuž či sa Rakúsko nepokusilo o spoluprácu Nemeckom? A či nemuselo potom túto spoluprácu a tieto ústupky zaplatiť obetovaním samostatnosti štátu?


Související odkazy