Preto koalované strany senátu odmietajú prednesené prehlásenia a naopak vyhlašujú menom všetkých demokratických občanov všetkých národností tohto štátu, že stoja za vládnym prehlásením, ktoré predniesol predseda vlády v oboch komorách Národného shromaždenia dňa 4. marca, i za jeho prehlásením v rozhlase dňa 28. marca. (Hlučný potlesk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. Kreibich. Dávám jemu slovo. (Výkřiky komunistických senátorů.)

Prosím o klid, pánové. Slovo má pan sen. Kreibich.

Sen. Kreibich (německy): Dámy a pánové! (Výkřiky senátorů sudetskoněmecké strany, kteří opouštějí sál. - Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid, pánové. Slovo má pan senátor Kreibich.

Sen. Kreibich (pokračuje): Není zajisté, dámy a pánové, bez zajímavosti... (Hluk.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kreibich (pokračuje):... jestliže při projednávání předloženého zákonného ustanovení smlouvy s Maďarskem... (Výkřiky a hluk. )

Místopředseda dr Hruban (zvoní): Prosím, pánové, o klid.

Sem. Kreibich (pokračuje):... jestliže my právě v tento den při projednávání tohoto předmětu vzpomínáme na to, že právě v době těsně před rakouskými událostmi (Hluk. - Místopředseda dr Hruban zvoní.), které z určitých důvodů nechci pravým jménem nazvati, zahájil italský tisk novou kampaň proti příslušnosti Slovenska k Československé republice. Dne 8. března přinesl časopis >Telegrafo< článek, ve kterém se vykládalo, že by bylo lépe, kdyby Polsko a Maďarsko měly společné hranice, a že největší škoda pro Evropu spočívá v tom, že podél Karpat leží mocný koridor Československé republiky, a že by bylo nejvýš na čase, aby společné hranice mezi Maďarskem a Polskem podél Karpat byly znovu zřízeny tak, jak byly před staletími.

Myslím, že tato kampaň italského tisku proti příslušnosti Slovenska k Československé republice vrhá také zajímavé světlo na prohlášení, které jsme zde včera slyšeli, zvláště na prohlášení slovenské t. zv. ludové strany a maďarských nacionalistů. Je zajímavé, že právě pánové ze slovenské ludové strany, která je největším odpůrcem práva národnostních menšin na Slovensku, a maďarští nacionalisté, kteří vyřkli slovo "A tót ember nem ember", kteří odpírají Slovákům jakékoli národnostní právo a kteří Němcům v Maďarsku vzali poslední školu, společně se stranou pana Henleina v této síni podnikli společnou akci. Z tohoto společného postupu s touže stranou pana Henleina, pro kterou Slováci byli dosud pouze dráteníky, vychází najevo, že spolek Henlein-Hlinka-Esterházy má právě tak málo co činiti se skutečnými národnostními právy národů, Němců, Maďarů, Slováků, Čechů, jako spolek Třetí říše s Italií a Polskem, který rovněž spočívá na naprostém ignorování, na naprostém potlačování všech národnostních práv menšin v těchto státech. Máme zde před sebou jednotnou frontu, kterou náš soudruh ve straně Nedvěd správně včera označil, totiž fašisticky iredentistický blok, za kterýmž stojí strůjci, které nechci na tomto místě z určitých důvodů jmenovati, kteří však každému jsou známi. To je pravda, která vězí za prohlášením těchto tří stran. Všechno, co čteme v prohlášení, není ničím jiným nežli lží podle receptu, který těmto pánům byl dán, v jisté knize, v knize jednoho pána, který vám pro celou vaši politiku je velmi směrodatným; a jestliže tito mužové zároveň s tímto prohlášením ve druhé komoře neopustili Národní shromáždění, pak stalo se tak jen se zřetelem na diety a imunitu, které obzvláště poslanci a senátoři sudetskoněmecké strany právě nyní ve svých projevech venku nejnestydatějším způsobem používají, očekávajíce a pevně doufajíce, že si to všechno mohou dovoliti, jak se to projevilo ve včerejším hlasování o imunitním případu Pfrognerově.

Vítáme s tohoto místa pondělní prohlášení pana předsedy vlády dr Hodži, musíme však při té příležitosti říci také slovo o absolutní a do nebe volající neobratnosti, se kterou se stále znovu shledáváme u vlády a koalice. Proč nebyla řeč pana předsedy vlády potom v německém rozhlasu vysílána v německém překladu? (Souhlas.) V pondělí večer sedělo tisíce německých posluchačů radia v sudetskoněmeckém území u svých přijímačů, chtěli slyšeti, co vláda řekne. Nemohli však nic slyšeti, poněvadž tomu nerozuměli, a do němčiny řeč přeložena nebyla. To by bylo bývalo tím nutnější, ježto celý usměrněný sudetskoněmecký tisk - a to je skoro všechen sudetskoněmecký tisk s výjimkou socialistického - přinesl řeč předsedy vlády nejpodlejším způsobem zkrácenou, znetvořenou a zkroucenou.

Vítáme ohlášené zákonné stanovení národnostních práv menšin v tomto státě tím více, ježto jsme již ve svém memorandu z r. 1936 žádali zákonné stanovení práv národnostních menšin, ale tato úprava byla bohužel dlouho odkládána. Ale jestliže vůbec toto zákonné stanovení práv národnostních menšin bylo odkládáno, jestliže vůbec provádění 18. února bylo sabotováno a oddalováno, pak nutno také konstatovati, že na tom jistě mají hlavní vinu právě ti činitelé v koalici, kteří jinak politicky straně pana Henleina nejvíce nadržují. Zde vidíme určitou spolupráci, která chce znemožniti skutečné národnostní vyrovnání, skutečné národnostní uspokojení v tomto státě. Musíme však s tohoto místa zcela energicky prohlásiti: Vítáme, že vláda chce národnostním menšinám dáti dalekosáhlá práva, pokud jde o národnostní a jazykovou rovnoprávnost. Ale ohrazujeme se s tohoto místa co nejrozhodněji proti udělení národnostní autonomie jakéhokoli druhu podle přání sudetskoněmecké strany. (Souhlas.) To neznamená, ovšem zásadní odmítnutí každé národnostní autonomie. Ale otázku, zdali spolužití národů v tomto státě možno řešiti také podle zásad více nebo méně dalekosáhlé národnostní autonomie, nelze řešiti v dnešním strašlivě napjatém ovzduší imperialistické útočnosti. Tuto otázku možno řešiti pouze v rámci skutečně demokratické Evropy, až toto období imperialistické fašistické útočnosti bude překonáno. Za nynější situace každá národnostní autonomie podle přání pana Henleima neznamenala by nic jiného nežli vydati sudetskoněmecké území sudetskoněmecké straně a tím německému fašismu. Poskytnutí této autonomie podle vzoru Henleinova by znamenalo, že peníze, které jsme povolili na opevnění, byly vyhozeny. To by znamenalo, že by se hranice republiky otevřely německému fašismu.

Při této příležitosti dlužno také odmítnouti podvod pánů ze sudetskoněmecké srany se vzorem Švýcarska. Švýcarsko je vzornou zemí v tom směru, že všechny národnosti požívají tam národnostní a jazykové rovnoprávnosti. Ale je podvodem tvrditi, že ve Švýcarsku je národnostní autonomie v tom smyslu, jak ji žádá, sudetskoněmecká strana. Ve Švýcarsku jsou 4 národnosti, jazykově úplně rovnoprávné. Ale Švýcarsko není rozděleno ve 4 autonomní území podle národnostních hranic, nýbrž je rozděleno v kantony, které se ani vždy neshodují s jazykovou hranicí. Ve Švýcarsku je dalekosáhlá správní autonomie, ale bez jazykových hranic, bez čínské zdi mezi jednotlivými národnostmi. Švýcarsko a švýcarská ústava jsou právě příkladem toho, že rozhodující otázka, otázka národnostní a jazykové rovnoprávnosti, dá se na každý způsob řešiti také cestou jednoduché správní autonomie bez národnostního ohraničení.

Právě naše strana podala již v letech 1923 a 1926 své požadavky pokud se týče autonomie správy, okresní, obecní a krajské samosprávy, tehdy ovšem za demokratických předpokladů. Dnes však nejde sudetskoněmecké straně o autonomii správy, nýbrž o zglajchšaltování německého území. Také autonomie správy v rukách sudetskoněmecké strany nebyla by ničím jiným než zglajchšaltováním a nejpustším terorem proti všem demokratům, proti všem přívržencům republiky v sudetskoněmeckém území. Z tohoto důvodu dlužno také, ačkoli se zásadou souhlasíme a ačkoli jsme používání klíče obyvatelstva žádali, při zákoně o úřednických místech u státu a u státních podniků naléhavě žádati, aby při provádění této zásady přívrženci sudetskoněmecké strany při umisťování ve veřejných službách bezpodmínečně zůstali vyloučeni. (Potlesk komunistických senátorů.) Neboť to neznamenalo by nic jiného nežli vydati úřady v sudetskoněmeckém území fašistickému nacistickému teroru.

Při včerejším prohlášení sudetskoněmecké strany povstali také páni z dřívější křesťansko-sociální strany a přistoupili k sudetskoněmecké straně. Bund der Landwirte a křesťansko-sociální strana to jsou, které dnes kladou nejradikálnější požadavky autonomie. Ale tu nutno připomenouti, že tyto obě strany byly r. 1926 v t. zv. panské koalici, v t. zv. občanské koalici a:že tam hlasovaly pro tehdejší zákon o t. zv. reformě správy, pro zákon, kterým byly obecní samospráva a okresní samospráva strašlivě omezeny, kterým byla celé samosprávě v obcích a okresech v sudetskoněmeckém území se stanoviska národnostního zasazena těžká rána. Tehdy bylo na konferencích a sjezdech svazu německých samosprávných korporací konstatováno, že strany, které pro tento zákon hlasovaly, staly se hrobaři německé samosprávy v Československu.

Proč hlasovaly tehdy pro tento zákon? Pouze v zájmu kapitalistů, velkého kapitálu, poněvadž chtěly pomoci velkému kapitálu, brániti se proti vysokému zdanění a nechtěly přispívati k těžkým obecním břemenům. Právě tak hlasovaly tehdy pro pověstnou daňovou reformu, kterou se kapitalistům za poslední léta hodily do jícnu nesmírné miliardové dary. Dnes jsou tíž lidé, křesťanští sociálové a i Bund der Landwirte, tehdejší hrobaři samosprávy; pro radikální národnostní požadavky autonomie, opětně v zájmu kapitalistů, německých kapitalistů, kterým jde pouze o to, aby v německém území dostali do rukou celou správu, aby mohli chrániti své kapitalistické zájmy. Proto jdou v německém území jednotně spolu s českými kapitalisty, aby znemožnili otevření uzavřených podniků. Panstvo z Bund der Landwirte a křesťansko-sociální strany bylo včera ještě pro demokracii. Dnes jsou pro fašistické zglajchšaltování, právě tak jako včera určité panstvo ve Vídni bylo ještě s počátku přívržencem Dollfuse a pak volalo Schuschniggovi "Hosanna!"; až se v Lipsku sestoupí soud proti Schuschniggovi, všichni s panem Hilgenreinerem a spol. budou volati "ukřižuj!". Včera ještě žehnali památce Dollfusově a dnes žehnají jeho vrahům, kteří budou exhumováni a kterým se dnes dostane velké pocty. To, co panstvo zvláště z křesťansko-sociální strany vydává za katolický světový názor, který však nemá nic společného s katolickým a křesťanským světovým názorem pracujících, kteří byli jejími příslušníky, není pro toto panstvo ničím jiným nežli pláštíkem pro politickou bezcharakternost. Toto panstvo je politicky vyřízeno. Budou ještě nějakou dobu hráti politickou úlohu, totiž takovou, že budou v cirkusovém triumfálním voze pana Henleina vláčeni s místa na místo s kroužkem v nose jako vzácná zvířata, jejichž získáním se někdo chlubí. Ale po tomto cirkusovém představení budou provždy politicky vyřízeni.

Včerejší prohlášení sudetskoněmecké strany dlužno posuzovati jen v souvislosti s řečí, kterou příznačným způsobem v posledních dnech v neděli pronesl pan dr Neuwirth v Liberci, kde řekl, že sudetskoněmecká strana chce býti senem na střeše. Je třeba míti velmi mnoho slámy v hlavě, aby někdo tvrdil, že nějaké střechy jsou kryty senem. Ale je psychoanalyticky příznačné pro sudetskoněmeckou stranu, že se panu Neuwirthovi přihodila tato chyba, jejíž příčinou jest jen to, že jsou si skutečně velmi dobře vědomi své úlohy. Jejich snahou je republice a demokracii zapáliti střechu nad hlavou, a to jest jejich celá politika, to je proklamace teroru a to je také cesta, kterou se chtějí bráti. Jim jde o to, vzbuzovati v sudetskoněmeckém území neklid a výtržnosti, které pak mají býti záminkou, aby se určitému panstvu na oné straně hranic dala příležitost zjednati pořádek, jak tomu říkají.