Předseda dr Soukup.

Místopředsedové: Donát, dr Hruban, dr Bas.

Zapisovatelé: Pázmán, Pichl.

Celkem přítomno 80 členů podle presenční listiny.

Členové vlády republiky Česko-Slovenské: předseda vlády Beran; ministr dr Kalfus.

Z kanceláře senátní: tajemník senátu dr Bartoušek; jeho zástupce Fritsch.

Předseda dr Soukup zahájil schůzi v 9 hod. 38 min.

dal předseda: na dnešní schůzi sen. Brožovi, dr Budayovi, Horákovi, Jančekovi; na tento týden sen. Chalupníkovi, Nentvichovi.

zpráva tisk 756.

o 127. schůzi N. S. R. Č. S. schválen byl podle §u 72 jedn. řádu.

Předseda (zvoní): Budeme projednávati pořad schůze, a to nejprve odstavec 1, jímž jest:

Zpravodajem výboru je p. sen. Horný, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj sen. Horný: Slavný senáte!

Za 20 roků trvání Česko-Slovenské republiky po prvé nebude ústavně projednán a schválen státní rozpočet na příští rok.

Letošní dějinné události, které vyvolaly územní změny a změny ve vnitřní organisaci Česko-Slovenské republiky hlavně ústavními zákony o Slovenskej krajině a Podkarpatské Rusi, nezůstaly bez vlivu na strukturu státního rozpočtu na rok 1939.

Státní rozpočet na tento rok bude se skládati ze čtyř rozpočtů, a to z ústředního rozpočtu pro celou Česko-Slovenskou republiku a pak ze tří dílčích rozpočtů, a to pro zemi Českou a Moravskoslezskou, pro Slovenskou krajinu a pro Podkarpatskou Rus.

Z technických důvodů není možno do konce r. 1938 tento státní rozpočet ústavně projednati a je proto nutno dáti vládě zmocnění, aby v době od 1. ledna 1939 až do schválení společného rozpočtu vedla státní hospodářství společných věcí. Ministr financí si vyžádal lhůtu do 20. února a je toho mínění, že do 20. února 1939 bude možno státní rozpočet na r. 1939 ústavně projednati.

Opatřovány mají býti jen neodkladné potřeby státní, které vyžadují plnění zákonů a nezbytně nutný chod státní správy a státního hospodářství.

Pokud pak vykonává vláda Česko-Slovenské republiky vládní a výkonnou moc v zemích České a Moravskoslezské, zmocňuje se k prozatímnímu vedení státního hospodářství v těchto zemích. Rovněž se zmocňuje slovenská zemská vláda, aby vedla stejným způsobem hospodářství v zemi Slovenské, a vláda Podkarpatské Rusi na území Podkarpatské Rusi.

Rozpočtový výbor projednal ve schůzi dne 16. prosince 1938 tento vládní návrh zákona a doporučuje jej slavnému senátu k přijetí tak, jak byl schválen poslaneckou sněmovnou. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Ke slovu se přihlásil p. sen. Mikulíček. Dávám mu slovo.

Sen. Mikulíček: Dámy a pánové!

Zákonodárné sbory zmocňují vládu, aby hospodařila bez rozhodování zákonodárných sborů, ovšem snad jenom do určité doby. Ale myslím - a myslíme to všichni, kteří jsme se jenom trochu naučili demokracii - že úkolem vlády (Výkřiky senátorů býv. strany republikánské.) - vy jste se jí vůbec nenaučili, pane kolego! - není jenom vybírat daně a vypláceti to, co jest jejím úkolem, vyplatit veřejné zaměstnance, dodávky atd., ale že úkolem vlády, zvláště dnes, při těchto abnormálních poměrech, v nichž žijeme, je řešit problémy a hlavně hospodářské problémy svých občanů, aby byli schopni nejen uhájit lidský život, ale aby byli také schopni platit daně a přirážky, aby byli zkrátka schopni všeho toho, co zítra nebo pozítří stát po nich bude žádat, eventuálně i obrany tohoto zmenšeného státu.

Pánové! O tom řešení problémů občanstva a hlavně hospodářských problémů jsme neslyšeli, nýbrž četli celé hory slibů. Slyšet jsme nic nemohli, poněvadž veškerá shromáždění byla zakázána a zákonodárné sbory se nesešly. Nuže na prvním místě se chci zmíniti o řešení problémů malorolníků a rolníků, jež osud vyhnal z míst, ve kterých žili mnozí 20, mnozí 15 a jiní méně let. A když vezmete, co se těmto rolníkům uprchlíkům slibovalo, a přirovnáte to k tomu, jak se má jejich problém řešit podle včerejšího návrhu, tu žasnete nad tím, jak zase nanovo mají býti ty desetitisíce vyhnanců zklamány a nanovo mají být desetitisíce vyhnanců vehnány do bezměrné bídy.

Vážení, vy víte, že rozhodnutím - neříkám, že snad samostatným rozhodnutím česko-slovenské vlády - byla spousta časopisů zakázána, aby určité zprávy novinářské nemohly uvésti před veřejností věci na pravou míru. Byli jsme odsouzeni číst jenom zglajchšaltovaný tisk, tisk, který sledoval určité tendence, tendence vesměs reakční. Tento tisk sliboval, že ani metr půdy nebude v rukou spekulantů, že půda se musí dostat do rukou těch, kteří vlastní rukou nutí tuto půdu, aby dala občanstvu zrno, brambor, řepu a všechno ostatní, bez čeho by občanstvo nebylo živo. Proti spekulaci s půdou se vyslovil ve svém vládním prohlášení i p. předseda vlády Beran. Máme v Česko-Slovensku na celé miliony měřic půdy, která je v rukou těch, kteří ji buďto vůbec neobdělávají, nebo jsou schopni se svou rodinou obdělat jí sotva 5%, a ani ne 5%. Ovšem, že jak ve slibech, které agrární "Brázda" a jiné časopisy slibovaly rolníkům-uprchlíkům, tak také v prohlášení pana předsedy vlády myslilo se na tyto spekulanty s půdou, kteří do ní nejvýhodněji uložili peníze, poněvadž peníze jsou nejbezpečněji uloženy v půdě, pokud někdo nepřijde a nevyvlastní ji. Myslilo se, že tato půda bude vzata z rukou těch, kteří s ní spekulují, myslilo se na státní statky, které mají pronajatu půdu bohatým syndikátům a bohatým jedincům za jednu třetinu skutečné hodnoty, ač v témže okrese najímá půdu drobný zemědělec mnohem dráže. Připomínám jenom Židlochovicko; zjistil jsem na nejvyšším kontrolním úřadě, že syndikát platí tam 60 kg pšenice nájmu z 1 měřice, kdežto rolníci v okolí Židlochovic platí nájem, který se rovná 130 až 150 kg pšenice. Tytéž poměry byly ve velkém dvoře u Pohořelic, který tuším dnes již nepatří do rámce česko-slovenského státu. Tytéž poměry jsou v jiných oblastech. Včera mně bylo odpověděno v úsporné a kontrolní komisi, že na Slánsku se pronajímaly tyto státní statky veřejnou soutěží, že bylo pozváno 12 velkonájemců. Proč nebyla ta půda rozdělena po 2, 3 hektarech, aby přišla ne 12 velkostatkářům, kteří se klidně domluví při víně nebo kávě, že na sebe nebudou přihazovat, nýbrž aby tam přišlo 1500 drobných lidí ze Slánska, které velmi dobře znám, poněvadž jsem tam mnohokrát byl a vím, jaká je tam touha po půdě. Město Olomouc a jiná města - tisíce měřic nejkrásnější půdy na Hané, lidé tam přímo žízní po hektaru půdy; chudí lidé z bohaté Hané chodí na práci do Ostravy, do Brna a jinam a ohromné lány, tisíce měřic půdy má tam Mayerův cukrovar za nájemné, které se rovná sotva třetině normálního nájemného, placeného z 1 ha v těchto vesnicích. A takových ohromných lánů nejlepší půdy máme u nás miliony měřic. Desetitisíce utečenců a uprchlíků by se dalo uspokojiti na této půdě, ovšem za snesitelných podmínek, poněvadž dáte-li člověku dnes půdu za 5.000 Kč měřici při 5 nebo 6% úroku, tak ho exekutor za dva, tři roky z té půdy vyžene. Ale dejte mu ji ještě levněji, než byla dána do velkonájmu. Vymlouváte-li se, že nemáme na to zákon - bože, kolik zvláštních ministerských nařízení a usnesení vlády bylo vydáno! Co je potřebí na nový zákon, který by zrušil smlouvu státních statků a lesů s velkonájmem, který by zrušil smlouvu velkých měst a majitelů půdy s nájemci? Velkostatkář sám je pohodlný, aby tam sám pracoval na 3.000 měřic, a dá je do velkonájmu, jako v Marleticích hrabě Salm. Tak jsme si to představovali a tak si to také představovali kolonisté, z nichž s desítkami jsem mluvil. Jsou ze Slovenska a také z našeho kraje. Pan kol. Měchura by to mohl potvrditi, že Maďaři vyhnali několik set kolonistů, kteří byli usazeni na pohraničí jako vlastenecká výspa pro případ napadení hranic - a dnes museli všechno opustit, role, dobytek, stroje a jsou zde bez prostředků. Lidé vyhnaní ze 100 měřic půdy dnes nemají nic a chodí jako bludné duše a zbytečně utrácejí peníze za cesty na okresní hejtmantsví.

Jak se ten problém má řešit? Včerejší "Venkov" ze dne 16. prosince praví (čte): "Kolonisační projekty pro opatřování půdy uprchlíkům.

V rámci opatření pracovních příležitostí a existenčních možností pro uprchlíky byl vypracován v ministerstvu zemědělství program pro zhodnocení neplodné a lepší využití méně výnosné půdy. V úvahu přicházejí značné plochy v Pošumaví, v jižních Čechách a na moravském Slovácku, kde četné obce vlastní pastviny, jež lze přeměniti v louky nebo které možno zalesniti."

Vážení pánové! Za tu dobu, co mě strana posílá do zákonodárných sborů, znám dobře ty ohromné lány na Pošumaví, na moravském Slovácku, Valašsku a jinde. Co tam chcete na takovém kopci, kde je víc kamení než hlíny? To chcete dát vyhnanému kolonisátoru? Myslíte, že by už dávno nebyli tamní lidé přeměnili tuto půdu buď v louky nebo v ornou půdu? Mám zkušenosti z povodí Moravy, kde takovýchto pastvin bylo několik desetitisíc měřic; lidé je zorali a při regulované řece Moravě je tam každý třetí, čtvrtý rok úroda zničena záplavou. Tu už se dává plán, že by bylo dokonce prý i možno - nebudu to celé číst, ač je to krátký článeček - vykácet nové lesy a takto přeměněnou lesní půdu v ornou dát těm, kteří byli posledními událostmi připraveni o poslední kousek země. Vážení, to vracíte českého rolníka, který se nešťastnou náhodou shlédl v rovinách na moravském Slovácku, nebo který měl svůj stateček v Čechách nebo na Moravě v zabraném území, plných 1500 let zpět, do doby, kdy praotec Čech přivedl naše předky na Říp a řekl jim: Tu je krásná země, ale napřed se budete mordovat na té měřici dobrý rok, než z ní uděláte trochu orné půdy. - A to ještě kdo tomu trochu rozumí, ví, že v takové půdě zlomí dřevěný pluh a zkřiví železný. Tak si ani rolníci, ani veřejnost nepředstavovala řešení otázky, jak zaopatřit půdu chudákům, které Němci a Maďaři vyhnali z toho, na čem léta vzorně hospodařili.

Druhá otázka zemědělská: Žijeme v abnormálních poměrech, dělají se abnormální nařízení, abnormální zákony. Nezdá se vám, že by byl čas, aby se v mimořádných poměrech upravily ceny zemědělských produktů? A když se bojíte, že by to mělo ohromný odraz na trh - o čem ještě budu ke konci mluvit - tak to rozdělte, jako to udělali v jiných státech, kde hospodáři do dvou nebo pěti vagonů dodávky řepy mají jiné ceny než ti, kteří dodávají 50 vagonů. Ti velcí mají podle tabulek pana min. dr Brdlíka režii o 40 a více procent menší vzhledem k možnosti racionelního využití techniky a chemie na svých lánech. Rozdělte to! Ale mluvte s rolníky, kteří místo sjednaných 12,40 Kč dostávají za řepu 10 Kč a mají čekat na doplatek, poněvadž prý jsme ztratili v zabraném území třetinu konsumu drahého cukru, mluvte s nimi, jak dnes hledí na postup těch, kteří se starají, aby nikdo neměl práva do toho mluvit, aby nikdo nesměl kritisovat ani na spolkové schůzi, tím méně v časopise nebo letáku, ale nestarají se o řešení problému. Nepomůže, kdyby tam ti pánové v té krajině do posledního zničili nějakého rebelanta, když nerozřeší problém rolníka a dělníka na vesnici. Ti nespokojenci se vám zjeví pod jinou firmou. Nespokojenosti je možno se zbavit jen tím, když se postarám o to, co nutně potřebují občané, nad nimiž jsem se dostal k moci. Jakmile však nerozřeším plně jejich hospodářský a kulturní problém, pak se sice zbavím toho nebo onoho směru, který má takový a takový název, ale vyroste mně ta nespokojenost pod jiným jménem nebo beze jména. A nespokojenost anarchisticky projevovaná je stokrát nebezpečnější než nespokojenost, která je vedena po určité koleji a organisována, poněvadž anarchistická nespokojenost nadělá daleko víc škod, musí-li už při nápravě ke škodám dojít, než nespokojenost vedená a organisovaná.

Několik slov k otázce dělníků. Slyšíme už tři měsíce: Pracovat, pracovat a zase pracovat!

Nikdo rozumný proti tomu není, abychom udělali co nejvíce práce. Ale zároveň s množstvím práce a se zvýšením výkonu pracujícího musí také postupovat zvýšení jeho hospodářské a tím všestranné životní úrovně. Když jsme nemohli a nemůžeme prodat výrobky, které byly vyrobeny za 48 hodin týdně, komu chceme prodat výrobky, donutíme-li dělníky, k 60ti hodinám týdenní práce? A na druhé straně budeme zavádět pracovní tábory, kde dostane dělník 4,70 Kč na den a jeho žena, když počká, dostane 3,15 Kč na den. Úplně za opačný konec se vzalo řešení tohoto problému. Nikdo nebude chtíti vytýkat presidentu Spojených států amerických, že by měl nějaké záchvaty socialismu. Opačně, Roosevelt je chytrý měšťák, který vidí dále než na špičku nosu. Roosevelt chce zachránit kapitalistickou společnost v Americe, ale chce-li ji zachránit, musí dát možnost žít 30 milionům námezdně zaměstnaných a proto protlačil uzákonění v obou komorách Spojených států, že minimální mzda pro nádeníka je 7 Kč a pro kvalifikovaného 11 Kč. Počítal s 20 miliony kvalifikovaných, kteří mohou o 9. hodině ráno a o 4. hodině odpoledne jíti utratit po 20 centech, to je okrouhle 5 Kč. To znamená, že dají utržit za každé dopoledne 100 milionů Kč a 100 milionů Kč za odpoledne. Ten dělník může v neděli si vyjíti se ženou a dětmi a utratiti dolar, půldruhého, to jest asi 50 Kč; 20 milionů lidí dá v neděli miliardu z kapes ven a ta se točí. Co může náš dělník, který vydělá 2 až 2,20 Kč na regulaci nebo 29 Kč týdně v pracovním táboru - při tom nemluvte o té stravě, víte, že musily zakročovat výkonné orgány státní moci - dát vydělat řezníkovi, pekaři a hostinskému a všem ostatním? Tedy místo co by se to prokalkulovalo, aby zůstalo podnikatelům - a stačilo by jim 1% z vloženého kapitálu a ještě by neměli nouzi - zvrací se to úplně opačně. Co bylo hluku v říjnu a listopadu, že vojáci, kteří přijdou z mobilisace, budou okamžitě zařaděni do pracovních táborů! A i ty tak mizerně vypravené - již zde byla o tom řeč - neudržitelné pracovní tábory zaměstnávají podle statistiky z prosince 5.556 lidí a vedle nich stojí podle statistiky z 1. prosince 102.000 nezaměstnaných. A jak vám známo, sami jste to v tisku ventilovali, mnoho jich - bylo to sice adresováno na adresu nemajetných dělníků, ale ve skutečnosti se to týkalo dělníků z jiných řad - kteří pobírali podporu v nezaměstnanosti podle gentského systému, když měli jíti do pracovního tábora, řekli, že raději zůstanou doma, že budou dobývat pařezy atd. Negeneralisuji, ale v mnohých případech byla taková situace. Ne zvýšením pracovní doby a snížením mezd, nýbrž snížením pracovní doby a zvýšením mezd lze řešiti tento problém. Vezměte v úvahu na příklad poměry dělníků v Australii - při dnešních dopravních prostředcích je svět příliš malý a poměry na pracovním trhu v Číně nebo v Australii mají svůj reflex na celé zeměkouli - jak je tam výroba a konsum v rovnováze. Je-li mzda nízká, má odraz stlačující, je-li mzda vyšší, musí se tomu ostatní přizpůsobiti. Tuto otázku lze rozřešiti jen snížením pracovní doby a zvýšením mezd a pak půjde na odbyt všechno to, co rolník získá na půdě, co továrník a živnostník vyrobí ve své dílně a továrně.

Na konec několik slov o otázce drahoty. Vážení pánové, to nekřičí, to přímo řve po nápravě. Včera mi říkala moje bytná v Praze, že zde stojí kilogram hovězího masa na roštěnku s kostí 22 Kč. To je přímo ostuda, bezvládí, anarchie. Zeptejte se rolníka na venkově, kolik dostává za jeden kilogram prostředně vykrmeného hovězího dobytka. Nad 6 Kč nikde. A totéž je s vepřovým masem a sádlem. Řeknete, že to dělá velkoobchod a velkolichváři, ale vy musíte tu výtku jako pravdivou přijat. Agrární Zemka jest jedním z největších masných podniků v Česko-Slovensku a když vláda je bezmocná a byrokracie neschopná, má zakročiti v té věci Zemka a lámat drahotu buďto zvýšením cen vepřů venku anebo snížením ceny pro konsumenta v městě. Či myslíte, že zaražením činnosti určitého politického směru a eventuálními dalšími ostřejšími zákroky odstraníte nespokojenost? Nikoli, je potřebí řešiti tyto problémy - nebudu se zabývati otázkou státních a veřejných zaměstnanců, o tom již mluvili jiní - ale je potřebí řešiti problém rolníka, dělníka, cen životních potřeb, a pak se může udržet život v tomto zmenšeném státě. Ale jestliže budou poměry pokračovati, jak pokračují poslední tři měsíce, nevím, jaký bude konec toho všeho. (Potlesk komunistických senátorů.)

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan sen. Stodola.

Sen. Stodola: Slávny senát!

Žijeme v ťažkých dobách. Delenie Česko-Slovenska, vnútorné ústavné premeny a nútnosť novej orientácie v zahraničnej politike sú základné skutočnosti, které budú určovat náš vývoj. V týchto dobách je treba práce a rozhodnosti.

Jediným úkolem dneška je budovat znovu a od základu národní stát v myšlení, v politice, v hospodářství a v sociální skladbě. Budovat novými a mladými lidmi, zúčtovat s minulostí a se vším starým a špatným, vytvořit silný režim s novým programem, vedený novými lidmi. Státní autorita musí býti přivedena opět k vážnosti, hospodářství obnoveno, národní myšlení a cítění obrozeno. Národ musí opět nabýt vědomí své síly, hodnoty, a vědomí svého dějinného poslání.

Národní společenství, sociální spravedlnost, organisace stavů a křesťanská mravnost, to jsou pilíře každého pracovního programu pro obnovu republiky. Na nich je budován i náš pracovní plán. Druhá republika stala se státem národním, státem Čechů, Slováků a Podkarpatorusů. Musíme naplnit novým duchem celý náš život veřejný i soukromý, aby druhá republika byla ve své existenci do budoucna zajištěna. Musíme proto soustředěním všech kladných národních sil vytvořiti jednotnou vůli národa, o niž bude možno opřít autoritativní vládu, sociálně spravedlivou a kontrolovanou, abychom mohli rychle, důkladně a spořádaně uskutečnit program národní obrody.

Chceme budovat sebevědomý a silný národní stát, hospodářsky zdravý a sociálně spravedlivý. K přebudování a udržení státu bude třeba dvojnásob práce a mimořádného úsilí. Každý k němu musí přispět všemi silami a musí býti připraven k nejvyšším obětem."

Slávny senát, tato ohlásenie dala pred krátkou dobou naša mládež. Keď človek toto číta a keď vidí tie krásne ideály v ňom obsažené a keď vidí, bych riekol, tu priamosť týchto slov, tak pri tom pri všetkom a vzdor tomu všetkému toto musí naplniť človeka istou dôverou do budúcnosti.

Rozpočet opiera sa prirodzene o vládne osvedčenie. Doposiaľ som takýto cenný referát, takúto skvelú a triezvu analýzu a diagnózu našich pomerov nepočul a nečítal.

Z nej predovšetkým žiari pravdivosť, skúsenosť muža stojacého na najvyššom stupni politického a štátnického vzdelania a patriotického citu povinnosti.

Pán sen. Mederly krásnymi slovami označil, aké city najvyššej úcty prechováva Slovensko k pánu predsedovi vlády Beranovi ako i k členom jeho kabinetu, veď vezmime do ohľadu ľen ohromnú prácu pána ministra financí dr Kalfusa, nie pri sostavovaní tohoto rozpočtu, ale týchto rozpočtov.