Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme
ke společné rozpravě.
Přihlášen je na straně "pro"
pan posl. Štětka, jemuž uděluji
slovo.
Posl. Štětka: Paní a pánové!
Vládní návrh zákona, kterým
se mění některá ustanovení
o dani důchodové, má za účel
unifikovat předpisy o dani důchodové pro
celé území Československa stejnou
sazbou a stejným způsobem, při čemž
se tu upravují sazby daně důchodové
s ohledem na změnu hospodářských čísel,
která budou platit nejen pro daň důchodovou,
vybíranou srážkou s mezd a platů, nýbrž
pro celou daň důchodovou. I když shodně
s ministerstvem financí zastáváme názor,
že je nutno co nejrychleji unifikovat finanční
právo a zjednat tak v daňovém zákonodárství
jasno a pořádek, musíme připomenout,
a řekl bych, zdůraznit, že navrhovaná
opatření pokládáme s hlediska zájmů
pracujícího lidu i státní pokladny
samé za řešení prozatímní,
které se plně nekryje ani se zájmy pracujícího
lidu, ani se zájmy státní pokladny, o kterou
tu především jde.
V rozpočtovém výboru, kde se v několika
schůzích vládní návrh zákona
o dani důchodové projednával, jsme se všichni
snažili, pokud to rámec vládního návrhu
dovoloval, přizpůsobit daň důchodovou
změněným poměrům, ale - možnost
nad nemožností - ze zákona protilidového,
kterým je zákon o přímých daních,
neuděláš zákon lidový, který
by až dosud unikající důchody majetné
třídy zdaňoval a výnos dával
tam, kde je toho třeba, t. j. státní pokladně,
na kterou klademe a budeme klást značné požadavky.
Zákon o přímých daních je třeba
od základů změnit. Proč je třeba
měnit zákon o přímých daních?
Předně proto, že je to daňový
zákon, který už přežil tři
režimy: režim starého světa, starého
Rakouska, starého společenského pořádku,
reakční a zrádný režim předmnichovské
republiky a konečně okupantský režim,
který přikrmoval hořejší část
kasty jemu sloužící při sníženém
daňovém zatížení.
Daňový zákon je jedno z nejsmutnějších
dědictví vládního režimu předmnichovské
republiky, režimu lidu nepřátelského
režimu republiku a národ zradivšího.
2. Zákon o přímých daních je
třeba změniti proto, že zákon z roku
1927, č. 76, byl a je pokračováním
daňové soustavy z dob tereziánských,
kde nebylo přihlíženo k změnám
hospodářského života, k přeměnám
a růstu průmyslu, obchodu a peněžnictví.
3. Konečně proto, že dnešní zákon
o přímých daních nezakládá
žádnou právní jistotu, a to ani těm
orgánům, které daně ukládají,
ani poplatníkům, kteří daně
platí. Dnes se nikdo v této spleti zákonů,
vládních nařízení a vyhlášek
ministerstva financí prostě nevyzná. Nikdo
nemůže dnes říci, co platí, a
co platnosti pozbylo.
To ovšem byl a je hlavní účel daňové
soustavy v předmnichovské republice, kde milionové,
ba stamilionové zisky velkých podniků, koncernů,
bank a pojišťoven unikaly zdanění, a to
na základě falšovaných bilancí,
kde příjmy z kapitálu, úroky, renty,
dividendy a veškeré jiné výtěžky
z majetkových předmětů byly zdaněny
jen zlomkem. Defraudace daňová byla nesmírná.
Každý podnik měl t. zv. oddělení
právní, t. j. daňové, které
si muselo vydělat pomocí daňových
defraudací na sebe a pro svého zaměstnavatele.
A co ti naši daňoví poradci, pensionovaní
radové finanční správy, kteří
šli předčasně do pense, aby pak za vysoké
odměny pomáhali daňovým defraudantům
okrádat státní pokladnu!
Jistě, že by nám pánové, t. zv.
zastánci předmnichovského pořádku,
mohli říci, kdo pomáhal intervencemi u finančních
úřadů k deseti a stamilionovým
odpisům daní, které se odpisovaly sice nenápadně,
ale rafinovaně tak, že se umazávaly nuly, ze
stamilionů dlužných daní se udělaly
jen desetimiliony dlužných daní, při
čemž se daňové nedoplatky vyrovnávaly
daňovými přeplatky daně důchodové
srážkou s mezd a platů. Tak se vyrovnávaly
t. zv. daňové schodky.
Podle výkazů, a pokud vůbec možno říci,
že nějaký statistický materiál
po ruce je, Ústřední sociální
pojišťovny, Revírní bratrské pokladny,
Pensijního ústavu, Nemocenské pojišťovny
státních drah, Léčebného fondu
veřejných zaměstnanců, Kněžské
nemocenské pojišťovny bylo na daních ze
mzdy sraženo srovnáme-li jen rok 1942 s rokem 1944,
vidíme, jak zde daň ze mzdy rapidně stoupala
toto: r. 1942 na dani srážkou bylo vybráno
2.551 mil. K, t. j. na hlavu přišlo 1. 235 K, r. 1944
již 2.892 mil. K, t. j. na hlavu 1.251 K. V tom poměru
tedy je růst dosti značný; a kdybychom měli
statistický materiál, mohli bychom srovnati, v jakém
poměru naproti tomu zase t. zv. daň důchodová,
vyměřovaná cestou ukládací,
v těchto letech klesala. Žel, nemáme této
statistiky, abychom měli přesný a jasný
obraz, jak i v době okupace okupantský režim
přikrmoval své pomocníky, a při tom
jim ještě ulehčoval daňové břemeno.
Dělníci rukou i mozků jsou největšími
a také nejlepšími poplatníky daní
z příjmů. Ti platí daně napřed,
než si z vydělané mzdy nebo platu koupí
životní potřeby, kdežto majetná
třída platila obyčejně na daních
co chtěla, a to s dvouletým zpožděním.
Takové možnosti jí dával zákon
o přímých daních.
Proto je třeba, aby vláda se nejdříve
- jak to žádá rozpočtový výbor
v svém resolučním návrhu - předložila
Prozatímnímu Národnímu shromáždění
návrh daňového zákona, který
by vycházel z daných hospodářských
poměrů. Zákon, který by ukládal
povinnosti, ale dával také práva, zákon
jednoduchý, jasný, zbavený všech temných
koutů a právnických kliček. Zákon,
kterému by každý poplatník rozuměl
a věděl, jaké má daňové
povinnosti ke svému státu. Zákon, který
by daňové břemeno sociálně
spravedlivě a opravdu progresivně rozděloval.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu nejprve zpravodaji k odst.
1, p. posl. Vaškovi.
Zpravodaj posl. Vašek: Vzdávám se slova.
Předseda: Pan zpravodaj se vzdává
slova.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji k odst. 2, p. posl.
Fürthovi.
Zpravodaj posl. Fürth: vzdávám se slova.
Předseda: Pan zpravodaj se vzdává
slova.
Vykonáme nyní oddělené hlasování
o každé ze společně projednávaných
předloh.
Prozatímní Národní shromáždění
je způsobilé se usnášeti.
Budeme hlasovati nejprve o prvém odstavci pořadu.
Ad 1. Hlasování o osnově zákona,
jímž se mění některá ustanovení
o dani důchodové (tisk 77).
Zpravodajem je p. posl. Vašek.
Osnova zákona má 4 části a 19 článků,
nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je
s jejími 4 částmi a 19 články,
nadpisem a úvodní formulí podle zprávy
výborové, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Podle usnesení předsednictva vykonáme ihned
druhé čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy zákona,
jímž se mění některá ustanovení
o dani důchodové (tisk 77).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Vašek: Ježto do tisku čís.
77 vloudily tiskové chyby, je nutno je opraviti.
Tyto chyby jsou v článku 9 na str. 8, a to ve 3.
číselném sloupci, nadepsaném "zásadně"
a označeném číslicí 2, a to
v řádku třetím shora. Částka
30.50 nahrazuje se částkou 30.40 a postupně
dále: 32.80 - 32.50, 35.10 - 34.60., 37.30 - 36.30., 39.50
- 38.40, 41.80 - 40.50, 44.30 - 42.60, 46.40 - 44.80, 48.50 -
46.50, 51.00 - 48.60., 53.50 - 50.70, 55.80 - 52.80, 58.20 - 54.90.
To se týkalo sloupce, který jednal o služebních
požitcích vyplácených týdně.
Stejně tak i ve sloupci služebních požitků
vyplácených měsíčně,
nadepsaném "zásadně" a zase označeném
číslicí 2, je nutno opraviti sazby od 142
Kčs, takže sazby se mění takto: 142
na 141, 152 na 150, 161 na 157, 171 na 166, 181 na 176, 192 na
185, 201 na 194, 210 na 201, 221 na 210., 232 na 220, 242 na 229,
252 na 238.
Předseda (zvoní): Kdo ve druhém
čtení souhlasí s osnovou zákona tak,
jak ji Prozatímní Národní shromáždění
přijalo ve čtení prvém, s opravami
právě uvedenými, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Zbývá ještě hlasovati o resoluci otištěné
ve zprávě výborové.
Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce je přijata.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu.
Nyní budeme hlasovati o druhém odstavci pořadu.
Ad 2. Hlasování o osnově zákona
o zatímním vedení státního
hospodářství Československé
republiky v roce 1946 (tisk 76).
Zpravodajem je pan posl. Fürth.
Osnova zákona má 9 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám o celé osnově hlasovati
podle zprávy výborové najednou. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to je
s jejími 9 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
podle zprávy výborové, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona podle zprávy výborové
ve čtení prvém.
Podle usnesení předsednictva vykonáme ihned
druhé čtení.
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona
o zatímním vedení státního
hospodářství Československé
republiky v roce 1946 (tisk 76).
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. Fürth: Nejsou.
Předseda: Kdo ve druhém čtení
souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím Prozatímní
Národní shromáždění přijalo
tuto osnovu zákona také ve čtení druhém.
Zbývá ještě hlasovati o 3 resolucích,
otištěných ve zprávě výborové.
Kdo s těmito resolucemi souhlasí, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce jsou přijaty.
Tím je vyřízen 2. odstavec pořadu.
Přerušují projednávání
pořadu dnešní schůze.
Dámy a pánové,
dnešní schůze je poslední schůze
v tomto roce. Po prožití hrůz, utrpení,
útlaku a války budeme opět slaviti jako občané
svobodné Československé republiky vánoční
svátky. Jsou to svátky míru a lásky,
svátky vzpomínek a přemýšlení.
Ať jsme lidé nábožensky věřící,
nebo ať jsme lidé positivistického zaměření,
všichni si opět budeme uvědomovati dosah a
sílu symbolu vánočního: Vzpomínáme
na novorozeně chudých lidí, uložené
v Betlémě pod chatrnou střechou do jeslí,
na dítě, kterému osudová chvíle
nedopřála ve chvíli zrození prostředí
lidského a měkce vystlané kolébky.
A v této vzpomínce vyvstává před
námi obraz zničených a pobořených
osad naší vlasti, rozbitých měst a vesnic
na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku, a připomínáme
si, že mnoho našich bratří prožívá
v tomto čase bolestný okamžik z toho, že
svým dětem nemohou poskytnouti ani ochrannou střechu
nad hlavou. Kdo ví, kolik našich dětí,
naděje našeho národa, není v tomto čase
uloženo do jeslí, a to jen proto, že ničivá
zloba cizáků jim urvala jejich kolébky. O
vánočních svátcích si více
než kdy jindy uvědomíme, co náš
národ prožil a protrpěl, uvědomíme
si, že posud nejsou odstraněny následky nedávných
hrůz, vyrovnány nedávné křivdy
a zahojeny rány, které tak hluboce zranily náš
lid i naši zemi, a slíbíme si, že v družnosti
a vzájemném porozumění budeme pracovat
pro jejich odstranění. Ano, dámy a pánové,
jen v tomto bratrství je jistota naší budoucnosti;
musíme srůsti v jediný pevný soudržný
celek a mysliti na vnitřní spojitost nás
všech bez rozdílu, chceme-li převésti
republiku z poválečné tmy a chaosu do doby
jasnější.
To je náš úkol, to je naše svatá
povinnost, kterou si znovu připomeneme všichni, když
budeme státi po hrůzách a utrpení
národa u svobodného vánočního
stromu Československé republiky.
Přeji vám všem, dámy a pánové,
šťastných vánočních svátků,
jen všeho dobrého v novém roce a naší
milované republice vnitřní mír a rozkvět.
(Potlesk.)
Před ukončením schůze sděluji,
že se předsednictvo usneslo, aby příští
schůze byla svolána písemně.
Končím schůzi.