Předseda Josef David.
Místopředsedové Gottier, Tymeš, Petr,
Hodinová-Spurná, Cvinček.
Zapisovatelé Skaunic, Litera.
Členové vlády: předseda vlády
Fierlinger; náměstkové předsedy
vlády Klement Gottwald, dr Stránský,
Široký, dr Šrámek, Ursíny;
ministři dr Drtina, Ďuriš, Hála,
arm. gen. Hasal, Kopecký, Majer, Masaryk,
dr Nejedlý, Nosek, dr Pietor, dr Procházka,
dr Ripka, dr Šoltész, dr Šrobár;
státní tajemníci dr Clementis, gen.
dr Ferjenčík, Lichner.
261 poslanců podle presenční listiny.
Z kanceláře sněmovní: tajemník
PNS dr Madar; jeho zástupce dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 4. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dámy a pánové! Slavíme dnes se svými
bratry Rusy a s ostatními národy spojeneckého
Sovětského svazu výročí jejich
velikého národního i socialistického
vítězství a není to po prvé,
kdy tohoto památného dne vzpomínáme
i jako data, jehož význam se projevil ve vývoji
našeho vlastního národa. Událost, které
se v dějinách poválečné Evropy
dostalo jména "Ruská revoluce", byla,
jak dnes víme, něčím víc než
revolucí jen ruskou: byla vyvrcholením určitých
tendencí světových, a to jak na poli sociálním,
tak i na poli národnostním. Ve chvíli, kdy
k ní došlo, bojovali jsme my svůj boj proti
vídeňskému útisku, a i když mír,
který revoluční Rusko musilo tehdy uzavřít,
znamenal pochopitelně oslabení spojenecké
fronty, znamenal zároveň - pro nás a pro
ostatní malé národy, zápasící
o svoji nejvlastnější existenci - podepření
zásady o sebeurčení národů,
kterou ruská revoluce vyhlásila a kterou cílevědomě
prováděla. Nedali jsme se proto nikdy zmást
světovou reakcí, která znovu a znovu se pokoušela
prostřednictvím bílých gard a zradivších
generálů podrazit mladé revoluci nohy a nastolit
opět absolutistický režim carský. Věděli
jsme, že hnutí, které v Rusku zvítězilo,
čerpá svoji sílu a roste z mocných
tvůrčích sil i sociální touhy
všeho lidu, a proto jsme nepochybovali, že se sovětský
stát udrží, a byli jsme přesvědčení,
že se tak Evropě otevře nová éra
spolupráce národů a nám nová
éra sblížení s bratrským velikým
slovanským národem. (Potlesk.)
Proto byl postoj velké většiny našeho
národa k mladému sovětskému státu
od počátku kladný. Proto také naše
politika zahraniční i domácí zásadně
odmítala jakékoliv intervenční snahy
evropské reakce, proti nímž celou vahou své
osobností, nedbaje domácích protivníků,
stál president Osvoboditel T. G. Masaryk a
tehdejší ministr zahraničí dr Edvard
Beneš. Od chvíle, kdy bylo mezi naší
republikou a Sovětským svazem navázáno
normální diplomatické spojení, vyvíjely
se naše vztahy nejen na poli ryze politickém - vzpomínám
zájezdu dr Beneše, tehdy zahraničního
ministra, čelních politiků, novinářů
a vojáků - tak i na polí kulturním.
Upřímně jsme se snažili informovati
se co nejlépe o všem, co se v novém socialistickém
státě děje, a přáli jsme si,
aby tento stát, který nám od samého
počátku projevoval své přátelství,
byl co nejlépe informován také o nás.
Viděli jsme, my v Praze i naši ruští přátelé
v Moskvě, že fašistická nákaza,
která se začala šířit po Evropě,
je nebezpečím pro světový mír,
a tušili jsme, že slovanské národy stanou
se prvním terčem německého útoku.
Proto jsme ve spojenecké smlouvě, uzavřené
r. 1935 mezi Československou republikou a Svazem sovětských
socialistických republik, spatřovali nejen závazek
své bezpečnosti, ale i veliký příspěvek
k celé mírové stavbě evropské.
Nemusím dnes jistě připomínat všechny
důkazy, které Sovětský svaz podal
o své vůli spolupracovat na udržení
světového míru. Jeho úsilí,
podepřené realistickou politikou vojenskou a hospodářskou,
bylo by mohlo, kdyby bylo bývalo správně
na západě chápáno, udusit s pomocí
západních demokracií německé
nebezpečí hned v zárodku. (Potlesk.)
Nestalo se tak a na místo spolupráce mezi západem
a východem přišel Mnichov; Mnichov, který
znamenal nejen dočasný konec Československa,
nýbrž i zhroucení celé evropské
bezpečnostní stavby, Mnichov, který zatlačil
Rusko do isolace a podepsal tím nad evropským a
světovým mírem ortel smrti.
Náš národ nikdy nezapomene této společné
porážky, kterou jsme se svými sovětskými
spojenci v Mnichově utrpěli, a nezapomene také
energického protestu, kterým se po okupaci naší
země ohradil Litvinov proti tomuto novému bezpráví.
(Potlesk.) Věděli jsme, že máme
na východě přátele, a také
ve chvíli, kdy se Sovětský svaz musil proti
nebezpečí isolované války zajišťovat
smlouvou s Německem, věděli jsme, že
jeho místo je na straně národů bojujících
za svobodu, a že se nakonec, jak to znovu a znovu ve svých
projevech předvídal president dr Beneš,
války proti Německu zúčastní.
Proto se naše zahraniční vláda vždy
snažila o udržení oněch krásných
vztahů, které mezi naším národem
a národy Sovětského svazu vyrostly, a nalézala
vždy pro své úsilí v Moskvě plného
pochopení. Naše spolupráce se Sovětským
svazem nikdy neustala a i v době, kdy byl Sovětský
svaz zdánlivě neutrální, dostávala
od něho naše zahraniční akce na všech
diplomatických polích účinnou pomoc.
Naše smlouva z 12. prosince 1943, podepsaná presidentem
republiky v Moskvě, je proto vyvrcholením vývoje,
který nedovedla přerušiti ani válka:
je to výraz úsilí - úsilí obapolného,
jak našeho tak i sovětského - úsilí
o prohloubení a zvroucnění spojenectví,
jehož pevnost prošla doslovně zkouškou ohně
- a nikdy nezklamala. Myslím, že mezinárodní
politický život zná málo smluv, za nimiž
vedle podepsaných vlád stojí i celé
národy tak jednolité a svorné, (Potlesk.)
jako je tomu v případě smlouvy sovětsko-československé.
Je něčím víc než formální
úmluvou: je stvrzením bratrství a je činem,
na němž je zúčastněna nejen svobodná
vůle obou stran, nýbrž i jejich srdce. (Potlesk.)
O tom, jak Sovětský svaz plnil vojenskou část
této smlouvy, nemusím se šířit;
viděl to každý z nás na vlastní
oči a každé naše svobodné vydechnutí
je svobodné především zásluhou
Rudé armády, (Potlesk.) která porazila
a zničila naše německé nepřátele.
Chtěl bych však dnes podati svědectví
také o politické stránce této smlouvy;
svědectví, že tak, jako Sovětský
svaz splnil svůj závazek vojenský, splnil
a splní závazek, že nebude zasahovati do našich
vnitřních věcí. Mohu prohlásiti
- a činím tak s pocitem hluboké vděčnosti
- že od samého počátku dbá Sovětský
svaz přímo úzkostlivě toho, aby v
žádném jeho činu nebyl spatřován
politický nátlak, a že nebylo jediného
případu, kdy by se byl pokusili omezovat naši
státní svrchovanost nebo působit nějak
na rozhodování československého lidu.
(Potlesk.) Vzpomínám dnes na přípitek
velikého maršála Stalina, kdy velký
vůdce ruského lidu zdůraznil za naší
moskevské návštěvy toto stanovisko:
že si přeje, aby slovanské národy, zbavené
hrozby německého imperialismu, rozhodovaly si doma
po svém, tak jak jim to nejlépe vyhovuje, a že
toto přání je základem nového
slovanství. Prohlašuji, že toto přání
generalissima Stalina je v našem případě
výslovně plněno a nepochybuji, přátelé,
o tom, že bude plněno vždy.
Sovětský svaz je naším největším
sousedem a prvně ve svých dějinách
jsme dosáhli s ním společné hranice,
která nás však nerozděluje, ale spojuje
ke společným úkolům a společné
práci. (Hlučný potlesk.) Aby tato
mohla býti dále stupňována, potřebujeme
hlubšího vzájemného poznání
ve všech složkách života politického,
sociálního, ústavního i zákonodárného.
V této souvislosti chci připomenouti, že i
naše Národní shromáždění
chce plniti tento úkol a umožniti svým členům
studiem i přímou zkušeností plné
poznání a pochopení ústavních
forem Sovětského svazu a jeho nejvyššího
lidového zastupitelstva.
Končím přáním, aby se Sovětský
svaz rychle vzpamatoval z ran, které pro svobodu všeho
lidstva utrpěl, aby vzkvétal a sílil a byl
i nadále mocnou a pevnou záštitou světového
míru a tím také i naší milované
československé republiky. (Potlesk. - Shromáždění
povstává.) Nechť žije Sovětský
svaz a jeho slavná armáda, (Potlesk.) nechť
žije jeho vůdce a veliký přítel
našeho lidu generalissimus Stalin, (Hlučný
potlesk.) nechť věčně a věčně
žije bratrství sovětsko-československé.
(Sláva! - Hlučný potlesk. - Shromáždění
usedá.)
Žádám, aby byl přečten telegram,
který jsem zaslal jménem Prozatímního
Národního shromáždění
předsedovi presidia Nejvyšší rady Kalininovi.
Tajemník PNS dr Madar (čte): "Michael
Ivanovič Kalinin, předseda presidia Nejvyššího
sovětu SSSR, Moskva.
Den, který dnes oslavují bratrské národy
SSSR, je také svátkem všeho československého
lidu. Jménem Prozatímního Národního
shromáždění republiky Československé
tlumočím vám, pane předsedo, nejvřelejší
blahopřání všech Čechů
a Slováků. Ujišťuji Vás, že
nikdy nezapomeneme dluhu vděčnosti, jímž
se lid Sovětského svazu, jeho slavná armáda
a jeho veliký vůdce generalissimus Stalin na věky
zapsali do našich srdcí.
Josef David, předseda Prozatímního
Národního shromáždění
republiky Československé." (Potlesk.)
Předseda: Přerušuji schůzi na
15 minut.
(Schůze přerušena v 15 hod. 35 min. - opět
zahájena v 16 hod. 6 min.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
schůzi.
Dovolte, paní a pánové, abych vzpomněl
památky jednoho z těch, kdo v této sněmovně
po léta zasedal a kdo se do ní už nevrátí,
památky posl. Jana Švermy. (Poslanci povstávají.)
Posl. Jan Šverma, dělnický novinář
a socialistický vůdce, řečník,
agitátor a propagátor, bojovník a vlastenec,
postava, jakých bylo v naši politice nemnoho. Po letech
bojů za práva pracujícího lidu odešel
za hranice, aby tam - nejprve na západě a později
v Moskvě - pracoval pro československou věc,
organizoval a informoval spojeneckou veřejnost. Na sklonku
války, ve chvíli, kdy cítí, že
nadešel čas zasadit okupantům poslední
smrtící ránu, odchází na Slovensko,
kde se stává jedním z vůdců
bansko-bystrického povstání. Zůstává
tam, i když už ví, že se organisované
slovenské jednotky německé přesile
neubrání, a ač má možnost odletět,
ustupuje raději, nehledě na svoje podlomené
zdraví, s partyzány do hor a do lesů. Za
stálých bojů, o hladu, bez dostatečných
zásob se probíjí se svými druhy dál
a dál, a jeho optimismus, odvaha a nezdolná víra
ve vítězství československé
věci, které obětoval celý svůj
život, je stálou posilou jeho spolubojovníkům.
Slovensko se svého vítězství dočkalo,
tak jako se ho dočkal celý náš stát,
ale Jan Šverma na trnité cestě, kterou
o své vůli nastoupil, podlehl. Dne 10. listopadu
umírá na pochodu pod Chabencom - umírá
únavou, hladem, zimou a vyčerpáním.
Neumírá však a nikdy neumře v našich
srdcích. Bude žíti mezi námi jako vzor
dělnického vůdce, jako učitel československé
jednoty, za kterou zemřel, a jako vlastenecký bojovník.
Bude žíti mezi námi jako postava celonárodní,
a vypravením národního pohřbu, na
němž se s ním budeme v sobotu loučit,
splácí mu národ jen nepatrnou část
svého dluhu. (Poslanci usedají.)
Do dnešní schůze se dostavili pp. posl. Otto
Šling a Antonín Gottvald. Poněvadž
před tím podle §u 6 jedn. řádu
v kanceláři sněmovní podepsali slibovací
formuli, přistoupíme ke slibu podle §u 22 úst.
listiny a §u 6 jedn. řádu tím způsobem,
že přečtena bude ústavou předepsaná
formule slibovací, páni posl. Šling a
Antonín Gottvald ke mně přistoupí
a vykonají slib podáním ruky a slovem "Slibuji".
Žádám o přečtení slibovací
formule a pp. posl. Šlinga a Antonína Gottwald
a žádám, aby přistoupili ke mně
a vykonali slib. (Poslanci povstávají.)
Náměstek tajemníka PNS dr Záděra
(čte):
Slibuji, že budu věren republice Československé
a že budu zachovávati zákony a mandát
svůj zastávati podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.
Posl. Šling (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji.
Posl. Antonín Gottvald (podávaje předsedovi
ruku): Slibuji. (Poslanci usedají.)
nemocí na dnešní a zítřejší
schůzi posl. Šenšel.
Těsnopisecká zpráva o 1. (ustavující)
schůzi Prozatímního Národního
shromáždění republiky Československé.
Klub poslanců Ukrajinské národní rady
Prjaševčiny oznámil, že zvoleni byli:
předsedou posl. inž. Michalič, místopředsedou
posl. Židovský, jednatelem posl. dr Rohaľ-Iľkiv.
Zároveň 5 poslanců spolu s předsednictvem
klubu oznámilo podle §u 15 jedn. řádu,
že jsou členy klubu. Jsou to posl. Babej, dr
Rohaľ-Iľkiv, inž. Michalič,
Zavacký, Židovský.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, jímž
jest:
Zřízení výborů a počet
členů výborů.
Podle §u 22 odst. 1, §u 51 a následujících
jedn. řádu musí Prozatímní
Národní shromáždění zříditi
výbory rozpočtový, iniciativní
a imunitní.
Podle §u 10 vládního nařízení
ze dne 25. srpna 1945, čís. 48 Sb. musí Prozatímní
Národní shromáždění zvoliti
zvláštní výbor (verifikační),
který zkoumá a ověřuje volby členů
Prozatímního Národního shromáždění.
Vedle toho může sněmovna podle odst. 2 §u
22 jedn. řádu zříditi další
výbory na návrh 21 poslanců.
V tomto směru navrhují poslanci Hladký,
dr Uhlíř, Ursíny, Štětka, Valo,
Hála a druzi:
1. aby byl zřízen výbor ústavně-právní
o 36 členech,
2. aby výbor rozpočtový měl
36 členů,
3. aby výbory iniciativní a imunitní
měly po 18 členech a
4. aby výbor verifikační měl
12 členů,
5. aby byl zřízen výbor branný
o 24 členech,
6. aby byl zřízen výbor kulturní
o 24 členech,
7. aby byl zřízen výbor sociálně-politický
o 36 členech,
8. aby byl zřízen výbor technicko-dopravní
o 24 členech,
9. aby byl zřízen výbor zahraniční
o 24 členech,
10. aby byl zřízen výbor zásobovací
o 24 členech,
11. aby byl zřízen výbor zdravotnický
o 24 členech,
12. aby byl zřízen výbor zemědělský
o 24 členech,
13. aby byl zřízen výbor živnostenský
o 24 členech,
14. aby byl zřízen výbor obchodu o
24 členech,
15. aby byl zřízen výbor průmyslu
o 24 členech,
16. aby byl zřízen výbor osídlovací
o 24 členech,
17. aby byl zřízen výbor vnitřní
bezpečnosti o 24 členech,